// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 01.09.2022

Předpoklady převodu směnky na řad; předání směnky nabyvateli

I. Z jednoznačné dikce ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. se podává, že vlastnické právo k cennému papíru na řad se (stejně jako podle dřívější právní úpravy) převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. Smlouva představuje právní důvod (titul) pro nabytí vlastnictví, rubopis a předání pak právní způsob (modus) nabytí vlastnického práva. Ani nový občanský zákoník přitom nevyžaduje, aby smlouva o převodu cenného papíru na řad byla uzavřena v písemné formě.

Úprava obsažená v ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. je kogentní a nelze se od ní (s účinky vůči třetím osobám) odchýlit, nepřipouští-li tak zákon (srov. § 978 o. z.). Jelikož ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. určuje, že vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání, přičemž žádnou výjimku – na rozdíl od předchozí úpravy obsažené v ustanovení § 17 odst. 1 zákona o cenných papírech – nepřipouští, není již po 1. lednu 2014 možné upravit otázku převodu cenného papíru odchylně (dohodnout, že k převodu cenného papíru nedochází jeho předáním nabyvateli, nýbrž k jinému smluvenému okamžiku).

II. Převod směnky indosamentem je hmotněprávním úkonem účastníka a žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu jeho provedení v průběhu směnečného řízení nebrání. Směnku lze převádět rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu.

III. Tradice věci (obecně) nemusí být vždy uskutečněna pouze fyzickým předáním a převzetím věci; právní panství nad věcí může nabyvatel věci získat i jiným způsobem, který (v souladu s vůlí smluvních stran směřující k převodu věci) nabyvateli umožní věc fakticky ovládat a mít možnost projevit vůli nakládat s věcí jako s vlastní.

V posuzované věci (oproti mínění soudů nižších stupňů) závěr o tom, že k předání sporné směnky nabyvateli nedošlo, bez dalšího neplyne. Jestliže převodu sporné směnky v budově soudu byla vskutku přítomna kromě žalobkyně také osoba oprávněná jednat za nabyvatelku, nebylo by možné rozumně uvažovat o tom, že v poměrech dané věci k předání sporné směnky nabyvatelce nedošlo. V situaci, kdy na jedné straně žalobkyně umístí na spornou směnku rubopis a zřetelně projeví vůli již nadále nebýt jejím majitelem (směnku nacházející se u soudu, u něhož probíhá dané řízení, převést na nabyvatelku) a na druhé straně nabyvatelka (osoba oprávněná za ni jednat) se dostaví k indosaci směnky společně se žalobkyní, přičemž jediným (navíc zřetelně projeveným) důvodem přítomnosti této osoby u prováděné indosace je to, aby se nabyvatelka stala novým vlastníkem předmětné směnky, nemůže závěr o předání směnky nabyvatelce zmařit jen to, že nedošlo k fyzickému předání směnky „z ruky do ruky“. Přímé fyzické (dle pojetí soudů nižších stupňů téměř „rituální“) předání směnečné listiny nabyvateli nejenže není (v situaci, kdy je směnka uložena u soudu) předpokladem pro to, aby nabyvatel mohl tuto listinu fakticky ovládat, ale nemá z hlediska účelu sledovaného v ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. formulovaným požadavkem na předání (tradici) převáděného cenného papíru ani žádný smysl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1678/2020, ze dne 31. 5. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 107a o. s. ř.
§ 1103 odst. 2 o. z.
čl. I. § 11 odst. 1 zák. č. 191/1950 Sb.

Kategorie: cenné papíry; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


1. Návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 6. srpna 2018 se žalobkyně (J. H.) domáhá po žalovaných (1/ Z. - C., 2/ J. H. a 3/ L. H.) plnění ze směnky vlastní vystavené v Praze dne 4. dubna 2017 prvním žalovaným na řad žalobkyně, znějící na směnečný peníz 1.000.000 Kč, se splatností dne 30. dubna 2018 (dále též jen „sporná směnka“), za jejíž zaplacení převzali směnečné rukojemství druhý a třetí žalovaní.

2. Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 21. září 2018, č. j. 55 Cm 119/2018-28, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni směnečný peníz ve výši 1.000.000 Kč s 6% úrokem od 1. května 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 88.584,50 Kč.

3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali všichni žalovaní odůvodněné námitky.

4. Podáním ze dne 18. března 2019 žalobkyně informovala Městský soud v Praze, že hodlá spornou směnku převést na třetí osobu a z uvedeného důvodu soud žádá, aby jí bylo umožněno vyznačit rubopis na směnečnou listinu, která se u soudu nachází.

5. Žalobkyně se po předchozí telefonické dohodě dne 26. března 2019 dostavila k soudu a spornou směnku rubopisovala na řad společnosti FIRST PRIVATE MILITARY COMPANY a. s. (dále též jen „společnost F“). Podáním ze dne 28. března 2019 pak navrhla, aby soud podle ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), rozhodl, že do řízení na její místo vstupuje označená společnost.

6. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. dubna 2019, č. j. 55 Cm 119/2018-84, návrh žalobkyně ze dne 28. března 2019, aby na její místo do řízení vstoupila společnost F, zamítl.

7. Přitom zdůraznil (odkazuje potud na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 71/2015, a ze dne 26. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 1875/2016), že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí je podmínkou převodu směnky na řad vedle rubopisu také její předání nabyvateli, k čemuž ovšem v projednávané věci nedošlo. Dne 26. března 2019 se sice spolu s žalobkyní dostavil k soudu také muž, který o sobě tvrdil, že je „statutárním zástupcem“ společnosti F, na kterou měla být směnka rubopisována, z místnosti však ještě před umístěním rubopisu na směnečnou listinu odešel (s tím, že si dle požadavku soudu opatří „doklad“, jímž by své oprávnění jednat za nabyvatele směnky prokázal) a vrátil se zpět až v době, kdy již byla směnka s rubopisem „vložena zpět do příslušné obálky a vrácena do úschovy“. Vzhledem k tomu, že skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, o něž v řízení jde, nenastala (nedošlo k předání sporné směnky nabyvateli a žalobkyně ani netvrdila, že by s nabyvatelem uzavřela dohodu, ve které by si otázku převodu směnky smluvní strany upravily odchylně), nemohl soud návrhu podanému podle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhovět. Usnesení nabylo právní moci dne 5. července 2019.

8. Podáním ze dne 3. září 2019 žalobkyně znovu navrhla, aby podle ustanovení § 107a o. s. ř. do řízení na její místo vstoupila společnost F, na kterou byla sporná směnka převedena. V návrhu uvedla, že dne 15. května 2019 byla mezi žalobkyní a nabyvatelem směnky uzavřena dohoda o způsobu předání směnky, ve které si smluvní strany dohodly, že za předání směnky bude považován okamžik, kdy žalobkyně u Městského soudu v Praze provedla rubopis sporné směnky. Podáním ze dne 26. září 2019 společnost F vyslovila se svým vstupem do řízení souhlas.

9. Usnesením ze dne 8. října 2019, č. j. 55 Cm 119/2018-117, Městský soud v Praze návrhu žalobkyně ze dne 3. září 2019 vyhověl.

10. Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení čl. I. § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), a ustanovení § 1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – uzavřel, že ani aktuální úprava převodu cenných papírů smluvním stranám nebrání v tom, aby se ohledně předání směnky jejímu nabyvateli dohodly odchylně oproti dispozitivní zákonné úpravě. Jinak řečeno, na základě provedené indosace sporné směnky ve spojení s tvrzenou dohodou o způsobu předání směnky již nelze pochybovat o tom, že v projednávané věci nastaly „skutečnosti, s nimiž směnečný zákon a občanský zákoník obecně spojuje přechod práva, o které v řízení jde“. Je-li dán i souhlas nabyvatele směnky se vstupem do řízení, pak „z čistě formálního hlediska vyhovění novému návrhu podanému dle § 107a o. s. ř. nic nebránilo“.

11. Z obsahu spisu současně podle soudu prvního stupně neplynou žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že postup žalobkyně a nabyvatele směnky představuje (v intencích ustanovení § 2 o. s. ř.) zjevné zneužití institutu procesního nástupnictví. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje.

12. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných ve výroku označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrhu žalobkyně, aby „v řízení bylo pokračováno se společností F se nevyhovuje“ (první výrok); dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a společností F „nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o návrhu na procesní nástupnictví na straně žalobkyně před soudy obou stupňů“ (druhý výrok).

13. Odvolací soud předeslal, že v projednávané věci je v souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 o. z. (vzhledem k tomu, že žalobkyně indosovala spornou směnku na společnost F dne 26. března 2019) pro posouzení podmínek, za nichž může dojít k převodu směnky, podstatný především výklad ustanovení § 1103 odst. 2 o. z.

14. Úprava obsažená v označeném ustanovení přitom podle odvolacího soudu váže převod cenného papíru na řad na okamžik jeho předání. Jde o úpravu kogentní, od níž se nelze odchýlit. Na rozdíl od předchozí úpravy (obsažené v ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech) již po 1. lednu 2014 není možné, jak nesprávně uzavřel soud prvního stupně, nahradit předání směnky odlišnou dohodou stran. V této souvislosti je tudíž rovněž nepřípadný odkaz soudu prvního stupně na označenou judikaturu Nejvyššího soudu, jež vychází z dříve platné právní úpravy.

15. V situaci, kdy podle obsahu spisu k předání sporné směnky společnosti F nedošlo (indosace směnky byla provedena bez přítomnosti indosatáře a předána nebyla ani dodatečně), odvolací soud uzavřel, že nebyly splněny veškeré předpoklady vyžadované ustanovením § 107a o. s. ř. pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadní žalobkyně.

16. Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost F dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

17. Dovolatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení, přičemž zdůrazňuje, že po předchozí telefonické domluvě se dne 26. března 2019 dostavil k soudu, u něhož byla sporná směnka uložena, „statutární zástupce“ dovolatelky spolu se žalobkyní (kterou doprovázel její právní zástupce), a to za účelem realizace převodu sporné směnky na dovolatelku. Při vyplňování indosamentu požádala přítomná soudkyně „statutárního zástupce“ dovolatelky o předložení ověřeného výpisu z obchodního rejstříku a na svém požadavku setrvala i přes vznesené výhrady, že jde o rejstřík veřejný a skutečnosti v něm uvedené lze ověřit na internetových stránkách. „Statutární zástupce“ se tudíž vydal do podatelny soudu a vrátil se zpět do kanceláře až v okamžiku, kdy byl sepisován úřední záznam o provedení indosace.

18. Podle přesvědčení dovolatelky je (i se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem) zřejmé, že se stala „platnou věřitelkou ze směnky“ a soud měl jejímu návrhu podle § 107a o. s. ř. vyhovět.

19. Dovolatelka se především domnívá, že úprava obsažená ve směnečném zákoně (v jeho čl. I. § 11 odst. 1 a § 14) je úpravou speciální, jež vylučuje použití obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku, včetně požadavku formulovaného v ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. Potud dovolatelka poukazuje též na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 31/2018. Bez zřetele k výše uvedenému navíc žalobkyně spornou směnku dovolatelce fakticky předala, o čemž svědčí též soudem vyhotovený úřední záznam.

20. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se při rozhodování o návrhu podle § 107a o. s. ř. nesprávně zabýval otázkou, zda se dovolatelka skutečně stala nositelkou směnečných práv, o něž v dané věci jde. Z výše zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu se totiž podává, že při rozhodování o procesním nástupnictví soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá pouze to, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Jinými otázkami se soud nezabývá, neboť se netýkají zkoumání procesního nástupnictví, ale již posouzení věci samé.

21. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

22. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s uplatněnou dovolací argumentací a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání v celém rozsahu vyhověl. Podle žalobkyně se dovolatelka stala již na základě učiněného indosamentu řádným věřitelem ze sporné směnky, navíc provedení indosamentu na směnce a jejímu zpětnému uložení do úschovy soudu byl „statutární zástupce“ dovolatelky přítomen.

23. Žalovaní ve vyjádření snáší argumenty na podporu napadeného rozhodnutí a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

24. V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31. května 2021, č. j. KSUL 70 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 2. června 2021, v 12:03 hodin, jako insolvenční soud zjistil úpadek třetí žalované L. H. a prohlásil na její majetek konkurs. Jelikož v dané věci se spor (i ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou) týká pohledávky, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou, přičemž žalovaní vystupují v tomto řízení jako samostatní společníci (srov. § 91 odst. 1 o. s. ř.), je dovolací řízení ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou od okamžiku zveřejnění usnesení insolvenčního soudu o úpadku třetí žalované v insolvenčním rejstříku přerušeno [§ 140a odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].

25. Vzhledem k tomu, že doposud nebylo insolvenčním soudem na návrh oprávněné osoby (srov. § 265 odst. 2 insolvenčního zákona) rozhodnuto o tom, že v dovolacím řízení ve vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou může být pokračováno, rozhodl Nejvyšší soud o podaném dovolání pouze ve vztahu mezi žalobkyní a prvním a druhým žalovanými.

26. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

27. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právních otázek dovolatelkou otevřených, týkajících se hmotněprávních předpokladů pro převod směnky na řad (konkrétně otázek souvisejících s problematikou předání směnky nabyvateli), dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových poměrech beze zbytku neřešených.

28. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

29. Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).

Z ustanovení čl. I. § 11 odst. 1 směnečného zákona se podává, že každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem).

Vzhledem k tomu, že žalobkyně indosovala spornou směnku na společnost F v době po 1. lednu 2014, jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná také následující ustanovení občanského zákoníku (srov. v této souvislosti též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015, uveřejněné pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 105/2016“).

Podle ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. O náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky; převodce cenného papíru však ručí za uspokojení práv z cenného papíru, jen je-li k tomu zvlášť zavázán.

Dle ustanovení § 978 o. z. od ustanovení této části (rozuměj části třetí občanského zákoníku) se lze odchýlit ujednáním s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon.

30. Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je jednotná v závěrech, podle nichž:

[1] Podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 platilo, že pro jednotlivé druhy cenných papírů se použije především úprava zvláštního zákona upravujícího příslušný druh cenného papíru a nelze-li některé otázky řešit podle příslušného zákona, použije se úprava zákona o cenných papírech. Použití obecné úpravy závazků (v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, a zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku) připadá v úvahu teprve tehdy, neřeší-li určitou otázku ani zákon o cenných papírech. V tomto směru je tedy zákon o cenných papírech ve vztahu k občanskému a obchodnímu zákoníku předpisem speciálním.

[2] Převod práv ze směnky na řad pak i podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 předpokládal ujednání o převodu směnky, vyznačení převodu na směnce prostřednictvím indosamentu a předání směnky nabyvateli (srov. § 13, § 17 a § 18 odst. 1 zákona o cenných papírech, ve spojení s čl. I. § 11 odst. 1 směnečného zákona). Vzhledem k tomu, že rozhodná právní úprava nepředepisovala pro převod cenného papíru na řad (obecně), ani pro převod směnky na řad (zvlášť) písemnou formu smlouvy, soudní praxe i právní teorie shodně vycházely z toho, že samotná smlouva o převodu směnky na řad (jež upravuje podmínky, za nichž se má převod uskutečnit, tj. především určuje převáděný cenný papír a jeho kupní cenu) může být uzavřena v jakékoliv formě, tedy i konkludentně.

[3] Na výše uvedených závěrech se nic nezměnilo ani poté, co dne 1. ledna 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník. Z jednoznačné dikce ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. se podává, že vlastnické právo k cennému papíru na řad se (stejně jako podle dřívější právní úpravy) převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. Smlouva představuje právní důvod (titul) pro nabytí vlastnictví, rubopis a předání pak právní způsob (modus) nabytí vlastnického práva. Ani nový občanský zákoník přitom nevyžaduje, aby smlouva o převodu cenného papíru na řad byla uzavřena v písemné formě.

K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sp. zn. 29 Cdo 2457/2018, jakož i judikaturu v tomto rozhodnutí dále označenou.

[4] Skutečností, se kterou právní předpisy (obecně vzato) spojují převod práv ze směnky na řad, není postoupení pohledávky; podmínkou pro převod směnky na řad je vedle rubopisu i její předání nabyvateli.

Srov. např. R 105/2016, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 3840/2019, včetně judikatury zmíněné v jeho důvodech.

[5] Převod směnky indosamentem je hmotněprávním úkonem účastníka a žádné ustanovení občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu jeho provedení v průběhu směnečného řízení nebrání. Směnku lze převádět rubopisem i v době, kdy je uložena u soudu.

Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2003, sp. zn. 29 Odo 454/2003, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5052/2007, nebo v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 31/2018.

[6] Při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo (§ 107a o. s. ř.), soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popř. zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé.

Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (jde-li o převod směnky) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2006, sp. zn. 29 Odo 669/2005, a ze dne 24. května 2007, sp. zn. 29 Cdo 647/2007, nebo opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 31/2018.

31. Z výše podaných judikaturních závěrů pro poměry projednávané věci především plyne, že odvolací soud nijak nepochybil, jestliže se při rozhodování o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. zabýval (mimo jiné) tím, zda vedle vyznačení rubopisu na sporné směnce došlo také k jejímu předání nabyvateli. Nejde totiž, jak se mylně domnívá dovolatelka, již o posuzování věci samé, nýbrž (jen) o zkoumání splnění předpokladů, za nichž lze podle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhovět návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, tedy (pouze) o zkoumání, zda nastala právní skutečnost, se kterou právní předpisy (obecně vzato) spojují převod práv, o něž v řízení jde. V řízení, ve kterém jsou uplatňována práva ze směnky na řad, je přitom takovou právní skutečností nejen uzavření (alespoň konkludentní) smlouvy o převodu sporné směnky a vyznačení rubopisu na sporné směnce, ale též předání směnky jejímu nabyvateli (srov. ustanovení § 1103 odst. 2 o. z.).

32. Obstát nemohou ani výhrady dovolatelky, podle nichž se na převod směnky na řad nepoužije právní úprava obsažená v ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. Jde o ustanovení obecné, jehož aplikace přichází v úvahu tehdy, neřeší-li konkrétní otázku zvláštní úprava (k tomu srov. čl. I. § 11 a násl. směnečného zákona). Žádný důvod, pro který by se citované ustanovení nemělo použít také na převod směnky na řad, Nejvyšší soud nenachází.

33. Odvolací soud v této souvislosti také správně vystihl, že úprava obsažená v označeném ustanovení je kogentní a nelze se od ní (s účinky vůči třetím osobám) odchýlit, nepřipouští-li tak zákon (srov. § 978 o. z.). Jelikož ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. určuje, že vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání, přičemž žádnou výjimku – na rozdíl od předchozí úpravy obsažené v ustanovení § 17 odst. 1 zákona o cenných papírech – nepřipouští, není již po 1. lednu 2014 možné (a dovolatelka se mýlí, usuzuje-li jinak) upravit otázku převodu cenného papíru odchylně (dohodnout, že k převodu cenného papíru nedochází jeho předáním nabyvateli, nýbrž k jinému smluvenému okamžiku). Závěr odvolacího soudu, podle kterého k převodu směnky na řad je nutné též její předání nabyvateli, je tudíž správný.

34. Zbývá posoudit, zda v poměrech dané věci k předání sporné směnky (k tradici) dovolatelce vskutku (s ohledem na popsaný průběh indosace sporné směnky) nedošlo (nemohlo dojít), jak shodně dovodily soudů obou stupňů.

35. Judikatura Nejvyššího soudu se k otázkám souvisejícím s předáním převáděného cenného papíru na řad jeho nabyvateli doposud vyslovovala spíše okrajově, přičemž (právě při rozhodování o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř.) především dovodila, že:

[1] Na splnění podmínky předání směnky na řad jejímu nabyvateli nelze bez dalšího usuzovat již z toho, že žalobce směnku rubopisoval ve prospěch třetí osoby a následně vrátil do úschovy soudu; tyto skutečnosti totiž nevypovídají nic o tom, zda směnka byla třetí osobě (nabyvateli směnky) skutečně předána, když k jejímu rubopisu a vrácení do úschovy soudu mohlo dojít, aniž by se směnka fakticky do rukou nabyvatele dostala (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 71/2015).

[2] Jestliže rubopis na směnce vyznačil (a následně směnku vrátil do úschovy soudu) zástupce dosavadního majitele směnky, přičemž tato osoba současně zastupovala též nového majitele směnky, je zřejmé, že směnka byla nabyvateli předána (srov. opět R 105/2016).

36. V obecném pojetí vnímá judikatura ve shodě s odbornou literaturou tradici (předání a převzetí věci) jako dvoustranný akt předání a převzetí držby, kterým se dává zjevně najevo předání „právní moci nad věcí“; jde o určitý způsob publikace změny ve vlastnických vztazích, sloužící bezpečnosti právního a obchodního styku. V primitivních podmínkách šlo skutečně o fyzické převzetí věci, to však přestalo s rozvojem hospodářství a obchodu vyhovovat a umožňoval se převod věci i na základě dalších skutečností (odevzdání znameními, prohlášením atd.). Platné právo způsoby odevzdání či převzetí věci neupravuje (a nebylo tomu tak ani podle předchozího občanského zákoníku účinného do 31. prosince 2013). Všechny možné formy tradice ostatně ani nelze v zákoně vymezit. Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis – prvek objektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí.

K tomu srov. v literatuře např. dílo Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. (§ 1-459), Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, str. 693 a násl., v soudní praxi pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000.

37. Jinak řečeno, tradice věci (obecně) nemusí být vždy uskutečněna pouze fyzickým předáním a převzetím věci; právní panství nad věcí může nabyvatel věci získat i jiným způsobem, který (v souladu s vůlí smluvních stran směřující k převodu věci) nabyvateli umožní věc fakticky ovládat a mít možnost projevit vůli nakládat s věcí jako s vlastní.

38. V poměrech projednávané věci soudy obou stupňů shodně dospěly k závěru, že k předání sporné směnky dovolatelce nedošlo. Přitom vyšly zejména z toho (viz též úřední záznam na č. l. 78 spisu), že k indosaci směnky se sice spolu se žalobkyní dostavila rovněž osoba, která tvrdila, že je oprávněna (jako člen jeho statutárního orgánu) jednat za nabyvatele (její totožnost se z obsahu spisu nepodává), nicméně v době, kdy žalobkyně vyznačila na spornou směnku rubopis, se tato osoba již nenacházela v místnosti, kde indosace probíhala (odešla za účelem pořízení výpisu z obchodního rejstříku, jímž by mohla dle požadavku přítomné soudkyně prokázat své jednatelské oprávnění). Žalobkyně proto směnku nepředala tvrzenému zástupci nabyvatele, nýbrž ji vrátila zpět soudkyni, která směnku vložila do „příslušné obálky“. Dotčené osobě, která se v mezidobí vrátila zpět do kanceláře, soudkyně pouze sdělila, že „akt indosace skončil“.

39. Z popsaného průběhu indosace však (oproti mínění soudů nižších stupňů) závěr o tom, že k předání sporné směnky nabyvateli nedošlo, bez dalšího neplyne. Jestliže převodu sporné směnky v budově soudu byla vskutku přítomna (jak tvrdí dovolatelka) kromě žalobkyně také osoba oprávněná za nabyvatele (dovolatelku) jednat, nebylo by možné rozumně uvažovat o tom, že v poměrech dané věci k předání sporné směnky dovolatelce nedošlo. V situaci, kdy na jedné straně žalobkyně umístí na spornou směnku rubopis a zřetelně projeví vůli již nadále nebýt jejím majitelem (směnku nacházející se u soudu, u něhož probíhá dané řízení, převést na dovolatelku) a na druhé straně nabyvatel (osoba oprávněná za něj jednat) se dostaví k indosaci směnky společně se žalobkyní, přičemž jediným (navíc zřetelně projeveným) důvodem přítomnosti této osoby u prováděné indosace je to, aby se dovolatelka stala novým vlastníkem předmětné směnky, nemůže závěr o předání směnky nabyvateli zmařit jen to, že nedošlo k fyzickému předání směnky „z ruky do ruky“. Přímé fyzické (dle pojetí soudů nižších stupňů téměř „rituální“) předání směnečné listiny nabyvateli nejenže není (v situaci, kdy je směnka uložena u soudu) předpokladem pro to, aby nabyvatel mohl tuto listinu fakticky ovládat, ale nemá z hlediska účelu sledovaného v ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. formulovaným požadavkem na předání (tradici) převáděného cenného papíru ani žádný smysl.

40. Nad rámec výše uvedeného a bez vlivu na výsledek dovolacího řízení Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že nelze pochybovat ani o tom, že ke skutečnostem, jež jsou podmínkou pro převod cenného papíru na řad (k uzavření smlouvy o převodu cenného papíru, k rubopisu a k předání cenného papíru nabyvateli) zjevně nemusí dojít (a často také ani nedochází) ve stejném okamžiku (současně). I kdyby tedy obstál závěr soudů obou stupňů, podle kterého dovolatelce nebyla sporná směnka předána přímo při její indosaci, nebylo by zde žádné překážky, pro kterou by žalobkyně nemohla směnku předat nabyvateli později (a pro kterou by soud neměl dodatečné předání směnečné listiny, která je u něj uložena, v dalším průběhu řízení umožnit – srov. v této souvislosti též podání žalobkyně ze dne 29. dubna 2020, ve kterém žádá soud prvního stupně, aby jí umožnil „fyzicky“ předat rubopisovanou směnku indosatáři).

41. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, není (co do závěru, že v poměrech dané věci nemohlo dojít k předání indosované směnky nabyvateli) správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu (ve výroku uvedeném rozsahu) zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát usnesení odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a2 o. s. ř.).

42. Právní názor dovolacího soud je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

43. V další fázi řízení soud prvního stupně opětovně posoudí, zda v poměrech dané věci byly naplněny předpoklady, za nichž lze podle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhovět návrhu žalobkyně na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka. Přitom nepřehlédne, že ustanovení § 107a o. s. ř. zatěžuje žalobkyni (pouze) povinností složit průkaz (osvědčit), že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy (obecně) spojují převod práva, o něž v řízení jde (nikoli, že se tak skutečně stalo). Jen z tohoto pohledu proto bude moci soud (při opětovném rozhodování o procesním nástupnictví) zkoumat, zda vedle vyznačení rubopisu na sporné směnce došlo také k jejímu předání nabyvateli.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů