// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 12.05.2025
Vypořádací podíl tzv. nebydlícího člena bytového družstva
Podle dosavadní judikatury se výše vypořádacího podílu od skutečné (tržní) hodnoty družstevního podílu bývalého člena družstva odvozuje toliko u tzv. bydlících členů bytového družstva. Nejvyšší soud tak – za pomoci teleologické redukce – ve vymezeném rozsahu odepřel aplikaci § 748 z. o. k., podle kterého (neurčí-li stanovy jinak) je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu. S přihlédnutím ke smyslu a účelu ochrany bytové potřeby členů bytového družstva dotvořil dovolací soud výjimku contra verba legis.
V poměrech projednávané věci byla bytová potřeba člena družstva již uspokojena převodem družstevního bytu do jeho vlastnictví, nadále zůstal členem bytového družstva, aniž by mu náleželo nájemní právo k jinému družstevnímu bytu či nebytovému prostoru; členství zaniklo jeho vystoupením z družstva. S družstevním podílem člena družstva byla po převodu družstevního bytu do vlastnictví dovolatele spojena toliko práva a povinnosti, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru, tj. práva, jež neslouží k zajištění bytové potřeby člena.
Zůstala-li v projednávané věci (po uspokojení bytové potřeby člena družstva) součástí družstevního podílu pouze ta práva a povinnosti, které neslouží k uspokojení bytové potřeby člena družstva, resp. neměl-li člen družstva na základě dalšího členského vkladu právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, není zde žádná hodnota, jíž by bylo třeba ve veřejném zájmu poskytovat zvýšenou ochranu. Není proto ani důvodu, aby se prosadila Nejvyšším soudem dotvořená výjimka z úpravy § 748 z. o. k. Vyplatilo-li za této situace bytové družstvo členovi družstva vypořádací podíl v souladu s čl. 22 odst. 1 písm. c) svých stanov (jenž odpovídá znění § 748 z. o. k.), nelze jeho postupu ničeho vytknout.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1582/2024, ze dne 27. 3. 2025
Dotčené předpisy: § 748 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
a) Návrh na zahájení řízení
1. Žalobce se po žalovaném (dále též jen „bytové družstvo“) domáhá zaplacení částky 279.528,74 Kč s příslušenstvím představující doplatek vypořádacího podílu žalobce v bytovém družstvu. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, žalobce dovozuje, že žalovaný měl při určení výše vypořádacího podílu žalobce vycházet z reálné hodnoty majetku bytového družstva, nikoli z výše splněného (dalšího) členského vkladu.
b) Řízení před soudem prvního stupně
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2023, č. j. 67 Cm 50/2022-30, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalobce byl členem bytového družstva.
2) Majetkovou účast žalobce v bytovém družstvu tvořil základní členský vklad ve výši 2.000 Kč, jenž byl žalobci již vyplacen; další členský vklad ve výši 1.112.510,29 Kč, vztahující se k družstevnímu bytu (bytové jednotce) č. 15, který byl žalobci převeden do vlastnictví; a další členský vklad vztahující se ke dvěma „nečlenským“ bytům a třem nebytovým prostorům ve výši 41.750,52 Kč.
3) Podle článku 22 odst. 1 písm. c) stanov bytového družstva „vypořádací podíl se rovná splacenému základnímu členskému vkladu a celého splaceného dalšího členského vkladu nebo části dalšího členského vkladu splacené ke dni zániku členství a určí se v případě, že družstvo nesplácí žádný závazek, jehož část by připadala na byt, ohledně něhož byla mezi bývalým členem a družstvem uzavřena nájemní smlouva, (jako) součet plateb realizovaných z vlastních peněžních prostředků a z peněžních prostředků opatřených nezávisle na družstvu (např. z vlastního úvěru).“
4) Žalobce z bytového družstva ke dni 31. 12. 2020 vystoupil.
5) Dne 21. 9. 2021 byl žalobci vyplacen vypořádací podíl ve výši 41.750,52 Kč.
4. Soud prvního stupně nejprve vyložil závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, uveřejněného pod číslem 67/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, přičemž dovodil, že tyto na projednávanou věc nelze použít. Měl za podstatné, že posuzovaný skutkový stav je významně odlišný, pokud jde o povahu „členského“ podílu žalobce. Závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou vystavěny na skutečnosti, že družstevní podíl spojený s právem nájmu konkrétního bytu představuje hodnotu běžně obchodovanou na „bytovém trhu“. Jelikož žalobce se po převodu družstevního bytu do vlastnictví stal tzv. nebydlícím členem bytového družstva, družstevní podíl pro něj nepředstavoval prostředek k zajištění bydlení.
5. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že výše vypořádacího podílu žalobce byla určena v souladu se stanovami bytového družstva, které neodporovaly zákonu ani zásadě spravedlivého vypořádání (principu spravedlnosti), pročež žalobu zamítl.
c) Odvolací řízení
6. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
7. Podle odvolacího soudu bylo v projednávané věci rozhodné, že žalobce v době vystoupení z bytového družstva již nebyl členem s právem nájmu družstevního bytu a neuspokojoval svou bytovou potřebu prostřednictvím užívání bytu ve vlastnictví bytového družstva. Členství žalobce v bytovém družstvu mělo nadále toliko „ekonomickou povahu investice“, neboť žalobce se svým dalším vkladem podílel na pořízení bytů a garáží, které nebyly v užívání členů družstva, nýbrž je bytové družstvo mohlo využívat komerčně. Vypořádání takové investice se řídí především úpravou obsaženou ve stanovách bytového družstva, uzavřel odvolací soud.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání
8. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a sice:
1) zda při určení výše vypořádacího podílu svého člena bytové družstvo zásadně musí přihlédnout ke skutečné (tržní) hodnotě „členského“ podílu bývalého člena družstva tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, a
2) zda má být při výpočtu vypořádacího podílu bývalého člena zohledněna skutečná tržní hodnota jeho někdejšího podílu i v případech, kdy s jeho podílem není spojeno právo nájmu družstevního bytu, ale jeho podíl na družstvu je „představován“ dalším členským vkladem, jež nebyla v dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.
9. Prostřednictvím první otázky dovolatel namítá, že odvolací soud nepřípustně omezil závěr vyplývající z judikatury Nejvyššího soudu, když dovodil, že při určení výše vypořádacího podílu v projednávané věci nelze vycházet ze skutečné tržní hodnoty družstevního podílu. Podle dovolatele závěry rozsudku Nejvyššího soudu neplatí toliko pro případy výpočtu vypořádacího podílu bývalého člena bytového družstva, s jehož podílem bylo spojeno právo nájmu družstevního bytu, ale týkají se i vypořádacího podílu tzv. nebydlícího člena, jehož podíl zahrnuje další členský vklad.
10. Ve vztahu ke druhé otázce se dovolatel domnívá, že princip spravedlivého vypořádání (určení tržní ceny) nemůže být aplikován tak úzce, jak to učinil odvolací soud, neboť zásada spravedlivého vypořádání platí zcela obecně a je spjata s ústavní ochranou vlastnického práva.
11. Podle dovolatele je „právně těžko akceptovatelná“ argumentace, že různá povaha družstevních podílů (spočívající v tom, zda je s podílem spojeno právo nájmu, či nikoli) by přinášela odlišný způsob vypořádání. Pokud by tomu tak mělo být, měly by stanovy obsahovat dva různé postupy pro vypořádání družstevních podílů.
12. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
b) Vyjádření k dovolání
13. Žalovaný ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné jak po skutkové, tak po právní stránce. Namítá, že v napadeném rozhodnutí odvolací soud „zcela pregnantně a precizně“ předestřel judikaturu Nejvyššího soudu a „vyzdvihl jasnou odlišnost daného případu“. Navíc je podle něj jednoznačné, že podíl žalobce žádnou tržní hodnotu neměl, neboť s družstevními podíly bez práva nájmu se na bytovém trhu běžně neobchoduje. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
III. Přípustnost dovolání
14. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
15. První dovolací otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. V usnesení sp. zn. 27 Cdo 2711/2019 Nejvyšší soud řešil otázku vypořádacího podílu toliko ve vztahu k družstevnímu podílu, s nímž bylo spojeno právo nájmu ke konkrétní bytové jednotce, nikoliv obecně k vypořádání jakéhokoliv podílu v bytovém družstvu.
16. Dovolání je nicméně přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky zohlednění tržní hodnoty podílu tzv. nebydlícího člena bytového družstva pro účely určení vypořádacího podílu, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání
a) Použitá právní úprava
17. Podle § 748 z. o. k. stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu (odstavec první). Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu (odstavec druhý). Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného (odstavec třetí).
18. V tomto znění, pro věc rozhodném, platilo citované ustanovení již v době vystoupení dovolatele z bytového družstva a do současné doby nedoznalo změn.
b) Judikatura Nejvyššího soudu
19. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3190/2019, se k družstevnímu podílu podává, že:
1) V případě družstevního podílu, jehož součástí je nájem družstevního bytu (§ 729 z. o. k.), jsou práva a povinnosti plynoucí z účasti v bytovém družstvu a představující družstevní podíl (§ 31 a § 595 odst. 1 z. o. k.) tvořena dvěma složkami. První složku představují individuální práva a povinnosti určené zákonem a stanovami, vztahující se ke konkrétnímu družstevnímu bytu (zejména právo nájmu družstevního bytu). Druhou složku pak tvoří práva a povinnosti, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru. Jde např. o právo účastnit se zasedání členské schůze, právo hlasovat na zasedání členské schůze (§ 649 z. o. k.) či mimo ni (§ 652 a násl. z. o. k.), právo požádat o svolání členské schůze (§ 639 odst. 3 z. o. k.), právo požadovat doplnění programu členské schůze (§ 643 z. o. k.) atd.
2) Převod družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky), pronajatého členu bytového družstva, do vlastnictví tohoto člena družstva není právní skutečností, s níž zákon spojuje zánik účasti tohoto člena bytového družstva. V důsledku převodu družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) se člen družstva – nájemce bytu – stává vlastníkem dotčeného bytu (odpovídající bytové jednotky), a dochází tak ke splynutí práv a povinností plynoucích z nájmu bytu v jedné osobě, a tudíž i k jejich zániku (§ 1993 odst. 1 o. z.). Jinými slovy, nabytím vlastnického práva k původně družstevnímu bytu (k odpovídající bytové jednotce) zanikají členská práva a povinnosti člena bytového družstva, plynoucí z nájmu družstevního bytu. Nicméně nabyvatel družstevního bytu (odpovídající bytové jednotky) nadále zůstává členem bytového družstva s právy a povinnostmi tvořícími druhou (výše popsanou) složku, nenastane-li jiná skutečnost, s níž zákon spojuje zánik účasti v bytovém družstvu (např. nedohodnou-li se družstvo a člen na zániku členství).
20. K výkladu § 748 z. o. k. Nejvyšší soud přijal následující závěry:
1) Je třeba vzít v potaz specifickou povahu bytového družstva. Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve) zajištění bytových potřeb svých členů (§ 727 odst. 1 z. o. k.). Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu, přičemž družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§ 736 z. o. k.).
2) Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je – na rozdíl od nabývání účasti v jiných typech obchodních korporací – zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Obecně přitom jde o základní životní potřebu jednotlivce, jíž zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu.
3) Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu.
4) Zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce znamená ztrátu vlastnictví družstevního podílu; ten jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Může jej pronajmout jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva (za adekvátní členský vklad – viz § 733 z. o. k.) či byt (bytovou jednotku) prodat.
5) S ohledem na výše popsaný základní důvod nabývání účasti v bytových družstvech by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, zůstane zachována. A to bez ohledu na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Tedy, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v bytovém družstvu bez právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost trhu s byty.
6) Současně platí, že není rozumného (spravedlivého) důvodu, pro který by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad by – právě s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu – vedl k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu, jež je chráněno článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Řečené platí i obráceně; člen bytového družstva by neměl na zániku své účasti bez právního nástupce profitovat na úkor družstva (a tím i ostatních členů bytového družstva).
7) Právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.
8) S ohledem na možnosti, jež bytové družstvo může využít při nakládání s „uvolněným“ bytem, bude mít zpravidla zánik účasti člena bytového družstva bez právního nástupce na toto družstvo hospodářsky neutrální dopad. Odůvodněné náklady, které družstvu vzniknou při naložení s „uvolněným“ podílem, se zohlední při určení výše vypořádacího podílu.
9) Ve světle tohoto obecného pravidla je pak nutno vykládat ustanovení § 748 z. o. k. a musí jej respektovat i případná odchylná úprava ve stanovách bytového družstva.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 89/2023, či ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2825/2022.
c) K určení vypořádacího podílu člena družstva, s jehož družstevním podílem není spojeno právo nájmu družstevního bytu či právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu
21. Nejvyšší soud předesílá, že z citované judikatury se nikterak nepodává závěr, podle kterého by se mělo při stanovení výše vypořádacího podílu člena bytového družstva vycházet z reálné hodnoty (veškerého) majetku družstva, jak se mylně domnívá dovolatel. Nejvyšší soud naopak dovodil, že při stanovení výše vypořádacího podílu člena bytového družstva je třeba vycházet ze skutečné (tržní) hodnoty družstevního podílu člena družstva.
22. Tento stěžejní závěr (učiněný při výkladu § 748 z. o. k.) přitom Nejvyšší soud přijal z důvodu ochrany bytové potřeby (jen) těch členů bytového družstva, kteří mají (měli) s podílem v bytovém družstvu spojeno právo nájmu družstevního bytu. Učinil tak z důvodů popsaných v odstavci 20 tohoto rozhodnutí, zejména však proto, že důvodem nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu je zpravidla zajištění bydlení, nikoliv investice. Přihlédl přitom ke skutečnosti, že zajištění bytové potřeby je jednou ze základních životních potřeb, jíž zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu (viz odstavec 73. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2711/2019). Zjednodušeně řečeno, podle dosavadní judikatury se výše vypořádacího podílu od skutečné (tržní) hodnoty družstevního podílu bývalého člena družstva odvozuje toliko u tzv. bydlících členů bytového družstva.
23. Nelze přitom pominout, že Nejvyšší soud tak – za pomoci teleologické redukce – ve vymezeném rozsahu odepřel aplikaci § 748 z. o. k., podle kterého (neurčí-li stanovy jinak) je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu. S přihlédnutím ke smyslu a účelu ochrany bytové potřeby členů bytového družstva dotvořil dovolací soud výjimku contra verba legis. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 318/06, anebo v literatuře Melzer, F. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 252).
24. V poměrech projednávané věci byla bytová potřeba dovolatele již uspokojena převodem družstevního bytu do jeho vlastnictví. Dovolatel nadále zůstal členem bytového družstva, aniž by mu náleželo nájemní právo k jinému družstevnímu bytu či nebytovému prostoru; členství dovolatele zaniklo jeho vystoupením z družstva (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3190/2019).
25. S družstevním podílem dovolatele byla po převodu družstevního bytu do vlastnictví dovolatele spojena toliko práva a povinnosti, která příslušejí každému členu bytového družstva a nepřipínají se ke konkrétnímu bytu či nebytovému prostoru, tj. práva, jež neslouží k zajištění bytové potřeby dovolatele [viz výše odstavec 19 bod 1) tohoto rozhodnutí].
26. Na základě dalšího členského vkladu, jímž se dovolatel (spolu s jinými členy družstva) podílel na financování dvou „nečlenských“ bytů (tj. bytů ve vlastnictví bytového družstva, které neužívali jeho členové) a třech nebytových prostorů, by dovolateli mohlo vzniknout právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jedině na základě rozhodnutí představenstva bytového družstva o přidělení družstevního bytu v souladu s čl. 26 odst. 2 písm. b) stanov bytového družstva. Nerozhodlo-li představenstvo o přidělení družstevního bytu, nebylo obecné právo dovolatele na uzavření nájemní smlouvy realizováno a dovolateli tak nevznikla žádná další individuální práva a povinnosti vztahující se ke konkrétnímu družstevnímu bytu či nebytovému prostoru.
27. Zůstala-li v projednávané věci (po uspokojení bytové potřeby dovolatele) součástí družstevního podílu dovolatele pouze ta práva a povinnosti, které neslouží k uspokojení bytové potřeby dovolatele, resp. neměl-li dovolatel na základě dalšího členského vkladu právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, není zde žádná hodnota, již by bylo třeba ve veřejném zájmu poskytovat zvýšenou ochranu. Není proto ani důvodu, aby se prosadila Nejvyšším soudem dotvořená výjimka z úpravy § 748 z. o. k.
28. Vyplatilo-li za této situace bytové družstvo dovolateli vypořádací podíl v souladu s čl. 22 odst. 1 písm. c) svých stanov (jenž odpovídá znění § 748 z. o. k.), nelze jeho postupu ničeho vytknout.
29. Lze dodat, že bytové družstvo se mohlo (v mezích judikatury a § 748 z. o. k) odchýlit od zákonné (relativně kogentní) úpravy vypořádacího podílu a ve stanovách přijmout takovou úpravu vypořádacího podílu, která by členům přiznala na vypořádacím podílu i více, než činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti. V případě, že tak neučinilo, je třeba respektovat jeho autonomii vůle.
30. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu je tudíž správný.
d) Shrnutí rozhodnutí
31. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání z úřední povinnosti, dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
32. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému vzniklo vůči dovolateli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
33. Náklady žalovaného se sestávají z odměny jeho zástupkyně za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 22. 5. 2024) podle § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 9.420 Kč, a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatele celkem 9.720 Kč.
Autor: -mha-