// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 29.03.2023
Projednání obecné odpůrčí žaloby podané po zahájení insolvenčního řízení
V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2917/2020 se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda zákaz pokračování v řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě podle ustanovení § 42a obč. zák. V tomto rozsudku pak ozřejmil, že za určitých okolností může odpadnout překážka pokračování v řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě podané v době po zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), dokonce ještě v průběhu onoho insolvenčního řízení.
Lze-li při splnění podmínek formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2917/2020 pokračovat v řízení o takové (obecné) odpůrčí žalobě dokonce ještě v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), pak řečené platí tím více pro situaci, kdy účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek takového dlužníka již pominuly (po pravomocném skončení insolvenčního řízení). To je ostatně plně v souladu s dikcí § 239 odst. 1 insolvenčního zákona (lhostejno, zda v aktuálním znění nebo ve znění účinném před 1. lednem 2014), jež překážku pokračování v řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě omezuje pouze (výslovně) dobou „do skončení insolvenčního řízení“. To platí nejen tehdy, bylo-li řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě zahájeno žalobou podanou věřitelem (žalobcem) před zahájením insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), nýbrž i tehdy, bylo-li řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě zahájeno žalobou podanou věřitelem (žalobcem) až po zahájení insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo). Podstatné je, že v době, kdy soud o věci rozhoduje, zde již není žádná překážka, která by bránila věcnému projednání podané žaloby.
Jinak řečeno, okolnost, že věřitel (žalobce) v rozporu s ustanovením § 239 odst. 1 insolvenčního zákona podal odpůrčí žalobu podle § 42a obč. zák. až po zahájení insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), nebrání věcnému projednání takové žaloby v době po skončení insolvenčního řízení na majetek dlužníka.
Výsledek insolvenčního řízení vedeného na majetek takového dlužníka (zejména to, zda a jakým způsobem bylo případně naloženo s majetkem, jenž měl odporovatelným právním úkonem dlužníka ujít z dlužníkova majetku, nebo s náhradou za takový majetek) může mít vliv na závěr, zda obecné odpůrčí žalobě lze vyhovět, potud však již jde o věcné posouzení nároku (o jeho opodstatněnost), nikoli o zkoumání podmínek, za nichž lze pokračovat v řízení o takové odpůrčí žalobě.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 41/2023, ze dne 16. 1. 2023
Dotčené předpisy:
§ 104 odst. 1 o. s. ř.
§ 239 odst. 1 IZ
§ 42a obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 12. června 2013, č. j. 18 C 13/2013-61, Okresní soud v Liberci:
[1] Zastavil řízení o odpůrčí žalobě (podané 21. září 2011), kterou se žalobce [MLÉKO.CZ družstvo (tehdy pod obchodní firmou VIAMILK CZ družstvo)] domáhal vůči žalovaným (1/ Š. T. a 2/ M. T.), coby dědicům zůstavitele J. T. (dále jen „J. T.“), určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 6. dubna 2009, kterou P. (dále jen „dlužník P“), jako prodávající prodal J. T. jako kupujícímu označené nemovitosti (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod I. výroku).
2. Okresní soud – vycházeje z ustanovení § 109 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jakož i ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3963/2011 [jde rozsudek uveřejněný pod číslem 70/2012 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 70/2012“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl k závěru, že je důvod řízení zastavit, jelikož žaloba byla podána až po zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka P (po 12. září 2011).
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. srpna 2022, č. j. 30 Co 394/2013-143, změnil usnesení okresního soudu tak, že řízení se nezastavuje.
4. Odvolací soud - vycházeje z ustanovení § 239 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že v době odvolacího přezkumu není dán důvod pro zastavení řízení, jelikož usnesením ze dne 22. dubna 2022, č. j. MSPH 59 INS XY, které nabylo právní moci dne 21. května 2022, Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek dlužníka P po splnění rozvrhového usnesení.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelé namítají, že žalobci nesvědčila v době podání odpůrčí žaloby aktivní věcná legitimace (§ 239 odst. 1 insolvenčního zákona), na čemž nemění ničeho ani to, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka P již skončilo. K tomu se dovolávají závěrů obsažených v R 70/2012, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 2299/2013 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 34/2015 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 34/2015“)], a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 307/2014 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 64/2017 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 64/2017“)].
7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
8. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc beze zbytku nedořešenou.
9. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
10. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
11. Podle ustanovení § 239 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném v době podání odpůrčí žaloby v této věci (21. září 2011) platilo, že odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.
12. S účinností od 1. ledna 2014 (po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů) pak uvedené ustanovení platí beze změny ve znění, podle kterého odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.
13. Ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. (ve znění, jež od podání žaloby v této věci nedoznalo změn) pak určuje, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.
14. Dovolání otevírá otázku, zda je důvod zastavit řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě podané v době, kdy bylo vedeno insolvenční řízení na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), jestliže soud rozhoduje o tom, zda má řízení zastavit, v době, kdy již pominuly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek takového dlužníka (po pravomocném skončení insolvenčního řízení).
15. V rozsudku ze dne 30. května 2022, sp. zn. 29 Cdo 2917/2020, se Nejvyšší soud v návaznosti na závěry obsažené v R 34/2015 zabýval otázkou, zda onen zákaz pokračování v řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě podle ustanovení § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) [o aplikaci tohoto ustanovení se opírá i odpůrčí žaloba podaná v této věci], platí bezvýjimečně. V tomto rozsudku (na který v podrobnostech odkazuje) pak ozřejmil, že za určitých okolností může odpadnout překážka pokračování v řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě podané v době po zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), dokonce ještě v průběhu onoho insolvenčního řízení. Ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 27. října 2022, sp. zn. II. ÚS 2465/22, dostupným na webových stránkách Ústavního soudu.
16. Lze-li při splnění podmínek formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2917/2020 pokračovat v řízení o takové (obecné) odpůrčí žalobě dokonce ještě v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), pak řečené platí tím více pro situaci, kdy účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek takového dlužníka již pominuly (po pravomocném skončení insolvenčního řízení). To je ostatně plně v souladu s dikcí § 239 odst. 1 insolvenčního zákona (lhostejno, zda v aktuálním znění nebo ve znění účinném před 1. lednem 2014), jež překážku pokračování v řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě omezuje pouze (výslovně) dobou „do skončení insolvenčního řízení“. To platí nejen tehdy, bylo-li řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě zahájeno žalobou podanou věřitelem (žalobcem) před zahájením insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), nýbrž i tehdy, bylo-li řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě zahájeno žalobou podanou věřitelem (žalobcem) až po zahájení insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo). Podstatné je, že v době, kdy soud o věci rozhoduje, zde již není žádná překážka, která by bránila věcnému projednání podané žaloby.
17. Jinak řečeno, okolnost, že věřitel (žalobce) v rozporu s ustanovením § 239 odst. 1 insolvenčního zákona podal odpůrčí žalobu podle § 42a obč. zák. až po zahájení insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), nebrání věcnému projednání takové žaloby v době po skončení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Tento závěr neodporuje ani dovolateli označené judikatuře (R 70/2012, R 34/2015 a R 64/2017).
18. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2917/2020 se rovněž podává, že výsledek insolvenčního řízení vedeného na majetek takového dlužníka (zejména to, zda a jakým způsobem bylo případně naloženo s majetkem, jenž měl odporovatelným právním úkonem dlužníka ujít z dlužníkova majetku, nebo s náhradou za takový majetek) může mít vliv na závěr, zda obecné odpůrčí žalobě lze vyhovět, potud však již jde o věcné posouzení nároku (o jeho opodstatněnost), nikoli o zkoumání podmínek, za nichž lze pokračovat v řízení o takové odpůrčí žalobě.
19. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
20. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení se podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč. (napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí).
Autor: -mha-