// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 16.06.2020
Hlasování za jednotku ve společném jmění manželů
I. V § 1185 odst. 2 o. z. je upraven způsob, jakým spoluvlastníci realizují svá práva vůči společenství vlastníků (správci domu). Jde o ustanovení kogentní, proto je-li jednotka ve spoluvlastnictví dvou či více osob nebo ve společném jmění manželů, jsou spoluvlastníci (manželé) povinni zvolit si jednoho společného zástupce, který za ně bude jednat se společenstvím vlastníků (správcem domu). Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by plná moc pro společného zástupce musela být písemná, a tento požadavek nelze dovodit ani z ustanovení § 560 o. z. Není vyloučeno, aby požadavek písemné plné moci pro společného zástupce byl upraven ve stanovách.
II. Jedním ze spoluvlastnických práv je i právo hlasovat na shromáždění, proto i toto právo mohou spoluvlastníci (manželé) vykonávat pouze prostřednictvím společného zástupce, který bude hlasovat za jednotku jako celek. Nedohodnou-li se spoluvlastníci na osobě společného zástupce, nebude zde nikdo, kdo by mohl jejich hlasovací právo vykonávat, a v takovém případě nebude možné hlas připadající na jejich jednotku vůbec započítat. Je vyloučeno, aby společenství hlas připadající na jednu jednotku rozdělilo a započítalo jen poměrnou část hlasu připadající na přítomného spoluvlastníka.
Nebudou-li stanovy vyžadovat, aby společný zástupce předložil písemnou plnou moc, může o svém oprávnění jednat za ostatní spoluvlastníky (druhého manžela) informovat společenství ústně, nejčastěji při zjišťování prezence. I když výslovně neprohlásí, že zastupuje také ostatní spoluvlastníky (druhého manžela), může jeho zástupčí oprávnění podle okolností vyplývat i ze skutečnosti, že se jako jediný spoluvlastník (jeden z manželů) dostaví na shromáždění a jiný spoluvlastník (druhý manžel) nedá před zahájením shromáždění relevantním způsobem najevo své námitky, a konkludentně tak vyjádří souhlas s tím, aby ho přítomný spoluvlastník (manžel) zastupoval.
Jde-li totiž o jednotku, která je ve společném jmění manželů (jako v projednávané věci), spravují ji oba manželé nebo jeden z nich podle dohody (srov. § 713 odst. 1 o. z., neuplatní-li se majetkový režim odlišný od zákonného režimu). Samotným hlasováním nedochází k nakládání se součástí společného jmění, nemění se podstata společného jmění ani se nesnižuje (nezvyšuje) jeho hodnota. Jedná se o obvyklé a pravidelné jednání spojené s vlastnictvím jednotky v režimu bytového spoluvlastnictví a s tím souvisejícím členstvím ve společenství vlastníků. Lze jej proto zpravidla podřadit pod pojem běžné záležitosti týkající se společného jmění, v níž může jednat každý z manželů.
III. V posuzované věci nelze souhlasit s námitkou, že soudy měly vycházet ze stanov, podle nichž se člen společenství může ve výkonu svých práv (s výjimkou práva volit a být volen do orgánů) nechat zastoupit na základě plné moci jinou k tomu písemně zmocněnou osobou. V této souvislosti je totiž třeba rozlišovat mezi oprávněním vlastníka jednotky nechat se zastoupit na shromáždění jinou osobou odlišnou od vlastníka jednotky a povinností spoluvlastníků jednotky (manželů majících jednotku ve společném jmění) zmocnit společného zástupce, který vykonává jejich práva vůči osobě odpovědné za správu domu. Písemné plné moci proto bylo zapotřebí pouze tehdy, pokud společným zástupcem manželů byla třetí osoba. Byl-li zástupcem jeden z manželů (vlastníků jednotky), písemné plné moci nebylo zapotřebí.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1859/2019, ze dne 11. 3. 2020
Dotčené předpisy:
§ 1185 odst. 2 o. z.
§ 713 odst. 1 o. z.
Kategorie: vlastnictví bytů a nebytových prostor, SVJ; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků Společenství pro dům XY, konaného dne 4. 3. 2017, kterým byly schváleny nové stanovy (dále jen „Usnesení“ a „Společenství“). Měli za to, že není v souladu se stanovami Společenství, neboť nebylo přijato potřebnou ¾ většinou přítomných vlastníků.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. 9. 2017, č. j. 38 Cm 170/2017-81, vyslovil neplatnost usnesení a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 5. 2. 2019, č. j. 6 Cmo 36/2018-116, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Zjistil shodně se soudem prvního stupně, že navrhovatelé jsou členy Společenství a vlastníky jednotek č. 3 a č. 13 v domě, že všichni členové Společenství disponují hlasy v celkové výši 1252/1252, že při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů členů společenství na společných částech domu, přičemž členové společenství, kteří jsou spoluvlastníky jednotky, mají společně jeden hlas a váha jejich hlasu je nedělitelná (článek VII. odst. 11 stanov) a že k přijetí usnesení o schválení nebo změně stanov je zapotřebí ¾ většiny přítomných členů [článek VII. odst. 13 písm. a) stanov]. Společenství konalo dne 4. 3. 2017 shromáždění, na kterém proběhlo hlasování o nových stanovách. Účastnili se jej vlastníci jednotek č. XY. Pro schválení Usnesení hlasovali vlastníci jednotek č. XY, vlastníci jednotek XY se zdrželi hlasování a vlastníci jednotek XY hlasovali proti přijetí Usnesení. Za jednotku XY, která je ve společném jmění manželů M. a J. K., se shromáždění účastnil D. K. na základě plné moci udělené mu panem J. K., za jednotky XY, které jsou ve společném jmění manželů J. aj. P. (navrhovatele) a T. a F. Š., se shromáždění účastnili pan J. P. a paní T. Š. Účastník řízení při stanovení počtu přítomných a jejich hlasů započítal pouze jednu polovinu jejich podílu na společných částech domu připadající na tyto jednotky, tj. XY.
Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že návrh byl podán včas (v tříměsíční lhůtě), osobami k tomu aktivně věcně legitimovanými (přehlasovanými vlastníky jednotek) a je důvodný, neboť pro přijetí Usnesení nehlasovala potřebná ¾ většina přítomných vlastníků, a Usnesení je tak v rozporu s článkem VII. odst. 13 písm. a) stanov. Měl za to, že účastník řízení počítal hlasy vlastníků jednotek XY chybně. S odkazem na článek VII. odst. 11 stanov, a ustanovení § 1185 a § 696 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ dovodil, že účast na shromáždění vlastníků jednotek je běžnou záležitostí, při které má manžel právo zastupovat druhého manžela. Ve vztahu ke Společenství se manželé považují za jedinou osobu, nakládají s věcí jako jediná osoba a hlasují jako jeden vlastník s váhou hlasů odpovídající spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, přičemž váha hlasu je nedělitelná a účastník řízení nebyl oprávněn zkracovat hlasy vlastníků jednotek XY na polovinu. Za správný proto pokládal závěr soudu prvního stupně, že shromáždění se účastnili vlastníci jednotek s podílem na společných částech domu v celkové výši 893/1252 a pro přijetí Usnesení hlasovali vlastníci s podílem na společných částech domu v celkové výši 652/1252, tj. 73,012 % přítomných vlastníků jednotek, což pro přijetí Usnesení nedostačuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník řízení dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 o. s. ř. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že účast a hlasování na shromáždění je běžnou záležitostí, při které se mohou manželé vzájemně zastupovat, a měl za to, že tato otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena, stejně tak jako otázka, jakým způsobem lze počítat hlasy za jednotku ve společném jmění manželů, dostaví-li se na shromáždění pouze jeden z nich, aniž by předložil plnou moc k zastupování druhého manžela. Namítal, že ustanovení § 696 o. z. je obdobou ustanovení § 21 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a v této souvislosti poukázal na judikaturu přijatou k výkladu tohoto ustanovení. Rovněž zdůraznil, že podle článku XIV. odst. h) tehdy platných stanov se člen společenství mohl ve výkonu svých práv nechat zastoupit na základě plné moci jinou k tomu písemně zmocněnou osobou, a měl za to, že odvolací soud tento požadavek nerespektoval. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh zamítne, případně, aby jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Navrhovatelé ve vyjádření k dovolání namítali, že bylo podáno osobou neoprávněnou, neboť plná moc udělená advokátovi pro zastupování v dovolacím řízení byla podepsána panem Z. H. a paní I. H., kteří ze své funkce člena výboru odstoupili ke dni 20. 1. 2019 a k udělení plné moci dne 17. 4. 2019 již nebyli oprávněni. Rovněž vyvraceli správnost použitých dovolacích námitek a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Advokát, který podal dovolání, předložil soudu plnou moc, jež mu dne 12. 7. 2019 udělili pan V. Š. a paní L. V., předseda a místopředsedkyně výboru, zvolení na shromáždění dne 11. 6. 2019. Tím byl nedostatek podmínky řízení (průkazu plné moci) odstraněn (§ 104 odst. 2 o. s. ř.).
Otázka nastolená v dovolání – jakým způsobem lze počítat hlasy za jednotku ve společném jmění manželů, dostaví-li se na shromáždění pouze jeden z nich, aniž by předložil plnou moc k zastupování druhého manžela – dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena, a dovolání je proto přípustné podle § 237 o. s. ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, přihlédne k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 1185 o. z. vlastník jednotky může své právo k jednotce rozdělit na podíly, ledaže to bylo vyloučeno (odst. 1). Spoluvlastníci jednotky zmocní společného zástupce, který bude vykonávat jejich práva vůči osobě odpovědné za správu domu. To platí i v případě manželů, kteří mají jednotku ve společném jmění (odst. 2).
V § 1185 odst. 2 o. z. je upraven způsob, jakým spoluvlastníci realizují svá práva vůči společenství vlastníků (správci domu). Jde o ustanovení kogentní, proto je-li jednotka ve spoluvlastnictví dvou či více osob nebo ve společném jmění manželů, jsou spoluvlastníci (manželé) povinni zvolit si jednoho společného zástupce, který za ně bude jednat se společenstvím vlastníků (správcem domu). Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by plná moc pro společného zástupce musela být písemná, a tento požadavek nelze dovodit ani z ustanovení § 560 o. z., podle něhož je vyžadována písemná forma pouze pro právní jednání, kterým se zřizuje, převádí, mění nebo ruší věcné právo k nemovité věci. Není vyloučeno, aby požadavek písemné plné moci pro společného zástupce byl upraven ve stanovách (srov. ustanovení § 1200 odst. 2 o. z., které stanoví náležitosti stanov pouze v minimálním rozsahu).
Jedním ze spoluvlastnických práv je i právo hlasovat na shromáždění, proto i toto právo mohou spoluvlastníci (manželé) vykonávat pouze prostřednictvím společného zástupce, který bude hlasovat za jednotku jako celek. Spoluvlastníci (manželé) se totiž (z hlediska počtu vlastníků) považují za jednoho vlastníka, váhu hlasů připadající na jejich jednotku je nutno započítat v celé výši, a to i při zjišťování počtu přítomných i poměru hlasování. Nedohodnou-li se spoluvlastníci na osobě společného zástupce, nebude zde nikdo, kdo by mohl jejich hlasovací právo vykonávat, a v takovém případě nebude možné hlas připadající na jejich jednotku vůbec započítat. Je vyloučeno, aby společenství hlas připadající na jednu jednotku rozdělilo a započítalo jen poměrnou část hlasu připadající na přítomného spoluvlastníka.
Nebudou-li stanovy vyžadovat, aby společný zástupce předložil písemnou plnou moc, může o svém oprávnění jednat za ostatní spoluvlastníky (druhého manžela) informovat společenství ústně, nejčastěji při zjišťování prezence. I když výslovně neprohlásí, že zastupuje také ostatní spoluvlastníky (druhého manžela), může jeho zástupčí oprávnění podle okolností vyplývat i ze skutečnosti, že se jako jediný spoluvlastník (jeden z manželů) dostaví na shromáždění a jiný spoluvlastník (druhý manžel) nedá před zahájením shromáždění relevantním způsobem najevo své námitky, a konkludentně tak vyjádří souhlas s tím, aby ho přítomný spoluvlastník (manžel) zastupoval.
Jde-li totiž o jednotku, která je ve společném jmění manželů (jako v projednávané věci), spravují ji oba manželé nebo jeden z nich podle dohody (srov. § 713 odst. 1 o. z., neuplatní-li se majetkový režim odlišný od zákonného režimu). Právní úprava rozlišuje jednání v běžných a neběžných záležitostech – v běžných záležitostech může jednat každý z manželů, v neběžných záležitostech musí jednat oba manželé společně (srov. § 714 odst. 1 o. z.). O. z. pojem běžných záležitostí nijak nedefinuje, stejně jako obč. zák. blíže nevymezoval pojem obvyklé správy (§ 145 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013) ani pojem běžných záležitostí týkající se společných věcí (§ 145 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998). Judikatura za úkony přesahující běžné záležitosti (obvyklou správu) považovala např. prodej nemovitosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1963, sp. zn. 3 Cz 55/63, uveřejněné pod číslem 15/1964 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), darování nemovitosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 1971, sp. zn. 1 Cz 93/71, uveřejněné pod číslem 21/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), výzvu k vrácení nemovitosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2731/2000). S těmito případy není hlasování na shromáždění srovnatelné, protože samotným hlasováním nedochází k nakládání se součástí společného jmění, nemění se podstata společného jmění ani se nesnižuje (nezvyšuje) jeho hodnota. Jedná se o obvyklé a pravidelné jednání spojené s vlastnictvím jednotky v režimu bytového spoluvlastnictví a s tím souvisejícím členstvím ve společenství vlastníků. Lze jej proto zpravidla podřadit pod pojem běžné záležitosti týkající se společného jmění, v níž může jednat každý z manželů. Pro úplnost je třeba uvést, že ustanovení § 696 o. z. aplikovat nelze, neboť se vztahuje pouze k zastupování v záležitostech druhého manžela; o tuto situaci zde však nešlo.
V posuzované věci je součástí skutkového stavu i zjištění, že shromáždění konaného dne 4. 3. 2017 se za jednotku XY (ve společném jmění manželů M. aj. K.) účastnil D. K. na základě plné moci udělené mu panem J. K., za jednotku XY (ve společném jmění manželů J. aj. P.) J. P. a za jednotku XY (ve společném jmění manželů T. a F. Š.) T. Š., pan J. P. a paní T. Š. neměli písemnou plnou moc udělenou jim druhým manželem. Součástí skutkového stavu naopak nebylo zjištění, že by stanovy Společenství vyžadovaly písemnou plnou moc pro společného zástupce.
Nelze souhlasit s námitkou dovolatele, že soudy měly vycházet z článku XIV. odst. h) stanov, podle nichž se člen společenství může ve výkonu svých práv (s výjimkou práva volit a být volen do orgánů) nechat zastoupit na základě plné moci jinou k tomu písemně zmocněnou osobou. V této souvislosti je totiž třeba rozlišovat mezi oprávněním vlastníka jednotky nechat se zastoupit na shromáždění jinou osobou odlišnou od vlastníka jednotky a povinností spoluvlastníků jednotky (manželů majících jednotku ve společném jmění) zmocnit společného zástupce, který vykonává jejich práva vůči osobě odpovědné za správu domu. Písemné plné moci proto bylo zapotřebí pouze tehdy, pokud společným zástupcem manželů byla třetí osoba, jako tomu bylo v případě manželů K. Byl-li společným zástupcem manželů P. a Š. jeden z manželů (vlastníků jednotky), písemné plné moci nebylo zapotřebí. Tvrzení dovolatele, že D. K. prohlásil, že zastupuje pouze pana J. K., a že paní T. Š. prohlásila, že hlasuje pouze za sebe, z provedených důkazů nevyplývají (skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán).
Protože žádný z manželů nedal před zahájením shromáždění nijak najevo, že by se zastoupením druhým manželem nesouhlasil, je nutno vycházet z toho, že manžel přítomný na shromáždění byl oprávněn na něm hlasovat za jednotku jako společný zástupce. Při stanovení počtu přítomných i poměru hlasování měla být započítána váha hlasu připadající na jednotky XY v celé výši, tj. 62/1252, 60/1252 a 62/1252. Shromáždění se tak účastnili vlastníci jednotek s podílem na společných částech domu v celkové výši 893/1252 a pro přijetí Usnesení hlasovali vlastníci s podílem na společných částech domu v celkové výši 652/1252, tj. 73,012 % přítomných vlastníků jednotek.
Jestliže za této situace odvolací soud dovodil, že Usnesení nebylo přijato v souladu se stanovami, je jeho rozhodnutí v konečném důsledku správné. Dovolací soud proto dovolání zamítl [§ 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal dovolatele, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů dovolacího řízení, jež vznikly žalobcům v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4 000 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů], z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 903 Kč představující 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Autor: -mha-