// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 04.11.2019

Započtení proti pohledávce svěřené státem České konsolidační agentuře

Česká konsolidační agentura při hospodaření se svěřeným nebo získaným majetkem vystupovala vlastním jménem; to však neznamená, že se změnil charakter majetku, s nímž hospodařila. Proto proti pohledávce, která byla České konsolidační agentuře svěřena (nejde o pohledávku agenturou získanou) a má charakter pohledávky státu, je započtení přípustné jen na základě dohody ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3668/2018, ze dne 1. 8. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 1 zák. č. 239/2001 Sb.
§ 13 odst. 1 zák. č. 239/2001 Sb.
§ 54 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb.
§ 42 odst. 2 zák. č. 219/2000 Sb.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Krajský soud v Plzni napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. 1. 2018, č. j. 25 EXE 1529/2017-64, kterým Okresní soud v Karlových Varech zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že námitka oprávněné v tom smyslu, že jednostranné započtení uplatněné povinným proti vymáhané pohledávce nebylo účinné, neboť kolidovalo s § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále též jen „zákon č. 219/2000 Sb.“), je důvodná, a to i za situace, kdy povinný dne 6. 12. 2006 uplatnil započtení vůči České konsolidační agentuře (dále též jen „Agentura“). Uvedl, že zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační agentuře) – dále též jen „zákon č. 239/2001 Sb.“ – sice přiznává Agentuře právní osobnost, resp. subjektivitu, současně však zákon vychází z koncepce Agentury jako právnické osoby „sui generis“, které v konkrétním historicko-politickém kontextu, v rámci harmonogramu restrukturalizace transformačních institucí, svěřuje správu a hospodaření s nebonitními aktivy ohrožujícími makroekonomickou stabilitu státu. Takto klasifikovaná aktiva zákon Agentuře svěřuje do správy jako majetek státu (§ 1 odst. 2 zákona č. 239/2001 Sb.) a ukládá Agentuře spravovat jej a nakládat s ním podle zákona č. 219/2000 Sb. (§ 13 odst. 1 tohoto zákona). Agentura měla ze zákona právo a povinnost, kromě správy majetku podle zákona č. 219/2000 Sb., rovněž spravovat vlastní majetek, to však neprotiřečí závěru, že pohledávky, které na ni přešly jako nebonitní aktiva ke konsolidaci a které se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§ 8 zákona č. 219/2000 Sb.), což je mj. také případ vymáhané pohledávky, byla povinna spravovat v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb.; byla tedy povinna postupovat tak, aby majetek státu nebyl nedůvodně snižován co do jeho rozsahu, což koresponduje se smyslem a významem § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. zakazujícího akceptaci jednostranného zápočtu proti pohledávkám v majetku státu. Proto také zápočet povinného ze dne 6. 12. 2006, který uplatnil vůči vymáhané pohledávce, nemohl vést k jejímu zániku.

Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a o. s. ř.). Přípustnost dovolání spojuje s otázkou, která podle jeho názoru dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, „zda bylo vůči České konsolidační agentuře, jakožto právnímu subjektu s právní osobností oddělenou od ČR, možné učinit jednostranný zápočet dle tehdy platného a účinného z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, případně za jakých podmínek a vůči kterým pohledávkám“. Povinný se stal vlastníkem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. 12. 2006 od společnosti WIGNES REAL s. r. o. jakožto postupitelky z titulu náhrady škody. Subsidiární aplikace zákona č. 219/2001 Sb. a hospodaření Agentury se netýká problematiky závazkových vztahů Agentury, což vyplývá například ze systematického výkladu § 54 odst. 4 ve spojení s § 38 zákona č. 219/2000 Sb. Rovněž § 55 odst. 1 téhož zákona explicitně stanoví, „že mj. Agentura jedná v právních vztazích týkajících se majetku vlastním jménem, tedy se nejedná o ČR jako subjekt soukromého práva ani nejedná v zastoupení ČR“. Odvolací soud upřednostnil extenzivní výklad relevantních ustanovení, kterým rozšířil působnost zákona č. 219/2000 Sb. i na problematiku zápočtu vůči subjektům od ČR právně odděleným. Odvolací soud tak fakticky deklaruje duální režim správy majetku v rámci Agentury, kdy v rámci vlastního majetku sleduje výkon této správy jiný právní režim než při nakládání s neurčitým okruhem jiných pohledávek, kam dle odvolacího soudu mj. spadají i pohledávky, „které na ni přešly jako nebonitní aktiva ke konsolidaci a které se pro účely tohoto zákona považují za majetek“. Povinný trvá na svém závěru, že zákon č. 219/2000 Sb. neomezoval právo osob soukromého práva, které vstupovaly do právních vztahů s Agenturou, tedy ani právo jednostranně započíst svoji pohledávku. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby jej změnil a exekuci zastavil.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že podle § 13 odst. 1 zákona č. 239/2001 Sb. Agentura při hospodaření s majetkem státu uvedeným v § 1 odst. 2 tohoto zákona postupuje podle zvláštního právního předpisu a tímto předpisem je právě zákon č. 219/2000 Sb. Agentura byla právní nástupkyní Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu. Pokud právní předpisy upravují postavení nebo právní vztahy Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu, vztahují se příslušná ustanovení těchto přepisů ode dne nabytí účinnost zákona č. 239/2001 Sb. na Agenturu. Postavení Konsolidační banky Praha, státního peněžního ústavu, je upraveno v § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. jako právnické osoby, která hospodaří s majetkem státu ve smyslu § 8 zákona č. 219/2000 Sb.; dosavadní pohledávky a jiná majetková práva organizací se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§ 8). Závěr odvolacího soudu, že jednostranné započtení uplatněné povinným vůči Agentuře proti vymáhané pohledávce nebylo účinné, neboť kolidovalo s § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., považuje za správný. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., zákon č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud dosud neřešil otázku, zda bylo lze jednostranně započíst pohledávku vůči již zaniklé České konsolidační agentuře.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však ze spisu nepodávají.

V souzené věci exekuční titul (směnečný platební rozkaz vydaný dne 7. 8. 2002 Krajským soudem v Plzni, č. j. 53 Sm 99/2002-14) ukládá povinnému zaplatit Agentuře částku 894 834 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnu ve výši 2 983 Kč. Povinný namítá, že jednostranným právním úkonem ze dne 6. 12. 2006 započetl svoji pohledávku vůči Agentuře.

Podle § 1 zákona č. 239/2001 Sb. se zřizuje Česká konsolidační agentura (dále jen „Agentura“) se sídlem v Praze. Agentura vzniká dnem účinnosti tohoto zákona.

Podle § 1 odst. 2 zákona č. 239/2001 Sb. je Agentura právnickou osobou, která je příslušná hospodařit s majetkem státu, který se jí svěřuje tímto zákonem, a dále s majetkem státu, se kterým se stane příslušnou hospodařit při zajišťování stanovené činnosti anebo v souvislosti s touto činností.

Podle § 1 odst. 3 zákona č. 239/2001 Sb. za závazky Agentury ručí stát.

Podle § 13 odst. 1 zákona č. 239/2001 Sb. při hospodaření s majetkem státu uvedeným v § 1 odst. 2 Agentura postupuje podle zvláštního právního předpisu, nestanoví-li tento zákon jinak. Tímto zvláštním předpisem je § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.

Podle § 54 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. státní příspěvkové organizace zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady a dále Konsolidační banka Praha, státní peněžní ústav, a jiné státní organizace zřízené (založené) na základě zvláštního právního předpisu nebo zvláštním právním předpisem, které ve vztahu k majetku dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření podle dosavadních předpisů anebo které budou ještě obdobně zřízeny (založeny), (dále jen „organizace“), jsou právnickými osobami a hospodaří s majetkem (§ 8). Při tom se řídí zvláštními právními předpisy a těmi ustanoveními tohoto zákona, která se vztahují na organizační složky příslušné hospodařit s majetkem podle § 9, nejde-li o úkony vyhrazené pouze ministerstvům. Dosavadní pohledávky a jiná majetková práva organizací se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§ 8). Působnost tohoto zákona se nevztahuje na státní podniky založené podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, včetně těch, které se považují za založené podle uvedeného zákona, na státní organizace, které se uvedeným zákonem v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem řídí, a na Budějovický Budvar, národní podnik. Hospodaření těchto státních organizací upravují zvláštní právní předpisy.

Podle § 42 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. ve znění účinném do 26. 2. 2016 pohledávka dlužníka za státem zaniká započtením tehdy, kryje-li se vzájemně s pohledávkou, s níž je příslušná hospodařit (§ 9 a 11) organizační složka, která má plnit závazek státu (§ 38) odpovídající pohledávce dlužníka.

Podle § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. započtení proti pohledávce státu je přípustné pouze na základě dohody, nestanoví-li zvláštní právní předpis, že započtení proti pohledávce státu je vyloučeno.

Jak vyplývá z citovaných ustanovení, Agentura byla právnická osoba, která byla oprávněna hospodařit s majetkem státu, který jí byl svěřen zákonem o jejím zřízení, a dále s majetkem, který získala při zajišťování stanovené činnosti nebo v souvislosti s touto činností (z důvodové zprávy k zákonu č. 239/2001 Sb. vyplývá, že byla založena za účelem vyřešení problematických aktiv, která měla výrazný dopad na celé národní hospodářství, přičemž úkolem této instituce s omezenou dobou působnosti bylo hospodařit s nebonitními aktivy tak, aby jejich makroekonomické negativní dopady byly minimalizovány s možností dosáhnout pomocí speciálních nástrojů co největších výnosů ze své činnosti).

Česká konsolidační agentura tedy při hospodaření se svěřeným nebo získaným majetkem vystupovala vlastním jménem; to však neznamená, že se změnil charakter majetku, s nímž hospodařila.

Proto proti pohledávce, kterou oprávněná po povinném v exekučním řízení vymáhá, a která byla Agentuře svěřena (nejde o pohledávku Agenturou získanou) a má charakter pohledávky státu (povaha pohledávky dovolatelem zpochybněna nebyla), je započtení přípustné jen na základě dohody ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb.

Protože závěr odvolacího soudu o nepřípustnosti jednostranného započtení pohledávky povinného je správný, postupoval Nejvyšší soud podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolání zamítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje podle § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů