// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 06.05.2021
Návaznost navrhovaného vkladu na dosavadní zápisy v katastru
Zkoumá-li katastrální úřad ve vkladovém řízení u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí [§ 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona] vychází ze stavu zápisu v katastru, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad, bez ohledu na to, že zápis věcného práva byl následně jako chybný údaj katastru opraven (§ 36 katastrálního zákona) a jaký je po provedené opravě jeho stav. Není na překážku povolení vkladu, pokud údaje uvedené v listině, na základě které má být zapsáno právo do katastru, jsou v rozporu s následně opraveným zápisem, byly-li se zápisem před provedením opravy, tj. podle stavu ke dni podání návrhu na vklad, v souladu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 279/2020, ze dne 21. 1. 2021
Dotčené předpisy:
§ 17 odst. 1 písm. g) zák. č. 256/2013 Sb.
§ 17 odst. 5 zák. č. 256/2013 Sb.
§ 36 zák. č. 256/2013 Sb.
§ 984 o. z.
Kategorie: převod nemovitostí, katastr; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobce dne 23. března 2016 podal u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve svůj prospěch podle kupní smlouvy ze dne 22. března 2016, kterou uzavřel žalobce jako kupující s L. P. jako prodávající k pozemkům p. č. XY, XY a k budově č. p. XY na pozemku p. č. st. XY, to vše v katastrálním území XY a dále ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ½ pozemku p. č. st. XY v katastrálním území XY (dále jen „předmětné pozemky“).
Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY rozhodnutím ze dne 29. září 2016, č. j. V-3433/2016-405, návrh na vklad zamítl s odůvodněním, že L. P. „převádí vlastnické právo jednak ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ½ pozemku p. č. st. XY v k. ú. XY, ale taktéž k celým pozemkům p. č. XY, XY, oba v k. ú. XYa k celé stavbě č. p. XY na pozemku p. č. st. XY v tomtéž k. ú., ačkoliv vlastní pouze spoluvlastnický podíl na těchto nemovitých věcech o velikosti ¾“, a proto je právní jednání neplatné ve smyslu § 17 odst. 1 písm. f) zákona č. 256/2013 Sb., zákona o katastru nemovitostí (katastrální zákon).
Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 8. listopadu 2016 se žalobce domáhal povolení vkladu vlastnického práva v jeho prospěch k předmětným pozemkům a současně požadoval, aby soud rozsudkem nahradil rozhodnutí katastrálního úřadu, kterému vytkl, že nepřezkoumával rozhodné skutečnosti ke stavu, jaký tu byl v době podání návrhu na vklad. K tomuto okamžiku L. P. byla v části A listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY „vedena jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí.“
Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. října 2017, č. j. 19 C 82/2016-39, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), protože pouze v důsledku zřejmého omylu byla L. P. k podání návrhu na vklad zapsána jako výlučná vlastnice pozemků p. č. XY, XY a budovy č. p. XY na pozemku p. č. st. XY, to vše v katastrálním území XY, ačkoliv správně měla být zapsána jako vlastnice podílu o velikosti ¾ těchto nemovitostí a tento chybný údaj katastru byl následně opraven. Dobrou víru žalobce nedovodil.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. září 2019, č. j. 4 Co 22/2018-64, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Zdůraznil, že rozhodnutím o opravě chyby v katastrálním operátu (§ 36 katastrálního zákona) „je vázán“, přičemž objektivním důsledkem je, že vklad nelze provést, neboť podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona zápisy na sebe nenavazují. Shledal nerozhodným, že „v době podání návrhu na vklad byl zápis v katastru jiný, neboť účinky rozhodnutí podle § 36 katastrálního zákona se vztahují pouze k opravě předcházejícího nesprávného zápisu a nejedná se tak o posouzení časové souslednosti různých vkladů a různých vkladových listin ve smyslu § 10 a § 17 odst. 5 katastrálního zákona.“
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, kterým jej napadl v celém rozsahu. Uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud nesprávně právně posoudil okamžik rozhodný pro přezkoumání návaznosti navrhovaného vkladu na dosavadní zápisy v katastru [§ 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona]. Z obsahu dovolání vyplývá právní otázka, zda při přezkumu návaznosti navrhovaného vkladu na dosavadní zápisy v katastru se vychází ze stavu zápisu v katastru, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad i v případě, byl-li zápis věcného práva následně jako chybný údaj katastru způsobený zřejmým omylem opraven (§ 36 katastrálního zákona). Předpoklad přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 39/2008, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011, ze dne 24. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 3399/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2019, sp. zn. 24 Cdo 3174/2018). Taktéž namítl, že odůvodnění rozsudku je v rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť odvolací soud dostatečným způsobem nevysvětlil své právní úvahy. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu změněn tak, že vklad bude povolen a rozhodnutí katastrálního úřadu nahrazeno, popř. aby byly rozsudky odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení. Zároveň se domáhal odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující vyřešení právní otázky, zda zkoumá-li katastrální úřad ve vkladovém řízení návaznost navrhovaného vkladu na dosavadní zápisy v katastru, vychází ze stavu zápisu v katastru, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad i v případě, byl-li zápis věcného práva následně jako chybný údaj katastru způsobený zřejmým omylem opraven (§ 36 katastrálního zákona). Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl dovolací soud k závěru, že je dovolání přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je i důvodné.
Z hlediska skutkového stavu je podstatné, že dne 23. března 2016 byl podán návrh na vklad a k tomuto okamžiku byla L. P. zapsána v části A listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY jako vlastnice pozemků p. č. XY, XY a budovy č. p. XY na pozemku p. č. st. XY, to vše v katastrálním území XY, které se kupní smlouvou ze dne 22. března 2016 zavázala převést žalobci. Následně byl zápis opraven (sp. zn. OR-97/2016) tak, že tyto nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví 2 osob a L. P. náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ¾.
Vzhledem k datu uzavření kupní smlouvy (22. března 2016) a k datu podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí (23. března 2016) je projednávanou věc zapotřebí posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 29. prosince 2016 (dále jen „o. z.“) a podle katastrálního zákona ve znění účinném do 30. června 2016.
Podle ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda
a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru,
b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad,
c) právní jednání je učiněno v předepsané formě,
d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí,
e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu,
f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání,
g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.
Podle ustanovení § 17 odst. 5 katastrálního zákona, skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 přezkoumává katastrální úřad na základě listin předložených účastníky, popřípadě soudem nebo soudním exekutorem ke vkladovému řízení, dosavadních zápisů v katastru a na základě údajů ze základních registrů, z agendového informačního systému evidence obyvatel a z agendového informačního systému cizinců a dále na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení poté, co obdrží od katastrálního úřadu informaci podle § 16 odst. 1. Tyto skutečnosti katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad.
V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté občanského soudního řádu nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).
Soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž „na místě správního orgánu“ rozhoduje znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.
Uvedené mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté občanského soudního řádu projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu. Jinými slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního jednání, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona, se uplatní také v následném (navazujícím) soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu o téže věci.
V projednávané věci je rozhodující, zda pro návaznost navrhovaného vkladu na dosavadní zápisy v katastru, má následná oprava zápisu věcného práva význam.
Oprava chyb v katastrálním operátu je činnost katastrálního úřadu spadající do oblasti veřejné správy, prováděnou orgánem moci výkonné. Vyplývá to z povahy rozhodování o opravě chybného údaje v katastru. Institut opravy chybného údaje v katastru slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin (k tomu srov. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 2. září 2004, sp. zn. Konf 62/2003, ze dne 17. června 2008, sp. zn. Konf 15/2008, nebo ze dne 31. května 2010, sp. zn. Konf 83/2009).
Podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., které se přiměřeně užije v řízení podle části páté občanského soudního řádu (§ 245 o. s. ř.), může soud otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.
Judikatura Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, podle něhož obecně nejsou soudy mimo rámec správního soudnictví oprávněny zabývat se tím, zda je správní rozhodnutí nezákonné nebo věcně nesprávné. U kategorie (individuálních) správních aktů věcně vadných i správních aktů nezákonných platí presumpce jejich správnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/1999, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. prosince 2015, sp. zn. 5 As 87/2015). To znamená, že do té doby, než je uvedený správní akt stanoveným postupem opraven nebo zrušen, je považován za bezvadný a má právní účinky (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1964/2003, ze dne 31. října 2017, sp. zn. 25 Cdo 4710/2016, nebo ze dne 30. srpna 2018, sp. zn. 29 Cdo 4189/2016). Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že se mezi správními akty nijak nerozlišuje, pokud jde o možnost jejich přezkumu obecnými soudy mimo rámec správního soudnictví, přičemž o nicotný správní akt v tomto případě nejde (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1622/2000).
Z rozhodnutí katastrálního úřadu o opravě chyby katastrálního operátu soud podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. vychází [bez ohledu na to, že komentářová literatura, na kterou je poukazováno i judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. dubna 2016, sp. zn. 9 As 242/2015, a ze dne 20. června 2018, sp. zn. 4 As 106/2018) zásah opravou chyby do zápisů věcných práv nepovažuje za věcně správný – viz Barešová, E., Bláhová, I., Doubek, P., Janeček, B., Nedvídek, L., Šandová, H. Katastrální zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 308; Baudyš, P. Katastrální zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 137; Šustrová, D., Borovička, P., Holý, J. Katastr nemovitostí. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, s. 274-275].
Řešení právní otázky z dovolání vyplývající odvolacím soudem náležitě nezohledňuje právní účinky, které právní úprava účinná od 1. ledna 2014 se zápisem, byť stiženým chybou způsobenou zřejmým omylem, spojuje, a sice ochranu dobrověrného nabyvatele.
Katastr nemovitostí je veřejným seznamem (§ 1 odst. 1 katastrálního zákona), proto se na katastrální evidenci vztahují veškeré zásady vedení veřejných seznamů vyplývající z ustanovení § 980 až § 986 o. z., z nichž zásada materiální publicity (§ 984 až § 986 o. z.) je pro význam v katastru zapsaného stavu rozhodující.
Podle ustanovení § 984 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis (odstavec 1). Pro nezbytnou cestu, výměnek a pro věcné právo vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu se věta první odstavce 1 nepoužije (odstavec 2).
Zásada materiální publicity umožňuje, aby při splnění zákonem stanovených podmínek – rozporu mezi stavem zapsaným a skutečným právním stavem, nabytí práva na základě úplatného právního jednání, v dobré víře, od osoby zapsané, nejde-li o výjimku vyplývající z ustanovení § 984 odst. 2 o. z. a pokud skutečný vlastník neuplatnil své právo postupem a ve lhůtách podle ustanovení § 985 nebo § 986 o. z. – došlo k nabytí od neoprávněného. Představuje řešení střetu ochrany dobré víry osoby jednající na základě údajů uvedených v katastru nemovitostí a ochrany vlastnického práva dosavadního (skutečného) vlastníka. Její význam spočívá v tom, že spolupůsobením s domněnkou souladu stavu zapsaného a skutečného právního stavu (§ 980 odst. 2 o. z.) a domněnkou jednání v dobré víře (§ 7 o. z.) vylučuje potřebu šetření skutečného právního stavu, což představuje základní důvod vedení katastru nemovitostí (tak tomu bylo i v případě pozemkových knih – k tomu srov. Svoboda, E. Právo občanské. Část zvláštní. Právo knihovní. 2. vydání. Praha: Československý kompas, 1947, s. 49).
Důvodem rozporu mezi stavem zapsaným a skutečným právním stavem je i chybný zápis věcného práva způsobený zřejmým omylem, proto se zásada materiální publicity uplatní i v tomto případě.
Vztaženo k vkladovému řízení lze uzavřít, že chrání-li materiální publicita nabyvatele stejně jako by nabýval od oprávněného, případný rozpor mezi stavem zapsaným a skutečným právním stavem, byť by byl způsoben chybným zápisem v důsledku zřejmého omylu, je bez významu. Z hlediska ustanovení § 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona má význam pouze to, zda návrh na vklad navazuje na zápis, tedy, zda převodcovo právo nakládat s nemovitostí je odvozeno od zápisu věcného (v tomto případě vlastnického) práva. Z uvedeného vyplývá, že zápis nemůže být zpětně (k rozhodnému okamžiku) shora popsaným způsobem změněn, protože by tím bylo uplatnění zásady materiální publicity popřeno.
Od výše uvedeného je třeba odlišit situaci, pokud se bude třetí osoba určovací žalobou (v průběhu vkladového řízení, případně po povolení takového vkladu, v jehož důsledku by mělo dojít k nesouladu mezi stavem zápisu v katastru a právním stavem) domáhat určení (v tom kterém rozsahu) svého tvrzeného (spolu)vlastnického práva k tomuto nemovitému majetku s tvrzením, že je ve svém právu dotčena předmětným zápisem, když právě v takovém řízení (z povahy věci) budou muset být zohledněny i okolnosti týkající se posuzování dobré víry katastrálního vlastníka, a to s ohledem na zásadu materiální publicity.
Zaznamená-li pak katastrální úřad z moci úřední předmětný nesoulad stavu zápisu v katastru nemovitostí, jenž může též zakládat nesoulad s právním stavem, který ovšem katastrálnímu úřadu nepřísluší řešit, je nasnadě, že by v takovéto situaci, s přihlédnutím k příslušné katastrální úpravě, měl být dotčený subjekt, jenž by podle dosavadní vkladové listiny měl být správně zapsán v katastru nemovitostí jako (spolu)vlastník, o této vzniklé situaci katastrálním úřadem odpovídajícím způsobem vyrozuměn, neboť taková signalizační povinnost pro soud rozhodující ve vkladové věci z žádného ustanovení neplyne.
Pokud obecně deklaratorním správním aktům lze přiznat, že působí zpětně (pro praeterito a ex tunc), a to v tom smyslu, že autoritativně zjišťují a prohlašují existenci nebo vlastnosti vztahů správního práva k okamžiku jejich vzniku, změny nebo zániku, tedy okamžiku rozhodného stavu, který je zjišťován, pak v případě opravy chyby údajů v katastru tomu tak není. Nejenže o deklaratorní správní akt v tomto významu nejde, nýbrž tomu brání zásada materiální publicity.
Katastrální úřad přezkoumává skutečnosti uvedené v ustanovení § 17 odst. 1 až 4 katastrálního zákona podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad. Zjištění stavu, který tu byl k okamžiku podání návrhu na vklad, je ve vkladovém řízení rozhodný proto, neboť k tomuto okamžiku nastávají právní účinky zápisu (§ 10 katastrálního zákona). Rozhodujícími mohou být pouze okolnosti, které k tomuto okamžiku existovaly. Kromě toho je k tomuto okamžiku rovněž završena činnost subjektu, který usiluje o vklad. K jeho tíži nemohou jít okolnosti způsobené rozhodovací činností katastrálního úřadu, které nemůže ovlivnit.
Povinnost katastrálního úřadu zkoumat skutečnosti podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad, je v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustálena (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. 21 Cdo 3366/2017, ze dne 21. května 2019, sp. zn. 24 Cdo 3174/2018, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2019, sp. zn. 24 Cdo 3293/2018, ze dne 31. března 2020, sp. zn. 24 Cdo 1972/2019; shodně byla vykládána úprava rozhodného okamžiku obsažená v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem - k tomu srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, roč. 2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 39/2008) a není důvod se od ní odchýlit, zvláště je-li znění ustanovení § 17 odst. 5 katastrálního zákona jednoznačné a jiný účel a smysl, který by se příčil doslovnému zákonnému znění dovodit nejenže nelze, nýbrž právě naopak. Důvod, pro který by bylo namístě upozadit jazykový výklad ve prospěch účeloslovného, schází (k tomu viz důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. března 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008, usnesení ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, nebo usnesení ze dne 19. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).
Zkoumá-li katastrální úřad ve vkladovém řízení u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru [§ 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona] vychází ze stavu zápisu v katastru, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad, bez ohledu na to, že zápis věcného práva byl následně jako chybný údaj katastru opraven (§ 36 katastrálního zákona) a jaký je po provedené opravě jeho stav. Není na překážku povolení vkladu, pokud údaje uvedené v listině, na základě které má být zapsáno právo do katastru jsou v rozporu s následně opraveným zápisem, byly-li se zápisem před provedením opravy, tj. podle stavu ke dni podání návrhu na vklad, v souladu.
Promítnuto do poměrů projednávané věci lze uzavřít, že oprávnění převodkyně L. P. v kupní smlouvě ze dne 22. března 2016 k nakládání s pozemky p. č. XY, XY a budovou č. p. XY na pozemku p. č. st. XY, to vše v katastrálním území XY, bylo odvozeno od zápisu v katastru, neboť ke dni 23. březnu 2016, kdy byl podán návrh na vklad, byla L. P. zapsána jako vlastnice těchto nemovitostí. Podmínka spočívající v návaznosti navrhovaného vkladu na dosavadní zápis v katastru [§ 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona] byla splněna.
Přisvědčil-li Nejvyšší soud dovolateli, že při zkoumání, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru, se vychází ze stavu zápisu v katastru, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad, i když byl následně opraven, bylo by nadbytečné zabývat se ještě námitkou porušení práva na spravedlivý proces.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu (dalšími skutečnostmi uvedenými v § 17 odst. 1 katastrálního zákona se soud nezabýval), Nejvyšší soud jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v Plzni) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale (mezi účastníky) znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud již nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, neboť uvedený návrh byl tímto rozhodnutím konzumován.
Autor: -mha-