// Profipravo.cz / Akciová společnost

Akciová společnost

09.12.2021 00:01

Zneužití práva požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění

I právo požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění za účastnický cenný papír společnosti může být vykonáno zneužívajícím způsobem, a tedy i v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

Na zneužití práva požádat soud o přezkum přiměřenosti protiplnění nelze usuzovat bez dalšího jen ze skutečnosti, že hlavnímu akcionáři navrhovatel nabízí mimosoudní vyrovnání. Tento postup je legitimní, na čemž nic nemění ani skutečnost, že je soudní rozhodnutí, kterém by bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, pro hlavního akcionáře (co do základu přiznaného práva) závazné i vůči ostatním vlastníkům (vytěsněných) účastnických cenných papírů.

Obsah nabídky na mimosoudní vyrovnání, jakož i širší kontext okolností, za nichž navrhovatel hlavnímu akcionáři mimosoudní vyrovnání nabízí, již ovšem (v závislosti na okolnostech jednotlivého případu) může vést k závěru, že uplatnění nároku na přezkoumání přiměřenosti protiplnění je výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Nelze však vycházet z toho, že se rozpor se zásadami poctivého obchodního styku promítá pouze do nákladového výroku. Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany (§ 265 obch. zák.), a proto jej navrhovateli nelze přiznat. Zneužívající návrh na přezkoumání přiměřenosti tedy nemůže být úspěšný; tomu by měl odpovídat i výrok o náhradě nákladů řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3185/2020, ze dne 31. 8. 2021

24.11.2021 00:02

Kritéria výběru osoby znalce k přezkumu zprávy o vztazích

Právo navrhnout přezkum zprávy o vztazích mezi propojenými osobami je zejména nástrojem ochrany (menšinových) společníků, jehož smyslem je především kompenzace jejich informačního deficitu.

Tomuto účelu musí být podřízena i kritéria pro výběr osoby znalce, kterého soud pro přezkum zprávy o vztazích jmenuje, a také proto není soud při výběru osoby znalce vázán návrhem. Hlavním a stěžejním hlediskem při výběru osoby znalce je tedy zejména odbornost toho, kdo má být znalcem jmenován. Musí se proto jednat především o osobu, která je oprávněna vykonávat znaleckou činnost v příslušném oboru.

Druhým základním požadavkem na toho, kdo má být jmenován znalcem pro přezkum zprávy o vztazích, je, aby tato osoba nebyla podjatá pro její poměr k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci. Na podjatost přitom nelze usuzovat jen ze skutečnosti, že znalce do funkce navrhl některý z účastníků řízení. Je tomu tak proto, aby bylo zaručeno, že znalec přezkoumá zprávu o vztazích nestranně a nezávisle na tom, v čí prospěch bude výsledek přezkumu zprávy o vztazích vyznívat.

Při výběru osoby znalce je přirozeně zapotřebí brát v úvahu i otázku hospodárnosti, neboť je skutečností, že náklady přezkumu zprávy o vztazích tíží především samotnou společnost, která musí znalci poskytnout potřebnou součinnost. Jde ovšem o kritérium, které přichází na řadu podpůrně teprve, je-li naplněn předpoklad odbornosti a nepodjatosti toho, kdo se má stát znalcem pro přezkum zprávy o vztazích. Nadto je soud při volbě osoby znalce kritériem hospodárnosti omezen pouze tehdy, měla-li by být potenciální odměna za přezkum zprávy o vztazích a s ním spojené náklady zjevně nepřiměřené, a to zejména ve vztahu k majetkovým poměrům ovládané osoby. Bezpodmínečně proto neplatí, že znalec musí sídlit vždy co nejblíže sídlu ovládané osoby.

Jestliže tedy odvolací soud jako správné potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byl společnosti se sídlem v Pardubicích jmenován znalec se sídlem v Ostravě, pak nelze – v poměrech projednávané věci – hovořit o tom, že by byly náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku (s odkazem na vzdálenost sídel společnosti a znalce) zjevně nepřiměřené.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 451/2020, ze dne 31. 8. 2021

24.11.2021 00:01

Přezkum zprávy o vztazích mezi propojenými osobami

I. Má-li zpráva o vztazích mezi propojenými osobami plnit svůj účel, musí popis smluv uzavřených mezi ovládanou osobou a propojenými osobami umožnit posouzení, zda z nich vznikla ovládané osobě újma s tím, že je-li mezi ovládanou osobou a některou z propojených osob uzavírán v rámci běžného obchodního styku větší počet obdobných smluv se stejným předmětem a za stejných podmínek, postačí, budou-li ve zprávě popsány souhrnně, umožňuje-li tento popis posouzení, zda ovládané osobě v jejich důsledku vznikla újma (viz NS 29 Cdo 3701/2012). Tyto závěry se přiměřeně prosadí i v poměrech zákona o obchodních korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020.

II. Tu část zprávy o vztazích, která hodnotí, zda ovládané osobě vznikla újma, je zapotřebí posuzovat podle jejího obsahu (a nikoli jen formálně). Přitom rozhoduje, zda je popis podaný ve zprávě o vztazích natolik konkrétní a obsáhlý, že umožňuje řádný přezkum zprávy o vztazích ze strany kontrolního orgánu či auditora (vyhotovuje-li ovládaná osoba výroční zprávu a podléhá-li tak ověření auditora).

III. Návrhu na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích nelze vyhovět jen s odkazem na subjektivní přesvědčení kvalifikovaného společníka (resp. akcionáře), který se domnívá, že zpráva o vztazích nebyla vypracována řádně; znalce lze (naopak) jmenovat jen, je-li návrh vystavěn na objektivních (kvalifikovaným společníkem, resp. akcionářem, tvrzených) vadách zprávy o vztazích.

Přes nepřesné vyjádření ustanovení § 85 z. o. k. je nutné aktivní legitimaci kvalifikovaného společníka vázat nikoliv na jeho subjektivní přesvědčení či pocit, že zpráva o vztazích není vypracována řádně, ale na objektivní (navrhujícím společníkem v návrhu tvrzené a dokládané) nedostatky (vady) zprávy o vztazích, jež zakládají důvodné pochybnosti o jejím řádném vypracování. Tyto nedostatky musí být dostatečně závažné (a způsobilé zasáhnout do práv společníků).

Vzhledem k tomu, že je řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích jedním z řízeních o některých otázkách týkajících se právnických osob, a tedy i tzv. nesporným řízením, platí, že nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, mohou být uváděny i v odvolacím řízení. Proto je povinností odvolacího soudu i v rámci odvolacího řízení zkoumat, zda je návrh vystavěn na objektivních (navrhovatelem tvrzených a dokládaných) nedostatcích (vadách) zprávy o vztazích, či pouze na jeho subjektivním přesvědčení či pocitu, že zpráva o vztazích není vypracována řádně.

IV. Zákaz zjevného zneužití práva (§ 8 o. z.) je obecným principem, který se prosadí i v případě práva na jmenování znalce dle § 85 odst. 1 z. o. k. Možnost uložit společníkovi, aby uhradil obvyklou odměnu znalce a náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku (§ 87 odst. 2 z. o. k.), plní nejen reparační či preventivní funkci, ale má i sankční charakter. Smyslem § 87 odst. 2 z. o. k. je nastolit dodatečnou rovnováhu tam, kde již ke jmenování znalce došlo, vyjde-li zejména ze znaleckého posudku (ex post) najevo, že zpráva o vztazích byla vypracována řádně a že návrh byl zjevným zneužitím práva. To ovšem neznamená, že je možné, aby soud v řízení o jmenování znalce (tedy před tím, než bude znalec jmenován) polevil při zjišťování, zda existují objektivní (navrhujícím společníkem v návrhu tvrzené a dokládané) nedostatky (vady) zprávy o vztazích, které zakládají důvodné pochybnosti o jejím řádném vypracování (tedy i při zjišťování, zda není uplatněný návrh zjevným zneužitím práva).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 451/2020, ze dne 31. 8. 2021

21.09.2021 00:02

Nemožnost dodatečného „schválení“ nabývání vlastních akcií

Ustanovení § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k. je nezbytné vykládat tak, že rozhodnutí valné hromady, které statutární orgán akciové společnosti (resp. jeho členy) opravňuje k realizaci nabývání vlastních akcií, nelze přijmout (dodatečně) poté, kdy k nabývání vlastních akcií došlo. Usnesení valné hromady přijaté v rozporu s právě uvedeným výkladem je usnesením v záležitosti, o které valná hromada nemá působnost rozhodnout – tedy unesením, na které se hledí, jako by nebylo přijato (§ 45 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 245 o. z.).

Nabývání vlastních akcií zde přitom nelze ztotožňovat jen s okamžikem, v němž došlo anebo má dojít k převodu či přechodu vlastnického práva k akciím společnosti. Realizaci nabývání vlastních akcií je třeba chápat šířeji. Obecně je zapotřebí vycházet z toho, že k nabývání vlastních akcií ve smyslu § 301 z. o. k. dochází již v časovém okamžiku, ve kterém je započata právně závazná fáze procesu, který má k nabývání vlastních akcií vést. Tímto časovým okamžikem je tedy i chvíle, v níž je učiněn veřejný návrh na koupi vlastních akcií.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2731/2019, ze dne 30. 6. 2021

30.08.2021 00:02

Právo nepřítomného akcionáře na vysvětlení záležitosti valné hromady

Účelem práva akcionáře na vysvětlení záležitosti týkající se probíhající valné hromady podle § 357 až § 360 z. o. k. je zajištění informovanosti akcionáře pro výkon jeho práv na valné hromadě, resp. umožnění akcionáři kvalifikovaně a se znalostí věci posoudit záležitosti projednávané valnou hromadou. Proto vysvětlení musí společnost akcionáři poskytnout zásadně na zasedání valné hromady. A proto také platí, že akcionář, který se zasedání valné hromady nezúčastní, žádné vysvětlení od společnosti obdržet nemůže. Akcionář, který požádal o vysvětlení písemně před konáním valné hromady, tak má právo (je-li to vzhledem ke složitosti vysvětlení možné) obdržet vysvětlení jen tehdy, zúčastní-li se zasedání valné hromady.

Nezúčastní-li se akcionář žádající o vysvětlení zasedání valné hromady, není povinností představenstva (správní rady) jemu určená vysvětlení poskytnout ostatním přítomným akcionářům.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3812/2019, ze dne 25. 5. 2021

30.08.2021 00:01

Dodatečné poskytnutí vysvětlení akcionáři po konání valné hromady

Vysvětlení záležitosti projednávané na valné hromadě musí být akcionáři zásadně poskytnuto na zasedání valné hromady, na němž jsou projednávány záležitosti, jichž se žádost akcionáře podle § 357 z. o. k. týká. Na rozdíl od obchodního zákoníku umožňuje zákon o obchodních korporacích, aby bylo vysvětlení akcionáři poskytnuto i dodatečně. Jelikož však dodatečné poskytnutí vysvětlení již neplní základní účel tohoto institutu (jímž je umožnit akcionáři kvalifikovaně a se znalostí věci posoudit záležitosti projednávané valnou hromadou), může k němu představenstvo (správní rada) přistoupit pouze tehdy, je-li splněna podmínka složitosti vysvětlení. Ustanovení § 358 odst. 1 z. o. k. tak stanoví jedinou výjimku z obecné zásady poskytovat vysvětlení přímo na valné hromadě (není-li rozhodováno per rollam podle § 418 z. o. k.).

Členové představenstva či správní rady se musí na možné žádosti akcionářů pečlivě připravit tak, aby mohli potřebná vysvětlení podat, popřípadě musí zajistit účast osob (například zaměstnanců společnosti), které disponují informacemi potřebnými pro podání vysvětlení. Proto vysvětlení zpravidla nebude moci být považováno za složité ve smyslu § 358 odst. 1 z. o. k. tehdy, jestliže členové představenstva (či správní rady) jednající s péčí řádného hospodáře mohli – s ohledem na pořad zasedání valné hromady – předpokládat, že akcionáři mohou jeho poskytnutí požadovat, a to bez ohledu na jeho komplikovanost. Jinými slovy, složitost vysvětlení znemožňuje jeho poskytnutí na valné hromadě pouze tehdy, nebylo-li možno rozumně předpokládat, že akcionáři budou jeho podání požadovat, a současně není-li možné jej podat bez přípravy přímo na zasedání valné hromady.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3812/2019, ze dne 25. 5. 2021

12.08.2021 00:02

Konání valné hromady banky v rozporu s § 20a odst. 5 zák. o bankách

Zákon absenci vyjádření České národní banky („ČNB“) podle § 20a odst. 3 zákona o bankách spojuje se sankcí, podle které se valná hromada „nesmí konat“. Svolá-li banka – přesto, že dosud nezískala vyjádření ČNB podle § 20a odst. 3 zákona o bankách – valnou hromadu, je proto důsledkem sankce upravené v § 20a odst. 5 zákona o bankách (dočasné) omezení působnosti valné hromady. Jinak řečeno, valná hromada banky svolaná v rozporu s veřejnoprávním zákazem upraveným v § 20a odst. 5 zákona o bankách nemá (do splnění podmínky podle § 20a odst. 3 zákona o bankách) působnost přijmout žádné rozhodnutí.

Na usnesení valné hromady, která byla přijata mimo její působnost (ultra vires), se přitom hledí, jako by nebyla přijata. Taková usnesení nemají žádné právní účinky.

Na závěru o zdánlivosti usnesení valné hromady by nic neměnila ani skutečnost, kdyby ČNB nesplnila povinnost postupovat podle § 20a odst. 3 zákona o bankách. Ani případná nečinnost ČNB totiž neprolamuje zákaz upravený v § 20a odst. 5 zákona o bankách. V takovém případě je na bance, aby se veřejnoprávními prostředky ochrany proti nečinnosti domáhala splnění této povinnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1141/2020, ze dne 27. 5. 2021

21.06.2021 00:02

K povaze akcionářské dohody a jejímu výkladu dle ObchZ

I. Akcionářská dohoda upravuje vztahy mezi akcionáři (společníky akciové společnosti), související s jejich účastí ve společnosti. Řídí se (v poměrech projednávané věci) třetí částí obchodního zákoníku a při jejím výkladu je třeba postupovat podle § 266 obch. zák.

II. Případná dohoda akcionářů, jíž by se zavázali udělovat pokyny členům představenstva v záležitostech spadajících do obchodního vedení a současně zajistit, že tyto pokyny budou členy představenstva bez dalšího (bez ohledu na povinnost členů představenstva jednat s péčí řádného hospodáře) respektovány, by odporovala smyslu a účelu § 192 odst. 1 věty první a § 194 odst. 4 in fine obch. zák., a byla by neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč. zák.), resp. pro počáteční (právní) nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 obč. zák.).

Řečené ovšem neznamená, že se akcionáři nemohou dohodnout na tom, že se u členů představenstva přimluví za konkrétní řešení určité záležitosti spadající do obchodního vedení. Tedy, že předestřou představenstvu (jeho členům) svůj názor či argumenty, jimiž představenstvo sice nebude vázáno, ale jež může vzít v úvahu při svém rozhodování.

Stejně tak je možné, aby se akcionáři zavázali, že bude dosaženo konkrétního výsledku, tedy např. že představenstvo v určité záležitosti přijme určité rozhodnutí. V takovém případě nejde o závazek přímluvy, ale o převzetí odpovědnosti za určitý výsledek. Ani takové ujednání nelze považovat automaticky za odporující zákonu. Nejde totiž o závazek k jednání (konání), jež odporuje zákonu (zde k udělování pokynů v rozporu s § 194 odst. 4 in fine obch. zák.), ale o „garanci“ určitého (sjednaného) výsledku.

V obou výše popsaných případech mohou akcionáři převzít závazek přímluvy či „garanci výsledku“ zásadně toliko ve vztahu k takovému jednání (rozhodnutí) představenstva (jeho členů), které je v souladu s právními předpisy a stanovami. Tedy – mimo jiné – jímž členové představenstva neporuší svoje povinnosti při výkonu funkce, včetně povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.

K výše popsanému srov. v právní úpravě účinné od 1. 1. 2014 výslovně § 1769 o. z., jenž se v poměrech projednávané věci neuplatní ratione temporis. Skutečnost, že rozhodná právní úprava neobsahovala obdobné ustanovení, však neznamená, že by předmětná ujednání byla (jako odporující zákonu) neplatná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1873/2019, ze dne 16. 3. 2021

21.06.2021 00:01

K zákazu udělovat pokyny týkající se obchodního vedení dle ObchZ

I. Pro účely zákazu udělovat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení společnosti je nutné rozlišovat mezi obchodním vedením společnosti a jejím strategickým řízením, neboť uvedený zákaz se netýká tzv. strategických (koncepčních) rozhodnutí. Avšak i strategické řízení – nesvěřuje-li tuto působnost zákon či v souladu s ním stanovy jinému orgánu – spadá do působnosti představenstva akciové společnosti.

Rozhodnutí o tom, jak (jakým způsobem) bude zajištěno financování společnosti, může, ale nemusí, spadat do obchodního vedení. Zajištění finančních prostředků na běžný provoz závodu společnosti (včetně úhrady provozních nákladů, závazků souvisejících s provozem závodu atd.) představuje „organizování a řízení běžné podnikatelské činnosti společnosti“; jde tudíž o obchodní vedení společnosti.

V některých případech však může otázka zajištění finančních prostředků přesahovat rámec běžného obchodního vedení; typicky tomu tak může být - podle okolností případu - např. při financování významných nových projektů. Půjde-li spíše o strategické či investiční rozhodnutí, bude spadat do tzv. strategického řízení společnosti. I to sice náleží do působnosti představenstva, avšak valná hromada může (v mezích právních předpisů a stanov) v tomto směru udělovat představenstvu pokyny (viz § 194 odst. 4 věta první obch. zák.). Neurčují-li stanovy jinak, přísluší působnost udělovat představenstvu pokyny týkající se strategického řízení společnosti valné hromadě. Samotní akcionáři tak činit nemohou, a to ani ve vztahu k těm členům představenstva, které do představenstva nominovali (navrhli).

II. Člen představenstva zásadně nesmí při výkonu funkce jednat protiprávně. V záležitostech spadajících do obchodního vedení tak nesmí (neurčuje-li zákon jinak) přijímat pokyny (a bez dalšího se jimi řídit) od třetí osoby, a to ani od akcionáře, jehož hlasy či k jehož návrhu byl zvolen do funkce. Člen představenstva, který „bezmyšlenkovitě“ plní pokyny třetí osoby (byť by šlo o akcionáře společnosti), nejedná s péčí řádného hospodáře.

Na druhou stranu ustanovení § 194 odst. 4 in fine obch. zák. nebránil tomu, aby člen představenstva vyslechl názor či doporučení akcionáře týkající se určité záležitosti, a následně (s péčí řádného hospodáře) zvážil jeho výhodnost pro společnost.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1873/2019, ze dne 16. 3. 2021

17.06.2021 00:02

K použití úpravy neúměrného zkrácení na obchody s akciemi

Úprava neúměrného zkrácení v § 1793 odst. 1 o. z. nedopadá na obchody s akciemi bez ohledu na to, zda tyto akcie byly přijaty k obchodování na některém (evropském) regulovaném trhu.

Smyslem a účelem § 1793 odst. 2 o. z., jde-li o vyloučení investičních nástrojů z dopadu úpravy neúměrného krácení, je ochrana právní jistoty při obchodování na kapitálovém trhu (v nejširším smyslu tohoto pojmu). Obchodování s akciemi je svojí povahou vždy do jisté míry rizikové a začasté obsahuje prvky jisté míry spekulace, a to bez ohledu na to, zda k němu dochází na (evropském) regulovaném trhu či jinde. Dostatečnou ochranu před nepoctivým jednáním jedné ze stran poskytuje jak úprava § 580, § 583 a § 588 o. z. (neplatnost právního jednání pro rozpor se zákonem, pro omyl, resp. pro rozpor s dobrými mravy), tak i úprava lichvy v § 1796 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 451/2019, ze dne 16. 3. 2021

31.05.2021 00:03

K určitosti vymezení předmětu podnikání nebo činnosti

I. Listinou, která musí být doložena k zápisu předmětu podnikání nebo činnosti akciové společnosti do obchodního rejstříku, jsou zásadně její stanovy. Do obchodního rejstříku tak lze zapsat jako předmět podnikání nebo činnosti jen činnosti, které jsou uvedeny ve stanovách akciové společnosti.

II. Systematika živnostenského zákona je logická z pohledu vymezení veřejnoprávních nároků kladených na provozování jednotlivých živností, nemá ale žádný význam z pohledu vymezení předmětu podnikání ve společenské smlouvě (stanovách). To nemusí doslovně odpovídat vymezení jednotlivých živností, jak je učiněno v živnostenském zákoně. Společníci či členové obchodní korporace mohou předmět podnikání vymezit odlišně, než jak jednotlivé činnosti vymezuje živnostenský zákon. Učiní-li tak, je věcí živnostenského úřadu, aby předmět podnikání určitě a srozumitelně vymezený ve společenské smlouvě (stanovách) podřadil pod příslušnou živnost uvedenou v živnostenském zákoně, a určil, zda k takto vymezenému předmětu podnikání postačí (z pohledu veřejnoprávní úpravy) splnit všeobecné podmínky podnikání (a jde tedy o živnost volnou), anebo zda jde o živnost vázanou, řemeslnou či koncesovanou, a společnost musí splnit i další (zvláštní) podmínky určené zákonem.

III. Ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání akciové společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, nesplňuje požadavek určitosti, neboť z něj není zjevné, co je předmětem podnikání dané společnosti, a odpovídajícího výsledku se nelze dobrat ani výkladem.

Ani výkladem ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání akciové společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, nelze zjistit, jaký je předmět podnikání společnosti (určit jeho konkrétní obsah). Takové ujednání je proto z důvodu neurčitosti jeho obsahu zdánlivé (§ 553 o. z.) a nepřihlíží se k němu (§ 554 o. z.) [v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 pak šlo o ujednání absolutně neplatné podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku]. Na jeho základě tudíž není možné předmět podnikání do obchodního rejstříku zapsat.

Do obchodního rejstříku se podle § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. zapisuje předmět podnikání nebo činnosti obchodní korporace, nikoli označení živnosti. Společníci či členové obchodní korporace tak ve vztahu k výčtu oborů činnosti v příloze č. 4 živnostenského zákona zpravidla určí (a společenská smlouva, resp. stanovy, obsahují) některé z vypočtených oborů činnosti. Tyto budou do obchodního rejstříku zapsány jako předmět podnikání nebo činnosti korporace. Je-li ve společenské smlouvě (stanovách) uveden a případně i do obchodního rejstříku zapsán jako předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, odporuje tento zápis § 25 odst. 1 písm. b) z. v. r. a je třeba zjednat nápravu postupem podle § 9 odst. 1 z. v. r.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3549/2020, ze dne 12. 5. 2021

19.05.2021 00:00

Závaznost výroku o tom, že o usnesení valné hromady nejde

Řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, včetně rozhodnutí o určení, že o usnesení valné hromady akciové společnosti nejde, je řízením ve statusových věcech právnických osob; jde o řízení upravené zákonem o zvláštních řízeních soudních (§ 90 odst. 1 z. ř. s.) patřící mezi tzv. nesporná řízení.

Výrok rozhodnutí, kterým soud rozhodl o tom, že o usnesení valné hromady společnosti nejde, je podle § 27 z. ř. s. závazný pro každého, včetně soudu v řízení o změnu zápisu v obchodním rejstříku, který tuto otázku nemůže (jako předběžnou) znovu posuzovat.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3451/2020, ze dne 3. 3. 2021

10.05.2021 00:02

Lhůta pro uplatnění práva domáhat se přezkumu zprávy o vztazích

I. Roční prekluzivní lhůta stanovená pro přezkum zprávy o vztazích počíná běžet ode dne, kdy se společník o obsahu zprávy o vztazích dozvěděl nebo mohl dozvědět způsobem podle § 84 odst. 1 z. o. k. Počátek běhu lhůty je tedy závislý na dvou skutečnostech, a sice – alternativně (podle toho, která ze skutečností nastane dříve) – buď na „skutečné“ vědomosti společníka o obsahu zprávy o vztazích, nebo na tom, že se společník o obsahu zprávy mohl dozvědět způsobem podle § 84 odst. 1 z. o. k.

Odkaz na § 84 odst. 1 z. o. k. je přitom v poměrech akciové společnosti zapotřebí vnímat jednak v kontextu povinnosti předložit valné hromadě účetní závěrku ke schválení a jednak v kontextu povinnosti zveřejnit účetní závěrku uložením do sbírky listin. Zprávu o vztazích má projednat valná hromada za stejných podmínek jako účetní závěrku – s tím rozdílem, že valná hromada akciové společnosti zprávu o vztazích neschvaluje, nýbrž jen projednává. Projednání zprávy o vztazích tedy musí být zařazeno na pořad valné hromady společnosti, a proto tento dokument musí být součástí (přílohou) pozvánky na tuto valnou hromadu.

Je-li zpráva o vztazích uložena do sbírky listin před tím, než byla projednána valnou hromadou (resp. před tím, než byla pozvánka na valnou hromadu – včetně zprávy o vztazích – uveřejněna na internetových stránkách společnosti, popřípadě před tím, než byla pozvánka – s přílohou tvořenou zprávou o vztazích – doručena akcionáři), je na místě vyjít z toho, že akcionář se o zprávě o vztazích mohl dozvědět již dnem, kdy byla zpráva o vztazích zveřejněna jejím uložením do sbírky listin.

II. Účastníkem řízení o jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích je také znalec. Proto se (mimo jiné) přesné označení znalce uvádí v záhlaví rozhodnutí ve věci samé, stejnopis rozhodnutí se doručuje také znalci a v rozhodnutí, kterým se u něho řízení končí, soud rozhodne také o povinnosti k náhradě nákladů řízení znalce.

Shledá-li soud návrh na jmenování znalce pro přezkum zprávy o vztazích důvodným, uloží společnosti (samostatným výrokem) povinnost poskytnout znalci potřebnou součinnost pro vypracování znaleckého posudku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2515/2020, ze dne 30. 3. 2021

21.04.2021 00:01

Vyloučení přednostního práva akcionářů na upsání akcií

Ačkoliv samotná snaha většinového akcionáře o dosažení podílu potřebného k vytěsnění ostatních akcionářů je nepochybně legitimní, nelze ji uskutečňovat prostřednictvím institutu, který k tomu není určen. Většinový akcionář tedy nemůže svůj podíl ve společnosti zvětšit tak, že proti vůli ostatních akcionářů sám upíše nové akcie ke zvýšení základního kapitálu společnosti. Takový postup je v přímém rozporu se smyslem a účelem přednostního práva akcionářů na upsání akcií a v žádném případě nemůže představovat důležitý důvod pro vyloučení přednostního práva ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1453/2019, ze dne 3. 2. 2021

12.04.2021 00:02

Pracovněprávní jednání učiněné odvolaným jednatelem

Dojde-li k zániku funkce jednatele společnosti s ručením omezeným, bude jednání této osoby (byť již není jednatelem společnosti) – za předpokladu dobré víry dotčených třetích osob v její zástupčí oprávnění – zavazovat společnost až do doby, kdy tato osoba (bývalý jednatel) bude z obchodního rejstříku vymazána. Nedostatek dobré víry třetí osoby v zástupčí oprávnění takovéto osoby (bývalého jednatele) zastupující společnost s ručením omezeným však vede k tomu, že právní jednání této osoby (bývalého jednatele), které nebylo zastoupeným dodatečně schváleno ve smyslu ustanovení § 440 odst. 1 o. z., společnost s ručením omezeným nezavazuje.

Z uvedeného vyplývá, že pracovněprávní jednání učiněné za společnost s ručením omezeným osobou, která je v obchodním rejstříku zapsána jako její jediný jednatel, přestože ve skutečnosti již jednatelem této společnosti není – za předpokladu dobré víry dotčených třetích osob v její zástupčí oprávnění – zavazuje tuto společnost až do doby, kdy tato osoba (bývalý jednatel) bude z obchodního rejstříku vymazána.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1892/2020, ze dne 13. 1. 2021

09.04.2021 00:06

NSS: Pořízení závodu a akcií jako předmět veřejné zakázky

Pořízení závodu a akcií spadá pod předmět veřejné zakázky na dodávky podle § 14 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, čj. 9 As 139/2020-125)

16.03.2021 00:02

Zápis omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku

Ustanovení § 173 odst. 2 věty první obch. zák. i § 431 odst. 1 z. o. k. je nutné s ohledem na jeho smysl a účel vyložit extenzivně tak, že zápis omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku je vždy zápisem konstitutivním (teprve zápisem do obchodního rejstříku jsou stanovy v části týkající se omezení převoditelnosti akcií na jméno účinné), bez ohledu na to, zda je ujednání o omezení převoditelnosti obsažené ve stanovách společnosti od jejího založení, či zda bylo do stanov vloženo až následně (jejich změnou). Není přitom významné, zda stanovy byly změněny dohodou všech akcionářů či usnesením valné hromady. Totéž platí pro změnu omezení převoditelnosti akcií na jméno (srov. také nově a přiléhavě formulované ustanovení § 270 odst. 2 z. o. k., ve znění účinném od 1. 1. 2021).

Nejsou-li stanovy v části upravující omezení převoditelnosti akcií na jméno účinné, nezakládají (v této části) žádná práva ani povinnosti. Do zápisu omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku jsou akcie neomezeně převoditelné. Případná vědomost nabyvatele akcií o tom, že stanovy obsahují neúčinné ujednání o omezení převoditelnosti akcií na jméno, je bez právního významu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2927/2019, ze dne 9. 12. 2020

08.03.2021 00:02

Lhůty k uplatnění práva na vydání prospěchu a převod práv dle § 5 ZOK

Objektivní a subjektivní lhůty k uplatnění práva obchodní korporace na vydání prospěchu a práva na převod práv z porušení zákazu konkurence podle § 5 odst. 1 z. o. k., upravené v § 5 odst. 2 z. o. k., jsou lhůtami prekluzivními; jejich marným uplynutím práva podle § 5 odst. 1 z. o. k. zanikají.

Počátek těchto prekluzivních lhůt je třeba posoudit analogicky dle pravidla obsaženého v § 619 odst. 1 o. z.; nastane (nejdříve) okamžikem, kdy práva podle § 5 odst. 1 z. o. k. mohla být uplatněna u soudu. Prekluzivní lhůty podle § 5 odst. 2 z. o. k. tedy začínají běžet (nejdříve) okamžikem, kdy povinný v důsledku porušení zákazu konkurence získá prospěch nebo nabude právo.

Je-li podmínkou počátku prekluzivních lhůt (mimo jiné) získání prospěchu povinným, pak je i znalost obchodní korporace o určitém druhu a rozsahu tohoto prospěchu rozhodnou skutečností pro počátek subjektivní lhůty. Takovou znalost obchodní korporace nabude, zjistí-li skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit získání prospěchu a orientačně (přibližně) i jeho rozsah.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2832/2020, ze dne 26. 11. 2020

15.02.2021 00:02

Zneužití vyloučení přednostního práva na upsání nových akcií

I. Přednostní právo akcionářů na upsání nových akcií představuje jedno ze základních práv spojených s akciemi, jehož účelem je umožnit akcionáři zachovat si podíl na základním kapitálu společnosti (a z toho plynoucí práva spojená s akciemi) v rozsahu, v jakém jej má před zvýšením základního kapitálu. Lze ho omezit či dokonce vyloučit pouze v případě, že důležitý zájem společnosti takový postup ospravedlňuje.

Soud musí při posuzování splnění podmínek vyloučení přednostního práva zkoumat, nakolik je vyloučení přednostního práva způsobilé tvrzený důležitý zájem společnosti naplnit a nakolik je pro naplnění tohoto zájmu nezbytné, resp. nakolik bude tento zájem ohrožen, nebude-li navrhované opatření schváleno. K uvedeným dvěma předpokladům (existence důležitého zájmu společnosti a nezbytnost zásahu do práva akcionářů, aby tento zájem mohl být naplněn) ještě přistupuje třetí podmínka, totiž aby míra důležitosti identifikovaného důležitého zájmu společnosti nebyla zjevně nepřiměřená významu práva, do něhož má navrhované opatření zasáhnout, a intenzitě tohoto zásahu (princip proporcionality).

II. Potřeba společnosti získat finanční prostředky pro realizaci určitého podnikatelského záměru sama o sobě zásadně neodůvodňuje omezení či dokonce vyloučení přednostního práva akcionářů postupem podle § 488 z. o. k., natož pak, aby představovala důležitý zájem společnosti ospravedlňující takový zásah do práv akcionářů. Jde o typickou situaci, kdy naopak přednostní právo musí být respektováno.

III. Potřeba snížit závazky společnosti (prostřednictvím jejich „kapitalizace“) sice může za určitých okolností představovat důležitý zájem společnosti ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k., nicméně v případě pohledávek akcionářů za společností bude obvykle toliko důvodem pro postup podle § 21 odst. 3 z. o. k. Řešení otázky, zda by zcela výjimečně mohla současně odůvodňovat vyloučení přednostního práva akcionářů (tedy zda je možné, aby valná hromada vyloučila přednostní právo všech akcionářů a současně určila jako zájemce, jenž upíše nové akcie, některého z akcionářů, který má pohledávku za společností), závisí na výkladu článku 72 směrnice, který může podat toliko Soudní dvůr Evropské unie.

V poměrech projednávané věci je však zcela zřejmé, že vyloučení přednostního práva ve svém důsledku odporuje § 244 odst. 1 a § 488 odst. 2 z. o. k., neboť bylo záměrně realizováno tak, aby dopadlo toliko na ostatní akcionáře. Obě předmětné pohledávky ze zápůjčky vznikly pouhý týden předtím, než představenstvo (jehož předsedou byl akcionář poskytnuvší první zápůjčku a současně předseda představenstva dalšího akcionáře, který společnosti poskytl druhou zápůjčku) vyhotovilo písemnou zprávu podle § 488 odst. 4 z. o. k., v níž jako jeden z důvodů pro vyloučení přednostního práva uvedlo právě kapitalizaci obou pohledávek. Popsané okolností naznačují, že obě pohledávky akcionářů za společností byly vytvořeny právě proto, aby jejich kapitalizací bylo možné odůvodňovat vyloučení přednostního práva zbývajících akcionářů.

IV. O záměru zneužít institut vyloučení přednostního práva k marginalizaci podílu zbývajících akcionářů svědčí i poslední, společností uváděný důvod pro tento postup, totiž „zvýšení transparentnosti akcionářské struktury“. Pod tímto obratem společnost rozumí významné snížení podílu dovolávající se akcionářky na základním kapitálu tak, aby její účast ve společnosti byla napříště toliko minimální. Takový cíl je přitom v přímém rozporu se smyslem a účelem přednostního práva a v žádném případě nemůže představovat důležitý důvod ve smyslu § 488 odst. 1 z. o. k.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 155/2019, ze dne 26. 11. 2020

04.02.2021 00:02

Přihláška pohledávky z ručení dle § 68 ZOK do insolvenčního řízení

„Sankční“ ručení podle § 68 z. o. k. vzniká teprve právní mocí rozhodnutí, ve kterém soud rozhodne, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace. Rozhodnutí soudu o žalobě podle § 68 z. o. k. je tudíž konstitutivní.

Pohledávka věřitele za (bývalým) členem statutárního orgánu obchodní korporace z titulu ručení podle § 68 z. o. k. (jež vzniká právní mocí rozhodnutí soudu o žalobě podle označeného ustanovení) je pohledávkou, která se uplatňuje podáním přihlášky podle § 165 insolvenčního zákona. Věřitel může svoji pohledávku za (bývalým) členem statutárního orgánu obchodní korporace z titulu ručení podle § 68 z. o. k. přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek tohoto (bývalého) člena statutárního orgánu jen tehdy, vznikne-li jeho pohledávka (tj. nabude-li právní moci rozhodnutí o žalobě podle § 68 z. o. k.) před rozhodnutím o úpadku, resp. před uplynutím propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek. V opačném případě jde o pohledávku, jež je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení.

V projednávané věci žalobce podal žalobu až poté, kdy byl zjištěn úpadek a kdy již uplynula propadná lhůta pro přihlášení pohledávek. Pohledávka žalobce z titulu ručení tudíž nevznikla (a již ani vzniknout nemůže) před rozhodnutím o úpadku, resp. před uplynutím propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek. Vznikne-li (právní mocí rozhodnutí, jímž soud vyhoví žalobě), půjde o pohledávku, jež se v insolvenčním řízení neuspokojuje a jež se tudíž ani netýká majetkové podstaty dlužníka (člena statutárního orgánu) ve smyslu § 140c insolvenčního zákona. Označené ustanovení proto nebrání zahájení řízení o žalobě podle § 68 z. o. k.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1169/2019, ze dne 11. 11. 2020