// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 16.03.2021

Zápis omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku

Ustanovení § 173 odst. 2 věty první obch. zák. i § 431 odst. 1 z. o. k. je nutné s ohledem na jeho smysl a účel vyložit extenzivně tak, že zápis omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku je vždy zápisem konstitutivním (teprve zápisem do obchodního rejstříku jsou stanovy v části týkající se omezení převoditelnosti akcií na jméno účinné), bez ohledu na to, zda je ujednání o omezení převoditelnosti obsažené ve stanovách společnosti od jejího založení, či zda bylo do stanov vloženo až následně (jejich změnou). Není přitom významné, zda stanovy byly změněny dohodou všech akcionářů či usnesením valné hromady. Totéž platí pro změnu omezení převoditelnosti akcií na jméno (srov. také nově a přiléhavě formulované ustanovení § 270 odst. 2 z. o. k., ve znění účinném od 1. 1. 2021).

Nejsou-li stanovy v části upravující omezení převoditelnosti akcií na jméno účinné, nezakládají (v této části) žádná práva ani povinnosti. Do zápisu omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku jsou akcie neomezeně převoditelné. Případná vědomost nabyvatele akcií o tom, že stanovy obsahují neúčinné ujednání o omezení převoditelnosti akcií na jméno, je bez právního významu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2927/2019, ze dne 9. 12. 2020

vytisknout článek

Dotčené předpisy: 
§ 173 odst. 2 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 431 odst. 1 z. o. k. ve znění do 31. 12. 2020

Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích dne 17. 5. 2017 se žalobce jako akcionář domáhá po společnosti AGRO NAČEŠICE a. s. (dále též jen „společnost“) vydání opisu seznamu akcionářů podle § 266 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále též jen „z. o. k.“), oproti povinnosti žalobce společnosti předložit 2 ks akcií ve formě na jméno, v listinné podobě, o jmenovité hodnotě 21.600 Kč, číslo 002350-002351, 3 ks akcí ve formě na jméno, v listinné podobě, o jmenovité hodnotě 4.320 Kč, číslo 001145-001147, a 9 ks akcií ve formě na jméno, v listinné podobě, o jmenovité hodnotě 432 Kč, číslo 000227-000235, opatřené převodním dluhopisem N. H. (dále jen „akcie“).

[2] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. 1. 2018, č. j. 55 Cm 77/2017-89, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[3] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Soudy obou stupňů vyšly z toho, že:

1) N. H. jako prodávající se „kupní smlouvou o převodu cenných papírů“ ze dne 16. 8. 2016 zavázala převést akcie na žalobce.

2) Dopisem ze dne 15. 12. 2016 doručeným společnosti N. H. jako akcionářka společnosti požádala podle bodu III. čl. 6 odst. 3 platných stanov společnost o souhlas s převodem akcií.

3) Společnost dopisem ze dne 2. 2. 2017 sdělila N. H., že „v případě trvání zájmu o prodej akcií, je společnost připravena akcie odkoupit“.

4) Žalobce dopisem ze dne 7. 3. 2017 sdělil společnosti, že akcie „na základě uzavřené smlouvy s N. H. nabyl“.

5) Podle původního znění bodu III. čl. 8 odst. 4 stanov společnosti veškeré převody akcií podléhají schválení představenstvem. Podle bodu III. čl. 6 odst. 3 stanov společnosti změněných rozhodnutím valné hromady ze dne 20. 6. 2014 jsou akcie společnosti převoditelné pouze se souhlasem statutárního ředitele.

6) Omezení převoditelnosti akcií nebylo u společnosti nikdy zapsáno do obchodního rejstříku.

[5] Na takto ustaveném základu odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 47/01, že se princip materiální publicity v projednávané věci neprosadí a pro posouzení je rozhodující skutečný stav. Byl-li si „žalobce v průběhu daného řízení, jakož i po celou dobu procesu nabývání akcií, zcela nepochybně vědom omezení převoditelnosti akcií společnosti, a v tomto duchu i jednal, (…) skutečnost, že údaj o omezení převoditelnosti akcií zápis v obchodním rejstříku neobsahuje, nemohla sama o sobě (…) v žalobci bez dalšího vyvolat důvěru v úplnost a pravdivost zápisu o takovém údaji“.

[6] Odvolací soud s odkazem na § 271 odst. 2 z. o. k. dospěl k závěru, podle něhož se žalobce na základě neúčinné smlouvy nemohl stát akcionářem společnosti a není aktivně věcně legitimován k vydání opisu seznamu akcionářů.

[7] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice zda:

1) „osoba, jíž se zápis v obchodním rejstříku týká (…), může vůči třetím osobám (…) namítat skutečnost (vědomost žalobce a paní N. H. o absenci zápisu údaje o omezení převoditelnosti akcií v obchodním rejstříku), jejíž zápis do obchodního rejstříku má konstitutivní účinky [§ 173 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a § 431 odst. 1 z. o. k.], jinými slovy řečeno (…), zda tzv. princip materiální publicity zakotvený v § 29 odst. 1, 2 a 3 obch. zák. a v § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 314/2013 Sb., o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“), dopadá také na zápisy do obchodního rejstříku mající konstitutivní účinky“,

2) ustanovení § 431 odst. 1 z. o. k. dopadá také na modifikaci (změnu) omezení převoditelnosti akcií již dříve zakotvenou ve stanovách obchodní korporace.

[8] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[9] Ve vztahu k první z dovoláním formulovaných otázek dovolatel namítá, že při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4141/2007, podle něhož z povahy věci vyplývá, že osoba, jíž se zápis týká, může namítat vůči třetím osobám právě jen skutečnosti, jejichž zápis má pouze deklaratorní účinky a kterým – na rozdíl od zápisů konstitutivní povahy – nedostatek zápisu a následného zveřejnění neodnímá účinnost nebo platnost.

[10] Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož „skutečnost, že údaj o omezení převoditelnosti akcií zápis v obchodním rejstříku neobsahuje, nemohla sama o sobě v žalobci a paní N. H. bez dalšího vyvolat důvěru v úplnost a pravdivost zápisu o takovém údaji, a to za situace, kdy paní N. H. a žalobce o omezení převoditelnosti akcií zakotveném ve stanovách společnosti v době prodeje akcií věděli“.

[11] Podle dovolatele omezení převoditelnosti akcií nebylo u společnosti v rozporu s § 28 odst. 2 písm. d) obch. zák. a § 48 odst. 1 písm. k) z. v. r. do obchodního rejstříku zapsáno, a proto je takové ujednání stanov bez jakýchkoliv účinků. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani vědomost třetích osob o tom, že stanovy společnosti obsahují takovou „neúčinnou klauzuli“.

[12] Dovolatel dovozuje, že princip materiální publicity zakotvený v § 29 odst. 1, 2 a 3 obch. zák. a § 8 odst. 1 a 2 z. v. r. na zápisy do obchodního rejstříku, které mají konstitutivní účinky, vůbec nedopadá. V poměrech projednávané věci to znamená, že v době uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a N. H. byly akcie společnosti neomezeně převoditelné.

[13] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení otázky výkladu § 173 odst. 2 věty první obch. zák. a § 431 odst. 1 z. o. k., v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené.

[14] Podle § 173 odst. 2 věty první obch. zák. rozhoduje-li společnost o zvýšení nebo snížení základního kapitálu, o štěpení akcií či spojení více akcií do jedné akcie, o změně formy nebo druhu akcií anebo omezení převoditelnosti akcií na jméno či její změně, nabývá změna stanov účinnosti ke dni zápisu těchto skutečností do obchodního rejstříku.

[15] Podle § 431 odst. 1 z. o. k. v případě, že valná hromada rozhoduje o štěpení akcií či spojení více akcií do jedné, o změně formy nebo druhu akcií anebo o omezení převoditelnosti akcií na jméno nebo zaknihovaných akcií či její změně, nabývá změna stanov účinnosti ke dni zápisu těchto skutečností do obchodního rejstříku.

[16] Ustanovení § 173 odst. 2 věty první obch. zák. i § 431 odst. 1 z. o. k. váží účinnost změny stanov v části upravující (mimo jiné) omezení převoditelnosti akcií na jméno či jeho změnu na zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku [k zápisu údaje o omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku srov. § 48 odst. 1 písm. k) z. v. r.].

[17] Obě ustanovení jsou nepřesně formulována; výslovně totiž upravují toliko situaci, kdy dochází ke změně stanov akciové společnosti usnesením její valné hromady. Za pomoci gramatického (doslovného) výkladu by tak bylo možné usuzovat, že přijmou-li akcionáři uvedené změny stanov dohodou, bude tato změna účinná bez ohledu na zápis do obchodního rejstříku. Týmž výkladem by pak bylo možné dovozovat, že omezení převoditelnosti akcií na jméno, obsažené ve stanovách od počátku (od založení společnosti), je účinné i v případě, že je společnost nenechala (ani při svém prvozápisu, ani později) zapsat do obchodního rejstříku.

[18] Nicméně gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k právní normě obsažené ve vykládaných ustanoveních. Teleologický výklad přitom vede k odlišnému závěru. Smyslem a účelem obou ustanovení je poskytnout zvýšenou ochranu potenciálním nabyvatelům akcií; dokud není omezení převoditelnosti zapsáno do obchodního rejstříku, může kdokoliv oprávněně vycházet z toho, že akcie jsou převoditelné bez omezení. Není rozumného důvodu, aby uvedená ochrana byla poskytována toliko při změně stanov, a to ještě pouze tehdy, dochází-li k ní usnesením valné hromady.

[19] Ustanovení § 173 odst. 2 věty první obch. zák. i § 431 odst. 1 z. o. k. je tudíž nutné s ohledem na jeho smysl a účel vyložit extenzivně tak, že zápis omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku je vždy zápisem konstitutivním (teprve zápisem do obchodního rejstříku jsou stanovy v části týkající se omezení převoditelnosti akcií na jméno účinné), bez ohledu na to, zda je ujednání o omezení převoditelnosti obsažené ve stanovách společnosti od jejího založení, či zda bylo do stanov vloženo až následně (jejich změnou). Není přitom významné, zda stanovy byly změněny dohodou všech akcionářů či usnesením valné hromady. Totéž platí pro změnu omezení převoditelnosti akcií na jméno (srov. také nově a přiléhavě formulované ustanovení § 270 odst. 2 z. o. k., ve znění účinném od 1. 1. 2021).

[20] Nejsou-li stanovy v části upravující omezení převoditelnosti akcií na jméno účinné, nezakládají (v této části) žádná práva ani povinnosti. Do zápisu omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku jsou akcie neomezeně převoditelné. Případná vědomost nabyvatele akcií o tom, že stanovy obsahují neúčinné ujednání o omezení převoditelnosti akcií na jméno, je bez právního významu.

[21] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že nebylo-li omezení převoditelnosti akcií zapsáno do obchodního rejstříku ani při vzniku společnosti (při jejím prvozápisu), ani později, a nebyla-li do obchodního rejstříku zapsána ani změna omezení převoditelnosti akcií přijatá usnesením valné hromady ze dne 20. 6. 2014, jsou akcie neomezeně převoditelné. To, zda si dovolatel byl vědom toho, že stanovy obsahují neúčinné ujednání o omezení převoditelnosti akcií, nemá žádný právní význam.

[22] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

[23] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).

[24] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Autor: -mha-