// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 19.10.2021

K naléhavému právnímu zájmu na určení členství v družstvu

I. Protože se člen družstva proti vyloučení může u soudu bránit návrhem podle § 620 odst. 1 z. o. k., nemá naléhavý právní zájem na určení svého členství v družstvu, jehož důvodem by bylo (výhradně) to, že z družstva nebyl platně vyloučen.

II. Byla-li rozhodnutím soudu podle § 620 odst. 1 z. o. k. vyslovena neplatnost vyloučení člena z družstva, nemůže být žádným z (odklizených) rozhodnutí orgánů družstva o vyloučení dotčeného člena z družstva ohroženo právo ani postavení vylučovaného člena, a tudíž tento člen družstva – není-li zde jiná skutečnost, pro kterou by jeho právo bylo ohroženo nebo pro niž by stalo se jeho postavení nejistým – nemá naléhavý právní zájem na určení, že je členem družstva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 837/2021, ze dne 16. 6. 2021

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 620 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 80 o. s. ř.

Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

[1] Rozsudkem ze dne 22. 1. 2019, č. j. 75 Cm 25/2017-80, Městský soud v Praze prohlásil rozhodnutí představenstva Stavebního bytového družstva Praha (dále jen „družstvo“) ze dne 14. 6. 2016, pod č. uns. 9/16-2/2, jež bylo vypraveno dopisem č. j. 609/2015 se dnem vyhotovení 20. 6. 2016 o vyloučení žalobce z družstva (dále jen „rozhodnutí o vyloučení z družstva), za neplatné (výrok I.), určil, že žalobce je členem družstva „s nájemním právem k bytové jednotce č. 633/13 v katastrálním území XY, v obci XY, zapsané na LV č. XY u katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště XY, která zahrnuje podíl 4731/1124388 na společných částech domu na adrese XY“ (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok „II.“ – správně III.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:

1) Dne 24. 9. 1998 se žalobce na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností stal členem družstva.

2) Dne 14. 6. 2016 přijalo představenstvo družstva rozhodnutí o vyloučení žalobce z družstva, které žalobci zaslalo na adresu XY.

3) V seznamu členů družstva byla v době přijetí rozhodnutí o vyloučení žalobce z družstva jako adresa žalobce uvedena XY. Na tuto adresu družstvo rozhodnutí o vyloučení z družstva neodeslalo.

4) Podle čl. 23 odst. 7 stanov družstva musí být rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva (…) vyloučenému členovi doručeno do vlastních rukou na adresu člena uvedenou v seznamu členů.

[3] Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí o vyloučení žalobce z družstva nebylo žalobci doručeno, poněvadž jej družstvo – v rozporu s § 621 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], a s čl. 23 odst. 7 stanov družstva – nezaslalo na adresu uvedenou v seznamu členů družstva, „a žalobce tak z družstva vyloučen nebyl“.

[4] Podle soudu měl žalobce na „určení podle § 620 odst. 1 z. o. k.“ v projednávané věci právní zájem, neboť nebylo-li rozhodnutí o vyloučení z družstva žalobci řádně doručeno, „není důvod“, aby proti němu byly podány námitky k členské schůzi podle § 618 odst. 1 z. o. k. Rozhodnutí, kterým byla prohlášena neplatnost rozhodnutí o vyloučení člena z družstva, podle názoru soudu „vyjasňuje v souladu se smyslem a účelem § 620 odst. 1 z. o. k., zda vyloučení bylo platné či nikoli“.

[5] Ve vztahu k žalobě o určení, že je žalobce členem družstva, soud – odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012 – uvedl, že žalobce má na takovém určení naléhavý právní zájem, neboť to „odstraňuje stav právní nejistoty“ v situaci, kdy jeho členství v družstvu „mělo v důsledku zaslaného rozhodnutí o vyloučení ze dne 14. 6. 2016 zaniknout“.

[6] K odvolání družstva, směřujícímu proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[7] S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 140/2015, odvolací soud konstatoval, že jelikož družstvo se žalobcem nejednalo jako se svým členem, má žalobce naléhavý právní zájem na určení, že je členem družstva. Názor soudu prvního stupně, podle něhož v důsledku rozhodnutí o vyloučení z družstva členství žalobce družstvu nezaniklo, měl odvolací soud za správný.


II. Dovolání

[8] Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice otázek (posuzováno podle obsahu):

1) Zda se osoba vyloučená z družstva může domáhat neplatnosti vyloučení z družstva pouze návrhem na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné podle § 620 odst. 1 z. o. k.

2) Zda prohlášení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení z družstva podle § 620 odst. 1 z. o. k. tvoří překážku věci rozhodnuté pro určení členství v družstvu.

3) Zda osoba, která je podle § 620 odst. 1 z. o. k. oprávněna domáhat se prohlášení neplatnosti rozhodnutí o svém vyloučení z družstva, má naléhavý právní zájem na určení, že je členkou družstva.

4) Zda soud v řízení, v němž prohlásil rozhodnutí o vyloučení žalobce z družstva za neplatné, může současně vyhovět žalobě na určení členství žalobce v tomtéž družstvu.

[9] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se žaloba na určení, že je žalobce členem družstva, zamítá.

[10] Dovolatel připouští, že zaslal vyloučení z družstva na „nesprávnou“ adresu, a proto proti výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně nepodal odvolání.

[11] Jediným způsobem, jak se domáhat neplatnosti vyloučení z bytového družstva, je podle dovolatele „návrhem soudu na Určuje se, že žalobce je členem žalovaného.“ Je tomu tak podle jeho názoru proto, že „§ 620 z. o. k. jednoznačně určuje způsob obrany žalovaného a jakýkoli jiný návrh musí vést k zamítnutí žaloby“.

[12] Žalobce se správně domáhal prohlášení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení z družstva, avšak jeho návrh na určení členství je podle dovolatele „nadbytečný“ a v rozporu s ustálenou judikaturou. Vyhověl-li soud prvního stupně oběma návrhům žalobce, rozhodl tak podle dovolatele o téže věci dvakrát. Tento procesní postup považuje dovolatel za „nelogický“ a „absurdní“.

[13] Dovolatel má (přes výše uvedené) rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, neboť ten se nezabýval jeho „odvolacími“ námitkami, a z jeho odůvodnění tak není zřejmé, jak dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že je členem družstva.

[14] Závěrem dovolatel vysvětluje, že žaloba na určení „není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly a je žalobci k dispozici jiný druh žaloby…“, načež uzavírá, že naléhavý právní zájem žalobce na určení, že je členem družstva, není dán, neboť ten je oprávněn se žalobou domáhat prohlášení rozhodnutí o vyloučení z družstva za neplatné podle § 620 odst. 1 z. o. k. V takové situaci nemůže být podle dovolatele žalobce „úspěšný s oběma návrhy současně“.


III. Přípustnost dovolání

[15] Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

[16] Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

[17] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení v pořadí třetí a čtvrté v dovolání formulovaných otázek, které (v souvislostech popsaných v dovolání) v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.


IV. Důvodnost dovolání

a) Použitá právní úprava

[18] Podle § 620 odst. 1 z. o. k. proti rozhodnutí členské schůze a) o zamítnutí námitek, nebo b) o vyloučení, jestliže o vyloučení rozhodovala podle stanov členská schůze, může vylučovaná osoba podat ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí návrh soudu na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné, jinak toto právo zaniká.

[19] Podle § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

[20] Nejvyšší soud předesílá, že – jsa vázán rozsahem podaného dovolání (§ 242 odst. 1 o. s. ř.) – neposuzoval správnost výroku rozhodnutí, kterým soud prvního stupně prohlásil rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení z družstva za neplatné a – se zřetelem k obsahu výroku i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně – vycházel ze skutečnosti, že soud prvního stupně rozhodl o návrhu podle § 620 odst. 1 z. o. k. [aniž by zkoumal, zda proto byly splněny podmínky (viz judikatorní závěry níže uvedené v odstavcích [24] a [25] tohoto rozsudku].

b) K naléhavému právnímu zájmu na určení členství v družstvu v případě, že je vylučovaný člen družstva oprávněn k návrhu podle § 620 odst. 1 z. o. k.

[21] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 80 o. s. ř. se podává:

1) Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).

2) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).

3) Otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem, které žalobce (navrhovatel) vylíčí v žalobě (návrhu); k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3736/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[22] Z ustálené judikatury přijaté při výkladu § 80 o. s. ř. ve vztahu k řízení o určení členství v (bytovém) družstvu se dále podává:

1) Má-li vyloučený člen družstva za to, že jeho členství v družstvu dosud řádným způsobem ukončeno nebylo [ať již proto, že mu rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení nebylo řádně doručeno nebo z jiných příčin (…)], má možnost vyjasnit své právní postavení (má-li na tom naléhavý právní zájem) vůči družstvu návrhem o určení, že jeho členství v družstvu nadále trvá.

2) Tvrdí-li, že je členem družstva, má přitom za situace, kdy s ním družstvo jako se svým členem nejedná, naléhavý právní zájem na určení svého členství v družstvu.

[23] Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004, ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012, ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 140/2015, nebo ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4058/2018.

[24] Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3400/2019, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož soulad rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z družstva s právními předpisy a se stanovami může být přezkoumán pouze členskou schůzí na základě odůvodněných námitek podaných vylučovaným členem ve lhůtě určené ustanovením § 618 odst. 1 z. o. k., resp. – nevyhoví-li členská schůze podaným námitkám – soudem v řízení o návrhu vylučovaného člena podle § 620 odst. 1 z. o. k.

[25] Při výkladu (obdobné) právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dospěl Nejvyšší soud ke shodnému závěru např. v rozsudku ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 104/2005, nebo v usneseních ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2799/2011, či ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 218/2012. Z těchto rozhodnutí se dále podává závěr, podle něhož ve sporu o určení členství v bytovém družstvu lze prejudiciálně řešit, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení člena z bytového družstva, byl již završen (například tím, že rozhodnutí představenstva o vyloučení člena z bytového družstva bylo členu řádně doručeno a ten proti němu nepodal opravný prostředek), nikoli však to, zda uvedené vyloučení bylo věcně správné (opodstatněné). Tím by totiž byl obcházen postup předjímaný právními předpisy pro věcný přezkum vlastního rozhodnutí o vyloučení člena z družstva, v mezích proti němu podaných opravných prostředků a docházelo by i k narušování principu právní jistoty účastníků v právních vztazích takovým rozhodnutím dotčených.

[26] Také naposled uvedené závěry se prosadí i při výkladu právní úpravy vyloučení z družstva účinné od 1. 1. 2014.

[27] S ohledem na širší rozsah soudního přezkumu rozhodnutí o vyloučení člena z družstva v řízení o návrhu podle § 620 odst. 1 z. o. k. je – v případech, kdy je vylučovaný člen družstva k takovému návrhu legitimován (k tomu srov. např. již citovaný rozsudek sp. zn. 27 Cdo 3400/2019) – návrh na prohlášení rozhodnutí o vyloučení za neplatné ve vztahu k žalobě na určení jeho členství v družstvu příkladem onoho „jiného právního prostředku“ (zmíněného v odstavci [21] tohoto rozsudku), jehož pomocí může vylučovaný člen družstva svá práva hájit účinněji. Jinak řečeno, protože se člen družstva proti vyloučení může u soudu bránit návrhem podle § 620 odst. 1 z. o. k., nemá naléhavý právní zájem na určení svého členství v družstvu, jehož důvodem by bylo (výhradně) to, že z družstva nebyl platně vyloučen.

c) K účinkům rozhodnutí soudu o prohlášení rozhodnutí o vyloučení z družstva za neplatné na naléhavý právní zájem vylučovaného člena družstva na určení jeho členství v družstvu

[28] Oproti režimu obecné úpravy soudního přezkumu platnosti rozhodnutí členské schůze družstva podle § 663 z. o. k. má rozhodnutí, jímž soud vyhoví návrhu vyloučeného člena podle § 620 odst. 1 z. o. k. – v případech, kdy stanovy nesvěřují působnost rozhodovat o vyloučení člena z družstva (podle § 617 odst. 1 z. o. k.) členské schůzi – dopad nejen na rozhodnutí o zamítnutí námitek (vydané podle § 620 odst. 1 z. o. k.), ale také na „prvostupňové“ rozhodnutí o vyloučení podle § 617 odst. 1 z. o. k. Vyhoví-li soud návrhu podle § 620 odst. 1 z. o. k. a rozhodne-li, že vyloučení družstva je neplatné, pozbydou (v důsledku takového výroku rozhodnutí soudu) účinků všechna rozhodnutí orgánů družstva o vyloučení dotčeného člena z družstva, a bude nastolen stav, jako by k rozhodnutí o vyloučení člena nedošlo [srov. obdobně v poměrech politických stran a hnutí rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2228/2017 (uveřejněný pod číslem 16/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1159/2018, nebo obdobně v poměrech spolků usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019]. Jinými slovy, v řízení podle § 620 odst. 1 z. o. k. se posuzuje (ne)platnost vyloučení jako takového, nikoliv pouze konečného rozhodnutí o vyloučení.

[29] Proto, byla-li rozhodnutím soudu podle § 620 odst. 1 z. o. k. vyslovena neplatnost vyloučení člena z družstva, nemůže být žádným z (odklizených) rozhodnutí orgánů družstva o vyloučení dotčeného člena z družstva ohroženo právo ani postavení vylučovaného člena, a tudíž tento člen družstva – není-li zde jiná skutečnost, pro kterou by jeho právo bylo ohroženo nebo pro niž by stalo se jeho postavení nejistým – nemá naléhavý právní zájem na určení, že je členem družstva.

d) Shrnutí a náklady řízení

[30] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že dospěl-li odvolací soud k závěru, podle něhož žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že je členem družstva, přestože soud prvního stupně pravomocně (již dříve) prohlásil za neplatné rozhodnutí o jeho vyloučení – aniž by shledal jinou skutečnost, pro niž bylo by právo žalobce ohroženo nebo se jeho postavení stalo nejistým – není jeho právní posouzení této právní otázky správné.

[31] Jelikož právní posouzení věci není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem) a dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud – aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatele – podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil (napadené) usnesení odvolacího soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

[32] Výroky o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů se opírají o § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl ve svém návrhu úspěšný pouze částečně (v jednom ze dvou žalobních návrhů).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů