// Profipravo.cz / Kupní a směnná smlouva
Kupní a směnná smlouva
17.04.2012 00:01
K neplatnosti kupní smlouvy z důvodu sjednání příliš nízké kupní ceny
I. Platné právo neobsahuje právní institut neúměrného zkrácení (laesio enormis) řešící případy, kdy došlo ke sjednání příliš nízké kupní ceny, pokud taková cena není v rozporu s cenovými předpisy. Nelze ovšem vyloučit, že okolnost hrubého nepoměru plnění jedné ze stran k tomu, co poskytla druhá strana, může ve spojitosti s dalšími okolnostmi daného případu (nikoliv však sama o sobě) již naplňovat znaky jednání kolidujícího s dobrými mravy (Rc 57/2011).
II. Nízká kupní cena (není-li v rozporu s cenovými předpisy), pokud byla výsledkem smluvního ujednání účastníků, aniž by uzavření právního úkonu doprovázela (doprovázely), resp. na uzavření smlouvy měla (měly) vliv i okolnost (okolnosti), v jejímž (jejichž) důsledku by takové jednání se příčilo dobrým mravům, pochopitelně nesleduje nemravný cíl ani nemá nemravný důsledek. Stejně tak uzavření více kupních smluv mezi stejnými účastníky (byť) s (výrazně) odlišnými kupními cenami nepředstavuje okolnost, která by mohla zakládat úvahy o absolutní neplatnosti tohoto kterého právního úkonu z důvodu, že se příčí dobrým mravům (§ 39 obč. zák.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 21/2012, ze dne 27. 3. 2012
17.04.2012 00:00
Ke sjednání kupní ceny odkazem na budoucí znalecký posudek
Kupní cena sice může být ve smlouvě stanovena jinak než uvedením konkrétní peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno kupní cenu zcela nepochybně určit, a to již v době uzavření smlouvy, neboť smlouva nemůže být platně uzavřena bez dosažení shody o jejích podstatných náležitostech. Tomuto požadavku by samozřejmě vyhovoval odkaz na konkrétní již existující znalecký posudek o ceně prodávané věci, jelikož ze závěrů tohoto posudku by bylo možno v okamžiku uzavření smlouvy bez jakýchkoli pochyb stanovit přesnou finanční částku.
Naproti tomu pokud by určení kupní ceny ve smlouvě bylo omezeno na odkaz na znalecký posudek, který bude teprve v budoucnosti vypracován, nemohlo by jít o určitý, a tedy platný právní úkon (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť ani samotným účastníkům smlouvy by v době jejího uzavření nebylo známo, za jakou cenu je věc vlastně prodávána, a tento nedostatek by nebylo možno překlenout ani výkladem.
Smluvní ujednání obsažené ve zde posuzované smlouvě o smlouvě budoucí sice stanoví mechanismus, na základě kterého má být kupní cena pro účely kupní smlouvy určena, tento mechanismus však neumožňuje ke dni uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě určení, jaká konkrétní částka má představovat kupní cenu. Závěr odvolacího soudu o neplatnosti budoucí kupní smlouvy pro neurčitost danou neurčitým ujednáním o kupní ceně je proto správný.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1848/2010, ze dne 28. 3. 2012
16.04.2012 00:00
KS: Přerušení řízení
Řízení o výkon rozhodnutí vedené proti žalovanému a omezující žalovaného ve smluvní volnosti nakládat s pozemky může být důvodem pro přerušení řízení (§ 109 odst. 2 písm. c/ OSŘ) o žalobě o nahrazení projevu vůle žalovaného při realizaci žalobcova předkupního práva k pozemkům.
podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 23Co 423/2011, ze dne 29. 9. 2011
21.03.2012 00:02
K poučovací povinnosti prodávajícího podle zákona o ochraně spotřebitele
I. Rozsah instruktážní povinnosti prodávajícího vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a jeho limity stanovené v § 9 odst. 2 větě druhé zákona je třeba vyložit s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivého případu, zejména povahy toho kterého výrobku. Je přitom třeba aplikovat princip proporcionality, tj. klást na výrobce pouze požadavky rozumné, přiměřené okolnostem, nikoli požadavky nepřiměřené. To platí i pro posouzení otázky, o jakých nebezpečích vyplývajících z nesprávného použití nebo údržby výrobku je prodávající povinen spotřebitele poučit. Jde o nebezpečí objektivně známé, reálné a předvídatelné.
Na druhé straně povinnost se nevztahuje na skutečnosti (nebezpečí) zřejmé a obecně známé, např. že kamna, v kterých se topí, jsou horká. Je tedy třeba hledat přiměřenou rovnováhu mezi ochranou spotřebitele na jedné straně a reálnými možnostmi prodávajícího na straně druhé a stanovit racionální hranici mezi odpovědností, jíž lze rozumně zatížit prodávajícího, a náhodou (vyšší mocí), která již musí zatěžovat poškozeného.
II. Ustanovení § 9 odst. 2 věty druhé zákona o ochraně spotřebitele patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V takovém případě dovolací soud může přehodnocovat individuální uvážení odvolacího soudu, pouze je-li zjevně nepřiměřené.
III. Dovolací soud v posuzované věci (s přihlédnutím ke zjištěním, že návod k dřevoplynovému kotli obsahoval veškeré informace potřebné k obsluze a údržbě kotle i upozornění na některé postupy, které snižují jeho životnost, že životnost kotle nelze obecně určit, neboť je závislá na mnoha faktorech, že destrukce kotle nepatří obecně k rizikům snížení jeho životnosti a že tragická událost byla výsledkem neobvyklé shody okolností) nepovažuje za zjevně nepřiměřený závěr odvolacího soudu, že vhodnost provedení odborné kontroly kotle po určité době používání je všeobecně známou skutečností ve smyslu § 9 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, o které není třeba spotřebitele poučovat ve smyslu § 9 odst. 1 citovaného zákona. Nevyžadují-li kontrolu kotle (za uvedeného skutkového stavu) obecně závazné právní předpisy ani technické normy, lze souhlasit s odvolacím soudem, že prodávající neporušil povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, chybí tedy jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu dle § 420 odst. 1 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2516/2009, ze dne 29. 2. 2012
13.03.2012 00:01
K omezení odpovědnosti prodávajícího za vady dle § 501 obč. zák.
Ustanovení § 501 obč. zák. dopadá pouze na věci určené úhrnně, tedy „jak stojí a leží“. Jde o ustanovení, které představuje zvláštní úpravu smluvní odpovědnosti za vady k věcem, které jsou ve smlouvě vymezeny úhrnně, tedy bez rozlišení věcí určených individuálně či druhově a bez ohledu na jejich jakost, množství a váhu („jak stojí a leží“), s nimiž se nakládá jako s celkem.
Umožnění převodu věcí určených individuálně nebo druhově s doložkou „jak stojí a leží“ by odporovalo smyslu zákonné odpovědnosti prodávajícího za vady prodané věci a výrazně by znevýhodňovalo kupujícího, neboť by nemohl uplatnit svůj nárok z odpovědnosti za vady.
Protože v daném případě bylo kupní smlouvou převáděno vlastnické právo k nemovitostem (domu a pozemku), tedy k věcem určeným individuálně, je dopad ustanovení § 501 obč. zák. na odpovědnost za vady vyloučen.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1430/2010, ze dne 29. 2. 2012
28.11.2011 00:02
K přechodu zákonného předkupního práva podílových spoluvlastníků
Oprávnění ze smluvně založeného předkupního práva - bez ohledu na to, zda bylo sjednáno jako závazkový právní vztah, působící jen mezi smluvními stranami, nebo jako právo věcné, zavazující i právní nástupce povinné osoby - je osobní povahy, tj. je spjato pouze s osobou oprávněného a zaniká její smrtí (popř. jejím zánikem). Oprávnění ze smluveného předkupního práva nelze převést smlouvou na jiného a nepřechází ani na dědice (§ 604 obč. zák.). Osoba oprávněného se tudíž během existence předkupního práva nemůže měnit.
Oproti tomu v případě zákonného předkupního práva podílových spoluvlastníků nový spoluvlastník, který nabyl podíl k věci od svého právního předchůdce (původního spoluvlastníka), stává se ex lege osobou oprávněnou z předkupního práva, které je vázáno na spoluvlastnický podíl. Zákonné předkupní právo tak v důsledku převodu spoluvlastnického podílu fakticky nezaniká; v závislosti na změně vlastnictví podílu se pouze mění osoba z předkupního práva oprávněná. Předkupní právo zanikne až se zánikem podílového spoluvlastnictví. Ustanovení § 604 obč. zák. se tak v případě zákonného předkupního práva podílových spoluvlastníků nepoužije.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3982/2009, ze dne 20. 10. 2011
07.09.2011 00:00
K povinnosti vyrozumět spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace
Přijal-li prodávající od spotřebitele, který jej kontaktoval, věc k reklamaci, pak k vyřízení reklamce dojde až v okamžiku, kdy prodávající spotřebitele vyrozumí (ať už písemně nebo osobně) o tom, jakým způsobem byla reklamace vyřízena (tedy zda byl s reklamací úspěšný či nikoli). Teprve tehdy je možno reklamaci považovat za vyřízenou - prodávající se jí již nebude muset zabývat. Součástí povinnosti prodávajícího vyřídit reklamaci v zákonné lhůtě podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. je tak i jeho povinnost vyrozumět spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace.
Lze uzavřít, že stanoví-li zákon o ochraně spotřebitele lhůtu 30 dnů k vyřízení reklamace od jejího uplatnění, pak prodejce svou povinnost splní, jestliže v zákonné lhůtě (není-li smluvena lhůta delší) též vyrozumí spotřebitele o způsobu vyřízení reklamace; tím zabrání vzniku nevyvratitelné právní domněnky neodstranitelnosti vady.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3228/2009, ze dne 27. 7. 2011
(posuzováno podle zák. č. 634/1992 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2006)
11.08.2011 00:00
K předkupnímu právu státu při prodeji kulturní památky
Jestliže se v daném případě stát vůči účastníkům převodní smlouvy o prodeji kulturní památky včas a zákonem předvídaným způsobem dovolal (relativní) neplatnosti tohoto právního úkonu ve smyslu § 13 odst. 4 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (ve znění k 21.1.1994), pak do té doby relativně neplatný právní úkon (kupní smlouva), který do uvedeného okamžiku bylo možno konvalidovat (dodatečným udělením souhlasu státu s předmětným převodem), se stal s účinky ex tunc neplatným právním úkonem; okolnost, že občanské soudní řízení, ve kterém se stát domáhal svého předkupního práva, bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno, je v poměru k této nastanuvší neplatnosti právně irelevantní, neboť uvedená okolnost nemohla již nic změnit na popsaném hmotněprávním následku, který (dovoláním se neplatnosti uvedeného právního úkonu) nastal.
Námitka (relativní) neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 13 odst. 4 zákona č. 20/1987 Sb., v rozhodném znění, tedy představuje jednostranný adresovaný hmotněprávní úkon, který – je-li učiněn po právu - okamžikem, kdy dojde do dispoziční sféry posledního z účastníků předmětné smlouvy, jíž bylo porušeno předkupní právo státu [vlastník kulturní památky porušil svou povinnost přednostně písemně nabídnout státu ke koupi nemovitost – kulturní památku (a s účinností zákona č. 320/2002 Sb., nemovitost představující národní kulturní památku)], vyvolá neplatnost dotčeného právního úkonu (smlouvy), a to s účinky ex tunc. Za této hmotněprávní situace již nepřichází v úvahu ani konvalidace tohoto právního úkonu, neboť právní účinky neplatnosti právního úkonu již nastaly a nelze je nijak změnit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3978/2009, ze dne 22. 6. 2011
22.06.2011 00:01
K důsledkům porušení předkupního práva podle § 603 odst. 3 obč. zák.
I. Ustanovení § 603 odst. 3 obč. zák. se vztahuje na věcné předkupní právo, na závazkové předkupní právo nikoliv.
II. Dohoda o předkupním právu může být nepochybně součástí jakékoliv smlouvy; je-li však obsažena v nájemní smlouvě, neznamená to, že s právy a povinnostmi přecházejícími na nabyvatele věci z nájemní smlouvy přechází na něj také závazek z předkupního práva.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4308/2009, ze dne 15. 6. 2011
30.05.2011 00:02
K odlišnosti podmínek nabídky na využití předkupního práva a převodu třetí osobě
I. Smlouvou o převodu spoluvlastnického podílu na třetí osobu neporušuje převádějící spoluvlastník předkupní právo oprávněného spoluvlastníka jen proto, že cena a další podmínky obsažené v nabídce nebyly naprosto totožné s těmi, za kterých byl spoluvlastnický podíl nakonec převeden.
Nikoliv zásadní odchylky ceny realizované od kupní ceny nabídnuté oprávněnému spoluvlastníkovi nemohou mít za následek poškození práv spoluvlastníka; opačný výklad by byl zjevně nepřiměřený. To platí i pro další podmínky prodeje včetně splatnosti kupní ceny.
II. Rovněž pokud se jednotlivé smluvní podmínky (cena, splatnost aj.) v nabídce učiněné spoluvlastníkovi a podmínky, za kterých je podíl následně prodán třetí osobě, podstatně liší, nelze z toho bez dalšího dovozovat porušení předkupního práva. Jednotlivé smluvní podmínky totiž nemohou být srovnávány izolovaně, ale naopak je nutné je hodnotit v kontextu všech ostatních smluvních podmínek (delší doba splatnosti může být vykompenzována např. poskytnutým zajištěním nebo vyšší cenou apod.). Jedině v případě, že takto komplexně hodnocené smluvní podmínky, za kterých byl spoluvlastnický podíl nabídnut spoluvlastníku, jsou méně výhodné (natolik, aby to objektivně mohlo ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky) než podmínky, za kterých byl podíl následně prodán třetí osobě, dojde k zásahu do předkupního práva oprávněného spoluvlastníka. Naopak, pokud je spoluvlastnický podíl prodán třetí osobě za srovnatelných či méně výhodných podmínek, k žádnému poškození práv spoluvlastníka nedochází a jeho předkupní právo není porušeno.
III. Jednou z podmínek převodu podílu, právně významných pro posouzení toho, zda pozdější převod spoluvlastnického podílu na třetí osobu byl vykonán v souladu s nabídkou k výkonu předkupního práva, je shoda podmínek, za kterých má nabyvatel zaplatit kupní cenu, tedy i podmínek splatnosti. Předkupní právo spoluvlastníka však není „bez dalšího“ porušeno, jestliže nabídka doručená podílovému spoluvlastníku neobsahovala údaj o splatnosti kupních cen a poté prodávající uzavřel kupní smlouvy, jež obsahovaly individuální splatnost kupních cen.
Jestliže není v nabídce na odkoupení podílu, učiněné oprávněnému spoluvlastníkovi, stanovena doba splatnosti, je třeba vyjít z toho, že tato doba je dvouměsíční a počíná běžet od doručení nabídky (§ 605 obč. zák.). Takto stanovenou splatnost je pak třeba porovnat se splatností dohodnutou mezi převádějícím spoluvlastníkem a třetí osobou a zvážit, zda případný rozdíl má za následek podstatný rozdíl mezi podmínkami nabídky a smlouvy, za kterou byl podíl prodán, a zda se zřetelem ke všem okolnostem věci lze učinit závěr, že by „průměrný“ oprávněný spoluvlastník v případě, že by mu byla učiněna nabídka vyplatit podíl za stejných podmínek, za jakých byl podíl později převeden na třetí osobu, nabídku přijal.
Jestliže tedy splatnost byla ve smlouvě o převodu podílu, uzavřené později s třetí osobou, stanovena jinak než v § 605 obč. zák., příp. v nabídce na odkoupení podílu učiněné oprávněnému spoluvlastníku (za předpokladu, že nabídka obsahovala lhůtu splatnosti delší než dvouměsíční podle § 605 obč. zák.), lze učinit závěr o tom, že bylo porušeno předkupní právo spoluvlastníka jen za předpokladu, že podmínky splatnosti se podstatně lišily, a to natolik, že rozdíl mezi nimi mohl objektivně ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky na realizaci předkupního práva. Jde tedy o případy, kdy soud po zvážení všech okolností věci dospěje k závěru, že kdyby byly oprávněnému spoluvlastníkovi nabídnuty stejné podmínky splatnosti jako třetí osobě, nabídku na vykoupení věci by přijal.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1926/2009, ze dne 11. 5. 2011
20.04.2011 00:01
K odstoupení od kupní smlouvy pro vady činící věc neupotřebitelnou
Ustálená soudní praxe posuzuje neupotřebitelnost vadné věci ve smyslu ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák. se zřetelem k povaze a účelu věci. Věc, která je předmětem kupní smlouvy, je neupotřebitelnou, je-li vada neodstranitelná, a proto ji nelze užívat dohodnutým způsobem nebo řádně, anebo je-li vada (objektivně) odstranitelná, avšak náklad na její odstranění (opravu věci) je vzhledem k (obecné) ceně předmětu koupě neúměrně vysoký. Jestliže neupotřebitelnost věci je přechodná a odstranitelná opravou úměrnou ceně věci v době prodeje, má kupující právo jen na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady.
Odvolací soud v dané věci při posouzení předpokladů uplatnění práva odstoupit od kupní smlouvy zohlednil všechna v úvahu připadající kritéria, tedy nejen nepoměr nákladů nezbytných na opravu vozidla (nejméně 60.000,- Kč) a jeho kupní ceny (167.000,- Kč), ale i zjištěné okolnosti, které způsobují neúčelnost výměny stávajícího motoru za kompletní starší motor stejného typu (individuální dovoz předmětného vozidla do České republiky, existence pouhého duplikátu technického průkazu, chybné datum první registrace vozidla, nevěrohodnost stavu počítadla ujetých kilometrů a prodej vozidla v neautorizovaném bazaru).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4423/2009, ze dne 31. 3. 2011
14.04.2011 00:02
ÚS: K jednoznačnosti ujednání kupní smlouvy
Autonomie vůle, která je elementární podmínkou fungování materiálního právního státu, není zcela absolutní, ale je limitována (v rámci spotřebitelských vztahů) principem ochrany té osoby, která činila právní úkon s důvěrou v určitý, druhou stranou jí prezentovaný skutkový stav.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2877/10, ze dne 01.03.2011
29.03.2011 00:01
K určení budoucí kupní ceny ve smlouvě o budoucí smlouvě
Smlouva o smlouvě budoucí musí obsahovat všechny nezbytné obsahové i formální náležitosti budoucí smlouvy odpovídající smluvnímu typu, ke kterému se vztahuje, což znamená, že v případě (budoucí) kupní smlouvy musí být dosaženo dohody o předmětu koupě a kupní ceně.
Není sice vyloučeno, aby kupní cena byla ve smlouvě stanovena jiným způsobem než uvedením peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno kupní cenu zcela nepochybně určit, a to již v době uzavření smlouvy, neboť smlouva nemůže být platně uzavřena bez dosažení shody o jejích podstatných náležitostech. Jelikož smlouva o budoucí smlouvě musí obsahovat podstatné náležitosti hlavní smlouvy, tj. zde kupní smlouvy o převodu nemovitostí, je uvedený závěr o určitosti ujednání použitelný i v projednávané věci.
Pokud posuzovaná smlouva o budoucí smlouvě obsahuje ujednání smluvních stran, podle něhož „podstatnými náležitostmi budoucí smlouvy bude cena, kterou se smluvní strany zavazují dohodnout ve stejné výši a za stejných podmínek, za kterých předmět smlouvy nabudou do vlastnictví budoucí prodávající.“, je takové ujednání o ceně budoucí koupě neurčité, jelikož v okamžiku uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nebyla výše kupní ceny zřejmá. Nebylo tedy dosaženo mezi účastníky dohody o konkrétní výši či mechanismu určení kupní ceny, na jejímž základě by ji bylo možno jednoznačně zjistit v okamžiku uzavření smlouvy o smlouvě budoucí popř. v období jejího trvání.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4404/2008, ze dne 24. 2. 2011
23.02.2011 00:02
K neplatnosti kupní smlouvy uzavřené obcí v rozporu se zveřejněným záměrem
Určení podmínek, jež musí splňovat zájemce o nabytí nemovitého majetku obce (podmínek tzv. nabídkového řízení), nebylo předepsanou (obligatorní) náležitostí zveřejňovaného záměru ve smyslu ustanovení § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění do 12.11.2000. Pokud však obec takové podmínky stanovila a zveřejnila je v rámci záměru o převodu nemovitostí jako jeho součást, pak tyto podmínky jsou součástí zveřejněného záměru se všemi důsledky s tím spojenými.
Jestliže obec ve zveřejněném záměru stanoví podmínky, jež musí splňovat zájemce o nabytí nemovitého majetku obce, kupní smlouvu však uzavře se subjektem, který tyto podmínky nesplňoval, jde o kupní smlouvu uzavřenou v rozporu se zveřejněným záměrem.
Kupní smlouva, kterou obec uzavře v rozporu se zveřejněným záměrem, sice neodporuje výslovnému zákazu zákona, ba dokonce zákonnému požadavku zdánlivě, z čistě formálního hlediska vyhovuje, z věcného však nikoliv, neboť jí byl realizován jiný záměr než ten, který byl zveřejněn, a svými důsledky – netransparentností při nakládání s majetkem obce jakožto veřejným majetkem a porušením zásady rovnosti přístupu k zájemcům o jeho nabytí (jejich diskriminací), zákonu (tj. ustanovení § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb.), jeho účelu a smyslu (ratio legis) odporuje, tudíž jej obchází. Proto též kupní smlouva, jež byla uzavřena v rozporu se zveřejněným záměrem, je právním úkonem neplatným pro obcházení zákona podle ustanovení § 39 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 721/2010, ze dne 26. 1. 2011
15.12.2010 00:00
K neplatnému fiduciárnímu převodu vlastnického práva
Jestliže podle vůle smluvních stran účelem převodu vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem na věřitele ze smlouvy o půjčce bylo zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce s tím, že po splacení půjčky kupující převede vlastnické právo k nemovitostem zpět na žalobkyni, nejedná se o kupní smlouvu ve smyslu § 588 obč. zák., nýbrž o ujednání odpovídající zajišťovacímu převodu vlastnického práva, postrádající obligatorní písemnou formu vyžadovanou § 553 obč. zák.; navíc jde o ujednání, které bylo sjednáno jako fiduciární převod práva a které neobsahuje dohodu o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že žalobkyně zajištěnou pohledávku z půjčky věřiteli řádně a včas neuhradí. Kupní smlouva je z těchto důvodů právním úkonem absolutně neplatným ve smyslu § 39 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4246/2008, ze dne 27. 10. 2010
19.11.2010 00:01
K odpovědnosti za vady předmětu dobrovolné dražby dle zák. č. 26/2000 Sb.
I. Za vady předmětu dražby dobrovolné provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. odpovídá navrhovatel, jde-li o vady, které mu byly či měly být známy a neupozornil na ně včas dražebníka ve smlouvě o provedení dražby.
Ve vztahu k dražebníkovi není v zákoně o veřejných dražbách odpovědnost za vady upravena. Za této situace může být odpovědnost dražebníka za vady předmětu dražby založena jen za podmínek uvedených v občanském zákoníku. Vzhledem k tomu, že při veřejné dražbě přechází na vydražitele vlastnictví nebo jiné právo na základě právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora, nepřichází již z tohoto důvodu v úvahu posuzování odpovědnosti dražebníka za vady předmětu dražby podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku.
Uvedené samozřejmě neznamená, že by vydražitel mohl být poškozen vadami, které se na předmětu dražby vyskytly, tedy tím, že vydražená věc nemá vlastnosti odpovídající stavu, v němž se předmět dražby nacházel podle jeho popisu, obsaženého v dražební vyhlášce. Neupozornil-li navrhovatel ve smlouvě o provedení dražby dražebníka na vady, které mu byly či měly být známy při podání návrhu na provedení dražby, odpovídá za ně, a to nikoliv dražebníkovi, ale vydražiteli. Kdyby navrhovatel na vady předmětu dražby dražebníka řádně upozornil, avšak dražebník by oznámené vady náležitě nepromítl do popisu stavu předmětu dražby v dražební vyhlášce nebo v jejích dodatcích, byl by odůvodněn závěr, že dražebník porušil ustanovení zákona o veřejných dražbách a že proto odpovídá za škodu tím způsobenou podle ustanovení § 63 odst. 4 zákona o veřejných dražbách.
II. V případě, že předmětem dražby byla nemovitost a že vydražitel nabyl vlastnictví vydražené nemovitosti, z ustanovení § 32 odst. 2 zákona o veřejných dražbách vyplývá, že vydražiteli věc předá bývalý (dosavadní) vlastník mimo jiné "podle podmínek uvedených v dražební vyhlášce", tedy ve stavu, v němž se předmět dražby (nemovitost) nacházel podle popisu uvedeného v dražební vyhlášce. Nebezpečí škody na předmětu dražby (nemovitosti) z navrhovatele (dosavadního vlastníka) přechází na vydražitele dnem předání předmětu dražby, popř. dnem, kterým se vydražitel ocitl v prodlení s převzetím předmětu dražby; škodu, která by na předmětu dražby vznikla do přechodu nebezpečí škody na vydražitele, je navrhovatel (dosavadní vlastník) nepochybně povinen uhradit (§ 420 obč. zák.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 534/2009, ze dne 30. 6. 2010
(posuzováno podle právních předpisů účinných do 31. 8. 2006)
15.11.2010 00:02
K záruční odpovědnosti za vady při prodeji zboží v obchodě
I. Podstata záruční odpovědnosti za vady, které představují rozpor s kupní smlouvou a vyskytnou se po převzetí věci v záruční době, upravená v § 619 obč. zák., nedoznala oproti dosavadní úpravě zásadních změn; je vyloučena, mimo jiné, při prodeji věcí použitých (§ 619 odst. 1 obč. zák.)
II. Směrnice č. 1999/44/ES stanoví odpovědnost prodávajícího pouze na existenci rozporu zboží (včetně zboží použitého) se smlouvou v době převzetí zboží spotřebitelem, což odpovídá právní úpravě zákonné odpovědnosti za shodu s kupní smlouvou podle § 616 odst. 1 obč. zák. Článek 5 bod. 1 Směrnice upravuje pouze lhůtu, v níž prodávající odpovídá za shodu se smlouvou; záruční odpovědnost prodávajícího za vady nezakládá.
Právní úprava prodeje zboží v obchodě v občanském zákoníku (jeho § 619 odst. 1) tak nad rámec Směrnice (ve prospěch ochrany spotřebitele) stanoví záruční odpovědnost prodávajícího za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou a vyskytnou se dodatečně po převzetí věci ve dvouleté záruční době, přičemž u nich není třeba prokazovat jejich existenci v době prodeje. Je-li použité zboží z této záruční odpovědnosti vyloučeno (§ 619 odst. 1 obč. zák.), není tato právní úprava v rozporu s pravidly Směrnice.
Pro aplikovatelnost výjimky dle ust. § 619 odst. 1 obč. zák. přitom není podstatná okolnost, zda kupující byl prvním kupujícím předmětné věci. Právní úprava odpovědnosti za vady obsažená v občanském zákoníku zohledňuje pouze zboží „použité“, nikoli zboží „zakoupené prvním kupujícím.“
III. Není však vyloučeno, aby prodávající při prodeji použitého zboží v obchodě poskytl kupujícímu záruku na základě jejich dohody ve smyslu § 502 obč. zák.
IV. Vyvratitelná domněnka obsažená § 616 odst. 4 obč. zák., že rozpor s kupní smlouvou, jenž se projevil do šesti měsíců od převzetí věci kupujícím, existoval již při převzetí, se vztahuje i na věci použité (s výhradou vad uvedených v § 619 odst. 3 obč. zák.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2281/2008, ze dne 26. 10. 2010
19.10.2010 00:02
K promlčení v případě absolutně neplatné kupní smlouvy
V případě koupě nemovitosti jsou vzájemnými a navzájem podmíněnými plněními ze strany prodávajícího převod vlastnictví a ze strany kupujícího zaplacení kupní ceny. Zaplacení kupní ceny je protiváhou vlastnictví k převáděné věci. Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena a kupující tedy není vlastníkem věci, ačkoliv zaplatil kupní cenu, prodávající je povinen kupní cenu mu vrátit; vrácení kupní ceny je na druhé straně vyváženo tím, že vlastnictví k předmětu převodu zůstává prodávajícímu.
Z uvedeného vyplývá, že u absolutně neplatné části kupní smlouvy vznikl mezi žalobkyní a žalovaným synallagmatický závazek ve smyslu ustanovení § 457 obč. zák., neboť obě smluvní strany si podle kupní smlouvy plnily (prodávající převzal kupní cenu a vlastnické právo kupující bylo zapsáno), a byly tedy povinny si tato plnění způsobem podle § 457 obč. zák. vzájemně vrátit. Rozhodující je vždy, co bylo podle smlouvy plněno a o co se tedy každý z nich obohatil v době, kdy bezdůvodné obohacení vzniklo. Na charakteru jejich synallagmatického závazku nic nemění okolnost, že ¼ ideální spoluvlastnický podíl, který na žalobkyni neplatně převedl žalovaný, byl na základě pravomocného rozsudku „vrácen“ nikoliv smluvnímu partnerovi žalobkyně, ale skutečnému vlastníku, a že tedy žalovaný v době rozhodování soudu v této věci již žádné právo z částečné neplatnosti kupní smlouvy proti žalobkyni nemá.
Z hlediska aplikace ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., dle kterého „jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat“, není tedy rozhodující, že se převod vlastnictví právě z důvodu neplatnosti smlouvy neuskutečnil a kupující tak vlastnictví k věci podle smlouvy platně nenabyl, a není rozhodující ani ta okolnost, zda se již kupující fakticky ujal držby věci či nikoliv. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., jehož smyslem je zachování rovnováhy práv obou smluvních stran neplatné či později zrušené smlouvy, dopadá na všechny případy, kde synallagmatický vztah vznikl ze zákona. Ostatně opačný závěr, totiž že v případě absolutně neplatné kupní smlouvy nejde o synallagmatický vztah dle § 457 obč. zák., by činil ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. v části pamatující na „neplatné smlouvy“ zcela nadbytečným.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2250/2009, ze dne 14. 7. 2010
27.09.2010 00:02
K institutu neúměrného zkrácení (laesio enormis)
Obecně platí a je samozřejmostí, že účastníci kupní smlouvy nejsou v zásadě vázáni či omezeni ve sjednání výše kupní ceny, která není upravena cenovým předpisem. Mohou si tak sjednat i cenu, která se odchyluje od ceny obvyklé (tržní), zejména, jde-li o cenu podstatně nižší. Platné právo nemá žádné ustanovení o sjednání příliš nízké kupní ceny (laesio enormis), pokud taková cena není v rozporu s cenovými předpisy.
Nelze ovšem vyloučit, že okolnost hrubého nepoměru plnění jedné ze stran k tomu, co poskytla druhá strana, může ve spojitosti s dalšími okolnostmi toho kterého případu naplňovat znaky jednání, které již koliduje s dobrými mravy. Avšak sama o sobě taková okolnost absolutní neplatnost právního úkonu, jímž mělo dojít k uvedenému hrubému nepoměru v plnění, ve smyslu § 39 obč. zák. (pro jednání contra bonos mores) založit nemůže.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, ze dne 31. 8. 2010
01.09.2010 00:01
K náhradě nákladů na odstranění vad díla třetí osobou
Z důvodu náhrady škody se nelze domáhat nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady. Majetková újma, která spočívá ve vadném provedení opravy (úpravy), tj. ve vadnosti poskytnutého plnění, je napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady. Nárok na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady provedené opravy je nárokem z odpovědnosti zhotovitele za vady provedené opravy; nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody.
Právo na odstranění vady díla zhotoveného na základě smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku je základním nárokem objednatele a umožňuje mu domáhat se bezplatného, včasného a řádného odstranění vady.
Pojem „bez zbytečného odkladu“, který konkretizuje povinnost včasného odstranění vady, je třeba vykládat podle okolností každého případu, s přihlédnutím k povaze zhotovené věci a náročnosti odstranění vady. Zákon pamatuje i na případy, kdy zhotovitel neodstranil vadu „bez zbytečného odkladu“; v takovém případě se vada stává tzv. subjektivně neodstranitelnou, což ve svém důsledku znamená, že objednateli vzniká právo na zrušení smlouvy (§ 648 odst. 2 věta druhá obč. zák.) nebo právo na přiměřenou slevu z ceny (§ 648 odst. 2 věta třetí obč. zák.).
Nelze však v takovém případě suplovat právo z odpovědnosti za vadu právem na náhradu škody. Lze v dané věci tudíž přisvědčit zhotoviteli, který prokázal připravenost odstranit vytčené vady díla, že objednatel v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady nedodržel zákonný postup, když mu znemožnil provést odstranění vytčených vad díla a jejich odstranění objednal u subjektu odlišného od zhotovitele. Přiznání práva na náhradu nákladů, které objednatel vynaložil na takové odstranění vad díla třetí osobou, tak nemá oporu v zákoně.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, ze dne 29. 6. 2010