// Profipravo.cz / Odvolání

Odvolání

12.07.2018 00:01

Poučení o přípustnosti žaloby pro zmatečnost

V písemném vyhotovení rozsudku není soud prvního stupně ani odvolací soud povinen poučit účastníka o tom, že je proti takovému rozhodnutí přípustná žaloba pro zmatečnost. Zákonem aprobovaná absence takového poučení proto nemá vliv na počátek běhu lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost a na její trvání.

Žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je na rozdíl od případů uvedených v § 229 odst. 1 až 3 o. s. ř. opravným prostředkem univerzálním (slovy Ústavního soudu zjevně přípustným). I kdyby se měl v poučovací praxi odvolacích soudů prosadit závěr formulovaný Ústavním soudem v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2163/11, nelze přehlédnout, že tento závěr se (z důvodu její univerzálnosti) týká právě jen poučovací povinnosti o přípustnosti žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. a nelze jej vztáhnout na případy odlišné, tj. na žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 až 3 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1531/2017, ze dne 25. 4. 2018

27.04.2018 00:01

ÚS: Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení

Rozhoduje-li soud o části nároku týkající se téže věci, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto v předchozím soudním řízení, je povinen respektovat právní názor, který v něm tehdy příslušný soud zaujal, a to za předpokladu, že se okolnosti případu v mezidobí podstatně nezměnily. Jiná změna postoje soudu, nemá-li původ v objektivních skutečnostech ležících mimo vlastní hodnocení soudu, představuje porušení práva na spravedlivý proces toho účastníka, jemuž svědčil právní názor dříve vyslovený pravomocným soudním rozhodnutím v dané věci.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3399/17, ze dne 27. 3. 2018

20.04.2018 00:00

ÚS: Porušení principu rovnosti zbraní v civilním odvolacím řízení

Rozhodne-li odvolací soud o podaném odvolání navrhovatelů předběžného opatření, aniž jeho opis předtím zašle druhé straně řízení na vědomí, čímž jí fakticky znemožní vznést protiargumenty a hájit tak své stanovisko o nedůvodnosti takového návrhu, poruší tím právo stěžovatele na soudní ochranu a princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod v případě, že tím nedojde k přímému, bezprostřednímu a nadále již nenapravitelnému zásahu do sféry možností faktického uspokojení v řízení uplatněného nároku a odvolací soud tuto okolnost řádně nezváží.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 719/18, ze dne 3. 4. 2018

13.02.2018 00:01

Zachycení průběhu jednání v civilním soudním řízení

I. V případě, že soud v občanském soudním řízení postupuje při zachycování jeho průběhu způsobem upraveným v trestním řádu (§ 55a a násl. trestního řádu), nejde o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

II. Je-li řízení před soudem prvního stupně postiženo vadou v zachycení průběhu jednání, je třeba vždy zvážit, zda za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. To platí i v případě, že soud prvního stupně tam, kde to zákon vyžaduje, nepředloží spis s přepisem zvukového záznamu (§ 40 odst. 3 o. s. ř. – ovšem jen nebyl-li pořízen protokol); v takovém případě je třeba vždy posoudit, zda není účelné spis zaslat soudu prvního stupně bez věcného vyřízení s žádostí, aby přepis pořídil.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4467/2017, ze dne 29. 11. 2017

26.01.2018 00:01

ÚS: Bagatelní částka pro odvolací řízení

Z odůvodnění rozhodnutí obecného soudu musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Tato premisa nebyla naplněna při hodnocení toho, zda stěžovatelé uplatnili svůj nárok na nemajetkovou újmu vzniklou dlouhotrvajícím řízením u správního orgánu.

Je zcela věcí žalobce, čeho se svou žalobou domáhá; pokud přitom v jedné žalobě spojí několik i samostatně projednatelných nároků a nalézací soud rozhodne o peněžitém plnění, není v pravomoci odvolacího soudu tuto částku následně členit na dílčí položky, které každá samostatně, nedosahují hranice bagatelní částky pro odvolací řízení (§202 odst. 2 o. s. ř.). Opačný přístup je zásahem do práva na projednání věci nestranným soudem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2143/16, ze dne 19. 12. 2017

08.11.2017 00:01

Uplatnění nových důkazů v odvolacím řízení při nedostatku poučení

Je-li řízení před soudem prvního stupně postiženo jinou vadou ve smyslu ustanovení § 212a odst. 5 věty druhé o. s. ř., je povinností odvolacího soudu tuto vadu odstranit, aby bylo zajištěno, že vyřešení projednávané věci (nalezení práva) bude provedeno za dodržení všech pravidel (spravedlivým procesem).

Spočívá-li vada řízení v nedostatku poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. v důsledku odlišného právního názoru odvolacího soudu, náprava může být nepochybně zjednána tím, že potřebné poučení poskytne účastníkům odvolací soud. Vzhledem k tomu, že citované ustanovení umožňuje (ukládá) odvolacímu soudu „zjednat nápravu“, neuplatní se v těchto případech pravidla neúplné apelace. Nejde tu tedy o zákaz nových důkazů, ale o přípustné uplatnění poučovací povinnosti odvolacím soudem a přípustné provedení důkazů navržených před odvolacím soudem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3998/2016, ze dne 4. 8. 2017

20.10.2017 00:00

ÚS: K povinnosti doručit opis podaného odvolání protistraně

Je porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, pokud odvolací soud rozhodne o podaném odvolání žalovaného, aniž jeho opis předtím zaslal žalobci na vědomí, čímž mu znemožnil vznést protiargumenty a hájit tak své stanovisko o nezbytnosti přerušení řízení, byť je z okolností konkrétní věci zřejmé, že zaujímá k argumentům uváděným v odvolání zřetelně nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí (§ 210 odst. 1 o. s. ř.).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1831/17, ze dne 19. 9. 2017

13.10.2017 00:02

ÚS: K právu vyjádřit se k právnímu posouzení odvolacího soudu

I. Obecné soudy jsou povinny poskytovat ochranu základním právům a svobodám podle čl. 4 Ústavy České republiky za podmínek vymezených zákonem, jak to výslovně vyžaduje čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Namítá-li stěžovatel v dovolání porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod v řízení před obecnými soudy, není zbaven povinnosti vymezit obsahové náležitosti stanovené pro dovolání příslušným zákonem, tedy občanským soudním řádem. Tím je současně s ohledem na čl. 4 ve spojení s čl. 83 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyjádřen požadavek podle § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, aby stěžovatel vyčerpal rovněž dovolání jako předpoklad přípustnosti jeho ústavní stížnosti

II. Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem, jehož úkolem je rovněž sjednocování výkladu tzv. podústavního práva rozhodováním o dovolání, jehož účelem je vyřešení právní otázky hmotného nebo procesního práva. Nelze proto požadovat, aby nerespektoval zákonodárcem vymezený účel dovolání jako mimořádného opravného prostředku (postup praeter legem). Opačný postup by vedl ke zpochybňování povahy dovolání, jak je nyní (od 1. 1. 2013) zakotvena v občanském soudním řádu; ta však spočívá v řešení otázek právní povahy a proto způsobilých k zobecnění, normování a opakované aplikaci. Naopak řešení individualizovaných skutkových otázek je z povahy věci k zobecnění nezpůsobilé a účel dovolání, jak je nyní zakotven, naplnit nemůže.

III. Zhodnotil-li odvolací soud výpověď svědka jinak než soud první instance, aniž jej vyslechl, přičemž na tomto základě dospěl k odlišnému skutkovému závěru, zatížil soudní řízení s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti podle čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tzv. kvalifikovanou vadou.

IV. Dospěje-li odvolací soud k názoru, že je třeba věc z právního hlediska posoudit jinak, než jak navrhuje účastník řízení a než jak učinil soud prvního stupně, je povinen tohoto účastníka poučit postupem podle § 118a odst. 2 občanského soudního řádu; absenci takového poučení lze z hlediska ústavnosti akceptovat v případě, není-li pochyb o tom, že ve vztahu k danému právnímu posouzení byl skutkový stav již plně objasněn.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3717/16, ze dne 26. 9. 2017

07.09.2017 00:01

ÚS: K povinnosti odvolacího soudu zopakovat provedené důkazy

Zaujme-li odvolací soud shodný právní názor na stanovení výše přiměřené slevy z hlediska nákladů na odstranění vady díla, avšak s opačným skutkovým závěrem o možném způsobu jejího odstranění, a pomine-li přitom hodnocení důkazu, na kterém bylo založeno napadené rozhodnutí, přičemž z jeho rozhodnutí neplyne, na základě jakých úvah dospěl k opačnému zjištění ohledně takového skutkového závěru, porušil svou povinnost provést jej znovu v odvolacím řízení (tzv. opomenutý důkaz) a tím právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3432/15, ze dne 8. 8. 2017

31.07.2017 00:01

Zastavení odvolacího řízení pro neuhrazení poplatku za odvolání

Zaplatí-li odvolatel soudní poplatek za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro neuhrazení takového poplatku, odvolací soud změní usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení tak, že toto řízení se nezastavuje, neboť důvod pro zastavení odvolacího řízení odpadl (v důsledku zaplacení soudního poplatku z odvolání).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1863/2017, ze dne 18. 5. 2017

16.06.2017 00:04

ÚS: Rozhodování odvolacího soudu o předběžném opatření

Při rozhodování o návrzích na nařízení předběžného opatření jsou obecné soudy povinny dbát požadavků § 75c odst. 2 o. s. ř., tedy rozhodnout bezodkladně, pouze v případech, kdy není nebezpečí z prodlení (což je výjimka ze zásady), může být o návrhu rozhodnuto s určitým časovým odstupem, i tak ovšem nejpozději do 7 dnů poté, co byl návrh podán. Aby předběžné opatření splnilo svůj účel, musí být „rychlé“ a částečně i nečekané. Povinnost urgentního projednání se proto vztahuje nejen na soudy nalézací, ale přiměřeně i na soudy odvolací; také ony jsou povinny rozhodovat bezodkladně či alespoň s nejvyšším urychlením. Pokud by tak nečinily, porušily by svoji základní povinnost vyplývající z obecných ustanovení procesního předpisu (§ 6 o. s. ř.), a ostatně i z čl. 38 odst. 2 Listiny, postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná.

Zákon nelze interpretovat tak, že pokud ve vztahu k obecné úpravě předběžných opatření explicitně stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí jen soudu nalézacímu (na rozdíl od specifických norem § 409 odst. 2 a § 465 odst. 2 z. ř. s.), není odvolací soud nijak limitován a postačí, rozhodne-li o odvolání proti usnesení o návrhu na nařízení předběžného opatření bez jakéhokoliv časového omezení, tedy, jak se v praxi někdy děje, teprve v řádu týdnů či dokonce měsíců. Ústavní soud v této souvislosti uzavírá, že i pro odvolací řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí nalézacího soudu o návrhu na „běžné“ předběžné opatření, platí povinnost postupovat bezodkladně – jinak by byl popřen smysl zákona a institutu předběžného opatření.

Při posuzování práv a povinností provozovatele převzatého rozhlasového a televizního vysílání civilními soudy je třeba vycházet z jeho skutečného jednání a vystupování v právních vztazích; rozhodnutí nelze odvozovat pouze od okolnosti, zda je daný subjekt formálně držitelem registrace ve smyslu § 2 odst. 1 písm. h) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání“). Jinými slovy je chybný přístup, že určité osobě nelze uložit jakoukoli povinnost týkající se šíření vysílání jen proto, že není držitelem platné registrace, bez ohledu na to, zda vysílání skutečně šíří a zda v právních vztazích vůči svým zákazníkům a obchodním partnerům porušuje zákon.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 736/17, ze dne 10. 5. 2017

09.06.2017 00:00

ÚS: K povinnosti doručovat odvolání ostatním účastníkům řízení

Nedoručení stejnopisu odvolání matky proti výroku usnesení o nařízení předběžného opatření ve věci úpravy péče a styku s nezletilými dětmi otci tak, aby se k němu mohl efektivně vyjádřit, je porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 326/17, ze dne 18. 5. 2017

07.06.2017 00:01

Kvantitativní meze přezkumné činnosti odvolacího soudu

Za závislý výrok ve smyslu § 206 odst. 2 věty třetí a § 212 písm. a) o. s. ř. se považuje takový výrok, jehož obsah je svázán s jiným výrokem téhož rozsudku nebo usnesení v tom smyslu, že nemůže sám o sobě obstát, kdyby tento jiný („panující“) výrok byl zrušen nebo změněn. Povaha závislého výroku vyžaduje, aby byl svým osudem spojen s výrokem, který je pro něj určující. Závislost výroků musí být dána specifickou vázaností, vyplývající z hmotného či procesního práva.

V řízení, v němž soud rozhoduje o žalobě na zaplacení peněžité částky a o vzájemné žalobě na zaplacení peněžité částky zahrnující námitku započtení, je výrok o nároku uplatněném žalobou závislý na výroku o nároku uplatněném vzájemnou žalobou. Z povahy věci to pak nutně platí též v opačném postavení, neboť i rozhodnutí o vzájemné žalobě je závislé na tom, zda a v jakém rozsahu se prosadí kompenzační námitka, tedy (mimo jiné) na tom, zda a v jaké výši tu byla žalobou uplatněná pohledávka a zda proto a v jakém rozsahu došlo k zániku vzájemných pohledávek (tedy též pohledávky uplatněné vzájemnou žalobou) započtením.

Výrok rozsudku o peněžitém nároku uplatněném žalobou a výrok o peněžitém nároku uplatněném vzájemnou žalobou, jež zahrnuje projev směřující k započtení, jsou tedy výroky vzájemně závislé ve smyslu § 206 odst. 2 věty třetí a § 212 písm. a) o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2053/2015, ze dne 28. 3. 2017

24.04.2017 00:00

Přerušení odvolacího řízení o výši nákladů exekučního řízení

Ani podání dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti oprávněného hradit povinnému náhradu nákladů exekučního řízení a soudnímu exekutorovi náklady exekuce, není důvodem k přerušení odvolacího řízení, v němž je rozhodováno o konkrétní výši těchto nákladů.

Ustanovení § 35 odst. 5 věty první exekučního řádu je třeba vykládat tak, že pokud se zákaz přerušení vztahuje na „exekuční řízení“, tím spíše se uplatňuje ve všech jeho jednotlivých fázích, včetně rozhodování o nákladech exekučního řízení a nákladech exekuce (v to zahrnuje rovněž příslušné řízení odvolací), a to přestože již exekuce byla skončena. V případě výkonu rozhodnutí je pak nepřípustnost přerušení zřejmá ze samotného znění ustanovení § 254 odst. 2 věty první o. s. ř., dle něhož při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 417/2016, ze dne 18. 1. 2017

21.04.2017 00:01

ÚS: Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu

Postup, kdy odvolací soud potvrdí rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž k závěru o věcné správnosti výroku (§ 219 občanského právního řádu) dospěje na základě odlišného právního posouzení věci, s nímž však účastníky vůbec neseznámí a nedá jim příležitost se k němu vyjádřit, je odepřením práva na právní slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pro stěžovatelku jako odvolatelku bylo přitom podstatné, zda má brojit proti názoru, že smluvní poplatek za poskytnutou půjčku nelze považovat za jí vzniklou škodu, neboť byl sjednán na základě jejího svobodného projevu vůle a není v příčinné souvislosti s postupem žalované, či proti závěru, že měla ke dni uzavření smlouvy o půjčce na účtech dostatek finančních prostředků k zajištění svého provozu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2724/16, ze dne 27. 3. 2017

10.02.2017 00:00

ÚS: Rovnost účastníků řízení o předběžném opatření

V rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, jakož i právem vyjádřit se k projednávané věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je postup odvolacího soudu, který změní rozhodnutí soudu prvního stupně a vyhoví návrhu jednoho z rodičů na nařízení předběžného opatření o úpravě styku s nezletilým dítětem, aniž řádně doručí jeho odvolání druhému z rodičů, čímž mu odejme možnost jednat před soudem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3343/16, ze dne 24. 1. 2017

25.01.2017 00:00

Náprava nepřípustné účasti v řízení podle části páté OSŘ

I. Okruh účastníků restitučního řízení podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je taxativně vymezen v ustanovení § 9 odst. 8 tohoto zákona; proto je i v řízení podle části páté občanského soudního řádu vyloučeno použití ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.

II. Bylo by chybné dovozovat, že přibere-li soud prvního stupně v řízení podle části páté občanského soudního řádu další účastníky, musí být jeho rozhodnutí (bez dalšího) zrušeno. Rozhodnutí soudu prvního stupně, které je zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, smí odvolací soud zrušit jen tehdy, jestliže za odvolacího řízení nemůže být zjednána náprava; v případě popsaného pochybení soudu prvního stupně však nápravu zpravidla zjednat lze.

Měl-li soud prvního stupně (nesprávně) za to, že osoby, které přibral do řízení podle části páté občanského soudního řádu, jsou účastníky řízení (jednal-li s nimi tak), jde o vadu, jejíž nápravu je v odvolacím řízení možné zjednat zpravidla tím, že odvolací soud nepřihlédne k úkonům těchto dalších účastníků, resp. tím, že s těmito osobami přestane jednat.

Zrušil-li tedy odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně (bez dalšího) proto, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně vystupovali jako další účastníci osoby, které soud prvního stupně do řízení citovaným usnesením přibral, aniž by se sám pokusil zjednat nápravu této vady řízení, postupoval nesprávně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2044/2015, ze dne 26. 10. 2016

03.01.2017 00:01

Posouzení přípustnosti odvolání podle § 202 odst. 2 OSŘ

Rozhodl-li soud prvního stupně v rozsudku o více nárocích se samostatným skutkovým základem, nezkoumá se přípustnost odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně. Z hlediska ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. je rozhodující, zda celková výše peněžitého plnění, o němž bylo rozsudkem rozhodnuto (lhostejno, zda jedním, nebo více výroky), převyšuje 10 000 Kč, aniž by bylo významné, zda toto peněžité plnění představuje více nároků se samostatným skutkovým základem, z nichž některý (některé) uvedenou částku nepřevyšuje (nepřevyšují).

I když tedy některý z více nároků na zaplacení peněžité částky se samostatným skutkovým základem, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně, nepřevyšuje 10 000 Kč, je odvolání proti rozsudku ve vztahu k tomuto nároku přípustné, převyšuje-li uvedenou částku součet nároků, o nichž soud v rozsudku rozhodl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3480/2015, ze dne 22. 9. 2016

29.12.2016 00:02

ÚS: Přezkoumání rozhodnutí o (ne)nařízení předběžného opatření

I. Při zásahu do ústavně zaručených základních práv či svobod rozhodnutím o návrhu na vydání předběžného opatření je povinností státu zajistit podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, aby v rámci soustavy soudů byla zajištěna náprava, a není-li to pro „nevratnost“ zásahu možné, tak možnost posouzení případné újmy, jde-li o jedinou možnost nápravy (dopadů) takového neoprávněného zásahu.

II. Proto je odvolací soud povinen přezkoumávat, a případně pro nezákonnost rušit ta usnesení o (ne)nařízení předběžného opatření, jimiž je jinak „nevratně“ zasahováno do základních práv a svobod dotčené osoby, nebo kterými je poskytnutí právní ochrany odmítáno, a kde jedinou možností, jak odčinit negativní důsledky vyvolané jeho případnou nezákonností, je případná náhrada nemajetkové újmy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2433/15, ze dne 29. 11. 2016

21.10.2016 00:02

ÚS: Přípustnost odvolání v bagatelních věcech

Je zcela věcí žalobce, čeho se svou žalobou domáhá; pokud přitom v jedné žalobě spojí několik i samostatně projednatelných nároků a nalézací soud rozhodne o peněžitém plnění, není v pravomoci odvolacího soudu tuto částku následně členit na dílčí položky, které, každá samostatně, nedosahují hranice bagatelní částky pro odvolací řízení (§ 202 odstavci 2 o. s. ř.). Opačný přístup je zásahem do práva na projednání věci nestranným soudem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3153/15, ze dne 27. 9. 2016