// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 21.04.2021
Vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání akcií
Ačkoliv samotná snaha většinového akcionáře o dosažení podílu potřebného k vytěsnění ostatních akcionářů je nepochybně legitimní, nelze ji uskutečňovat prostřednictvím institutu, který k tomu není určen. Většinový akcionář tedy nemůže svůj podíl ve společnosti zvětšit tak, že proti vůli ostatních akcionářů sám upíše nové akcie ke zvýšení základního kapitálu společnosti. Takový postup je v přímém rozporu se smyslem a účelem přednostního práva akcionářů na upsání akcií a v žádném případě nemůže představovat důležitý důvod pro vyloučení přednostního práva ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1453/2019, ze dne 3. 2. 2021
Dotčené předpisy:
§ 488 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 488 odst. 2 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 428 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 244 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Návrhem na zahájení řízení doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 11. 3. 2016 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Elektroporcelán a. s. (dále též jen „společnost“) konané dne 14. 12. 2015, kterým bylo mj. rozhodnuto o zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií v souhrnné jmenovité hodnotě 40.412.000 Kč a vyloučeno přednostní právo akcionářů na upsání nových akcií a které bylo podle navrhovatele přijato v rozporu s § 484 odst. 1 a § 488 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], s § 9 bodu 9 stanov společnosti a s dobrými mravy.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 3. 2017, č. j. 24 Cm 28/2016-127, návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Dne 9. 9. 2009 podala innogy Energie, s. r. o., identifikační číslo osoby 49903209 (jako právní nástupkyně Severočeské plynárenské, a. s.; dříve RWE Energie, a. s.), k Okresnímu soudu v Lounech žalobu, kterou se na společnosti (jako právní nástupkyni Elektroporcelánu Louny a. s., identifikační číslo osoby 49902521) domáhala zaplacení 14.800.602,20 Kč s příslušenstvím na základě smluv o odběru plynu (dále též jen „pohledávka 1“). Řízení bylo u Okresního soudu v Lounech vedeno pod sp. zn. 14 C 29/2010.
2) Dne 9. 9. 2009 podala innogy Energie, s. r. o. (jako právní nástupkyně Západočeské plynárenské, a. s.) k Okresnímu soudu Plzeň-město žalobu, kterou se na společnosti domáhala zaplacení 14.786.278,16 Kč s příslušenstvím na základě smluv o odběru plynu (dále též jen „pohledávka 2“). Řízení bylo u Okresního soudu Plzeň-město vedeno pod sp. zn. 30 C 703/2009.
3) Dne 28. 5. 2012 uzavřela innogy Energie, s. r. o., jako postupitel a SPGroup a. s., identifikační číslo osoby 63078571, jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek 1 a 2, ve znění dodatku č. 1 ze dne 8. 6. 2012 za sjednanou úplatu ve výši 7.243.000 Kč. Strany se dohodly, že úplata v částce 6.270.000 Kč bude vypořádána nepeněžitým plněním, a to poskytnutím 11.000 ks rodinných vstupenek do akvaparku Aquapalace Praha.
4) Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 23. 1. 2015, č. j. 14 C 29/2010-260, na návrh žalobkyně podložený smlouvou o postoupení pohledávky připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila SPGroup a. s., a usnesením ze dne 3. 4. 2015, č. j. 14 C 29/2010-278, z důvodu zpětvzetí žaloby řízení zastavil.
5) Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 29. 1. 2013, č. j. 30 C 703/2009-285, na návrh žalobkyně podložený smlouvou o postoupení pohledávky připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila SPGroup a. s., a usnesením ze dne 3. 4. 2015, č. j. 30 C 703/2009-363, z důvodu zpětvzetí žaloby řízení zastavil.
6) Podle smlouvy o rozhodci ze dne 24. 3. 2015 se SPGroup a. s. a společnost dohodly na vyřešení majetkových sporů vedených u Okresního soudu v Lounech a u Okresního soudu Plzeň-město v rozhodčím řízení.
7) Rozhodčím nálezem ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. 15 SmS 1/2015, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2015, rozhodce Mgr. P. Č. uložil společnosti zaplatit SPGroup a. s. částku 29.581.064,82 Kč s příslušenstvím.
8) Dne 31. 10. 2015 uzavřela SPGroup a. s. jako postupitel a Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s., identifikační číslo osoby 47116072 (dále též jen „BSKT“), jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek 1 a 2.
9) Podle § 9 bodu 9 stanov společnosti má akcionář přednostní právo upsat část nových akcií společnosti upisovaných ke zvýšení základního kapitálu v rozsahu jeho podílu na základním kapitálu společnosti, má-li být jejich emisní kurz splácen v penězích. Rozhodnout o omezení či vyloučení přednostního práva je oprávněna pouze valná hromada za podmínek stanovených v ustanovení § 488 z. o. k.
10) Ze zprávy představenstva o důvodech pro vyloučení přednostního práva, jež je přílohou č. 5 notářského zápisu č. 570/2015 z valné hromady společnosti konané dne 14. 12. 2015, se podává, že představenstvo navrhuje zvýšit základní kapitál upsáním 40.412 ks nových akcií o jmenovité hodnotě každé akcie 1.000 Kč. Představenstvo navrhuje zvýšení základního kapitálu provést započtením pohledávek předem určeného zájemce, a to společnosti BSKT. Ke dni konání valné hromady bude výše pohledávek včetně příslušenství „marginálně“ přesahovat 40.412.000 Kč. Důvodem pro vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání nových akcií je skutečnost, že bez tohoto vyloučení by kapitalizace pohledávek 1 a 2 nemohla proběhnout, pohledávky za společností by nemohly být započteny a nezanikly by. Představenstvo uvádí jako důležitý zájem společnosti odůvodňující vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání akcií konsolidaci dluhů společnosti, neboť ve významné výši zaniknou, zamezení dalšímu narůstání dluhů ve výši přibližně 2.000.000 Kč ročně z důvodu úročení pohledávek 1 a 2 a zlepšení kapitálové situace společnosti, a to bez dopadu na aktiva a činnost společnosti a na hodnotu akcií dosavadních akcionářů.
11) Valná hromada společnosti rozhodla dne 14. 12. 2015 o zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií v souhrnné jmenovité hodnotě 40.412.000 Kč (mimo jiné) s tím, že
- v souladu s § 488 odst. 1 z. o. k. se vylučuje přednostní právo akcionářů na upsání nových akcií,
- zvýšení základního kapitálu bude provedeno peněžitým vkladem předem určeného zájemce, a to společnosti BSKT, dosavadního akcionáře společnosti,
- emisní kurs upsaných akcií bude splacen výhradně zápočtem pohledávek 1 a 2 předem určeného zájemce,
- připouští se započtení pohledávek 1 a 2 předem určeného zájemce za společností ve výši 40.412.000 Kč, které byly přiznány pravomocným rozhodčím nálezem, a
- schvaluje se znění návrhu dohody o započtení.
12) Pro přijetí usnesení hlasovalo 134.339.978 hlasů, což představuje 98,864 % přítomných hlasů, proti přijetí usnesení hlasovalo 1.544.046 hlasů, což představuje 1,136 % přítomných hlasů.
13) Navrhovatel podal proti přijetí usnesení protest, v němž uvedl, že k vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání nových akcií nebyl dán závažný důvod. Kapitalizaci pohledávek 1 a 2 za společností by totiž bylo možné provést i v rámci upsání nových akcií bez vyloučení přednostního práva ostatních akcionářů. Menšinoví akcionáři budou poškozeni tím, že poklesne „čisté obchodní jmění“ připadající na jednu akcii, a budou ohroženi tím, že většinový akcionář přiblíží výši svého podílu na hranici, za níž by mohl menšinové akcionáře vytěsnit. Navrhovatel vyslovil též vážné pochybnosti o pravosti pohledávek 1 a 2.
[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že usnesení valné hromady „o vyloučení přednostního práva akcionářů není v rozporu se stanovami“ (neboť ty pouze odkazovaly na zákon), a „neshledal ani rozpor přijatého usnesení se zákonem nebo s dobrými mravy“. Proto návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady jako nedůvodný zamítl.
[5] Soud se nejprve zabýval otázkou existence pohledávek 1 a 2, které byly na valné hromadě konané dne 14. 12. 2015 kapitalizovány. Dospěl k závěru, podle něhož pohledávky zde byly a pravomocný rozhodčí nález je exekučním titulem.
[6] Dále se soud zabýval důležitým zájmem společnosti na vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání nových akcií. Podle soudu byly důvody pro kapitalizaci pohledávek vyloženy ve zprávě představenstva a poté i na valné hromadě. Pohledávky musely být společností uspokojeny, přičemž jejich „uspokojení vedlo k odpadnutí úrokových nákladů cca 2.000.000 Kč ročně, a to bez dopadu na aktiva společnosti a na její činnost, závazky společnosti se snížily, vzrostl vlastní kapitál“. Tomuto zdůvodnění nelze podle názoru soudu ničeho vytknout. Důležitý zájem společnosti na vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání nových akcií byl dán, neboť toto vyloučení bylo nezbytné pro kapitalizaci pohledávek BSKT za společností.
[7] Soud k tomu doplnil, že „míra důležitosti tohoto konsolidačního zájmu společnosti není zjevně nepřiměřená významu práva, do něhož opatření mělo zasáhnout (zasáhlo), a intenzitě tohoto zásahu. Přednostní právo akcionářů bylo vyloučeno, neboť pro kapitalizaci pohledávky věřitele to bylo nezbytné“.
[8] Soud se zabýval též tím, „zda byl dodržen zákonný požadavek na omezení všech akcionářů stejně, byl-li jeden z nich (a to většinový akcionář, tedy BSKT) určen jako předem určený zájemce pro upsání akcií“. Podle názoru soudu „určení akcionáře jako předem určeného zájemce vyloučeno není (tímto zájemcem může být kdokoli, tedy může jím být i akcionář) a daný postup neznamená, že by danému akcionáři bylo přednostní právo omezováno v jiném rozsahu než akcionářům ostatním“.
[9] Navrhovatel podle soudu spatřoval nerovnost akcionářů v tom, že náklady BSKT na upsání nových akcií byly „enormně nízké“. Toto tvrzení však neodpovídá skutečnosti, neboť BSKT „koupil kapitalizovanou pohledávku“ za „97 % nominálu“. I kdyby ji však „skutečně levně koupil …, nelze ze zákonného požadavku rovnosti akcionářů dovozovat, že by měl tento postupník právní povinnost podělit se o tento profit … s jinými akcionáři“.
[10] Soud neshledal důvodnou námitku navrhovatele, podle níž přednostní právo akcionářů nemuselo být omezeno, pouze by stačilo, aby byla připuštěna kapitalizace pohledávek všech akcionářů. Podle soudu prvního stupně se však jedná pouze o konstrukci, „pokud sám navrhovatel a ani jiný akcionář pohledávku vůči společnosti neměl“.
[11] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok první) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý).
[12] Odvolací soud, cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005, uveřejněné pod číslem 30/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 30/2008“), uvádí, že ve výjimečných případech je „soud povolán přezkoumat, zda je usnesení valné hromady věcně důvodné či zda je v zájmu společnosti či akcionářů“. Jedním z těchto případů je také přezkum „usnesení o vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání nových akcií při zvyšování základního kapitálu společnosti“.
[13] Odvolací soud uzavřel, cituje komentářovou literaturu, že za důležitý důvod pro vyloučení přednostního práva akcionáře na upsání nových akcií lze „považovat i případ kapitalizace pohledávky“.
[14] K námitce navrhovatele, jíž zpochybňuje existenci i výši kapitalizovaných pohledávek, odvolací soud, cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3374/2009, uvedl, že „tyto skutečnosti platnost usnesení valné hromady, jímž byl zvýšen základní kapitál, zpochybnit nemohou. Mohou mít význam toliko pro posouzení, zda upisovateli zanikl závazek splatit emisní kurz akcií“.
[15] Úvahu soudu prvního stupně, podle níž míra zájmu společnosti nebyla zjevně nepřiměřená významu práva, do něhož bylo zasaženo, shledal odvolací soud správnou.
[16] Soud prvního stupně podle odvolacího soudu rovněž správně posoudil, zda bylo „přednostní právo akcionářů omezeno (vyloučeno) ve stejném rozsahu za situace, kdy byl většinový akcionář (BSKT) určen jako předem určený zájemce pro dané upsání akcií … Požadavek na stejný rozsah omezení nebo vyloučení přednostního práva pro všechny akcionáře sám o sobě neznamená, že by valná hromada některého z akcionářů nemohla určit jako zájemce o upsání akcií upisovaných bez využití přednostního práva“. Tomuto závěru podle názoru soudu také nasvědčuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2963/1999.
[17] Další námitky navrhovatele týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu ve vztahu k existenci kapitalizovaných pohledávek a „neprovedení postupní smlouvy uzavřené mezi SPGroup a. s. a BSKT“ či námitku, podle níž „pohledávka byla použita k navýšení základního kapitálu rovněž při další valné hromadě konané dne 27. 6. 2016“, shledal odvolací soud jako bezpředmětné.
[18] Odvolací soud proto uzavřel, že napadené usnesení není v rozporu se stanovami, „a neshledal-li soud prvního stupně ani jeho rozpor se zákonem či dobrými mravy, je jeho rozhodnutí věcně správné“.
[19] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k řešení otázky (posuzováno podle obsahu dovolání) výkladu § 488 z. o. k., při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[20] Dovolatel, cituje R 30/2008, má za to, že je třeba „důležitý zájem společnosti posuzovat vždy ve vztahu ke všem okolnostem konkrétního případu, a nesouhlasí tak s názorem odvolacího soudu, který považuje kapitalizaci pohledávky automaticky za ospravedlnitelný důvod k vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání nových akcií“.
[21] Dovolatel se domnívá, že odvolací soud nezohlednil všechny okolnosti daného případu, zejména existenci a kvalitu kapitalizovaných pohledávek, či skutečnost, že po konání následné valné hromady dne 27. 6. 2016 získala BSKT 90,2752 % všech hlasů (před zvýšením základního kapitálu jí náleželo 87,17 % hlasů). Obě zvýšení základního kapitálu a upsání akcií ze strany BSKT „byla realizována formou kapitalizace sporné pohledávky BSKT. Tento postup vedl k posílení postavení BSKT a možnosti squeeze-outu, což je zcela zásadní zásah do práv dovolatele jako minoritního akcionáře“.
[22] Dovolatel má za to, že „kapitalizace pohledávky, jejíž hodnota je sporná a která je dle dovolatele fiktivní, neboť způsob jejího vzniku je více než nestandardní, a to včetně účelového rozhodčího nálezu, nemůže představovat ospravedlnitelný důvod pro vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání nových akcií. Podle dovolatele není v důležitém zájmu společnosti, aby ‚uměle‘ vytvořený dluh společnosti kapitalizací zanikl. Vzhledem k tomu nelze tedy ani míru tohoto zájmu považovat za přiměřenou vzhledem k právům akcionářů, do nichž bylo zasaženo“.
[23] Podle dovolatele soudy pochybily, když vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání akcií shledaly v souladu se zákonem a v souladu s dobrými mravy. Dovolatel má za to, cituje usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, že „použití fiktivní pohledávky za účelem kapitalizace pohledávek v rámci upsání nových akcií s vyloučením přednostního práva ostatních akcionářů je … naprosto v rozporu s dobrými mravy“.
[24] Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem soudů, podle něhož by bez vyloučení přednostního práva akcionářů nemohla kapitalizace pohledávek proběhnout. Dovolatel má za to, že „podmínky upsání nových akcií bylo možné nastavit tak, že kapitalizaci sporné pohledávky připouštěly“. Vyloučení práva ostatních akcionářů na upsání nových akcií mělo za následek, že ostatní akcionáři ztratili možnost kontroly upsání nových akcií, neboť se jej nemohli zúčastnit.
[25] Podle dovolatele také není přiléhavý odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3374/2009, neboť to se zabývá vztahem sporné pohledávky a její kapitalizace, nikoli vztahem sporné pohledávky a vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání akcií.
[26] Konečně se dovolatel domnívá, cituje judikaturu Ústavního soudu, že odvolací soud zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti, neboť se dostatečně nezabýval všemi námitkami vznesenými dovolatelem a své závěry dostatečně neodůvodnil.
[27] Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[28] Společnost ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popřípadě zamítl.
[29] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení otázky výkladu § 488 z. o. k., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (přijaté po vydání napadeného usnesení).
[30] Nejvyšší soud předesílá, že věc posoudil podle zákona o obchodních korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (článek II. bod 12. zákona č. 33/2020 Sb.).
[31] Podle § 428 z. o. k. každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec 1). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec 2).
[32] Podle § 244 z. o. k. společnost zachází za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně (odstavec 1). K právním jednáním, jejichž účelem je nedůvodné zvýhodnění jakéhokoliv akcionáře na úkor společnosti nebo jiných akcionářů, se nepřihlíží, ledaže tento zákon stanoví jinak nebo by to bylo na újmu třetím osobám, které na takováto právní jednání v dobré víře spoléhaly (odstavec 2).
[33] Podle § 484 odst. 1 z. o. k. každý akcionář má přednostní právo upsat část nových akcií společnosti upisovaných ke zvýšení základního kapitálu v rozsahu jeho podílu, má-li být jejich emisní kurs splácen v penězích.
[34] Podle § 488 z. o. k. valná hromada může svým usnesením přednostní právo omezit nebo vyloučit, jen je-li to v důležitém zájmu společnosti (odstavec 1). Omezení nebo vyloučení přednostního práva musí být pro všechny akcionáře určeno ve stejném rozsahu (odstavec 2). Usnesení valné hromady se uloží do sbírky listin (odstavec 3). Valné hromadě, která má o omezení nebo vyloučení přednostního práva rozhodnout, předloží představenstvo písemnou zprávu, ve které uvede důvody pro omezení nebo vyloučení, navrhovaný emisní kurs nebo způsob jeho určení, popřípadě návrh pověření představenstva k jeho určení (odstavec 4).
[35] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Přednostní právo akcionářů na upsání nových akcií představuje jedno ze základních práv spojených s akciemi, jehož účelem je umožnit akcionáři zachovat si podíl na základním kapitálu společnosti (a z toho plynoucí práva spojená s akciemi) v rozsahu, v jakém jej má před zvýšením základního kapitálu.
2) Přednostní právo nemohou vyloučit ani omezit stanovy společnosti (§ 487 z. o. k.); může tak učinit (ad hoc, pro konkrétní zvýšení základního kapitálu) valná hromada, ovšem pouze je-li to v důležitém zájmu společnosti (§ 488 odst. 1 z. o. k.) a pouze ve stejném rozsahu pro všechny akcionáře (§ 488 odst. 2 z. o. k.).
3) Nejvyšší soud již v R 30/2008 při výkladu obdobné úpravy obsažené v § 204a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, vysvětlil, že soud musí při posuzování splnění podmínek vyloučení přednostního práva zkoumat, nakolik je vyloučení přednostního práva způsobilé tvrzený důležitý zájem společnosti naplnit a nakolik je pro naplnění tohoto zájmu nezbytné, resp. nakolik bude tento zájem ohrožen, nebude-li navrhované opatření schváleno. K uvedeným dvěma předpokladům (existence důležitého zájmu společnosti a nezbytnost zásahu do práva akcionářů, aby tento zájem mohl být naplněn) ještě přistupuje třetí podmínka, totiž aby míra důležitosti identifikovaného důležitého zájmu společnosti nebyla zjevně nepřiměřená významu práva, do něhož má navrhované opatření zasáhnout, a intenzitě tohoto zásahu (princip proporcionality).
4) Uvedené závěry se prosadí i při výkladu § 488 z. o. k. Přednostní právo jakožto jedno ze základních práv akcionářů lze omezit či dokonce vyloučit pouze v případě, že důležitý zájem společnosti takový postup ospravedlňuje.
5) Potřeba snížit závazky společnosti (prostřednictvím jejich „kapitalizace“) sice může za určitých okolností představovat důležitý zájem společnosti ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k., nicméně v případě pohledávek akcionářů za společností bude obvykle toliko důvodem pro postup podle § 21 odst. 3 z. o. k. Řešení otázky, zda by zcela výjimečně mohla současně odůvodňovat vyloučení přednostního práva akcionářů (tedy zda je možné, aby valná hromada vyloučila přednostní právo všech akcionářů a současně určila jako zájemce, jenž upíše nové akcie, některého z akcionářů, který má pohledávku za společností), závisí na výkladu článku 72 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. 6. 2017 o některých aspektech práva obchodních společností, který může podat toliko Soudní dvůr Evropské unie.
Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 155/2019.
[36] V poměrech projednávané věci je zcela zřejmé, že kapitalizace pohledávek 1 a 2 nebyla způsobilá ospravedlnit vyloučení přednostního práva akcionářů a nepředstavovala důležitý zájem společnosti ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k. Podle popsaných okolností totiž společnosti nic nebránilo v tom, aby umožnila též ostatním akcionářům využít jejich přednostní právo na upsání nových akcií. Ostatně, jak se podává z obsahu spisu, v případě valné hromady společnosti konané dne 27. 6. 2016, na níž byl opět zvýšen základní kapitál upsáním nových akcií a připuštěna kapitalizace další pohledávky BSKT za společností ve výši 2.000.000 Kč, k vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání akcií nedošlo.
[37] Vyloučením přednostního práva ostatních akcionářů na upsání nových akcií proti jejich vůli došlo ke zvýšení podílu většinového akcionáře a k marginalizaci podílů ostatních akcionářů. Ačkoliv samotná snaha většinového akcionáře o dosažení podílu potřebného k vytěsnění ostatních akcionářů je nepochybně legitimní, nelze ji uskutečňovat prostřednictvím institutu, který k tomu není určen. Jinými slovy řečeno, většinový akcionář nemůže svůj podíl ve společnosti zvětšit tak, že proti vůli ostatních akcionářů sám upíše nové akcie ke zvýšení základního kapitálu společnosti. Takový postup je v přímém rozporu se smyslem a účelem přednostního práva (srov. výše) a v žádném případě nemůže představovat důležitý důvod ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k.
[38] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[39] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[40] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-