// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 28.06.2022

Vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace

I. Ustanovení § 63 až 67 z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020 upravují institut vyloučení (nebo také diskvalifikace) z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, v němž se promítá veřejný zájem na tom, aby funkci členů statutárních orgánů obchodních korporací nevykonávaly (alespoň po určitou dobu) osoby, které kvalifikovaným způsobem (předvídaným ustanoveními § 64, resp.§ 65 z. o. k.) porušily povinnosti s touto funkcí spojené.

Zákon rozlišuje dva základní případy, kdy je možné vyloučit člena statutárního orgánu z výkonu funkce. Jde jednak o situaci, kdy výkon funkce člena statutárního orgánu (při splnění dalších zákonných podmínek) vedl k úpadku obchodní korporace (§ 64 z. o. k.). Vedle toho se připouští možnost vyloučit z výkonu funkce člena statutárního orgánu, který v posledních třech letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce (§ 65 odst. 1 z. o. k.). Ani jedna z těchto skutkových podstat není navázána na to, že by porušením vybraných (zákonem stanovených) povinností vylučovaného člena statutárního orgánu muselo dojít k újmě na majetku korporace.

Možnost diskvalifikace spojuje s povinností k náhradě újmy vzniklé z porušení péče řádného hospodáře až (v pořadí třetí) skutková podstata diskvalifikace upravená v § 65 odst. 2 z. o. k. Teprve ve vazbě na skutkovou podstatu uvedenou v tomto ustanovení se jako předpoklad nezbytný pro vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu vyžaduje vznik újmy na majetku korporace.

II. (Závažné) porušení péče řádného hospodáře (pro něž může být člen statutárního orgánu vyloučen z funkce podle § 65 odst. 1 z. o. k. ve znění účinném do 31. 12. 2020) může spočívat v celé řadě nejrůznějších jednání člena statutárního orgánu, která nutně nemusí být učiněna bezprostředně při podnikatelském rozhodování (například při jednání s obchodními partnery).

Názor, podle něhož závažným porušením péče řádného hospodáře ve smyslu § 65 odst. 1 z. o. k. nemůže být pochybení vylučovaného člena při svolávání valné hromady, správný není. Standard péče řádného hospodáře nedopadá jen na jednání člena statuárního orgánu za obchodní korporaci navenek či na rozhodování v rámci obchodního vedení, ale vztahuje se i k úkonům (vnitřní) správy obchodní korporace, mezi něž patří i jednání statutárního orgánu související se svoláváním valné hromady.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1831/2021, ze dne 30. 3. 2022

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 63 zák. č. 90/2012 Sb. ve znění do 31. 12. 2020
§ 64 zák. č. 90/2012 Sb. ve znění do 31. 12. 2020
§ 65 zák. č. 90/2012 Sb. ve znění do 31. 12. 2020

Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:


I. Dosavadní průběh řízení

a) Návrh na zahájení řízení

[1] Navrhovatel se jako akcionář společnosti C. – N. (dále jen „první společnost“) návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě 17. 6. 2020 domáhá toho, aby soud:
1) vyloučil M. P., narozeného XY (dále jen „vylučovaný člen“), z funkce:

i. člena představenstva první společnosti,
ii. jednatele společnosti C. – O. (dále jen „druhá společnost“),

iii. jednatele společnosti R. (dále jen „třetí společnost“),

iv. jednatele společnosti C. (dále jen „čtvrtá společnost“) a

2) rozhodl, že vylučovaný člen nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace.

[2] Navrhovatel odkazuje na § 65 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „z. o. k.“), a tvrdí, že vylučovaný člen opakovaně a závažně porušoval povinnost jednat při výkonu funkce člena představenstva první společnosti s péčí řádného hospodáře.

[3] K tomu mělo podle tvrzení navrhovatele dojít tím, že:

1) Vylučovaný člen porušil pravidla pro svolávání valné hromady první společnosti, která se konala 3. 5. 2018 a na níž byl navrhovatel odvolán z funkce člena představenstva první společnosti.

2) Vylučovaný člen za první společnost uzavřel smlouvy s „osobami jemu blízkými“, aniž to (podle pravidel o střetu zájmů) oznámil představenstvu první společnosti nebo její dozorčí radě, mělo se jednat o:

i. dohodu o narovnání z 9. 10. 2017 (dále jen „dohoda o narovnání“), kterou první společnost uzavřela se společností G. identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost G.),
ii. smlouvu o započtení z 18. 7. 2018, kterou první společnost uzavřela se společností G. (dále jen „smlouva o započtení“),

iii. smlouvu o poskytování poradenství z 10. 4. 2018 (dále jen „smlouva o poskytování poradenství“), kterou první společnost uzavřela s L. P., manželkou vylučovaného člena (dále jen „manželka vylučovaného člena“).

3) Vylučovaný člen za první společnost uzavíral smlouvy, aniž to bylo řádně projednáno a odsouhlaseno představenstvem v rámci pravidel obchodního vedení. Mělo se jednat o:
i. dohodu o narovnání,
ii. smlouvu o započtení,
iii. smlouvu o poskytování poradenství a
iv. smlouvu o poskytování právních služeb (dále jen „smlouva o poskytování právních služeb“) se společností AK E. L. identifikační číslo osoby XY (dále jen „advokátní kancelář“).

4) Vylučovaný člen uzavíral jménem první společnosti pro ni nevýhodné smlouvy nebo smlouvy s osobami, které nebyly dostatečně kvalifikovány nebo oprávněny pro výkon dané činnosti. Mělo se jednat o:
i. smlouvu o poskytování poradenství, neboť manželka vylučovaného člena neměla potřebnou kvalifikaci,
ii. smlouvu o poskytování právních služeb, kterou uzavřel s jednatelem, advokátní kanceláře, který měl již od 7. 6. 2018 pozastaven výkon advokacie, a to za odměnu, která byla zjevně nepřiměřená vzhledem k (rutinní) povaze poskytovaných právních služeb.

5) Ohrozil fungování první společnosti tím, že na žádost akcionáře V. D. svolal valnou hromadu první společnosti, která se konala 25. 6. 2019 a na jejímž programu bylo zjevně protiprávní snížení základního kapitálu.

b) Řízení před soudem prvního stupně

[4] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci nejprve usnesením ze dne 2. 7. 2020, č. j. 30 Cm 82/2020-82, ustanovil první, druhé a čtvrté společnosti procesního opatrovníka F. S., advokáta, se sídlem XY.

[5] Poté Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. 30 Cm 82/2020-336:

1) vyloučil vylučovaného člena z výkonu funkce:
i. člena představenstva první společnosti,
ii. jednatele druhé společnosti,

iii. jednatele třetí společnosti,

iv. jednatele čtvrté společnosti,

2) rozhodl, že vylučovaný člen nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace (výrok I.) a

3) rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[6] Ve vztahu k prvnímu z tvrzených porušení povinnosti jednat při výkonu funkce člena představenstva první společnosti s péčí řádného hospodáře vyšel soud prvního stupně z toho, že:

1) Představenstvo první společnosti je způsobilé usnášet se, je-li na jeho zasedání přítomna nadpoloviční většina členů, a rozhoduje většinou členů s tím, že každý člen představenstva má jeden hlas.

2) Vylučovaný člen je kvalifikovaným akcionářem první společnosti.

3) Vylučovaný člen požádal 17. 4. 2018 o svolání valné hromady první společnosti, jejímž programem mělo být schvalování smlouvy o výkonu funkce.

4) Vylučovaný člen svolal valnou hromadu první společnosti na 3. 5. 2018 v 10:00 (dále jen „první valná hromada“) a na tentýž den v 9:30 svolal jednání představenstva první společnosti.

5) Vylučovaný člen 3. 5. 2018 požádal první společnost, aby bylo na program první valné hromady zařazeno také odvolání navrhovatele z funkce člena představenstva první společnosti pro porušení loajality vůči první společnosti.

6) Na zasedání představenstva 3. 5. 2018 v 9:30 vylučovaný člen informoval ostatní členy představenstva, že první společnost je povinna zařadit na program první valné hromady i odvolání navrhovatele.

7) První valná hromada odvolala navrhovatele z funkce, proti čemuž navrhovatel vznesl protest s tím, že jeho odvolání nebylo na programu a že povinnost loajality neporušil.

8) Navrhovatel se u soudu dovolával vyslovení neplatnosti usnesení první valné hromady o svém odvolání z funkce člena představenstva první společnosti. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jeho návrh usnesením ze dne 28. 11. 2019, č. j. 1 Cm 70/2018-146, zamítl a toto rozhodnutí následně (k odvolání navrhovatele) potvrdil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 6. 2020, č. j. 8 Cmo 77/2020-213.

[7] Ve vztahu k druhému, třetímu a čtvrtému z tvrzených porušení povinnosti jednat při výkonu funkce člena představenstva první společnosti s péčí řádného hospodáře vyšel soud prvního stupně z toho, že:

1) Vylučovaný člen byl společníkem a jednatelem společnosti G.

2) Společnost G. provozovala na základě smlouvy o vzájemné spolupráci z 10. 12. 2002, kterou uzavřela s panem T. J., hernu v Praze 4. Vedle toho společnost G. provozovala hernu také v Jeseníku, a to v nebytových prostorách, které jí smlouvou o nájmu části nebytových prostor přenechal za úplatu do užívání pan M. O.

3) Společnost G. měla s osobami, které jí přenechaly části nebytových prostor k provozování heren, sjednanou „exkluzivitu“ spočívající v tom, že v nebytových prostorách nebudou bez souhlasu společnosti G. umístěny výherní automaty jiných provozovatelů (dále jen „dohoda o exkluzivitě“). Ve vztahu k herně v Praze 4 byla dohoda o exkluzivitě ukončena 30. 6. 2008 a ve vztahu k herně v Jeseníku byla dohoda o exkluzivitě ukončena nejpozději 7. 12. 2010.

4) Podle tvrzení vylučovaného člena uzavřely společnost G. a první společnost 1. 7. 2011 smlouvu o postoupení práv na umístnění a provozování herních zařízení v Praze 4 i v Jeseníku (dále jen „smlouva o postoupení práv“). Úplata za postoupení těchto práv měla být určena dohodou na základě tržeb první společnosti, nejméně však ve výši ročního zisku společnosti G. ve výši 9.470.000 Kč.

5) Společnost G. a první společnost uzavřely dohodu o narovnání datovanou 9. 10. 2017, podle které měla úplata za postoupení práv činit 9.470.000 Kč. Dohodou o narovnání uzavřel za společnost G. pan I. P. a za první společnost vylučovaný člen.

6) Vedle dohody o narovnání datované 9. 10. 2017 existuje obsahově totožná dohoda o narovnání datovaná 24. 12. 2016, kterou uzavřel za společnost G. i za první společnost vylučovaný člen.

7) Společnost G. uzavřela s první společností 18. 7. 2018 smlouvu o započtení pohledávky společnosti G. ve výši 4.903.8396 Kč proti pohledávce první společnosti ve výši 9.530.276 Kč. Za obě společnosti jednal vylučovaný člen.

8) První společnost zastoupená vylučovaným členem uzavřela s manželkou vylučovaného člena smlouvu o poskytování poradenství, jejímž předmětem bylo poskytování poradenství a konzultací v oblasti obchodních, akvizičních, kontrolních a organizačních záležitostí první společnosti. Za tyto služby byla sjednána odměna ve výši 35.000 Kč měsíčně.

9) První společnost uzavřela s advokátní kanceláří 1. 8. 2016 smlouvu o poskytování právních služeb. Právní služby byly jednatelem advokátní kanceláře poskytovány i poté, kdy měl pozastaven výkon advokacie.

[8] Ve vztahu k pátému z tvrzených porušení povinnosti jednat při výkonu funkce člena představenstva první společnosti s péčí řádného hospodáře vyšel soud prvního stupně z toho, že:

1) Kvalifikovaný akcionář V. D. požádal 8. 7. 2019 o svolání valné hromady první společnosti.

2) Na jednání představenstva první společnosti, které se konalo 9. 7. 2019, představenstvo rozhodlo o svolání valné hromady na 25. 7. 2019 (dále jen „druhá valná hromada“).

3) Na tomto jednání představenstva členka představenstva M. R. sdělila, že není možné snížit základní kapitál podle návrhu V. D., neboť by při zohlednění účetní ztráty vlastní kapitál vykazoval zápornou hodnotu. Dále upozornila na povinnost svolat valnou hromadu a navrhnout jí vhodná opatření, neboť jsou splněny podmínky § 403 odst. 2 z. o. k.

4) Druhá valná hromada první společnosti přijala 25. 7. 2019 rozhodnutí o změně předmětu podnikání a naopak nepřijala návrh kvalifikovaného akcionáře V. D. na snížení základního kapitálu.

5) Valná hromada první společnosti rozhodla 27. 5. 2020 o zrušení první společnosti.

[9] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně nejprve (obecně) uvedl, že k tomu, aby mohl být člen statutárního orgánu vyloučen z výkonu funkce, musí v posledních třech letech porušit péči řádného hospodáře (případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce) opakovaně a závažně. Proto se soud zabýval tím, zda vylučovaný člen v projednávané věci v posledních třech letech alespoň dvakrát závažným způsobem porušil péči řádného hospodáře.

[10] K tvrzení navrhovatele, podle něhož se vylučovaný člen dopustil závažného porušení péče řádného hospodáře v souvislosti se svoláváním první valné hromady první společnosti (s cílem navrhovatele protiprávně odvolat z funkce člena představenstva), soud uvedl, že návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí první valné hromady, kterým byl navrhovatel odvolán z funkce člena představenstva, byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 Cm 70/2018 pravomocně zamítnut. Soud odkázal na závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2020, č. j. 8 Cmo 77/2020-213, podle něhož byla valná hromada svolána řádně a v němž se uzavírá, že rozhodnutí první valné hromady o odvolání navrhovatele z funkce člena představenstva první společnosti bylo v souladu se zákonem a stanovami i po obsahové stránce, „neboť navrhovatel deklaroval, že nadále nemá zájem podílet se na činnosti představenstva“. Postup vylučovaného člena při svolávání první valné hromady tedy podle soudu nemohl být v rozporu s péčí řádného hospodáře, a tedy ani důvodem pro jeho vyloučení z výkonu funkce.

[11] K tvrzenému porušení péče řádného hospodáře, které mělo spočívat v tom, že vylučovaný člen uzavřel za první společnost smlouvy s osobami jemu blízkými, aniž to (podle pravidel o střetu zájmů) oznámil představenstvu první společnosti nebo její dozorčí radě, soud nejprve konstatoval, že společnost G. i manželka vylučovaného člena jsou osobami jemu blízkými. Uvedl, že smlouvy uzavřené s těmito osobami nelze považovat za smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku (jak namítal vylučovaný člen). V reakci na obranu vylučovaného člena, podle níž probíhala jednání představenstva a dozorčí rady neformálně, a proto po něm nelze spravedlivě požadovat, aby doložil písemné záznamy, že oba orgány byly informovány, soud konstatoval, že tato skutečnost v řízení nebyla prokázána. A jelikož jde podle soudu o důkaz toho, že vylučovaný člen jednal při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, tíží ohledně této skutečnosti důkazní břemeno jeho. Soud proto uzavřel, že se vylučovaný člen dopustil závažného porušení péče řádného hospodáře, neboť představenstvu, resp. dozorčí radě, první společnosti neoznámil, že za první společnost hodlá s osobami jemu blízkými uzavřít dohodu o narovnání, smlouvu o započtení a smlouvu o poskytování poradenství.

[12] K porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, které mělo spočívat v tom, že vylučovaný člen vyplatil společnosti G. z majetku první společnosti protiprávně 9.470.000 Kč, soud nejprve odkázal na řízení, které je u Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci vedeno pod sp. zn. 23 Cm 62/2019. Poté uvedl, že byla-li dohoda o exkluzivitě ukončena 30. 6. 2008 (ve vztahu k herně v Praze), resp. nejpozději 7. 12. 2010 (ve vztahu k herně v Jeseníku), nebyl žádný důvod, pro nějž by měla první společnost uzavřít smlouvu o postoupení práv. Podle soudu tak v řízení nebylo prokázáno, že smlouva o postoupení práv byla uzavřena, a vylučovaný člen tak neměl žádný důvod uzavřít dohodu o narovnání, kterou první společnost zavázal uhradit společnosti G. 9.470.000 Kč. Skutečnost, že vylučovaný člen za první společnost uzavřel dohodu o narovnání, pak podle soudu představuje jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře.

[13] Soud se zabýval i tvrzením navrhovatele, podle něhož porušení péče řádného hospodáře vylučovaného člena spočívá také v tom, že pro první společnost byly podmínky, za nichž byla uzavřena smlouva o poskytování služeb, nevýhodné. K tomu soud uvedl, že výsledky činnosti manželky vylučovaného člena jsou „ve zjevném nepoměru“ k činnostem, jež měla pro první společnost vykonávat. Vylučovaný člen tak podle soudu porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře také ohledně toho, za jakých podmínek se svou manželkou za první společnost smlouvu o poskytování služeb uzavřel.

[14] Soud dále přisvědčil tvrzení navrhovatele, že vylučovaný člen porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování právních služeb, neboť právní služby byly jednatelem advokátní kanceláře poskytovány i v době, kdy měl pozastaven výkon advokacie, a kdy nebyl povinen být pojištěn jako advokát.

[15] Porušením péče řádného hospodáře je podle soudu i to, že vylučovaný člen uzavřel za první společnost dohodu o narovnání, smlouvu o započtení, smlouvu o poskytování poradenství a smlouvu o poskytování právních služeb, aniž tyto smlouvy (před jejich uzavřením) projednalo představenstvo první společnosti. Ačkoli vylučovaný člen jednal podle způsobu jednání za první společnost, jak byl zapsán do obchodního rejstříku, „nedodržel postup jednání“ kolektivního orgánu.

[16] K tvrzenému porušení péče řádného hospodáře, jehož se měl vylučovaný člen dopustit v souvislosti s konáním druhé valné hromady, soud uvedl, že představenstvo bylo povinno druhou valnou hromadu k žádosti kvalifikovaného akcionáře V. D. svolat, a proto o porušení péče řádného hospodáře ze strany vylučovaného člena nejde.

[17] K porušení povinnosti svolat valnou hromadu a navrhnout jí vhodná opatření podle § 403 odst. 2 z. o. k. soud uvedl, že v době mezi koncem účetního období a okamžikem, kdy měla být schválena účetní závěrka za rok 2018, došlo k prodeji části závodu první společnosti a následně byla první společnost zrušena s likvidací. Proto se podle soudu nejednalo o porušení péče řádného hospodáře, které by bylo závažné.

[18] Závěrem soud prvního stupně konstatoval, že vylučovaný člen v posledních třech letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, a proto návrhu na jeho vyloučení vyhověl.

c) Odvolací řízení

[19] K odvolání vylučovaného člena a třetí společnosti Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 3. 2021, č. j. 8 Cmo 1/2021-561, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. 4. 2021, č. j. 8 Cmo 1/2021-577, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh navrhovatele zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[20] Podle odvolacího soudu „‚pouhé‘ nesplnění notifikační povinnosti (…) je sice porušením povinnosti člena statutárního orgánu, ale pokud toto jednání nevedlo ke vzniku škody, nemůže se jednat o závažné porušování povinnosti člena statutárního orgánu, a právě tak nemůže být za jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře považováno jednání (…), k němuž došlo v souvislosti s oběma valnými hromadami (…). Nelze totiž klást rovnítko mezi protiprávním jednáním a jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře“.

[21] Odvolací soud svůj názor odvodil jednak z členění zákona o obchodních korporacích, v němž jsou pravidla jednání členů orgánů a pravidla o střetu zájmů upravena v jiných ustanoveních než pravidla o diskvalifikaci, a jednak ze skutečnosti, že pravidlo podnikatelského úsudku se vztahuje k podnikatelským rozhodnutím a nikoli již „k porušení notifikační povinnosti v případě střetu zájmů, případně k porušení povinnosti kolektivního rozhodování statutárního orgánu obchodní korporace.“ Již z tohoto důvodu nemohlo být podle odvolacího soudu za jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře považováno jednání vylučovaného člena související se svoláváním první valné hromady. Tento závěr dopadá rovněž na sjednání smlouvy o poskytování poradenství, neboť v souvislosti s uzavřením této smlouvy první společnosti taktéž nevznikla škoda.

[22] Vylučovaný člen se podle odvolacího soudu nedopustil porušení péče řádného hospodáře ani v souvislosti s uzavíráním smlouvy o poskytování právních služeb. Již podle textu smlouvy o poskytování právních služeb je zřejmé, že jde o dodatek ke smlouvě sjednané v roce 2016 a že důvodem jeho uzavření byla skutečnost, že jednatel advokátní kanceláře měl pozastaven výkon advokacie. V jednání vylučovaného člena, jímž sjednanou smlouvu o poskytování právních služeb s advokátní kanceláří modifikoval dodatkem, nelze podle odvolacího soudu spatřovat porušení péče řádného hospodáře.

[23] Odvolací soud dále uvedl, že „sdílí úvahu“ soudu prvního stupně vedoucí k závěru, že závažným porušením péče řádného hospodáře nebylo ani svolání druhé valné hromady a skutečnost, že vylučovaný člen nesvolal valnou hromadu, i když byly splněny podmínky § 403 odst. 2 z. o. k.

[24] Ve vztahu k dohodě o narovnání, resp. smlouvě o započtení, odvolací soud konstatoval, že plněním ve prospěch společnosti G. došlo k závažnému porušení povinnosti péče řádného hospodáře „v materiálním smyslu“. Protože se však k vyloučení člena statutárního orgánu vyžaduje opakované porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, soud návrh na diskvalifikaci vylučovaného člena statutárního orgánu zamítl.

II. Dovolání

[25] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice zda:

1) může být závažným porušením péče řádného hospodáře ve smyslu § 65 odst. 1 z. o. k. i případ, kdy v důsledku porušení péče řádného hospodáře nevznikla škoda na majetku společnosti, a

2) porušení péče řádného hospodáře „může spočívat v porušení povinnosti projednání v rámci kolektivního orgánu, porušení informační povinnosti ve vztahu k uzavírání smluv s blízkými osobami, porušení pravidel o střetu zájmů a porušení loajality při uzavírání nevýhodných smluv“ za první společnost.

[26] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[27] Ve vztahu k první z dovolacích otázek dovolatel uvádí, že závažného porušení péče řádného hospodáře ve smyslu § 65 odst. 1 z. o. k. se lze dopustit, aniž by společnosti vznikla škoda. Dovolatel namítá, že zjednodušení a zobecnění následků porušení péče řádného hospodáře, kterého se dopustil odvolací soud, je zcela v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.

[28] Ve vztahu k druhé z dovolacích otázek dovolatel nejprve odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu [rozsudek ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2974/2012, rozsudek ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3864/2008, usnesení ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, uveřejněné pod číslem 53/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 53/2019“), rozsudek ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2695/2018] a uvádí, že člen statutárního orgánu obchodní korporace odpovídá za řádný výkon funkce, a proto musí jednat s náležitou péčí, s potřebnými znalostmi, informovaně, v obhajitelném zájmu korporace a s nezbytnou loajalitou. Dodává, že povinnosti, jejichž porušení může vést k vyloučení člena statutárního orgánu, mohou spočívat v různých jednáních, jako tomu bylo v projednávané věci. Jakákoli bagatelizace jednotlivých porušení péče řádného hospodáře vylučovaného člena ze strany odvolacího soudu či absolutní absence vyjádření k tvrzením dovolatele je podle dovolatele v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[29] Nadto dovolatel uvádí, že odvolací soud nesprávně právně posoudil i jednání vylučovaného člena ve vztahu ke společnosti G. Vylučovaný člen porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře jak ve vztahu k dohodě o narovnání, tak ve vztahu ke smlouvě o započtení. Šlo tedy nejméně o dvě jednání, a tak bylo závažné porušení péče řádného hospodáře opakované.

[30] V doplnění dovolání datovaném 17. 3. 2022 dovolatel upozornil na to, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2020, č. j. 8 Cmo 77/2020-213, bylo k jeho dovolání usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 27 Cdo 3620/2020-248, zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


III. Přípustnost dovolání

[31] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

[32] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení obou dovolatelem formulovaných otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.


IV. Důvodnost dovolání

a) Rozhodné znění právních předpisů

[33] Nejvyšší soud předesílá, že věc posoudil podle zákona o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. 12. 2020.

[34] Je tomu tak proto, že podle čl. II bodu 7 zákona č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění zákona č. 458/2016 Sb., a další související zákony, bylo-li insolvenční řízení zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se pro toto řízení ustanovení § 62 až 64 a § 68 zákona č. 90/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

[35] Podle svého výslovného znění dopadá čl. II bod 7 zákona č. 33/2020 Sb. sice jen na řízení o vyloučení člena statutárního orgánu, která probíhají ve vazbě na insolvenční řízení. Výslovná dikce tohoto ustanovení však přehlíží, že řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce mohlo být v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2020 vedeno i bez vazby na insolvenční řízení (§ 65 z. o. k. ve znění do 31. 12. 2020) a že stejně je tomu i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2021 (§ 63 odst. 1 z. o. k. ve znění od 1. 1. 2021). Podle přesvědčení Nejvyššího soudu ovšem dopadá čl. II bod 7 zákona č. 33/2020 Sb. obdobně i na řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce vedená bez vazby na insolvenční řízení.

[36] Je-li totiž smyslem čl. II bodu 7 zákona č. 33/2020 Sb. chránit „legitimní očekávání a právní jistotu“ (srov. důvodová zpráva k návrhu zákona č. 33/2020 Sb., sněmovní tisk číslo 207, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 8. volební období 2017–2021, s. 263) – tedy chránit předešlé právní skutečnosti (facta praeterita) – potom není z hodnotového hlediska žádný rozumný důvod, pro nějž by bylo namístě rozlišovat mezi řízeními o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, která byla zahájena ve vazbě na insolvenční řízení (na jedné straně), a řízeními o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, která jsou vedena bez vazby na insolvenční řízení (na straně druhé). Mají-li být legitimní očekávání a právní jistota chráněny, musí být důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, posouzen podle zákona účinného v době, kdy k (tvrzenému) porušení povinností při výkonu funkce došlo. Tím je v projednávané věci zákon o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. 12. 2020.

[37] To ostatně odpovídá i sankční povaze institutu diskvalifikace člena statutárního orgánu z výkonu funkce, a to dokonce i včetně obecného pravidla, které stanoví, že se skutek posuzuje podle pozdějšího zákona jen tehdy, jestliže to je pro dotčenou osobu příznivější. Nově se totiž nevyžaduje, aby došlo současně (kumulativně) jak k opakovanému, tak k závažnému porušování péče řádného hospodáře (jak to stanovil § 65 odst. 1 z. o. k. ve znění do 31. 12. 2020). Možnost diskvalifikace se připouští (alternativně) jednak při opakovaném porušení povinností při výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace a jednak při závažném porušení těchto povinností (§ 63 odst. 1 z. o. k. ve znění od 1. 1. 2021) [srov. důvodová zpráva k návrhu zákona č. 33/2020 Sb., sněmovní tisk číslo 207, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 8. volební období 2017–2021, s. 125]. Právní úprava účinná od 1. 1. 2021 je tak – co do vymezení pojmových znaků obecné skutkové podstaty diskvalifikace člena statutárního orgánu z výkonu funkce – přísnější než právní úprava účinná do 31. 12. 2020.

b) Použité právní předpisy

[38] Podle § 63 z. o. k. v průběhu insolvenčního řízení insolvenční soud i bez návrhu rozhodne, že z důvodů podle § 64 člen statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení (dále jen „vyloučení“) [první odstavec]. To platí obdobně o tom, kdo v době vydání rozhodnutí o úpadku členem statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobou v obdobném postavení již nebyl, ale jehož dosavadní jednání k úpadku obchodní korporace zřejmě přispělo (druhý odstavec). Návrh na vydání rozhodnutí podle odstavce 1 může podat každý, kdo na něm má důležitý zájem (třetí odstavec).

[39] Podle § 64 z. o. k. insolvenční soud rozhodne o vyloučení, vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že výkon funkce osobou podle § 63 s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vedl k úpadku obchodní korporace (první odstavec). Insolvenční soud rozhodne o vyloučení toho, kdo se stal členem statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace po zahájení insolvenčního řízení, přispěl-li zřejmě svým jednáním ke snížení majetkové podstaty a k poškození věřitelů (druhý odstavec). Insolvenční soud nerozhodne o vyloučení toho, kdo se stal členem statutárního orgánu upadnuvší obchodní korporace v době jejího hrozícího úpadku podle jiného právního předpisu, ledaže jeho jednání před zahájením insolvenčního řízení naplnilo podmínky podle odstavce 1, nebo kdo prokáže, že při svém jednání vynaložil takovou péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba v obdobném postavení (třetí odstavec).

[40] Podle § 65 z. o. k. mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně (první odstavec). Odstavec 1 se použije obdobně na toho, kdo je povinen k náhradě újmy vzniklé z porušení péče řádného hospodáře (druhý odstavec).

c) Právní posouzení věci

[41] Nejvyšší soud uvedl již v R 53/2019, že ustanovení § 63 až 67 z. o. k. upravují (v českém právním řádu nový) institut vyloučení (nebo také diskvalifikace) z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace, v němž se promítá veřejný zájem na tom, aby funkci členů statutárních orgánů obchodních korporací nevykonávaly (alespoň po určitou dobu) osoby, které kvalifikovaným způsobem (předvídaným ustanoveními § 64, resp.§ 65 z. o. k.) porušily povinnosti s touto funkcí spojené.

[42] K tomu Nejvyšší soud v tomtéž rozhodnutí dodal, že jsou-li splněny zákonné podmínky (srov. zejména § 64 a § 65 z. o. k.), soud rozhodne o tom, že konkrétní člen statutárního orgánu nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace nebo v ní být osobou v obdobném postavení s tím, že právní mocí rozhodnutí o vyloučení přestává být osoba, které se rozhodnutí týká, členem statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích (§ 66 odst. 1 z. o. k.), a současně vůči ní působí po dobu vyloučení překážka výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace (§ 66 odst. 2 z. o. k.).

[43] Zákon rozlišuje dva základní případy, kdy je možné vyloučit člena statutárního orgánu z výkonu funkce. Jde jednak o situaci, kdy výkon funkce člena statutárního orgánu (při splnění dalších zákonných podmínek) vedl k úpadku obchodní korporace (§ 64 z. o. k.). Vedle toho se připouští možnost vyloučit z výkonu funkce člena statutárního orgánu, který v posledních třech letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce (§ 65 odst. 1 z. o. k.). Ani jedna z těchto skutkových podstat není – podle výslovného znění zákona – navázána na to, že by porušením vybraných (zákonem stanovených) povinností vylučovaného člena statutárního orgánu muselo dojít k újmě na majetku korporace.

[44] Tomu odpovídá i smysl institutu diskvalifikace, který již byl – s odkazem na dřívější rozhodovací praxi dovolacího soudu (R 53/2019) – popsán výše. Jestliže se totiž do institutu diskvalifikace promítá veřejný zájem na tom, aby funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace nevykonávaly (alespoň po určitou dobu) osoby, jejichž výkon funkce člena statutního orgánu obchodní korporace již v minulosti vedl (za podmínek § 64 z. o. k.) k úpadku korporace, resp. osoby, které v posledních třech letech opakovaně a závažně porušovaly péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jejich funkce (§ 65 odst. 1 z. o. k.), není pro dosažení tohoto účelu zapotřebí trvat na tom, aby právě uvedená porušení povinnosti řádného výkonu funkce vedla ke vzniku újmy na majetku korporace.

[45] Možnost diskvalifikace spojuje s povinností k náhradě újmy vzniklé z porušení péče řádného hospodáře až (v pořadí třetí) skutková podstata diskvalifikace upravená v § 65 odst. 2 z. o. k. Teprve ve vazbě na skutkovou podstatu uvedenou v tomto ustanovení se jako předpoklad nezbytný pro vyloučení z výkonu funkce člena statutárního orgánu vyžaduje vznik újmy na majetku korporace.

[46] Vyšel-li tedy odvolací soud v projednávané věci z toho, že závažné (ve smyslu § 65 z. o. k.) je pouze takové porušení péče řádného hospodáře, případně jiné péče spojené podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce, které vede ke vzniku újmy na majetku korporace, je jeho právní posouzení této právní otázky nesprávné.

[47] K druhé dovolatelem formulované otázce Nejvyšší soud uvádí, že (závažné) porušení péče řádného hospodáře (pro něž může být člen statutárního orgánu vyloučen z funkce podle § 65 odst. 1 z. o. k.) může spočívat v celé řadě nejrůznějších jednání člena statutárního orgánu, která nutně nemusí být učiněna bezprostředně při podnikatelském rozhodování (například při jednání s obchodními partnery). Z toho, že vylučovaný člen se jednáními vypočtenými dovolatelem v druhé z jím položených otázek mohl dopustit porušení péče řádného hospodáře, ostatně správně vyšel i odvolací soud.

[48] Názor odvolacího soudu, podle něhož závažným porušením péče řádného hospodáře ve smyslu § 65 odst. 1 z. o. k. nemůže být (navrhovatelem tvrzené) pochybení vylučovaného člena při svolávání první a druhé valné hromady, již ovšem správný není. Standard péče řádného hospodáře nedopadá jen na jednání člena statuárního orgánu za obchodní korporaci navenek či na rozhodování v rámci obchodního vedení, ale vztahuje se i k úkonům (vnitřní) správy obchodní korporace, mezi něž patří i jednání statutárního orgánu související se svoláváním valné hromady (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

d) Zmatečnostní vada

[49] Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží (nad rámec přezkumu důvodů vymezených v dovolání) i k vadám spočívající v tom, že byla účastníkovi v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (§ 242 odst. 3 ve spojení s § 229 odst. 3 o. s. ř.).

[50] Takovou situací může být i případ, kdy byl účastníku řízení ustanoven (procesní) opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v § 29 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, uveřejněný pod číslem 10/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 616/2019, nebo usnesení ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1617/2019).

[51] Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2286/2021 (přijatém po vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu), formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dochází v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce k přirozenému střetu zájmů (ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř.) jen mezi osobou, která má být vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, a obchodní korporací, které se týkají (tvrzené) důvody, pro něž má být dotčená osoba vyloučena. Z tohoto důvodu za tuto obchodní korporaci v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce nesmí jednat ten, kdo má být z výkonu funkce člena statutárního orgánu vyloučen.

[52] Naproti tomu u obchodní korporace, které se důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, netýká, již tato překážka bez dalšího nenastupuje. Případný střet zájmů – a z něj plynoucí následky (§ 21 odst. 4, resp. § 32 odst. 2 o. s. ř.) – je u nich namístě zkoumat vždy v závislosti na (konkrétních) skutečnostech, které vyšly (v daném řízení) najevo (ke střetu zájmů nedochází automaticky).

[53] V poměrech projednávané věci se (navrhovatelem tvrzené) důvody, pro něž má být vylučovaný člen vyloučen z výkonu funkce člena statutárního orgánu, týkají pouze první společnosti. Proto neměl být druhé a čtvrté společnosti ustanoven procesní opatrovník (bez dalšího) jen s tím, že tyto společnosti jsou (stejně jako vylučovaný člen) účastníky řízení – tedy aniž by došlo k přezkumu toho, zda (konkrétní) skutečnosti, které ve vztahu k nim za řízení vyšly najevo, odůvodňují závěr o střetu jejich zájmů se zájmy vylučovaného člena (§ 21 odst. 4 o. s. ř.).

e) Shrnutí

[54] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelek uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se zabýval námitkou dovolatele dotýkající se jednoty skutku, při němž došlo k uzavření dohody o narovnání, resp. smlouvy o započtení – zrušil napadená usnesení odvolacího soudu (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

[55] V další fázi řízení bude soud prvního stupně dbát i toho, že v odůvodnění rozhodnutí ve věci samé má být stručně a jasně vyloženo, které skutečnosti má soud za prokázané a které nikoliv, o které důkazy soud opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Jasnosti výkladu lze docílit zejména tím, že text rozhodnutí bude přehledně strukturován (například do odstavců odpovídající délky).

[56] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

[57] V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů