// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 28.11.2019
Žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy dle zák. o veřejných dražbách
Lhůta k podání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy podle § 46b zákona o veřejných dražbách je prekluzivní; jejím marným uplynutím právo podat žalobu zaniká. Počíná běžet ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě a končí buď uplynutím 1 měsíce od jejího počátku, nebo 7 dní před zahájením veřejné dražby. Není-li v uvedené lhůtě žaloba podána (je podána později), nemohou nastat účinky, které zákon s takovou žalobou spojuje, a nastává situace, jako by taková žaloba vůbec podána nebyla.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1163/2018, ze dne 29. 8. 2019
Dotčené předpisy:
§ 46b odst. 1,3 a 4 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 15. 7. 2015
§ 48 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. ve znění do 15. 7. 2015
Kategorie: zástavní právo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „veřejná dražba nedobrovolná uskutečněná dne 26. 6. 2014, ve které žalovaný 3) J. B. vydražil pozemek parc. č.XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemek parc. č.XY, jak se tyto nacházejí v katastrálním území XY, obec XY, okres XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY“ (dále též jen „Nemovitosti“), je neplatná a že se určuje, že vlastníkem „Nemovitostí“ je žalobce. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalobou ze dne 24. 4. 2014 se domáhal „určení nepřípustnosti prodeje zástavy“, která vázne na Nemovitosti. V rozporu s ustanovením § 46b odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, však došlo ze strany dražebníka - žalované 2) k provedení veřejné nedobrovolné dražby, která se konala dne 26. června 2014 a k vydražení Nemovitostí. Proto se v souladu s ustanovením § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, domáhá, aby soud vyslovil neplatnost uvedené veřejné nedobrovolné dražby.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 54 C 350/2014-108, zamítl oba žalobní návrhy a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 23.561,- Kč k rukám „právního zástupce“ žalované 1), žalované 2) 21.412,- Kč k rukám „právního zástupce“ žalované 2) a žalovanému 3) 1.802,- Kč. Vyšel z toho, že oznámení o dražbě bylo žalobci doručeno dne 7. 3. 2014 a konec lhůty pro podání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy (podle ustanovení § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách) tak připadá na den 7. 4. 2014. Tvrdí-li žalobce, že žalobu podával dne 24. 4. 2014 a z provedeného dokazování vyplývá, že řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy bylo zahájeno dne 28. 4. 2014, byla tato žaloba podána po uplynutí měsíční prekluzivní lhůty, a tedy pozdě. Dospěl k závěru, že zákonný zákaz konat veřejnou dražbu nedobrovolnou v případě, že je podána žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, se uplatní pouze za předpokladu, že je tato žaloba podána ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě určeným osobám. V tomto případě však byla žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy podána až po této lhůtě, takže nemohla být překážkou pro výkon projednávané dražby. V závislosti na tom, pak zamítl i žalobu o určení trvajícího žalobcova vlastnictví vydražených Nemovitostí, neboť k přechodu vlastnického práva na vydražitele nedochází, jen je-li konstatována neplatnost dražby, k čemuž v projednávané věci nedošlo.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, č. j. 44 Co 478/2016-149, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit na nákladech odvolacího řízení žalované 1) 16.829,89 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Siegela, žalované 2) 14.953,18 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Kočího a žalovanému 3) 300,- Kč. Souhlasil se soudem prvního stupně, že z hlediska ustanovení § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a za situace, kdy oznámení dražby bylo žalobci doručeno dne 7. 3. 2014, byla žaloba v této věci podána opožděně. Dovodil dále, že „vzhledem k nadčasovosti a orientací k zásadám, na nichž je vystavěno svěření nedobrovolného výkonu práv do rukou soukromých osob“ je třeba sdílet závěr, podle něhož „s přihlédnutím k účelu a smyslu ustanovení § 166 odst. 3 obč. zák. a § 46a odst. 1 (nyní § 46b zákona o veřejných dražbách)“ je nutno dovodit, že zástava po dobu trvání překážky (projednávání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy) není způsobilým předmětem veřejných nedobrovolných dražeb a že tedy při takové dražbě došlo k vydražení z dražeb vyloučeného předmětu dražby“.
V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že soudy nesprávně právně posoudily otázku výkladu ustanovení § 46b zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Tuto nesprávnost shledává v tom, že dané ustanovení explicitně stanoví, kdy není možné veřejnou dražbu nedobrovolnou konat - za situace, že byla podána žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Toto ustanovení nestanoví žádné další podmínky, které by měly být případně naplněny proto, aby bylo možné jej aplikovat – dle znění zákona tak má být podání samotné žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy dostačující k tomu, aby vznikla pro konání dražby překážka. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná 2) s poukazem na ustanovení § 46b odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, a tam stanovenou povinnost podat žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy do jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě, navrhla, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto či odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky důsledků podání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je vzhledem k datu provedení dražby (dne 26. 6. 2014) třeba posoudit podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném, do dne 15. 7. 2015 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“).
Podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst. 1 a 4, § 39 odst. 1 až 7, 9 a 11, § 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení § 46b odst. 1 zákona o veřejných dražbách pokud byla proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi podána u soudu žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy nebo pokud bylo soudem vydáno předběžné opatření o nepřípustnosti prodeje zástavy, veřejná dražba se ve stanoveném termínu nekoná.
Podle ustanovení § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů přede dnem zahájení veřejné dražby.
Podle ustanovení § 46b odst. 4 zákona o veřejných dražbách veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 3; je-li v této lhůtě podána žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy, lze veřejnou dražbu vykonat až poté, kdy bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že oznámení o dražbě, č. j. 124/2014 – N, žalobce osobně převzal dne 7. 3. 2014. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 12. 2014, č. j. 29 C 376/2014 – 40, bylo pro zpětvzetí zastaveno řízení o žalobě V. S. (zde žalobce) proti žalovaným 1) CLEAR BALANCE, SE a 2) EURODRAŽBY.CZ a. s. [také zde žalovaní 1) a 2)] o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, které bylo zahájeno žalobou ze dne 28. 4. 2014. Dne 26. 6. 2014 proběhla veřejná dražba nedobrovolná, jejímž předmětem byly Nemovitosti a byla ukončena udělením příklepu vydražiteli [žalovanému 3)]. Navrhovatelem dražby byla žalovaná 1) a dražebníkem žalovaná 2).
Ke vztahu žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy a žaloby na určení neplatnosti dražby se (ještě v režimu ustanovení § 166 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a § 46a zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění do účinnosti zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, tedy do 31. 12. 2013) Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3802/2012, který byl uveřejněn v časopisu Soudní judikatura pod pořadovým číslem 138, roč. 2014, kde dospěl k závěru, že včasné podání žaloby o určení nepřípustnosti prodeje zástavy u soudu má za následek, že zástava není (po dobu trvání překážky) způsobilým předmětem veřejných nedobrovolných dražeb. V tomto rozsudku se však již nezabýval (a ani nemohl zabývat) otázkou, zda lze tyto účinky dovodit i v režimu úpravy zástavního práva podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a režimu dražeb prováděných podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, tedy po dni 31. 12. 2013 v případě žaloby na nepřípustnost prodeje zástavy, podané nikoliv ve lhůtě stanovené v § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách, avšak před konáním dražby.
Institut žaloby na nepřípustnost prodeje zástavy byl v ustanovení § 166 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zakotven zákonem č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinném ke dni 1. 1. 2001 ve znění: „Každý, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy není přípustný, je oprávněn podat žalobu u soudu proti zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje zástavy“. Zároveň v odstavci 2 téhož ustanovení stanovil, že „Žalobu podle odstavce 1 lze podat nejpozději do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však přede dnem zahájení veřejné dražby, nebo do 1 měsíce od právní moci usnesení soudu, kterým se nařizuje prodej zástavy“. Zákonem č. 315/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo uvedené ustanovení změněno tak, že okruh pasivně věcně legitimovaných osob byl rozšířen o dražebníka (srov. čl. IV. tohoto zákona); tato změna byla vyvolána změnou zákona o veřejných dražbách, provedenou v čl. I., kdy bylo nově zavedeno ustanovení § 46a, upravující povinnosti dražebníka v případě podání žaloby podle § 166 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Tímtéž zákonem byla odstraněna možnost podat žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy do 1 měsíce od právní moci usnesení soudu, kterým se nařizuje prodej zástavy. Poslední změna ve stanovení lhůty k podání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy byla provedena zákonem č. 315/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V důsledku změny zakotvené v ustanovení čl. IV bodu 2. znělo s účinností od 1. 9. 2006 ustanovení § 166 odst. 2 takto: „Žalobu podle odstavce 1 lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů přede dnem zahájení veřejné dražby“. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nově institut žaloby na nepřípustnost prodeje zástavy neupravil. Skutečnost, že je zájmem, aby tento institut dále přetrval, byla vyjádřena v zákoně č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, tím, že v části třicáté první Čl. XXXVI bodu 3. stanovil, že v zákoně č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění prováděcích předpisů, se za § 46a vkládá nový § 46b (ve znění, jak je shora uvedeno). V ustanovení § 46b odst. 1 je pak výslovně uvedeno, že „pokud byla proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi podána u soudu žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy nebo pokud bylo soudem vydáno předběžné opatření o nepřípustnosti prodeje zástavy, veřejná dražba se ve stanoveném termínu nekoná“ a v ustanovení § 46b odst. 3, že „Žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů přede dnem zahájení veřejné dražby.“. Přebírá se tím (obsahově) úprava uvedená dříve v ustanovení § 166 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který tuto problematiku nesystematicky upravoval, což uvádí i důvodová zpráva k zákonu č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva.
Žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy má jednoznačně preventivní účel. Vzhledem k poměrně rozsáhlým a nežádoucím důsledkům vyslovení neplatnosti již provedené dražby má taková žaloba již před konáním dražby eliminovat ty případy, které by následně vedly k jejímu zneplatnění. Zároveň však musí být zajištěno, aby nedocházelo k účelovému opakovanému podávání těchto žalob. Tomu slouží zákonem stanovená lhůta, v níž jedině je možno žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy podat tak, aby také nastaly její zákonem předvídané účinky. Lhůta k podání žaloby je prekluzivní. Znamená to, že jejím marným uplynutím právo podat žalobu zaniká (srov. slova …„lze podat“… a …„nejpozději však“… v ustanovení § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách). Počíná běžet ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě a končí buď uplynutím 1 měsíce od jejího počátku, nebo 7 dní před zahájením veřejné dražby. Není-li v uvedené lhůtě žaloba podána (je podána později), nemohou nastat účinky, které zákon (ustanovení § 46b odst. 1 zákona o veřejných dražbách) s takovou žalobou spojuje (veřejná dražba se ve stanoveném termínu nekoná), a nastává situace, jako by taková žaloba vůbec podána nebyla.
Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 odst. 3 nebo 4 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně vypočteny v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v prekluzívních lhůtách uvedených v ustanovení § 48 zákona o veřejných dražbách (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 569/2005, uveřejněného pod číslem 54/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3802/2012).
Nemůže tak obstát tvrzení dovolatele, že „dle znění zákona tak má být podání samotné žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy dostačující k tomu, aby vznikla pro konání dražby překážka“. Přehlíží totiž, že – jak vyplývá z ustanovení § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách – ne každá žaloba na určení nepřípustnosti prodeje zástavy způsobuje důsledky předvídané v ustanovení § 46b odst. 1 zákona o veřejných dražbách (veřejná dražba se ve stanoveném termínu nekoná). Aby takové důsledky nastaly, musí být žaloba podána (mimo jiné) v prekluzívních lhůtách uvedených v ustanovení § 46b odst. 3 zákona o veřejných dražbách.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Autor: -mha-