// Profipravo.cz / Spoluvlastnictví
Spoluvlastnictví
12.09.2016 00:02
K odkladu zrušení spoluvlastnictví rozhodnutím soudu
I. Smyslem ustanovení § 1155 odst. 1 o. z. je umožnit soudu, aby na návrh některého ze spoluvlastníků rozhodl o časově omezeném prodloužení existence spoluvlastnictví. Jelikož se jedná o výjimku z pravidla, že se může spoluvlastník kdykoliv domáhat zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je třeba k ustanovení § 1155 odst. 1 o. z. přistupovat a vykládat je spíše restriktivně.
II. Oprávněným zájmem některého ze spoluvlastníků ve smyslu druhého důvodu pro odklad zrušení spoluvlastnictví je třeba považovat jiný než majetkový zájem spoluvlastníka, který bude objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu se nejedná o jakýkoliv zájem, nýbrž o zájem podstatný, přičemž zrušením spoluvlastnictví by došlo k jeho vážnému ohrožení. Do úvahy přicházejí obdobně jako je tomu u důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví důvody dočasného charakteru (např. závažné přechodné zdravotní problémy).
Oproti důvodům vedoucím k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze nicméně v obecné rovině připustit, že se může jednat i o důvody charakteru trvalého, například dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav bez reálné možnosti jeho zlepšení, vysoký věk spojený s potřebou obživy a bydlení apod. Jelikož se však tyto dlouhodobé okolnosti mohou vyskytovat v řadě případů zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (například bude-li zrušeno spoluvlastnictví k předmětu, který někteří nebo všichni spoluvlastníci užívají za účelem bydlení), je nutno zdůraznit, že důvody trvalého charakteru zpravidla nebudou samy o sobě dostačující, nýbrž by k nim měla přistoupit určitá další okolnost, která ospravedlní zásah do práva ostatních spoluvlastníků domáhat se kdykoliv zrušení spoluvlastnictví. Může jít zejména o naplnění předpokladu, že ve lhůtě pro odklad zrušení spoluvlastnictví může objektivně dojít k vyřešení ochrany oprávněného zájmu spoluvlastníka. Odklad vypořádání spoluvlastnictví by totiž neměl jako takový sloužit k zachování a pokračování stavu trvajícího spoluvlastnictví bez dalšího, nýbrž by měl především chránit oprávněné zájmy dotčeného spoluvlastníka, které převáží nad právem spoluvlastníka domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Je ovšem zřejmé, že závěry soudů o tom, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví, musí přísně odrážet individuální okolnosti každého případu.
III. Oprávněný zájem spoluvlastníka v § 1155 o. z. může být v poměrech konkrétního případu poměřován i jeho vztahem k jemu blízké osobě (rodiči), resp. ohrožením oprávněného zájmu osoby spoluvlastníku blízké, jestliže se toto ohrožení přímo dotýká také oprávněného zájmu spoluvlastníka samotného, a může se týkat práva na respektování rodinného a soukromého života. Intenzitu a rozsah vážného ohrožení oprávněného zájmu spoluvlastníka pak soud může (a má) promítnout do doby prodloužení trvání spoluvlastnictví v důsledku odkladu zrušení spoluvlastnictví v rozsahu maximálně dvou let.
IV. Ust. § 1155 odst. 1 o. z. je právní normou s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě učinit závěr o tom, že jsou naplněny podmínky pro odklad zrušení spoluvlastnictví. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o splnění či nesplnění podmínek pro odklad zrušení spoluvlastnictví přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, ze dne 29. 6. 2016
12.09.2016 00:01
Zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dle § 1140 odst. 2 o. z.
Žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nelze s odkazem na § 1140 odst. 2 o. z. zamítnout z důvodu, že byla podána k újmě třetí osoby. Ustanovení § 1140 odst. 2 o. z. jasně stanoví, že žaloba nesmí být jen k újmě některému ze spoluvlastníků. Z textu zákona nelze dovodit, že by bylo možné zkoumat dopad i na třetí osoby.
Rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nebrání nařízená exekuce na majetek některého ze spoluvlastníků; na vnější okolnosti spoluvlastnického vztahu není možné brát zřetel.
Co se týká nevhodnosti doby pro zrušení spoluvlastnictví, ta je objektivní, přechodnou okolností vztahující se k předmětu spoluvlastnictví, pro kterou by se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jevilo nevhodné. Jinak řečeno, nevhodnost doby nastává v případě, že z objektivního hlediska a na přechodnou dobu by vzhledem k věci samotné nebylo vhodné, aby byla rozdělena. Je-li na nemovitost vedena exekuce, potažmo je-li zatížena zástavním právem, nejedná se o okolnost, kterou by sama věc byla rozdělením jakkoli dotčena.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 300/2016, ze dne 29. 6. 2016
29.08.2016 00:00
Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána
I. Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (například probíhá-li dědické řízení, po jehož skončení by měl spoluvlastník patřičné finanční prostředky zdědit, či má-li finanční prostředky po omezenou dobu fixované na spořicím účtu či dluhopisovém listu). Zde se ovšem jedná vždy o přísné posouzení individuálních skutečností a hodnocení důkazů v konkrétní věci. Není-li tedy najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna. Nelze totiž na druhého spoluvlastníka, jemuž má připadnout vypořádací podíl, přenášet riziko, že by musel náhradu vymáhat exekučně.
II. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti, měl by ale mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. V poměrech vypořádání spoluvlastnictví by soud neměl opomenout skutečnost, že osoba, jíž byla přiznána náhrada, byla soudním rozhodnutím zbavena svého vlastnického práva, a proto by jí náhrada za odnětí jejího vlastnického práva měla být přiznána v přiměřené – byť s ohledem na konkrétní okolnosti případu ne vždy nutně třídenní – lhůtě.
Chybějící solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, nelze nahrazovat určením delší lhůty ke splnění povinnosti na základě hypotetické úvahy soudu, že ve lhůtě několika (zde cca čtyř) let od právní moci rozsudku bude spoluvlastník mít možnost potřebné finanční prostředky získat.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, ze dne 15. 6. 2016
07.07.2016 00:00
Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví od 1.1.2014
Od 1. 1. 2014 se řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (včetně řízení zahájených před tímto datem) řídí občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. I v případě, že soud prvního stupně rozhodoval o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 obč. zák., odvolací soud věc posoudí podle § 1140 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.; o tom má soud účastníky vyrozumět a umožnit jim vznést tvrzení a nabídnout důkazy, které v řízení podle § 142 obč. zák. nebyly významné.
V dané věci odvolací soud účastníky o tom, že věc posoudí podle nového občanského zákoníku, nevyrozuměl a neumožnil jim vznést tvrzení a nabídnout důkazy, které před soudem prvního stupně nebyly významné. Zatížil tak řízení vadou, která vychází z nesprávné interpretace procesního práva, a tudíž je tu dán i dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5345/2015, ze dne 26. 4. 2016
08.06.2016 00:01
Přechod nabídky na realizaci zákonného předkupního práva na dědice oferenta
Návrh na uzavření smlouvy nezanikal bez dalšího smrtí oferenta ani v režimu občanského zákoníku z roku 1964. Práva a povinnosti z nabídky na uzavření smlouvy tak přecházejí na právního nástupce oferenta; proto i nabídka na realizaci zákonného předkupního práva, učiněná spoluvlastníkovi v režimu zák. č. 40/1964 Sb., váže dědice oferenta (převádějícího spoluvlastníka); její účinky nezanikají smrtí nabízejícího.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4449/2015, ze dne 29. 3. 2016
08.03.2016 00:02
K důvodům zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
I. Omezení možnosti domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví stanovené v § 1140 odst. 2 větě druhé o. z. je třeba vykládat restriktivně.
II. Jelikož znění § 1140 odst. 2 o. z. je zjevně inspirováno § 830 o. z. o., je možné při interpretaci § 1140 odst. 2 o. z. vyjít z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu Československé republiky k tomuto ustanovení.
III. Ustanovení § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. v sobě zahrnuje dva případy, kdy je možné žalobu na oddělení ze spoluvlastnictví nebo na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zamítnout. Prvním případem zamítnutí žaloby je „nevhodnost doby“ takového návrhu, druhým důvodem zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je skutečnost, že žaloba byla podána k újmě jen některého ze spoluvlastníků.
Pro posouzení nevhodné doby k požadavku na zrušení spoluvlastnictví jsou přitom rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv osobní poměry spoluvlastníka (spoluvlastníků), zatímco pro újmu některého spoluvlastníka (spoluvlastníků) jsou podstatné jejich subjektivní poměry přechodné povahy. Námitky proti oddělení ze spoluvlastnictví či proti jeho zrušení se musejí vztahovat ke skutečnostem, pro něž se momentálně (dočasně) jeví „pro tentokrát“ namístě nevyhovět oddělení ze spoluvlastnictví či zrušení spoluvlastnictví. Dojde-li však ke změně okolností, pro které by došlo k zamítnutí žaloby (například překážka zcela odpadne), nebude původní zamítavé rozhodnutí bránit novému projednání věci. Musí tak jít o skutečnosti, u kterých je dán objektivní předpoklad jejich možné změny, v důsledku které by nastalá změna poměrů umožnila opětovné projednání požadavku na zrušení spoluvlastnictví.
IV. Ačkoliv judikatura Nejvyššího soudu vztahující se k § 142 odst. 2 obč. zák. není na § 1140 odst. 2 o. z. bez dalšího uplatnitelná, protože právní úpravy vycházejí z odlišných východisek, pokud jde o možnost zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, je možné z ní částečně vyjít potud, že na podstatě práva na bydlení jakožto základního práva se nabytím účinnosti občanského zákoníku ničeho nezměnilo. Vzhledem k tomu musí nalézací soudy při zkoumání subjektivních okolností podle § 1140 odst. 2 o. z. brát v úvahu nejen závěry prvorepublikové judikatury, ale i kritéria vztahující se k právu na bydlení uvedená v judikatuře Nejvyššího soudu a řádně odůvodnit, zdali je výjimečně pro existenci dočasných okolností případu spravedlivé „pro tentokrát“ žalobu zamítnout.
V. Ustanovení § 1140 odst. 2 o. z. představuje právní normu s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
VI. Obecná aplikovatelnost úpravy obsažené v § 8 o. z. nevylučuje její použití v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jen pro existenci speciálních důvodů pro zamítnutí žaloby v režimu § 1140 odst. 2 o. z., neboť ustanovení § 8 o. z. je ustanovením obecným pro právní poměry podléhající občanskému zákoníku. Jeho uplatnění se v obecné rovině může prosadit například tam, kde by se jednalo o důvody, které by neopodstatňovaly zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 o. z., ale šlo by ze strany spoluvlastníka domáhajícího se zrušení spoluvlastnictví o zjevné zneužití práva.
Otázku možného zneužití práva při uplatnění požadavku na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nutno vždy nahlížet primárně také z hlediska zákonem výslovně zdůrazněné maximy, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1 o. z.) se zákonem stanovenými výjimkami reflektujícími toliko dočasné okolnosti (§ 1140 odst. 2 o. z.), z čehož vyplývá, že zjevné zneužití práva domáhat se likvidace spoluvlastnického poměru bude v praxi záležitostí zcela výjimečnou.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, ze dne 9. 12. 2015
10.12.2015 00:01
Promlčení exekučního titulu stanovujícího způsob užívání věci spoluvlastníky
Právo oprávněných (spoluvlastníků) domáhat se výkonu rozhodnutí ukládajícího povinnost trpět užívání společné věci stanoveným způsobem promlčení nepodléhá.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 166/2014, ze dne 23. 9. 2015
15.09.2015 00:02
Zrušení spoluvlastnictví k souboru prostorově navazujících nemovitostí
Reálným rozdělením není, jestliže se více samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky. Přitom nelze v zásadě nic namítat proti takovémuto rozdělení druhově stejných věcí, kdy každý z účastníků dostane určitou věc a částka stanovená na vyrovnání pak není vysoká.
I při rozhodování o zrušení spoluvlastnictví k souboru prostorově navazujících nemovitostí však musí soud dbát, aby dělení bylo z hospodářského hlediska účelné, aby bylo spravedlivé a aby některý ze spoluvlastníků nebyl dělením vážně poškozen. Takový postup jistě odpovídá smyslu zákona (viz § 2 odst. 2 o. z. – jde o spravedlivé vypořádání spoluvlastnictví), byť nikoliv jeho doslovnému výkladu (zpravidla každý z více pozemků určených k vypořádání lze reálně dělit, tudíž není splněna podmínka, že rozdělení věci není „dobře možné“). Přísně vzato tu však nejde o reálné rozdělení věcí, ale o přikázání do výlučného vlastnictví jednotlivým spoluvlastníkům.
Ani rozdělením souboru nemovitostí by neměla být podstatně snížena hodnota nemovitostí, které jsou v něm zahrnuty. Tak např. je-li předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dům (resp. stavební pozemek, jehož je součástí) a přilehlá zahrada, je nepochybné, že vlastnické (i fyzické) rozdělení domu (resp. stavebního pozemku, na kterém se nachází) a zahrady je vždy možné; takovým dělením by však zpravidla poklesla hodnota každé z těchto nemovitostí.
Co je v konkrétním případě podstatné snížení hodnoty, zákon neuvádí. Bude třeba posoudit každý případ zvlášť; zpravidla však o takové snížení nepůjde, bude-li menší než o 15 %. Je ovšem třeba přihlížet komplexně ke všem okolnostem věci a ke kritériím, ze kterých se při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vychází; nelze tak vyloučit výjimečné odchylky od uvedeného poměru. Vždy bude záležet na úvaze soudu, která musí respektovat zásady uvedené v § 2 a násl. o. z., a musí být řádně odůvodněna.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, ze dne 17. 6. 2015
15.09.2015 00:01
Rozhodování odvolacího soudu o vypořádání spoluvlastnictví po 1.1.2014
Zásada, že pro rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, platí i pro rozhodování odvolacího soudu a platí i pro právní stav, jestliže konstitutivní rozsudek má za následek vznik, změnu nebo zánik právního vztahu mezi účastníky, pokud zákon výjimečně nestanoví jinak. Proto i v případě, že soud prvního stupně rozhodoval o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 obč. zák., posoudí odvolací soud věc po 1. 1. 2014 podle § 1140 a násl. o. z.; o tom účastníky vyrozumí a umožní jim vznést tvrzení a nabídnout důkazy, které v řízení podle § 142 obč. zák. nebyly významné. Je-li předmětem vypořádání též budova na pozemku ve spoluvlastnictví účastníků, promítne se do výroku rozhodnutí skutečnost, že se stala součástí pozemku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, ze dne 17. 6. 2015
15.09.2015 00:00
Rozhodování v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví
V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud opětovně vyslovil, že při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy hlediska uvedená v § 142 odst. 1 obč. zák. (nyní § 1142 a násl. o. z.), nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (nyní viz § 2 a násl. o. z.). Soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných skutečností. Dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené. Uvedené platí v zásadě i v poměrech občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.; soud musí i nadále přihlížet k účelnému využití společné věci a k výši podílů spoluvlastníků.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, ze dne 17. 6. 2015
10.06.2015 00:02
Vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné věci dle o.z.
I. Od 1. 1. 2014 se řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (včetně řízení zahájených před tímto datem) řídí občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb..
II. Ze srovnání ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se podává, že řešení otázky, zda lze vypořádat spoluvlastnictví dělením společné věci a na to navazující otázky, zda budova ve spoluvlastnictví je „dobře dělitelná“, řeší oba zákoníky v podstatě stejně. Proto samotná skutečnost, že odvolací soud nepoučil účastníky, že věc bude posuzovat již podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., nepředstavuje takovou vadu řízení, která by v této konkrétní věci mohla mít za následek nesprávné rozhodnut ve věci. Z této skutečnosti vyplývá i závěr, že dosavadní judikaturu týkající se vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci lze v zásadě použít i po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, ze dne 28. 1. 2015
10.06.2015 00:01
Vypořádání spoluvlastnictví rozdělením společné stavby na cizím pozemku
Jestliže vypořádávaná stavba leží na cizím pozemku a jeho vlastník se přes urgenci k věci nevyjádřil, nemůže být skutečnost, že stavba leží na cizím pozemku, rozhodující pro řešení otázky, zda lze vypořádat spoluvlastnictví rozdělením společné věci; právní postavení stran se ani po případném rozdělení věci nemůže změnit (stavby budou nadále na cizím pozemku), přičemž vlastník pozemku je k jeho zastavění lhostejný, a k jeho zájmům tak nelze přihlížet. Lze sice přisvědčit tomu, že nový občanský zákoník se snaží dosáhnout jednoty vlastnictví stavby a pozemku, nicméně v dané věci zůstane v případě jakéhokoliv způsobu vypořádání nakonec rozdělené. I když přehlednější je stav, kdy na cizím pozemku je jedna budova, než stav, kdy jsou tam dvě budovy s různými vlastníky, nemůže to být rozhodující skutečnost; stejně dobře lze totiž argumentovat tím, že zákoník preferuje reálné dělení společné věci před jinými způsoby vypořádání.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, ze dne 28. 1. 2015
10.06.2015 00:01
Náklady na rozdělení věci při vypořádání podílového spoluvlastnictví
I. Jestliže při soudním vypořádání podílového spoluvlastnictví věc nelze rozdělit bez nákladných (v poměru k hodnotě dělené věci) stavebních úprav, avšak jeden ze spoluvlastníků vyjádří ochotu, že sám tyto náklady ponese, věc je třeba (zpravidla, v zásadě) rozdělit s tím, že o výlučné povinnosti tohoto spoluvlastníka provést v určité lhůtě na vlastní náklady rozdělení soud rozhodne ve výroku rozsudku (jde o součást výroku o způsobu dělení věci); v takovém případě druhá strana nemá povinnost podílet se na nákladech na dělení věci. Je tomu tak proto, že reálné dělení věci je způsobem rozdělení spoluvlastnictví, při kterém jsou zpravidla nejvíc šetřena práva spoluvlastníků, takže má v zásadě přednost před ostatními způsoby vypořádání, na druhé straně je však též třeba respektovat oprávněný zájem toho, kdo nechce vynakládat na dělení věci nepřiměřeně vysoké náklady. Jestliže však náklady na rozdělení věci budou přiměřené její hodnotě, pak povinnost je vynaložit stíhá obě strany; o tom již není třeba rozhodovat. Pokud je později vynaloží jen jedna ze stran, má vůči druhé straně nárok na vypořádání podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Konečně jestliže soud zjistí, že žádný ze spoluvlastníků není ochoten nést náklady na provedení nezbytných stavebních úprav, považuje se stavba z tohoto hlediska za nedělitelnou.
II. Samotná skutečnost, že stavba je ve špatném stavu a na hranici životnosti není důvodem pro závěr, že její rozdělení není dobře možné, jestliže o její užívání (jako celku nebo po jejím rozdělení) mají zájem obě strany sporu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, ze dne 28. 1. 2015
19.05.2015 00:00
Porušení zákonného předkupního práva při veřejné dobrovolné dražbě
Dojde-li k porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníka při provedení veřejné dobrovolné dražby, z ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách vyplývá, že se poškozený spoluvlastník může domáhat určení neplatnosti takové dražby a že se ustanovení § 603 odst. 3 obč. zák. při nabytí vlastnictví na základě příklepu uděleného ve veřejné dobrovolné dražbě v takovém případě neuplatní.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 896/2014, ze dne 13. 3. 2015
24.03.2015 00:02
Průtahy v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví
Příčinou škody vzniklé nemožností užívat věc, o které se vede řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nemůže být nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v uvedeném řízení.
V posuzovaném případě je nutno rozlišit, co bylo právně podstatnou příčinou, která vedla ke vzniku škody na straně žalobce. Žalobce v žalobě uvádí, že škoda mu vznikla v důsledku toho, že nemohl disponovat nemovitostmi v žalobě uvedenými a nemohl tyto nemovitosti pronajmout. Za bezprostřední příčinu této situace je nutno považovat skutečnost, že spoluvlastníci předmětných nemovitostí se nebyli schopni dohodnout na způsobu hospodaření se společnými věcmi ani na zrušení spoluvlastnictví a vzájemném vypořádání. V důsledku toho byla právní předchůdkyně žalobce jako jedna ze spoluvlastnic nucena obrátit se na soud, aby podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, spoluvlastnické právo zrušil a provedl vypořádání. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo tedy vedeno jen z toho důvodu, že žalobce (resp. jeho právní předchůdkyně) a druhá spoluvlastnice předmětných nemovitostí se nedohodli na způsobu hospodaření s předmětnými nemovitostmi, ani neuzavřeli dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Vedení řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je tedy pouze následkem jiné skutečnosti, a to jednání spoluvlastníků předmětných nemovitostí. Za jedinou právně podstatnou příčinu vzniku škody na straně žalobce, bez které by k následku (vzniku škody) nedošlo, je proto nutno považovat skutečnost, že se spoluvlastníci nedokázali dohodnout na způsobu využití věci ve svém spoluvlastnictví, a nikoliv průtahy v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Ostatně pokud by se podíloví spoluvlastníci dohodli na zrušení a vzájemném vypořádání spoluvlastnictví (nebo na způsobu hospodaření s předmětnými nemovitostmi), mohli (oba společně nebo jeden z nich, zatímco druhý by obdržel vypořádací podíl) začít předmětné nemovitosti pronajímat a ke škodě na straně žalobce by nedošlo.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1930/2014, ze dne 17. 2. 2015
05.08.2014 00:01
K omezení prodávajícího spoluvlastníka po zániku předkupního práva
Zákon neomezuje prodávajícího spoluvlastníka poté, co zaniklo předkupní právo oprávněného podle § 605, popř. § 606 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, v nakládání s podílem jinak než tím, že prodej nesmí uskutečnit za podmínek (cena, splatnost, příp. dalších) podstatně odlišných od těch, které byly obsahem nabídky.
Nesprávný je tedy názor žalobkyně, že tohoto práva musí využít (a podíl prodat) „v určité z hlediska časového přiměřené době, jinak mu toto právo zanikne.“ Povinnost znovu nabídnout svůj podíl k odkupu ostatním spoluvlastníkům má jen v případě, že se podmínky (některá z nich) původně ohlášené natolik změnily, že rozdíl mezi nimi by mohl objektivně ovlivnit úvahy oprávněných spoluvlastníků o přijetí nabídky. Změna okolností na straně oprávněného spoluvlastníka, který platnou nabídku nepřijal (podíl v zákonné nebo poskytnuté delší lhůtě nevyplatil), neobnovuje povinnost prodávajícího spoluvlastníka vykonat novou nabídku, jsou-li původně ohlášené podmínky stejné.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4017/2013, ze dne 30. 4. 2014
03.10.2013 00:00
K rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví
Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se sice vychází ze stavu spoluvlastnických vztahů v době vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), je však třeba vzít do úvahy, že probíhá ve věci řízení o vklad do katastru nemovitostí a že byl učiněn právní úkon, v jehož důsledku by – pokud by byl vklad povolen – došlo ke změně v legitimaci účastníků řízení. Byl-li takový úkon učiněn, je třeba věc posuzovat z hlediska dobrých mravů jako principu ovládajícího soukromé právo.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1963/2013, ze dne 26. 8. 2013
16.09.2013 00:01
Mezitímní rozsudek o základu nároku na náhradu za nadužívání společné věci
I. Užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.
Závěr o užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu a s tím spojená povinnost poskytnutí náhrady v plném rozsahu „nadužívání“ spoluvlastnického podílu druhého spoluvlastníka předpokládá závěr, že některý ze spoluvlastníků užívá společnou věc výlučně sám (ať již fyzickým faktickým užíváním nebo bráněním v užívání druhému spoluvlastníku). Jestliže však některý ze spoluvlastníků užívá společnou věc pouze zčásti, při stanovení rozsahu případného „nadužívání“ společné věci nad rámec jeho spoluvlastnického podílu se soude neobejde bez posouzení kvality částí užívaných jednotlivými spoluvlastníky.
II. Má-li být mezitímním rozsudkem rozhodnuto o základu nároku spoluvlastníka na zaplacení náhrady za užívání věci druhým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, předpokládá rozhodnutí o základu nároku také posouzení rozsahu a kvality užívání společné věci; kvality užívání tam, kde užívají věc oba spoluvlastníci, a nejedná se o výlučné užívání společné věci některým ze spoluvlastníků. Je tomu tak z důvodu, že posouzení rozsahu a kvality užívání společné věci je určující pro přijetí závěru, zda, případně v jakém rozsahu spoluvlastník užívá společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, tj. pro závěr, který musí být vyjádřen právě v mezitímním rozsudku, aby bylo postaveno najisto, jaký je rozsah užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu. Vyřešení této otázky pak umožňuje, aby v dalším řízení se soud zabýval jenom okolnostmi rozhodnými pro určení výše náhrady za takové užívání, tj. okolnostmi určujícími výši nároku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1645/2013, ze dne 4. 7. 2013
01.09.2013 23:24
Rc 91/2012
Souhlasí-li ostatní spoluvlastníci s nákladem vynaloženým jedním nebo více spoluvlastníky na společnou věc (a je nerozhodné, zda jde o náklady na nutnou úpravu nebo údržbu či o náklady na jinou než nutnou opravu a údržbu), jde o dohodu o hospodaření se společnou věcí a investující spoluvlastník má proti ostatním spoluvlastníkům právo na úhradu vynaložených prostředků; totéž platí v případě rozhodnutí většinového spoluvlastníka učiněného postupem podle § 139 odst. 2 obč. zák. Není-li mezi spoluvlastníky dohodnuto, jakým způsobem se budou na těchto investicích podílet, je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů.
Jde-li o investice jakéhokoliv druhu, vynaložené některým ze spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem spoluvlastníků ostatních (či vynaložené na základě principu majority), jsou jejich části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebyla-li mezi nimi uzavřena dohoda jiná) již za trvání spoluvlastnictví a nikoliv až po jeho zrušení a vypořádání. Investice vynaložené jedním ze spoluvlastníků bez dohody s ostatními a nemající základ v tzv. majorizaci zakládají investujícímu spoluvlastníku právo na vydání bezdůvodného obohacení, které ostatním spoluvlastníkům vzniklo. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení v souvislosti s vynaložením nákladů na nutnou opravu nebo údržbu vzniká za trvání spoluvlastnického vztahu vynaložením těchto nákladů. Nejde-li o náklady na nutnou opravu nebo údržbu, vzniká tato povinnost až při zániku podílového spoluvlastnictví.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3766/2011)
21.03.2013 00:00
K veřejné dražbě věci, na níž vázne zákonné předkupní právo spoluvlastníků
Podle § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách ve znění před novelou č. 315/2006 Sb. nebylo možno dražit věci, na nichž vázlo zákonné předkupní právo spoluvlastníků; po uvedené novele je k dražbě takových věcí třeba kvalifikovaného souhlasu spoluvlastníků. Ani před touto novelou zákaz dražit spoluvlastnický podíl nebyl absolutní; jestliže spoluvlastník, který měl předkupní právo k draženému podílu, vyslovil s dražbou souhlas (byť i konkludentně) a dražby se zúčastnil (účast byla konkludentním vyjádřením souhlasu s dražbou), bylo realizováno i jeho předkupní právo. Jestliže nemohl vyrovnat nejvyšší podání, je to třeba vyložit tak, že nemohl zaplatit cenu nabídnutou někým jiným a jeho předkupní právo zaniklo (§ 606 obč. zák.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1205/2011, ze dne 27. 2. 2013