// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 05.03.2019
Žaloba o splnění povinností podle zákona č. 134/2013 Sb.
I. Ke změně akcií na majitele, jež nebyly ke dni 1. 1. 2014 imobilizovány, na akcie na jméno došlo ze zákona (č. 134/2013 Sb.), aniž by k tomu byly zapotřebí jakékoliv další kroky ze strany akciové společnosti či akcionářů. V odpovídajícím rozsahu se, taktéž ze zákona (tedy aniž by k tomu byla nutná dohoda všech akcionářů či rozhodnutí valné hromady), změnily i stanovy společnosti.
Není zde tudíž žádná povinnost společnosti „změnit odpovídajícím způsobem stanovy“, jejíhož splnění by se mohl akcionář společnosti domáhat. Nesplní-li pak společnost povinnost podat návrh na zápis změny formy akcií ve lhůtě určené § 2 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb. do obchodního rejstříku, může tak učinit kdokoliv, kdo na takovém zápisu doloží právní zájem; touto osobou bude zpravidla i akcionář společnosti. Již proto není na místě, aby se akcionář u soudu domáhal uložení takové povinnosti (podat návrh na zápis) společnosti.
II. Ani splnění povinnosti společnosti uveřejnit výzvu k předložení akcií podle § 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb. se akcionář nemůže domáhat žalobou.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 912/2017, ze dne 12. 12. 2018
Dotčené předpisy:
§ 2 zák. č. 134/2013 Sb.
§ 3 zák. č. 134/2013 Sb.
Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobou ze dne 7. 4. 2015 se žalobce domáhá po žalovaném splnění povinností podle zákona č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 134/2013 Sb.“), a to, aby uvedl stanovy do souladu se zákonem a podal návrh na zápis změny formy akcií do obchodního rejstříku (§ 2 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb.), rozhodl, zda dojde k výměně akcií nebo vyznačení změn na dosavadních akciích (§ 3 odst. 3 zákona č. 134/2013 Sb.), a uveřejnil výzvu akcionářům k předložení akcií za účelem jejich výměny nebo vyznačení změn (§ 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb.). Žalobce tvrdí, že je vlastníkem 145 akcií na majitele, emitovaných žalovaným, série B, číslo 1 až 145, a uvádí, že se žalovanému pokoušel (bezúspěšně) předat akcie za účelem vyznačení nezbytných změn nebo jejich výměny za nové akcie na jméno a opakovaně jej k tomu vyzýval.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2015, č. j. 59 Cm 115/2015-12, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Základní kapitál žalovaného činí 31.300.000 Kč a podle zápisu v obchodním rejstříku je rozdělen na 313 kusů akcií na majitele v listinné podobě o jmenovité hodnotě 100.000 Kč. Žalovaný emitoval 168 akcií série A a 145 akcií série B.
2) Dne 1. 4. 2014 se konala valná hromada žalovaného, na níž byla přítomna (jako akcionář žalovaného) společnost Inovační technologické centrum – VÚK, a. s. (dále jen „společnost I.“), držící 128 akcií série A a 145 akcií série B. Valná hromada prohlásila všechny akcie emitované žalovaným za neplatné.
3) Žalovaný předal společnosti I. (jakožto vlastníku „zneplatněných“ akcií série A, číslo 1 až 128, a série B, číslo 1 až 145) akcie na jméno (společnosti I.) série A (číslo 1 až 128) a série B (číslo 1 až 145), emitované dne 1. 4. 2014.
4) Na majetek společnosti I. byl prohlášen konkurs. Insolvenční správce sepsal akcie na jméno série A (číslo 1 až 128) a série B (číslo 1 až 145), emitované dne 1. 4. 2014, do majetkové podstaty dlužníka (společnosti I.). Dne 2. 2. 2015 doplnil do soupisu majetkové podstaty i akcie na majitele, emitované žalovaným, série B, číslo 1 až 145.
Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že povinnosti, jejichž splnění se žalobce po žalovaném domáhá, vyplývají přímo ze zákona č. 134/2013 Sb., a za této situace „je nadbytečné splnění týchž povinností ukládat duplicitně rozhodnutím soudu“. V případě nesplnění zákonných povinností „je již na místě aplikace přechodných ustanovení“ zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], konkrétně § 777 a násl. z. o. k.
I kdyby bylo možné domáhat se těchto zákonných povinností soudní cestou, žalobce by nebyl aktivně věcně legitimován, neboť z provedených důkazů vyplývá, že akcie na majitele (145 kusů série B) na valné hromadě předložila společnost I., s níž také žalovaný jako s akcionářem jednal.
Navíc, jak bylo v řízení prokázáno, žalovaný část zákonných povinností již splnil, když akcie na majitele vyměnil za akcie na jméno.
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
Odvolací soud předně zdůraznil, že k 1. 1. 2014 se ex lege (§ 2 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb.) změnily listinné akcie na majitele na listinné akcie na jméno, a to bez ohledu na to, zda společnost splnila povinnosti plynoucí ze zákona. Taktéž ze zákona pak došlo i ke změně stanov společnosti; zápis do obchodního rejstříku je toliko zápisem deklaratorním. Úvahy soudu prvního stupně o možné aplikaci § 777 odst. 2 z. o. k. nejsou správné.
Správným naopak shledal odvolací soud názor soudu prvního stupně, podle něhož se nelze domoci uložení (žalobou požadovaných) povinností soudním rozhodnutím, neboť ty jsou žalovanému uloženy přímo zákonem č. 134/2013 Sb., a to včetně lhůt k jejich splnění. Nikomu nelze podle odvolacího soudu uložit povinnost zahájit soudní řízení, ani ve věcech veřejného rejstříku. Rovněž nelze zasahovat do rozhodování orgánů společnosti – představenstva žalovaného – a uložit mu, aby rozhodlo o výměně akcií či vyznačení změn na původní akcie.
S nesplněním povinnosti učinit výzvu do 30. 3. 2014 podle § 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb. není spojena žádná sankce, tudíž není podle odvolacího soudu důvod k uložení této povinnosti soudem.
S ohledem na řečené již nemá podle odvolacího soudu na posouzení věci vliv, zda žalobce je či není akcionářem žalovaného.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje je za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k řešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky, zda lze uložit akciové společnosti soudním rozhodnutím splnění povinností, jež jí vyplývají z § 2 a § 3 zákona č. 134/2013 Sb.
Podle přesvědčení dovolatele výklad přijatý soudy nižších stupňů vede „de facto k vyvlastnění dovolatele, a to jak bez náhrady, tak bez zákonného zmocnění“. Soudy jsou, jak se ostatně podává již z § 7 o. s. ř., oprávněny rozhodovat o uložení povinností plynoucích ze zákona č. 134/2013 Sb.
Žalovaný nesplnil své povinnosti plynoucí z § 2 a 3 zákona č. 134/2013 Sb., zejména „neuvedl své stanovy do souladu s touto novou skutečností, nepodal návrh na zápis změny formy akcií do obchodního rejstříku nejpozději do 30. 6. 2014 a neuveřejnil ve lhůtě do 31. 3. 2014 způsobem určeným pro svolání valné hromady výzvu“ předvídanou v § 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb.
Dovolatel naopak všechny své povinnosti splnil, a další kroky již nemohl realizovat bez součinnosti žalovaného. Jinou možnost než domoci se svých práv tak, jak to učinil, dovolatel nemá. V důsledku jednání žalovaného mohl být dovolatel zkrácen na svých akcionářských právech, včetně práva na dividendu, práva podílet se na rozhodování valné hromady či práva na podíl na likvidačním zůstatku.
Za významné pro rozhodnutí projednávané věci pak dovolatel považuje i vyřešení otázky, zda je akcionářem žalovaného. Na podporu svého tvrzení, že je vlastníkem akcií emitovaných žalovaným (a tudíž i jeho akcionářem), uvádí dovolatel řadu tvrzení, a současně dovozuje, že „nebyly splněny podmínky“ pro svolání valné hromady žalovaného, konané dne 1. 4. 2014.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné k řešení otázky výkladu § 2 a 3 zákona č. 134/2013 Sb., dosud v judikatuře Nejvyššího soudu v souvislostech nastíněných v dovolání beze zbytku neřešených.
Podle § 2 zákona č. 134/2013 Sb. se k 1. lednu 2014 mění listinné akcie na majitele, které nejsou imobilizovány, na listinné akcie na jméno; k tomuto dni rovněž dochází k odpovídající změně stanov společnosti. K účinnosti změny formy podle věty první se nevyžaduje zápis do obchodního rejstříku. Úprava změny formy akcií v zákoně upravujícím právní poměry obchodních společností a družstev se nepoužije (odst. 1). Představenstvo společnosti uvede stanovy do souladu s odstavcem 1 a podá návrh na zápis změny formy akcií podle odstavce 1 do obchodního rejstříku nejpozději do 30. června 2014 (odst. 2).
Podle § 3 téhož zákona akcionáři předloží akcie uvedené v § 2 odst. 1 společnosti k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno a sdělí společnosti údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů nejpozději do 30. června 2014. Akcionář, který je v prodlení s plněním těchto povinností, není po dobu prodlení oprávněn vykonávat práva spojená s akciemi, ohledně nichž je v prodlení (odst. 1). Nejpozději 3 měsíce před uplynutím lhůty podle odstavce 1 společnost uveřejní způsobem určeným pro svolání valné hromady společnosti výzvu k předložení akcií a oznámení o následcích spojených s prodlením podle odstavce 1 a § 4 (odst. 2). Zda dojde k výměně akcií nebo pouze k vyznačení změn na dosavadních akciích, rozhodne představenstvo (odst. 3).
Výkladem zákona č. 134/2013 Sb. se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1795/2018, v němž formuloval a odůvodnil následující závěry:
1) Jelikož je podle přesvědčení zákonodárce „existence anonymního vlastnictví akciových společností spjata s rizikem netransparentního prostředí“ [důvodová zpráva k návrhu zákona č. 134/2013 Sb., sněmovní tisk číslo 715, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010–2013 (dále jen „důvodová zpráva“), s. 9], mělo by být „výsledkem novelizačních snah snížení korupčního prostředí a ztížení podmínek pro nelegální činnost spjatou s anonymními akciemi“ (důvodová zpráva, s. 12).
2) K dosažení tohoto cíle zákonodárce s účinností od 30. 6. 2013 omezil emise akcií na majitele, neboť stanovil, že akciové společnosti mohou vydávat akcie na majitele pouze jako zaknihované cenné papíry nebo imobilizované cenné papíry (srov. § 155 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 134/2013 Sb., resp. § 263 odst. 2 větu druhou z. o. k.).
3) U listinných akcií na majitele vydaných přede dnem účinnosti zákona č. 134/2013 Sb., které nebyly imobilizovány, ponechal zákonodárce na společnostech, zda tyto účastnické cenné papíry zaknihují, imobilizují anebo zda změní jejich formu. Pro přijetí těchto kroků však zákonodárce stanovil časové omezení; s účinky k 1. 1. 2014 změnil formu listinných akcií na majitele, které (k tomuto datu) nebyly imobilizovány, a silou zákona z nich učinil listinné akcie na jméno (§ 2 odst. 1 věta první zákona č. 134/2013 Sb.).
4) Akcionářům byla uložena povinnost předložit společnosti nejpozději do 30. 6. 2014 akcie, jichž se tato změna dotkla, k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno, jakož i povinnost sdělit společnosti údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů (§ 3 odst. 1 věta první zákona č. 134/2013 Sb.). Společnosti měly akcionáře k předložení akcií vyzvat nejpozději tři měsíce před uplynutím lhůty končící 30. 6. 2014, a to způsobem určeným pro svolávání valné hromady (§ 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb.).
5) Jako následek porušení povinnosti předložit listinné akcie na majitele k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno zákonodárce stanovil, že akcionář není po dobu prodlení oprávněn vykonávat práva spojená s akciemi, ohledně kterých je v prodlení (§ 3 odst. 1 věta druhá zákona č. 134/2013 Sb.).
6) Sankce spočívající v sistaci výkonu práv spojených s akciemi, které akcionář nepředložil do 30. 6. 2014 k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně (ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 134/2013 Sb.), nezávisí na tom, kdy (popřípadě zda vůbec) společnost vyzvala akcionáře, aby jí akcie předložili, ba ani na tom, jakou lhůtu společnost akcionářům k předložení akcií stanovila.
7) Zákon č. 134/2013 Sb. neurčuje, že by k pozastavení výkonu práv spojených s akciemi, ohledně nichž je akcionář v prodlení, nedocházelo, prodlévala-li společnost s výzvou k jejich předložení či neuplynula-li lhůta, kterou společnost stanovila, aby jí byly akcie předloženy, a tento závěr neodpovídá ani účelu zákonné sankce stanovené pro případ prodlení akcionáře. Nelze totiž přehlédnout, že zákon č. 134/2013 Sb. sleduje v prvé řadě veřejný zájem na zvýšení „transparentnosti“ akciových společností.
8) Účelem zákonného požadavku, aby akcionář předložil společnosti akcie (jejichž forma byla změněna působením zákona č. 134/2013 Sb.) a sdělil jí údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů, není jen umožnit společnosti splnit její povinnosti vést seznam akcionářů (§ 264 a násl. z. o. k.) a zabezpečit, aby jí emitované akcie (jež jsou v důsledku zákona nově akciemi na jméno) měly veškeré zákonné náležitosti (§ 3 odst. 1 věta první, odst. 3 zákona č. 134/2013 Sb., § 259 a 260 z. o. k.). Hlavním smyslem tohoto požadavku je snaha přimět akcionáře, aby „vystoupili z anonymity“.
9) Proto je § 3 odst. 1 zákona č. 134/2013 Sb. nezbytné vykládat tak, že sankce stanovená tímto ustanovením nastoupí bez ohledu na to, kdy (popřípadě zda vůbec) společnost vyzvala akcionáře, aby jí předložili akcie, jejichž forma byla změněna působením zákona č. 134/2013 Sb., respektive na to, jakou lhůtu společnost akcionářům stanovila k předložení těchto akcií. Poruší-li společnost povinnosti stanovené jí § 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb., lze uvažovat toliko o nároku na náhradu tímto porušením způsobené škody.
10) Z hlediska poměřování vhodnosti, potřebnosti a míry zásahu do práv akcionáře je zákonodárcem zvolený způsob regulace ústavně konformním. Ačkoli totiž dochází k bezprostřednímu zásahu do vlastnického práva akcionáře, je akcionář ve výkonu práv spojených s akciemi toliko omezen (není vlastnického práva zbaven). Navíc se tak děje pouze na přechodnou dobu, neboť jsou-li akcie k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno předloženy (a sdělí-li akcionář společnosti údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů), sistace jeho práv spojených s dotčenými akciemi bez dalšího (automaticky) odpadne. Akcionáře před případnou nečinností společnosti chrání i § 7 odst. 5 zákona č. 134/2013 Sb.
11) Výše uvedené závěry platí také tehdy, drží-li akcie, jejichž forma byla změněna působením zákona č. 134/2013 Sb., zástavní věřitel nebo jiná osoba, která je oprávněna mít akcie u sebe. Zákon stanoví, že za těchto okolností má akcie k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie předložit osoba, která je oprávněna mít akcie u sebe (§ 5 odst. 1 zákona č. 134/2013 Sb.). Pro případ, že k tomu – navzdory výzvě ze strany akcionáře – nedojde, akcionáři odpovídá zástavní věřitel (nebo jiná osoba oprávněná mít akcie u sebe) za škodu vzniklou v důsledku prodlení (§ 5 odst. 2 věta druhá zákona č. 134/2013 Sb.); k pozastavení účinků § 3 odst. 1 zákona č. 134/2013 Sb. však nedochází ani za těchto okolností.
Promítnuto do poměrů projednávané věci shora řečené znamená, že ke změně akcií na majitele, emitovaných žalovaným, jež nebyly ke dni 1. 1. 2014 imobilizovány, na akcie na jméno došlo ze zákona, aniž by k tomu byly zapotřebí jakékoliv další kroky ze strany společnosti či akcionářů. V odpovídajícím rozsahu se, taktéž ze zákona (tedy aniž by k tomu byla nutná dohoda všech akcionářů či rozhodnutí valné hromady), změnily i stanovy společnosti.
Není zde tudíž žádná povinnost společnosti „změnit odpovídajícím způsobem stanovy“, jejíhož splnění by se mohl akcionář společnosti domáhat. Nesplní-li pak společnost povinnost podat návrh na zápis změny formy akcií ve lhůtě určené § 2 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb. do obchodního rejstříku, může tak učinit kdokoliv, kdo na takovém zápisu doloží právní zájem (§ 11 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2624/2016); touto osobou bude zpravidla i akcionář společnosti. Již proto není na místě, aby se akcionář u soudu domáhal uložení takové povinnosti (podat návrh na zápis) společnosti.
Jde-li o povinnost společnosti upravenou v § 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb., nelze ji již – s ohledem na uplynutí lhůty určené označeným ustanovením – splnit. Navíc, jak vysvětlil Nejvyšší soud ve shora citovaném usnesení, nesplnění této povinnosti nemá žádný vliv na důsledky plynoucí pro akcionáře z § 3 odst. 1 zákona č. 134/2013 Sb. Nepředloží-li akcionář své akcie společnosti ve lhůtě tam upravené, není po dobu prodlení oprávněn vykonávat práva s těmito akciemi spojená, a to bez ohledu na to, zda společnost uveřejnila výzvu dle § 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb. Naopak splní-li akcionář svoji povinnost dle § 3 odst. 1 zákona č. 134/2013 Sb. (předloží-li společnosti akcie, jejichž forma byla změněna působením zákona č. 134/2013 Sb., a sdělí-li jí údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů), může vykonávat všechna práva spojená s těmito akciemi bez ohledu na to, zda společnost taktéž splnila své povinnosti uložené zákonem. Ani splnění povinnosti podle § 3 odst. 2 zákona č. 134/2013 Sb. se tedy akcionář nemůže domáhat žalobou.
Konečně jde-li o povinnost společnosti rozhodnout o tom, zda změna formy bude na stávajících akciích vyznačena, anebo zda dojde k výměně stávajících akcií za akcie nové (mající náležitosti listinných akcií na jméno), nelze přehlédnout, že – dle skutkových zjištění soudů nižších stupňů – žalovaný rozhodl o výměně dosavadních akcií na majitele za nové akcie (splňující náležitosti akcií na jméno). V této souvislosti Nejvyšší soud ponechává stranou skutečnost, že valná hromada žalovaného měla předtím rozhodnout o „zneplatnění“ dosavadních akcií (posouzení, zda vůbec jde o rozhodnutí valné hromady vyvolávající jakékoliv právní účinky, není pro projednávanou věc významné). Již proto se dovolatel nemůže domáhat ani uložení této povinnosti.
Zbývá dodat, že má-li dovolatel za to, že je vlastníkem 145 akcií na jméno série B, emitovaných žalovaným, nezbývá mu než uplatnit svá tvrzená práva vůči těm, kdo podle jeho přesvědčení zasahují do jeho vlastnického práva. S ohledem na okolnosti projednávané věci se v této souvislosti sluší poukázat na důsledky, jež se soupisem akcií do majetkové podstaty dlužníka spojuje zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon); srov. zejména § 228 písm. b), § 246 odst. 1 a dále § 225 a násl. insolvenčního zákona.
Jelikož dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. není dán, Nejvyšší soud, který neshledal ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží v souladu s § 242 odst. 3 o. s. ř., dovolání žalobce zamítl podle § 243d písm. a) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243b a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Autor: -mha-