// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 04.11.2025
Lhůta pro přihlášení pohledávek na náhradu škody podle § 253 odst. 4 IZ
Lhůta pro přihlášení pohledávek na náhradu škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona je procesní lhůtou zákonnou a propadnou (srov. R 25/2009); prominout zmeškání této lhůty vylučuje § 83 insolvenčního zákona, část věty před středníkem.
Důvody R 54/2012 platí přiměřeně i pro situaci, kdy věřitel přihlašuje pohledávku z titulu náhrady škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona; pohledávku, která vznikne po uplynutí propadné přihlašovací lhůty věřitel do insolvenčního řízení přihlásit nemůže a taková pohledávka v insolvenčním řízení nebude uspokojována, ledaže by šlo o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku jí postavenou na roveň.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 42/2024, ze dne 30. 9. 2025
Senátní značka: 29 NSCR 42/2024 | ECLI:CZ:NS:2025:29.NSCR.42.2024.1
Dotčené předpisy:
§ 83 IZ ve znění účinném do 30. 9. 2024
§ 173 IZ ve znění účinném do 30. 9. 2024
§ 175 IZ ve znění účinném do 30. 9. 2024
§ 253 odst. 2 IZ ve znění účinném do 30. 9. 2024
§ 253 odst. 4 IZ ve znění účinném do 30. 9. 2024
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 4. srpna 2023, č. j. MSPH 95 INS 12575/2022-P840-3, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky P840 věřitele č. 620 (PRINVEST s. r. o.) ze dne 30. listopadu 2022 (bod I. výroku) a rozhodl, že právní mocí usnesení končí účast tohoto věřitele (ve vztahu k dané přihlášce) v insolvenčním řízení dlužníka (Sberbank CZ, a. s. v likvidaci) [bod II. výroku].
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 83, § 136 odst. 1 a 2 písm. d/, § 173 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 30. září 2024 – dospěl k závěru, že věřitel č. 620 podal přihlášku pohledávky P840 dne 30. listopadu 2022, tedy po 26. říjnu 2022, kdy uplynula dvouměsíční lhůta k přihlášení pohledávek.
3. K odvolání věřitele č. 620 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. listopadu 2023, č. j. MSPH 95 INS 12575/2022, 1 VSPH 960/2023-P840-10, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud – cituje ustanovení § 83, § 173, § 185 a § 253 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. září 2024 – vyšel na rozdíl od insolvenčního soudu z toho, že věřitel č. 620 přihlásil pohledávku P840 z titulu náhrady škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona, pro niž zákon stanoví zvláštní lhůtu k podání přihlášky v délce 30 dnů ode dne, kdy insolvenční správce odmítne plnění ze smlouvy podle § 253 odst. 1 insolvenčního zákona. Konec lhůty k přihlášení pohledávky tak v daném případě připadl na 26. října 2022 (tedy 30 dnů po prohlášení konkursu); proto je přihláška podána opožděně.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 620 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které dovolací soud dosud neřešil, popřípadě u kterých se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Konkrétně dovolatel (podle obsahu) předestřel Nejvyššímu soudu k řešení následující otázky:
[1] Zohledňují se při posouzení včasnosti přihlášky pohledávky podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona (kromě uplynutí lhůty k podání přihlášky) i další okolnosti věci?
[2] Představuje přihláška pohledávky P840 dovolatele (z titulu náhrady škody ve smyslu § 253 odst. 4 insolvenčního zákona) samostatnou přihlášku pohledávky, nebo jde podle její obsahu o doplnění již dříve podané přihlášky pohledávky?
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že nezohlednily relevantní skutečnosti, kvůli kterým nemohl pohledávku přihlásit ve lhůtě uváděné soudy. Od rámcové smlouvy dovolatel odstoupil dne 25. října 2022; k tomuto dni pohledávka na vypořádání transakce ještě neexistovala a objektivně nemohla být přihlášena, a to ani dne 26. října 2022, který soudy považovaly za poslední den lhůty k přihlášení. Pohledávka není nárokem na plnění ze smlouvy (ani nárokem na vrácení plnění ze smlouvy), ale specifickým nárokem vyplývajícím z ukončení smlouvy. Dovolatel nebyl oprávněn dříve provést vyčíslení svého nároku na „zaplacení částky vypořádání transakce“; škoda mu vznikla až v návaznosti na doručení „reakce dlužníka“ na odstoupení od smlouvy dne 1. listopadu 2022 a teprve od tohoto data měla dovolateli začít běžet lhůta k přihlášení pohledávky a přihláška podaná dne 30. listopadu 2022 je tak včasná. Účinky odepření plnění insolvenčního správce „fikcí“ (podle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona) ke dni 27. září 2022 se tak na pohledávku dovolatele nemohou vztahovat.
8. Dovolatel dále argumentuje, že přihláška neměla být posouzena jako samostatná pohledávka a jako taková odmítnuta pro opožděnost; jde totiž toliko o doplnění (kvantitativní změnu) již dříve přihlášené pohledávky. Obě přihlášky vyplývají ze stejného právního titulu, konkrétně z rámcové smlouvy, a zároveň je v obou uvedeno, že pro případ účinků odepření plnění ze smlouvy podle § 253 insolvenčního zákona dovolatel přihlašuje své pohledávky rovněž jako nárok na náhradu škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona. K tomu dále dovolatel poukazuje na usnesení odvolacího soudu ze dne 2. listopadu 2023, č. j. MPSH 95 INS 12575/2022, 6 VSPH 966/2023-P841-10, vydané ve skutkově obdobné věci, v němž odvolací soud dospěl k opačnému závěru o včasnosti podané přihlášky.
9. Insolvenční správkyně a dlužník ve vyjádření ze dne 11. března 2024 nesouhlasí s dovoláním věřitele č. 620 a navrhují jej odmítnout, popřípadě zamítnout.
10. V replice ze dne 30. dubna 2024 dovolatel trvá na svém dovolacím návrhu.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
12. Dovolání může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., když pro něj neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
13. Pro insolvenční řízení je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první zákona č. 252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro § 75, § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.
14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
15. Pro právní posouzení věci včetně posouzení přípustnosti dovolání jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšly soudy nižších stupňů a které vychází z obsahu insolvenčního spisu, jak se (mimo jiné) promítá v insolvenčním rejstříku:
[1] Usnesením ze dne 26. srpna 2022, č.j. MSPH 95 INS 12575/2022-A-72, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku).
[2] Dovolatel přihlásil dne 25. října 2022 pohledávku P656 v celkové výši 1 502 412,84 Kč. Jako důvod vzniku přihlašované pohledávky uvedl nárok z titulu derivátového obchodu – Interest Rate Swap, uzavřeného mezi dovolatelem a dlužníkem na základě rámcové smlouvy o obchodování s investičními nástroji ze dne 18. prosince 2017, přičemž dlužník měl dovolateli vyplácet částku na základě čtvrtletních avíz (konkrétně byly přihlášeny pohledávky z titulu avíz dovolatele ze dne 30. prosince 2021, 30. března 2022 a 30. června 2022).
[3] Dne 30. listopadu 2022 dovolatel podal přihlášku pohledávky P840 v celkové výši 1 046 941,80 Kč z titulu svého nároku na zaplacení „částky finálního vypořádání transakce“, popřípadě náhrady škody ve smyslu § 253 odst. 4 insolvenčního zákona; nárok odvozoval z toho, že dne 25. října 2022 odstoupil od rámcové smlouvy a dne 1. listopadu 2022 od dlužníka obdržel „potvrzení o ukončení swapu“. Podáním ze dne 10. ledna 2023 dovolatel omezil výši své pohledávky podle zpracovaného znaleckého posudku na částku 469 121 Kč.
16. Nejvyšší soud neměl důvod připustit dovolání k otázce, zda posuzovaná přihláška pohledávky P840 představuje podle svého obsahu doplnění dříve podané přihlášky pohledávky P656. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v rozsahu řešení této otázky v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
17. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že důvodem vzniku přihlašované pohledávky (§ 174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoliv (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, uveřejněné pod číslem 10/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“)].
18. Nejvyšší soud dále vysvětlil, že ve smyslu § 192 odst. 4 insolvenčního zákona je kvalitativní změna skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky), nebo změna pořadí přihlašované pohledávky (uplatněním dřívějšího pořadí, než bylo přihlášeno) možná jen do uplynutí lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 191/2016).
19. Dodatečná změna ve vylíčení skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá, učiněná po lhůtách stanovených insolvenčním zákonem (byť učiněná doplněním skutkových tvrzení na výzvu insolvenčního soudu v incidenčním sporu) je nepřípustnou změnou důvodu přihlášení pohledávky (zapovídá to § 192 odst. 4 insolvenčního zákona). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sen. zn. 29 ICdo 59/2017.
20. Z porovnání přihlášek pohledávek P656 a P840 jednoznačně plyne, že dovolatel v nich uplatňuje jiný důvod vzniku pohledávek ve smyslu vylíčení jiných (odlišných) skutečnosti, na nichž se přihlášené pohledávky zakládají. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže v duchu odkazované ustálené judikatury Nejvyššího soudu samostatně posoudil včasnost přihlášky pohledávky P840.
21. Tento závěr nemůže zvrátit ani argumentace dovolatele, který se dovolává § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a skutečnosti, že odvolací soud rozhodl v obdobné věci jinak (posoudil přihlášku podanou dne 30. listopadu 2022 za nikoliv opožděnou, jelikož mělo jít o „uplatnění shodných nároků“, respektive o přípustnou změnu výše již dříve přihlášené pohledávky). Je tomu tak proto, že označené ustanovení vyjadřuje zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí v tom smyslu, že soud nemůže opomenout argument účastníka řízení, který odkazuje na předchozí pravomocné rozhodnutí ohledně shodné právní otázky, ale musí se s tímto zásadním argumentem ve svém odůvodnění (rozhodnutí) náležitě vypořádat (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. června 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, uveřejněný pod číslem 113/2016 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Princip právní jistoty vyjádřený v § 13 o. z. neklade na soudy požadavek, aby rozhodovaly obdobně (či dokonce shodně) ve skutkově srovnatelných věcech bez dalšího; zákonem dané principy soudního rozhodování (viz zejména § 120, § 132 a § 153 o. s. ř.) totiž nelze bez dalšího popřít prostřednictvím § 13 o. z. a pojímat je tak, aby v podstatě bylo bráněno řádnému uplatňování hmotných i procesních práv a povinností účastníků v soudních řízení s pouhým odkazem na výsledek jiného řízení (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2019, sp. zn. 30 Cdo 3711/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2025, sp. zn. 29 ICdo 5/2024).
22. Dovolání je však přípustné pro řešení otázky, zda při posouzení včasnosti přihlášky pohledávky podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona lze zohlednit i další okolnosti nad rámec běhu lhůty k přihlášení pohledávek, když jde o věc dovolacím soudem v daných souvislostech neřešenou.
23. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají.
24. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
25. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
§ 83
Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání.
§ 173
(1) Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.
(…)
(3) Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.
(…)
§ 175
Pohledávku je nutné vždy vyčíslit v penězích, i když jde o pohledávku nepeněžitou. Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den zahájení insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve, podle kurzu vyhlášeného v den její splatnosti. Pro přepočet pohledávek v cizích měnách, pro něž Česká národní banka nevyhlašuje kurz devizového trhu, se použije střední kurz centrální banky příslušné země, popřípadě aktuální kurz mezibankovního trhu k americkému dolaru nebo k euru. Jde-li o pohledávku nepeněžitou nebo pohledávku neurčité výše, musí být vyjádřena v penězích na základě odhadu její hodnoty.
§ 253
(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění.
(2) Jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.
(…)
(4) Odmítne-li insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.
(…)
26. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že chce-li být věřitel v insolvenčním řízení uspokojen, pak ho podle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona stíhá povinnost přihlásit (včas) do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 NSČR 35/2009, uveřejněné pod číslem 151/2011 Sb. rozh. obč.), přičemž zároveň podle § 83 insolvenčního zákona, části věty před středníkem, platí, že prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné. Přitom toto pravidlo, které všem věřitelům ve stejném postavení dává stejnou možnost k přihlášení pohledávky v zákonem určené propadné lhůtě, je v souladu s ústavním pořádkem České republiky [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 25/2009“)].
27. V daném případě dovolatel zmeškal lhůtu k podání přihlášky stanovenou usnesením o úpadku, jejíž běh skončil dne 26. října 2022 [v této lhůtě dovolatel podal včasnou přihlášku P656 z titulu derivátového obchodování („swap“)]. V posuzované přihlášce pohledávky P840 ze dne 30. listopadu 2022 však dovolatel svůj nárok hodnotí (též) jako náhradu škody, která má (může) být přihlášena ve lhůtě stanovené § 253 odst. 4 insolvenčního zákona.
28. Nejvyšší soud nevidí důvod, pro který by nebylo možno přiměřeně vztáhnout judikaturu k výkladu § 173 insolvenčního zákona týkající se přihlašování pohledávek včetně běhu lhůt k přihlášení též na případ přihlášení pohledávek v režimu § 253 odst. 4 insolvenčního zákona. Jinak řečeno, i lhůta pro přihlášení pohledávek na náhradu škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona je procesní lhůtou zákonnou a propadnou (srov. R 25/2009); prominout zmeškání této lhůty vylučuje § 83 insolvenčního zákona, část věty před středníkem.
29. V poměrech posuzované věci nastal dne 27. září 2022 účinek podle § 253 odst. 2 insolvenčního zákona spočívající v tom, že u smluv o vzájemném plnění, u nichž se insolvenční správkyně nevyjádřila, že smlouvu splní, platí, že odmítla plnění. Lhůta k podání přihlášky pohledávky z titulu náhrady škody ve smyslu § 253 odst. 4 insolvenčního zákona (vzniklé odmítnutím plnění insolvenční správkyní) běžela do 27. října 2022; přihláška podaná dne 30. listopadu 2022 tak je opožděná i z tohoto pohledu.
30. Uvedený závěr platí i pro případ, kdy by se dovolatel dozvěděl o vzniku nebo výši pohledávky až po 27. říjnu 2022. Jak již bylo zmíněno, mezi základní zásady, na nichž spočívá insolvenční řízení, náleží i zásada rovných možností věřitelů ve stejném nebo obdobném postavení (§ 5 písm. b/ insolvenčního zákona); uvedená zásada by byla zjevně prolomena, jestliže by věřitelé mohli „obejít“ propadný charakter přihlašovací lhůty a dodatečně přihlásit do insolvenčního řízení pohledávku na základě tvrzení, že se o existenci pohledávky dozvěděli až po uplynutí přihlašovací lhůty. Neznal-li dovolatel v době přihlašovací lhůty přesnou výši pohledávky, pak měl pohledávku neurčité výše přihlásit na základě odhadu její hodnoty (§ 175 insolvenčního zákona, věta poslední), jak ostatně (byť opožděně) učinil s přihlédnutím k tomu, že podáním datovaným 10. ledna 2023 (P840-2) omezil výši přihlášené pohledávky na „správnou výši“ podle zpracovaného znaleckého posudku.
31. Argumentuje-li dovolatel, že pohledávku nebylo možno „objektivně“ přihlásit do konce přihlašovací lhůty, protože „neexistovala“ (vzniknout měla podle něj až dne 1. listopadu 2022 v návaznosti na odstoupení od rámcové smlouvy a reakci dlužníka), pak insolvenční zákon brání tomu, aby bylo možno přihlásit pohledávku, která vznikne (až) po uplynutí propadných lhůt určených k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení. V usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněném pod číslem 54/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 54/2012“), Nejvyšší soud vysvětlil, že z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vyloučeny (mimo jiné) pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona.
32. Důvody R 54/2012 opět platí přiměřeně i pro situaci, kdy věřitel přihlašuje pohledávku z titulu náhrady škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona; pohledávku, která vznikne po uplynutí propadné přihlašovací lhůty věřitel do insolvenčního řízení přihlásit nemůže a taková pohledávka v insolvenčním řízení nebude uspokojována, ledaže by šlo o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku jí postavenou na roveň (§ 168 a § 169 insolvenčního zákona). Posuzovaná pohledávka dovolatele charakter „prioritní“ pohledávky přitom zjevně nemá (dovolatel takové právní posouzení pohledávky ani neprosazuje).
33. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Autor: -mha-