// Profipravo.cz / Zvláštní řízení

Zvláštní řízení

09.02.2009 00:06

Přípustnost převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče

Stanovisko Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. ledna 2009, sp. zn. Cpjn 29/2006 ve věcech řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče

22.09.2008 00:00

K účinkům zrušení rozhodnutí o prohlášení za mrtvého

Zrušení rozhodnutí o prohlášení za mrtvého působí zásadně s účinky ex tunc (jako by soud člověka za mrtvého vůbec neprohlásil).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 990/2006, ze dne 29. 7. 2008

12.09.2008 00:02

K procesní úpravě řízení ve věcech obchodního rejstříku od 1.7.2005

I. Byť řízení ve věcech obchodního rejstříku obsahuje – i po změnách provedených zákonem č. 216/2005 Sb. – převážně prvky nesporného řízení, přinesla právní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku účinná od 1. července 2005 zásadní změnu koncepce rejstříkového řízení. Opouští se tzv. věcný přezkum a zavádí se princip registrační – rejstříkový soud je tak oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní (a to zásadně jen tehdy, jestliže zapisované skutečnosti nemají podklad v notářském zápisu).

II. Má-li být posuzována platnost listiny, která již jednou byla způsobilým podkladem zápisu a nyní má být podkladem zápisu opačného, nemůže být platnost této listiny (opakovaně) posuzována v řízení ve věcech obchodního rejstříku. Procesní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku účinná od 1. července 2005 (ovládaná registračním principem), rejstříkovému soudu nedává prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním (ať už sporném či nesporném) řízení. Naproti tomu v řízení podle ustanovení § 200e o. s. ř., které je jako tzv. řízení nesporné ovládáno zásadou vyšetřovací, má soud dostatek prostředků ke zjištění skutkového stavu.

III. V projednávané věci byl navržen zápis skutečností, jejichž účinnost a platnost nenastává až zápisem do obchodního rejstříku, tedy skutečností, jejichž zápis má jen deklaratorní povahu, přičemž navrhovatelem a jediným účastníkem řízení je pouze dovolatelka, tedy podnikatelka, které se zápis týká. Rejstříkový soud by proto zápis do obchodního rejstříku měl provést přímo, tedy bez toho, aby o něm vydával rozhodnutí (§ 200da odst. 4 věta první a druhá o. s. ř.). Soud prvního stupně tak byl povinen ve lhůtě deseti pracovních dnů buď provést tzv. přímý zápis nebo o návrhu rozhodnout usnesením.

K zápisu byla navržena změna v osobách společníků dovolatelky, jež měla být doložena smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 23. října 1995 (již založenou v rejstříkovém spise). Na základě této listiny byla přitom do obchodního rejstříku dovolatelky v minulosti zapsána opačná změna v osobách společníků. Dovolatelka tvrdí, že smlouva je absolutně neplatná. Je zjevné, že za této situace je okruh společníků dovolatelky sporný a k jeho zjištění bude třeba provést dokazování. Dokazování ovšem provádí soud při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.). Z povahy řízení ve věcech obchodního rejstříku po novele provedené zákonem č. 216/2005 Sb., vyplývá, že rejstříkový soud rozhoduje zásadně bez jednání.

Námitka dovolatelky, že k absolutní neplatnosti právního úkonu musí soud vždy přihlížet z úřední povinnosti, nevystihuje podstatu hmotněprávní otázky, kterou měl soud prvního stupně jakožto soud rejstříkový řešit. Otázku platnosti smlouvy o převodu obchodního podílu bude soud muset vyřešit jako otázku toliko předběžnou ve vztahu k otázce, kdo je v současné době společníkem dovolatelky a může tudíž hlasovat na valné hromadě. Dokazování k této základní sporné otázce se přitom nemusí omezit pouze na provedení důkazu smlouvou o převodu obchodního podílu. Při posuzování otázky, kdo je v současné době společníkem dovolatelky, může vyvstat potřeba zjistit i jiné rozhodné skutečnosti (viz např. R 50/2008, či 29 Odo 794/2006) a provést i jiné důkazy. Smlouva o převodu obchodního podílu potom nebude listinou, jež by sama o sobě dokládala, kdo je společníkem dovolatelky.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1759/2008, ze dne 24. 6. 2008

18.04.2008 00:01

K dovolání ve věci usnesení dle § 191b odst. 4 OSŘ

V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče je třeba rozumět věcí samou rozhodnutí rozsudkem podle § 191d odst. 4 o tom, zda další držení umístěného je přípustné a na jakou dobu. Řízení podle § 191b odst. 4 o.s.ř., v němž soud usnesením rozhodne o tom, zda k převzetí umístěného došlo ze zákonných důvodů, má povahu předběžného opatření.

Usnesení podle § 191b odst. 4 o.s.ř. je tak v souladu s ustáleným názorem na charakter tohoto rozhodnutí třeba klasifikovat jako rozhodnutí vydané nikoliv ve věci samé (srovnej 30 Cdo 1245/2007-34, 30 Cdo3805/2007-127). Nejsou tak naplněny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. Na případ rozhodnutí odvolacího soudu v takové věci však nepamatuje ani žádná z alternativ přípustnosti dovolání vymezených ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2738/2006, ze dne 5. 3. 2008

17.04.2008 00:00

K výkonu petičního práva při omezené způsobilosti k právním úkonům

Každým rozsudkem soudu, jímž dochází k omezení způsobilosti k právním úkonům a kterým jsou vymezeny právní úkony, k nímž není účastník způsobilý, se stanoví výslovně (explicitně), jaké úkony účastník platně činit nemůže, ale současně implicitně a contrario, že účastník je ke všem ostatním právním úkonům způsobilý.

Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům není právním institutem, který by měl vyšetřované osobě zabránit obracet se na různé instituce s podněty, stížnostmi, oznámeními apod.; případné rozhodnutí o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům nevyvolává takové právní účinky pro nedostatek oprávnění soudu omezit účastníka řízení ve vztahu k jeho petičnímu právu (čl. 18 Listiny základních práv a svobod), popř. v jeho procesní způsobilosti ve vztahu k soudům ve smyslu § 20 o.s.ř. nebo vůči jiným státním orgánům (srov. 22 Cdo 2014/2001).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3398/2007, ze dne 27. 9. 2007

26.01.2008 18:17

Rc 33/2007

Oznamovací povinnost ústavu vykonávajícího zdravotnickou péči stanovená v § 191a odst. 1 o. s. ř. je dána ve všech případech, kdy nebyl do 24 hodin dán písemný souhlas osoby (příp. jejího zákonného zástupce) převzaté do ústavu, s tímto převzetím, nikoliv jen v případech, kdy tato osoba (její zákonný zástupce) svůj souhlas s převzetím do ústavu odmítla udělit.

(Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, sp. zn. 20 Co 194/2006)

17.01.2008 00:00

K rozhodnutí o prohlášení za mrtvého podle dekretu č. 117/1945 Sb.

Rozhodnutí o prohlášení za mrtvého podle dekretu č. 117/1945 Sb. nelze podřadit pod režim § 135 odst. 1 o. s. ř., v důsledku čehož se soudy musí ode dne smrti uvedeného v rozhodnutí odchýlit, svědčí-li pro to důkazy. Stručně řečeno jinak, důsledky rozhodnutí o prohlášení za mrtvého je třeba posuzovat podle předpisů platných v době jeho vydání. Ostatně ani podle současné právní úpravy (srovnej § 199 o. s. ř.) nelze dospět k jinému právním závěru, než jak je uvedeno shora, totiž že rozhodnutí o prohlášení za mrtvého lze zvrátit na základě provedeného dokazování.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1857/2007, ze dne 28. 8. 2007

27.04.2007 00:05

Rc 89/2006

Uplatňují-li nárok na výživu pozůstalých manžel zemřelého zaměstnance a nezletilé děti, které se manželům narodily, může mezi nimi dojít ke střetu zájmů ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 zák. o rod. také proto, že přiznání vyšší náhrady jednomu z nich musí mít za následek poskytnutí nižší náhrady ostatním, neboť celková náhrada poskytnutá všem pozůstalým nesmí převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 195 zák. práce. V řízení o náhradu nákladů na výživu pozůstalých proto pozůstalý manžel nemůže nezletilé děti zastupovat a nezletilým dětem soud ustanoví pro řízení opatrovníka (§ 37 odst. 2 zák. o rod.).

Rozhodnutím soudu o schválení právního úkonu učiněného za nezletilého (§ 179 o. s. ř.) nelze řešit nebezpečí střetu zájmů mezi rodiči a nezletilými dětmi nebo mezi nezletilými dětmi týchž rodičů. Soud může schválit jen takový právní úkon, který za nezletilého učinil jeho rodič, jehož zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte.

(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 21 Cdo 890/2003)

19.09.2006 00:01

K řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným

Řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným je řízením podle § 200e o.s.ř. (viz 29 Odo 1238/2005), otázka dokazování v takovém řízení jednoznačně vyplývá z ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 59/2006, z 20. července 2006

04.08.2006 00:02

K účinkům rozhodnutí o prohlášení za mrtvého

I. Rozhodnutí o prohlášení za mrtvého působí ex nunc a nemá zpětnou účinnost, přičemž však v některých případech jsou jeho účinky výslovně příslušným zákonným předpisem stanoveny ex tunc, tj. se zpětnou účinností. Mezi ně patří i § 460 odst. 1 obč. zák., který speciálně upravuje okamžik nabývání dědictví.

II. Byl-li v předmětné věci (o žalobě o vrácení půjčky) žalovaný prohlášen za mrtvého až po zahájení řízení, ztratil žalovaný teprve tímto prohlášením za mrtvého způsobilost být účastníkem tohoto řízení (§ 19 o. s. ř. a 7 odst. 2 obč. zák.). Důvod k zastavení řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) zde tak nebyl dán.

Na povahu účinků rozhodnutí o prohlášení za mrtvého ve vztahu ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení je bez vlivu okolnost, že ve smyslu § 460 odst. 1 obč. zák. dědici nabyli dědictví po žalovaném ke dni, který byl v rozsudku o prohlášení za mrtvého označen za den smrti a který předcházel dni zahájení řízení. Je tomu tak právě proto, že ustanovení § 460 odst. 1 obč. zák. je výjimkou ze zásady, že rozsudek o prohlášení za mrtvého jakožto konstitutivní rozhodnutí působí ex nunc, a obsahuje speciální úpravu hmotného dědického práva, jež přisuzuje rozsudku o prohlášení za mrtvého, pokud jde o okamžik nabytí dědictví, účinky ex tunc.

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 240/2005, ze dne 27. června 2006