// Profipravo.cz / Ostatní
Ostatní
15.07.2011 00:00
ÚS: Aplikace principů spravedlivého procesu
Je extrémním porušením práva na spravedlivý proces, jestliže městský soud nejprve plně žalobě stěžovatelky platebním rozkazem vyhověl, poté však stěžovatelce nikterak neoznámil podání odporu žalovanou, neumožnil jí vyjádřit se k tvrzení žalované ani k žalovanou soudu zaslanému důkazu a pro stěžovatelku zcela překvapivě rozhodl rozsudkem tak, že její žalobu zamítl, aniž by se okolnostmi relevantními pro svůj závěr o splnění žalovaného dluhu žalovanou jakkoliv zabýval.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3379/10, ze dne 16.06.2011
19.05.2011 00:03
ÚS: K transparentnosti přidělování věcí na základě rozvrhu práce soudu
Analytická právní věta
Požadavek předvídatelnosti a transparentnosti jako součást základního práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) je třeba vztahovat i na podobu a obsah rozvrhu práce. Tyto maximy samy o sobě nebrání využití výpočetní techniky, jakož i využití matematických metod při rozdělování a přidělování soudní agendy, avšak z nich současně vyplývá nezbytnost výslovného označení takovýchto metod, resp. nezbytnost popisu algoritmu, jenž je východiskem programů pro výpočetní techniku a jejího využití při přidělování věcí. V opačném případě nelze považovat rozvrh práce soudu za souladný se zásadami předvídatelnosti a transparentnosti přidělování soudní agendy, a tudíž přidělení věci nerespektující tyto podmínky porušuje právo účastníka řízení na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.
PRÁVNÍ VĚTY
Do rámce základního práva na zákonného soudce Ústavní soud podřadil i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, pro účastníky řízení (nálezy sp. zn. III. ÚS 200/98 a III. ÚS 293/98, III.ÚS 182/99). Tyto maximy nebrání využití výpočetní techniky při rozdělování soudní agendy, jakož i využití matematických metod, jež představují základ algoritmu přidělování věcí. Zároveň však z nich, jako jejich důsledek, vyplývá nezbytnost výslovného označení takovýchto metod, resp. nezbytnost popisu algoritmu, jež je východiskem programů pro výpočetní techniku a jejího využití při přidělování věcí. V opačném případě nelze považovat rozvrh práce soudu za souladný se zásadami předvídatelnosti a transparentnosti přidělování soudní agendy, a tudíž přidělení věci za porušení těchto podmínek nutno považovat za porušení ústavního práva na zákonného soudce dle čl. 38. odst. 1 Listiny.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1302/10, ze dne 20.04.2011
28.02.2011 00:01
K rozhodování soudů ve věcech nařizování ústavní výchovy
Důvodem pro nařízení ústavní výchovy dítěte nemohou být samy o sobě materiální nedostatky rodiny, zvláště pak její špatné bytové poměry.
28.02.2011 00:00
Osvobození PF ČR od soudních poplatků
Pozemkový fond České republiky není osvobozen od soudních poplatků ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 204/2010, ze dne 11. 11. 2010
19.01.2011 19:59
Rc 89/2010
Cpjn 204/2009: Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. května 2010 k vybírání soudního poplatku za návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti
19.01.2011 00:01
ÚS: Pohyb písemností uvnitř soudu; předběžné opatření
Analytická právní věta
Pohyb písemností uvnitř soudu musí být s ohledem na splnění povinností ze strany účastníků řízení ve stanovených lhůtách organizován tak, aby nedošlo k újmě při uplatnění jejich práv.
Pokud soud bez řádně zjištěných skutečností odmítne návrh účastníka na vydání předběžného opatření s poukazem na § 75b odst. 2 o. s. ř., zasáhne tím do práva účastníka řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
PRÁVNÍ VĚTY
V dosavadní judikatuře ve věcech ústavních stížností (např. sp. zn. III. ÚS 151/06 a další) Ústavní soud interpretoval pojem svévole ve smyslu extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, dále ve smyslu nerespektování kogentní normy, interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (příkladem čehož je přepjatý formalismus), jakož i interpretace a aplikace zákonných pojmů v jiném než zákonem stanoveném a právním myšlením konsensuálně akceptovaném významu, a konečně ve smyslu rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní normy. Z uvedené klasifikace pro vztah mezi skutkovými okolnostmi týkajícími se podmínek řízení a z nich plynoucími právními závěry nutno vyvodit důsledek, dle něhož pohyb písemností uvnitř soudu s ohledem na splnění povinností ze strany účastníků řízení ve stanovených lhůtách musí být organizován tak, aby nedošlo k újmě při uplatnění jejich práv.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 518/10, ze dne 23.11.2010
24.11.2010 00:01
K rozhodování incidenčního sporu podle dosavadních právních předpisů
I. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že „dosavadní právní předpisy“ ve smyslu § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se použijí nejen pro dříve (před 1. lednem 2008) zahájená konkursní a vyrovnací řízení, nýbrž i pro spory vedené na základě těchto (konkursních a vyrovnacích) řízení, tedy i pro spory vyvolané konkursem.
Přitom je zjevné, že na rozdíl od konkursních a vyrovnacích řízení podle zákona o konkursu a vyrovnání, která již od 1. ledna 2008 nově zahájit nelze, spory jimi vyvolané mohou být (stejně jako tomu bylo v tomto případě) zahájeny i po 1. lednu 2008.
Pro spory vyvolané konkursem prohlášeným (byť i po 1. lednu 2008) v konkursním řízení zahájeném před 1. lednem 2008 podle zákona o konkursu a vyrovnání, se tudíž uplatní jako „dosavadní právní předpis“ ve smyslu § 432 odst. 1 insolvenčního zákona také příslušná ustanovení občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007.
Na uvedeném ničeho nezměnila (s dále popsanou výjimkou) ani novela občanského soudního řádu provedená s účinností od 1. července 2009 zákonem č. 7/2009 Sb. Skutečnost, že tento zákon znovu zavedl pravidla pro určování výlučné místní příslušnosti soudu pro spory vyvolané konkursem nebo vyrovnáním (srov. § 88 písm. o/ o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009), je přitom zjevnou legislativní chybou; k tomu, aby bylo možné hovořit o smysluplném záměru zákonodárce, chybí totiž v dnešní podobě občanského soudního řádu ustanovení, jež by nejprve určovalo, že krajský soud (u kterého jedině může být prováděn konkurs a vyrovnání podle zákona o konkursu a vyrovnání) je k projednání a rozhodnutí takových sporů věcně příslušný. Jedinou změnou, kterou lze s účinností od 1. července 2009 pokládat na základě zákona č. 7/2009 Sb. za uplatnitelnou v konkursním a vyrovnacím řízení vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání a ve sporech takovým řízením vyvolaných (a to vzhledem k obsahu článku II. bodu 4 uvedeného zákona), je nová úprava doručování písemností a předvolávání k soudu, včetně nového důvodu zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. h/ o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009.
II. Řízení o určení pravosti pohledávky v konkursu vedeném podle zákona o konkursu a vyrovnání, je ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007) sporem vyvolaným konkursem; v tomto řízení proto nelze postupovat podle § 114b o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, ze dne 29. 9. 2010
14.10.2010 00:00
K aktivní věcné legitimaci v řízení podle zákona o finančním arbitrovi
Ustanovení § 1 a § 3 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, vymezují příslušnost (ve smyslu „pravomoci“) arbitra k rozhodování sporů, u nichž by jinak byla dána příslušnost soudů, jednak určením druhů sporů, jednak určením okruhu osob (stran sporu), včetně jejich procesního postavení. Stanoví-li zákon okruh účastníků řízení (včetně toho, kdo může být pro účely zákona navrhovatelem), činí tak právě a jen z hlediska vymezení příslušnosti arbitra. Přitom závěr, podle něhož rozhodování konkrétního sporu mezi konkrétními osobami (jinými slovy závěr, že jde o spor ze vztahu a mezi osobami určenými v ustanovení § 1, ve spojení s § 3 odst. 2 zákona) náleží do příslušnosti arbitra, nevypovídá nic o tom, zda navrhovatel je ve sporu aktivně věcně legitimován.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1180/2008, ze dne 31. 8. 2010
05.08.2010 00:00
K povinnosti podat žádost ESD o rozhodnutí o předběžné otázce
Z hlediska povinnosti soudu členského státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie se žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce je klíčové rozhodnutí Soudního dvora v případu 283/81 CILFIT (1982), ECR 3415, v němž formuloval tři výjimky, kdy národní soudy posledního stupně tuto povinnost nemají, a to jestliže:
1) otázka komunitárního práva není významná (relevantní) pro řešení daného případu,
2) existuje ustálená judikatura Soudního dvora k dané otázce nebo rozsudek Soudního dvora týkající se v zásadě identické otázky (tzv. acte éclairé),
3) jediné správné použití práva Společenství je tak zřejmé, že nezůstává prostor pro jakoukoliv rozumnou pochybnost (tzv. acte clair). Přitom k tomu, aby soud členského státu mohl konstatovat, že výklad komunitárního práva je zjevný, musí a) porovnat jednotlivé jazykové verze textu, b) používat terminologie a právních pojmů komunitárního práva, c) vzít zřetel na odlišnosti interpretace komunitárního práva, d) být přesvědčen, že jeho výklad je stejně zjevný soudům ostatních členských států a Soudnímu dvoru EU.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2325/2008-216, ze dne 14. 7. 2010
23.03.2010 00:02
ÚS: K návrhu na osvobození od soudních poplatků
Analytická právní věta
Odepřením práva na přístup k soudu a tedy i práva na meritorní projednání věci (čl. 36 odst. 1 Listiny) je i to, pokud obecný soud nerozhodne o podané žádosti o osvobození od soudních poplatků samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení.
Každá žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího podání; přitom je irelevantní, zda soud již o předchozí žádosti dříve rozhodl (nejedná se o překážku rei iudicatae).
PRÁVNÍ VĚTY
Skutečnost, že v projednávané věci Okresní soud ve Znojmě rozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků již dříve, nezbavovala Okresní soud ve Znojmě povinnosti vypořádat se s novou žádostí o osvobození od soudních poplatků, podanou po vydání předmětných usnesení. Taková žádost neměla zůstat opomenuta, přičemž nutno konstatovat, že rozhodnutí o předchozí žádosti nebrání tomu, aby soud rozhodl o žádosti nové (nejde o překážku věci již pravomocně rozhodnuté), neboť každá nová žádost o osvobození od soudních poplatků musí být posouzena podle okolností a podmínek, které jsou zde v době jejího dalšího podání. Pokud Okresní soud ve Znojmě o takové žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ani nerozhodl samostatným usnesením, ani se s ní žádným způsobem nevypořádal v odůvodnění usnesení o zastavení řízení o žalobě, a řízení ve věci zastavil, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť stěžovateli bylo takovým postupem soudu odepřeno právo na přístup k soudu a tedy i právo na meritorní projednání jeho věci.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1439/09, ze dne 20.01.2010
01.12.2009 00:02
ÚS: Právo na zákonného soudce a změna judikatury
Analytická právní věta
Ke změně právního názoru soudu oproti dosavadní judikatuře se musí přistupovat zdrženlivě a takovéto rozhodnutí musí být vždy důkladně odůvodněno. Stanoví-li zákon pro takovou změnu zvláštní pravidla, má jejich nedodržení za následek zásah do práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny a porušení povinnosti podle čl. 2 odst. 3 Ústavy uplatňovat státní moc jen způsobem, který stanoví zákon.
PRÁVNÍ VĚTY
Z průběhu řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozsudku, se podává, že před přijetím napadeného rozhodnutí mělo být v procesu před Nejvyšším soudem vedeným aplikováno ustanovení § 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, tedy že ve věci měl rozhodující senát 28 Cdo mající jiný právní názor než v předcházejících věcech řízení přerušit a věc předložit velkému senátu kolegia. Pakliže tak neučinil a ve věci sám rozhodl, uplatnil státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a zatížil řízení vadou nesprávně obsazeného soudu, jež v rovině ústavněprávní představuje porušení ústavního práva na zákonného soudce.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 738/09, ze dne 11.09.2009
23.11.2009 00:01
K vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu
Ochranu výkonu práva na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. lze odepřít za použití korektivu dobrých mravů podle § 3 odst. 1 obč. zák. Aplikace občanského zákoníku, včetně jeho § 3 odst. 1, coby obecného předpisu není v rozsahu podmínek vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu speciální úpravou vyloučena.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 754/2007, ze dne 24. 9. 2009
23.04.2009 00:00
K zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu asistentem soudce
bez právního shrnutí - usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 46/2009, ze dne 26. 2. 2009
03.03.2009 00:01
K podstatnému omylu účastníka při procesním úkonu
Každý procesní úkon je nutno posuzovat z objektivního hlediska, tj. podle toho, jak byl navenek projeven, nikoli podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na účinnost procesního úkonu žádný vliv.
Omyl při procesním úkonu považuje judikatura dovolacího soudu v souladu s právní teorií za nevýznamný. Nelze tedy přihlížet ani k údajnému omylu při uzavírání soudního smíru, ani k omylu při vyjádření ohledně vypořádání movitých věcí.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3657/2007, ze dne 20. 1. 2009
03.03.2009 00:00
K chybějícím podstatným náležitostem notářského zápisu
Chybějí-li u písemnosti sepisované notářem formou notářského zápisu takové náležitosti, bez nichž by nebylo možné rozeznat formu notářského zápisu, účastníky nebo další osoby zúčastněné na úkonu, nebo takové náležitosti, které jsou nezbytnou náležitostí notářského zápisu, nelze tuto písemnost považovat za notářský zápis, a tedy za veřejnou listinu.
Dospěl-li odvolací soud v dané věci k závěru, že formulační neobratnosti posuzovaného notářského zápisu, tj. především užití slov „dostavil se účastník dle vlastního udání způsobilý k právním úkonům“ (srov. § 63 písm. d) not. ř.); skutečnost, že datum v notářském zápisu je uvedeno pouze slovy, nikoli též číslem (srov. § 63 písm. a) a § 59 odst. 2 not. ř.), případně, že zůstavitel podepsal notářský zápis uvedením příjmení „K.“, nikoli „K. K.“ (srov. § 63 písm. h) not. ř.), nelze považovat za znemožňující rozeznat formu notářského zápisu, a proto ani zpochybnit platnost sporné závěti, nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z těchto důvodů spočívat na nesprávném právním posouzení věci.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4566/2007, ze dne 18. 12. 2008
12.02.2009 00:08
ÚS: K povinnosti předložit předběžnou otázku k ESD
Ústavní stížnost pak představuje specifický procesní prostředek, jehož účelem je zabezpečit respekt, popř. poskytovat ochranu ústavním pořádkem zaručeným základním právům a svobodám. Nejde v jejím případě o žádný řádný nebo mimořádný prostředek vztahující se k předmětu řízení vymezenému před obecnými soudy. Odlišení funkcí obecných a správních soudů ze strany jedné a soudu Ústavního ze strany druhé je plně v kompetenci národních zákonodárců. Podle ustanovení smluv o Evropských společenstvích a Evropské unii vztahujících se k rozdělení kompetencí, jakož dle judikatury ESD je totiž zásadně věcí členských států vytvářet úpravu procesních pravidel (srov. rozsudek ESD z 13. 3. 2007, C-432/05, Leitsatz, marginální číslo 39-42).
Přestože položení předběžné otázky je věcí komunitárního práva, za určitých okolností její nepoložení v rozporu s tímto právem může přivodit i porušení ústavně garantovaného práva na zákonného soudce. Je totiž třeba mít na zřeteli fakt, že předpokladem oprávnění podat ústavní stížnost je vyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje. O porušení práva na zákonného soudce půjde v případě aplikace komunitárního práva tehdy, kdy český soud (jehož rozhodnutí již nelze napadnout dalšími opravnými prostředky, které poskytuje podústavní právo) nepoloží předběžnou otázku ESD svévolně, tedy v rozporu s principem právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Ústavní soud uvádí, že za výkon svévole považuje i takové jednání soudu poslední instance aplikujícího normy komunitárního práva, které zcela opomene položit si otázku, zda by měl soud vznést předběžnou otázku k ESD a její nepoložení řádně neodůvodní včetně posouzení výjimek, které vypracoval ve své judikatuře ESD. Jinými slovy jde o případ, kdy soud nebere vůbec v potaz pro něj závaznou existenci kogentní úpravy obsažené v článku 234 Smlouvy o založení Evropských společenství.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1009/08 ze dne 08.01.2009
26.01.2009 00:01
K účinkům vyhlášky po zrušení zmocňujícího zákonného ustanovení
V demokratickém právním státě je nepřípustné, aby se adresát právní normy teprve s odstupem několika let dozvěděl, že podzákonná norma po zrušení zmocňovacího ustanovení sice dále platila (protože nebyla zrušena), ale žádné nároky (práva) z ní nemůže dovozovat, protože není účinná.
Vypuštěním zmocňujícího zákonného ustanovení nemůže dojít k automatickému zrušení vyhlášky vydané na základě tohoto zmocnění, není-li tak v zákoně výslovně uvedeno, takže napadená vyhláška zůstává platnou součástí českého právního řádu.
Nebyla-li zde tedy platnost a účinnost vyhlášky č. 19/1991 Sb. časově omezena ani výslovně zrušena, nutno uzavřít, že byla platná a účinná i v období od 1. 6. 1994 do 1. 12. 2003 (do svého zrušení vyhláškou č. 405/2003 Sb.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3227/2007, ze dne 13. 11. 2008
03.07.2008 00:01
K uznání cizího rozhodnutí při odnětí možnosti účasti na řízení
Ohledně uznání pravomocných cizích rozhodnutí v jiných věcech, než které jsou jmenovitě uvedeny v § 65 a § 67 odst. 1 (ve věcech manželských a ve věcech určení otcovství) ZMPS, je třeba vycházet z toho, že se uznávají za podmínek upravených v ustanoveních § 63 a § 64 téhož zákona, a to obdobně jako je tomu u věcí majetkových, tj. bez zvláštního uznávacího řízení (R 26/1987).
V posuzované věci bylo zjištěno, že na základě návrhu na zahájení řízení podaného otcem dne 6. 4. 2004, byl nezletilý G. rozhodnutím Vrchního soudu státu C., okres S. B., ze dne 7. 4. 2004, svěřen do péče otce. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že o zahájení řízení nebyla matka soudem informována, pouze právní zástupce otce ji dne 6. 4. 2004 emailem zaslaným na její emailovou adresu a emailovou adresu jejího otce informoval o tom, že ve věci proběhne dne 7. 4. 2004 jednání.
Je tedy nepochybné, že postupem Vrchního soudu státu K. bylo matce znemožněno řádně se účastnit řízení o návrhu otce na svěření nezletilého do jeho péče, neboť nebyla soudem o jednání konaném dne 7. 4. 2004 vyrozuměna. Tím byla zcela nepochybně naplněna podmínka uvedená v ustanovení § 65 písm. c) ZMPS, které stanoví, že byla-li účastníku řízení, vůči němuž má být cizí rozhodnutí uznáno, odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo-li mu doručeno do vlastních rukou předvolání nebo návrh na zahájení řízení, nebo nebyl-li odpůrci návrh na zahájení řízení doručen do vlastních rukou, nelze cizí rozhodnutí uznat ani vykonat. S ohledem na to nelze dospět k závěru, že o návrhu matky na úpravu poměrů nezletilého není možno rozhodnout pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.), jak nesprávně dovodily soudy obou stupňů.
Ze strany Vrchního soudu státu C., okres S. B., navíc uvedeným postupem došlo k porušení Úmluvy o doručování soudních a mimosoudních písemností v cizině ve věcech občanských a obchodních ze dne 15. 11. 1965 (publikované pod č. 85/1982 Sb.), když Českou republikou byla vznesena námitka vůči čl. 10 úmluvy, kterou bylo vyloučeno na území České republiky doručování soudních písemností z jiného smluvního státu prostřednictvím pošty nebo oprávněných úředních osob a za řádné doručení tedy rozhodně nelze považovat ani doručení na emailovou adresu účastníka řízení (matky).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1623/2008, ze dne 20. 5. 2008
03.07.2008 00:00
K ověřování veřejných listin vydaných orgány USA
Vzhledem k tomu, že Česká republika nemá s USA uzavřenu dvoustrannou smlouvu o právní pomoci, řídí se ověřování cizích veřejných listin ustanoveními Haagské Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, jejímiž smluvními stranami jsou ČR i USA. Protože předmětné rozhodnutí Vrchního soudu státu C. není opatřeno apostilou, vydanou příslušným orgánem USA, nelze je považovat za veřejnou listinu podle § 52 ZMPS.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1623/2008, ze dne 20. 5. 2008
11.06.2008 00:00
K legitimaci k podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu může podat jen účastník řízení nebo ten, kdo je stranou řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cul 1/2008, ze dne 6. 2. 2008