// Profipravo.cz / Zastoupení

Zastoupení

18.03.2016 00:05

ÚS: Procesní ochrana práv osob se zdravotním postižením

Účastní-li se soudního řízení osoba se zdravotním postižením – podobně jako jiná osoba náležející do skupiny zranitelných osob (děti, cizinci atd.) –, a to zejména pokud se v řízení jedná o její práva či povinnosti, jsou obecné soudy povinny zpozornět a zvlášť dbát na to, aby tato osoba mohla v řízení plně uplatnit svá práva stejně jako jiní účastníci řízení. Přitom je třeba samozřejmě přihlížet k charakteru postižení konkrétní dotčené osoby a podle toho přijmout případná kompenzační opatření. V případě osob s duševním postižením tak kupříkladu minimálním přiměřeným opatřením zpravidla bude ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů, tak aby byla náležitě zajištěna ochrana jejich práv.

I rozhodnutí soudu o nákladech řízení musí být v souladu s průběhem řízení. Pokud by k náhradě nákladů měl být podle obecných zákonných zásad zavázán účastník, který byl dříve v řízení osvobozen od placení soudních poplatků, pak je obecný soud při rozhodování o nákladech řízení povinen uvážit poměry účastníka, které vedly k jeho osvobození, a posoudit, zda není namístě uplatnění § 150 občanského soudního řádu, jež sice podléhá poměrně široké míře soudního uvážení, ne však libovůli. Obzvláště je potom třeba předchozí osvobození účastníka (žalovaného) pečlivě uvážit v případě, že obecný soud hodlá tohoto účastníka zavázat též k náhradě zaplaceného soudního poplatku (žalobci). I účastník osvobozený od soudních poplatků může být zavázán k náhradě již uhrazeného soudního poplatku, takové rozhodnutí ovšem musí být řádně a přesvědčivě odůvodněno a musí zřetelně reflektovat předchozí osvobození účastníka, respektive jeho poměry k tomu vedoucí. V opačném případě dochází k porušení práva účastníka na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 2933/15, ze dne 9. 2. 2016

29.02.2016 00:02

Rozhodnutí předsedy senátu o úředním ověření podpisů na plné moci

Ustanovení § 28 odst. 4 o. s. ř. upravuje oprávnění předsedy senátu, aby rozhodnutím, které má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, určil, že podpisy na plné moci musí být úředně ověřeny, aniž by současně stanovilo, jakými kritérii by se měl předseda senátu při takovém rozhodování řídit. Význam rozhodnutí předsedy senátu podle ustanovení § 28 odst. 4 o. s. ř. spočívá zejména v tom, předejít případným sporům (spojeným s nutností dokazování) ohledně zneužití plné moci.

Požadavek na úřední ověření podpisu na plné moci tak je zpravidla odůvodněn tehdy, nemá-li soud možnost se při jednání nebo jiném soudním roku sám přesvědčit o tom, zda k udělení plné moci skutečně došlo, a jsou-li s udělením plné moci spojeny procesní úkony, které mají vliv na další průběh řízení (např. zpětvzetí žaloby, odvolání nebo dovolání, změna žaloby apod.), popřípadě je-li účastník řízení v cizině a zřejmě se osobně k procesnímu soudu nedostaví, nemůže-li se účastník řízení osobně zúčastnit jednání u soudu ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů apod.

Nerozhodne-li předseda senátu o tom, že podpisy na plné moci musí být úředně ověřeny, a vznikne-li (následně) spor např. o pravost podpisu účastníka na plné moci, nelze účinky procesních úkonů, učiněných na základě plné moci zástupcem účastníka, eliminovat (jen) prostřednictvím výhrady, že konkrétní okolnosti případu vydání rozhodnutí podle ustanovení § 28 odst. 4 o. s. ř. odůvodňovaly. V takovém případě je nezbytné spornou otázku (pravost plné moci) řešit dokazováním.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1593/2014, ze dne 17. 12. 2015

29.02.2016 00:01

Rozpor zájmů zástupce a zastoupeného v občanském soudním řízení

Jiného nemůže zastupovat (ani v občanském soudním řízení, ani při hmotně právním úkonu) ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Zjistí-li soud v občanském soudním řízení, že zájmy účastníka řízení jsou v rozporu se zájmy jeho zástupce, je tím zástupce (přímo ze zákona) vyloučen z řízení; soud proto přestane s takovým zástupcem jednat, aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí, a procesní úkony učiněné takovým zástupcem jsou od počátku neúčinné a soud k nim nepřihlíží. Rozpor v zájmech zastoupeného a zástupce má za následek neplatnost (absolutní bezúčinnost) plné moci.

K vyloučení osoby zástupce ze zastupování nestačí pouhá možnost střetu se zájmy zastoupeného; tento rozpor musí existovat a musí být v řízení zjištěn (postaven najisto). Byl-li takto zjištěn střet zájmů mezi účastníkem a jeho zástupcem na základě plné moci, soud dále jedná (jen) s účastníkem.

V posuzované věci je již z obsahu plné moci a dohody o narovnání zjevné, že zájem žalobce, aby mu žalovaní zaplatili částku 64.000.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení, je v příkrém rozporu se zájmem zástupce žalobce, který vyplynul z jím učiněných (procesních a hmotně právních) úkonů, podle nichž se žalobci nejen že nedostalo žádného plnění, ale plnění žalovaných v rozsahu částky 25.000.000,- Kč se dostalo do dispozice zástupce žalobce a třetího žalovaného.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1593/2014, ze dne 17. 12. 2015

17.02.2016 00:01

Ustanovení zástupce z řad advokátů v řízení ve věci péče o nezletilého

Za správný nelze považovat názor odvolacího soudu, že samotná povaha řízení o zrušení vyživovací povinnosti otce k nezletilé je natolik jednoduchá, že nevyžaduje zastoupení otce. Zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud při rozhodování podle ustanovení § 30 o. s. ř. (§ 138 o. s. ř.) posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž okolnost, že řízení o zrušení vyživovací povinnosti je ovládáno zásadou vyšetřovací, a že ve věci péče o nezletilého je soud vždy povinen přihlížet k zájmu nezletilého, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, ze dne 24. 11. 2015

16.02.2016 00:02

Zastupování obchodní společnosti v likvidaci v občanském soudním řízení

I. Určuje-li § 70 odst. 3 obch. zák., že působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti na likvidátora přechází „v rámci § 72“ obch. zák., vyjadřuje tím pouze skutečnost, že jiné úkony za společnost, která je v likvidaci, činit nelze. Nelze tudíž dovozovat, že by členům statutárního orgánu zůstávalo „zbytkové“ jednatelské oprávnění (oprávnění zastupovat společnost v likvidaci) při úkonech mimo rozsah vymezený ustanovením § 72 obch. zák.

Tím není vyloučeno, aby za určitých okolností zastupovali společnost v likvidaci členové statutárního orgánu. Tak tomu bude nejen po dobu, kdy společnost nemá likvidátora (§ 68 odst. 5 in fine obch. zák.), ale zpravidla i tehdy, nebude-li likvidátor oprávněn společnost zastoupit pro konflikt zájmů.

II. Ustanovení § 72 obch. zák. demonstrativně vypočítává, jaké úkony likvidátor jménem společnosti (resp. za ni) činí; mimo jiné výslovně uvádí, že zastupuje společnost před soudy a jinými orgány. Osobou, oprávněnou zastupovat společnost v likvidaci v občanském soudním řízení podle § 21 odst. 2 o. s. ř., § 70 odst. 3 a § 72 obch. zák. je tudíž zásadně (s výjimkou předvídanou ustanovením § 32 odst. 2 o. s. ř.) likvidátor společnosti. Má-li společnost likvidátora a nejde-li o řízení, v němž je zastoupení společnosti likvidátorem vyloučeno (§ 32 odst. 2 o. s. ř.), nejsou členové statutárního orgánu oprávněni za společnost podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jednat.

Uvedené závěry se obdobně prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4747/2014, ze dne 25. 11. 2015

02.02.2016 00:01

Ustanovení zástupce v civilním sporném řízení

Kritériem toho, zda ke splnění práva na právní pomoc postačuje poučovací povinnost či je třeba účastníkovi, u něhož to odůvodňují osobní poměry, ustanovit zástupce podle § 30 o. s. ř., je podmínka nezbytnosti zastoupení. Jelikož právní úprava v souvislosti s podmínkou nezbytnosti zastoupení neposkytuje žádné vodítko, jak tuto podmínku posoudit, lze v základu vyjít z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, který při hodnocení naplnění či naopak porušení práva na právní pomoc posuzuje vždy konkrétní okolnosti daného případu, přičemž je hodnotí ve své souvislosti. Vhodná kritéria spatřuje např. v dlouhodobé finanční situaci účastníka řízení, v okolnosti, že druhá strana sporu je zastoupena advokátem, v obtížnosti procesních postupů u konkrétního soudu, v obtížnosti řešených právních otázek, ve složitosti dokazování, v emoční účasti účastníka řízení ve sporu vylučující efektivní obhajobu, ve vzdělání a ve zkušenostech účastníka řízení, v jeho profesi, v jednoznačnosti pravidel týkajících se dokazování, v důležitosti sporu pro účastníka řízení, v možných finančních důsledcích, ve složitosti sporu ve srovnání s jinými spory, ve schopnosti účastníka argumentovat ve sporu, v celkové délce řízení, v počtu stupňů při rozhodování apod. Tato kritéria byla akceptována i tuzemskou rozhodovací praxí, a proto by civilní soudy při zkoumání nezbytnosti zastoupení měly z uvedených kritérií v zásadě vyjít.

Nezbytnost zastoupení jako jedna z podmínek pro ustanovení zástupce se uplatňuje i při ustanovení zástupce účastníkovi v soudním řízení správním, a proto je možné při interpretaci této podmínky vyjít i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud zkoumá podmínku nezbytnosti zastoupení ze dvou úhlů pohledu. Na jedné straně posuzuje povahu řízení s ohledem na složitost právních či skutkových otázek, na druhé straně posuzuje osobu žadatele, zdali je sama schopna se v předmětném řízení dostatečně bránit. Ze zkoumání složitosti věci a ze zkoumání osoby žadatele lze v zásadě vyjít i v rámci civilního sporného řízení.

Rozhodovací praxe nicméně nedává odpověď na to, které typy sporů lze označit za skutkově či právně jednodušší. Může se jednat o takový typ řízení, v němž zpravidla není složitý skutkový stav a zároveň hmotněprávní i procesní úprava se pro uplatnění nároku nejeví jako složitá. Naproti tomu by se nemělo jednat o řízení s velkou emoční účastí účastníka řízení, která by bránila efektivní obhajobě, či o řízení, která mají pro účastníka zpravidla zásadní význam. Příkladmo by se tak mohlo jednat o skutkově a právně jednoduché žaloby na plnění. Dále přichází do úvahy některá nesporná řízení nebo řízení ve věcech rodinněprávních, v nichž se uplatňuje výrazněji poučovací povinnost soudu, jsou v nich vyloučeny některé ryze procesní instituty (například tzv. koncentrace řízení, žaloba pro uznání či pro zmeškání), případně se uplatňuje i zásada vyšetřovací. Zde je však nutné podotknout, že jednoduchost řízení není možné posuzovat mechanicky, a proto jeví-li se například již z žaloby či z návrhu na zahájení řízení, že řízení bude z nějakého důvodu v tomto konkrétním případě složitější, nelze jen pro obvyklou jednoduchost účastníkovi řízení zástupce odepřít.

Při zkoumání osoby žadatele pak rozhodují jeho osobní předpoklady, především vzdělání, profese, znalosti a zkušenosti účastníka řízení či jeho schopnosti vést spor a v řízení argumentovat. Je tedy třeba posoudit, zdali je žadatel schopen i s ohledem na své osobní předpoklady za případné poučovací povinnosti ze strany soudu se v řízení sám efektivně bránit. Efektivní obrana však nepředpokládá jen orientaci (či znalost) v právu hmotném, nýbrž i v právu procesním. Při posouzení osobních předpokladů je možné vyjít z obsahu a kvality jednotlivých podání účastníka. Kvalitu jednotlivých podání ovšem nelze přeceňovat, a to zvláště za situace, kdy je z okolností zjevné, že účastníkovi řízení bylo podání vyhotoveno jinou osobou znalou práva, která však v řízení nevystupuje. Dále je možné vyjít z toho, jak účastník v řízení vystupuje. Je-li z dosavadního průběhu řízení zřejmé, že účastník v civilním soudním řízení není schopen odpovídajícím způsobem vystupovat (například účastník činí opakovaně vadná podání, je třeba účastníka opakovaně poučovat apod.), je namístě mu ustanovit zástupce. Mimo výše uvedené by měl soud při zkoumání nezbytnosti zastoupení zohlednit i tu okolnost, zda je druhá strana řízení sama právně vzdělána či zastoupena právně vzdělanou osobou.

Soud by tak při zkoumání naplnění podmínky nezbytnosti zastoupení měl zkoumat povahu řízení, zdali je v té které konkrétní věci skutkově a právně jednoduchá, a následně by měl zkoumat osobní předpoklady žadatele, zdali je schopen se sám efektivně bránit. Je přitom třeba zdůraznit, že povahu řízení není možné přeceňovat, nýbrž je třeba dát důraz spíše na osobní předpoklady žadatele. Jelikož posouzení podmínky nezbytnosti zastoupení je věcí individuálního posouzení, je soud povinen při rozhodování o naplnění této podmínky posoudit komplexně všechny konkrétní okolnosti případu a následně rozhodnout, zdali je v té které věci zastoupení účastníka podle § 30 o. s. ř. nezbytné k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů.

V případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen poskytování poučovací povinnosti či je potřebné žalobkyni k ochraně jejich práv ustanovit práva znalého zástupce, je třeba s ohledem na ochranu ústavně zaručeného práva žalobkyně na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, ze dne 6. 10. 2015

29.01.2016 00:01

ÚS: Námitky vůči výběru kolizního opatrovníka

1. Pochybnost o schopnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí řádně hájit nejlepší zájem dítěte může vzniknout, vystupuje-li jako kolizní opatrovník v řízení před soudem, mezi jehož účastníky je i rodič – zaměstnanec tohoto orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

2. Vystupuje-li kolizní opatrovník v řízení nikoliv v zájmu opatrovance, ale v zájmu některého z dalších účastníků řízení, dochází k zásahu do práv opatrovance, neboť není řádně zastoupen. Zároveň tím dochází k podstatnému znevýhodnění zbylých účastníků řízení, což je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu na rovnost zbraní.

3. Soud musí jmenovat takového kolizního opatrovníka, který je schopen vystupovat v zájmu účinné ochrany práv opatrovance. Stejné hledisko musí zvážit i odvolací soud v řízení o odvolání proti rozhodnutí o jmenování kolizního opatrovníka. Je úkolem soudu, aby k námitkám vůči výběru kolizního opatrovníka vyhodnotil, zda vznikla pochybnost o schopnosti opatrovníka řádně hájit zájmy opatrovance a zda lze tuto pochybnost rozptýlit jmenováním odlišného kolizního opatrovníka, nebo jiným způsobem (např. určením jiné úřední osoby vnitřním postupem orgánu sociálně-právní ochrany dětí).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1244/15, ze dne 23. 12. 2015

28.01.2016 00:02

K nepřípustnosti zastoupení obecným zmocněncem

I. Dospěje-li soud v průběhu občanskoprávního řízení k závěru, že došlo k naplnění podmínek uvedených v § 27 odst. 2 o. s. ř., vysloví nepřípustnost zastoupení obecným zmocněncem, a to aniž by činil závěr, zda byly naplněny veškeré aspekty pokoutnictví, či že by obecného zmocněnce jakkoliv postihoval (např. uložením pokuty, či zamezením v zastupování v budoucích řízeních). Bylo by proti smyslu věci, aby soud v občanskoprávním řízení složitě prokazoval, zda obecný zmocněnec skutečně pokoutnictví provozuje (např. poskytl-li účastník za zastoupení obecnému zmocněnci úplatu), či naopak zjišťoval okolnosti svědčící o opaku.

Pro vyslovení nepřípustnosti zastoupení obecným zmocněncem tedy není samo o sobě významné zjištění ohledně subjektivního poměru mezi obecným zmocněncem a jím zastoupeným účastníkem.

II. Skutečnosti předvídané v § 27 odst. 2 o. s. ř. představují neodstranitelný nedostatek podmínek řízení na straně zástupce (obecného zmocněnce), pro něž jej soud z řízení vyloučí rozhodnutím, kterým vysloví nepřípustnost zastoupení. Jelikož soud podmínky řízení zkoumá z úřední povinnosti, nelze jej v této aktivitě omezovat stejnými limity, jaké stanovuje zásada projednací ve vztahu ke skutečnostem dokazovaným. Má-li tedy soud (a to byť i jediný člen senátu) za to, že v řízení vystupuje jako zmocněnec osoba nezpůsobilá zastupovat účastníka řízení, je oprávněn tuto skutečnost adekvátním způsobem prověřit.

III. Je-li rozhodováno podle § 27 odst. 2 o. s. ř., je rozhodováno i o právech a povinnostech zástupce (tzv. obecného zmocněnce), který se pro tento úsek řízení stává jeho účastníkem. Obecný zmocněnec je oprávně podat dovolání proti usnesení, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o jeho nepřipuštění jako obecného zmocněnce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2320/2015, ze dne 25. 11. 2015

05.01.2016 00:01

Ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu dle § 29 odst. 3 OSŘ

Je-li účastník neznámého pobytu, musí soud učinit vhodná opatření k ochraně jeho procesních práv a povinností v intencích ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř., a nestačí, že podle ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. je možné takovémuto účastníku doručit písemnosti soudu (Rc 47/2010).

Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. je opodstatněno všude tam, kde je opodstatněn samotný závěr, že jde o účastníka, jehož pobyt není znám; otázka, zda soud vůbec měl či nikoliv v konkrétním případě provádět šetření, jež vyústilo v takový závěr, je v tomto ohledu nevýznamná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3303/2013, ze dne 1. 10. 2015

08.06.2015 00:00

Dovolání ve věci ustanovení zástupce pro řízení o dovolání

I. Právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 609/97 v dovolacím řízení vedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 je pro dovolací řízení vedené podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 nadále nepoužitelný.

II. Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.

III. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 NSČR 9/2015, ze dne 8. 4. 2015

13.02.2015 00:00

ÚS: Výzva soudu k odstranění vady plné moci

Nedostatky v činnosti soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod. Není proto spravedlivé, aby nedostatek v činnosti soudu spočívající v absenci výzvy soudu adresované stěžovateli jako oprávněnému k odstranění vad plné moci, resp. doložení plné moci opravňující advokáta zastupovat stěžovatele jako oprávněného, šel k tíži stěžovatele.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3144/14, ze dne 15. 1. 2015

10.02.2015 00:01

Ustanovení zástupce dle § 30 OSŘ na základě žádosti neoprávněné osoby

Institut zástupce ustanoveného účastníku soudem podle § 30 o. s. ř. je faktickým projevem a konkretizací ústavně zaručeného práva na právní pomoc v řízení před soudy a slouží k ochraně zájmů účastníka s ohledem na jeho osobní a především majetkové poměry. Soud může ustanovit účastníku zástupce pouze na žádost účastníka. Za podmínek stanovených v § 30 odst. 2 o. s. ř. ustanoví soud jako zástupce advokáta. Advokát v postavení ustanoveného zástupce má totožné postavení jako za situace, kdy mu účastník udělí procesní plnou moc pro zastupování. Vztah mezi zástupcem a zastoupeným se tedy v obou případech liší v zásadě pouze právním důvodem vzniku zastoupení (smlouva x soudní rozhodnutí), jinak je obsahově totožný a advokát je zastupovanému účastníku povinen poskytnout právní služby za stejných podmínek a obdobným způsobem jako účastníku, který si jej zvolil zástupcem. Jakmile soud zjistí, že pominuly podmínky pro ustanovení zástupce nebo nebyly nikdy dány, zruší usnesení o ustanovení zástupce.

Jestliže byl tedy v daném případě žalobci – právnické osobě ustanoven zástupcem advokát podle § 30 odst. 2 o. s. ř. na základě žádosti učiněné fyzickou osobou, která nebyla oprávněna jednat za žalobce, nemohou být z logiky věci následně učiněné procesní úkony takto ustanoveného zástupce považovány za úkony osoby oprávněné jednat za právnickou osobu, neboť zde chybí jeden ze základních předpokladů pro ustanovení zástupce – žádost účastníka. Úkony takového zástupce nemohou mít za následek schválení žaloby podané osobou neoprávněnou jednat za právnickou osobu. Jakmile soud zjistí, že zástupce byl ustanoven na základě žádosti osoby neoprávněné jednat za žalobce, je namístě usnesení o ustanovení zástupce zrušit.

Přes výše uvedené se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěrem soudu odvolacího, že v daném případě nebylo správné zastavit řízení pro nedostatek podmínky řízení. Jestliže za právnickou osobu podá žalobu osoba neoprávněná za ni jednat, mohou z pohledu soudu nastat zásadně dvě situace. První situace nastane, jestliže soud zjistí, že zde je nějaká osoba oprávněná jednat za právnickou osobu. V takovém případě postupuje podle § 104 odst. 2 o. s. ř. a pokusí se odstranit nedostatek podmínky řízení, a to zpravidla pomocí výzvy této oprávněné osobě. Oprávněná osoba může s podanou žalobou vyslovit souhlas nebo souhlas vyplyne z konkludentního jednání této osoby (např. začne bez dalšího činit procesní úkony ve věci, udělí procesní plnou moc zástupci). Pokud oprávněná osoba žalobu neschválí, je namístě zastavit řízení pro nedostatek podmínky řízení. Druhá situace nastane, jestliže soud zjistí, že žádná osoba oprávněná jednat za právnickou osobu není nebo bude sporné, kdo takovou osobou je. Na tuto situaci dopadá ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. a pokud je zde nebezpečí z prodlení, soud musí ustanovit právnické osobě opatrovníka. Je tedy zřejmé, že řízení lze zastavit pro nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku oprávnění osoby jednat za právnickou osobu ve smyslu § 21 o. s. ř. pouze za situace, když zde je osoba oprávněná jednat za právnickou osobu, ale úkon učiněný osobou neoprávněnou neschválí. Pokud však objektivně žádná osoba oprávněná jednat za právnickou osobu neexistuje, není možné zastavit řízení pro nedostatek podmínky řízení s odůvodněním, že nedošlo ke schválení úkonu oprávněnou osobou. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že takový postup by byl odepřením spravedlnosti. K ochraně zájmů a práv právnické osoby – účastníka řízení, jestliže nemůže před soudem sama vystupovat, slouží institut opatrovníka, kterého soud za splnění podmínek § 29 odst. 2 o. s. ř. musí ustanovit. Není-li nebezpečí z prodlení, soud vyčká, až bude ustanovena osoba oprávněná za právnickou osobu před soudem jednat nebo až si právnická osoba platně zvolí zmocněnce s procesní plnou mocí, popřípadě řízení podle § 109 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přeruší.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2787/2014, 25 Cdo 3588/2014, ze dne 6. 1. 2015

21.11.2014 00:02

ÚS: Ochrana nejlepšího zájmu dítěte kolizním opatrovníkem

Analytická právní věta

Soulad s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a s čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby soud umožnil dítěti účastnit se jednání a vyjádřit se k věci, přičemž ani ustanovení kolizního opatrovníka nezbavuje soud povinnosti zapojit dítě do řízení, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem; případné omezení uvedených práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte.


PRÁVNÍ VĚTY

Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3304/13 ze dne 19. února 2014 dospěl k závěru, že „pokud soud ustanovuje dítěti jako straně sporného občanskoprávního řízení opatrovníka, měl by zpravidla s ohledem na nejlepší zájem dítěte ustanovit advokáta. Zároveň ustanovení opatrovníka nezbavuje soud povinnosti dítě do řízení zapojit, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Soud mu musí umožnit účastnit se jednání a k věci se vyjádřit. Případné omezení těchto práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte.“ Těmito principy se obecné soudy v projednávaném případě neřídily, čímž porušily právo nezletilých na projednání věci v jejich přítomnosti a právo být slyšení v každém soudním řízení, které se jich dotýká, garantované v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3305/13, ze dne 15. 10. 2014

05.09.2014 00:02

ÚS: K poučovací povinnosti obecných soudů

Nesplnění poučovací povinnosti o možnosti nechat se procesně zastoupit, popř. požádat o ustanovení bezplatného právního zástupce nevede bez dalšího k zásahu do ústavně zaručeného práva na právní pomoc, avšak za předpokladu, že obecný soud učiní během soudního řízení jiná vhodná opatření (například poučení účastníka k jednotlivým povinnostem při soudním jednání), která napomohou účastníkovi k tomu, aby mohl v řízení hájit efektivně své zájmy. Navíc není vyloučeno, že vada, která se vyskytne v řízení před soudem prvního stupně, bude následně v řízeních o opravných prostředcích konvalidována. Jinými slovy je nutno posuzovat řízení ve své celistvosti.

Účastník řízení musí o ustanovení bezplatného zástupce podle § 30 občanského soudního řádu sám požádat. Ačkoliv by se s ohledem na znění této podmínky mohlo jevit, že obecné soudy mají být v prvotní fázi toliko pasivní a vyčkat až do okamžiku, kdy se sám účastník řízení v této věci obrátí na soud a požádá ho o ustanovení zástupce, ve skutečnosti je nutno takový výklad striktně odmítnout. Obecný soud je povinen i s těmito možnostmi účastníka řízení na základě obecné poučovací povinnosti seznámit, a to obzvláště za situace, kdy je z podání účastníka řízení zřejmé či jinak z úřední činnosti soudu známo, že se účastník řízení v procesním právu zjevně neorientuje, že se nachází v tíživé osobní situaci nebo že vzhledem k projednávané věci a vzhledem k zastoupení protistrany může být v procesu značně znevýhodněn.

Soud prvního stupně zasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatelky tím, že zcela nedostatečně chránil její právo na právní pomoc. Do ústavně zaručených práv stěžovatelky zasáhl poté i odvolací soud, který dostatečně nesplnil svou povinnost instanční kontroly nad rozhodovací činností soudu nižšího stupně, když namísto zrušení napadeného rozhodnutí, popřípadě jiného vhodného opatření, vadu v řízení přičetl k tíži stěžovatelky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3849/11, ze dne 12. 8. 2014

26.08.2014 00:00

K ustanovení advokáta pro řízení o dovolání

Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.

Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.

Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 82/2014, ze dne 23. 7. 2014

12.07.2014 10:45

Zastoupení účastníka řízení odborovou organizací

Každé sdružení osob, které bylo zapsáno do spolkového rejstříku jako odborová organizace, je v občanském soudním řízení oprávněno na základě plné moci zastupovat účastníka řízení, který je jeho členem; obdobně to platí, jde-li o pobočnou organizaci odborové organizace, která má právní osobnost. Soud neumožní zastoupení účastníka řízení odborovou organizací (pobočnou organizací odborové organizace) jen tehdy, týká-li se spor nebo jiná právní věc "vztahů mezi podnikateli vyplývajících z jejich podnikatelské činnosti" nebo je-li v řízení předepsáno povinné zastoupení advokátem nebo notářem; rozhodnutí o tom se nevydává.

podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 202/2013, ze dne 23. 4. 2014

20.03.2014 00:03

ÚS: K právu dítěte na účast při jednání soudu

Pokud soud ustanovuje dítěti jako straně sporného občanskoprávního řízení opatrovníka, měl by zpravidla s ohledem na nejlepší zájem dítěte ustanovit advokáta. Zároveň ustanovení opatrovníka nezbavuje soud povinnosti dítě do řízení zapojit, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Soud mu musí umožnit účastnit se jednání a k věci se vyjádřit. Případné omezení těchto práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3304/13, ze dne 19. 2. 2014

24.01.2013 00:01

Ke zhojení nedostatku průkazu zastoupení procesním nástupcem

Nedostatek průkazu zastoupení účastníka řízení (jenž se navenek může projevit i tím, že zastoupený nevystavil zástupci procesní plnou moc vůbec, nebo tím, že jej vybavil plnou mocí, která neodpovídá požadavkům zákona) může dodatečně zhojit nejen účastník, jehož zastoupení bylo takto zpochybněno, nýbrž i právní (procesní) nástupce takového účastníka z titulu universální sukcese.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4506/2011, ze dne 13. 12. 2012

18.01.2013 00:00

ÚS: Řízení o omezení/zbavení způsobilosti k právním úkonům

Zbavení způsobilosti k právním úkonům je vždy závažným zásahem do osobnostní integrity občana. Dotýká se totiž způsobilosti mít práva, které je garantováno čl. 5 Listiny, a práva na soukromý a rodinný život, které je garantováno v čl. 10 odst. 2 Listiny, ale současně také práva volit a být volen. Právě proto při aplikaci zákonných ustanovení umožňujících rozhodnout o zbavení, případně omezení způsobilosti občana k právním úkonům, musí soudy dbát o to, aby při jejich používání šetřily smysl a podstatu základních práv a svobod, jak to vyplývá z čl. 4 odst. 4 Listiny“ [nález sp. zn. II. ÚS 2630/07 ze dne 13. prosince 2007 (N 224/47 SbNU 941)].

Pokud však opatrovníka, coby zástupce účastníka řízení, ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec, anebo zcela nedostatečně (jako v posuzovaném případě). Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován nedostatečně činný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo zastoupeného účastníka na spravedlivé řízení. Nerespektování uvedených pravidel ze strany obecného soudu je porušením ústavně zaručených práv stěžovatelky ve smyslu čl. 5, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 194/11, ze dne 22. 11. 2012

01.05.2012 22:54

Rc 33/2012

Je-li insolvenční návrh, v němž je ohlášeno zastoupení advokátem a k němuž je připojena řádná procesní plná moc pro tohoto advokáta, podepsán pouze tímto zástupcem, je podmínka formulovaná v § 97 odst. 2 insolvenčního zákona splněna jen tehdy, je-li úředně ověřen podpis advokáta na insolvenčním návrhu a současně i podpis zmocnitele (insolvenčního navrhovatele) na procesní plné moci.

Jen proto, že insolvenční soud s insolvenčním návrhem, jenž nebyl opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem, zacházel jako s řádně podepsaným podáním, nemohly pominout účinky uvedené v § 97 odst. 2 insolvenčního zákona spočívající v tom, že se k takovému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží; to platí bez zřetele k tomu, zda insolvenční soud případně nesprávně vydal i vyhlášku, kterou oznámil zahájení insolvenčního řízení.

Insolvenčním návrhem, k němuž se pro absenci předepsaného podpisu nepřihlíží, nemůže být účinně zahájeno insolvenční řízení a takový návrh nemůže vytvořit překážku věci zahájené pro později podaný a řádně podepsaný insolvenční návrh.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sen. zn. 29 NSČR 51/2011)