// Profipravo.cz / Náležitosti podání
Náležitosti podání
12.02.2008 00:00
K postupu při nedostatku oprávnění k udělení procesní plné moci
Měl-li soud prvního stupně z údajů uvedených v obchodním rejstříku za to, že předsedovi představenstva zanikla v důsledku uplynutí funkčního období funkce člena a předsedy představenstva, a tudíž nebyl oprávněn udělit za společnost - navrhovatelku procesní plnou moc zástupci, nešlo by o vadu návrhu, pro kterou jej lze postupem dle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout, ale o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, jehož neodstranění přes výzvu soudu by mělo za následek zastavení řízení o podaném návrhu dle § 104 odst. 2 věty druhé o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 712/2006, ze dne 4. 12. 2007
11.02.2008 00:00
K určitosti žaloby o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu nemovitosti
Řízení o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu náhradního pozemku podle zákona o půdě je řízením o způsobu vypořádání nároků žalobce na převod náhradních pozemků podle zákona o půdě, a lze na něj aplikovat § 153 odst. 2 o.s.ř.; soud je tedy vázán ustanovením § 11 odst. 2 zákona, z nějž toto vypořádání vyplývá, tj. i souhlasem oprávněné osoby s převodem konkrétního pozemku. Požadavku určitosti žalobního petitu neodpovídá žádost žalobce, aby žalovanému bylo uloženo uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků, aniž by takové pozemky byly v žalobě či v následných podáních žalobce jakkoli identifikovány. Námitka, že žalobce není objektivně schopen konkrétní pozemky, jejichž převodu se domáhá, označit, nic nemění na závěru, že jím formulovaný žalobní petit je pro neurčitost neprojednatelný.
Názor, že vytýkanou vadu bylo možno odstranit „v průběhu řízení“ a že nebyla důvodem pro odmítnutí žaloby, neodpovídá dikci ani smyslu ustanovení § 43 o.s.ř., z něhož jednoznačně vyplývá, že nejprve musí být jednoznačně vymezen předmět řízení a teprve poté lze v řízení pokračovat, z čehož logicky vyplývá, že pokud ani přes výzvu soudu předmět řízení vymezen není, v řízení pokračovat nelze.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5238/2007, ze dne 20. 12. 2007
31.01.2008 00:02
K podání v občanském soudním řízení učiněnému v elektronické podobě
I. Právní úprava podání v občanském soudním řízení, účinná v době od 1. 10. 2000 do 30. 6. 2002, umožňovala podání činit elektronicky, aniž bylo doplněno ve lhůtě tří dnů předložením písemného podání shodného znění, jestliže bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem.
II. Změny, kterými byla ustanovení § 42 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu s účinností ode dne 1.7.2002 uvedena do současné (nyní platné) podoby, ve svých důsledcích znamenaly, že podání učiněné v elektronické podobě sice nemusí být podepsáno zaručeným elektronickým podpisem (tedy že postačuje i "obyčejný" elektronický podpis), že však je - má-li k němu soud přihlížet - třeba, aby bylo ve lhůtě 3 dnů doplněno písemným podáním shodného znění.
III. Žalobkyně v projednávané věci své dovolání proti rozsudku ze dne 5. dubna 2006 podepsané zaručeným elektronickým podpisem nedoplnila předložením písemného podání shodného znění ve lhůtě tří dnů (a tím tuto lhůtu neodvratně zmeškala), protože vycházela - jak je zřejmé z obsahu dovolání – z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006 sp. zn. IV ÚS 319/2005, v němž byl vyjádřen názor, podle kterého "povinnost stěžovatele uvedená v § 42 odst. 3 občanského soudního řádu, tedy písemně doplnit své elektronické podání do tří dnů, se nevztahuje na podání v elektronické podobě, jestliže je k němu připojen uznávaný elektronický podpis dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů". I když jde o právní názor zjevně chybný a účelový, Nejvyšší soud České republiky - v zájmu zachování procesních práv dovolatelky učiněných v důvěru v uvedené rozhodnutí orgánu ochrany ústavnosti - k dovolání žalobkyně při rozhodování této věci přihlédl a postupoval stejně, jako kdyby bylo učiněno zákonu odpovídající formou.
IV. Povinnosti v procesních předpisech nelze vymezovat zákonem a ani jeho výkladem tak, že by se jejich splnění ze strany adresáta ukazovalo nemožným, a aby tedy uskutečnění procesního práva současně ve svých důsledcích vždy (nutně) znamenalo porušení (nedodržení) procesních povinností.
V. Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana (srov. Čl. 1 odst.1 Ústavy). Vyplývá z toho mimo jiné, že na svých právech nemůže být poškozen ten, kdo se na soud nebo jiný orgán veřejné moci obrací postupem, který vychází z důvěry v rozhodnutí vrcholného orgánu ochrany ústavnosti nebo vrcholného soudního orgánu.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2858/2007, ze dne 11. 12. 2007
31.01.2008 00:00
K vadné výzvě k odstranění vad podání
Pokud výzva k odstranění vad podání není učiněna formou usnesení, jedná se o vadu řízení. K této vadě řízení lze však přihlédnout jen tehdy, jestliže mohla mít za následek, že účastník nevěděl, jakou vadu podání má odstranit, nebo že nebyl řádně poučen (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 301/95).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4457/2007, ze dne 4. 12. 2007
30.01.2008 00:00
K poučení o doložení přechodu práva či povinnosti z exekučního titulu
Je výrazem ustálené soudní praxe, že nesplní-li oprávněný svou procesní povinnost doložit způsobem uvedeným v ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. přechod práva nebo povinnosti z exekučního titulu, je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení (§ 254 odst. 3 o.s.ř.) a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu určí. Teprve poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě přechod práv nebo povinností neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce.
Této zásady odvolací soud v projednávané věci zjevně nedbal a návrh na nařízení exekuce (z důvodu nedoložení přechodu vymáhaného nároku) zamítl, aniž oprávněnou o nedostatcích předložených listin poučil a dal jí možnost tyto nedostatky odstranit. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3373/2006, ze dne 9. 8. 2007
15.01.2008 00:00
K faxovému podání účastníka řízení, které soud nedohledal
V případě, že soud nedohledal (jemu údajně poslané) faxové podání, nemůže být účastníku řízení tato skutečnost přičítána k tíži, a je proto nutno vycházet z předpokladu, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu podání) bylo podáno včas pouze tehdy, jsou-li pro to dostatečné důvody. Ty mohou spočívat v předložení dokladu o zaslání faxové zprávy soudu, a to jak faxového potvrzení o bezchybném odeslání faxové zprávy, tak (jak dovodil v nálezu sp. zn. I. ÚS 463/03 Ústavní soud) i v předložení faxového žurnálu, že podání bylo odesláno soudu s výsledkem doručení “OK“.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2827/2006, ze dne 27. 8. 2007
07.01.2008 00:00
K rozporu mezi označením žalobce a obsahem žaloby
Je-li označení účastníka v žalobě nepřesné nebo neúplné, jde o vadu žaloby a je to důvodem k postupu podle § 43 o. s. ř., nikoliv k zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř.
Jestliže je z obsahu žaloby zřejmé, že směřuje proti státu, a nikoliv proti (v žalobě jako žalované označené) organizační složce státu, která před soudem pouze za stát jedná, ale sama nemůže být účastníkem řízení, nemá podání náležitosti stanovené v § 79 odst. 1 o. s. ř. a je třeba účastníka řízení postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění této vady podání (srov. např. 25 Cdo 2391/2005, 33 Odo 699/2004).
V posuzované věci je v žalobě jako žalovaný označeno Ministerstvo spravedlnosti ČR s uvedením jeho sídla, avšak zároveň v bodu III. žaloby je uvedeno, že „žalobce je toho názoru, že mu byla způsobena škoda za kterou odpovídá stát“. Z toho je zřejmé, že žaloba obsahuje logický rozpor mezi označením žalovaného a žalobním tvrzením o tom, kdo žalobkyni odpovídá za škodu, jejíž náhrady se domáhá.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3728/2007, ze dne 7. 11. 2007
14.12.2007 00:01
K absenci listin osvědčujících vlastnictví povinného k postiženým nemovitostem
Podle ustanovení § 335 odst. 1, věty první, o. s. ř., výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí může být nařízen, jen když oprávněný označí nemovitost, jejíž prodej navrhuje, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného.
Odmítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí proto, že oprávněným předložený výpis z katastru nemovitostí neprokazuje vlastnictví povinného k předmětným nemovitostem, nepřichází v úvahu; okolnost, zda oprávněný kvalifikovanými listinami doložil, že nemovitosti, jejichž prodej navrhuje, jsou ke dni zahájení řízení (srov. § 335a odst. 1 o. s. ř.) ve vlastnictví povinného, je totiž součástí věcného posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a nedostatek osvědčení vlastnického práva povinného je důvodem pro zamítnutí – a nikoli odmítnutí – návrhu. Předpoklady pro postup podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř. nejsou v takovém případě dány.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2442/2006, ze dne 31. 10. 2007
26.11.2007 00:00
K neunesení důkazního břemene a poučení dle § 118a odst. 3 OSŘ
Jestliže soud prvního stupně rozhodl z důvodu neunesení důkazního břemene v neprospěch žalobkyně, aniž by ji ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil o její procesní povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, dopustil se tímto nesprávným postupem vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Na toto pochybení soudu prvního stupně měl reagovat odvolací soud, který měl tento nedostatek odstranit tím, že by žalobkyni řádně poučil o její důkazní povinnosti v odvolacím řízení. I proto již z tohoto důvodu měl odvolací soud nařídit jednání. Jestliže ani odvolací soud žalobkyni předmětné poučení neposkytl a o jejím odvolání rozhodl za aplikace § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, zatížil řízení další vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nepředložení důkazů k žalobě není přitom takovým nedostatkem, pro který by nebylo možné v řízení pokračovat, neboť je žalobkyně mohla předložit kdykoli během řízení, popřípadě též na výzvu soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soudy tedy nepochybily tím, že žalobkyni nevyzvaly podle § 43 o. s. ř. k předložení důkazů, nýbrž tím, že jí neposkytly poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 807/2006, ze dne 24. 7. 2007
04.09.2007 15:18
Rc 20/20007
Nepřipojí-li dlužník k návrhu na prohlášení konkursu seznam svého majetku a závazků (§ 4 odst. 3, věta druhá, zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), nejde o vadu návrhu ve smyslu § 43 o. s. ř.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 37/2004)
27.08.2007 00:00
K nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků v žalobě
I. Nesprávnost nebo neúplnost žaloby co do nesprávnosti nebo neúplnosti označení účastníků je důvodem postupu podle ustanovení § 43 o. s. ř. Označení účastníka v žalobě je přitom typicky nesprávné, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, s písařskou chybou, vynecháním slova ve víceslovném názvu apod.), a neúplné, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. Taková vada žaloby nepředstavuje nedostatek podmínky řízení.
II. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení pak je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. R 41/1997), jehož náprava není možná ani tak, že soud akceptuje „opravu či upřesnění“ v označení nezpůsobilého účastníka. Platí, že označí-li žalobce žalovaného správně a úplně, není vadou žaloby skutečnost, že nemá způsobilost být účastníkem řízení; ta naopak způsobuje nedostatek podmínky řízení. Tak je tomu například, jestliže žalobce jakožto žalovanou uvede právnickou osobu, která co by subjekt práva dosud nevznikla.
V daném případě byla za účastníka řízení označena zahraniční právnická osoba, která v době podání návrhu na zahájení řízení neexistovala; k zastavení řízení došlo proto správně.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 156/2006, ze dne 30. 5. 2007
20.08.2007 00:01
K vadné výzvě k odstranění vad podání, k poučení o vadě podání
I. Výzva k odstranění vad podání musí obsahovat i údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné (terminologií stávajícího znění § 43 o. s. ř., v čem je podání neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité) a poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
II. Z pohledu takto formulovaných požadavků je posuzovaná výzva soudu prvního stupně vadná a s jejím nedodržením proto procesně nepříznivé důsledky projevující se odmítnutím vadného podání spojovat nelze.
Údaj o tom, v čem spočívá vada účastníkova podání a jak je třeba tuto opravu nebo doplnění provést, výzva neobsahuje. Požadavek zákona na tyto náležitosti výzvy především nesplňuje výroková část výzvy obsahující toliko výčet paragrafů, „v jejichž smyslu“ má být „oprava - doplnění“ provedena (§ 42 odst. 4, § 79 odst. 1 o. s. ř., za použití § 23 odst. 1 ZKV), aniž by bylo zřejmé, které z údajů vymezujících náležitosti podání a žaloby podání žalobkyně podle názoru soudu postrádá a v čem (o jaký údaj konkrétně) má být žalobkynino podání doplněno.
Stejně bezobsažné je v dotčeném směru i odůvodnění výzvy. V závěru odůvodnění výzvy soud konstatuje, že na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že podání žalobkyně není žalobou ve smyslu § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., za použití § 23 odst. 2 ZKV, a proto žalobkyni vyzývá, aby své podání opravila a tudíž řádně doplnila o výše citované náležitosti. V odůvodnění ovšem kromě citace § 42 odst. 4 o. s. ř., § 79 odst. 1 o. s. ř. a § 23 odst. 2 ZKV konkrétní údaj o tom, které z náležitostí obsažených v těchto ustanoveních podání žalobkyně postrádá, stejně jako poučení o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění tohoto podání provést, chybí.
Požadavek zákona v popsaném směru dozajista nemohl být naplněn tím, že v rámci citace označených ustanovení občanského soudního řádu a zákona o konkursu a vyrovnání byly některé pasáže oněch ustanovení psány tučným písmem. Takovým zvýrazněním nelze nahradit jasné a srozumitelné poučení adresáta, požadované zákonem.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 792/2005, ze dne 19. 6. 2007
20.08.2007 00:00
K opatření údajů k doplnění či opravě žaloby z jiného spisu
Výzva k odstranění vad žaloby se ani u sporů vyvolaných jiným řízením (zde u sporu zjevně vyvolaného konkursem vedeným na majetek žalobkyně) nestává nesplnitelnou jen proto, že žalobkyně by si mohla údaje potřebné k doplnění či opravě žaloby opatřit snáze, kdyby jí z jiného spisu byla vydána vyžádaná listina. Podstatné je, že si tyto údaje mohla i tak opatřit.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 792/2005, ze dne 19. 6. 2007
16.07.2007 00:01
K vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě, k vymezení předmětu řízení
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně, tj. při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně.
V projednávané věci ze žaloby jednoznačně vyplývá, že žalobce (zaměstnavatel) se po žalovaném zaměstnanci domáhá částky 109.339,23 Kč z důvodu nedoložení, na jaké účely byly tyto prostředky žalovaným zaměstnancem vyčerpány z platební karty, kterou mu žalobce dal k dispozici pro účely průběžné úhrady nákladů týkajících se používaného služebního vozidla a dalších firemních nákladů. Z uvedeného vylíčení je zřejmé, z jakého důvodu (skutku) se žalobce po žalovaném žalované částky domáhá.
Jestliže žalobce navíc na výzvu soudu prvního stupně doložil tabulkový přehled týkající se výběrů prováděných prostřednictvím platební karty z účtu žalobce, v němž výslovně uvedl, u kterých plateb má zato, že výběry nebyly doloženy doklady, které by byly zaevidovány v souladu s předmětem činnosti žalobce do jeho účetnictví, nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že „žaloba má nedostatky spočívající v nedostatečně vylíčeném skutkovém stavu, jaké částky a kdy žalovaný neoprávněně vybral z účtu žalobce, a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat“. Měl-li soud nadále pochybnosti o tom, „kdy a v jaké výši žalovaný neoprávněně platební kartou čerpal z účtu žalobce, neboť v tomto směru nemůže uvedená tabulka nahradit tvrzení žalobce“, neznamená to, že jde o vadu žaloby, která by bránila pokračovat v řízení, neboť v žalobě byly vylíčeny alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; případné neunesení břemene tvrzení (povinnosti tvrzení) nebo břemene důkazního (povinnosti důkazní) by se pak mohlo promítnout jen v rozhodnutí o věci samé.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2299/2006, ze dne 7. 6. 2007
09.04.2007 00:01
K vymezení sbírky věcí v žalobě o vydání při nemožnosti podrobnější specifikace
Soudy prvního a druhého stupně v posuzované věci správně uvádějí, že převzetí neurčitého petitu do případného soudního rozhodnutí by vedlo k materiálně nevykonatelnému rozsudku. Otázkou ale je, jak si počínat v případě, kde z určitého souboru movitých předmětů (například ze sbírky, jak je tomu v daném případě), žalobce sice přesně specifikuje, o jakou sbírku se jedná (v daném případě o P. obrazovou sbírku) a uvede také počet movitých předmětů (v daném případě 43 obrazů), ale pro časový odstup v rozmezí několika desetiletí, kdy s konkrétními movitostmi bylo nakládáno, nemá přístup k dokumentaci a v důsledku toho sám svými dostupnými prostředky, bez nahlédnutí do písemných podkladů žalovaného, ani nemá možnost jednotlivé movité věci, které žádá vydat, v podrobnostech specifikovat.
Jde-li o zajištění rovnosti účastníků v občanském soudním řízení, neměly by být tyto skutečnosti, které výrazně ovlivňují zřetelné postavení „slabší strany“ v řízení, opomíjeny. To platí zejména o postavení a hodnocení tohoto postavení účastníků v řízeních, kde jde o nápravu anebo alespoň zmírnění křivd, k nimž došlo v době nesvobody, kde se obecně mají uplatnit restituční předpisy a tedy v tomto smyslu a se stejným záměrem i zákon č. 212/2000 Sb. Ačkoliv nejde o nějakou výjimku z obecné procesní úpravy, mělo by být posouzení skutečností, zda návrh splňuje náležitosti ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., zvláště citlivé. Právní předpisy, vydané po roku 1990, které sledovaly rekonstrukci právního řádu ve prospěch demokratické společnosti s cílem návratu k právnímu státu, neospravedlňují žádný formálně-právní postup v aplikaci procesních předpisů. To platí spíše, jde-li o uplatňování nároku podle předpisů restitučních nebo obdobné povahy.
Proto se dovolací soud nemohl ztotožnit se závěrem Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby podle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. pro neurčitost žalobního petitu. Restituční předpisy a tedy i zákon č. 212/2000 Sb. předpokládají poctivou součinnost státu s oprávněnými osobami. Případný krajní formalismus by mohl tento záměr poškodit. V projednávaném případě lze vyjít ze soupisu obrazové sbírky R. P., vyhotoveného soudním znalcem a ze zprávy expertního týmu pro objasnění historických a hospodářských otázek arizace židovského majetku ze září 2000, jakož i ze seznamu uměleckých předmětů, pocházejících z majetku obětí holocaustu, vypracovaného Ministerstvem kultury. V zájmu přesvědčivosti soudního rozhodnutí by se o to soud prvního stupně měl pokusit.
Bez ohledu na shora akcentovaná specifika restitučního řízení srov. i závěry konstantní soudní praxe k výkladu § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. - např. v 21 Cdo 909/2003.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2340/2004, ze dne 19.1.2007
16.03.2007 00:00
K nesprávnému vydání platebního rozkazu u neprojednatelné žaloby
Skutečnost, že ve věci byl nesprávně vydán platební rozkaz, neodstraňuje neprojednatelnost žaloby pro nedostatky ve vylíčení rozhodujících skutečností.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 510/2004, ze dne 31.1.2007
02.03.2007 00:01
K odmítnutí žaloby pro nedostatečné vylíčení rozhodných skutečností
Žaloba nemusí obsahovat všechna úplná skutková tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby soud věděl, co má projednat a o čem má rozhodnout.
Jestliže zde žalobce v textu žaloby, v podání, kterým reagoval na výzvu soudu k odstranění vad žaloby, a zprostředkovaně odkazem na listiny (smlouvu o obchodním zastoupení a obchodní korespondenci účastníků řízení vedenou ve věci uplatňování požadavků žalobce z této smlouvy) vymezil předmět sporu částečným vylíčením rozhodujících skutečností a bylo tak jasné, že se žalobce domáhá zaplacení superprovize sjednané ve smlouvě o obchodním zastoupení uzavřené účastníky řízení zvýšené na dvojnásobek a dále úroků (penále) za prodlení s úhradou této superprovize, nebyl dán důvod k odmítnutí žaloby.
Případná další postrádaná žalobní tvrzení nebránila projednání žaloby, ale mohla být právně významná až při rozhodování o věci samé.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 6/2005, ze dne 19.12.2006
12.02.2007 09:03
K rozporu mezi označením žalovaného a jinými údaji o něm v žalobě uvedenými
Jestliže žaloba neobsahuje v označení účastníků řízení všechny údaje potřebné k označení účastníků řízení, nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (t.j. obsahuje-li označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), jde o podání neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné a soud je povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. (to za předpokladu, že tak žalobce neučinil již dříve sám z vlastní iniciativy). Jen tehdy, byl-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a soud řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastaví (srovnej 21 Cdo 167/2005).
Ani soud prvního stupně, ani soud odvolací uvedené zásady v posuzované věci nevzaly zcela důsledně v úvahu, když vycházely výlučně pouze z toho, jak žalobce žalovaného v žalobě nominálně označil (jako Ministerstvo zemědělství). Ze žaloby přitom vyplývá, že jejím předmětem je mimo jiné tvrzený zásah způsobený státní mocí (tedy státem, t.j. Českou republikou), přičemž žalobce i v dalších svých podáních vycházel z toho, že žaluje stát (Českou republiku). Rozhodnutí soudů o zastavení řízení bez pokusu o odstranění vad podání postupem podle § 43 o.s.ř. proto nejsou správná.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1959/2006, ze dne 30.11.2006
28.12.2006 00:01
K prokázání podání odvolání na podatelně soudu
Za situace, kdy soud prvního stupně nevede dokumentaci o poště převzaté podatelnou, bylo zde na odvolatelce, aby včasnost podání odvolání (na podatelně soudu prvního stupně) přinejmenším osvědčila.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 453/2006, ze dne 23.11.2006
21.12.2006 00:00
K procesnímu nástupnictví dle § 107 odst. 2 o.s.ř. a neurčité žalobě
bez právního shrnutí - usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2647/2006, ze dne 8.11.2006