// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 18.05.2026
Zpětné schválení odměny statutárního orgánu obchodní korporace
I v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že odměna může být členu statutárního orgánu obchodní korporace přiznána bez schválené smlouvy o výkonu funkce, a to i zpětně. O přiznání odměny však musí rozhodnout valná hromada, aby zůstala zachována její kontrola nad odměňováním členů volených orgánů. Valné hromadě tak nic nebrání, aby členovi voleného orgánu přiznala odměnu i za období předcházející jejímu jednání a též nad rámec odměny sjednané ve smlouvě o výkonu funkce za výkon funkce v uplynulém období, a to i bez splnění podmínek uvedených ve smlouvě o výkonu funkce.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3463/2024, ze dne 29. 4. 2026
Spisová značka: 27 Cdo 3463/2024 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.3463.2024.1
Dotčené předpisy:
§ 59 odst. 3 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 61 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: obchodní společnosti a družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2023, č. j. 68 Cm 17/2022-109, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2023, č. j. 68 Cm 17/2022-128, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého valnou hromadou SPOLEČNOSTI RAZ, DVA, TŘI, SE (dále též jen „společnost“), mimo její zasedání, kterým bylo rozhodnuto o vyplacení odměny členu představenstva Mgr. J. K., narozenému XY, bytem XY (dále též jen „J. K.“), za výkon funkce za období let 2012 až 2021 (včetně) ve výši 3.060.000 Kč (výrok I.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého valnou hromadou společnosti mimo její zasedání, kterým byla schválena smlouva o výkonu funkce uzavřená mezi společností a J. K. ve znění připojeném k návrhu rozhodnutí valné hromady společnosti mimo její zasedání ze dne 28. 3. 2022 (výrok II.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého valnou hromadou společnosti mimo její zasedání, kterým byla schválena smlouva o zápůjčce uzavřená mezi společností a P. L., narozeným XY, bytem ve XY (dále též jen „P. L.“), ve znění připojeném k návrhu rozhodnutí valné hromady společnosti mimo její zasedání ze dne 28. 3. 2022 (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).
[2] Přitom vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Navrhovatel je akcionářem společnosti s podílem 42,5 %.
2) Podle výpisu z obchodního rejstříku je od 4. 12. 2012 doposud J. K. jediným členem představenstva.
3) Podle čl. 15 odst. 5 stanov společnosti z roku 2012 funkční období jednotlivých členů představenstva trvalo 5 let.
4) Podle čl. 8 odst. 8.2. stanov společnosti z roku 2014 (dále jen „stanovy“) je délka funkčního období člena představenstva 10 let.
5) Podle zápisu z jednání valné hromady společnosti ze dne 5. 12. 2017 byl mimo jiné J. K. všemi hlasy jmenován do funkce člena představenstva. P. L. byl všemi hlasy jmenován do funkce člena dozorčí rady. Tento zápis byl založen do sbírky listin společnosti dne 20. 1. 2020.
6) Dne 28. 3. 2022 rozeslal J. K. akcionářům společnosti návrh na přijetí rozhodnutí valné hromady společnosti mimo její zasedání o schválení vyplacení odměny J. K. jako členu představenstva, o schválení smlouvy o výkonu funkce uzavřené mezi společností a J. K. a o schválení smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností a P. L. jako členem dozorčí rady společnosti (dále též jen „usnesení“).
7) Dne 19. 4. 2022 se navrhovatel vyjádřil k návrhu rozhodnutí valné hromady společnosti mimo její zasedání, přičemž zpochybnil, že J. K. byl oprávněn návrh předložit, neboť došlo k zániku jeho funkce ke dni 5. 12. 2018.
8) Dne 28. 4. 2022 obdržel navrhovatel oznámení, že navržená rozhodnutí byla valnou hromadou přijata dne 26. 4. 2022.
[3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že usnesení společnosti přijatá valnou hromadu nejsou neplatná. Soud totiž nepřisvědčil navrhovateli v tom, že J. K. nebyl v roce 2022 členem představenstva.
[4] Soud uvedl, že čl. 8 odst. 8.2. stanov společnosti, v němž je „zakotveno desetileté funkční období člena představenstva, … odporuje kogentnímu ustanovení čl. 46 Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001, ze dne 8. 10. 2001, o statutu evropské společnosti (SE) [dále jen ‚nařízení‘]“, podle něhož jsou členové orgánů společnosti jmenováni na dobu stanovenou ve stanovách, která však nesmí přesahovat šest let. Z tohoto důvodu je třeba stanovy „v části doby přesahující šest let“ pokládat za neúčinné.
[5] Podle soudu „k zániku funkce člena statutárního orgánu došlo přijetím nového znění stanov s tím, že nově přijaté články stanov jsou vůči stávajícím i budoucím členům volených orgánů společnosti účinné zásadně okamžikem, kdy o nich valná hromada rozhodla“. Funkce člena představenstva J. K. tak zanikla nejpozději v roce 2020. Pokud by soud vyložil čl. 8 odst. 8.2. stanov společnosti tak, že došlo pouze k prodloužení funkčního období na šest let s počátkem založeným stanovami společnosti z roku 2012, zanikla by funkce J. K. ke dni 5. 12. 2018. Za podstatné však považoval to, že dne 5. 12. 2017 se konala valná hromada společnosti, na níž byl J. K. opětovně jmenován do funkce člena představenstva společnosti.
[6] Navrhovatel v řízení namítal, že se od založení společnosti nikdy nekonala valná hromada (č. l. 4 spisu), resp. zpochybňoval konání valné hromady v roce 2017 s tím, že „o ní nevěděl“ a „dozvěděl se o ní až po uplynutí několika let při prověřování řádného hospodaření člena představenstva na valné hromadě v roce 2022“. Soud prvního stupně však uzavřel, že „není povolán se v tomto řízení zabývat správností zápisu do obchodního rejstříku. O to méně mu přísluší přezkoumávat případnou neplatnost rozhodnutí přijatých na valné hromadě dne 5. 12. 2017“. Odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 585/2010, doplnil, že byť rejstříkovému soudu společnost nepředložila listinu přítomných na valné hromadě konané dne 5. 12. 2017, nemůže tato skutečnost přivodit neplatnost usnesení přijatých na této valné hromadě v probíhajícím řízení.
[7] Ačkoli „dokument o konání valné hromady dne 5. 12. 2017 byl založen k zápisu do obchodního rejstříku až v roce 2020“, nepostupoval podle soudu navrhovatel („jako odborník s právním vědomím“) s „požadovanou obezřetností“ a nevyvinul potřebné úsilí k zahájení řízení o určení nicotnosti usnesení přijatých na valné hromadě. Popírá-li navrhovatel v tomto řízení „na prejudiciální bázi“ pravdivost zápisu o konání valné hromady dne 5. 12. 2017, zvolil postup „nepřímý a tudíž nesprávný“. Přestože lze závěr o „nicotnosti“ usnesení valné hromady obecně přijmout v jakémkoli řízení i jako řešení předběžné otázky, nepovažuje soud tento argument v projednávané věci za „způsobilý přivodit navrhovateli příznivé rozhodnutí“. Nadto „vyslovení nicotnosti valné hromady po uplynutí několika let od jejího zápisu do obchodního rejstříku představuje nežádoucí zpětný zásah do autonomních poměrů obchodní korporace, způsobilý ochromit její činnost“. Odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze, doplnil, že „vyslovení nicotnosti předmětné valné hromady nečiní ostatní později svolané valné hromady společnosti neplatnými“.
[8] K dalším argumentům navrhovatele, podle nichž měla být usnesení společnosti přijatá mimo valnou hromadu neplatná, soud prvního stupně uvedl, že i kdyby byly shledány důvodnými, nemohly by svým významem negovat naplnění kumulativních podmínek § 260 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), které vyslovení neplatnosti brání. Sám navrhovatel považoval J. K. za člena představenstva, a to i po roce 2017, přičemž k jeho působení neměl výhrady. Zjevně tak nemohlo jednáním J. K. docházet k závažným zásahům do finančních poměrů společnosti, jak navrhovatel tvrdí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud uzavřel, že schválit odměnu za výkon funkce lze i za období předcházející jednání valné hromady. Soud se neztotožnil ani s námitkou navrhovatele ohledně zneužití práva majoritním akcionářem spolu s J. K. a P. L. ani s námitkou, že mu na jeho žádost nebylo poskytnuto vysvětlení.
[9] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že vyslovil neplatnost usnesení přijatého valnou hromadou společnosti mimo její zasedání, kterým bylo rozhodnuto o vyplacení odměny členu představenstva J. K. za výkon jeho funkce za období let 2012 až 2021 (včetně) ve výši 3.060.000 Kč, ve výroku III. je změnil tak, že jde-li o usnesení přijaté valnou hromadou společnosti mimo její zasedání, kterým byla schválena smlouva o zápůjčce uzavřená mezi společností a P. L., ve znění připojeném k návrhu rozhodnutí valné hromady společnosti mimo její zasedání ze dne 28. 3. 2022, nejde o rozhodnutí valné hromady přijaté mimo její zasedání, ve výroku II. je potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[10] Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že dne 5. 12. 2017 byl J. K. opětovně zvolen do funkce člena představenstva, přičemž toto usnesení nebylo napadeno návrhem na vyslovení neplatnosti a odvolací soud není oprávněn platnost usnesení přijatých na valné hromadě v roce 2017 přezkoumávat. I kdyby bylo usnesení o jmenování J. K. do funkce člena představenstva přijaté na valné hromadě dne 5. 12. 2017 „nicotné“, nemělo by to podle judikatury Vrchního soudu za následek neplatnost „později svolané valné hromady společnosti … z toho důvodu“, že ji svolala osoba neoprávněná. Tedy jinak řečeno, J. K. byl „v době zaslání návrhu rozhodnutí členem představenstva společnosti a návrh rozhodnutí per rollam byl akcionářům řádně předložen“. Na tomto závěru by nic nemohl změnit ani případný výslech S. S. (dále též jen „S. S.“), který navrhovatel navrhoval jako důkaz a který soud prvního stupně neprovedl.
[11] Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uvedl, že navrhovateli k jeho žádosti ze dne 11. 4. 2022 J. K. reakcí ze dne 15. 4. 2022 poskytl řádné a „dostatečné vysvětlení k dotazům směřujícím k přijetí rozhodnutí“.
[12] Přesto však odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož je usnesení valné hromady o vyplacení odměny J. K. neplatné pro rozpor se zákonem. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5340/2017, odvolací soud uvedl, že není-li uzavřena smlouva o výkonu funkce, je výkon funkce člena statutárního orgánu bezplatný. Nárok na odměnu obvyklou vznikne členu statutárního orgánu jen tehdy, nelze-li důvody, pro které nebyla smlouva o výkonu funkce uzavřena, přičítat k tíži dotčenému členu statutárního orgánu. V poměrech projednávané věci nebyla smlouva o výkonu funkce z důvodů na straně J. K. uzavřena, tudíž mu právo na (ani obvyklou) odměnu nevzniklo. Schválenou odměnu nelze oproti mínění soudu prvního stupně podřadit pod § 61 odst. 1 z. o. k., neboť „za jiná plnění ve prospěch člena orgánu totiž lze považovat pouze ta, která neplynou z právního předpisu, smlouvy o výkonu funkce nebo vnitřního předpisu. O takovou situaci se v dané věci nejedná. Bylo totiž rozhodováno o odměně člena statutárního orgánu za minulá období, byť prokazatelně smlouva o výkonu funkce absentuje. Jde o plnění nad rámec smlouvy, a pakliže není smlouva, nelze plnit nad její rámec“.
[13] Jde-li o usnesení valné hromady o schválení smlouvy o výkonu funkce, odkázal odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1175/2017, uveřejněné pod číslem 78/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož „v řízení o neplatnosti usnesení se ekonomická výhodnost, rozumnost či věcná správnost opatření, o jehož přijetí valná hromada rozhodla, neposuzuje“. Otázku výhodnosti odměny člena představenstva ve výši 45.000 Kč pro společnost proto odvolacímu soudu nepřísluší posuzovat. Nadto podle odvolacího soudu navrhovatel svou námitku, podle níž je „výše odměny nepřiměřená“, neformuloval „dostatečně určitě“.
[14] Ohledně usnesení valné hromady o schválení smlouvy o zápůjčce dospěl odvolací soud k závěru, že schválení smlouvy o zápůjčce nespadá do působnosti valné hromady. Je tomu tak proto, že P. L. měl o svém záměru uzavřít se společností smlouvu o zápůjčce nejprve informovat kontrolní orgán. Je-li jeho členem, měl informovat nejvyšší orgán a sdělit mu podmínky, za kterých měla být smlouva uzavřena. Pokud by taková smlouva nebyla v zájmu společnosti, mohl její uzavření nejvyšší orgán zakázat. Rozhodovala-li valná hromada společnosti o schválení smlouvy o zápůjčce, hledí se na takové usnesení v souladu s § 45 odst. 1 z. o. k. a 245 o. z., jako by nebylo přijato. Pro úplnost odvolací soud uvedl, že „závěr o ‚nicotnosti‘ usnesení valné hromady … lze přijmout v jakémkoli řízení“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[15] Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání navrhovatel i společnost.
a) K dovolání navrhovatele
[16] Navrhovatel podal dovolání proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil výrok II. usnesení soudu prvního stupně, a proti závislému druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu.
[17] Dovolatel přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny. Jde o otázky:
1) zda „může být platné rozhodnutí valné hromady na základě návrhu rozhodnutí valné hromady mimo zasedání (per rollam), pokud takový návrh v rozporu se zákonem nepředloží akcionářům osoba k tomu oprávněná ve smyslu § 418 z. o. k.“,
2) zda „může být platné rozhodnutí valné hromady o schválení smlouvy o výkonu funkce mezi společností a osobou, která není členem jejího voleného orgánu“,
3) zda „jako prejudiciální otázka měla být řádně posouzena námitka dovolatele, že se dne 5. 12. 2017 žádná valná hromada nekonala, že neexistuje žádné usnesení valné hromady společnosti ze dne 5. 12. 2017 o znovuzvolení J. K. do funkce člena představenstva“, a
4) zda soudy nižších stupňů „postupovaly správně při hodnocení důkazu soukromou listinou, a to zápisem z jednání valné hromady, která se měla konat 5. 12. 2017, když v řízení společností, která se jí dovolávala, nebyla prokázána její pravost a správnost“.
[18] Podle dovolatele soudy nižších stupňů „zcela ignorovaly“ jeho „námitku a skutečnost, že nikdy nebyla svolána valná hromada společnosti na den 5. 12. 2017, že se žádná valná hromada společnosti dne 5. 12. 2017 nekonala, že tak nebylo a ani nemohlo být přijato usnesení valné hromady ze dne 5. 12. 2017 o znovuzvolení J. K. do funkce člena představenstva společnosti, a že tak J. K. nebyl k rozhodnému dni ve funkci člena představenstva společnosti, proto ani nebyl osobou oprávněnou ke svolání valné hromady“.
[19] Odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 29 Odo 1138/2005, uveřejněné pod číslem 55/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012, má dovolatel za to, že přijmout závěr o „nicotnosti“ usnesení valné hromady ze dne 5. 12. 2017 lze i v tomto řízení.
[20] K prokázání tvrzené skutečnosti pak dovolatel navrhoval důkazy (zejména výslech S. S.), které však soudy neprovedly.
[21] Dovolatel namítá, že soudy vyšly z listiny – zápisu z valné hromady společnosti ze dne 5. 12. 2017, aniž by jakkoli tento důkaz hodnotily. Tato skutečnost činí rozhodnutí soudů nižších stupňů nepřezkoumatelnými. Dovolatel v průběhu řízení zpochybňoval, že se jedná o pravou a správnou listinu, když měl za to, že jde „o dodatečně účelově vyhotovenou fiktivní listinu“. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, má dovolatel za to, že zpochybnil-li pravost a správnost listiny, bylo na společnosti, která se v řízení této soukromé listiny dovolávala, aby její pravost a správnost prokázala. Nadto společnost nepředložila ani seznam přítomných akcionářů, jež je „obligatorní přílohou zápisu z valné hromady“, ani pozvánku a doklad o jejím zaslání akcionářům.
[22] Nekonala-li se dne 5. 12. 2017 valná hromada společnosti, nebyl J. K. „osobou oprávněnou ke svolání valné hromady společnosti a k zaslání návrhu na rozhodnutí valné hromady mimo zasedání (per rollam) ze dne 28. 3. 2022“. Taktéž J. K. nebyl osobou, se kterou by společnost mohla uzavřít smlouvu o výkonu funkce ve smyslu § 59 z. o. k., neboť nebyl členem jejího voleného orgánu.
[23] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu změnil, případně aby rozhodnutí soudů nižších stupňů v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
b) K dovolání společnosti
[24] Společnost podala dovolání proti prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, v němž odvolací soud změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně, a proti závislému druhému výroku usnesení odvolacího soudu.
[25] Přípustnost dovolání dovolatelka opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda lze schválit odměnu členu statutárního orgánu zpětně, aniž měl v tomto období uzavřenou smlouvu o výkonu funkce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[26] Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož schválení odměny za výkon funkce je plněním nad rámec smlouvy o výkonu funkce, které nelze přiznat, nebyla-li smlouva o výkonu funkce uzavřena.
[27] Podle dovolatelky je sice pravdou, že J. K. neměl uzavřenou smlouvu o výkonu funkce, ale „právě z tohoto důvodu požádal nejvyšší orgán dovolatelky (valnou hromadu), aby rozhodl, resp. schválil, jeho odměnu zpětně. Pokud následně valná hromada dovolatelky schválila odměnu statutárnímu orgánu dovolatelky zpětně za jeho desetiletou činnost pro dovolatelku, nemohla předchozí absence smlouvy o výkonu funkce způsobovat neplatnost takového rozhodnutí“.
[28] Odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007, ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 372/2019, či ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2279/2020, má dovolatelka za to, že zpětné schválení odměny statutárnímu orgánu společnosti je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a neodporuje ani zákonu, jak uvedl odvolací soud.
[29] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené části tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzuje, a změnil je ohledně náhrady nákladů řízení před soudy nižších stupňů.
[30] Navrhovatel ve vyjádření k dovolání společnosti uvádí, že nárok na odměnu člena voleného orgánu vzniká pouze, je-li odměňování za výkon funkce sjednáno v souladu s § 60 z. o. k. v řádně uzavřené a schválené smlouvě o výkonu funkce, jinak je výkon funkce bezplatný. Tato úprava brání tomu, aby jako jiné plnění podle § 61 z. o. k. byla členu voleného orgánu poskytnuta za bezplatný výkon funkce odměna. Nadto hospodaření společnosti v roce 2021 skončilo ztrátou -1.463.000 Kč, za což je výlučně odpovědný J. K. Navrhovatel má za to, že dovolání společnosti má být Nejvyšším soudem odmítnuto nebo zamítnuto.
III. Přípustnost dovolání
[31] Dovolání byla podána včas, osobami oprávněnými, splňujícími podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jejich přípustností.
[32] Dovolání navrhovatele Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[33] Dovolatel odvíjí svou argumentaci o neplatnosti usnesení valné hromady, kterým schválila smlouvu o výkonu funkce, od skutečnosti, že se dne 5. 12. 2017 „nekonala“ valná hromada, a tudíž J. K. nebyl znovuzvolen do funkce člena představenstva společnosti. Dovolatel tedy zpochybňuje skutkový závěr soudů nižších stupňů, podle něhož byl dne 5. 12. 2017 J. K. valnou hromadou společnosti opětovně zvolen do funkce člena představenstva.
[34] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[35] V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
[36] Dovolatel v dovolání zpochybňuje nesprávné hodnocení listinného důkazu (zápisu z jednání valné hromady konané dne 5. 12. 2017) s poukazem, že jde o soukromou listinu, jejíž pravost a správnost musí dokázat společnost, a dále namítá, že soudy neprovedly jím „navržené důkazy, zejména důkaz výslechem tehdejšího akcionáře S. S., který by svou výpovědí zcela nepochybně potvrdil, že žádná valná hromada společnosti na den 5. 12. 2017 svolána nebyla, a že se žádná taková valná hromada společnosti ani nekonala“ (jedná se tak o námitku opomenutých důkazů).
[37] Při formulaci svých námitek dovolatel především opomíjí, že soudy se s jeho důkazními návrhy vypořádaly (srov. odst. 22. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a odst. 55. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Za podstatnou však Nejvyšší soud považuje skutečnost, že soudy v rámci hodnocení provedených důkazů přihlédly též k listinám, z nichž se podávalo, že sám dovolatel J. K. „do poslední chvíle pokládal za člena představenstva“ a jako na člena představenstva se na něj obracel „i po roce 2017 včetně průběhu roku 2022, kdy jej např. žádal o svolání valné hromady“ (srov. odst. 17. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně). Dospěly-li za této situace ke skutkovému závěru, podle něhož J. K. byl v roce 2017 valnou hromadou opětovně zvolen členem představenstva společnosti, nelze postupu soudů při hodnocení důkazů z hlediska § 132 o. s. ř. ničeho vytknout. Nesouhlas dovolatele s tímto hodnocením nepředstavuje přípustný dovolací důvod (srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, či mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
[38] Jako přípustné podle § 237 o. s. ř. však Nejvyšší soud shledal dovolání společnosti, a to pro řešení dovoláním otevřené otázky odměňování člena statutárního orgánu za výkon funkce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
[39] Podle § 59 odst. 3 z. o. k. není-li odměňování v kapitálové společnosti sjednáno ve smlouvě o výkonu funkce, platí, že výkon funkce je bezplatný. Ustanovení § 61 odst. 1 tím není dotčeno.
[40] Podle § 61 odst. 1 z. o. k. jiné plnění ve prospěch osoby, která je členem voleného orgánu obchodní korporace, než na které plyne právo z právního předpisu, ze smlouvy o výkonu funkce schválené podle § 59 odst. 2 nebo z vnitřního předpisu schváleného orgánem obchodní korporace, do jehož působnosti náleží schvalování smlouvy o výkonu funkce, lze poskytnout pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, a s vyjádřením kontrolního orgánu, byl-li zřízen.
[41] Z ustálené judikatury Nejvyššího soud se podává, že:
1) Není-li mezi kapitálovou společností a členem jejího voleného orgánu uzavřena smlouva o výkonu funkce, neobsahuje-li uzavřená smlouva o výkonu funkce ujednání o odměňování, nevyhovuje-li požadavku na písemnou formu anebo není-li schválena valnou hromadou, popř. jiným k tomu příslušným orgánem kapitálové společnosti, je výkon funkce člena voleného orgánu bezplatný (§ 59 odst. 3 z. o. k.).
2) Řečené neznamená, že by valná hromada (či jiný k tomu příslušný orgán společnosti) nemohla takovému členu přiznat nárok na odměnu v režimu § 61 odst. 1 z. o. k., nicméně dotčenému členu voleného orgánu nevzniká (automaticky) právo na odměnu obvyklou (jako tomu bylo za účinnosti obchodního zákoníku).
3) Účelem uvedené právní úpravy je přimět kapitálové společnosti a členy jejich volených orgánů, aby se na odměně (a dalších plněních souvisejících s výkonem funkce) dohodli ex ante (tj. před vznikem funkce či krátce po jejím vzniku) a aby vyhověli požadavku zákona na písemnou formu smlouvy a její schválení valnou hromadou (příslušným orgánem společnosti).
Srovnej za všechna rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5340/2017, a v nich citovanou judikaturu.
[42] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 se dále podává, že valné hromadě nic nebrání, aby členovi voleného orgánu přiznala odměnu i za období předcházející jejímu jednání a též nad rámec odměny sjednané ve smlouvě o výkonu funkce za výkon funkce v uplynulém období, a to i bez splnění podmínek uvedených ve smlouvě o výkonu funkce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 372/2019, a judikaturu v něm citovanou). S ohledem na stejný účel právní úpravy odměňování členů volených orgánů obchodních korporací se uvedený závěr plně uplatní též v režimu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.
[43] Z výše citovaných judikaturních závěrů je tak zřejmé, že odměna může být členu statutárního orgánu přiznána i bez schválené smlouvy o výkonu funkce, a to i zpětně. O přiznání odměny však musí rozhodnout valná hromada, aby zůstala zachována její kontrola nad odměňováním členů volených orgánů.
[44] Uzavřel-li proto odvolací soud, že absence smlouvy o výkonu funkce neumožňuje, aby valná hromada dodatečně schválila zpětné přiznání odměny členu představenstva J. K. za období, jež předcházelo jednání valné hromady, je jeho závěr nesprávný.
[45] Jelikož řešení dovoláními otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu v příslušném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).
[46] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[47] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-