// Profipravo.cz / Účastníci řízení

Účastníci řízení

26.03.2012 00:01

K řízení o uložení povinnosti oznámit převod členství v družstvu

Písemné oznámení dosavadního člena družstvu o převodu členství ve smyslu § 230 obch. zák. (ve spojení s písemným souhlasem nabyvatele členství) je právním úkonem, neboť s tímto projevem vůle zákon spojuje vznik/zánik konkrétních práv a povinností zúčastněných subjektů (přechod členských práv a povinností na nabyvatele ve vztahu k družstvu). To, že dohoda o převodu členských práv a povinností byla uzavřena, jsou strany dohody povinny družstvu oznámit. Odmítá-li dosavadní člen družstva učinit oznámení o převodu, může se nabyvatel členských práv a povinností domáhat splnění této povinnosti návrhem na nahrazení projevu vůle (§ 161 odst. 3 o. s. ř.).

Má-li být rozhodnutím soudu nahrazen projev vůle dosavadního člena družstva, musí být obsah oznámení o převodu uveden ve výroku rozhodnutí, popřípadě musí být ve výroku rozhodnutí uveden odkaz na obsah připojeného písemného vyhotovení oznámení o převodu, které se tak stává součástí výroku soudního rozhodnutí. V oznámení o převodu členství ve smyslu § 230 obch. zák. musí přitom dosavadní člen přinejmenším označit dohodu o převodu členských práv a povinností, na jejímž základě k převodu došlo, identifikovat její účastníky a bytové družstvo, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, a vymezit převáděná práva a povinností.

S ohledem na to, že předmětné oznámení je jednostranným adresovaným právním úkonem, neboť jeho následky nastanou teprve tehdy, dojde-li adresátu - družstvu, vyplývá z uvedeného taktéž závěr, podle něhož dotčené družstvo musí být rovněž účastníkem předmětného řízení. Je tomu tak proto, že soudní rozhodnutí, kterým je projev vůle účastníka nahrazen, je závazné pouze pro účastníky řízení, neboť dané řízení nelze podřadit pod žádnou ze zákonných výjimek, v nichž je soudní rozhodnutí závazné též pro třetí osoby (§ 159a odst. 2 a 3 o. s. ř.).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1367/2011, ze dne 15. 2. 2012

03.02.2012 00:01

K předběžnému opatření, ukládajícímu povinnost představenstvu akc. spol.

Představenstvo akciové společnosti nemá právní subjektivitu (není právnickou ani fyzickou osobou), neboť je toliko jedním z orgánů společnosti.

Z ustanovení § 261a odst. 1 o. s. ř. plyne, že soudní rozhodnutí, které ukládá povinnost útvaru, který není osobou v právním smyslu, neobsahuje označení povinné osoby, a není tudíž (materiálně) vykonatelné. Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, ukládající povinnost představenstvu akciové společnosti jakožto orgánu právnické osoby, tedy nikoli samotné společnosti či snad členům jejího představenstva jako fyzickým osobám (potud jde o situaci odlišnou od poměrů řešených v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1081/2011), je proto nevykonatelným soudním rozhodnutím.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3631/2010, ze dne 29. 11. 2011

30.11.2011 00:01

K žalobě proti organizační složce zahraniční právnické osoby

Není pochyb o tom, že organizační složka zahraniční právnické osoby, byť se zapisuje do obchodního rejstříku, nemá právní subjektivitu a tedy ani způsobilost být účastníkem řízení (srov. § 19 o. s. ř.); tu má pouze příslušná zahraniční právnická osoba.

Jestliže tyto závěry soud prvního stupně přehlédl, nemůže se odvolací soud s takovým problémem vypořádat tak, že jednoduše uvede do záhlaví rozhodnutí ve věci samé příslušnou zahraniční právnickou osobu, za jejíž firmou a sídlem následuje označení její organizační složky, zde již jakožto pouhá informace o tom, že se spor týká této organizační složky. Je povinností odvolacího soudu zvážit, zda je označení žalovaného v žalobě vadou podání odstranitelnou postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř., či zda jde o nedostatek podmínky řízení odůvodňující postup podle ustanovení § 104 o. s. ř., neboť je žalován někdo, kdo účastníkem řízení být nemůže (nemá procesní subjektivitu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3359/2011, ze dne 26. 10. 2011

19.10.2011 00:02

K účastenství v řízení o žalobě na obnovu řízení

Okruh účastníků řízení o žalobě na obnovu řízení je vymezen tzv. druhou definicí účastenství obsaženou v ustanovení § 94 odst. 2 o. s. ř.

Zásadně tak platí (s výjimkou popsanou v R 43/2004), že navrhovatel obnovy řízení nemusí v žalobě ostatní účastníky řízení o obnově označit, a označí-li je, není tím soud vázán, neboť účastníky řízení o obnově řízení jsou účastníci řízení, o jehož obnovu se jedná, popřípadě jejich univerzální nebo singulární právní nástupci.

Z toho pak též vyplývá, že nastanou-li v době po vyhlášení rozhodnutí, jímž skončilo původní řízení, popř. po jeho doručení (srov. § 154 odst. 1, § 168 a § 170 odst. 1 o. s. ř.), a před podáním žaloby na obnovu řízení takové právní skutečnosti, s nimiž právní předpisy (předpisy hmotného práva) spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž šlo v původním řízení, je účastníkem řízení o žalobě na obnovu řízení namísto původního účastníka jeho hmotněprávní nástupce (univerzální nebo singulární), a to bez dalšího, přímo ze zákona (srov. § 94 odst. 2 o. s. ř.), tedy též bez zřetele na to, zda jej navrhovatel obnovy řízení za účastníka označil či nikoliv, popřípadě zda označil někoho jiného. Hmotněprávní nástupnictví tu tak za stavu, kdy procesní předpisy neobsahují speciální řešení popsané situace, zakládá též procesní nástupnictví ve vztahu k řízení, o jehož obnovu se jedná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3076/2011, ze dne 26. 9. 2011

19.10.2011 00:00

K procesním důsledkům nabytí zletilosti dítěte v průběhu řízení o výživném

Ve věcech péče soudu o nezletilé děti podle ustanovení § 176 a násl. o. s. ř., v němž je účastenství určováno ustanovením § 94 odst. 1 o. s. ř., jsou oba rodiče dítěte účastníky řízení o výživném nezletilého dítěte. Proto také matka může v době nezletilosti dítěte podat za něj návrh na určení (zvýšení) výživného vůči otci dítěte. Dosažení zletilosti dítěte v průběhu řízení před soudem má ten důsledek, že v řízení vystupuje zletilé dítě samo (odpadá jeho zastoupení kolizním opatrovníkem), případně prostřednictvím zástupce na základě plné moci, a že i plnění dávek výživného, jež byly splatné za jeho nezletilosti, je třeba stanovit přímo k rukám dítěte. Dosažení zletilosti dítěte v průběhu řízení o výživném však nemá ten důsledek, že by matka dítěte přestala být účastnicí řízení, pokud jde o projednání výživného dítěte za dobu do jeho zletilosti.

Soud, který rozhoduje o nárocích dítěte na výživné v řízení, které sice začalo ještě v době nezletilosti dítěte, ale končí už v době, kdy dítě nabylo zletilosti, rozhodne o jeho nároku na výživné i za dobu zletilosti podle stavu ke dni rozhodování. Ustanovení § 99 odst. 2 zákona o rodině, podle kterého ke změně dohody anebo soudního rozhodnutí o výživném pro zletilé dítě v důsledku změny poměrů může dojít jen na návrh, na tento případ nedopadá, neboť o výživném v tomto probíhajícím řízení nebylo ještě rozhodnuto a návrh ve smyslu uvedeného ustanovení není proto potřebný. Zletilé dítě se v řízení musí vyjádřit, zda navrhuje v řízení pokračovat proti rodiči, o jehož vyživovací povinnost se dosud jednalo, zda i na dobu po dosažení zletilosti uplatňuje a v jaké výši nárok na výživné (zvýšení výživného). Okruh účastníků je pro část řízení týkající se výživného na dobu po dosažení zletilosti dítěte sice užší o rodiče, vůči kterému návrh zletilého dítěte nesměřuje, avšak – jak výše uvedeno - ten se řízení dále účastní, protože se v něm rozhoduje i o výživném dítěte za dobu do jeho zletilosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1065/2010, ze dne 22. 8. 2011

16.03.2011 00:02

K prokazování právní subjektivity zahraniční osoby v civilním řízení

Je-li účastníkem řízení zahraniční právnická osoba, bude z povahy věci zpravidla na žalobci, aby spolu s žalobou předložil doklady o její právní subjektivitě; jen ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, má podle ustanovení § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení (kromě toho, komu ji přiznává zákon), a způsobilost být účastníkem řízení náleží mezi podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé a k jejichž splnění přihlíží kdykoliv za řízení (srov. § 103 o. s. ř.). Listiny prokazující právní subjektivitu účastníka řízení však nejsou náležitostí žaloby. Postupovaly-li tedy soudy nižších stupňů podle ustanovení § 43 o. s. ř., pak zvolily procesní postup neadekvátní a tudíž nesprávný.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4213/2010, ze dne 28. 2. 2011

22.02.2011 00:01

K důvodnosti omluvy zmeškání soudního jednání

I. Příčina, pro kterou žalovaný zmeškal první jednání ve věci, musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Omluvitelným důvodem jsou nejen události objektivního charakteru, ale i okolnosti žalovaným způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze v dané situaci považovat za omluvitelné – za důvod ospravedlňující zmeškání jednání.

Samotný omluvitelný důvod musí být vždy uplatněn ve vztahu k jednání, při němž byl rozsudek pro zmeškání vydán.

Omluva účastníka ve smyslu § 153b odst. 1 o.s.ř. je důvodná jen tehdy, jestliže jsou soudu oznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné konkrétní okolnosti mu brání v účasti, kdy se o nich dozvěděl, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak.

II. Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, soudy musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. Soud by měl v každém jednotlivém případě přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3825/2007).

III. V posuzované věci (o vyklizení družstevního bytu) má dovolací soud za to, že omluva, a to i s přihlédnutím k předchozí procesní aktivitě žalované, byla důvodná (ve smyslu § 153b odst. 1 o.s.ř.). V podání totiž žalovaná uvedla konkrétní důvod neúčasti při jednání (zdravotní problémy) a objektivizovala ho lékařskou zprávou, v níž praktická lékařka doporučuje, aby se žalovaná vzhledem ke svému onemocnění (kolísavá hypertenze) vyhýbala stresovým situacím, a sdělila, že její účast u soudního jednání není ze zdravotních důvodů vhodná.

Přitom podle názoru dovolacího soudu si lze jen stěží představit jiné natolik ospravedlnitelné důvody, než jsou zdravotní problémy, vyžadující vyhýbání se stresovým situacím, které mohou nastat u účastníka (a to i s přihlédnutím k jeho věku) v důsledku soudního jednání, při němž se řeší pro něj závažná otázka (otázka jeho bydlení). Nebyla-li správnost údajů uvedených v lékařské zprávě nijak (ani) zpochybněna, nelze se ztotožnit s ničím nepodloženými (poněkud demagogickými) úvahami, že takovou zprávu by mohl předložit v podstatě každý účastník řízení a že lékařská zpráva účast žalované u jednání nevylučovala. Z tohoto pohledu je pak nerozhodné, že odvolacího jednání se žalovaná (zřejmě také vzhledem k výsledku prvostupňového řízení) i přes nepříznivý zdravotní stav zúčastnila.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, ze dne 13. 1. 2011

04.01.2011 00:01

K účastenství v řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění dle § 183k ObchZ

Podá-li vlastník účastnických cenných papírů návrh na určení přiměřené výše protiplnění či návrh na zaplacení protiplnění v požadované výši nebo doplacení poskytnutého protiplnění do požadované výše poté, co již bylo zahájeno řízení o přezkoumání výše téhož protiplnění návrhem jiného vlastníka (ale dříve, než je pravomocně skončeno), je nutno tento další návrh považovat za přistoupení k prvnímu řízení. Nezbytnou podmínkou pro to, aby další návrh bylo možné považovat za přistoupení k řízení (zahájenému dřívějším návrhem), je, že další navrhovatelé podali návrh (přistoupili do již zahájeného řízení) ve lhůtě stanovené ustanovením § 183k odst. 1 věty za středníkem obch. zák.

Na těchto závěrech nemá Nejvyšší soud důvod ničeho měnit ani poté, kdy s účinností od 1. dubna 2008 došlo ke změně ustanovení § 83 odst. 2 písm. d/ o. s. ř. Citované ustanovení brání tomu, aby u soudu probíhalo jiné (další) řízení o přezkoumání přiměřenosti téhož protiplnění. Jsou-li však včas podané (další) návrhy považovány za přistoupení k již zahájenému řízení, žádné další řízení (v souladu s ustanovením § 83 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) neprobíhá.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3856/2010, ze dne 26. 10. 2010

23.12.2010 00:02

K aplikaci § 118a odst. 2 OSŘ na poučení o nerozlučném společenství účastníků

Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. se vztahuje k narativní stránce žaloby a (logicky také) k jejímu promítnutí do žalobního petitu. Není a s ohledem na rovnost účastníků v řízení a zásady fair procesu ani nemůže být tento institut chápán jako prostředek k poučení, resp. k signalizaci, zda při (posuzováno podle hmotného práva) participaci dalších účastníků (a případně kterých účastníků) by bylo možné žalobcem (skrze již precizovaná skutková tvrzení a žalobní návrh) vymezený předmět po právní stránce posoudit jinak.

Nejvyšší soud proto setrvává na právním názoru, že poučení žalobce o tom, koho má žalovat nebo kdo v důsledku nerozlučného společenství má v řízení vystupovat na straně žalobce, není součástí poučovací povinnosti soudu ve smyslu § 5 o. s. ř., ani ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř.

Ostatně otázkou, zda jsou obecné soudy povinny poučovat účastníky podle § 5 a § 92 odst. 1 o. s. ř. (což lze analogicky vztáhnout též i na poučení ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř.), se zabýval i Ústavní soud např. ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 56/95, v němž zaujal právní názor, že takové poučení zřetelně vybočuje z mezí procesních pravidel sporu, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4581/2009, ze dne 25. 11. 2010

09.12.2010 00:02

K přistoupení účastníka do nesporného řízení; k povaze řízení dle § 183i ObchZ

I. Řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za nucený výkup účastnických cenných papírů podle ustanovení § 183i a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku je nesporným řízením; nesporná povaha tohoto řízení se podává z ustanovení § 200e o. s. ř.

Přistoupení účastníka do řízení dle § 92 odst. 1 o. s. ř. je přitom možné pouze v řízení sporném; to plyne z rozdílného charakteru řízení sporného a nesporného. V řízení sporném určuje okruh účastníků řízení žalobce. Naproti tomu v nesporném řízení podle § 200e o. s. ř. je soud povinen kdykoliv za řízení z úřední povinnosti zkoumat, zda se řízení opravdu účastní ti, o jejichž právech a povinnostech má být jednáno, popřípadě zda se řízení neúčastní osoby, o jejichž právech a povinnostech se v řízení nejedná. Okruh účastníků tohoto řízení, kromě osoby navrhovatele, tak prostřednictvím institutů přibrání do řízení (§ 94 odst. 3 o. s. ř.) a ukončení účasti v řízení (§ 94 odst. 4 o. s. ř.) do značné míry ovlivňuje soud.

Závěr soudů obou stupňů, podle něhož navrhovatelky nejsou v daném řízení oprávněny navrhnout přistoupení dalších účastníků do řízení dle § 92 odst. 1 o. s. ř., je tedy správný.

II. Podá-li poté, co bylo zahájeno řízení o přezkoumání výše protiplnění proti hlavnímu akcionáři (ale dříve, než je pravomocně skončeno), návrh na určení přiměřené výše protiplnění či návrh na zaplacení protiplnění v požadované výši či doplacení poskytnutého protiplnění do požadované výše další akcionář, je nutno tento další návrh považovat za přistoupení k prvnímu řízení (Rc 112/2010).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4918/2009, ze dne 15. 9. 2010

30.11.2010 00:00

K účastníkům řízení o jmenování předsedajícího (třetího) rozhodce

Účastníky řízení o jmenování předsedajícího (třetího) rozhodce jsou kromě navrhovatele, jímž může být pouze osoba uvedená v § 9 odst. 1 ZRŘ, strany rozhodčího řízení, již jmenovaní rozhodci a osoba, která je v návrhu na jmenování rozhodce na tuto funkci navržena.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4847/2009, ze dne 14. 10. 2010

23.10.2010 21:49

Rc 34/2010

Účastníky řízení o určení neplatnosti výpovědi ze společného nájmu bytu manžely musí být oba manželé (společní nájemci bytu).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.7.2009, sp. zn. 26 Cdo 1704/2008)

14.10.2010 00:00

K žalobě o určení vlastnictví České republiky k nemovitosti

Pokud se žalobce žalobou domáhá určení, že Česká republika je vlastnicí blíže specifikovaných nemovitostí, je zapotřebí zohlednit také i to, že podle § 39 odst. 5 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, pokud je osobou, jejíž věcné právo vzniká, mění se nebo zaniká, Česká republika, je v listinách určených záznamem do katastru uvedena (i) organizační složka státu nebo státní organizace, která naposledy byla nebo dosud je příslušná hospodařit s dotčenou nemovitostí nebo Pozemkový fond České republiky, který má k dotčené nemovitosti právo správy.

Tento právní režim se uplatní i tehdy, pokud má být rozsudkem deklarováno existující věcné právo České republiky, jejíž věcněprávní vztah k příslušnému nemovitému majetku (např. pro absolutní neplatnost převodní smlouvy či z jiného důvodu) nezanikl, a tedy deklaratorním rozsudkem ani (nově) takový věcněprávní vztah nevzniká. Jestliže žalobní petit není formulován i s ohledem na § 39 odst. 5 vyhlášky č. 26/2007 Sb. a nemohl by být již z tohoto důvodu převzat do výroku rozsudku, je povinností soudu procesním způsobem vést žalobce k jeho precizaci (srov. NS 30 Cdo 2855/2008).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 757/2009, ze dne 30. 7. 2010

25.08.2010 00:01

ÚS: Soudní poplatek u samostatného společenství žalovaných

Analytická právní věta

V řízení, jehož předmětem je solidární nárok, je třeba povinnost k úhradě soudního poplatku považovat za společnou, a to i v případě samostatného společenství žalujících. Pokud soud v důsledku jiného výkladu a postupu zastaví řízení pro neuhrazení soudního poplatku, poruší právo účastníka řízení na přístup k soudu, resp. právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

PRÁVNÍ VĚTY

Stěžovatelé podali společné odvolání proti rozsudku, jímž byl potvrzen směnečný platební rozkaz, kterým jim jako dlužníku a ručiteli byla společně a nerozdílně uložena povinnost k zaplacení směnečné sumy. Měla jim tedy být i poplatková povinnost stěžovatelů za odvolací řízení stanovena jako společná, solidární.

Tímto postupem bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1198/10, ze dne 10.06.2010

09.06.2010 00:01

K procesní subjektivitě Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR

I. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky je právnickou osobou a má způsobilost být účastníkem řízení.

II. Zákon může stanovit, že určitý subjekt je právnickou osobou, nejen tím, že jej za právnickou osobu prohlásí, nýbrž i tím, že danému subjektu – přestože jej za právnickou osobu výslovně neoznačuje – přizná vlastnosti, kterými se právnické osoby charakterizují; k těmto vlastnostem patří určení názvu a sídla, vlastní organizační struktura, vymezení orgánu, který je oprávněn právnickou osobu řídit a jednat jejím jménem (statutárního orgánu) a vlastní odpovědnost za majetkovou újmu způsobenou jinému.

Způsobilostí být účastníkem řízení (tzv. procesní subjektivitou) se rozumí způsobilost být nositelem procesních práv a povinností, které zákon přiznává, popř. ukládá účastníkům. Jde o způsobilost být subjektem procesněprávního vztahu jakožto jeden ze základních předpokladů pro vznik procesněprávního vztahu v zahájeném občanském soudním řízení. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti. Procesní subjektivita tak splývá se subjektivitou hmotněprávní. Ten, komu zákon přiznává způsobilost být účastníkem řízení, má v občanském soudním řízení stejné právní postavení (stejná procesní práva a povinnosti) jako ten, kdo je způsobilým účastníkem řízení z titulu své právní subjektivity. Zákon může přiznat způsobilost být účastníkem řízení výslovně (tak, že určitému subjektu způsobilost být účastníkem řízení přímo přizná), nebo jen tak, že s ním (mlčky) zachází jako se způsobilým účastníkem řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1899/2008, ze dne 25. 2. 2010

22.03.2010 00:02

K posouzení důvodnosti omluvy účastníka z jednání

I. Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání (nebo pro který se omlouvá z prvního jednání ve věci), se ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. (a tedy i ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř.) považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) - za důležitou.

II. Ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. (shodně s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.) nepožaduje, aby ten, kdo se k nařízenému jednání soudu omlouvá (a popřípadě též žádá o odročení jednání), svůj důvod neúčasti u jednání soudu také prokázal. K tomu, aby jeho omluva byla důvodná, postačuje, aby tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tj. takové skutečnosti, které účastníku (jeho zástupci) znemožňují zúčastnit se jednání a které současně jsou omluvitelné; přitom je třeba pečlivě hodnotit zejména subjektivní stránku, zda totiž účastník (jeho zástupce) mohl překážku bránící mu zúčastnit se jednání předvídat, popřípadě ji odvrátit.

III. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených; uvedený právní názor platí i ve vztahu k posouzení důvodnosti omluvy ve smyslu ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2839/2008, ze dne 17. 12. 2009

22.03.2010 00:01

K omluvě účastníka z jednání pro jeho nemoc

Ze samotné skutečnosti, že účastníkovi řízení, který byl uznán práce neschopným, jsou rozhodnutím lékaře v době dočasné pracovní neschopnosti povoleny vycházky, nelze dovozovat, že v době vycházek není dán jím uplatněný důležitý důvod způsobilý omluvit jeho neúčast u jednání spočívající v jeho nemoci.

Za situace, kdy ke dni vydání rozsudku pro zmeškání měl soud k dispozici pouze informaci, že žalovaný se z neúčasti u jednání omlouvá pro nemoc, a kdy z okolností případu nevyplývalo, že by tohoto důvodu využil v rozporu se smyslem a účelem ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. (např. proto, že by sledoval bezdůvodné protahování občanského soudního řízení nebo jinou procesní obstrukci), není závěr odvolacího soudu, podle kterého žalovanému nemoc nebránila v účasti na jednání jen proto, že měl „každý den 4 hodiny vycházek a tyto mohl podle vlastního uvážení využít v době od 10.00 do 18.00 hodin“, správný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2839/2008, ze dne 17. 12. 2009

10.09.2009 00:01

ÚS: Pojetí vedlejšího účastenství podle § 93 OSŘ

Analytická právní věta

Ačkoliv pojem právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení ve smyslu ustanovení § 93 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, není v zákoně blíže specifikován, a zákonodárce tak ponechává jeho interpretaci a aplikaci v konkrétním případě na úvaze soudu, soulad s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby výše uvedený právní zájem byl interpretován z hlediska existujícího právního zájmu třetí osoby na výsledku sporu ve vztahu k posuzovanému hmotnému právu, v konkrétním případě potom i s přihlédnutím k širším hodnotovým hlediskům vztahujícím se k projednávané věci.

PRÁVNÍ VĚTY

Z hlediska podstaty sporu je v prvé řadě namístě zdůraznit blízkou souvislost s obdobnou procesní problematikou, zkoumanou v již zmíněné věci, vedené pod sp. zn. I. ÚS 553/03, kde Ústavní soud, na rozdíl od soudů obecných, umožnil vstup VUT do řízení jako vedlejšího účastníka na straně stěžovatelů. Pokud tehdy Ústavní soud vyslovil, že soudy obou stupňů zvolily příliš restriktivní výklad ustanovení § 93 o. s. ř. a že nepřiměřeně formálně vyložily pojem „právní zájem na výsledku řízení“, lze v nyní zkoumaném případě podle názoru Ústavního soudu naopak konstatovat, že soudy postupovaly při výkladu nepřiměřeně extenzivně. Nezbývá proto, než znovu připomenout základní myšlenky, na kterých je dřívější nález založen, neboť obecné soudy se tohoto nálezu, i když z něj citovaly, nedržely, resp. vyvodily z něj závěry, které neobsahoval.

Ústavní soud připomněl, že pojem „právní zájem na výsledku řízení“ není v občanském soudním řádu (o. s. ř.) blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení a jeho smyslem je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné.

Podstata tehdy (ve věci sp. zn. I. ÚS 553/03) řešené otázky spočívala v tom, zda nepřipuštění VUT do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných bylo porušením základních práv a svobod (žalovaných) stěžovatelů, kteří byli studenty VUT v době, kdy byl vytvořen psaný text (vyjádření nedůvěry), jejž stěžovatelé podepsali. Ústavní soud zdůraznil, že se k posuzované věci přímo vztahuje čl. 15 Listiny, který zaručuje svobodu myšlení, vědeckého bádání a umělecké tvorby a zejména pak čl. 17, garantující základní politická práva, to znamená svobodu projevu, právo vyjadřovat své názory, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace. Pro oblast vysokoškolského vzdělávání realizuje tyto základní ústavní principy zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb. Tímto zákonem je dáno specifické postavení vysokých škol v našem státě, jako nejvyššího článku vzdělávací soustavy. Vzhledem k takto právně zakotvenému postavení, organizaci a činnosti vysokých škol bylo nutno podle Ústavního soudu souhlasit s názorem, že zákon o vysokých školách přímo zakotvuje úzké propojení vzájemných vztahů mezi studenty a učiteli vysoké školy, které je dáno jednak uspořádáním vnitřní samosprávy školy, jednak i působením vysoké školy navenek. Právní zájem VUT na výsledku sporu o ochranu osobnosti, ve smyslu ustanovení § 93 odst.1 o. s. ř., lze tak spatřovat v zájmu této vysoké školy na permanentním hájení akademických práv a svobod a na ochraně politických práv studentů. Vysoké škole nelze odepřít možnost podílet se na ochraně politických práv a svobod studentů podle Listiny a spolupůsobit jako garant toho, že studenti nebudou šikanování, ani jinak postihováni za své názory vyslovené (dokonce) na akademické půdě, a to jak v zájmu ochrany těchto jejich práv, tak i v zájmu dobré pověsti VUT. Jak Ústavní soud uvedl, v této souvislosti není významné, že se dnes jedná o bývalé studenty VUT, protože podstata sporu se odvíjí od událostí v roce 1989, kdy studovali. Je třeba uvážit, že stěžovatelé (nyní bývalí studenti VUT) tehdy nevystupovali pouze jako soukromé osoby svým jménem, ale že dokument „Vyjádření nedůvěry“ podepsali za studenty - členy akademické obce VUT jako jejich mluvčí, tedy prezentovali stanovisko studentské obce v postupně se rozvíjejícím demokratickém procesu po listopadu 1989.

Ústavní soud rovněž zdůraznil, že při posuzování otázky právního zájmu vedlejších účastníků na výsledku řízení nelze akcentovat pouze hledisko hmotněprávní, neboť právní zájem na výsledku řízení podle § 93 odst. 1 o. s. ř. je nutno posuzovat, v tomto konkrétním případě, rovněž z širšího hlediska přirozenoprávního, resp. hodnotového a ve všech souvislostech daného případu; připomněl, že bez povšimnutí nemůže zůstat ani skutečnost, že sám Parlament České republiky v zákoně č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, považoval za nutné právně charakterizovat povahu minulého totalitního systému, kterým bylo ovládáno i prostředí univerzit, jež bylo třeba - za aktivní účasti studentů a nového vedení vysokých škol - zásadně a urychleně změnit.

Pokud by obecné soudy pojímaly vedlejší účastenství takovým způsobem, jaký zaujaly v nyní řešeném případě, vytvořily by při použité extenzivní interpretaci situaci, kdy by ve sporech na ochranu osobnosti mohly vstupovat do řízení i celé rodiny, protože ze subjektivního hlediska mohou jejich členové (někdy) oprávněně pociťovat možný soudní výrok úkorně ve vztahu ke své osobě.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2036/08, ze dne 05.08.2009

11.05.2009 00:03

ÚS: Poučovací povinnost soudu ve vztahu k označení žalovaného

Označil-li žalobce jakožto žalovaného organizační jednotku státu, ačkoli ze žaloby je jinak zjevné, že rozhodný právní vztah, z nějž vyplývá tvrzený nárok, je hmotným právem vymezen vůči samotnému státu, pak je i z pohledu podústavního práva nutné v řízení otevřít žalobci možnost tento procesní nedostatek odstranit, a postupy podle § 43 o. s. ř. jsou zde proto použitelné.

Jestliže tak obecné soudy v řízení neučinily, je namístě úsudek, že rozhodnutí o zastavení řízení je "přepjatě formalistickým", v kontextu celého řízení překvapivým a pro jeho účastníka nepředvídatelným, pročež i ústavněprávně nekonformním. Tím obecné soudy porušily čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod též s přihlédnutím k čl. 90 Ústavy, jenž soudům ukládá, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2690/08, ze dne 09.04.2009

27.04.2009 00:06

ÚS: K identifikaci žalovaného v žalobě

Obecné soudy nemohou odmítnout žalobu z důvodu, že žalobce neodstranil její vadu spočívající v absenci údaje o bydlišti žalovaného dle smyslu § 79 odst. 1 občanského soudního řádu, pokud žalobce uvede údaje, na jejichž základě mohou toliko soudy (a tedy nikoliv sám žalobce) daný údaj opatřit (např. údaj o státní poznávací značce vozidla, jehož měl být žalovaný vlastníkem, spisové značce věci vedené u konkrétního policejního orgánu, která se týkala žalovaného), a současně je požádá, aby tak učinily. V opačném případě obecné soudy postupují v rozporu se základním ústavným právem žalobce na přístup k soudu, jež je zaručeno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1424/07 ze dne 26.03.2009