// Profipravo.cz / Obecná ustanovení
Obecná ustanovení
03.12.2009 00:02
Ke konkretizaci smluv uváděných ve zprávě o vztazích
I. Požadavky, jež lze klást na míru konkretizace smluv uváděných v souladu s § 66a odst. 9 obch. zák. ve zprávě o vztazích, závisejí na poměrech dané ovládané společnosti.
Jestliže jsou ovládanou osobou převáděny na osoby ovládající akcie, tvořící rozhodující část majetku ovládané osoby, pak nelze obecný údaj o uzavření smluv o prodeji akcií za cenu stanovenou znalcem považovat za dostačující. V takovém případě by zpráva měla obsahovat minimálně uvedení emitenta akcií a údaj o počtu převáděných akcií. Závěr odvolacího soudu, že zpráva o vztazích není z tohoto důvodu úplná, je tudíž správný.
II. Skutečnost, že navrhovatel výslovně navrhne jmenování určitého znalce k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, nezakládá sama o sobě žádné pochybnosti o nepodjatosti takového znalce.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3887/2008, ze dne 23. 9. 2009
03.12.2009 00:01
K závažným důvodům pro přezkoumání zprávy o vztazích
Akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 obch. zák. mohou požádat soud, aby jmenoval znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami podle § 66a odst. 12, jsou-li pro to závažné důvody, i když nejsou splněny předpoklady uvedené v § 66a odst. 13 (§ 182 odst. 3 obch. zák.).
Závažným důvodem ve smyslu ustanovení § 182 odst. 3 obch. zák. mohou bezpochyby být důvodné a vážné pochybnosti o správnosti konstatování uvedeného ve zprávě o vztazích, že ze smlouvy uzavřené mezi propojenými osobami nevznikla ovládané osobě újma. Jestliže dojde k převodu významné části majetku ovládané osoby na osoby ovládající za cenu sice určenou na základě znaleckého posudku, nicméně mnohonásobně nižší než je cena určená jiným znalcem, je zde zásadně důvodu pochybovat o tom, že se ovládané osobě dostalo od ovládajících osob ekvivalentního plnění a tedy že jí nevznikla v důsledku této transakce újma.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3887/2008, ze dne 23. 9. 2009
22.07.2009 00:01
K dohodě o stanovení výše vypořádacího podílu na základě účetní závěrky
I. Ustanovení § 61 odst. 2 obch. zák. v rozhodné době připouštělo ujednání o tom, že výše vypořádacího podílu se stanoví na základě účetní závěrky zpracované k jinému datu, než je den zániku účasti společníka ve společnosti.
II. K založení takové odchylky postačovala dohoda účastníků (v daném případě o ukončení účasti společníka ve společnosti dle § 149a obch. zák.).
Ustanovení § 61 odst. 2 obch. zák. v rozhodném znění je třeba vykládat tak, že společenská smlouva či stanovy mohou předem upravit způsob určení vypořádacího podílu odchylně od zákonné úpravy a tím poskytnout společníkům jistotu o tom, jak se v případě ukončení jejich účasti ve společnosti určí jejich vypořádací podíl. Tato úprava však nebrání tomu, aby se všichni společníci v konkrétním případě dohodli na tom, jakým způsobem bude určena výše vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti končí, samozřejmě za předpokladu, že taková dohoda nebude odporovat zákonu ani jej obcházet (tj. nebude např. poškozovat věřitele společnosti) a nebude ani rozporná s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2254/2007, ze dne 22. 4. 2009
(posuzováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 10. 3. 1998)
22.07.2009 00:01
Ke korekci údajů účetní závěrky pro účely určení výše vypořádacího podílu
I. Již v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 513/2005, Nejvyšší soud uzavřel, že účelem dispozitivní úpravy ustanovení § 61 odst. 2 obch. zák. je uspořádat vztahy mezi společníky při vypořádání jejich účasti ve společnosti pro případ, že sami neurčí ve společenské smlouvě, jak má vypořádání proběhnout. Ze zásad poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.) při takto vymezeném účelu plyne požadavek, aby vypořádání mezi společníky bylo poctivé v tom smyslu, že hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, popřípadě právního nástupce takového společníka, bude odpovídat hodnotě majetku připadajícího na jeho obchodní podíl.
V citovaném rozhodnutí dále Nejvyšší soud konstatoval, že plyne-li z účetní závěrky, že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti zjištěného z účetní závěrky je v hrubém nepoměru k jeho skutečné (tržní) hodnotě, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout. Uvedené závěry Nejvyšší soud již v tomto rozhodnutí rozšířil na případ, kdy tyto závěry z účetní závěrky nejen plynou, nýbrž by z ní při řádném zpracování plynout měly.
Soudy nejenže mohou, ale - jsou-li pro to dostatečné důvody - i musejí přezkoumat, zda účetní závěrka byla zpracována řádně; takovému přezkoumání nebrání ani obchodní zákoník, ani zákon o účetnictví.
Z hlediska aplikace těchto principů nelze činit rozdílu, zda je soudní přezkum pravdivosti účetní závěrky ku prospěchu společnosti coby dlužníka anebo naopak (bývalého) společníka či jeho právních nástupců, jež jsou ohledně výplaty vypořádacího podílu v postavení věřitelů.
Tyto závěry ani nikterak nekolidují s ustanovením § 17 odst. 4 zákona o účetnictví. Výsledky soudního přezkumu správnosti účetní závěrky se samotné závěrky nijak nedotknou. I kdyby soud dospěl k názoru, že údaje v ní obsažené jsou hrubě nesprávné, neotevře tím možnost jejich dodatečné opravy či doplnění. V tomto smyslu se plně prosadí dopady citovaného ustanovení § 17 odst. 4 zákona o účetnictví. Účelem nastíněného soudního přezkumu je pouze posouzení míry právní relevance těchto údajů pro účely, jež předvídá ustanovení § 61 odst. 2 obch. zák. Případné chybné údaje z účetní závěrky tak mohou být soudem nahrazeny či doplněny opět jen pro účely aplikace § 61 odst. 2 obch. zák., tedy při určování výše vypořádacího podílu.
II. V dané věci je nutno vzít v úvahu, že namítané vady se týkají primárně účetních závěrek předchozích období. Je tudíž nutno posoudit, zda by se v účetní závěrce za rok 1997 projevily stejnou měrou, i kdyby účetnictví společnosti od samého počátku věrně odráželo pravý stav majetku společnosti. Shodně je ale nutno přihlédnout také k případným skrytým (faktickým) rezervám v účetnictví společnosti, tj. např. k rozdílům mezi nižší účetní a vyšší skutečnou (tržní) hodnotou jejího majetku.
Jinými slovy - činnost soudu při případném přezkumu toho, do jaké míry účetní závěrka společnosti věrně zobrazuje její skutečné majetkové poměry, nesmí být zaměřena jen jednostranně, v neprospěch společníka.
Jestliže se tedy soud vydá cestou případných korekcí a vezme v úvahu odchylky, které – ve smyslu shora uváděných závěrů - významně snižují výši vypořádacího podílu společníka, nemůže současně pominout skutečnosti, které tuto hodnotu naopak zvyšují. Je potom věcí společníka, aby na takové skutečnosti v dalším řízení poukázal, a povinností soudu jej o této možnosti řádně poučit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2254/2007, ze dne 22. 4. 2009
(posuzováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 10. 3. 1998)
26.05.2009 00:02
K nárokům společnosti při porušení zákazu konkurence
Z ustanovení § 65 odst. 2 obch. zák. nelze dovodit, že by bránilo společnosti uplatnit v případě porušení zákazu konkurence jiná než v tomto ustanovení vypočtená práva. Naopak, citované ustanovení dává společnosti, vedle práva domáhat se splnění povinnosti vyplývající ze zákona a společenské smlouvy (povinnosti nekonkurovat) podle ustanovení § 80 písm. b/ o. s. ř. a práva na náhradu škody způsobené konkurenčním jednáním, další specifická oprávnění, jež by jinak, nebýt výslovného zákonného ustanovení, neměla k dispozici. Pouze na tato specifická oprávnění se pak vztahuje preklusivní lhůta upravená v § 65 odst. 3 obch. zák.
Ustanovení § 65 odst. 2 obch. zák. tudíž nebrání společnosti, aby se domáhala uložení povinnosti osobě porušující zákaz konkurence zdržet se jednání, jímž zákaz konkurence porušuje.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1744/2008, ze dne 31. 3. 2009
13.05.2009 00:02
K oznámení odstoupení z funkce člena dozorčí rady
Odstoupení z funkce je v souladu s ustanovením § 66 odst. 1 obch. zák. oznámeno orgánu společnosti i tehdy, je-li oznámení doručeno v písemné formě společnosti, o jejíž orgán jde.
Též předáním oznámení o odstoupení z funkce člena dozorčí rady předsedovi představenstva akciové společnosti přitom je odstoupení doručeno společnosti.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2863/2008, ze dne 10. 2. 2009
(posuzováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2000)
16.04.2009 00:02
K dosud neznámému majetku ve smyslu § 75b odst. 2 ObchZ
Majetek, o který společnost vymazaná z obchodního rejstříku v době výmazu vedla spor, za dosud neznámý majetek ve smyslu ustanovení § 75b odst. 2 obch. zák. zásadně považovat nelze.
Podal-li likvidátor společnosti v době, kdy nebyl ukončen spor o majetek společnosti, návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, bylo takové rozhodnutí plně v jeho působnosti. Povinností likvidátora za takové situace totiž je, aby posoudil, zda další vedení sporu, a tedy i případné prodloužení likvidace je, vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (např. výši částky, o kterou se vede spor, pravděpodobný výsledek sporu, jeho očekávané trvání, sporem vyvolané zvýšení nákladů likvidace apod.), v zájmu společnosti či nikoli. Dospěl-li likvidátor k závěru, že je pro společnost (a její společníky) výhodnější ve sporu nepokračovat a podal návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, odpovídá za škodu způsobenou takovým rozhodnutím společnosti či jejím společníkům, není to ale důvodem k postupu podle ustanovení § 75b odst. 2 obch. zák. Takový postup by připadal v úvahu pouze tehdy, pokud by likvidátor prokázal, že o probíhajícím sporu nevěděl a vzhledem k okolnostem případu, vědět nemohl (srov. 29 Odo 540/2004).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, ze dne 27. 1. 2009
31.03.2009 00:03
K podniku nebo jeho části ve smyslu § 67a obch. zák.
Ustanovení § 67a obch. zák. neposkytuje ochranu akcionářům ve vztahu k jakýmkoli dispozicím s majetkem společnosti (byť splňujícím podmínku spočívající v podstatném ovlivnění další činnosti), nýbrž právě jen v případech v tomto ustanovení taxativně vypočtených. Přitom - s ohledem na požadavek právní jistoty osob ustanovením § 67a obch. zák. dotčených - není důvod, aby pojem „podnik nebo jeho část“ byl pro účely zmíněného ustanovení vykládán jinak než v ustanoveních § 476 a § 487 (resp. § 488b a § 488i) obch. zák.
Ve světle těchto úvah Nejvyšší soud dovodil, že posuzovanou smlouvu, jejímž předmětem byl nájem „vodárenské infrastruktury“, nelze kvalifikovat jako „smlouvu, na jejímž základě dochází k převodu či nájmu podniku či jeho části“, jak jej zákonodárce použil ve smyslu ustanovení § 67a obch. zák., ve znění účinném v době konání posuzované valné hromady. Předmětem smlouvy totiž nebyl, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 30/97, podnik a nebyla jím ani část podniku, jak ji Nejvyšší soud vymezil v usnesení sp. zn. 29 Odo 870/2005.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1060/2006, ze dne 27. 1. 2009
23.03.2009 00:02
K promlčení závazku společníka splatit vklad do základního kapitálu
I. Závazek společníka splatit vklad do základního kapitálu společnosti je jeho závazkem ze společenské smlouvy. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník nevyjímá závazek společníka splatit vklad z právní úpravy promlčení (a nestanoví pro něj zvláštní promlčecí dobu), promlčí se tento závazek v obecné čtyřleté promlčecí době.
II. V dané věci, v době vzniku společnosti obchodní zákoník neupravoval povinnost splatit nepeněžitý vklad do základního kapitálu společnosti s ručením omezeným před jejím vznikem. V ustanovení § 113 odst. 1 však určoval, že společník je povinen splatit vklad za podmínek a ve lhůtě určené ve společenské smlouvě, popřípadě ve stanovách, nejpozději však do pěti let od vzniku společnosti nebo od jeho vstupu do společnosti.
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů obou stupňů nevyplývá, že by společenská smlouva určila dobu splatnosti vkladu, společník proto byl povinen splatit vklad do pěti let od vzniku společnosti. Teprve od tohoto okamžiku pak počala běžet lhůta pro promlčení této povinnosti. Na tom nic nemění to, že správce vkladu vydal prohlášení o tom, že byl vklad splacen ke dni vzniku společnosti. Nebyl-li totiž k tomuto dni vklad splacen, nemohla se společnost za situace, kdy vkladateli ještě nevznikla povinnost k jeho splacení, domáhat splacení vkladu dříve, než se stal vklad splatným.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1553/2007, ze dne 22. 1. 2009
12.03.2009 00:00
K aplikovatelnosti části třetí ObchZ na vztah mezi jednatelem a společností
O ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. bylo možné již před 1.1.2001 opřít subsidiární aplikovatelnost části třetí obchodního zákoníku na vztah mezi společností a jejím jednatelem.
Podle § 757 obch. zák. (ve znění účinném v rozhodné době) pak pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených obchodním zákoníkem platí obdobně ustanovení § 373 a násl. obch. zák. Odpovědnostní vztah mezi jednatelem a společností s ručením omezeným, založený porušením jeho povinnosti zařizovat záležitosti společnosti s náležitou péčí, když tuto povinnost stanovil obchodní zákoník (§ 135 odst. 2 ve vazbě na § 194 odst. 5 obch. zák. ve znění účinném v rozhodné době), je tudíž i na základě tohoto odkazu vztahem obchodněprávním, na který je nutno vztáhnout též § 265 obch. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 359/2007, ze dne 20. 1. 2009
(posuzováno podle zákona č. 513/199 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 1. 1. 2001)
28.07.2008 00:00
K volbě člena statutárního orgánu akc. společnosti v likvidaci
Likvidátor, ač je orgánem společnosti, nenahrazuje statutární orgán akciové společnosti, a proto i po zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace trvá její povinnost zvolit do tří měsíců poté, co zanikla funkce člena představenstva, nového člena. Uvedený závěr se plně prosadí i pro společnost s ručením omezeným. Nenahrazuje-li likvidátor statutární orgán, nic nebrání společnosti i po svém zrušení odvolat svého jednatele a novým jednatelem zvolit jinou osobu.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 372/2007, ze dne 29. 4. 2008
26.03.2008 00:02
K nabytí vlastního obchodního podílu při fúzi
Ustanovení § 153a odst. 12, věty třetí a čtvrté obch. zák. je nutno vyložit tak, že nástupnická společnost se může stát majitelem vlastního obchodního podílu pouze tehdy, nedojde-li takovým postupem k „majetkovému poškození“ společníků. Stejný závěr lze učinit i ve vazbě na ustanovení § 220a odst. 5 obch. zák. Takový stav však přichází v úvahu pouze výjimečně (bude tomu tak tehdy, vzdají-li se společníci zanikající společnosti práva na výměnu obchodních podílů). Ve všech ostatních případech je třeba dát přednost zájmům společníků zanikající společnosti a dovodit, že mají právo na takový podíl v nástupnické společnosti, jaký odpovídá – co do podílu na majetku – jejich majetkovému podílu v zanikající společnosti.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 989/2006, ze dne 14. 11. 2007
26.03.2008 00:01
K výjimce z povinnosti ocenění podle § 69a odst. 6 obch. zák.
Ustanovení § 69a odst. 6 obch. zák. podmiňuje povinnost nechat ocenit své obchodní jmění posudkem znalce tím, že v důsledku sloučení vzniknou pro společníky této společnosti nové obchodní podíly.
Ocenění obchodního jmění zanikající společnosti posudkem znalce podle ustanovení § 69a odst. 6 obch. zák., a tedy i vydání nových obchodních podílů, se nevyžaduje, bude-li zanikající společnost jediným společníkem společnosti nástupnické. V takovém případě (bez ohledu na majetkové poměry zanikající společnosti) není třeba, aby vznikly nové obchodní podíly společníků zanikající společnosti na společnosti nástupnické, neboť k založení jejich účasti na nástupnické společnosti lze využít podílu zanikající společnosti obdobně, jako by se při fúzi sloučením akciové společnosti využily akcie nástupnické společnosti ve vlastnictví společnosti zanikající.
Výjimka z aplikace ustanovení § 69a odst. 6 obch. zák. je možná i v jiných případech; musí však vždy být postaveno najisto, že jedinou relativně významnou položku obchodního jmění zanikající společnosti (ať jejího majetku nebo jejích závazků) tvoří právě jen obchodní podíl ve společnosti nástupnické, že tedy provedené sloučení nevyvolá žádné relevantní posuny v hodnotě účasti společníků zanikající společnosti a zbylého společníka společnosti nástupnické v této nástupnické společnosti oproti stavu před účinností sloučení. Jakmile by tento předpoklad nebyl naplněn, uvedený závěr by se uplatnit nemohl.
Neprovedení znaleckého ocenění obchodního jmění nesmí vést k poškození dosavadních společníků.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 989/2006, ze dne 14. 11. 2007
15.02.2008 00:01
K přechodu nezaúčtované pohledávky při přeměně společnosti
Při přeměně společnosti na jinou formu nebo na družstvo podle § 69 odst. 1 ObchZ ve znění účinném k 31. 7. 1999 nebylo pro přechod jmění zaniklé společnosti na nově vzniklou společnost rozhodující, zda pohledávka, která tvořila součást tohoto jmění, byla či nebyla vedena v účetní evidenci zanikající společnosti.
Pro učinění závěru, zda došlo k přechodu konkrétní pohledávky ze zrušované společnosti na novou přeměněnou společnost, bylo nutno zjistit pouze, zda předmětná pohledávka v době přeměny společnosti existovala a dále, že sloužila nebo byla určena k podnikání. Pokud ano, přešla v rámci obchodního jmění ze zaniklé společnosti na společnost novou, přičemž skutečnost, zda tato pohledávka byla či nebyla vedena v účetní evidenci podnikatele, není z hlediska přechodu této pohledávky významná. Pokud totiž podnikatel svoji pohledávku vůči jinému subjektu nevede ve své účetní evidenci, poruší povinnost stanovenou zákonem o účetnictví, tato skutečnost však neznamená, že by tato pohledávka při splnění podmínek stanovených v ustanovení § 6 ObchZ nebyla součástí obchodního jmění podnikatele, neboť toto ustanovení splnění této podmínky nevyžaduje.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1531/2005, ze dne 30. 10. 2007
11.12.2007 00:02
K nabytí vlastnického práva při vkladu nemovitosti do základního jmění
I. Spočívá-li nepeněžitý vklad do společnosti v nemovitosti, nabývá společnost vlastnické právo k nemovitosti vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem (srov. § 60 odst. 1 věta třetí obch. zák. v rozhodném znění). Jde-li o akciovou společnost, uvedené platí nejen při upisování akcií v souvislosti se založením společnosti, ale i při zvýšení základního jmění upsáním nových akcií (§ 203 odst. 2 obch. zák. 1996); účinky zvýšení základního jmění nastávají ode dne jeho zápisu do obchodního rejstříku (§ 202 odst. 4 obch. zák. 1996).
Bylo-li po vzniku akciové společnosti rozhodnuto o zvýšení jejího základního jmění, stává se vlastníkem vložené nemovitosti dnem, k němuž bylo na základě písemného prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem podle rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu vloženo v její prospěch vlastnické právo do katastru nemovitostí. Uvedené platí bez ohledu na to, zda v té době již nastaly účinky zvýšení základního jmění akciové společnosti; i když zákon nevyžaduje, aby v době, kdy nastává účinnost zvýšení základního jmění, byla společnost vlastníkem vkládané nemovitosti, na druhé straně takovému postupu nebrání.
Bylo-li tedy stanoveno (dohodnuto), že akciová společnost se stane vlastníkem nemovitosti, která je do ní vkládána za účelem zvýšení jejího základního jmění, ještě dříve, než nastanou účinky zvýšení základního jmění, jde o platný právní úkon.
II. Jestliže poté ke zvýšení základního jmění nedošlo, odpadl tím, kromě jiného, právní důvod, pro který žalobce vložil předmětné nemovitosti do základního jmění akciové společnosti, neboť očekávaný výsledek (nabytí akcií této společnosti do majetku žalobce) se již nemohl dostavit. Společnosti tím vzniklo bezdůvodné obohacení, které byla povinna žalobci vydat.
V projednávané věci se žalobce se společností ve smlouvě dohodl na vydání bezdůvodného obohacení tak, že mu společnost vrátila nemovitosti, které do jejího základního jmění vložil; protože podle této smlouvy o převodu vlastnictví bylo na základě rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu vloženo vlastnické právo, stal se žalobce opět vlastníkem předmětných nemovitostí.
Tato dohoda o vydání bezdůvodného obohacení získaného na základě právního důvodu, který odpadl, má účinky ex nunc; je proto nepochybné, že v mezidobí společností (jako zástavcem) uzavřená zástavní smlouva je v tomto ohledu platným právním úkonem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3335/2006, ze dne 30. 10. 2007
(posuzováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 29. 5. 1996)
18.07.2007 00:01
K povinnosti znalce při přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami
Z ustanovení § 182 odst. 3 obch. zák. lze ve vazbě na ustanovení § 66a odst. 12 a odst. 8, 9 a 14 obch. zák. dovodit, že úkolem znalce, který byl pověřen přezkoumáním zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, je ověřit, zda zpráva splňuje podmínky určené v ustanovení § 66a odst. 9 obch. zák., tj. ověřit její správnost, pravdivost a úplnost, neboť pouze na základě takto zpracované zprávy mohou akcionáři posoudit, zda společnosti vznikla v důsledku zásahů ovládající osoby škoda a případně se domáhat její úhrady podle ustanovení § 66a odst. 14 obch. zák.
Aby mohlo být tohoto účelu dosaženo, musí mít znalec k dispozici stejné podklady, jaké mělo k dispozici představenstvo při zpracování zprávy o vztazích mezi propojenými osobami – bez takových podkladů by totiž nebyl schopen správnost, pravdivost a úplnost zprávy posoudit.
Neposkytne-li však společnost bez zbytečného odkladu znalci podklady potřebné pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, může se osoba, která se domohla jmenování znalce pro přezkoumání této zprávy, domáhat jejich poskytnutí návrhem na výkon rozhodnutí postupem podle § 351 o. s. ř. Svědčí-li právo domáhat se poskytnutí potřebných podkladů osobám, na základě jejichž návrhu byl znalec jmenován, neporušil znalec povinnost, nedomáhal-li se vydání takových podkladů sám (viz 29 Odo 371/2005).
Jinou věcí pak je, zda znalec neporuší svou povinnost tím, že zpracuje zprávu, aniž měl k dispozici všechny potřebné podklady – tuto otázku však dovolatelé v dané věci předmětem dovolacího přezkumu neučinili.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1600/2005, ze dne 18. 4. 2007
08.06.2007 00:02
Ke složení podílu akcionáře na likvidačním zůstatku do úřední úschovy
I. Likvidátor akciové společnosti prohlásí za neplatné akcie, které nebyly na jeho výzvu společnosti předloženy ani v dodatečně určené lhůtě; tím není dotčeno právo akcionáře na podíl na likvidačním zůstatku, společnost si však může proti pohledávce akcionáře na podíl na likvidačním zůstatku započítat pohledávky, které jí vznikly proti akcionáři v souvislosti s prohlášením jeho akcií za neplatné, a rozdíl zaplatí akcionáři bez zbytečného odkladu po prohlášení akcií za neplatné nebo jej uloží do úřední úschovy (§ 220 odst. 3, § 214 obch. zákoníku).
V případě, že akcie byly vydány v listinné podobě znějící na jméno, je uložení uvedeného rozdílu do úřední úschovy zpravidla vyvoláno tím, že akcionář je nepřítomen nebo je v prodlení.
Znějí-li vydané listinné akcie na majitele, vykonává práva s akcií spojená ten, kdo ji předloží, popřípadě ten, kdo se prokáže písemným prohlášením osoby, která vykonává úschovu nebo uložení akcie; nepředloží-li takový akcionář společnosti listinou akcii (písemné prohlášení), je z povahy věci nepochybné, že uvedený rozdíl nelze akcionáři vyplatit a že tedy musí být uložen, jak vyplývá z přiměřeného užití § 214 odst. 5 obchodního zákoníku, do úřední úschovy. Nejde přitom o úschovu pro neznámého věřitele; takový akcionář je osobou známou, i když ji nelze (do předložení akcie nebo písemného prohlášení) označit jménem a příjmením fyzické osoby nebo obchodní firmou či názvem právnické osoby, ale jen prostřednictvím akcie, od níž je postavení akcionáře odvozováno; tímto způsobem je akcionář vlastnící listinnou akcii na majitele spolehlivě a nezaměnitelně pro potřeby řízení o úschovách jako věřitel a příjemce identifikován.
Nemůže obstát názor soudů, že po zániku složitele by ani "nebylo možno získat souhlas složitele s vydáním úschovy", ani by "nebylo možno ve smyslu ustanovení § 185e o.s.ř. vést řízení proti složiteli o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žadateli", neboť souhlasu složitele s vydáním úschovy příjemci není třeba ani tehdy, bylo-li plnění určeno pro toho, kdo předloží (neplatnou) listinnou akcii znějící na majitele. Naopak, lze přisvědčit společnosti v tom, že zamítavé rozhodnutí soudů jí v rozporu zejména s ustanoveními § 220 odst. 3 a § 214 obchodního zákoníku ve svých důsledcích zabraňují skončit podle zákona svoji likvidaci.
II. Úřední úschovou ve smyslu ustanovení § 220 odst. 3 věty třetí a § 214 odst. 5 obchodního zákoníku se rozumí úschova u soudu, prováděná podle ustanovení § 185f o.s.ř.; znamená to mimo jiné, že v řízení o těchto úschovách se soud řídí ustanoveními § 220 odst. 3 věty třetí a § 214 obchodního zákoníku a, neřeší-li obchodní zákoník všechny otázky těchto úschov, ustanoveními § 185a až § 185h o.s.ř., a to přiměřeně podle povahy úschovy a jejího účelu.
III. Z přiměřeného užití § 185a odst.2 o.s.ř. (§ 185f o.s.ř.) vyplývá, že složitel musí v návrhu na přijetí do úschovy uvést nejen právní důvod úschovy (zaplacení podílu na likvidačním zůstatku akcionáři, jehož akcie byly prohlášeny za neplatné), ale také řádně označit akcionáře (v případě listinné akcie na majitele prostřednictvím předložení této akcie) a výši na něj připadajícího rozdílu mezi pohledávkou akcionáře na podíl na likvidačním zůstatku a pohledávkami společnosti, vzniklými proti akcionáři v souvislosti s prohlášením jeho akcií za neplatné.
K odstranění nedostatků návrhu na přijetí do úschovy, který uvedeným požadavkům neodpovídá, soud postupuje podle ustanovení § 43 o.s.ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1925/2006, ze dne 10. 5. 2007
09.05.2007 00:01
K výši vypořádacího podílu dle § 61/2 ObchZ, ve znění zák. č. 142/1996 Sb.
Podle ustanovení § 61 odst. 2 obch. zák. v rozhodném znění, vzniká při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti na základě mimořádné účetní závěrky a vyplácí se v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného.
Stanoví-li obchodní zákoník, že je při vypořádání třeba vycházet z účetní závěrky, není pochyb o tom, že je při jeho určení nutné vycházet z ocenění majetku společnosti uvedeného v její účetní závěrce.
Sporné může být pouze to, zda je třeba vycházet pouze z vlastních údajů účetní závěrky (a tedy také z ocenění majetku v pořizovací ceně), anebo zda je nezbytné přihlédnout i k doplňujícím informacím, konkrétně k informaci podle článku IV. odst. 3 bod 3.1 písm. g) Opatření Ministerstva financí č. 78/1995 Fz, ze dne 22. prosince 1995, č. j. 281/71 701/95, kterým se stanoví obsah účetní závěrky pro podnikatele.
K tomu dovolací soud uzavřel, že je-li účelem dispozitivní úpravy ustanovení § 61 odst. 2 obch. zák. uspořádat vztahy mezi společníky při vypořádání jejich účasti ve společnosti pro případ, že sami neurčí ve společenské smlouvě, jak má vypořádání proběhnout, je třeba vycházet z toho, že zásadám poctivého obchodního styku (§ 265 obch. zák.) odpovídá, aby vypořádání mezi společníky bylo poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, popřípadě právního nástupce takového společníka, odpovídala hodnotě majetku, připadajícího na jeho obchodní podíl. Ke stejnému závěru lze dojít při aplikaci zásady proporcionality, která je jednou ze zásad, ke kterým je podle ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák. nutno přihlédnout v případě, že obchodní zákoník určitou otázku výslovně neřeší.
Z uvedeného lze dovodit, že plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti zjištěného z účetní závěrky (bez přihlédnutí k údajům uvedeným v příloze č. IV) je v hrubém nepoměru k jeho skutečné (tržní) hodnotě, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 513/200, ze dne 21. 3. 2007
(posuzováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zák. č. 142/1996 Sb. a podle Opatření Ministerstva financí č. 78/1995 Fz, kterým se stanoví obsah účetní závěrky pro podnikatele)
29.03.2007 00:00
K úplatnému a bezúplatnému výkonu funkce statutárního orgánu
Není-li sjednán (nebo zákonem stanoven) bezúplatný výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti, je výkon funkce úplatný. Domáhá-li se jednatel odměny za výkon funkce ve výši určené s přiměřeným použitím právní úpravy mandátní smlouvy, musí tvrdit a prokazovat, že byl po období, za které se dožaduje odměny, jednatelem společnosti a výši odměny, na kterou mu vznikl nárok. Popírá-li společnost, že jí vznikla povinnost vyplácet jednateli odměnu podle přiměřeného použití mandátní smlouvy, musí tvrdit a prokazovat existenci skutečnosti rozhodné pro takový závěr.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 994/2005, ze dne 31.1.2007
(posuzováno podle zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 19.7.1996)
05.03.2007 00:01
K uzavření smlouvy o převodu části podniku bez souhlasu valné hromady
Pokud představenstvo uzavřelo dne 1. června 1999 smlouvu o převodu části podniku bez rozhodnutí valné hromady, měl takový postup důsledky pouze ve vnitřních vztazích společnosti; platnost smlouvy tím nebyla dotčena.
Představenstvo porušilo svou povinnost postupovat při zařizování záležitostí společnosti s náležitou péčí (§ 194 odst. 5 ObchZ, ve znění zákona č. 142/1996 Sb.) a v úvahu přichází povinnost členů představenstva k náhradě škody způsobené tímto postupem, popř. mohou být jeho členové odvoláni z funkce, na jeho jednatelskou působnost ve vnějších vztazích však porušení vnitřní dělby rozhodovacích působností nemá žádný vliv.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1419/2004, ze dne 30.11.2006
(posuzováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném k 1.6.1999)