// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 08.09.2022

Zpeněžování zajištěného majetku v insolvenčním řízení

Okolnost, že si strany kupní smlouvy, jíž insolvenční správce zpeněžuje zajištěný majetek sepsaný v majetkové podstatě, sjednaly (údajně) nízkou kupní cenu, nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, může však založit odpovědnost zajištěného věřitele za udělený pokyn či insolvenčního správce za zpeněžení zajištění.

Právní jednání, kterým insolvenční správce zpeněžuje majetkovou podstatu, nemůže být neúčinným právním jednáním podle § 242 insolvenčního zákona.

Nedodržení insolvenčním zákonem stanoveného postupu při zpeněžování zajištění může vést k neplatnosti takového zpeněžení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 99/2020, ze dne 28. 4. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 167 odst. 3 IZ
§ 219 IZ
§ 230 IZ
§ 286 odst. 1 písm. c) IZ
§ 289 a § 293 IZ

Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 20. července 2015 se žalobkyně (E. V.) domáhala vůči první žalované [Mgr. A. Z., jako insolvenční správkyni dlužníků E. K. (dále jen „E. K.“) a B. K. (dále též jen „B. K.“)] a druhému žalovanému (P. K.) určení, že kupní smlouva uzavřená dne 19. března 2015, kterou první žalovaná převedla vlastnické právo k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY (dále jen „nemovitost“), vše zapsáno v katastrálním území XY (dále jen „kupní smlouva“), je neplatná.

2. Prvním rozhodnutím – usnesením ze dne 7. března 2016, č. j. 70 ICm XY, insolvenční soud žalobu odmítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. října 2016, č. j. 70 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 70 INS XY), změnil usnesení insolvenčního soudu ze dne 7. března 2016 tak, že žaloba se neodmítá.

3. Druhým rozhodnutím – rozsudkem ze dne 18. července 2018, č. j. 70 ICm XY, insolvenční soud žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. března 2019, č. j. 70 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 70 INS XY), (KSPH 70 INS XY), zrušil rozsudek insolvenčního soudu ze dne 18. července 2018 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla procesní vada spočívající v tom, že insolvenční soud nepřibral do řízení B. K. poté, co bylo insolvenční řízení na majetek této dlužnice skončeno a ta se tak stala účastnicí místo své insolvenční správkyně - první žalované.

4. Insolvenční soud následně usnesením ze dne 6. června 2019, č. j. 70 ICm XY, přibral do řízení B. K. jako třetí žalovanou.

5. V pořadí třetím rozhodnutím – rozsudkem ze dne 18. září 2019, č. j. 70 ICm XY, insolvenční soud opět žalobu zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a povinnosti zaplatit České republice na účet insolvenčního soudu odměnu za vyhotovení znaleckého posudku (bod II., III. a IV. výroku).

6. Insolvenční soud vyšel z toho, že:

[1] Usnesením ze dne 24. července 2014, č. j. KSPH 70 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek třetí žalované, prohlásil konkurs na její majetek a insolvenční správkyní ustanovil první žalovanou.

[2] Usnesením ze dne 30. července 2014, KSPH 70 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek E. K., prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenční správkyní ustanovil první žalovanou.

[3] Do insolvenčního řízení vedeného na majetek E. K. se mimo jiné přihlásila Česká spořitelna, a. s., (dále jen „věřitel Č“), s nevykonatelnými zajištěnými pohledávkami ve výši celkem 2 222 860,46 Kč a žalobkyně s nevykonatelnou zajištěnou pohledávkou ve výši 950 000 Kč. Obě pohledávky byly zajištěny zástavním právem k nemovitosti, a to pohledávka věřitele Č jako první v pořadí a pohledávka žalobkyně jako druhá v pořadí. Při přezkumném jednání konaném dne 29. října 2014 byly pohledávky obou zajištěných věřitelů zjištěny.

[4] První žalovaná sepsala dne 14. října 2014 do majetkové podstaty E. K. nemovitost ve společném jmění manželů (E. K. a třetí žalované).

[5] Dne 10. listopadu 2014 udělil věřitel Č první žalované pokyn, aby zpeněžila nemovitost elektronickou dražbou, dražebníkem EURODRAŽBY.CZ a. s. s tím, že výběr osoby znalce provede dražebník ze seznamu soudních znalců poskytnutého věřitelem.

[6] Znaleckým posudkem ze dne 22. ledna 2015 společnosti ENI CONSULT spol. s r. o. (dále jen „společnost E“) zadaným dražebníkem byla nemovitost oceněna na částku 1,8 mil. Kč. S tímto znaleckým posudkem žalobkyně nesouhlasila a požadovala nové ocenění.

[7] Dne 10. března 2015 udělil věřitel Č první žalované pokyn, aby nemovitost zpeněžila přímým prodejem za minimální částku 2,5 mil. Kč. Pokyn byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku v insolvenčním řízení vedeném na majetek E. K. dne 21. dubna 2015 (B-12) a v insolvenčním řízení vedeném na majetek třetí žalované dne 25. března 2015 (B-9).

[8] Kupní smlouvou ze dne 19. března 2015 prodala první žalovaná nemovitost druhému žalovanému za kupní cenu 2,5 mil. Kč. Kupní smlouva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 21. dubna 2015 (společně s pokynem zajištěného věřitele).

[9] Společnost SHARK REALITY, s. r. o., (dále jen „společnost S“) ocenila nemovitost dne 23. března 2015 částkou 3,5 mil. Kč.

[10] Usnesením ze dne 20. července 2015, č. j. KSPH 70 INS XY, insolvenční soud mimo jiné vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitosti, a to věřiteli Č částky 1 105 029,31 Kč a žalobkyni částky 12 814,30 Kč.

[11] Znaleckým posudkem Dipl. ing. M. B. ustanoveného v tomto řízení soudem byla nemovitost oceněna částkou 3,54 mil. Kč.

7. Cituje § 5 písm. a/ a b/, § 36 odst. 1, § 293 odst. 1 a § 289 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 580 odst. 1, § 588, § 2079 odst. 1, § 2128 odst. 1 a § 560 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), insolvenční soud nejprve uzavřel, že žalobkyně byla aktivně legitimovaná k podání žaloby, že žalovanými byly všechny subjekty, které kupní smlouvu uzavřely, a že žaloba byla podána včas.

8. Kupní smlouva byla uzavřena písemně, dostatečně jsou identifikováni oba její účastníci i předmět plnění a vyhovuje všem obecným náležitostem pro právní jednání i všem zvláštním náležitostem pro kupní smlouvu, byla sjednána určitě, a tedy i platně.

9. Případné zjištění nižší kupní ceny, neodpovídající obvyklé kupní ceně, v němž žalobkyně spatřovala porušení povinnosti první žalované počínat si při nakládání s majetkovou podstatou s odbornou péčí, by nezpůsobilo neplatnost kupní smlouvy. Podle občanského zákoníku totiž není na újmu ani to, je-li majetek zcizován bezplatně. V této souvislosti insolvenční soud odkázal rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. III. ÚS 3066/09, který ve vztahu k insolvenčnímu řízení uzavřel, že prodej za nižší než obvyklou cenu je běžný a logický. První žalovaná při zpeněžení postupovala v souladu s pokynem zajištěného věřitele s prvním pořadím.

10. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

11. Odvolací soud nejprve konstatoval, že ve spisu není založen záznam o tom, že první žalovaná vyrozuměla (podle § 230 odst. 4 insolvenčního zákona) insolvenční soud o tom, že k pokynům zajištěného věřitele s prvním pořadím nebyl připojen souhlas zajištěného věřitele s druhým pořadím, resp. údaj o tom, že zajištěný věřitel s druhým pořadím s pokynem souhlasil.

12. Při posuzování platnosti kupní smlouvy odvolací soud uvedl, že žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, že smlouva nemá náležitosti podle § 2079 až 2183 o. z., a pokud jde o neplatnost, pak nelze přehlédnout základní zásadu, že na právní jednání je třeba pohlížet spíše jako na platné.

13. Kupní smlouvu uzavřela první žalovaná jako insolvenční správkyně v rámci zpeněžování majetkové podstaty mimo dražbu, což povoluje § 289 odst. 1 insolvenčního zákona. Ustanovení § 289 odst. 2 insolvenčního zákona pak umožňuje stanovit kupní cenu pod cenu odhadní. Zpeněžování majetkové podstaty mimo dražbu není postupem, který by byl v rozporu se zákonem nebo s dobrými mravy a absolutní neplatnost nemůže způsobit ani kupní cena stanovená pod cenu odhadní. První žalovaná postupovala při zpeněžování zajištění v souladu s § 293 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a k platnosti kupní smlouvy nemusela mít souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského výboru. Jestliže první žalovaná uzavřela kupní smlouvu s druhým žalovaným v době, kdy zajištěný věřitel s druhým pořadím (žalobkyně) nesouhlasil s prodejem mimo dražbu podle pokynů zajištěného věřitele s prvním pořadím, eventuálně kdyby kupní smlouvu uzavřela bez souhlasu insolvenčního soudu či věřitelského výboru, pak by to mělo za následek pouze to, že smlouva by do odstranění těchto vad nenabyla účinnosti (§ 293 odst. 2 insolvenčního zákona ve spojení s § 289 odst. 1 insolvenčního zákona).

14. Tvrzení žalobkyně, že existovalo více zájemců o koupi nemovitosti za vyšší kupní cenu, než zaplatil druhý žalovaný, není důvodem neplatnosti, mohlo by však podle § 37 insolvenčního zákona zakládat odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu funkce insolvenčního správce.

15. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky hmotného práva, která „dle povědomí žalobkyně nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud jednoznačně vyřešena“, uplatňujíc dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhujíc, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobě vyhoví.

16. Podle obsahu dovolání předkládá dovolatelka Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda neplatnost smlouvy, jíž insolvenční správce zpeněžuje zajištěný majetek sepsaný v majetkové podstatě, může způsobit nízká kupní cena či nedodržení postupu stanoveného insolvenčním zákonem pro zpeněžování zajištěného majetku.

17. Kupní smlouvu považuje dovolatelka za neplatnou podle § 588 o. z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, jelikož první žalovaná nepostupovala v souladu se zákonem, „provinila se proti povinnosti péče řádného hospodáře“ a porušila povinnosti podle § 293 odst. 1 insolvenčního zákona. Rovněž je neplatná podle § 1793 o. z. pro hrubý nepoměr ve vzájemných plněních a konečně podle § 580 o. z. pro rozpor s dobrými mravy.

18. Názor soudů nižších stupňů, že kupní smlouva je platná již proto, že byla uzavřena v zákonem předpokládané formě a je dostatečně určitá, dává podle dovolatelky insolvenčním správcům legitimní oprávnění k poškozování dlužníků a věřitelů, jimž nezbývá jiná forma k odstranění takového poškozování než uplatňování nároků na náhradu škody. Takový postup je však formalistický a činí revizní mechanismy insolvenčního řízení podstatně uživatelsky náročné a nepřehledné. Jediným způsobem, jak revidovat postup insolvenčního správce při zpeněžování majetkové podstaty, je žaloba na neplatnost uzavřené smlouvy, při níž je rozsah posuzování neplatnosti smlouvy extenzivnější než u běžné smlouvy. Uzavření kupní smlouvy v insolvenčním řízení totiž podléhá předchozímu procesu stanovenému zákonem, a je tak nutné, aby takový proces probíhal v souladu se zákonem, neboť dochází ke správě cizího majetku a nesmí docházet k poškozování cizích práv.

19. Dovolatelka namítá, že ve věci nebyla objektivně stanovena odhadní cena postupem podle § 219 odst. 4 insolvenčního zákona. Původní odhad ceny byl vypracován „k pokynu prvé žalované“ společností E na částku 1,8 mil. Kč. Dovolatelka s tímto oceněním nesouhlasila pro řadu nedostatků znaleckého posudku a první žalovaná nakonec nemovitost zpeněžila za částku 2,5 mil. Kč. První žalovaná se však žalobkyně v souladu s § 230 odst. 4 insolvenčního zákona nezeptala, zda souhlasí se zpeněžením a k nesouhlasu vyjádřenému v podání ze dne 24. března 2015 insolvenční soud nenařídil jednání o schválení pokynů zajištěného věřitele, ač tak byl povinen učinit do 30 dnů ode dne, kdy mu první žalovaná tyto námitky zaslala.

20. V důsledku porušení povinnosti podle § 219 odst. 4 insolvenčního zákona (nevypracováním znaleckého posudku) první žalovaná neověřila, zda je minimální cena požadovaná prvním zajištěným věřitelem cenou odpovídající, a nemohla tak vědět, zda nemá postupovat podle § 293 odst. 1 insolvenčního zákona a pokyn „druhého žalovaného“ jako zajištěného věřitele odmítnout, jelikož bylo možné zpeněžit předmět zajištění výhodněji. Porušení výše uvedených ustanovení způsobuje podle dovolatelky neplatnost podle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.

21. Kupní cena ve výši 2,5 mil. Kč neodpovídá obvyklé ceně a to minimálně o 1 mil. Kč, což představuje snížení reálné hodnoty o zhruba 30 %, přičemž dovolatelka vychází ze znaleckého posudku společnosti S. V důsledku prodeje nemovitosti pod cenou byla dovolatelka podle § 242 insolvenčního zákona zkrácena v právu uspokojit svou pohledávku. Zkrácení muselo být navíc druhému žalovanému zřejmé, neboť v insolvenčním rejstříku byly zveřejněny všechny podstatné informace. Na jednání první žalované je tak nutné nahlížet analogicky jako na jednání dlužníků a považovat jej za neúčinné.

22. Uzavřením kupní smlouvy došlo rovněž k neúměrnému zkrácení „dlužníků“ podle § 1793 o. z. Dovolatelka tak míní, že je oprávněna domáhat se zrušení kupní smlouvy u soudu.

23. Dovolatelka má napadené rozhodnutí rovněž za překvapivé. Překvapivost podle ní spočívá v tom, že v řízení nechal insolvenční soud vypracovat k ocenění nemovitosti znalecký posudek, který přisvědčoval jejím tvrzením tak, že byla přesvědčena, že insolvenční soud žalobě vyhoví. Následně však insolvenční soud konstatoval, že posouzení hodnoty nemovitosti není nutné. Náklady na vyhotovení znaleckého posudku by tak měl nést stát.

24. První žalovaná má ve vyjádření napadené rozhodnutí za věcně správné a navrhuje dovolání odmítnout pro nedůvodnost.

25. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

26. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky týkající se zpeněžování zajištěného majetku v insolvenčním řízení, neboť v dovolatelkou předestřených souvislostech tato otázka dosud nebyla beze zbytku vyřešena.

27. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

28. Podle § 219 insolvenčního zákona součástí soupisu je i ocenění provedené insolvenčním správcem, který přitom vychází z údajů v účetnictví dlužníka nebo v evidenci vedené podle zvláštního právního předpisu a z dalších dostupných informací. Ocenění se nepromítá do účetnictví dlužníka (odstavec 1). Požaduje-li to věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem, za předpokladu, že to věřitelský výbor finančně zajistí (odstavec 2). Ocenění obtížně ocenitelného majetku může insolvenční správce zadat znalci i bez žádosti věřitelského výboru; to neplatí, lze-li důvodně předpokládat, že náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší než přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění (odstavec 3). Je-li uplatněno právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění nebo má-li být majetková podstata zpeněžena podle § 290 nebo 292, insolvenční správce zadá znalci ocenění hodnoty zajištění a v případě podle § 290 nebo 292 ocenění hodnoty zpeněžovaného majetku vždy; odstavec 3 se použije přiměřeně (odstavec 4). Při ocenění podle odstavců 1 až 4 se majetek oceňuje obvyklou cenou. Postup podle odstavců 1 až 4 se neuplatní, byl-li ustanoven znalec podle § 153 odst. 1 (odstavec 5).

Podle § 167 odst. 3 insolvenčního zákona je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších zajištěných věřitelů s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu. Podle věty první se postupuje, dokud nedojde ke zpeněžení zajištění.

Podle § 230 insolvenčního zákona náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištěný věřitel ze svého (odstavec 3). Není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá insolvenční soud insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne poučení o námitkách podle věty třetí (odstavec 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 4 není odvolání přípustné (odstavec 5).

Podle § 286 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona majetkovou podstatu lze zpeněžit prodejem majetku mimo dražbu.

Podle § 289 insolvenčního zákona prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku (odstavec 1). Při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku (odstavec 2). Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor (odstavec 3).

Podle § 293 insolvenčního zákona jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odstavec 1). Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele (odstavec 2).

V uvedeném znění platila citovaná ustanovení insolvenčního zákona v době uzavření kupní smlouvy (k 19. března 2015). Následně došlo toliko ke změně § 289 odst. 3 insolvenčního zákona [zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], jímž se stanovila možnost podávat žalobu o neplatnost smlouvy, kterou se zpeněžuje majetková podstata, i po uplynutí lhůty, a změně § 230 odst. 5 insolvenčního zákona [zákonem č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], jenž upravuje způsob doručování rozhodnutí insolvenčního soudu o námitkách zajištěných věřitelů. Žádná z uvedených změn však pro posouzení napadeného rozhodnutí nebyla právně významná.

29. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se zpeněžování zajištění [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 8/2018 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 17. srpna 2020, sp. zn. II. ÚS 1632/20), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 ICdo 87/2018 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 10. února 2021, sp. zn. I. ÚS 2573/20)] je ustálena v následujících závěrech:

[1] Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžených věcí, práv, pohledávek nebo jiných majetkových hodnot, jimiž byla zajištěna, aniž by docházelo ke krácení jejich uspokojení. Pro zajištěného věřitele je tedy určen (celý) čistý výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (k tomu srov. závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 29. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 4/2013, a ze dne 30. července 2015, sen. zn. 29 NSČR 37/2013, uveřejněném pod číslem 34/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[2] Postavení zajištěného věřitele v insolvenčním řízení se projevuje mimo jiné tím, že má oprávnění udělovat pokyny ke správě (§ 230 insolvenčního zákona) a ke zpeněžení (§ 293 insolvenčního zákona) předmětu zajištění jeho pohledávek. Označená ustanovení jsou koncipována tak, aby insolvenční správce postupoval pouze ve spolupráci se zajištěným věřitelem a případně insolvenčním soudem. Ingerence ostatních věřitelů je vyloučena. Pro zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění se tak aplikuje § 293 insolvenčního zákona ve spojení s obecnými ustanoveními o zpeněžení, kromě těch, které počítají s potřebou získat i souhlasy věřitelského výboru (zástupce věřitelů) a insolvenčního soudu.

[3] Ustanovení § 293 insolvenčního zákona obsahuje kontrolní mechanismus, podle kterého (vycházeje ze zásady, že insolvenční správce hájí společný zájem věřitelů, tedy i ostatních věřitelů vedle věřitelů zajištěných) může insolvenční správce pokyny zajištěného věřitele odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji, a následně se musí obrátit na insolvenční soud, aby je přezkoumal a udělil případně jiné pokyny, přičemž tento mechanismus nijak nepočítá s ingerencí věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Nelze tedy uvažovat ani o tom, že by si insolvenční správce musel v souladu s § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 či § 289 odst. 1 insolvenčního zákona zajišťovat dané souhlasy.

[4] Uplatňuje-li ke stejnému majetku zajištění svých pohledávek více věřitelů, stanovuje insolvenční zákon postup v § 230 odst. 2 a 4, který se uplatní jak u pokynů pro správu tak u pokynů ke zpeněžení (§ 293 odst. 2 insolvenčního zákona). Tato pravidla sledují snahu o co nejefektivnější, nejrychlejší a nejhospodárnější zpeněžení předmětu zajištění [k tomu viz důvodovou zprávou k zákonu č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, str. 98, 140, 141 a 146)], stejně jako upravují případné spory (nebo jim předchází) ohledně pokynů zajištěného věřitele (či zajištěných věřitelů), a postup v případě, kdy tyto pokyny zajištěný věřitel neudělí.

[5] Insolvenční správce je zásadně vždy povinen podle § 219 odst. 4 insolvenčního zákona nechat vypracovat u majetku tvořícího předmět zajištění znalecký posudek (s výjimkou uvedenou v § 219 odst. 3 insolvenčního zákona).

[6] Za ocenění majetku tvořícího předmět zajištění včetně volby znalce a zhodnocení znaleckých závěrů odpovídá v insolvenčním řízení insolvenční správce, stejně jako za (ne)odmítnutí pokynů zajištěných věřitelů dle § 293 odst. 1 poslední věty ve spojení s § 167 odst. 1 a 3 a § 219 odst. 4 insolvenčního zákona či též za správu a zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění; za pokyny samotné pak odpovídá zajištěný věřitel nebo zajištění věřitelé, je-li jich podle ocenění dle § 167 odst. 3 insolvenčního zákona více. Zkoumání takové odpovědnosti není předmětem incidenčního sporu dle § 159 odst. 1 písm. f/ a § 289 odst. 3 insolvenčního zákona.

[7] Za zajištěné věřitele se pro účely udělování pokynů pro správu a zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění dle § 230 a § 293 insolvenčního zákona považují v souladu s § 167 odst. 3 insolvenčního zákona pouze ti zajištění věřitelé (§ 2 písm. g/ insolvenčního zákona) uplatňující právo na uspokojení svých pohledávek ze zajištění, a to v pořadí dle § 167 odst. 1 insolvenčního zákona, jejichž pohledávky jsou nižší, než je hodnota zajištění stanovená znaleckým posudkem vypracovaným v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku dle § 219 odst. 4 insolvenčního zákona. V tomto rozsahu se považují pohledávky takových zajištěných věřitelů za ty, které se z majetku tvořícího předmět zajištění uspokojují.

[8] Jestliže znalecký posudek dle § 219 odst. 4 insolvenčního zákona určí hodnotu zajištění nižší, než je výše zjištěné zajištěné pohledávky věřitele již prvního v pořadí, nemusí takový zajištěný věřitel připojovat k pokynu písemné souhlasy ostatních zajištěných věřitelů (neboť se dle ocenění pro tyto účely za zajištěné nepovažují) a insolvenční soud nemusí provést schvalovací proces s projednáním námitek dle § 230 odst. 4 insolvenčního zákona.

[9] Podle § 289 odst. 2 věty první insolvenčního zákona lze při prodeji mimo dražbu kupní cenu stanovit pod cenu odhadní, přičemž je rozhodný pouze pokyn zajištěného věřitele. Ten navíc může insolvenční správce odmítnout, pokud by bylo možné předmět zajištění zpeněžit výhodněji (viz § 293 odst. 1 větu třetí insolvenčního zákona a závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sen. zn. 29 NSČR 47/2015). Případná (ne)výhodnost takového prodeje může založit odpovědnosti insolvenčního správce a zajištěného věřitele, avšak není významná pro posouzení platnosti kupní smlouvy.

30. Z takto ustaveného judikatorního rámce především plyne, že neplatnost kupní smlouvy nezakládá sjednaná kupní cena. Jinými slovy, okolnost, že si strany sjednaly (údajně) nízkou kupní cenu, nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, může však založit odpovědnost zajištěného věřitele za udělený pokyn či insolvenčního správce za zpeněžení zajištění. Postup podle § 1793 o. z. je vyloučen, neboť dovolatelka nebyla stranou kupní smlouvy a toliko výše kupní ceny (údajně nižší než obvyklá) nemůže vést k neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2020, sen. zn. 29 ICdo 32/2019).

31. Právní jednání, kterým insolvenční správce zpeněžuje majetkovou podstatu, nemůže být ani neúčinným právním jednáním podle § 242 insolvenčního zákona. Již proto ne, že odporovat podle uvedeného ustanovení lze pouze právním jednáním dlužníka, nikoliv insolvenčního správce, který je zvláštním procesním subjektem a nelze jej považovat ani za zástupce insolvenčních věřitelů, ani za zástupce dlužníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 32/2010, uveřejněné pod číslem 52/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně, neúčinnost se zakládá žalobou insolvenčního správce a jiná osoba než správce není oprávněna takovou žalobu podat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 3/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2014, pod číslem 47, nebo též nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS 33/15).

32. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda nedodržení předepsaného postupu při zpeněžování zajištění může vést k neplatnosti takového zpeněžení.

33. Při zpeněžování majetku, jenž zajišťuje pohledávky více věřitelů, předjímá insolvenční zákon následující postup:

[1] Insolvenční správce zadá znalci ocenění zajištění (§ 219 odst. 4 insolvenčního zákona). Učinit tak nemusí pouze tehdy, kdyby náklady na ocenění majetku znalcem byly vyšší než přínos pro zajištěného věřitele získaný tímto způsobem ocenění, tj. kdyby náklady na ocenění byly zjevně nepřiměřené k výši výtěžku zpeněžení (§ 219 odst. 3, odst. 4 věta za středníkem insolvenčního zákona) nebo kdyby byl znalec ustanoven podle § 153 odst. 1 insolvenčního zákona. Znalecký posudek se následně zveřejní v insolvenčním rejstříku, neboť jde o ocenění, které je součástí soupisu majetkové podstaty (§ 219 odst. 1 insolvenčního zákona).

[2] Cena určená znaleckým posudkem podle § 219 odst. 4 insolvenčního zákona vymezuje (do doby zpeněžení majetku), zda oceněný majetek zajišťuje v insolvenčním řízení pohledávky více věřitelů (§ 167 odst. 3 insolvenčního zákona). Je-li hodnota zajištění podle znaleckého posudku nižší než výše zajištěné pohledávky věřitele s prvním pořadím, bude se za zajištěného považovat pouze věřitel s prvním pořadím (nebude více zajištěných věřitelů); je-li hodnota vyšší, pak bude nutné považovat za zajištěného i věřitele s dalším pořadím.

[3] Zajištěný věřitel s prvním pořadím udělí insolvenčnímu správci pokyny ke zpeněžení zajištění. Neučiní-li tak ani ve lhůtě stanovené insolvenčním soudem, může tyto pokyny udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí (§ 293 odst. 1 věta první a druhá insolvenčního zákona). K pokynům zajištěného věřitele je nutné připojit písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se má (podle znaleckého posudku, srov. § 167 odst. 3 insolvenčního zákona) uspokojovat z téhož zajištění.

[4] Pokyn zajištěného věřitele zašle insolvenční správce neprodleně insolvenčnímu soudu. Má-li insolvenční správce za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji, než plyne z pokynu, připojí k pokynu žádost o jeho přezkoumání (vodítkem může být právě i znalecký posudek podle § 219 odst. 4 insolvenčního zákona). Má-li podle znaleckého posudku zajištění sloužit k uspokojení pohledávek více přihlášených věřitelů, připojí souhlasy těchto věřitelů, nebo vyrozumění, že souhlas (všech) zajištěných věřitelů není dán.

[5] Insolvenční soud:

a/ Není-li připojena žádost insolvenčního správce o přezkoumání pokynu a není-li více zajištěných věřitelů (ve smyslu § 167 odst. 3 insolvenčního zákona), nebo je sice více takových věřitelů, ale všichni připojili svůj písemný souhlas s pokynem zajištěného věřitele s prvním pořadím, zveřejní pokyn v insolvenčním rejstříku; o pokynu zajištěného věřitele nerozhoduje.

b/ Je-li připojena žádost insolvenčního správce a není-li více zajištěných věřitelů (ve smyslu § 167 odst. 3 insolvenčního zákona), nebo je sice více takových věřitelů, ale všichni připojili svůj písemný souhlas s pokynem zajištěného věřitele s prvním pořadím, zveřejní pokyn v insolvenčním rejstříku společně s žádostí insolvenčního správce o jeho přezkoumání, a následně tento pokyn podle § 293 odst. 1 věta třetí za středníkem a § 11 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumá v rámci dohlédací činnosti (k přezkumu pokynu nemusí nařizovat jednání, § 85 odst. 1 věta první insolvenčního zákona).

c/ Není-li připojena žádost insolvenčního správce a je-li zde více zajištěných věřitelů (ve smyslu § 167 odst. 3 insolvenčního zákona), z nichž alespoň jeden nevyslovil písemný souhlas s pokynem zajištěného věřitele, zveřejní pokyn v insolvenčním rejstříku a zároveň nařídí do 30 dnů jednání, při němž rozhodne o pokynu zajištěného věřitele (§ 230 odst. 4 insolvenčního zákona). Součástí předvolání (jež by mělo být zveřejněno společně s pokynem zajištěného věřitele) musí být poučení o právu zajištěných věřitelů podat proti pokynu zajištěného věřitele do 7 dnů od zveřejnění pokynu námitky. Při jednání lze projednat pouze včas podané námitky. Nebudou-li podány žádné včasné námitky, může insolvenční soud nařízené jednání zrušit, neboť lze vycházet z toho, že zajištění věřitelé proti pokynu žádné námitky nemají (a chybí tak předmět jednání). V takovém případě o pokynu zajištěného věřitele nerozhoduje.

d/ Je-li připojena žádost insolvenčního správce o přezkoumání pokynu a je-li zde více zajištěných věřitelů (ve smyslu § 167 odst. 3 insolvenčního zákona), z nichž alespoň jeden nevyslovil písemný souhlas s pokynem zajištěného věřitele, bude postup stejný jako v předchozím případě (bod c/), předmětem posuzování však budou i skutečnosti uvedené v žádosti insolvenčního správce.

[6] Insolvenční soud (v případě žádosti insolvenčního správce a/nebo včasných námitek věřitelů) pokyn zajištěného věřitele zamítne nebo jej schválí. O zamítnutí pokynu insolvenční soud rozhodne, jestliže k žádosti insolvenčního správce shledá, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji než podle pokynu zajištěného věřitele (zajištěných věřitelů), nebo shledá-li včasné námitky zajištěných věřitelů důvodnými. Jinak pokyn schválí.

34. V projednávané věci insolvenčním zákonem stanovený postup při zpeněžování zajištění nedodržela ani insolvenční správkyně, ani insolvenční soud. Insolvenční správkyně porušila povinnost ocenit předmět zajištění znaleckým posudkem (§ 219 odst. 4 insolvenčního zákona), čímž znemožnila zjistit, které věřitele je nutné považovat za zajištěné (a kteří tak musí vyslovit souhlas s pokynem zajištěného věřitele). Od porušení této povinnosti se pak odvíjí další nesprávný postup, a to zpeněžení nemovitosti bez participace dalších zajištěných věřitelů, kterým byla upřena možnost se k pokynu vyjádřit (vyslovit souhlas či podat námitky), jakož i zaslání pokynu zajištěného věřitele insolvenčnímu soudu až společně s uzavřenou kupní smlouvou. Insolvenční soud pak v návaznosti na porušení povinnosti insolvenční správkyně podle § 219 odst. 4 insolvenčního zákona pochybil v tom, že k projednání pokynu zajištěného věřitele s prvním pořadím (který neobsahoval souhlasy všech věřitelů, jejichž pohledávky byly zajištěny stejným majetkem) nenařídil jednání (měl tak učinit přesto, že kupní smlouva již byla uzavřena).

35. Insolvenční soud se v tomto incidenčním sporu nesprávným postupem dotčených procesních subjektů při zpeněžování zajištění nezabýval. Odvolací soud konstatoval, že ve spisu není založen záznam o tom, že první žalovaná vyrozuměla insolvenční soud o nedostatku souhlasu zajištěného věřitele s druhým pořadím (§ 230 odst. 4 insolvenčního zákona) a dále uvedl, že nedostatek souhlasu žalobkyně způsobuje „neúčinnost“ kupní smlouvy. Neposuzoval však, jaký vliv na platnost kupní smlouvy má to, že nebyl vyhotoven znalecký posudek (§ 219 odst. 4 insolvenčního zákona) a že (případní) další zajištění věřitelé neměli možnost vyjádřit svůj nesouhlas (prostřednictvím námitek) a o těchto (případných) námitkách soud nekonal (žádné) jednání (§ 293 odst. 2 a § 230 odst. 4 věta druhá). Následky toho, že nebyl dodržen postup při zpeněžování majetku, jenž zajišťuje pohledávky více věřitelů, odvolací soud (ani insolvenční soud) neposuzoval; přitom nelze vyloučit, že nedodržení postupu při zpeněžování zajištění může mít za následek neplatnost kupní smlouvy. Napadené rozhodnutí je proto neúplné a tudíž i nesprávné.

36. Za této situace se Nejvyšší soud již nezabýval – pro nadbytečnost – existencí dovolatelkou namítané vady řízení.

37. Napadené rozhodnutí není v řešení dovoláním zpochybněné otázky správné, Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243e odst. 1 zrušil a to včetně (závislých) výroků o náhradě nákladů řízení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

38. Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že nepřehlédl, že odvolací soud v záhlaví svého rozsudku uvedl nesprávnou spisovou značku insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka E. K. (namísto sp. zn. KSPH 70 INS XY uvedl neexistující sp. zn. KSPH 70 INS XY). S ohledem na to, že Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, nevyvozoval z této chyby v psaní žádné další důsledky (nespatřoval v tom důvod pro vydání opravného usnesení odvolacím soudem).

39. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

40. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů