// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 05.05.2025
Námitka promlčení v řízení podle § 159 odst. 3 o. z.
V řízení o žalobě, kterou věřitel proti členu voleného orgánu obchodní společnosti uplatňuje nárok ze zákonného ručení podle § 159 odst. 3 o. z. soud k námitce žalovaného posuzuje, zda právo společnosti na náhradu škody způsobené jí žalovaným porušením povinností při výkonu funkce bylo ke dni zahájení tohoto řízení promlčeno (ex officio soud tuto skutečnost nezkoumá, neboť nejde o prekluzi práva). Vznese-li v tomto řízení žalovaný úspěšně námitku promlčení práva společnosti na náhradu škody, nelze žalobě – v rozsahu, v němž žalovaný není povinen společnosti plnit (§ 609 o. z.) – vyhovět.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2540/2024, ze dne 27. 3. 2025
Dotčené předpisy:
§ 159 odst. 3 o. z.
§ 609 o. z.
Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
a) Návrh na zahájení řízení
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu prvního stupně 29. 11. 2022, se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení 258.775,12 Kč s příslušenstvím z titulu ručení žalovaného coby člena statutárního orgánu za dluhy společnosti PROKOP INVEST, a. s., identifikační číslo osoby 26510022 (která zanikla ke dni 3. 1. 2024; dále též jen „společnost“), podle § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně má za to, že žalovaný společnosti způsobil škodu jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře tím, že nehradil splatné faktury společnosti a zdravotní pojištění za její zaměstnance, neplnil smluvní závazky společnosti a přijaté zálohy použil k jiným účelům. Jelikož žalovaný společnosti škodu nenahradil, ručí žalobkyni za dluh společnosti představovaný neuhrazenou pohledávkou společnosti KN Personal s. r. o., identifikační číslo osoby 24252123 (dále jen „společnost KNP“), za společností z titulu neuhrazených splatných faktur za objednané služby (dále též jen „pohledávka“).
b) Řízení před soudem prvního stupně
2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2024, č. j. 76 ECm 5/2022-538, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
3. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalovaný byl členem představenstva společnosti od 11. 6. 2014 do 3. 1. 2024 (v období od 11. 6. 2014 do 21. 9. 2015 a od 13. 7. 2016 do 3. 1. 2024 vykonával funkci předsedy představenstva společnosti). Ve stejném období vykonávali funkci člena představenstva společnosti rovněž F. S. (od 2. 7. 2014 do 9. 9. 2015), Z. P. (od 2. 7. 2014 do 9. 9. 2015), M. B. (na pozici místopředsedy představenstva od 13. 7. 2016 do 15. 12. 2016), P. Z. (na pozici místopředsedy představenstva od 30. 1. 2017 do 3. 1. 2024) a M. Č. (od 27. 12. 2016 do 3. 1. 2024).
2) Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 5. 4. 2017, č. j. KSPA 56 INS 2231/2017-A-18, zjistil úpadek společnosti a prohlásil na její majetek konkurs. V rámci insolvenčního řízení byla zjištěna nezajištěná a nevykonatelná pohledávka společnosti KNP. Pohledávka nebyla dlužnicí ani insolvenčním správcem popřena a byla uznána ve výši 258.775,12 Kč.
3) Žalobkyně (coby postupník) a Mgr. M. E., insolvenční správce společnosti KNP (coby postupitel), uzavřeli dne 27. 10. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek zapsaných do soupisu majetkové podstaty společnosti KNP. Předmětem smlouvy byla i pohledávka společnosti KNP za společností v celkové výši 373.562,06 Kč.
4) Usnesením ze dne 4. 7. 2023, č. j. KSPA 56 INS 2231/2017-B-104, insolvenční soud zrušil konkurs na majetek společnosti po splnění rozvrhového usnesení. Na pohledávky nezajištěných věřitelů nebylo vyplaceno ničeho.
4. K námitce žalovaného soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož právo společnosti na náhradu škody vůči žalovanému a „s ním spojené ručení“ žalovaného za dluhy společnosti ve smyslu § 159 odst. 3 o. z., jsou promlčeny.
5. Cituje literaturu, jakož i judikaturu Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, soud prvního stupně konstatoval, že jedním z předpokladů vzniku a trvání zákonného ručení členů voleného orgánu za dluhy právnické osoby podle § 159 odst. 3 o. z. je existující povinnost člena voleného orgánu k náhradě škody způsobené při výkonu funkce. Došlo-li k promlčení práva právnické osoby na náhradu škody vůči členovi jejího voleného orgánu, „promlčelo se tím současně“ i právo věřitele vůči tomuto členovi z titulu ručení ve smyslu § 159 odst. 3 o. z.
6. Podle žalobních tvrzení měla škoda společnosti vznikat postupně nesplácením dluhů, neboť poslední tvrzená újma v majetkové sféře společnosti, kterou měl mít žalovaný povinnost nahradit, vznikla na počátku roku 2017. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl jediným členem statutárního orgánu společnosti, tj. byly zde další osoby oprávněné podat za společnost žalobu na náhradu škody vůči žalovanému, uplynula promlčecí lhůta „poslední potencionální dílčí újmy“ počátkem roku 2020.
7. K námitce žalobkyně soud dále uvedl, že nelze směšovat vztah mezi věřitelem a společností a vztah mezi společností a jejím statutárním orgánem. V prvém případě je hlavním nárokem pohledávka věřitele za společností, ve druhém je pak hlavním nárokem náhrada škody způsobená společnosti jejím statutárním orgánem porušením jeho povinností, přičemž v obou případech běží promlčecí lhůty nezávisle na sobě. Stavení promlčecí lhůty podáním přihlášky pohledávky věřitele do insolvenčního řízení společnosti tak nemá vliv na běh promlčecí lhůty práva společnosti na náhradu škody vůči jejímu statutárnímu orgánu.
c) Odvolací řízení
8. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
9. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně. Zdůraznil, že kromě dalších členů představenstva společnosti zastávajících funkci v rozhodné době byla k podání žaloby na náhradu škody proti žalovanému oprávněna i dozorčí rada společnosti, a ode dne 5. 4. 2017 též její insolvenční správce, neboť žádná z těchto osob se na vzniku škody nespolupodílela. Objektivní možnost oprávněných osob dozvědět se o škodě v podobě sankčních závazků společnosti tak „zásadně splývá s jejich vznikem“; subjektivní promlčecí lhůta – dle žalobou vylíčeného skutku – počala běžet nejpozději ke dni 5. 6. 2017, kdy konkursním věřitelům uplynula lhůta pro podání přihlášek do insolvenčního řízení společnosti.
10. Odvolací soud uzavřel, že právo společnosti na náhradu škody se promlčelo před podáním žaloby v projednávané věci (ke dni 5. 6. 2020), ke dni zahájení řízení tak žalovaný neměl povinnost k její náhradě a „podle § 159 odst. 3 o. z. tím zanikl jeho ručitelský závazek“ opírající se o existenci vylíčené škody. Skutečnost, že samotná pohledávka žalobkyně za společností promlčená není, na uvedený závěr nemůže mít vliv.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání
11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva:
1/ výkladu ustanovení § 159 odst. 3 o. z., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a
2/ rozporu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
12. Dovolatelka je přesvědčena, že právní závěry soudů nižších stupňů jsou „absolutně vadné a v rozporu se zákonnou úpravou“, neboť z § 159 odst. 3 o. z. se nepodává, že by zákonné ručení člena voleného orgánu právnické osoby za její dluh bylo podmíněno tím, že práva právnické osoby na náhradu škody vůči členovi voleného orgánu nejsou promlčena. Takový výklad provedený odvolacím soudem, resp. soudem prvního stupně, je nepřípustně extenzivní a činí uvedené ustanovení obsoletním, neboť znamená „absolutní nedobytnost“ nároků ze zákonného ručení vůči členům volených orgánů.
13. Žalovaný je dle dovolatelky oprávněn uplatnit námitku promlčení až ve chvíli, kdy žalobkyně nabude vědomost o tom, že na společnosti se plnění nedomůže. Po dobu trvání insolvenčního řízení společnosti však nemůže započít běžet promlčecí lhůta vůči žalovanému, jelikož ten by se až do doby konečné zprávy insolvenčního správce mohl bránit námitkou předčasného uplatnění nároku, neboť není postaveno najisto, že pohledávka žalobkyně nebude uspokojena z majetkové podstaty společnosti.
14. Dovolatelka dále odkazuje na § 2025 o. z. a dovozuje, že dojde-li k promlčení pohledávky žalobkyně za společností nejdříve dne 20. 7. 2033, nemůže být námitka promlčení uplatněná žalovaným v projednávané věci úspěšná. Nadto bylo v řízení dle dovolatelky prokázáno, že veškeré volené orgány společnosti se na vzniku tvrzené škody spolupodílely, a to aktivním konáním (zvýšením základního kapitálu k tíži společnosti) či nekonáním (nezajištěním vedení řádného účetnictví společnosti).
15. Ve vztahu k druhé dovolací otázce dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval tím, zda uplatněná námitka promlčení neodporuje dobrým mravům při zohlednění (tvrzeného) jednání žalovaného v rozporu s péčí řádného hospodáře.
16. Dovolatelka má dále za to, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, neboť soud neposoudil otázku stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty.
b) Vyjádření k dovolání
17. Žalovaný považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.
III. Přípustnost dovolání
18. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
19. Dovolání není přípustné k řešení druhé dovolatelkou vymezené otázky rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na uvedené otázce nezávisí (viz § 237 o. s. ř.). Je tomu tak proto, že dovolatelka tuto námitku poprvé předkládá až v dovolacím řízení a odvolací soud ji tudíž neřešil (a ani neměl důvod řešit, neboť dovolatelka ve svých skutkových tvrzeních neuvádí žádné výjimečné okolnosti, jež by poukazovaly na zneužití práva žalovaným na úkor žalobkyně; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sb. rozh. obč.; dále jen „R 59/2004“).
20. Dovolání je však přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené otázky, zda se žalovaný člen představenstva společnosti v řízení o žalobě věřitele společnosti z titulu ručení podle § 159 odst. 3 o. z. může úspěšně bránit námitkou promlčení práva společnosti na náhradu škody způsobené jí porušením povinností žalovaného při výkonu funkce.
IV. Důvodnost dovolání
21. Podle § 159 odst. 3 o. z. nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.
22. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.
23. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu institutu ručení statutárních orgánů kapitálových společností podle § 159 odst. 3 o. z. se (mimo jiné) podává, že:
1) V řízení vedeném proti členovi voleného orgánu jakožto zákonnému ručiteli soud posuzuje dva okruhy okolností, jež jsou na sobě relativně nezávislé – splnění předpokladů vzniku zákonného ručení, a dále to, zda žalobci svědčí pohledávka, za jejíž splnění má žalovaný člen ručit. Okolnosti vzniku a výše této pohledávky přitom mohou, ale nemusí souviset s okolnostmi vzniku a výše škody vzniklé společnosti, k jejíž náhradě je člen voleného orgánu povinen.
2) Smyslem a účelem zákonného ručení je nastavit pro věřitele spravedlivější uspořádání vztahů v situaci, kdy je dobytnost jejich pohledávek vůči právnické osobě zhoršena a člen (nebo bývalý člen) voleného orgánu porušením povinnosti při výkonu funkce způsobil právnické osobě škodu, kterou právnické osobě nenahradil. Za tímto účelem je vložen do rukou věřitelů „nástroj“ v podobě ručení, kterým se mohou na členu voleného orgánu právnické osoby (za splnění všech zákonných podmínek) domoci zaplacení svých pohledávek.
K tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 51/2019, ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 59/2022, uveřejněný pod číslem 29/2023 Sb. rozh. obč., nebo ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1264/2023.
24. Z uvedeného vyplývá, že soud v řízení, v němž se věřitel společnosti domáhá uspokojení své pohledávky na členu představenstva společnosti coby zákonném ručiteli podle § 159 odst. 3 o. z., posuzuje (mimo jiné), zda žalovaný je povinen nahradit společnosti škodu, kterou jí způsobil výkonem své funkce v rozporu s péčí řádného hospodáře.
25. Smyslem a účelem promlčení se Nejvyšší soud zabýval například ve svém rozsudku ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/2019, uveřejněném pod číslem 69/2022 Sb. rozh. obč., v němž dovodil, že:
1) Účelem promlčení je jednak stimulovat subjekty k včasnému vykonání subjektivních občanských práv (pohledávek), jednak čelit tomu, aby dlužníci nebyli ohledně svých povinností vystaveni po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů. Tím institut promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností, které jsou – zejména pokud jde o jejich dokazování po uplynutí delší doby – vždy spjaty s určitou sporností.
2) Smyslem promlčení je tedy zohlednění zájmu povinného (dlužníka), aby dále trval status quo. Dlužník má být chráněn před tím, aby se v důsledku plynutí času neocitl v hrozící důkazní nouzi, a nebyla tak plynutím času ochromena možnost účinné obrany. Okamžik zahájení sporu je totiž primárně v rukou žalobce, neboť až jeho návrhem (žalobou) je sporná věc předložena soudu. Významným aspektem promlčení je i obecný zájem na udržení stavu právního míru a též účinného zajištění konce hrozících sporů. Na druhou stranu však promlčení představuje zásah do základního práva oprávněného (věřitele) garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť uplatněním námitky promlčení ztrácí věřitel (oprávněný) právní postavení přiznané právním řádem, které má majetkovou hodnotu. Z podaného je zřejmé, že pravidla promlčení řeší kolizi mezi zmíněnými zájmy povinného (dlužníka) a oprávněného (věřitele).
Dále srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2002, sp. zn. III. ÚS 21/02, nebo R 59/2004; z judikatury Nejvyššího soudu dále např. rozsudky ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1200/2022, či ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3625/2022.
26. Právo na náhradu škody způsobené porušením povinností při výkonu funkce se vůči členovi představenstva promlčí v subjektivní tříleté a objektivní desetileté, resp. patnáctileté, promlčecí lhůtě (§ 629 odst. 1 a § 636 o. z.). Člen představenstva, jenž v případě sporu se společností nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře [§ 52 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)], tak po uplynutí promlčecí lhůty může důvodně předpokládat, že jej již nebude stíhat povinnost označit před soudem důkazy prokazující, že při konkrétním podnikatelském rozhodnutí jednal s potřebnými znalostmi, a tedy informovaně při využití rozumně dostupných (skutkových i právních) informačních zdrojů a na jejich základě pečlivě zvážil možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sb. rozh. obč.).
27. Institut promlčení v uvedeném případě slouží (mimo jiné) k ochraně člena představenstva před časově i obsahově neohraničenou povinností disponovat podklady a dalšími důkazy, jimiž může (musí) prokázat, že při výkonu funkce učinil (každé jednotlivé) podnikatelské rozhodnutí v souladu s pravidlem podnikatelského úsudku.
28. Jinými slovy, požadavek, aby člen představenstva byl neustále a ve vztahu ke všem dluhům společnosti (lhostejno, zda mu byly známy, či nikoli) připraven obhajovat svá podnikatelská rozhodnutí učiněná při výkonu funkce a prokazovat, že odpovídají standardu péče řádného hospodáře, ačkoliv promlčecí lhůta k uplatnění práva společnosti na náhradu škody již uplynula, se příčí smyslu a účelu právní úpravy promlčení.
29. Má-li být výše uvedený smysl a účel promlčení spočívající v ochraně člena představenstva naplněn, je třeba přihlédnout k jím podané námitce promlčení práva společnosti na náhradu škody i v řízení, v němž se věřitel domáhá splnění své pohledávky za společností vůči členovi představenstva coby zákonnému ručiteli (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2024, sp. zn. 10 Afs 4/2024). Opačný výklad by v rozporu s principem právní jistoty nepřiměřeně zatěžoval člena představenstva, který by byl nucen bránit se a nést důkazní břemeno stran obchodního vedení společnosti v řízeních o žalobách věřitelů ohledně pohledávek za společností, které vznikly (popř. teprve vzniknou) s velkým časovým odstupem třeba i po uplynutí promlčecích lhůt k uplatnění náhrady (tvrzené) škody.
30. Zákonné ručení člena voleného orgánu představuje specifickou sankci za porušení jeho povinností a zároveň nástroj pro věřitele sloužící k nastavení spravedlivějšího uspořádání vztahů. Závěr, podle něhož by věřitel byl oprávněn domáhat se na zákonném ručiteli splnění své pohledávky i dlouhou dobu poté, co již uplynula promlčecí lhůta k uplatnění práva společnosti na náhradu škody, však věřitele v rámci těchto vztahů bezdůvodně zvýhodňuje, neboť plynutí času zhoršuje důkazní pozici žalovaného a ponechává ho v nejistotě, zda (a kdy) proti němu bude zahájeno soudní řízení. Jakkoli promlčením dochází k zásahu do práva věřitele v podobě oslabení jeho majetkového nároku (vůči ručiteli), nelze tento zásah – při vzájemném poměřování práv věřitele a ručitele – považovat za nepřiměřený.
31. Za nepřiměřený lze naopak považovat přístup, kdy by žalovaný člen voleného orgánu mohl být s námitkou promlčení práva společnosti na náhradu škody úspěšný i v případech, ve kterých se toto právo promlčelo až po zahájení řízení, v němž věřitel vůči němu uplatňuje nárok z ručení podle § 159 odst. 3 o. z. Podání žaloby, kterou věřitel uplatňuje vůči členu voleného orgánu nárok podle § 159 odst. 3 o. z. proto – toliko pro posouzení důvodnosti námitky promlčení práva společnosti na náhradu škody v tomto řízení – „zastaví“ běh promlčecí lhůty práva společnosti na náhradu škody. Promlčí-li se právo společnosti na náhradu škody až po zahájení řízení, v němž věřitel uplatňuje vůči ručiteli nárok podle § 159 odst. 3 o. z., nebude námitka promlčení práva společnosti na náhradu škody uplatněná žalovaným v tomto řízení, úspěšná.
32. Z uvedeného se podává, že i v řízení o žalobě, kterou věřitel proti členu voleného orgánu uplatňuje nárok ze zákonného ručení podle § 159 odst. 3 o. z. soud k námitce žalovaného posuzuje, zda právo společnosti na náhradu škody způsobené jí žalovaným porušením povinností při výkonu funkce bylo ke dni zahájení tohoto řízení promlčeno (ex officio soud tuto skutečnost nezkoumá, neboť nejde o prekluzi práva). Vznese-li v tomto řízení žalovaný úspěšně námitku promlčení práva společnosti na náhradu škody, nelze žalobě – v rozsahu, v němž žalovaný není povinen společnosti plnit (§ 609 o. z.) – vyhovět.
33. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pro vznik zákonného ručení podle § 159 odst. 3 o. z. není nezbytné, aby věřitel svoji pohledávku uplatnil vůči společnosti žalobou či ji přihlásil do insolvenčního řízení; v řízení proti členu voleného orgánu musí toliko prokázat, že se nemůže domoci uspokojení své pohledávky z majetku společnosti, což bude zpravidla splněno již tehdy, je-li zjištěn úpadek společnosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 134/2011, nebo ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5291/2015, uveřejněný pod číslem 153/2018 Sb. rozh. obč.). Argumentace dovolatelky, podle níž nemohla svůj nárok vůči žalovanému uplatnit během insolvenčního řízení společnosti, proto nemůže obstát.
34. Dovolatelce lze přisvědčit potud, že na zákonné ručení člena voleného orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o smluvním ručení § 2018 a násl. o. z. (§ 1723 odst. 2 o. z.); aplikaci § 2025 o. z. však brání shora uvedený výklad vycházející z právní úpravy institutu promlčení a zákonného ručení dle § 159 odst. 3 o. z.
35. Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Taková vada je dána i tehdy, není-li rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumatelné. Napadené rozhodnutí ovšem dovolatelkou namítanou nepřezkoumatelností netrpí (k důvodům nepřezkoumatelnosti srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 40/2016).
36. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
37. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně Nejvyšší soud zamítl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
38. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 25. 9. 2024) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 9.340 Kč a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.024,40 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 11.664,40 Kč.
Autor: -mha-