// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 12.08.2020
Zákaz započtení proti pohledávce na pojistné plnění z povinného pojištění
Ustanovení § 13 odst. 5 ZPS neobsahovalo žádné omezení v tom směru, že by proti pohledávce oprávněné osoby na pojistné plnění z povinného pojištění bylo vyloučeno pouze započtení pohledávky pojistitele, jemuž pojistné dluží pojistník z povinného pojištění. Z jazykového vyjádření citované právní normy, jakož i z jejího účelu (ochrana oprávněných osob, jež mají nárok na pojistné plnění z povinného pojištění) naopak plyne, že právní úprava vylučovala, aby proti pohledávce na pojistné plnění z povinného pojištění byly započítávány dlužné částky pojistného a jiné splatné pohledávky ze soukromého pojištění bez ohledu na to, zda mají základ v povinném pojištění či nikoliv.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3986/2018, ze dne 7. 5. 2020
Dotčené předpisy:
§ 13 zák. č. 37/2004 Sb.
§ 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb.
Kategorie: pojistná smlouva; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 3. 11. 2016, č. j. 30 C 52/2016-32, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 372 424 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalované zaplacení částky 372 424 Kč s příslušenstvím jako dlužné části pojistného plnění z pojistné události č. 4309528, jež jí náleží jako oprávněné osobě na základě smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla XY, kterou s žalovanou uzavřela třetí osoba. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná proti této pohledávce žalobkyně neoprávněně započetla svou pohledávku z titulu dlužného pojistného z pojistné smlouvy č. 8991756428, sjednané mezi žalobkyní a žalovanou.
3. Soud prvního stupně po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 31. 8. 2012 pojistnou smlouvu č. 8991756428, a to na období od 1. 9. 2012 do 31. 8. 2013. Pojistné bylo ve smlouvě za všechna sjednaná pojištění dohodnuto v úhrnné výši 866 692 Kč, přičemž jeho úhrada byla rozložena do čtyř splátek splatných do 1. 9. 2012, do 1. 12. 2012, do 1. 3. 2013 a do 1. 8. 2013. Součástí pojistné smlouvy byl též článek 6.4.8., dle kterého „v případě zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného náleží pojišťovně celé pojistné za pojistné období“. Dodatkem k pojistné smlouvě ze dne 14. 1. 2013 byla mimo jiné upravena částka „skutečně spotřebovaného pojistného“ za období od 1. 9. 2012 do 31. 8. 2013 na částku 931 062 Kč a byly stanoveny splátky tohoto pojistného. Dne 21. 2. 2013 zaslala žalovaná žalobkyni upomínku, ve které vyzvala žalobkyni k uhrazení celého pojistného z důvodu dlužné splátky pojistného. Žalobkyni rovněž upozornila na skutečnost, že nebude-li pojistné zaplaceno do 7. 4. 2013, pojištění podle § 20 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „ZPS“, zanikne z důvodu neplacení pojistného. Žalobkyně do 7. 4. 2013 dlužné pojistné neuhradila, a pojištění tak zaniklo. Žalovaná následně svou pohledávku na sjednané pojistné ve výši 931 062 Kč započetla proti pojistným plněním, přiznaným žalobkyni z pojistných událostí č. 4389845 ve výši 10 130 Kč, č. 4327411 ve výši 33 421 Kč, č. 4467651 ve výši 8 815 Kč, č. 4427146 ve výši 366 300 Kč, č. 4533109 ve výši 33 046 Kč, č. 4495407 ve výši 32 877 Kč, č. 4568873 ve výši 7 029 Kč a č. 4309528 ve výši 452 011 Kč. Provedení zápočtu oznámila žalovaná žalobkyni dopisem, doručeným dne 25. 6. 2013. Zbývající částka pojistného plnění z pojistné události č. 4309528 ve výši 12 567 Kč, jež žalobkyni náležela z pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla XY, uzavřeného mezi B. S. jako pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem, byla žalobkyni vyplacena.
4. Žalobkyně podanou žalobou rozporuje provedení zápočtu proti svému nároku na pojistné plnění z posledně uvedené pojistné události (č. 4309528), a to konkrétně v rozsahu 372 424 Kč. Jestliže totiž pojištění z pojistné smlouvy č. 8991756428 trvalo pouze část původně sjednané pojistné doby (od 1. 9. 2012 do 8. 4. 2013, tj. 219 dnů místo 365 dnů), má žalovaná – podle žalobkyně – nárok pouze na poměrnou část pojistného (219/365), a to navzdory čl. 6.4.8. pojistné smlouvy (ve znění čl. 6.4.9. dodatku pojistné smlouvy), který zakládá právo žalované na celé pojistné za sjednané pojistné období v případě zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného. Uvedené ustanovení pojistné smlouvy považuje žalobkyně za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.
5. Po právní stránce soud prvního stupně předně uvedl, že v případě možnosti různých výkladů je třeba dát přednost tomu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před tím, který neplatnost smlouvy zakládá. Nadto podle soudu prvního stupně ust. § 13 odst. 1 ZPS umožňovalo, aby se strany pojistné smlouvy dohodly, že pojistiteli bude náležet pojistné za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno, přestože dojde k zániku pojištění před sjednaným datem. Shodné právo pojistitele ostatně zakládá rovněž ust. § 13 odst. 2 ZPS. Ujednání účastníků v čl. 6.4.8. pojistné smlouvy (v čl. 6.4.9. jejího dodatku) tak podle soudu prvního stupně „preventivně předcházelo nerovnosti závazkového vztahu účastníků“ s cílem zabránit situaci, kdy by měl pojistitel nárok pouze na poměrnou část pojistného, avšak pojištěný by naproti tomu měl nárok na pojistné plnění až do výše pojistné částky, neboť při uzavírání smlouvy byl pojistitel nucen vycházet při stanovení výše pojistného a tomu odpovídající pojistné částky z pojistně-matematických zásad pro stanovení pojistného se zřetelem k pojistnému riziku, které na sebe při uzavření smlouvy převzal. Podle soudu prvního stupně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaná vyzvala žalobkyni dle § 20 ZPS k úhradě dlužného pojistného a poskytla jí k tomu lhůtu jednoho měsíce; nastala-li by v této lhůtě pojistná událost, pak by měla žalobkyně nárok na pojistné plnění v plné výši, kdežto žalovaná by měla nárok na pojistné krácené o dobu, kdy pojistný vztah oproti jednání účastníků již neexistoval, a to z důvodu zaviněného jednání žalobkyně (nezaplacení pojistného). Soud prvního stupně proto uzavřel, že v daném případě není založen hrubý nepoměr mezi vzájemnými právy a povinnostmi mezi stranami pojistné smlouvy, a k zápočtu tak došlo po právu.
6. Odvolací soud skutkový stav nijak nedoplňoval, a vyšel tak ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.
7. Co do právního posouzení se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, které doplnil o úvahu, že ve věci je rozhodující povaha sjednaného pojistného. Vzhledem k tomu, že mezi stranami bylo sjednáno jednorázové pojistné, ač rozložené do jednotlivých splátek, byla výše pojistného (v závislosti na předmětu pojištění a množství pojistných událostí) vypočtena na celou dobu pojištění. Byla to přitom žalobkyně, která smluvená pravidla pojistného vztahu porušila, a přivodila tím zánik pojištění. Součástí pojistné smlouvy pak bylo ustanovení, podle kterého žalované náleží pojistné za celou pojistnou dobu i v případě zániku pojištění pro neplacení pojistného, což bylo zcela v souladu s dispozitivní úpravou zákona. Z hlediska dobrých mravů pak jednání žalované obstojí, když to byla právě žalobkyně, která připustila zánik pojištění tím, že nesplnila „primární povinnost“ z pojistné smlouvy. Námitky žalobkyně týkající se nemožnosti započtení dlužného pojistného na pojistné plnění z pojistné události č. 4309528 považoval odvolací soud za nedůvodné, neboť ustanovení § 13 odst. 5 ZPS „cílí na ochranu třetích osob, které nelze krátit z důvodu neplacení (zákonného) pojistného pojistníkem“. V projednávané věci však podle odvolacího soudu žalobkyně „nemá z hlediska zákonného pojištění postavení dlužícího pojistníka“, a proto provedenému zápočtu žalované na dlužné pojistné nic nebránilo.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadla žalobkyně dovoláním. Namítá v něm, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, zdali bylo možno za účinnosti ZPS platně sjednat, že v případě zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného náleží pojišťovně celé pojistné za celou původně sjednanou pojistnou dobu, tj. i po zániku pojištění, nebo zda takové ujednání odporuje dobrým mravům, a je proto absolutně neplatné. Dle žalobkyně je v posuzovaném kontextu nerozhodné, zda bylo sjednáno jednorázové či běžné pojistné. Přípustnost dovolání ohledně dané otázky spatřuje žalobkyně v tom, že tato otázka nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
9. Další otázkou, která dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a jejíž nesprávné právní posouzení ze strany odvolacího soudu žalobkyně namítá, je otázka, zda byla žalovaná oprávněna jednostranně započíst svou pohledávku za žalobkyní na dlužné pojistné vůči pohledávce žalobkyně spočívající v právu na pojistné plnění z povinného pojištění sjednaného mezi žalovanou a třetí osobou, konkrétně z pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla XY, uzavřeného mezi B. S. jako pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem. Žalobkyně v této souvislosti cituje ustanovení § 13 odst. 5 ZPS, dle něhož není možné započíst dlužné částky pojistného proti pojistnému plnění z povinného pojištění. Dle žalobkyně tak žalovaná nebyla oprávněna provést zápočet dlužného pojistného proti pojistnému plnění z pojistné události č. 4309528.
10. Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s interpretací § 13 odst. 1 ZPS provedenou soudy nižších stupňů. Připomněla, že nesla riziko vzniku pojistné události i v době, kdy žalobkyně vědomě požívala pojistné ochrany, aniž by za ni poskytovala sjednané protiplnění v podobě pojistného. Z toho důvodu považuje naopak jednání žalobkyně za nemravné, když vyvolala u žalované oprávněnou domněnku, že bude plnit své závazky z pojistné smlouvy, aniž by tomu tak skutečně bylo. V pozici pojistitele vycházela žalovaná při sjednání jednorázového pojistného z celé jeho výše; předčasný zánik pojištění spojený s krácením pojistného by dle žalované eventuálně mohl způsobit i budoucí nemožnost plnit její závazky z pojistných smluv. Ohledně práva žalované na započtení dlužného pojistného proti pojistnému plnění z pojistné události č. 4309528 žalovaná odkázala na argumentaci soudu nižších stupňů. Dle žalované je podstatné, že proti pojistnému plnění nezapočetla pohledávku jdoucí za pojistníkem, z jehož povinného pojištění bylo plněno, ale pohledávku jdoucí za žalobkyní, která v rámci uvedené pojistné události vystupovala jako poškozená/oprávněná osoba.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a splňovalo všechny náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
14. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Dovolání je přípustné jednak pro řešení otázky, zda bylo v podle § 13 odst. 1 ZPS možno sjednat, že v případě zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného náleží pojistiteli pojistné za celou původně sjednanou dobu, tj. i za dobu po zániku pojištění, jednak pro řešení otázky, zda byl pojistitel podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013 oprávněn jednostranně započíst svou pohledávku za žalobkyní na dlužné pojistné vůči pohledávce žalobkyně spočívající v právu na pojistné plnění z povinného pojištění sjednaného mezi žalovanou a třetí osobou. Žádná z uvedených otázek nebyla dosud v praxi dovolacího soudu řešena.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
16. Podle § 13 odst. 1 ZPS má pojistitel právo na pojistné za pojistnou dobu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak.
17. Podle § 20 ZPS nestanoví-li tento zákon jinak, zaniká soukromé pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc. Upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik soukromého pojištění v případě nezaplacení dlužného pojistného. Lhůtu podle věty první lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit.
18. Důvodová zpráva k zákonu č. 37/2004 Sb. k § 13 uvádí, že „[o]becně platí, že pojistitel má právo na pojistné za celou dobu trvání pojištění“. Tím je vyjádřena zásada, platná i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2004 (srov. § 803 odst. 1 obč. zák.), že pojistitel má právo na pojistné za dobu do zániku pojištění. Na rozdíl od dřívější úpravy však zákon č. 37/2004 Sb. výslovně doplňuje, že odchylku od této zásady může stanovit zákon (což je samozřejmé a činí tak například v § 13 odst. 2 ZPS) nebo může být dohodnuta stranami v pojistné smlouvě (čímž je výslovně založena dispozitivnost ustanovení § 13 odst. 1 ZPS).
19. Právě ve výslovně zakotvené možnosti stran pojistné smlouvy odchýlit se vzájemnou dohodou od zásady, že pojistné náleží pojistiteli jen za dobu trvání pojištění, se právní úprava provedená § 13 odst. 1 ZPS liší od právní úpravy zakotvené v ustanovení § 803 odst. 1 obč. zák., z níž nebylo lze dovodit jiný závěr, než že pojistiteli náleží pojistné (bez rozlišení, zda běžné či jednorázové) jen za dobu do zániku pojištění, neboli po zániku pojištění mu pojistné již nenáleží (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2440/2009).
20. V projednávané věci z čl. 6.4.8. pojistné smlouvy č. 8991756428 (ve znění čl. 6.4.9. jejího dodatku) vyplývá, že strany uvedené možnosti využily a dohodly pro případ zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného, že „pojišťovně náleží celé pojistné za pojistné období“. To však neznamená, že takové odchylné ujednání stran je bez dalšího platné. Vzhledem k tomu, že daným ujednáním může být narušena ekvivalence mezi právem pojistitele na pojistné a právem pojistníka na pojistné plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2440/2009), je třeba jej zkoumat rovněž z hlediska korektivu dobrých mravů.
21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, uveřejněném pod číslem 57/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že okolnost hrubého nepoměru plnění jedné ze stran k tomu, co plnila druhá strana, může ve spojitosti s dalšími okolnostmi daného případu (nikoliv však sama o sobě) již naplňovat znaky jednání kolidujícího s dobrými mravy. Avšak sama o sobě taková okolnost absolutní neplatnost právního úkonu, jímž mělo dojít k uvedenému hrubému nepoměru v plnění, ve smyslu § 39 obč. zák. (pro jednání contra bonos mores) založit nemůže.
22. V projednávané věci se odvolací soud platností dotčeného ujednání stran z hlediska dobrých mravů podrobně zabýval. Uzavřel přitom, že důvod, pro který pojištění podle § 20 ZPS zaniklo, spočíval výlučně na straně žalobkyně jako pojistníka, který svým chováním porušil ze smlouvy vyplývající povinnost platit pojistné a který ani přes upomínku pojistitele a poskytnutou lhůtu dlužné pojistné ve lhůtě nezaplatil. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalované jako pojistitele, který svým jednáním dřívější zánik pojistného vztahu nezavinil. Neshledal-li odvolací soud na tomto základě neplatnost dotčeného ustanovení pojistné smlouvy, postupoval tak v souladu s judikaturou, a dovolací soud má jím přijaté řešení za správné.
23. Dovolání je však důvodné ohledně další otázky, pro kterou bylo dovolání shledáno přípustným.
24. Podle § 13 odst. 5 ZPS je pojistitel oprávněn započíst proti pojistnému plnění, s výjimkou pojistného plnění z povinného pojištění, dlužné částky pojistného a jiné splatné pohledávky ze soukromého pojištění.
25. O povinné pojištění jde především tehdy, je-li zvláštním právním předpisem stanovena osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu (srov. § 5 odst. 1 ZPS).
26. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „ZOPV“, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.
27. Podle § 9 odst. 1 věta první ZOPV poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24 ZOPV.
28. Judikatura Nejvyššího soudu vykládá ust. § 9 odst. 1 ZOPV tak, že se jím zakládá přímý nárok na plnění poškozeného vůči pojistiteli škůdce (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006, uveřejněný pod číslem 93/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
29. Na základě výše uvedeného lze učinit mezitímní závěr, že ve skutkových poměrech projednávané věci vzniklo poškozené žalobkyni v důsledku pojistné události č. 4309528 právo na pojistné plnění vůči žalované, a to z povinného pojištění, konkrétně ze smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla XY, kterou se žalovanou jako pojistitelem uzavřel B. S. jako pojistník.
30. Zbývá pak posoudit, zda projevem žalované, kterým započetla svou pohledávku na pojistné z pojistné smlouvy č. 8991756428 vůči pohledávce žalobkyně na pojistné plnění ze shora uvedeného povinného pojištění, došlo v rozsahu, v němž se kryjí, k zániku vzájemných pohledávek.
31. Důvodová zpráva k ustanovení § 13 odst. 5 ZPS uvádí, že „[s] výjimkou povinného pojištění, u kterého nelze krátit nároky oprávněné osoby, má pojistitel právo započíst si proti svému pojistnému plnění částky dlužného pojistného, popř. jiné splatné pohledávky z pojištění“. Lze tedy souhlasit s odvolacím soudem potud, že uvedené ustanovení „cílí na ochranu třetích osob“, resp. oprávněných osob, kterým v důsledku pojistné události vzniklo právo na pojistné plnění z povinného pojištění.
32. Ustanovení § 13 odst. 5 ZPS však – oproti názoru odvolacího soudu – neobsahuje žádné omezení v tom směru, že by proti pohledávce oprávněné osoby na pojistné plnění z povinného pojištění bylo vyloučeno pouze započtení pohledávky pojistitele, jemuž pojistné dluží pojistník z povinného pojištění (slovy odvolacího soudu „z hlediska zákonného pojištění … dlužící pojistník“). Z jazykového vyjádření citované právní normy, jakož i z jejího účelu (ochrana oprávněných osob, jež mají nárok na pojistné plnění z povinného pojištění) naopak plyne, že právní úprava vylučuje, aby proti pohledávce na pojistné plnění z povinného pojištění byly započítávány dlužné částky pojistného a jiné splatné pohledávky ze soukromého pojištění bez ohledu na to, zda mají základ v povinném pojištění či nikoliv.
33. Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
34. Z toho ovšem vyplývá, že započetla-li žalovaná v rozsahu částky 452 011 Kč svou pohledávku z pojistného proti pohledávce žalobkyně na pojistné plnění z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla XY, uzavřené mezi žalovanou jako pojistitelem a B. S. jako pojistníkem, směřoval její kompenzační projev proti pohledávce nezpůsobilé k započtení. Takový kompenzační projev ovšem nemá žádné účinky; k zániku pohledávek v požadovaném rozsahu tak nedošlo. Opačný závěr odvolacího soudu je nesprávný.
35. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Účastníci řízení však žádné takové vady nevytýkali a ani dovolací soud žádné vady řízení neshledal.
VI. Závěr
36. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a to včetně navazujícího nákladového výroku. Protože se důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení § 243e odst. 2 o. s. ř. včetně výroku o náhradě nákladů řízení rovněž rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
37. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
38. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-