// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 28.05.2020

K souladu ujednání stanov bytového družstva se zákonem

I. Schválí-li členská schůze bytového družstva takovou změnu stanov, jež obsahuje ujednání, k nimž nelze dle § 2235 odst. 1, části věty za středníkem o. z. a dle § 2239 o. z. přihlížet, hledí se na usnesení členské schůze v rozsahu, v němž schválila přijetí takových (zákonu odporujících) ujednání, jako by nebylo přijato.

II. Stejně jako v případě jiných právních jednání je i v případě stanov (zakladatelského právního jednání) nutné dát vždy přednost výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti určitého ujednání stanov, je-li takový výklad možný.

III. Ustanovení § 2255 odst. 2 o. z. opravňuje nájemce bez dalšího, tj. bez nutnosti (dokonce časově omezeného) souhlasu pronajímatele v bytě i pracovat nebo podnikat (nezpůsobí-li to zvýšené zatížení pro byt nebo dům).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4460/2018, ze dne 27. 2. 2020

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
2235 odst. 1 o. z.
§ 2239 o. z.
§ 2255 odst. 2 o. z.

Kategorie: družstvo; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 8. 2017, č. j. 13 Cm 372/2016-153, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Krčínova 48, České Budějovice (dále též jen „družstvo“), konané dne 17. 4. 2016, jímž bylo stávající znění stanov družstva nahrazeno novým zněním stanov, v rozsahu části IX. Nájem družstevního bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Navrhovatelka je členkou družstva a má s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu na družstevní byt.

2) Dne 17. 4. 2016 se konala členská schůze družstva, která mimo jiné pod bodem 3 svého programu, nazvaného „schválení stanov podle nového OZ a ZOK“, rozhodla o přijetí nového znění stanov.

3) Členské schůze se zúčastnilo 33 členů družstva z celkového počtu 34 členů. Pro změnu stanov hlasovali všichni přítomní členové. Navrhovatelka se členské schůze nezúčastnila.

4) Bod 19. 2. stanov v původním znění (přijatých dne 7. 1. 1999) určoval: „Nájem družstevního bytu (nebytového prostoru) vzniká uzavřením nájemní smlouvy, kterou družstvo (pronajímatel) přenechá nájemci, (který není členem družstva, dále jen nájemce bytu) do užívání družstevní byt (nebytový prostor)“. Bod 19. 3. stanov v původním znění upravoval vznik práva člena družstva na uzavření nájemní smlouvy a bod 20. 9. stanov v původním znění stanovil: „Člen družstva může přenechat do podnájmu byt nebo část bytu další osobě bez souhlasu družstva. Nájemce nemá právo přenechat do podnájmu byt, nebo část bytu, dalším osobám“.

5) Stanovy přijaté na členské schůzi družstva dne 17. 4. 2016 mimo jiné určují, že:

- „Nezpůsobí-li to zvýšené zatížení pro byt nebo dům, anebo pro ostatní obyvatele domu, a vysloví-li s tím předem písemně souhlas představenstvo, může nájemce v rozsahu tohoto souhlasu v bytě i pracovat či podnikat; souhlas platí do doby jeho potvrzení usnesením ČS. Pokud by ČS souhlas odmítla, považuje se to od tohoto dne za odmítnutí souhlasu a člen BD - nájemce je povinen tuto činnost v bytě ukončit, jinak by to bylo považováno za porušení členských povinností spojených s nájmem družstevního bytu“ (bod 9.7.4.).

- „Pokud ví nájemce předem o své nepřítomnosti, která má být delší než dva měsíce, i o tom, že byt bude po tuto dobu obtížně dostupný, oznámí to včas představenstvu. Současně označí osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do družstevního bytu v případě, kdy toho bude nezbytně zapotřebí; nemá-li nájemce takovou osobu, je takovou osobou určený člen představenstva. Pokud nesplní nájemce tuto povinnost, považuje se to za porušení členských povinností spojených s nájmem závažným způsobem (§ 2269 OZ)“ [bod 9.7.5.].

- „Družstevní byt nebo jeho část může nájemce přenechat jinému do podnájmu jedině s předchozím písemným souhlasem představenstva BD. Souhlas se uděluje vždy nejdéle na dobu 1 roku ve vztahu ke konkrétní osobě podnájemce, s tím, že může být po uplynutí této doby znovu udělen vždy opět na dobu nejdéle 1 roku“ (bod 9.7.6.)

6) Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 17. 7. 2016 se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, kterým bylo stávající znění stanov nahrazeno novým zněním, v rozsahu části IX. (Nájem družstevního bytu), a to pro rozpor se zákonem a dobrými mravy. Dále má navrhovatelka za to, že stanovy přijaté dne 17. 4. 2016 mění v bodech 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. práva a povinnosti členů družstva spojená s užíváním družstevního bytu, a pro jejich přijetí je tudíž nezbytný souhlas všech členů, kteří mají s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu na družstevní byt a kteří mají na její uzavření právo [§ 731 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích); dále též jen „z. o. k.“].

[3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že pro přijetí napadeného rozhodnutí členské schůze nebylo zapotřebí souhlasu všech členů, jež mají s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu na družstevní byt, příp. právo na její uzavření.

[4] Soud poukázal na § 777 odst. 5 z. o. k., podle něhož se obchodní korporace mohly nejpozději do dvou let od účinnosti zákona o obchodních korporacích podřídit tomuto zákonu jako celku, a zapsat údaj o tom do obchodního rejstříku. „Pokud tak družstvo neučiní, následují sankce zmíněné v § 777 odst. 2 z. o. k.“

[5] Členská schůze družstva rozhodovala o přizpůsobení stanov nové úpravě, a tímto rozhodnutím se podřizovala režimu zákona o obchodních korporacích. Na takové rozhodnutí ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. nedopadá, a usnesení členské schůze se přijímá „dosud obvyklým způsobem, přičemž o této změně se bude hlasovat nadpoloviční většinou přítomných, jak vyplývá ze stávajících stanov družstva“. Ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. „upravuje podmínku souhlasu všech členů družstva pro družstva již podřízená režimu zákona o obchodních korporacích“, a použije se tudíž až na změny stanov, přijímané poté, kdy družstvo přizpůsobí stanovy zákonu o obchodních korporacích ve smyslu § 777 odst. 2 a odst. 5 z. o. k.

[6] Body 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. nově přijatých stanov soud prvního stupně neshledal rozpornými se zákonem či dobrými mravy. Bod 9.7.6. toliko precizněji upravuje podmínky, za nichž může člen družstva přenechat byt do podnájmu, zbývající sporné body pak odpovídají ustanovením § 2255 a § 2269 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“).

[7] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 21. 6. 2018, č. j. 6 Cmo 23/2018-182, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), „ztotožňuje se“ se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.

[8] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, majíc je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené usnesení závisí na vyřešení (níže uvedených) otázek hmotného práva, v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešených.

[9] Dovolatelka má za to, že odvolací soud chybně vyřešil:

1) Otázku výkladu a aplikace § 731 odst. 2 z. o. k. v případě postupu družstva podle § 777 odst. 5 z. o. k.

2) Otázku, zda ujednání v bodech 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. nového znění stanov družstva zásadním způsobem mění práva a povinnosti členů nad rámec pouhého přizpůsobení stanov zákonu o obchodních korporacích.

3) Otázku rozporu (shora uvedených) ujednání nového znění stanov se zákonem.

[10] Dovolatelka má za to, že nově přijaté stanovy nepředstavují toliko jejich přizpůsobení zákonu o obchodních korporacích, resp. podřízení se tomuto zákonu jako celku. Nelze je považovat ani za pouhé sjednocení či precizaci úpravy práv a povinností spojených s užíváním bytu obsažené v původním znění stanov, když nově přijaté znění zásadně mění podmínky nájemního vztahu mezi družstvem a jeho členy (nájemci družstevních bytů), a to i v jejich neprospěch.

[11] Mají-li stanovy bytového družstva obsahovat úpravu konkrétních práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu, je legitimní, aby člen s převzetím těchto povinností vyslovil svůj souhlas. Kogentní ustanovení § 731 z. o. k. tak chrání členy před tím, aby družstvo jednostranně měnilo podmínky jejich nájemního vztahu.

[12] Právní posouzení věci odvolacím soudem, resp. soudem prvního stupně, dovoluje, aby družstvo (v rámci přizpůsobení stanov zákonu o obchodních korporacích) jednorázově a zásadně změnilo úpravu nájemního vztahu k družstevnímu bytu bez souhlasu dotčených členů. Takový výklad § 731 a § 777 z. o. k. odporuje úmyslu zákonodárce a brání stávajícím členům svobodně se rozhodnout, zda se nově stanoveným povinnostem a omezením práv nájemců družstevních bytů podřídí.

[13] Dovolatelka si je vědoma toho, že získání souhlasu všech dotčených členů družstva ve smyslu § 731 odst. 2 z. o. k. může být (obzvláště ve družstvech s vysokým počtem členů) obtížné. Tato skutečnost však sama o sobě nemůže vést k obcházení platné a účinné právní úpravy.

[14] Ve vztahu k druhé otázce dovolatelka brojí proti závěru soudů obou stupňů, podle něhož družstvo v ujednáních (nového znění) stanov obsažených v bodech 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. pouze sjednocuje a precizuje úpravu práv a povinností vyplývajících z nájemního vztahu, aniž by je zásadním způsobem měnilo. Dovolatelka má za to, že přijetím uvedených ujednání došlo k nepřiměřenému rozšíření jejích povinností a ke zkrácení jejích práv oproti stavu, jaký platil podle předešlého znění stanov.

[15] Konkrétně bodem 9.7.4. je jí zabráněno bez dalšího pracovat či podnikat v bytě a to i tehdy, je-li splněna podmínka, že činnost objektivně nepředstavuje zátěž pro byt či dům; nově je vyžadován předchozí souhlas představenstva a jeho potvrzení usnesením členské schůze. Nové znění stanov dále zakotvuje povinnost člena žádat o souhlas představenstva s přenecháním družstevního bytu do podnájmu, přičemž je souhlas udělen nanejvýš na 1 rok (a opětovně vždy na další 1 rok) [9.7.6. stanov]. Dle původních stanov však dovolatelka coby členka družstva byla oprávněna – oproti nesprávnému závěru soudů obou stupňů – přenechat byt (či jeho část) do podnájmu bez souhlasu družstva. Za závažný zásah do nájemních práv a povinností dovolatelka považuje i bod 9.7.5. stanov, podle něhož se nesplnění povinnosti oznámit dlouhodobou nepřítomnost v bytě považuje za porušení členských povinností závažným způsobem, a to (v rozporu s § 2269 o. z.) i tehdy, nenastane-li z tohoto důvodu vážná újma.

[16] Jde-li o třetí otázku, dovolatelka – poukazujíc na ustanovení § 2235 odst. 1 a § 2239 o. z. – považuje za rozporné se zákonem, že bez jejího souhlasu došlo k nepřiměřenému omezení jejích práv a povinností nad míru předvídanou ustanoveními § 2255 odst. 2, § 2274 a 2269 o. z.

[17] Dovolatelka dále odvolacímu soudu vyčítá, že řádně neodůvodnil své závěry ohledně (ne)aplikace § 731 z. o. k. a nikterak se nevypořádal s poukazem dovolatelky na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, Cpjn 204/2015, uveřejněné pod číslem 31/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 31/2016“). Napadené usnesení má tudíž za nepřezkoumatelné.

[18] Družstvo považuje napadené rozhodnutí za správné. Výklad § 731 z. o. k. přijatý soudy nižších stupňů je v souladu s judikaturou Vrchního soudu v Praze (usnesení ze dne 23. 2. 2018, sp. zn. 7 Cmo 128/2016) i se závěry právní teorie. Ujednání nového znění stanov nijak zásadně nemění dosavadní úpravu nájemního vztahu k družstevnímu bytu. Družstvo podává výklad jednotlivých (dovolatelkou zpochybňovaných) článků nově přijatých stanov, majíc za to, že uvedené články neodporují zákonu ani dobrým mravům. I kdyby bylo na místě aplikovat na projednávanou věc § 731 z. o. k., jsou dle družstva splněny všechny podmínky pro postup podle § 260 o. z. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil a přiznal družstvu náhradu nákladů dovolacího řízení.

[19] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení (v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešených) otázek výkladu § 731 a § 777 z. o. k., jakož i posouzení souladu ujednání nově přijatých stanov, obsažených v bodech 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6., se zákonem.

I. K výkladu § 777 a § 731 z. o. k.

[20] Ustanovení § 731 z. o. k. určuje:

Stanovy bytového družstva kromě náležitostí podle § 553 obsahují také

a) podmínky, za kterých vznikne členovi bytového družstva právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, a

b) podrobnější úpravu práv a povinností člena bytového družstva spojených s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu a práv a povinností člena bytového družstva spojených s užíváním družstevního bytu. Tato práva a povinnosti se stávají dnem jejich vzniku právy a povinnostmi člena plynoucími z členství v bytovém družstvu (odstavec první).

Pro změnu úpravy náležitostí stanov uvedených podle odstavce 1 se vyžaduje souhlas všech členů družstva, kteří mají s družstvem uzavřenu nájemní smlouvu na družstevní byt a kteří mají dle stávajícího znění stanov právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu (odstavec druhý).

[21] Ustanovení § 777 z. o. k. zní:
Ujednání společenských smluv, která jsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona, se zrušují dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (odstavec první).
Obchodní korporace přizpůsobí do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona listiny podle odstavce 1 úpravě tohoto zákona a doručí je do sbírky listin. Neučiní-li tak, rejstříkový soud je k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci (odstavec druhý).

Má se za to, že obsahem společenských smluv obchodních korporací, které vznikly před účinností tohoto zákona, jsou i dosavadní ustanovení obchodního zákoníku, která upravovala práva a povinnosti společníků, pokud nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními tohoto zákona nebo se od nich společníci neodchýlili ve společenské smlouvě (odstavec čtvrtý).

Obchodní korporace uvedené v odstavci 4 se mohou nejpozději do 2 let ode dne účinnosti tohoto zákona změnou svých společenských smluv podřídit tomuto zákonu jako celku. Údaj o tom zapíše obchodní korporace do obchodního rejstříku. Změna společenské smlouvy nabývá v tomto případě účinnosti až zveřejněním zápisu o podřízení se tomuto zákonu jako celku v obchodním rejstříku (odstavec pátý).

[22] Soud prvního stupně (jehož závěrům odvolací soud bez dalšího přisvědčil) nepřípadně směšuje povinnosti uložené obchodním korporacím (včetně družstev) ustanovením § 777 odst. 2 z. o. k. s jejich právem (možností) dobrovolně se podřídit zákonu o obchodních korporacích jako celku postupem dle § 777 odst. 5 z. o. k.

[23] Posledně označené ustanovení Nejvyšší soud vyložil již v (dovolatelkou přiléhavě citovaném) R 31/2016, a následně i v usnesení ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněném pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 62/2018“). V nich vysvětlil, že:

1) Ustanovení § 777 odst. 4 z. o. k. upravuje výjimku z pravidla zakotveného v § 775 z. o. k. (podle něhož se obchodní korporace a jejich vnitřní poměry s účinností od 1. 1. 2014 řídí zákonem o obchodních korporacích), a to pro práva a povinnosti společníků obchodních korporací vzniklých před 1. 1. 2014. Označené ustanovení je projevem respektu zákonodárce ke smluvní autonomii společníků. Práva a povinnosti společníků těch obchodních korporací, které do zakladatelských právních jednání „neopsaly“ zákonnou úpravu práv a povinností společníků ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) [bez ohledu na to, zda se společníci od ní odchýlit nechtěli či nemohli], spoléhajíce se na znění zákona, se tak i nadále řídí stejnými pravidly, která pro ně platila do 31. 12. 2013. Nově však již nejde o pravidla zákonná, ale – díky právní domněnce upravené v § 777 odst. 4 z. o. k. – o pravidla smluvní. Předpokladem je, že tato pravidla neodporují donucujícím ustanovením zákona o obchodních korporacích (viz § 777 odst. 1 z. o. k.).

2) Ustanovení § 777 odst. 4 z. o. k. nedopadá (mimo jiné) na rozhodování orgánů obchodních korporací; to se s účinností od 1. 1. 2014 řídí (včetně pravidel určujících potřebné hlasovací většiny) zákonem o obchodních korporacích (§ 775 z. o. k.).

3) Podřídí-li se obchodní korporace vzniklá před 1. 1. 2014 postupem podle § 777 odst. 5 z. o. k. zákonu o obchodních korporacích jako celku, přestávají být ustanovení obchodního zákoníku uvedená v § 777 odst. 4 z. o. k. „součástí“ jejího zakladatelského právního jednání. Změna zakladatelského právního jednání spočívající v podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích jako celku je účinná od zveřejnění zápisu o podřízení se do obchodního rejstříku, tj. ode dne, kdy je zápis této změny uveřejněn v obchodním rejstříku způsobem umožňujícím dálkový přístup podle zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (§ 776 odst. 1 z. o. k., § 13 odst. 1 a § 16 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, dále též jen „z. v. r.“).

4) Jinými slovy, jediným důsledkem podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích (pro které se v odborné literatuře vžilo označení „generální opt-in“) je, že se nadále (od účinnosti této změny zakladatelského právního jednání) neuplatní domněnka zakotvená (pro korporace vzniklé před 1. 1. 2014) v § 777 odst. 4 z. o. k.

5) K podřízení obchodní korporace zákonu o obchodních korporacích jako celku dochází změnou zakladatelského právního jednání. Ustanovení § 777 odst. 5 z. o. k. pro tuto změnu sice stanoví lhůtu dvou let od účinnosti zákona o obchodních korporacích (tj. od 1. 1. 2014), nicméně jde (s ohledem na shora popsanou podstatu změny společenské smlouvy podle § 777 odst. 5 z. o. k.) toliko o lhůtu pořádkovou, s jejímž marným uplynutím není spojen zánik možnosti obchodní korporace provést „generální opt-in“. I po 1. 1. 2016 tedy společnosti, které chtějí (jednoznačně) vyloučit domněnku upravenou v § 777 odst. 4 z. o. k., mohou postupovat podle § 777 odst. 5 z. o. k.

[24] Z řečeného se podává, že postup podle § 777 odst. 5 z. o. k. nepředstavuje povinnost, za jejíž nesplnění by bylo možné obchodní korporaci zrušit a nařídit její likvidaci podle § 777 odst. 2 z. o. k. (jak nesprávně uzavřel soud prvního stupně), a že pro posouzení počtu hlasů potřebných k přijetí usnesení členské schůze družstva není významné, zda a kdy se družstvo podřídilo zákonu o obchodních korporacích jako celku podle § 777 odst. 5 z. o. k.

[25] Naopak ustanovení § 777 odst. 2 z. o. k. ukládá obchodním korporacím, aby v tam uvedené lhůtě svá zakladatelská právní jednání přizpůsobily požadavkům zákona o obchodních korporacích. Řečené neznamená, že by každá obchodní korporace byla automaticky (bez dalšího) povinna měnit své zakladatelské právní jednání. Uvedenou povinnost měly (mají) pouze ty obchodní korporace, jejichž zakladatelská právní jednání nevyhovovaly (nevyhovují) požadavkům zákona o obchodních korporacích (typický případ představuje absence náležitosti tímto zákonem obligatorně vyžadované).

[26] Pro bytová družstva (srov. § 727 z. o. k.) to mimo jiné znamená, že byly povinny přizpůsobit své stanovy požadavku ustanovení § 731 odst. 1 z. o. k. a doplnit do nich tam uvedené náležitosti v rozsahu, v němž je doposud neobsahovaly.

[27] Ustanovení § 731 odst. 2 z. o. k. upravuje (obdobně jako tak činí v poměrech společnosti s ručením omezeným ustanovení § 171 odst. 2 z. o. k. pro tam uvedená usnesení valné hromady) většinu hlasů, potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze, jímž se mění stanovy v části upravující náležitosti podle § 731 odst. 1 z. o. k. Její nedodržení může být toliko důvodem pro případné vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, přijatého nižším počtem hlasů, v řízení podle § 663 z. o. k. (viz R 62/2018, odst. 19 a 20).

[28] V případě, že stanovy bytového družstva náležitosti podle § 731 odst. 1 z. o. k. neobsahují a členská schůze družstva – plníc povinnost určenou ustanovením § 777 odst. 2 z. o. k. – je do stanov nově vtěluje, se však § 731 odst. 2 z. o. k. neuplatní. V tomto případě totiž není naplněna hypotéza právní normy obsažené v označeném ustanovení (jež stanoví, že se požadavek na „superkvalifikovanou“ většinu uplatní v případě, kdy členská schůze rozhoduje o změně stanov v části obsahující náležitosti dle § 731 odst. 1 z. o. k.). Rozšiřovat aplikaci tohoto pravidla i na situace, kdy stanovy tyto náležitosti ještě neobsahují a družstvo je do nich (v souladu s požadavkem § 777 odst. 2 z. o. k.) doplňuje, není podle přesvědčení Nejvyššího soudu na místě.

[29] Jakkoliv jsou podmínky, práva a povinnosti vypočtené v § 731 odst. 1 z. o. k. beze sporu významné pro každého člena bytového družstva uvedeného v § 731 odst. 2 z. o. k., nelze přehlížet, že požadavek na takto vysokou většinu hlasů potřebnou pro přijetí usnesení členské schůze o změně stanov může představovat – zejména v družstvech s větším počtem členů – téměř nepřekonatelnou překážku pro přijetí usnesení o změně těchto náležitostí.

[30] Pokud by byl za užití extenzivního výkladu rozšířen dopad pravidla § 731 odst. 2 z. o. k. i na situace, kdy nedochází ke změně „úpravy náležitostí stanov uvedených“ v § 731 odst. 1 z. o. k., ale kdy jsou tyto náležitosti teprve (nově) do stanov vtělovány, mohlo by to vést k tomu, že řada bytových družstev by nebyla s to vyhovět požadavku § 777 odst. 2 z. o. k. a hrozila by jim sankce upravená v označeném ustanovení (zrušení a likvidace). Výklad, podle něhož by zákon kladl na adresáty právních norem požadavky, jež by nebyly schopni reálně splnit, odporuje předpokladu racionálního zákonodárce.

[31] Avšak pokud stanovy družstva již úpravu podmínek, práv a povinností uvedených v § 731 odst. 1 z. o. k. (byť i jen částečně) obsahovaly (ať již proto, že to ukládala dříve účinná úprava – srov. zejména § 685 odst. 2 a § 687 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku – anebo proto, že ji družstvo začlenilo do stanov dobrovolně), nebylo zapotřebí, aby se družstvo v rozsahu, který již mělo ve stanovách upraven, přizpůsobovalo postupem podle § 777 odst. 2 z. o. k. požadavku § 731 odst. 1 z. o. k. Jestliže stanovy družstva vyhovovaly požadavku posledně označeného ustanovení v okamžiku, kdy zákon o obchodních korporacích nabyl účinnosti, nebylo družstvo povinno podle § 777 odst. 2 z. o. k. tyto náležitosti do stanov doplnit.

[32] Rozhodne-li se bytové družstvo tyto náležitosti, které již ve stanovách byly obsaženy a které neodporovaly donucujícím ustanovením zákona o obchodních korporacích či (nového) občanského zákoníku, přesto změnit (např. společně s doplněním těch náležitostí uvedených v § 731 odst. 1 z. o. k., jež zatím ve stanovách upraveny nebyly), dopadá na změnu této části stanov pravidlo upravené v § 731 odst. 2 z. o. k.; se změnou této části stanov musí souhlasit všichni členové bytového družstva tam uvedení.

[33] V poměrech projednávané věci je ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů zřejmé, že stanovy účinné před napadeným usnesením členské schůze obsahovaly přinejmenším úpravu podmínek, za nichž může člen družstva, který má s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu, dát byt dále do podnájmu. Změna stanov v této části tak vyžadovala souhlasu všech členů družstva, tj. i souhlasu navrhovatelky.

[34] V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že za využití standardních výkladových postupů (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017) nemá žádné pochybnosti o tom, že dle původního znění stanov mohli členové družstva dát byt dále do podnájmu bez předchozího souhlasu družstva (resp. že souhlas s podnájmem obsahovaly stanovy družstva). Bod 9.7.6. stanov ve znění přijatém napadeným usnesením členské schůze tedy představuje změnu (oproti dosavadnímu stavu), s níž musí vyslovit souhlas všichni členové družstva uvedení v § 731 odst. 2 z. o. k.

[35] Jde-li o zbývající sporné články stanov (body 9.7.4. a 9.7.5.), není ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů patrné, zda stanovy v původním znění upravovaly v těchto bodech uvedená práva a povinnosti a pokud ano, v jaké podobě. Tato skutková zjištění přitom nelze doplnit v dovolacím řízení (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). Za této situace nelze posoudit, zda usnesení členské schůze v části, v níž byly přijaty body 9.7.4. a 9.7.5. stanov, představovalo postup podle § 777 odst. 2 z. o. k. (jímž družstvo plnilo svoji povinnost doplnit do stanov náležitosti požadované ustanovením § 731 odst. 1 z. o. k.), na nějž § 731 odst. 2 z. o. k. nedopadá, anebo zda šlo o změnu stanov ve smyslu posledně označeného ustanovení, k jejímž přijetí byl zapotřebí i souhlas dovolatelky. Závěr odvolacího soudu, podle něhož přijetím těchto ujednání družstvo toliko plnilo povinnost dle § 777 odst. 2 a § 731 odst. 1 z. o. k., je tudíž předčasný.

II. K souladu bodů 9.7.4., 9.7.5. a 9.7.6. nově přijatých stanov se zákonem.

[36] Na usnesení členské schůze družstva, jež mění obsah stanov tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato (§ 45 odst. 1 z. o. k., § 245 věta první o. z.). V řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady uvedené soud promítne ve výroku i bez návrhu [§ 90 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3397/2010 (jež se prosadí i při výkladu posledně označeného ustanovení), ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016 (uveřejněné pod číslem 46/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2586/2018].

[37] Pokud by v projednávané věci některý ze sporných bodů nově přijatých stanov odporoval kogentní zákonné úpravě, hledělo by se v rozsahu těchto bodů na usnesení členské schůze družstva, jako by nebylo přijato, a soud by o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze rozhodl tak, že o usnesení členské schůze v rozsahu, v němž byly přijaty články stanov v podobě odporující zákonu, nejde.

[38] Podle § 741 odst. 1 z. o. k. není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem bytu a nebytového prostoru.

[39] Z citovaného ustanovení mimo jiné plyne, že se na nájem družstevního bytu aplikují i ustanovení § 2235 odst. 1 a § 2239 o. z.

[40] Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

[41] Podle § 2239 o. z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

[42] Obratem „nepřihlíží se“ zákon vyjadřuje nepřímý výslovný zákaz ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016, uveřejněné pod číslem 10/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 36 až 39). Současně platí, že k ujednáním, o nichž tak zákon stanoví, soud nepřihlíží ex officio (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5943/2016, uveřejněný pod číslem 103/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 22 a 23),

[43] Z řečeného se podává, že schválí-li členská schůze bytového družstva takovou změnu stanov, jež obsahuje ujednání, k nimž nelze dle § 2235 odst. 1, části věty za středníkem o. z. a dle § 2239 o. z. přihlížet, hledí se na usnesení členské schůze v rozsahu, v němž schválila přijetí takových (zákonu odporujících) ujednání, jako by nebylo přijato (srov. výše).

[44] Stejně jako v případě jiných právních jednání je i v případě stanov (zakladatelského právního jednání) nutné dát vždy přednost výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti určitého ujednání stanov, je-li takový výklad možný (srov. ostatně i výslovné znění § 574 o. z.). K pravidlům výkladu právních jednání obecně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ke specifikům výkladu zakladatelských právních jednání pak viz shora zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5749/2017, jehož závěry se obdobně uplatní i při výkladu zakladatelských právních jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.

[45] Soudům nižších stupňů lze přisvědčit, že ujednání obsažené v bodu 9. 7. 5. nově přijatých stanov není neplatné pro rozpor s ustanovením § 2269 o. z. jen proto, že výslovně nestanoví, že porušení zde uvedené povinnosti je „porušením členských povinností spojených s nájmem závažným způsobem“ pouze v případě, kdy toto porušení vedlo k závažné újmě. Už s ohledem na výslovný odkaz na označené ustanovení, obsažený ve sporném ujednání stanov, je při použití výkladových pravidel vyložených v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5749/2017 zřejmé, že porušení povinnosti uvedené v tomto ujednání stanov bude možné považovat i podle stanov za „závažné porušení“ povinností člena družstva jen tehdy, bude-li současně splněn zákonný požadavek uvedený v § 2269 odst. 2 části věty za středníkem o. z., tj. nastane-li z tohoto důvodu vážná újma.

[46] Jde-li však o zbývající sporná ujednání stanov (body 9. 7. 4. a 9. 7. 6.), soudy nižších stupňů se nikterak nevypořádaly s tím, že tato ujednání se (alespoň gramaticky) odchylují (způsobem omezujícím práva nájemce – člena družstva) od zákonné úpravy. Ustanovení § 2255 odst. 2 o. z. opravňuje nájemce bez dalšího, tj. bez nutnosti (dokonce časově omezeného) souhlasu pronajímatele v bytě i pracovat nebo podnikat (nezpůsobí-li to zvýšené zatížení pro byt nebo dům). Ustanovení § 2274 o. z. pak umožňuje nájemci dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Soudy tuto skutečnost zcela pominuly a aniž by použily pravidla výkladu zakladatelského právního jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5749/2017), uzavřely, že daná ujednání zákonu neodporují.

[47] Jakkoliv Nejvyšší soud nevylučuje, že uvedený závěr může po provedeném výkladu obstát, v situaci, kdy soudy žádný výklad neprovedly, je přinejmenším předčasný.

[48] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem co do řešení dovoláním otevřených otázek není správné, a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

[49] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

[50] V dalším řízení soudy mimo jiné nepřehlédnou, že i v případě pravidla obsaženého v § 731 odst. 2 z. o. k. může člen družstva namítat jeho porušení toliko v souladu s principem poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.) a s povinností chovat se k družstvu čestně (§ 212 odst. 1 věta první o. z.), a nesmí svého práva zneužít (§ 8 o. z.). Současně platí, že i v tomto případě je třeba zvažovat případné použití § 260 o. z. (k jeho výkladu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018).

[51] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů