// Profipravo.cz / Obchodní rejstřík
Obchodní rejstřík
20.10.2008 00:02
K podání návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku jinou osobou
I. Podmínkou návrhu na zápis změny společnosti do obchodního rejstříku podaného jinou osobou podle ustanovení § 31 odst. 2 obchodního zákoníku je, že osoba určená v odstavci 1 nesplní svou povinnost do 15 dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla. Lhůta k podání návrhu jinou osobou, nežli osobou uvedenou v § 31 odst. 1 obch. zák., je lhůtou složenou. Skládá se ze lhůty upravené v ustanovení § 32 odst. 3 obch. zák., tzn. lhůty „bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti“ a na ni navazující lhůty 15-ti denní. Lhůta k podání návrhu osobou uvedenou v § 31 odst. 1 obch. zák. počíná běžet od vzniku „rozhodné skutečnosti“. Rozhodnou skutečností je vždy právní skutečnost, v jejímž důsledku dochází ke změně údajů zapisovaných do obchodního rejstříku.
II. Pro případ změny sídla společnosti s ručením omezeným je (mění-li se sídlo společnosti uvedené ve společenské smlouvě, popř. v zakladatelské listině) touto rozhodnou skutečností rozhodnutí valné hromady (popř. jediného společníka) o změně společenské smlouvy (zakladatelské listiny) v části uvádějící sídlo. Vzhledem k principu skutečného sídla, kterým je příslušná právní úprava ovládána, je rovněž nezbytné, aby toto rozhodnutí o změně sídla bylo i fakticky realizováno, jinými slovy, aby došlo k faktickému přemístění sídla společnosti z adresy, která je jako její sídlo v obchodním rejstříku zapsána, na jinou adresu. Jakmile společnost rozhodla o změně sídla a toto rozhodnutí je realizováno (správa společnosti je umístěna na jiné adrese, než je ta, která je jako sídlo společnosti zapsána v obchodním rejstříku), počíná společnosti běžet lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku.
Dovolatelka se mýlí, pokud za rozhodnou skutečnost považuje okamžik, kdy se zápis sídla společnosti v obchodním rejstříku dostal do rozporu se zákonem, který datuje k 1. lednu 2001, jako prvnímu dni účinnosti novely obchodního zákoníku provedené zákonem č. 370/2000 Sb., jež nově stanovila, že právnická osoba je povinna zapisovat do obchodního rejstříku své skutečné sídlo (§ 2 odst. 3 věta třetí obch. zák. ve znění účinném do 30. prosince 2001). Novelou zákona, měnící podmínky zápisu sídla do obchodního rejstříku, nedochází ke změně sídla společnosti a novela proto není skutečností, zakládající povinnost společnosti navrhnout zápis změny sídla do obchodního rejstříku. Taková novela však může založit povinnost společnosti rozhodnout o změně zakladatelského dokumentu v části uvádějící adresu sídla, dostane-li se zápis sídla v obchodním rejstříku do rozporu s donucujícím ustanovením zákona.
Protože v daném případě společnosti povinnost podat návrh na zápis výmazu svého sídla nevznikla, když o změně svého sídla nerozhodla, nezačala lhůta k podání návrhu na zápis změny sídla do obchodního rejstříku jinou osobou vůbec běžet. Navrhovatelka (vlastnice budovy, ve které se zapsané sídlo nachází) se tudíž nemohla stát osobou oprávněnou podat podle ustanovení § 31 odst. 2 obch. zák. návrh na výmaz sídla společnosti.
III. Stejně tak není skutečností zakládající povinnost podat návrh na zápis změny sídla do obchodního rejstříku ani to, že pronajímatel s umístěním sídla společnosti ve své nemovitosti nyní nesouhlasí, neboť ani tímto nesouhlasem ke změně sídla nedojde.
IV. Též názor dovolatelky, že za skutečné sídlo společnosti lze považovat místo trvalého pobytu statutárního orgánu, v daném případě jednatele společnosti, nemá oporu v žádném ustanovení zákona.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3088/2007, ze dne 24. 6. 2008
20.10.2008 00:02
Ke zrušení společnosti s nesprávným zápisem sídla v obchodním rejstříku
Pro případ, že společnost nesplní povinnost vyplývající pro ni ze změny zákona, v dané věci povinnost rozhodnout o změně sídla, a zápis jejího sídla v obchodním rejstříku se dostane do rozporu s donucujícím ustanovením zákona, upravuje obchodní zákoník v ustanovení § 29 odst. 6 postup, kterým lze zjednat nápravu nezákonného stavu. Podle uvedeného ustanovení rejstříkový soud, jakmile zjistí, že obchodní společnost sídlí na jiné než zapsané adrese či skutečné sídlo vůbec nemá, vyzve ji ke zjednání nápravy.
Nerozhodne-li společnost o změně svého sídla tak, aby bylo umístěno na adrese – řečeno slovy zákona – kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat (§ 19c odst. 2 obč. zák.), ač tak učinit měla, rozhodne soud (v řízení zahájeném z moci úřední) o zrušení společnosti s likvidací. Je totiž v zájmu ochrany třetích osob, aby obchodní společnosti, které skutečné sídlo nemají (či nemají zájem toto sídlo zveřejnit v obchodním rejstříku), nemohly dále vyvíjet podnikatelskou činnost. Po skončení likvidace pak bude společnost z obchodního rejstříku vymazána, a to včetně zápisu adresy sídla.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3088/2007, ze dne 24. 6. 2008
12.09.2008 00:02
K procesní úpravě řízení ve věcech obchodního rejstříku od 1.7.2005
I. Byť řízení ve věcech obchodního rejstříku obsahuje – i po změnách provedených zákonem č. 216/2005 Sb. – převážně prvky nesporného řízení, přinesla právní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku účinná od 1. července 2005 zásadní změnu koncepce rejstříkového řízení. Opouští se tzv. věcný přezkum a zavádí se princip registrační – rejstříkový soud je tak oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní (a to zásadně jen tehdy, jestliže zapisované skutečnosti nemají podklad v notářském zápisu).
II. Má-li být posuzována platnost listiny, která již jednou byla způsobilým podkladem zápisu a nyní má být podkladem zápisu opačného, nemůže být platnost této listiny (opakovaně) posuzována v řízení ve věcech obchodního rejstříku. Procesní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku účinná od 1. července 2005 (ovládaná registračním principem), rejstříkovému soudu nedává prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním (ať už sporném či nesporném) řízení. Naproti tomu v řízení podle ustanovení § 200e o. s. ř., které je jako tzv. řízení nesporné ovládáno zásadou vyšetřovací, má soud dostatek prostředků ke zjištění skutkového stavu.
III. V projednávané věci byl navržen zápis skutečností, jejichž účinnost a platnost nenastává až zápisem do obchodního rejstříku, tedy skutečností, jejichž zápis má jen deklaratorní povahu, přičemž navrhovatelem a jediným účastníkem řízení je pouze dovolatelka, tedy podnikatelka, které se zápis týká. Rejstříkový soud by proto zápis do obchodního rejstříku měl provést přímo, tedy bez toho, aby o něm vydával rozhodnutí (§ 200da odst. 4 věta první a druhá o. s. ř.). Soud prvního stupně tak byl povinen ve lhůtě deseti pracovních dnů buď provést tzv. přímý zápis nebo o návrhu rozhodnout usnesením.
K zápisu byla navržena změna v osobách společníků dovolatelky, jež měla být doložena smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 23. října 1995 (již založenou v rejstříkovém spise). Na základě této listiny byla přitom do obchodního rejstříku dovolatelky v minulosti zapsána opačná změna v osobách společníků. Dovolatelka tvrdí, že smlouva je absolutně neplatná. Je zjevné, že za této situace je okruh společníků dovolatelky sporný a k jeho zjištění bude třeba provést dokazování. Dokazování ovšem provádí soud při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.). Z povahy řízení ve věcech obchodního rejstříku po novele provedené zákonem č. 216/2005 Sb., vyplývá, že rejstříkový soud rozhoduje zásadně bez jednání.
Námitka dovolatelky, že k absolutní neplatnosti právního úkonu musí soud vždy přihlížet z úřední povinnosti, nevystihuje podstatu hmotněprávní otázky, kterou měl soud prvního stupně jakožto soud rejstříkový řešit. Otázku platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu bude soud muset vyřešit jako otázku toliko předběžnou ve vztahu k otázce, kdo je v současné době společníkem dovolatelky a může tudíž hlasovat na valné hromadě. Dokazování k této základní sporné otázce se přitom nemusí omezit pouze na provedení důkazu smlouvou o převodu obchodního podílu. Při posuzování otázky, kdo je v současné době společníkem dovolatelky, může vyvstat potřeba zjistit i jiné rozhodné skutečnosti (viz např. R 50/2008, či 29 Odo 794/2006) a provést i jiné důkazy. Smlouva o převodu obchodního podílu potom nebude listinou, jež by sama o sobě dokládala, kdo je společníkem dovolatelky.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1759/2008, ze dne 24. 6. 2008
15.07.2008 00:02
K přezkoumání platnosti usnesení valné hromady po zápisu do obch. rejstříku
I po zápisu zvýšení (snížení) základního kapitálu do obchodního rejstříku, lze v řízení podle ustanovení § 183 ve spojení s § 131 obch. zák. přezkoumávat platnost usnesení valné hromady, na jehož základě byl zápis proveden.
Případy, ve kterých soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, taxativně vymezuje ustanovení § 131 odst. 3 obch. zák., ve znění účinném od 1. ledna 2001 (ve vztahu k akciové společnosti tyto důvody dále rozvádí § 183 odst. 2 obch. zák.). Samotný zápis zvýšení (či snížení) základního kapitálu do obchodního rejstříku mezi těmito důvody obsažen není.
Argumentace odvolacího soudu, že vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady brání konstitutivní povaha zápisu skutečnosti vycházející z takového usnesení do obchodního rejstříku, nemá oporu v platném právu. Nemožnost přezkoumání rozhodnutí valné hromady zakládajícího skutečnost, jejíž zápis do obchodního rejstříku má konstitutivní povahu, stanoví obchodní zákoník pouze v případech vypočtených v ustanovení § 131 odst. 3 písm. c) (zápis fúze, převodu obchodního jmění, rozdělení nebo změny právní formy). Ve všech ostatních případech (není-li dán jiný důvod bránící vyslovení neplatnosti – viz níže) je nutno dát přednost této ochraně a v rámci řízení podle § 131 ve spojení s § 183 obch. zák. připustit možnost zrušení (byť i konstitutivních) zápisů do obchodního rejstříku, k nimž došlo na základě nezákonných usnesení valné hromady. To se týká nejen zápisu zvýšení či snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku, ale i zápisu dalších skutečností, jež mají konstitutivní povahu.
Není nicméně vyloučeno, aby vyslovení neplatnosti usnesení, kterým valná hromada rozhodla o zvýšení základního kapitálu, po zápisu zvýšení do obchodního rejstříku bránily jiné okolnosti předvídané v ustanovení § 131 odst. 3 obch. zák. Takovou okolností by mohl být např. podstatný zásah do práv získaných v dobré víře třetími osobami ve smyslu § 131 odst. 3 písm. b) obch. zák. (pokud by např. třetí osoba, která se nepodílela na zvýšení základního kapitálu a nevěděla, za jakých okolností bylo usnesení přijato, v dobré víře nabyla akcie emitované společností na základě tohoto zvýšení).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v rozhodnutí ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 540/2004, dospěl k názoru, podle něhož pokud již rozhodnutí valné hromady založilo nevratné právní účinky (např. usnesení o zvýšení základního kapitálu, bylo-li již zapsáno do obchodního rejstříku), není možné je zrušit. Tento závěr však Nejvyšší soud učinil ve vztahu k působnosti valné hromady revokovat své předchozí usnesení, nikoliv k možnosti soudu vyslovit neplatnost usnesení valné hromady v řízení podle § 131 ve spojení s § 183 obch. zák. Závěry obou rozhodnutí tak nejsou ve vzájemném rozporu.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1271/2006, ze dne 27. 5. 2008
27.06.2008 00:01
Ke vzniku vlastnického práva spol. s r.o. k nepeněžitému vkladu před 1.1.2001
Ustanovení upravující zvýšení základního jmění společnosti s ručením omezeným zápisu zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku před 1. lednem 2001 konstitutivní účinky nepřiznávala.
Z logiky věci je nepochybné, že k deklarování existujícího stavu (k zápisu zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku) dochází poté, kdy je předmět nepeněžitého vkladu předán a nabyvatel se stane jeho vlastníkem.
Podstatnými skutečnostmi z hlediska zvýšení základního jmění společnosti a vzniku vlastnického práva společnosti k nepeněžitému vkladu (sporným nemovitostem) v dané věci byly rozhodnutí valné hromady společnosti, prohlášení vkladatele a vklad vlastnického práva společnosti ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí. Rozhodnutí soudu, jímž „by byl povolen zápis zvýšení základního kapitálu“ společnosti, tak podmínkou pro vznik vlastnického práva společnosti k nepeněžitému vkladu nebylo.
V situaci, kdy platnost prohlášení o vkladu sporných nemovitostí do společnosti nebyla zpochybněna, na jeho existenci (a platnosti) nic nezměnilo ani rozhodnutí soudu, jímž byl návrh na povolení zápisu zvýšení „základního kapitálu“ zamítnut. Vycházeje z pouze deklaratorní povahy zápisu zvýšení základního jmění společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku, shledává tak Nejvyšší soud nedůvodnou argumentaci dovolatele, dle které byla rozhodnutí valné hromady společnosti o zvýšení základního jmění a prohlášení vkladatele o převzetí závazku ke zvýšení základního jmění, „konzumována“ pravomocným rozhodnutím soudu o zamítnutí návrhu na zápis zvýšení základního jmění společnosti do obchodního rejstříku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 192/2006, ze dne 29. 4. 2008
17.06.2008 00:01
Ke klamavosti obchodní firmy předstírající výkon jiné než skutečné činnosti
I. Pro závěr rejstříkového soudu o tom, zda obchodní firma vzbuzuje klamavý dojem, že se společnost zabývá jinou činností, než odpovídá skutečnosti, není podstatné to, k jaké činnosti získala společnost živnostenské oprávnění, ale to, jakou činností se má dle vůle společníků vyjádřené ve společenské smlouvě zabývat a jakou činnost má zapsánu v obchodním rejstříku a vykonává ji, či je připravena ji vykonávat.
Slovní spojení „finanční úvěrová“ v posuzované obchodní firmě společnosti, která nemá v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěrů (finančních prostředků) z vlastních zdrojů (ač má k této činnosti potřebné oprávnění), a pouze zprostředkovává jejich poskytování na základě zapsaného předmětu podnikání „zprostředkovatelská činnost“, působí klamavě. Slovní spojení „finanční úvěrová“ totiž vzbuzuje dojem, že se společnost zabývá poskytováním úvěrů či jiných finančních služeb (ač taková činnost mezi její předměty podnikání podle zápisu v obchodním rejstříku nepatří) nikoli, že jejich poskytování pouze zprostředkuje.
II. V řízení ve věcech obchodního rejstříku soud zkoumá též, zda obchodní firma navrhovaná k zápisu není klamavá. Při tomto posouzení obchodní firmy vychází zásadně z listin, které mají být podle zvláštního právního předpisu k návrhu doloženy (§ 200da odst. 1 o. s. ř.).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 201/2007, ze dne 15. 4. 2008
07.04.2008 00:01
K výmazu skutečnosti z úplného výpisu z obchodního rejstříku
Jednotlivé zápisy do obchodního rejstříku provádějí tak, že se zapisovaná skutečnost zapíše do obchodního rejstříku s uvedením data, ke kterému k zápisu došlo. Výmaz takové skutečnosti se provádí tak, že se učiní záznam o provedení výmazu s uvedením data, ke kterému k výmazu došlo. Uvedený postup umožňuje kdykoli následně zjistit, jaké skutečnosti byly do obchodního rejstříku zapsány.
Zatímco tzv. aktuální výpis z obchodního rejstříku zachycuje pouze údaje, zapsané do obchodního rejstříku k datu, kdy je pořizován výpis, tzv. úplný výpis z obchodního rejstříku zachycuje nejen aktuální údaje o zapisovaném subjektu, ale i všechny údaje, které kdy byly do obchodního rejstříku zapsány a následně vymazány.
Nelze proto povolit výmaz skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku tak, aby z úplného znění rejstříkové vložky nebylo patrno, že byl takový zápis proveden a následně vymazán.
Pokud by se dříve zapsané údaje z „historie“ obchodního rejstříku vymazaly tak, jak v dané věci požadují dovolatelé u zápisu exekuce, ztrácelo by pořízení tzv. úplného výpisu z obchodního rejstříku smysl.
Nastane-li u zapsaného subjektu situace, kdy bylo soudní či jiné rozhodnutí, na jehož základě došlo k zápisu určité skutečnosti do obchodního rejstříku, následně zrušeno, protože bylo vydáno neprávem, lze tuto skutečnost prokázat příslušným rozhodnutím o zrušení rozhodnutí původního, aniž by přitom došlo k narušení úplné evidence skutečností týkajících se zapsaného subjektu, a tedy i k ohrožení účelu provádění zápisů do obchodního rejstříku.
Přitom není vyloučeno, aby rejstříkový soud v rámci „ostatních skutečností“ zrušení rozhodnutí o nařízení exekuce vč. jeho důvodu, zapsal do obchodního rejstříku.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 625/2006, ze dne 23. 1. 2008
12.02.2008 00:00
K neuvedení data zápisu v návrhu na zápis do obchodního rejstříku
Neuvedení data, ke kterému se společnost "domáhá zvýšení základního kapitálu společnosti", nebrání zde pokračování v rejstříkovém řízení (neobsahuje-li návrh na zápis do obchodního rejstříku den, k němuž má být zápis proveden, provede soud zápis ke dni jeho provedení, resp. po právní moci usnesení - viz § 31 odst. 4 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 30. června 2005, a § 200da odst. 6 o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2005).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 712/2006, ze dne 4. 12. 2007
11.01.2008 00:01
K nesprávnému zápisu omezení jednatelského oprávnění do obchodního rejstříku
Jestliže projev vůle směřující k uzavření smlouvy učinil jen jeden z jednatelů, ač v rozhodné době v obchodním rejstříku v souladu se zněním společenské smlouvy bylo zapsáno, že jménem společnosti jednají vždy společně dva jednatelé, nelze takový projev vůle považovat za projev vůle společnosti, neboť nebyl učiněn způsobem, kterým jedná statutární orgán společnosti. Na tom nic nemění to, zda druhý účastník smlouvy byl či nebyl v dobré víře, neboť žádný právní předpis pro takový případ možnost namítat dobrou víru nepřipouští (srov. 29 Odo 198/2002 – R 58/2004).
Jiná situace ovšem nastává, jestliže zápis v obchodním rejstříku týkající se způsobu zastupování společnosti (že „za společnost jednají a podepisují jednatelé“) je v rozporu s příslušným ustanovením společenské smlouvy, podle kterého „jednatelé musí jednat ve vzájemné shodě a úkony učiněné pouze jedním jednatelem jsou neplatné“.
Takové případy je třeba posuzovat podle ustanovení § 27 odst. 2 obch. zák. (nyní obdobně § 29 odst. 1 a 2 obch. zák.), jež vyjadřuje tzv. princip materiální publicity zápisů v obchodním rejstříku. Princip materiální publicity znamená, že údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou právně účinné navenek i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity. Jinak řečeno, skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden; ode dne provedení zápisu se nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy. Zároveň platí obráceně, že dokud skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zápis v obchodním rejstříku již neodpovídá skutečnosti, ledaže by jednající nejednal v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám. Rozhodující je tedy důvěra v aktuální stav zápisu.
Z hlediska posuzování platnosti právních úkonů učiněných osobami v obchodním rejstříku zapsanými to vede k závěru, že, jednala-li druhá strana v důvěře ve správnost údaje uvedeného v obchodním rejstříku, jsou právní úkony učiněné v rozsahu jejího oprávnění osobou zapsanou v obchodním rejstříku (zde jednatelem jako statutárním orgánem) platné a podnikatele (§ 2 odst. 2 obch. zák.) zavazují, bez ohledu na to, zda v té době (případně nikdy) k takovému jednání nebyl zapsaný statutární orgán oprávněn; uvedené by neplatilo jen tehdy, kdyby nesoulad zapsaných skutečností s faktickým stavem byl druhé straně znám.
Nejvyšší soud České republiky ČR proto dospěl k závěru, že, je-li v obchodním rejstříku zapsáno, že „za společnost jednají a podepisují jednatelé“, nevyplývá z toho z hlediska ustanovení § 27 odst. 2 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2000 (nyní § 29 odst. 1, 2 obch. zák.) jednatelské omezení ve smyslu ustanovení § 133 odst. 2 obch. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 265/2007, ze dne 13. 12. 2007
(posuzováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2000)
13.11.2007 00:00
K dobré víře ve správnost zápisu do obchodního rejstříku
Důkazní břemeno o nedostatku dobré víry ve správnost zápisu do obchodního rejstříku nese osoba, která se nedostatku dobré víry dovolává, tj. osoba, jejíž zápis v obchodním rejstříku je (případně) ohledně toho kterého údaje nesprávný (chybný) – srov. 29 Odo 625/2005.
(posuzováno podle § 27 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění účinném od 1. července 1996)
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 501/2006, ze dne 24. 5. 2007
17.10.2007 00:00
K závaznosti rozhodnutí rejstříkového soudu podle ust. § 159a o.s.ř.
I pro rozhodnutí rejstříkového soudu platí ustanovení § 159a o.s.ř., podle něhož je pro účastníky řízení a pro všechny orgány, resp. v případech stanovených zákonem a v rozsahu v něm uvedeném i pro jiné osoby než účastníky, závazný pouze výrok rozhodnutí. (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. 13 Cmo 274/2001, publikované v časopisu Soudní judikatura, sešit č. 1, ročník 2004 pod č. 10). Nelze tedy vyloučit posouzení zapsaných skutečností v jiném řízení samostatně, nejedná-li se o existenci samotné právnické osoby.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 838/2007, ze dne 30. 5. 2007
10.08.2007 00:02
K prohlášení neplatnosti usnesení o převzetí obchodního jmění
I. V nálezu sp. zn. III. ÚS 527/04 dospěl Ústavní soud k závěru, že právní úprava institutu zrušení akciové společnosti s převodem obchodního jmění na akcionáře se pohybuje na samé hranici ústavnosti, s ohledem na zaručenou možnost přiměřeného vyrovnání a soudního přezkumu této přiměřenosti však neomezuje vlastnická práva akcionářů způsobem, který by se příčil ústavnímu pořádku.
II. Poté, co dojde k zápisu převzetí obchodního jmění do obchodního rejstříku, soud nemůže prohlásit usnesení valné hromady o převzetí obchodního jmění ani smlouvy o takovém převzetí neplatným.
III. Podle § 220h odst. 4 ve spojení s § 220p odst. 3 obch. zák. lze v řízení o neplatnost usnesení valné hromady nebo smlouvy o převodu obchodního jmění zahájeném před zápisem převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku po zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku pokračovat, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení podle § 220k obch. zák., pokud takové řízení již neprobíhá.
Z uvedeného vyplývá, že podmínkou toho, aby mohl soud po zápisu převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku pokračovat v řízení s právním nástupcem vymazané společnosti, tj. aby mohl vydat rozhodnutí podle ustanovení § 107 o. s. ř., je, aby navrhovatel změnil návrh způsobem upraveným v citovaném ustanovení. Soud tedy musí v rámci opatření podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. poučit navrhovatele, že podmínkou pokračování v řízení je návrh na změnu předmětu řízení podle § 220h odst. 4 ve spojení s § 220p odst. 3 obch. zák. Jestliže navrhovatel přes takové poučení ke změně návrhu na zahájení řízení nepřistoupí, je to důvodem k zastavení řízení podle § 104 odst. 2 o. s. ř., a to vůči původním účastníkům řízení. O důvod zamítnutí žaloby nejde. Změní-li navrhovatel návrh na zahájení řízení podle § 220h odst. 4 ve spojení s ustanovením § 220p odst. 3 obch. zák., soud přijme rozhodnutí podle § 107 o. s. ř. a změněnou věc meritorně projedná a rozhodne s právním nástupcem vymazané společnosti.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1128/2005, ze dne 23. 5. 2007
26.04.2007 23:58
Rc 93/2006
I když se v uplynulých dvou letech před zahájením řízení nekonala valná hromada společnosti, soud návrh na zrušení společnosti podle ustanovení § 68 odst. 6 písm. a) obch. zák. zamítne, zjistí-li, že valná hromada byla svolána alespoň v průběhu řízení.
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1238/2005)
24.04.2007 00:01
K účastenství likvidátora v rejstříkovém řízení o výmazu vstupu do likvidace
Ustanovení § 200c odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 30. června 2005 určuje, že účastníkem rejstříkového řízení je podnikatel; ve věcech zápisu osob, které se zapisují podle zvláštních předpisů do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele, jsou účastníky také tyto osoby.
Z uvedeného plyne, že likvidátor účastníkem řízení o výmazu vstupu družstva do likvidace není. Vzhledem k tomu, že likvidátor, který není účastníkem řízení, nemůže napadat povolení výmazu vstupu družstva do likvidace a že poté, co je z obchodního rejstříku vymazán vstup družstva do likvidace, nemůže být nadále v obchodním rejstříku zapsán jako likvidátor, nemůže napadat ani rozhodnutí o svém výmazu z obchodního rejstříku.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 793/2006, ze dne 20. 3. 2007
(posuzováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2005)
28.03.2007 00:01
K účastenství jednatele v rejstříkovém řízení o výmazu s.r.o.
Podle ustanovení § 200c odst. 1 o. s. ř. v rozhodném znění k 18.4.2002 se osoby zapisované do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele účastní nejen řízení o svém zápisu, nýbrž i řízení o svém výmazu z obchodního rejstříku; mezi takové osoby patří např. též jednatelé společnosti s ručením omezeným.
Zákon však přiznává těmto osobám účast na rejstříkovém řízení jen ve spojení s jejich zápisem (jenž se děje v rámci zápisu týkajícího se podnikatele). Jinak řečeno, práva a povinnosti účastníka rejstříkového řízení mohou tyto osoby vykonávat jen ve vztahu k příslušné položce zápisu, která se jich týká.
Osoby zapisované do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele, jimž svědčí práva účastníka rejstříkového řízení jen ohledně položek, které se jich týkají, tedy nemohou jakkoli zvrátit rozhodnutí, kterým rejstříkový soud o návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku meritorně rozhodne. Jejich procesní podání, včetně řádných a mimořádných opravných prostředků, se totiž mohou týkat právě jen položek, které se jich týkají, a jejichž správnost nemá na posuzování návrhu na výmaz společnosti sama o sobě žádný vliv. Uvedené beze zbytku platí i pro jednatele společnosti s ručením omezeným.
Rejstříkové soudy tedy správně osoby zapsané do obchodního rejstříku v rámci zápisu podnikatele (společníky, statutární orgány apod.) za účastníky řízení o výmazu podnikatele z obchodního rejstříku nepovažují.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 919/2005, ze dne 14.2.2007
(posuzováno podle právního stavu k 18. dubnu 2002)
16.03.2007 00:00
K rejstříkovému zápisu společného jednání jednatelů spol. s r.o.
I. Co do povahy zápisu jednatele společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku šlo do 30. června 1996 o zápis konstitutivní a od 1. července 1996 (tj. od účinnosti novely obchodního zákoníku provedené zákonem č. 142/1996 Sb.) jde o zápis deklaratorní (srov. např. 29 Cdo 3025/2000).
II. Úprava společného jednání jednatelů jménem společnosti, vycházející z plurality jednatelů, je relevantní pouze tehdy, je-li jednatelů více.
III. Rejstříkový zápis, podle kterého je oprávněn jednat samostatně „jednatel (generální ředitel)“ společnosti, aniž by současně byl upraven způsob jednání ostatních jednatelů, odporuje ustanovení § 133 obch. zák., když „řadové“ jednatele, tj. jednatele, kteří nejsou generálními řediteli, zbavuje zákonem přiznaného oprávnění jednat jménem společnosti.
Takový zápis ve skutečnosti není uvedením způsobu, jakým statutární orgán nebo jeho členové jednají jménem právnické osoby (§ 28 odst. 1 písm. e/ obch. zák.), nýbrž představuje omezení jednatelských oprávnění jednatelů (§ 133 odst. 2 obch. zák.), kterýžto údaj se ale do obchodního rejstříku nezapisuje.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1698/2005, ze dne 30.1.2007
(posuzováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 12.4.1996)
30.11.2006 00:00
K notářskému zápisu při zvyšování základního jmění před 1.1.2001
Notářský zápis byl – i před 1. lednem 2001 – nutný pro rozhodnutí o zvýšení základního jmění společnosti s ručením omezeným; jednalo se o zápis podle § 77 notářského řádu, kterým notář, přítomný na valné hromadě, osvědčí, že valná hromada rozhodnutí o zvýšení základního jmění přijala.
Rejstříkový soud proto, v rámci přezkoumání rozhodnutí valné hromady pro účely zápisu zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku, ke kterému byl nejen oprávněn, ale i povinen, správně rozhodl o tom, že v důsledku nedostatků při rozhodování valné hromady (absence notářského zápisu) nelze zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku zapsat. Na tom nic nemění to, že zápis zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku byl v rozhodné době zápisem deklaratorním.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1169/2005, ze dne 12.10.2006
28.11.2006 00:00
K účastenství společníka v rejstříkovém řízení týkajícím se společnosti
Společník společnosti s ručením omezeným za stavu, kdy se v řízení použije občanský soudní řád ve znění do 31. prosince 2000, není účastníkem rejstříkového řízení o zápisu změn týkajících se této společnosti.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 634/2006, ze dne 31.10.2006
27.11.2006 00:01
K prokazování splacení vkladu v řízení o vypořádací podíl
I. Ustanovení § 32 obch. zák. soudu umožňovalo zabývat se rozporem mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku, v posuzovaném případě tedy tím, zda byl vklad společníka (navrhovatele v řízení o vypořádací podíl) řádně splacen. Soud proto při rozhodování o výši vypořádacího podílu nebyl vázán zápisem v obchodním rejstříku o rozsahu splacení vkladu společníka.
Podle ustanovení § 27 odst. 2 obch. zák. ve znění účinném v době rozhodování soudů obou stupňů však platilo, že proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti. Povinností odvolacího soudu tedy bylo zkoumat, zda byl společník (navrhovatel v řízení o vypořádací podíl) v dobré víře v zápis splacení vkladu do obchodního rejstříku. Protože odvolací soud tuto otázku nezkoumal, jeho právní posouzení je neúplně a tedy i nesprávné.
Z negativní stránky principu materiální publicity (upraveného v ustanovení § 27 odst. 2 obch. zák.) dále vyplývalo, že důkazní břemeno o nedostatku dobré víry nese osoba, která se nedostatku dobré víry dovolává, tj. osoba, jejíž zápis v obchodním rejstříku je (případně) ohledně toho kterého údaje nesprávný (chybný) – viz R 36/2001. V projednávané věci je takovou osobou společnost, popírající rozsah splacení vkladu společníka.
II. Podle ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř. v rozhodném znění, je soud povinen v řízení ve věcech obchodního rejstříku provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány. Rejstříkový soud proto měl, přes nedostatek tvrzení společnosti zkoumat, zda společník řádně splatil vklad (na zvýšení základního jmění společnosti). Jedním z vodítek, které měl soud použít, přitom byl (vedle účetnictví společnosti) návrh na zápis splacení vkladu do obchodního rejstříku. Předtím, než rejstříkový soud zapsal do obchodního rejstříku úplné splacení vkladu navrhovatele, bylo totiž jeho povinností zkoumat, zda ke splacení skutečně došlo a vyžádat si od společnosti, která zápis navrhla, důkazy o takovém splacení. Tyto důkazy by měly být součástí rejstříkového spisu.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 625/2005, ze dne 31.10.2006
(posuzováno dle právního stavu k 27.11.2003 a 21.2.2005)
20.11.2006 00:01
K zápisu přechodu výkonu práv k zastavenému obchodnímu podílu
Do obchodního rejstříku nelze zapisovat údaje, jejichž zápis zákon neupravuje. Do obchodního rejstříku se proto nezapisuje skutečnost, že na zástavního věřitele přešlo oprávnění vykonávat práva spojená s obchodním podílem (§ 117a odst. 7 obchodního zákoníku).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 824/2006, ze dne 12.10.2006