// Profipravo.cz / Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

05.01.2012 00:01

K uplatnění nároku na smluvní pokutu za rozdílná období

Požadavek na zaplacení smluvní pokuty (jeho individualizace) je dán nejen skutkovými tvrzeními o existenci smlouvy, o porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou, ale též uvedením doby, za kterou je tato denní smluvní pokuta požadována. Nároky na zaplacení smluvní pokuty za rozdílná období proto nezakládají totožnost předmětu řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4272/2009, ze dne 20. 10. 2011

19.12.2011 00:00

K zastavení řízení podle § 106 odst. 1 OSŘ z důvodu existence rozhodčí smlouvy

Rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, neboť projednání věci před soudem brání rozhodčí smlouva, podle ustanovení § 106 odst. 1 o. s. ř., je rozhodnutím toliko procesním, nikoliv rozhodnutím ve věci samé. Obecně vzato by tedy soud prvního stupně mohl vydat takové rozhodnutí bez nařízení jednání a též odvolací soud by mohl rozhodnout o odvolání proti takovému rozhodnutí bez nařízení jednání. Závěr soudu o tom, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, se však neobejde bez příslušných skutkových zjištění.

Učinil-li proto soud prvního stupně skutková zjištění stran rozhodčí doložky z listin, aniž jimi při jednání způsobem předepsaným v ustanovení § 129 odst. 1 o. s. ř. provedl důkaz, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové pochybení by odvolací soud mohl napravit pouze tím, že by k projednání odvolání nařídil jednání a při něm důkaz příslušnými listinami provedl sám.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1881/2011, ze dne 30. 11. 2011

08.06.2011 00:00

KS: Zahájení insolvenčního řízení jako překážka řízení

Zjištění úpadku 2) žalované není ve vztahu k 1) žalovanému (solidárnímu spoludlužníkovi), u něhož nebyl zjištěn úpadek, překážkou řízení. Po zahájení insolvenčního řízení nelze u soudu uplatnit pohledávku týkající se majetkové podstaty žalobou (§ 109 odst. 1 písm. a/ a odst. 4 ins. zák.), lze-li ji uplatnit přihláškou. Proto zahájené insolvenční řízení vytváří neodstranitelnou překážku sporného řízení ve vztahu k insolvenčnímu dlužníkovi.

podle usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 42Co 61/2011, ze dne 21. 3. 2011 (dostupné na www.justice.cz)

18.05.2011 00:01

K překážce věci rozsouzené u solidárního závazku k náhradě škody

U solidárního závazku je možné požadovat celé plnění po kterémkoli ze solidárně zavázaných dlužníků (§ 511 odst. 1 věta první obč. zák.). Není proto vyloučeno, aby o povinnosti osob odpovědných za škodu společně a nerozdílně bylo rozhodnuto v různých soudních rozhodnutích. O překážku věci rozsouzené v takovém případě nejde, neboť z pohledu ustanovení § 159a odst. 5 o.s.ř. není dána totožnost osoby, a nemůže tak jít o shodnou věc.

O takový případ šlo i v projednávané věci, kdy nic nebránilo tomu, aby bylo řízení vedeno vůči I. B. samostatně a bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě škody; žalobce pak může na základě uvedeného rozsudku požadovat přisouzenou částku pouze po něm. Forma výroku rozsudku zvolená odvolacím soudem, který proti zbylým spoludlužníkům stanovil povinnost plnit společně a nerozdílně s předešlým již odsouzeným dlužníkem, plně odpovídá judikatuře i ustálené soudní praxi. Na tom nic nemění okolnost, že vůči těmto dalším žalovaným bylo rozhodnuto tzv. mezitímním rozsudkem, jímž se rozhoduje pouze o základu nároku, zatímco I. B. byl zavázán konečným rozhodnutím k zaplacení konkrétní částky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5272/2008, ze dne 31. 3. 2011

09.05.2011 00:01

K nedostatku způsobilosti věřitele být účastníkem insolvenčního řízení

I. Procesní postupy popsané v ustanoveních § 104 odst. 1 a § 107 o. s. ř. pro případ nedostatku podmínky řízení spočívající v nedostatku způsobilosti být účastníkem insolvenčního řízení (jímž je také věřitel, který uplatňuje uspokojení svých práv vůči dlužníku v insolvenčním řízení přihláškou), jsou ve smyslu § 7 odst. 1 insolvenčního zákona přiměřeně uplatnitelné i v insolvenčním řízení, když takový postup není v intencích posledně označeného ustanovení ani v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

II. K zachování lhůty k podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit. Účinky spojené s podáním přihlášky nicméně podle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona nastávají (až) dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu, tedy ve smyslu § 2 písm. b/ insolvenčního zákona soudu, před nímž probíhá insolvenční řízení.

Dnem, kdy přihláška pohledávky dojde insolvenčnímu soudu, je tedy zahajováno řízení o přihlášené pohledávce a k tomuto datu je také nutno zásadně zkoumat, zda věřitel, který pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení, má způsobilost být účastníkem řízení. Současně je zjevné, že postup dle § 104 odst. 1 o. s. ř. by nebylo možné použít tam, kde přihlašovateli pohledávky zanikne způsobilost být účastníkem insolvenčního řízení až po včasném odevzdání přihlášky orgánu, který má povinnost ji doručit insolvenčnímu soudu, avšak ještě před tím, než přihláška pohledávky dojde insolvenčnímu soudu.

III. Je přirozené, že tam, kde nejde o fyzickou osobu, se soudní rozhodnutí, jímž je podateli (zde přihlašovateli pohledávky do insolvenčního řízení) upírána účast na soudním řízení pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení, doručuje tomu, kdo jménem domnělého účastníka příslušný procesní úkon učinil nebo tomu, kdo se byť nesprávně domnívá, že se stal řádným procesním nástupcem nezpůsobilého účastníka řízení. Dovozovat z takového postupu, že soud, který doručovaným rozhodnutím příslušnému subjektu právo být způsobilým účastníkem řízení upírá, mu je vlastně přiznává, je protismyslné.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 99 INS 3258/2008, 29 NSČR 12/2009, ze dne 31. 3. 2011

04.03.2011 00:02

K totožnosti věci u odpůrčí žaloby a žaloby na plnění z téhož právního úkonu

I. Řízení o odpůrčí žalobě, kterou se správce konkursní podstaty vůči osobě, jež odporovatelným právním úkonem získala majetkový prospěch, domáhá - vedle určení neúčinnosti odporovatelného právního úkonu - i zaplacení částky odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu, je totožné s řízením, v němž se správce konkursní podstaty vůči stejné osobě domáhá zaplacení částky představující peněžitou náhradu bezdůvodného obohacení, získaného plněním ze stejného právního úkonu, s argumentem, že jde o právní úkon neplatný.

Z hlediska zjišťování existence překážky zahájeného řízení je - při identickém skutkovém základu věci - bez významu, jaké bude právní posouzení dotčených smluv; tj. zda budou posouzeny jako absolutně neplatné (§ 39 obč. zák.), nebo zda budou posouzeny jako platné, ale neúčinné (§ 16 ZKV a rovněž i § 42a obč. zák.).

Skutečnost, že odlišné právní posouzení téhož skutku vede (může vést) k určení jiného věcně příslušného soudu, nezakládá odlišnost věcí ve smyslu ustanovení § 83 o. s. ř. (jen proto nejde o odlišný předmět sporu).

II. S ohledem na výše uvedené je žádoucí doplnit závěr formulovaný v R 74/2007, podle něhož z povahy incidenčního sporu plyne i to, že tam, kde v době zrušení konkursu není ukončen spor o odpůrčí žalobě podle § 16 ZKV podané správcem konkursní podstaty (je-li žaloba podána konkursním věřitelem, nepřichází takový střet v úvahu), je ve vztahu k řízení o této žalobě namístě postup podle § 104 odst. 1 o. s. ř.

Přichází-li totiž v úvahu posouzení sporu zahájeného jako odpůrčí žaloba podle § 16 ZKV i v rovině bezdůvodného obohacení získaného plněním ze stejného (neplatného) právního úkonu, pak soud přikročí k zastavení řízení (ve vztahu k původním účastníkům sporu), jen když dospěje k závěru, že požadované plnění nelze přiznat z titulu bezdůvodného obohacení. Dospěje-li soud naopak k závěru, že příslušný právní úkon není (nemůže být) neúčinný, ale je neplatný, může i po zrušení konkursu ve sporu pokračovat s tím, že na místo původního žalobce (správce konkursní podstaty) vstupuje (dřívější) úpadce.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 365/2009, ze dne 9. 2. 2011

(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)

14.11.2010 10:41

Rc 49/2010

S t a n o v i s k o občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. dubna 2010 k výkladu ustanovení § 111 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, o zastavení řízení po jeho přerušení.

10.08.2010 00:00

K uplatnění nároku na náhradu škody dle § 14 zák. č. 82/1998 Sb.

Byl-li nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. uplatněn u soudu bez předběžného projednání u příslušného ústředního správního úřadu ve smyslu § 14 zákona, jedná se o odstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 103 a 104 o.s.ř. a namístě je postup soudu podle § 104 odst. 2 o.s.ř., jenž v případě neodstranění tohoto nedostatku vede k zastavení řízení. Jde tak o podmínku procesněprávní, jejíž nedostatek má toliko procesní důsledky a nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby (věcné rozhodnutí).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5282/2007, ze dne 18. 6. 2010

02.07.2010 00:00

K překážce věci pravomocně rozhodnuté (neplatnost výpovědi)

Byla-li pravomocně určena neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, brání ustanovení § 159a odst. 5 o.s.ř. tomu, aby byl v (následném) řízení při rozhodování o nároku zaměstnance na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru považován za zaměstnancova zaměstnavatele někdo jiný, než proti komu byla vyslovena neplatnost rozvázání pracovního poměru.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4780/2008-149, ze dne 24. 2. 2010

08.05.2010 07:10

Rc 58/2009

Jestliže konkursní věřitel znovu přihlásí do konkursu prohlášeného podle zákona č. 328/1991 Sb. pohledávku, která již byla přezkoumána a o které dosud probíhá incidenční spor, konkursní soud řízení o v pořadí druhé přihlášce téže pohledávky zastaví pro překážku věci zahájené.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2008, sp. zn. 29 Cdo 2301/2008)

04.05.2010 00:01

K překážce věci rozsouzené v exekučním řízení

„Toutéž věcí“ ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. se pro účely exekučního řízení (vykonávacího řízení) rozumí stejný způsob výkonu (srov. § 258 o. s. ř.) na týž předmět exekuce (výkonu) uplatňovaný mezi týmiž účastníky pro pohledávku (její část) přisouzenou stejným exekučním titulem.

Byl-li tudíž návrh na nařízení exekuce prodejem (předmětných) zastavených nemovitostí jako celku podán podle téhož exekučního titulu mezi týmiž účastníky řízení pro tutéž zajištěnou pohledávku, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, je právní závěr odvolacího soudu, že jeho projednání brání překážka věci rozsouzené, v důsledku čehož je řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení nutno zastavit, správný.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1448/2008, ze dne 20. 1. 2010

05.05.2009 00:01

K překážce věci pravomocně rozhodnuté (vylučovací žaloba)

Jestliže v předchozím řízení šlo o žalobu na plnění (žalovaný – správce konkursní podstaty v postavení žalobce se po žalobkyni v postavení žalované domáhal zaplacení částky 1,123.837.753,87 Kč), v projednávané věci se žalobkyně domáhá vyloučení části předmětné částky (kterou v mezidobí do konkursní podstaty úpadkyně vyplatila) ze soupisu majetku konkursní podstaty, není dána totožnost návrhu rozsudečného výroku. Svou povahou jde tedy o žalobu na určení; o tom, že peněžní prostředky mohou být (za určitých podmínek) předmětem vylučovací žaloby ve smyslu § 19 odst. 2 ZKV, není přitom pochyb.

Není-li dána obsahová shoda návrhů rozsudečných výroků v obou žalobách, není zásadně dána ani totožnost předmětu řízení, a tím ani totožnost věcí ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. Výjimku z tohoto závěru představuje situace, kdy je dříve podána žaloba na plnění a následně žaloba na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, vycházející z téhož skutkového základu.

O takový případ však v posuzované věci nejde. Vylučovací žaloba je totiž procesní žalobou, jejímž prostřednictvím se pro dobu trvání konkursu konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku ke konkursní podstatě a ve které se soud o právu založeném předpisy práva hmotného vyjadřuje jen jako o předběžné otázce.

K tomu, že o překážku věci pravomocně rozhodnuté nejde dokonce ani tam, kde se žalobce po žalovaném domáhá částky, kterou mu předtím na základě pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí uhradil, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z posledně citovaného rozhodnutí se rovněž podává, že podstatnou je vázanost účastníků předchozím rozhodnutím (zde o zaplacení uvedené částky), jež se nutně projeví v meritorním výsledku řízení o vylučovací žalobě.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žaloba v předchozím řízení a žaloba v projednávané věci nemají totožný předmět a rozhodnutí v předchozím řízení nezaložilo překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. pro řízení o žalobě na vyloučení peněžitého plnění z konkursní podstaty.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4052/2008, ze dne 26. 11. 2008

23.04.2009 00:00

K pravomoci k projednání nároku na úhradu za ubytování vojáka

I. Povinnost státu (ministerstva obrany) zabezpečit vojákovi ubytování v místě výkonu služby po dobu trvání služebního poměru je obsahem služebního poměru (je od něj odvozena). V tomto směru jde tedy o úpravu, která je k obdobným ustanovením občanského zákoníku o smlouvě o ubytování ve vztahu speciality, a která jako úprava komplexní, zahrnuje nejen faktické zabezpečení vlastního ubytování, ale i – jak z ustanovení § 61 odst. 5 zákona č. 221/1999 Sb. vyplývá - smluvní vztah specifikující úhradu, kterou bude voják za zajištěné ubytování platit, včetně souvisejících z povahy věci vyplývajících modalit.

Uplatněný nárok žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany na zaplacení dlužné úhrady za ubytování žalovaného (jako vojáka z povolání) ve vojenském ubytovacím zařízení v místě výkonu služby vyplývající z ustanovení § 61 odst. 5 a 7 zákona č. 221/1999 Sb., se odvozuje od služebního poměru účastníků, pro jehož vnitřní vzájemné vztahy mezi účastníky je příznačná veřejnoprávní povaha.

Pravomoc k projednání a rozhodnutí dané věci v občanském soudním řízení na základě žaloby podle ustanovení § 80 písm. b) o.s.ř. zákon soudu nesvěřuje. Projednání a rozhodnutí o dané věci tedy brání nedostatek podmínky řízení (nedostatek pravomoci soudu), kterou nelze odstranit (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).

II. Ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb. zahrnuje vedle právní povinnosti zabezpečit vojákovi ubytování také možnost zabezpečit byt; realizace této možnosti (její obsah) však podle zákona spočívá pouze v rozhodnutí služebního orgánu o přidělení bytu (srov. § 61 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb.), a pro další práva a povinnosti již tedy bude určující návazný obsah daného nájemního vztahu.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4990/2007, ze dne 9. 1. 2009

20.01.2009 00:00

K zastavení řízení pro nedostatek soudní pravomoci

S výjimkou případů, kdy je dána pravomoc cizozemského orgánu, je soud povinen při rozhodnutí o nedostatku své pravomoci k projednání určité věci zároveň rozhodnout o postoupení věci orgánu, jehož pravomoc je dána (srov. § 104 odst. 1 o. s. ř.). Není-li takového orgánu, nelze řízení pro nedostatek pravomoci soudu zastavit, neboť v takovém případě je to právě soud, kdo je povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků. Jestliže odvolací soud řízení bez dalšího zastavil, zatížil tak řízení tzv. jinou vadou řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3534/2006, ze dne 19. 11. 2008

13.10.2008 00:01

K totožnosti věci při rozdílnosti žalobních petitů

Posouzení, že jde o totožnou věc, nebrání ani okolnost, že formální návrhy, jak má být ve věci rozhodnuto (žalobní petity), se doslovně nekryjí. Požadavek, aby bylo ze žaloby patrno, čeho se navrhovatel domáhá, je požadavkem obsahovým a žalobce mu dostojí, jestliže ze žaloby jako celku zřetelně a nepochybně vyplývá, čeho se žalobce domáhá (srov. 29 Odo 421/2002).

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2007 byl pravomocně zamítnut návrh žalované na nařízení předběžného opatření, jímž se domáhala „prozatímně upravit poměry mezi účastníky“ tak, že „nemusí platit nájem za neobyvatelný byt“ až do doby, kdy bude rozhodnuto ve věci samé. Návrhem na vydání předběžného opatření podaným 9. 10. 2007 se žalovaná domáhala „prozatímně upravit poměry mezi účastníky“ tak, „že žalobce musí strpět, aby neplatila nájem za neobyvatelný byt“ až do doby, kdy bude rozhodnuto ve věci samé. V obou případech se tak domáhala upravení poměrů tím, že bude pozastavena její povinnost platit nájemné po určité období (byť v druhém případě formulovala petit tak, aby žalovaný pozastavení její povinnosti strpěl).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2269/2008, ze dne 31. 7. 2008

25.09.2008 00:01

K uplatnění nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po částech

I když poškozený zaměstnanec uplatnil u soudu nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity nebo nárok na jinou náhradu, která se poskytuje při odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, a i když bylo o tomto nároku pravomocně rozhodnuto, nastává překážka věci pravomocně rozhodnuté jen v takovém rozsahu, v jakém byl nárok předmětem jiného (dřívějšího) řízení, a tedy jen ohledně té části nároku, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto.

Vymezení, zda jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté, vyplývá z ustanovení § 159a odst. 5 o.s.ř. a z žádného ustanovení zákoníku práce nelze dovodit, že by hmotněprávní povaha práva na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity vylučovala užití dispoziční zásady při podání žaloby směřující k uplatnění práva, a tím možnost domáhat se nároku i po částech; uplatní-li poškozený zaměstnanec pouze část svého nároku, nastává překážka věci rozhodnuté jen ohledně té části nároku, o níž bylo pravomocně rozhodnuto.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3014/2007, ze dne 19. 8. 2008

(posuzováno dle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)

01.07.2008 00:01

K účastenství v řízení o doplacení ceny uvedené v nabídce převzetí

I. Řízení o doplacení rozdílu mezi cenou uvedenou v nabídce převzetí a přiměřenou cenou (§ 183c odst. 5 obch. zák.) je řízením podle § 200e odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., tedy řízením nesporným (viz § 120 o. s. ř.), a účastenství v něm se řídí v souladu s § 200e odst. 3 o. s. ř. ustanovením § 94 odst. 1 větou první o. s. ř. V tomto řízení proto nepřipadá v úvahu aplikace § 93 o. s. ř., neboť vedlejší účastenství je přípustné pouze v řízení sporném.

II. Vzhledem k tomu, že řízení o doplacení rozdílu mezi cenou uvedenou v nabídce převzetí a přiměřenou cenou ve smyslu § 183c odst. 5 obch. zák. není věcí uvedenou v § 83 odst. 2 o. s. ř., nedopadá na ně ani ustanovení § 159a odst. 2 věty první o. s. ř.

Ustanovení § 183c odst. 5 obch. zák. je zvláštním právním předpisem ve smyslu § 159a odst. 2 věty druhé o. s. ř.

Podá-li osoba uvedená v § 183c odst. 5 obch. zák. návrh na doplacení rozdílu mezi cenou, uvedenou v nabídce převzetí, a cenou přiměřenou až poté, kdy již nabylo právní moci rozhodnutí, jež jinému navrhovateli přiznává ve vztahu ke stejné nabídce převzetí právo na doplacení tohoto rozdílu, musí soud při určení výše doplatku vycházet z přiměřené ceny připadající na jeden cenný papír určené v tomto pravomocném rozhodnutí (jen v tomto směru lze tudíž hovořit o překážce věci rozsouzené).

Je-li však návrh podle § 183c odst. 5 obch. zák. podán akcionářem poté, kdy již bylo návrhem jiného akcionáře řízení ve věci stejné nabídky převzetí zahájeno (dále též jen „původní návrh“), ale dříve, než je pravomocně skončeno, je nutno tento další návrh považovat za přistoupení k prvnímu řízení.

Soud nerozhoduje o spojení věcí ke společnému řízení (§ 112 o. s. ř.) ani o přibrání dalšího navrhovatele do řízení (§ 94 odst. 3 o. s. ř.), neboť závěr, že o všech návrzích se vede jedno (společné) řízení, vyplývá přímo ze zákona (§ 183c odst. 5 obch. zák.).

Je-li další návrh omylem podán u jiného než místně či věcně příslušného soudu, postoupí jej dotčený soud neprodleně soudu, u kterého probíhá řízení o původním návrhu. Nejedná-li soud s dalším navrhovatelem jako s účastníkem řízení (zahájeného původním návrhem), nemůže soudní rozhodnutí nabýt právní moci před doručením opomenutému navrhovateli.

Došel-li další návrh soudu poté, kdy rozhodnutí o návrhu původním bylo již účastníkům řízení doručeno, avšak dosud nenabylo právní moci, není třeba (vzhledem ke stavu, v němž se řízení nachází) toto rozhodnutí novému účastníku doručovat. Jeho právo napadnout rozhodnutí odvoláním zůstává zachováno, a to ve lhůtě, v níž je oprávněn podat odvolání původní navrhovatel, a bylo-li jich více, ve lhůtě, počítané od doručení rozhodnutí poslednímu z nich.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1019/2006, ze dne 10. 4. 2008

(posuzováno podle obchodního zákoníku ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a občanského soudního řádu ve znění zákona č. 383/2005 Sb.)

07.06.2008 12:58

Rc 84/2007

Překážka věci pravomocně rozhodnuté v případě zamítnutí žaloby pro předčasnost není dána tehdy, jde-li sice v novém řízení o tutéž věc nebo o stejný nárok (stav) týkající se téhož předmětu řízení, u kterého materiální účinky právní moci působí vůči každému nebo osobám, na něž - ačkoliv se nestaly účastníky řízení - byla subjektivní závaznost rozhodnutí zákonem rozšířena, avšak vychází-li uplatnění nároku z jiných (dalších) skutečností, které nastaly až po původním pravomocném rozhodnutí a které představují odstranění zjištěného důvodu předčasnosti; není přitom významné, zda byla v původním řízení žaloba zamítnuta pro předčasnost v souladu se zákonem.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12.2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005)

10.03.2008 00:00

K překážce věci rozhodnuté (vrácení plnění z neplatné smlouvy)

Pro posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté není co do totožnosti osob samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci).

Jestliže formulace petitu žaloby účastníka neplatné smlouvy o dílo odpovídala tomu, že účastník provedl zúčtování vzájemných peněžitých plnění mezi účastníky, které jsou si povinni vracet ve smyslu § 580, § 457 a § 458 odst. 1 obč. zák., a úspěšně požadoval zaplacení rozdílu vzniklého tímto zúčtováním, představuje pravomocné rozhodnutí o takové žalobě (zde platebním rozkazem) překážku věci pravomocně rozhodnuté pro žalobu, jíž se druhý účastník domáhá vrácení plnění jím podle neplatné smlouvy poskytnutého, jelikož předchozím rozhodnutím bylo rozhodnuto též o vrácení plnění poskytnutého druhým účastníkem.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1547/2005, ze dne 31. 1. 2008

12.02.2008 00:00

K postupu při nedostatku oprávnění k udělení procesní plné moci

Měl-li soud prvního stupně z údajů uvedených v obchodním rejstříku za to, že předsedovi představenstva zanikla v důsledku uplynutí funkčního období funkce člena a předsedy představenstva, a tudíž nebyl oprávněn udělit za společnost - navrhovatelku procesní plnou moc zástupci, nešlo by o vadu návrhu, pro kterou jej lze postupem dle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout, ale o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, jehož neodstranění přes výzvu soudu by mělo za následek zastavení řízení o podaném návrhu dle § 104 odst. 2 věty druhé o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 712/2006, ze dne 4. 12. 2007