// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 09.02.2026
Zákaz změny k horšímu při odvolání dlužníka proti zrušení oddlužení
Je-li dlužník jediným odvolatelem proti usnesení o zrušení schváleného oddlužení, pak zákaz změny k horšímu vyplývá z povahy odvoláním napadeného rozhodnutí a z odvolání samého. Není-li odvoláním napadené rozhodnutí o zrušení oddlužení rozhodnutím, jímž se oddlužení ruší pro nepoctivý záměr dlužníka, a je-li dlužník jediným odvolatelem, otázkou, zda zjištěné skutečnosti neodůvodňovaly zrušení pro nepoctivý záměr dlužníka, se odvolací soud již nemůže zabývat.
Jinak řečeno, rozhodne-li insolvenční soud o zrušení oddlužení dlužníka z důvodu uvedeného v § 418 odst. 1 insolvenčního zákona a podá-li proti tomuto usnesení odvolání pouze dlužník, nemůže odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu změnit tak, že zruší oddlužení dlužníka pro jeho nepoctivý záměr.
Rozhodl-li však insolvenční soud o zrušení schváleného oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka, aniž tento důvod vyjádřil procesně předepsaným způsobem ve výroku rozhodnutí, mohl odvolací soud, který se ztotožnil se závěrem o nepoctivém záměru dlužníka, takové pochybení napravit (a výrok rozhodnutí insolvenčního soudu v tomto směru doplnit), i když ve věci rozhodoval na základě odvolání dlužníka.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 67/2025, ze dne 29. 1. 2026
Senátní značka: 29 NSČR 67/2025 | ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:29.NSCR.67.2025.1
Dotčené předpisy:
§ 418 odst. 1 IZ ve znění do 30. 9. 2024
§ 418 odst. 3 IZ ve znění do 30. 9. 2024
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 27. září 2024, č. j. KSPA 60 INS 11947/2020-B-100, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zrušil oddlužení dlužníka (P. J.) [bod II. výroku].
2. Insolvenční soud – vycházeje zejména z § 395 odst. 1, § 412 odst. 1 písm. g/, § 412b odst. 1 a § 418 odst. 1 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění od 1. června 2019 – dospěl k následujícím závěrům:
3. Dlužník nehradil potřebné částky podstatnou dobu, po kterou trvaly účinky schváleného oddlužení, nevykonával přiměřenou výdělečnou činnost, nedostatečně se snažil obstarat si vlastní příjem a nevynakládal za tím účelem veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat (důvod pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona).
4. V průběhu oddlužení byl dlužník pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu majetkové povahy, kterým způsobil škodu skutky, jichž se dopustil po povolení a po schválení oddlužení; tak mu vznikl závazek delší než 30 dnů po splatnosti, čímž porušil povinnost podle § 412 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona (povinnost nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit), takže je dán důvod pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona. Jednání dlužníka rovněž představuje nedbalý a lehkomyslný přístup k plnění povinností dlužníka v oddlužení.
5. Dlužník nebyl dlouhodobě (více než tři měsíce) schopen hradit ani odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně (Mgr. Ing. E. H.) v důsledku vlastního zaviněného jednání; tím je dán důvod pro zrušení oddlužení i podle § 418 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona.
6. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. května 2025, č. j. KSPA 60 INS 11947/2020, 2 VSPH 84/2025-B-128, změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku tak, že oddlužení se ruší, neboť jím dlužník sledoval nepoctivý záměr.
7. Odvolací soud – vycházeje z § 395 odst. 1 písm. a/ a § 418 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. září 2024, a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že je s insolvenčním soudem zajedno potud, že jsou splněny předpoklady pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka; na rozdíl od insolvenčního soudu však je toho názoru, že primárním důvodem pro zrušení oddlužení je nepoctivý záměr dlužníka, který jednoznačně plyne ze zjištění popsaných v rozsudku trestního soudu (rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 4 T 157/2021-667, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2023, č. j. 4 To 2/2023-1141), podle nichž (shrnuto) dlužník v průběhu insolvenčního řízení spáchal 14 dílčími skutky přečin podvodu, přičemž 11 z nich se dopustil po schválení oddlužení.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (označené) ustálené judikatury dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
9. Konkrétně dovolatel (podle obsahu) předestřel Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda odvolací soud mohl změnit k odvolání dlužníka rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr, když insolvenční soud shledal v počínání dlužníka (pouze) nedbalý a lehkomyslný přístup k plnění povinností v oddlužení (respektive důvody pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ insolvenčního zákona), a zda změnou důvodu zrušení oddlužení neporušil odvolací soud zásadu zákazu reformationis in peius.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu k neprospěch dovolatele na základě jím podaného odvolání; „vlastní procesní aktivita“ tak vedla ke zhoršení postavení dovolatele. Odvolací soud tím porušil zásadu zákazu změny k horšímu, která se obecně uplatňuje i v insolvenčním řízení [jak plyne z „rozhodnutí“ (správně rozsudku) Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021, a na něj navazujícího „rozhodnutí“ (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023, sp. zn. 22 Cdo 3082/2023, jakož i z rozhodovací praxe Ústavního soudu]. Na řízení „předcházející rozhodnutí o zrušení oddlužení“ je možné aplikovat ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného civilního řízení, neboť to není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona), a účastníci mají „kontradiktorní postavení“; z přiměřené aplikace § 212 o. s. ř. pak plyne, že odvolací soud je vázán rozsahem odvolání, což s sebou nese i zákaz změny k horšímu.
11. Ke stejnému závěru je třeba podle dovolatele dospět i v případě aplikace zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Řízení o zrušení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka je řízení návrhovým (bez návrhu lze zrušit oddlužení jen z důvodů uvedených v § 418 odst. 1 písm. a/ až c/ insolvenčního zákona), takže odvolací soud je podle § 28 odst. 2 z. ř. s. vázán rozsahem podaného odvolání. Dovolatel míní, že zákaz reformationis in peius se prosadí i v případě, že odvolací soud není vázán rozsahem odvolání, protože to vyplývá z povahy řízení. Insolvenční správce ani věřitelé nebrojili proti rozhodnutí insolvenčního soudu a nedomáhají se „vyslovení“ nepoctivého záměru dlužníka ve výroku. Odvolací soud tak účastníkům „autoritativně vnucuje rozhodnutí a takové nastavení poměrů, které nežádali“.
12. Insolvenční správkyně (ve vyjádření) obecně souhlasí s tím, že dlužník „nepředpokládá“ při podání odvolání proti usnesení o zrušení schváleného oddlužení, že jeho postavení odvolací soud zhorší.
13. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
14. Pro insolvenční řízení je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první zákona č. 252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro § 75, § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.
15. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde v daných souvislostech o věc dovolacím soudem dosud neřešenou.
16. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
18. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
§ 418
(1) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže
a/ dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo
b/ v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nebo
c/ dlužník není v důsledku okolností, které zavinil, po dobu delší než 3 měsíce schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 395 odst. 1 písm. b/, jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku, anebo
d/ to navrhne dlužník.
(…)
(3) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.
(…)
(7) Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, které insolvenční soud nařídí vždy, navrhl-li to insolvenční správce nebo věřitel nebo trvá-li na něm dlužník. Platí, že dlužník na jednání netrvá, jestliže se tak přes výzvu insolvenčního soudu nevyjádří do 10 dnů ode dne, kdy mu byla doručena. K tomuto jednání insolvenční soud předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a/ až c/ může insolvenční soud vydat i bez návrhu.
(…)
19. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:
20. Pro insolvenční řízení vedená podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. června 2019 platí, že zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 3 insolvenčního zákona vyvolává zvláštní hmotněprávní účinek předjímaný § 395 odst. 4 insolvenčního zákona; tento důvod zrušení oddlužení je zapotřebí vyjádřit též ve výroku usnesení o zrušení oddlužení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sen. zn. 29 NSČR 43/2022, uveřejněné pod číslem 92/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2023“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2024, sen. zn. 29 NSČR 82/2023.
21. Rozhodl-li insolvenční soud o zrušení schváleného oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka, aniž tento důvod vyjádřil procesně předepsaným způsobem ve výroku rozhodnutí, mohl odvolací soud, který se ztotožnil se závěrem o nepoctivém záměru dlužníka, takové pochybení napravit (a výrok rozhodnutí insolvenčního soudu v tomto směru doplnit), i když ve věci rozhodoval na základě odvolání dlužníka. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024, sen. zn. 29 NSČR 91/2023.
22. K odkazu dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2258/2021 Nejvyšší soud uvádí, že závěry rozsudku nejsou přenositelné do poměrů insolvenčního řízení upraveného insolvenčním zákonem. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. června 2024, sp. zn. 24 Cdo 697/2024, rovněž vysvětlil (srov. odst. 40 odůvodnění), že názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2258/2021 nepředstavuje ustálenou judikaturu soudů, když s ním vyslovilo nesouhlas občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu a odmítlo jeho publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
23. K výše uvedenému srov. shodně argumentaci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2025, sen. zn. 29 NSČR 22/2024.
24. Dovolání je přesto důvodné.
25. Projednávaná věc se odlišuje od věci řešené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 91/2023 v tom, že insolvenční soud nedovodil nepoctivý záměr dovolatele; odvolací soud tak neposoudil důvody pro zrušení schváleného oddlužení shodně s insolvenčním soudem a nenapravoval „jen“ (v intencích R 92/2023) procesní pochybení insolvenčního soudu spočívající v nesprávném výroku o zrušení schváleného oddlužení, nýbrž učinil (samostatně) závěr o nepoctivém záměru dovolatele, k němuž insolvenční soud nedospěl.
26. Je-li dlužník jediným odvolatelem proti usnesení o zrušení schváleného oddlužení, pak zákaz změny k horšímu vyplývá z povahy odvoláním napadeného rozhodnutí a z odvolání samého. Není-li odvoláním napadené rozhodnutí o zrušení oddlužení rozhodnutím, jímž se oddlužení ruší pro nepoctivý záměr dlužníka, a je-li dlužník jediným odvolatelem, otázkou, zda zjištěné skutečnosti neodůvodňovaly zrušení pro nepoctivý záměr dlužníka, se odvolací soud již nemůže zabývat.
27. Jinak řečeno, rozhodne-li insolvenční soud o zrušení oddlužení dlužníka z důvodu uvedeného v § 418 odst. 1 insolvenčního zákona a podá-li proti tomuto usnesení odvolání pouze dlužník, nemůže odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu změnit tak, že zruší oddlužení dlužníka pro jeho nepoctivý záměr.
28. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, tedy není správné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Autor: -mha-