// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 19.01.2023

Všeobecná procesní plná moc k zastupování věřitele v insolvenčním řízení

I. Opravňuje-li procesní plná moc udělená přihlášeným věřitelem advokáta k zastupování věřitele v rámci všech úkonů, k nimž je věřitel oprávněn a povinen v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, pak zároveň platí, že účinkům plné moci nebrání (není na překážku) skutečnost, že ji zastoupený (nebo jeho zástupce) předložil insolvenčnímu soudu pouze v rámci incidenčního sporu, jehož se účastní.

II. Zástupci účastníka se v občanském soudním řízení písemnost doručuje jen tehdy, byla-li v době odeslání písemnosti soudem vykázána jeho plná moc. Byla-li soudu předložena plná moc až po odeslání písemnosti, není třeba písemnosti zástupci účastníka doručovat, i kdyby v době vlastního doručení byl účastník již zastoupen; rozhodující v tomto směru (z hlediska potřeby doručení písemnosti zástupci účastníka) totiž není den doručení písemnosti, ale den jejího odeslání adresátu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 109/2021, ze dne 31. 10. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 24 odst. 1 o. s. ř.
§ 25 odst. 1 o. s. ř.
§ 28 odst. 1 o. s. ř.
§ 28a odst. 1 o. s. ř.
§ 32 odst. 1 o. s. ř.
§ 50b o. s. ř.
§ 2 písm. d) IZ
§ 20 odst. 1 IZ
§ 74 odst. 1 IZ
§ 75 odst. 1 IZ
§ 160 IZ

Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Usnesením ze dne 26. února 2021, č. j. 189 ICm 1798/2020-34, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

[1] Zastavil řízení (bod I. výroku).

[2] Uložil žalobci (AKROP s. r. o.) zaplatit žalovanému (JUDr. J. B., jako insolvenčnímu správci dlužníka CONTECO CZ spol. s r. o.) na náhradě nákladů řízení částku 12 705 Kč, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (bod II. výroku).

[3] Rozhodl, že žalobci bude po právní moci rozhodnutí vrácena část soudního poplatku ve výši 4 000 Kč (bod III. výroku).

2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 7 a § 198 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – dospěl k následujícímu závěru:

3. Usnesením ze dne 13. července 2020, č. j. MSPH 89 INS 12913/2019-P1-3, jež nabylo právní moci dne 29. července 2020, insolvenční soud odmítl přihlášku pohledávky žalobce a ukončil jeho účast v insolvenčním řízení. Žalobce tak v průběhu incidenčního sporu „přestal být“ insolvenčním věřitelem, čímž je dána neodstranitelná překážka řízení a „nezbylo“ než řízení zastavit.

4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2021, č. j. 189 ICm 1798/2020, 105 VSPH 340/2021-41 (MSPH 89 INS 12913/2019), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že se řízení nezastavuje.

5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 74 a § 198 insolvenčního zákona a ustanovení § 50b o. s. ř. – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícímu závěru:

6. Žalobce k žalobě „na určení pohledávky“ podané dne 21. května 2020 podle § 198 insolvenčního zákona „přiložil“ generální plnou moc udělenou advokátu JUDr. K. S. (dále jen „advokát“), což insolvenční soud v době vydání usnesení o odmítnutí přihlášky věděl, bez ohledu na to, „ve kterém oddíle spisu“ byla založena plná moc. Usnesení o odmítnutí přihlášky měl insolvenční soud doručit advokátu; jelikož tak dosud neučinil, nemohlo nabýt právní moci a způsobit „ztrátu aktivní legitimace žalobce k zahájení incidenčního sporu v důsledku ukončení účasti v insolvenčním řízení“.

7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

8. Dovolatel pokládá otázku, zda se procesní plná moc udělená advokátu k zastupování účastníka insolvenčního řízení (věřitele) a předložená „až následně“ v incidenčním sporu (o žalobě na určení pravosti a výše pohledávky) vztahuje nejen na zastupování v tomto incidenčním sporu, ale „na celé insolvenční řízení“, tedy i na zastupování věřitele „v rámci přihlášky pohledávky“, podal-li přihlášku pohledávky jako nezastoupený a neoznámil-li „ani následně“ insolvenčnímu soudu, že má být zastoupen „pro celé insolvenční řízení“.

9. V rámci uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odkazuje na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ve prospěch závěru, že žalobce spolu s žalobou o určení pravosti a výše pohledávky předložil procesní plnou moc, která je sice všeobecnou (generální) plnou mocí (opravňuje zástupce ke všem právním jednáním za žalobce), avšak oznámení o převzetí zastoupení učinil advokát právě jen v řízení o incidenční žalobě. Závěr odvolacího soudu, že se taková procesní plná moc „vztahuje bez dalšího i na celé insolvenční řízení“, by podle dovolatele vedl k absurdnímu závěru, že se stejným způsobem uplatní i ve všech ostatních řízeních vedených u insolvenčního soudu; to je však možné jen v případě tzv. prezidiální plné moci založené „v deníku daného soudu“. Skutečnost, že (v insolvenčním řízení) nezastoupený žalobce nepodal opravný prostředek proti usnesení o odmítnutí přihlášky, ačkoliv mu usnesení bylo doručeno do datové schránky, musí jít k jeho tíži v souladu s obecným právním principem vigilantibus iura skripta sunt.

10. Žalobce se ve vyjádření ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

12. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem v daných skutkových poměrech beze zbytku nezodpovězenou.

13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

15. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšly soudy obou stupňů a jež se jako obsah insolvenčního spisu promítají (mimo jiné) i v insolvenčním rejstříku:

[1] Insolvenční řízení bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu dlužníka ze dne 16. července 2019, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (A-1).

[2] Žalobce přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení podáním datovaným dne 29. srpna 2019, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 3. září 2019 (P1-1).

[3] Insolvenční soud usnesením ze dne 18. prosince 2019, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (A-13), mimo jiné zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a ustanovil dovolatele insolvenčním správcem dlužníka.

[4] Dovolatel popřel pravost a výši nevykonatelné pohledávky žalobce na přezkumném jednání konaném dne 21. dubna 2020, u něhož žalobce nebyl přítomen (B-6). Vyrozumění o popření pohledávky bylo žalobci doručeno do datové schránky dne 27. dubna 2020 (B-13); žalobce byl zároveň poučen o možnosti podat žalobu o určení pravosti a výše pohledávky, o lhůtě k jejímu podání a o následcích spojených se zmeškáním lhůty k podání žaloby.

[5] Žalobou datovanou dne 21. května 2020, doručenou insolvenčnímu soudu téhož dne a zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 26. května 2020 (C1-1), se žalobce domáhal určení pravosti a výše své pohledávky. K žalobě přiložil plnou moc datovanou dne 7. října 2013 a udělenou jeho zástupci (advokátu) pro zastupování „ve všech právních a jiných věcech a ve všech soudních, správních a jiných řízeních“. Plná moc byla udělena „v rozsahu práv a povinností“ (mimo jiné) podle insolvenčního zákona, a to „ke všem úkonům“.

16. Insolvenční soud usnesením ze dne 13. července 2020, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne (P1-3), odmítl přihlášku žalobce a určil, že právní moci usnesení končí jeho účast v insolvenčním řízení; v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu bylo v insolvenčním rejstříku vyznačeno, že předmětné usnesení nabylo právní moci dne 29. července 2020, jelikož žalobce (označený v záhlaví usnesení jako nezastoupený) nepodal odvolání.

17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona:


§ 24 (o. s. ř.)

(1) Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.
(…)


§ 25 (o. s. ř.)

(1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen „procesní plná moc“).
(…)


§ 28 (o. s. ř.)

(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
(…)


§ 28a (o. s. ř.)

(1) Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.
(…)


§ 32 (o. s. ř.)
Společné ustanovení


(1) Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil.
(…)


§ 50b (o. s. ř.)
Doručování zástupci účastníka

(1) Má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak.

(2) Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, nařídí předseda senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak.

(3) Udělil-li účastník plnou moc pouze pro určité úkony, nařídí předseda senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) pouze jeho zástupci, jen jestliže ho k tomu plná moc výslovně opravňuje, nestanoví-li zákon jinak.

(…)


§ 2 (insolvenčního zákona)
Vymezení některých základních pojmů


Pro účely tohoto zákona se rozumí
(…)

d) incidenčním sporem spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení.

(…)


§ 20 (insolvenčního zákona)

(1) Ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu, která se týkají jednání za právnickou osobu, stát a územní samosprávní celky a zastoupení účastníků řízení, platí obdobně pro insolvenční řízení a incidenční spory.
(…)


§ 71 (insolvenčního zákona)

(1) Soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku (dále jen „doručení vyhláškou“), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení.
(…)


§ 74 (insolvenčního zákona)

(1) Zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku je dokladem o doručení i při zvláštním způsobu doručení této písemnosti.

(2) Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem. O tom musí být adresát poučen.


§ 75 (insolvenčního zákona)

(1) O zvláštní způsob doručení jde tehdy, jestliže zákon ukládá, aby písemnost byla doručena zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta.

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním řízení zvlášť dlužníku, osobám, které mají právo podání opravného prostředku, osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a osobám, které mají v insolvenčním řízení něco vykonat.

(…)


§ 160 (insolvenčního zákona)

(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

(2) Stanoví-li tak rozvrh práce, incidenční spor projedná a rozhodne jiný soudce insolvenčního soudu.

(3) V řízení o žalobě podle odstavce 1 se z ustanovení části první hlavy třetí tohoto zákona použijí pouze ustanovení o doručování; nejde-li o případ podle § 80 odst. 1, účastníkům řízení se rozhodnutí ve věci samé doručuje do vlastních rukou. Insolvenčního správce, který není účastníkem incidenčního sporu, insolvenční soud vždy neprodleně vyrozumí o rozhodnutích v tomto sporu vydaných; ustanovení § 75 odst. 2 se nepoužije.

(4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat.

(5) Brání-li projednání žaloby podle odstavce 1 nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit, insolvenční soud řízení o této žalobě zastaví.

18. Uvedená ustanovení občanského soudního řádu a insolvenčního zákona platila v citované podobě již v době zahájení insolvenčního řízení (16. července 2019) a do vydání napadeného rozhodnutí změn nedoznala.

19. Ustanovení § 75 odst. 2 insolvenčního zákona je nicméně s účinností od 24. dubna 2020 (do současné doby) sistováno úpravou obsaženou v zákoně č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně následujícím ustanovením:


§ 11 (části první, hlavy třetí, zákona č. 191/2020 Sb.)
Zvláštní opatření ve vztahu ke zvláštnímu způsobu doručení v insolvenčním řízení


Neurčí-li insolvenční soud nebo nestanoví-li insolvenční zákon odchylně od § 75 odst. 2 insolvenčního zákona jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním řízení zvlášť pouze dlužníku, osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a osobám, které mají v insolvenčním řízení něco vykonat; § 75 odst. 2 insolvenčního zákona se nepoužije. Věta první se použije v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 12 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii.

K tomu srov. rovněž důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 ICdo 154/2020, uveřejněného pod číslem 40/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.

20. Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce zastupování účastníka v občanském soudním řízení ustálena v závěru, že účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, kterého si zvolí a kterým může být především advokát (§ 24 odst. 1, § 25 odst. 1 o. s. ř.). Zástupce, jemuž byla udělena plná moc pro celé řízení (tzv. procesní plná moc), je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník, což odpovídá tomu, aby tomuto zástupci byly doručeny všechny písemnosti (elektronické dokumenty), které by jinak byly doručeny účastníku (§ 28a odst. 1 o. s. ř.).

21. Zástupci účastníka se písemnost doručuje jen tehdy, byla-li v době odeslání písemnosti soudem vykázána jeho plná moc. Byla-li soudu předložena plná moc až po odeslání písemnosti, není třeba písemnosti zástupci účastníka doručovat, i kdyby v době vlastního doručení byl účastník již zastoupen; rozhodující v tomto směru (z hlediska potřeby doručení písemnosti zástupci účastníka) totiž není den doručení písemnosti, ale den jejího odeslání adresátu.

22. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 277/2014, uveřejněného pod číslem 99/2014 Sb. rozh. obč., nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. července 2015 sp. zn. 21 Cdo 235/2014, uveřejněného pod číslem 16/2016 Sb. rozh. obč.

23. Nejvyšší soud přitom uvedl k otázce zastupování na základě procesní plné moci v insolvenčním řízení v usnesení ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019, uveřejněném pod číslem 49/2021 Sb. rozh. obč., že tam, kde je účastník insolvenčního řízení nebo jiný procesní subjekt, jemuž se písemnost doručuje „zvláštním způsobem“, zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí, platí o tomto zastoupení pro insolvenční řízení obdobně (v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 insolvenčního zákona) ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu. Také v poměrech upravených insolvenčním zákonem tedy platí, že na základě pravidla, které insolvenčnímu soudu ukládá doručit soudní písemnost účastníku insolvenčního řízení nebo jinému procesnímu subjektu také „zvláštním způsobem“ (§ 75 odst. 1 insolvenčního zákona), se v případě, že takový účastník nebo jiný procesní subjekt je zastoupen (pro celé řízení) zástupcem na základě zákona, zástupcem na základě plné moci, nebo zástupcem na základě soudního rozhodnutí, tato písemnost doručí pouze tomuto zástupci [nikoli již účastníku (jinému procesnímu subjektu) samotnému]. Doručí-li insolvenční soud účastníku, nebo doručí-li je jak do vlastních rukou advokáta, tak do vlastních rukou účastníka, je doručení do vlastních rukou účastníka neúčinné (pro doložení doručení zvláštním způsobem právně bezcenné).

24. Judikatura Nejvyššího soudu je dále ustálena v závěru, že je-li (pro účely insolvenčního zákona) incidenční spor sporem vyvolaným insolvenčním řízením (o kterém tak stanoví insolvenční zákon), projednávaným v rámci insolvenčního řízení (§ 2 písm. d/ insolvenčního zákona, § 160 odst. 1 insolvenčního zákona), pak je odtud zjevné, že (v každém případě) ty skutečnosti nebo důkazy, které tvořily součást insolvenčního spisu před zahájením incidenčního sporu, jsou pro insolvenční soud, který takový incidenční spor rozhoduje, přirozeným zdrojem poznatků jako skutečnosti nebo důkazy, jež mohou mít případně vliv na skutkový stav věci rozhodované incidenčním sporem, a v tomto ohledu je lze bez dalšího považovat za skutečnosti nikoli nové (skutečnosti, které vyšly najevo v průběhu incidenčního sporu). Úprava, která činí z incidenčního sporu spor rozhodovaný „v rámci insolvenčního řízení“ zásadně soudcem, který vede insolvenční řízení (srov. § 160 insolvenčního zákona), má těžit právě z toho, že soudce rozhodující incidenční spor bude dobře obeznámen se všemi okolnostmi týkajícími se průběhu insolvenčního řízení (a bude je moci i aplikovat), včetně toho, že bude schopen zohlednit vzájemnou (věcnou) propojenost některých incidenčních sporů.

25. Srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sen. zn. 29 ICdo 86/2016, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2020, pod číslem 8, odstavec [37], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2020, sen. zn. 29 ICdo 148/2019, odstavec [44], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022, sen. zn. 29 ICdo 86/2020, odstavec [39].

26. V poměrech projednávané věci není pochyb o tom, že žalobce byl v incidenčním sporu zastoupen advokátem, přičemž zastoupení doložil všeobecnou (generální) plnou mocí, která jej opravňovala k zastupování (mimo jiné) ve všech soudních řízeních (a též v rozsahu práv a povinností podle insolvenčního zákona). Insolvenční soud tak měl jednat se žalobcem jako se zastoupeným účastníkem insolvenčního řízení, neboť v době vydání unesení o odmítnutí přihlášky (P1-3) již mu bylo (mělo být) známo zastoupení účastníka; uvedené platí tím spíše, že (podle obsahu insolvenčního rejstříku) insolvenční věc i incidenční spor projednává v souladu s § 160 odst. 1 insolvenčního zákona stejná soudkyně insolvenčního soudu. Tato skutečnost pak má vliv i na způsob doručení usnesení o odmítnutí přihlášky; doručení usnesení do vlastních rukou žalobci je neúčinné (pro doložení doručení zvláštním způsobem právně bezcenné), neboť správně mělo být usnesení doručeno jeho advokátu.

27. Způsob, jakým je formulována zkoumaná procesní plná moc, potvrzuje správnost závěru, že zástupce (advokáta) opravňuje „ke všem úkonům“ za zastoupeného v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka. Opravňuje-li procesní plná moc udělená přihlášeným věřitelem advokáta k zastupování věřitele v rámci všech úkonů, k nimž je věřitel oprávněn a povinen v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, pak zároveň platí, že účinkům plné moci nebrání (není na překážku) skutečnost, že ji zastoupený (nebo jeho zástupce) předložil insolvenčnímu soudu pouze v rámci incidenčního sporu, jehož se účastní.

28. Závěr odvolacího soudu, že usnesení o odmítnutí přihlášky nemohlo nabýt právní moci, neboť nebylo doručeno právnímu zástupci žalobce, a tudíž nemohlo „způsobit ztrátu aktivní legitimace žalobce k zahájení incidenčního sporu“, je tak správný.

29. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nepřehlédl další postup, jímž insolvenční soud po vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, korigoval nesprávné vyznačení doložky právní moci na usnesení o odmítnutí přihlášky. Na základě referátu ze dne 27. července 2021, zveřejněného v insolvenčním rejstříku téhož dne (P1-5), insolvenční soud „odstranil“ doložku právní moci, založil plnou moc zástupce žalobce „do přihláškového spisu“ a zároveň zástupci žalobce doručil usnesení o odmítnutí přihlášky. K odvolání žalobce pak Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. října 2021, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 19. října 2021, č. j. MSPH 89 INS 12913/2019, 2 VSPH 1072/2021-P1-10, změnil usnesení o odmítnutí přihlášky tak, že se přihláška pohledávky žalobce neodmítá a účast žalobce v insolvenčním řízení nekončí. Je tedy zřejmé, že i podle aktuálního stavu insolvenčního řízení, jehož je žalobce účastníkem, není důvod zastavit řízení o incidenční žalobě.

30. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů