// Profipravo.cz / Zvláštní řízení

Zvláštní řízení

02.09.2013 00:01

Účastenství v řízení o určení, že navrhovatel je společníkem s.r.o.

Rozhodnutí o návrhu na určení, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným, řeší celý obsah a dosah sporného právního vztahu a vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu – tj. společnosti, osob, které jsou jako společníci společnosti zapsány v obchodním rejstříku a osob, které se tohoto postavení domáhají.

Okruh účastníků v takovém řízení je obdobný okruhu účastníků v řízení o určení, že navrhovatel je členem družstva, který Nejvyšší soud určil např. v usnesení sp. zn. 29 Cdo 4323/2009 (jeho závěry, byť se týkají určení členství v družstvu, jsou obdobně použitelné též v případě určení, že navrhovatel je společníkem společnosti s ručením omezeným). Z povahy věci se rozumí, že v řízení o tom, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným, bude jednáno i o právech a povinnost příslušné společnosti; ta se tak musí řízení účastnit.

Jestliže se společnost řízení neúčastní, resp. soud ji jako účastníka do řízení postupem podle § 94 odst. 3 o. s. ř. nepřibral, přestože je jednáno taktéž o jejích právech a povinnostech, trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 488/2012, ze dne 13. 8. 2013

20.02.2013 00:01

Ke jmenování znalce k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami

I. Ustanovení § 66a odst. 12 obch. zák. zakládá každému společníku (akcionáři) nebo členu ovládané osoby právo požádat soud, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami. Zákon pamatuje na situaci, kdy tohoto práva využije více aktivně legitimovaných osob, když stanoví, že návrh každého dalšího společníka (akcionáře) na jmenování znalce podaný dříve, než je řízení pravomocně skončeno, se považuje za přistoupení k řízení.

Tuto procesní konstrukci volí zákon i proto, že všechny návrhy na jmenování znalce pro účely přezkoumání vztahů mezi týmiž propojenými osobami (za totéž období) mají totožný (jediný) předmět řízení. Tím je ovšem vyloučeno, aby o návrzích všech dalších společníků bylo vedeno samostatné „řízení“. Jinými slovy, zákon přepokládá toliko jediné řízení o jmenování znalce, v němž bude rozhodnuto jediným rozhodnutím.

Usnesení, jímž soud samostatně vyhověl dalšímu (nikoli prvnímu) návrhu na jmenování znalce, který se podle ustanovení § 66a odst. 12 obch. zák. zákona považuje za přistoupení k řízení o původním (prvním) návrhu na jmenování znalce, je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., jelikož soud takto rozhodl o návrhu, kterého zde (vzhledem k úpravě obsažené v § 66a odst. 12 obch. zák.) není. Skutečnost, že takové zmatečné rozhodnutí bylo vydáno, však - lhostejno, zda je vydal jiný soudce, než ten, jenž byl povolán v prvním stupni rozhodnout o původním (prvním) návrhu na jmenování znalce - ono zmatečné rozhodnutí nezbavuje povahy rozhodnutí o podání, jež je přistoupením do řízení o původním (prvním) návrhu na jmenování znalce, tedy rozhodnutí vydaného v rámci řízení o původním (prvním) návrhu na jmenování znalce. Účastníky tohoto řízení jsou - vedle společnosti - všichni navrhovatelé. Pakliže bylo takto o návrhu na jmenování znalce rozhodnuto, usnesení nemohlo nabýt právní moci, nebylo-li doručeno všem účastníkům řízení.

II. Není-li rozhodnutí o jmenování znalce v právní moci, nemůže založit překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. Důvod k zastavení řízení v projednávané věci zde proto není.

Z pojetí řízení o jmenování znalce jako jediného řízení nicméně plyne i závěr, podle něhož bylo-li o návrhu na jmenování znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami již jednou rozhodnuto (byť nesprávně k pozdějšímu návrhu), přičemž toto rozhodnutí nebylo nijak odklizeno, nemohlo být o témže předmětu řízení rozhodováno znovu. Nesprávné je tudíž i rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byl pro účely přezkoumání zprávy mezi totožnými propojenými osobami za stejné období jmenován další (v pořadí druhý) znalec.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4480/2011, ze dne 31. 1. 2013

18.01.2013 00:00

ÚS: Řízení o omezení/zbavení způsobilosti k právním úkonům

Zbavení způsobilosti k právním úkonům je vždy závažným zásahem do osobnostní integrity občana. Dotýká se totiž způsobilosti mít práva, které je garantováno čl. 5 Listiny, a práva na soukromý a rodinný život, které je garantováno v čl. 10 odst. 2 Listiny, ale současně také práva volit a být volen. Právě proto při aplikaci zákonných ustanovení umožňujících rozhodnout o zbavení, případně omezení způsobilosti občana k právním úkonům, musí soudy dbát o to, aby při jejich používání šetřily smysl a podstatu základních práv a svobod, jak to vyplývá z čl. 4 odst. 4 Listiny“ [nález sp. zn. II. ÚS 2630/07 ze dne 13. prosince 2007 (N 224/47 SbNU 941)].

Pokud však opatrovníka, coby zástupce účastníka řízení, ustanoví soud, odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy účastníka řízení. Má přitom povinnost zprostit opatrovníka jeho funkce, pokud zjistí, že opatrovník svoji funkci v řízení buďto nevykonává fakticky vůbec, anebo zcela nedostatečně (jako v posuzovaném případě). Postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován nedostatečně činný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo zastoupeného účastníka na spravedlivé řízení. Nerespektování uvedených pravidel ze strany obecného soudu je porušením ústavně zaručených práv stěžovatelky ve smyslu čl. 5, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 194/11, ze dne 22. 11. 2012

28.11.2012 00:00

K ustavení opatrovníka v řízení o určení otcovství zemřelého opatrovance

Byl-li ustanovován opatrovník zemřelému, aby proti němu bylo vedeno řízení o určení otcovství zemřelého opatrovance, je nepochybné, že v takovém řízení bude rozhodováno také o právech nebo povinnostech dědiců zemřelého, neboť případné určení otcovství zemřelého má přímý dopad do řízení o dědictví (srov. § 479 obč. zák.); výrokem rozhodnutí o ustanovení opatrovníka, proti němuž bude řízení o určení otcovství vedeno, tak bude (může být) dotčeno jejich právní postavení. Proto také případní dědicové po zemřelém označovaném otci jsou ze zákona účastníky řízení o ustanovení opatrovníka podle ustanovení § 192 o. s. ř. pro potřeby řízení podle ustanovení § 55 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a je třeba jim usnesení o ustanovení opatrovníka doručit. Nestalo-li se tak, nebyl opatrovník pro potřeby řízení podle ustanovení § 55 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, řádně ustanoven a řízení o určení otcovství probíhalo proti osobě, která ve smyslu ustanovení § 55 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, nemohla být žalována.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2880/2011, ze dne 9. 11. 2012

09.05.2012 00:00

K zastavení řízení o způsobilosti k právním úkonům

Řízení o způsobilosti k právním úkonům podle § 186 a násl. o. s. ř. je řízením, v němž je na jedné straně založena povinnost soudu k zahájení řízení za podmínek uvedených v § 186 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. Zákon však v dalších ustanoveních umožňuje dokonce zrušení rozsudku o způsobilosti k právním úkonům (zbavení, omezení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům), jestliže se později ukáže, že pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nebyly podmínky. Jde tedy o zvláštní druh řízení, v němž povinnost soudu k zahájení řízení a následnému vydání (případně nevydání) rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům, plyne z ustanovení zákona. Případné zastavení takového řízení tak nemůže být považováno za případ nezákonného rozhodnutí, které bylo zrušeno a s nímž by mohly být spojovány účinky předvídané v ustanovení § 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4512/2011, ze dne 25. 4. 2012

02.05.2012 00:01

K vyslovení nicotnosti usnesení valné hromady po 1. 12. 2009

S účinností od 1. prosince 2009 nelze v důsledku novely provedené zákonem č. 420/2009 Sb. postupovat v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti nebo členské schůze družstva podle závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 1060/2006. Ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. nyní výslovně upravuje způsob vypořádání vztahu mezi navrhovatelem a společností v situaci, kdy soud shledá, že usnesení valné hromady, jehož platnost byla napadena, je nicotné. Představuje tak jeden z případů, kdy soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř.

Ze znění i účelu vykládaného ustanovení je pak zjevné, že soud nemá možnost uvážit, zda nicotnost vysloví či nikoliv. Dospěje-li k závěru, že napadené usnesení valné hromady je nicotné, vysloví jeho nicotnost, aniž by musel současně zamítat návrh na vyslovení jeho neplatnosti (jinými slovy vyslovením nicotnosti určitého usnesení valné hromady je návrh v tomto rozsahu vyčerpán).

Jelikož odvolací soud rozhodoval až poté, kdy ustanovení § 200e odst. 5 o. s. ř. nabylo účinnosti, byl jím vázán a měl-li za to, že jedno z napadených usnesení valné hromady společnosti je nicotné (jelikož nespadá do působnosti valné hromady), byl povinen vyslovit jeho nicotnost.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3397/2010, ze dne 11. 4. 2012

16.04.2012 00:02

KS: Zastavení řízení o způsobilosti k právním úkonům

Zastavit řízení o způsobilosti k právním úkonům podle § 186 odst. 2 OSŘ nelze v případě, kdy jsou splněny předpoklady pro zahájení takového řízení bez návrhu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23Co 439/2011, ze dne 29. 9. 2011

19.09.2011 00:00

K zastoupení společnosti v řízení proti bývalému členu představenstva

Ustanovení § 199 odst. 2 obch. zák. vyžaduje, aby v případě řízení proti členu představenstva před soudy a jinými orgány místo představenstva určila dozorčí rada svého člena, který zastupuje společnost v takovém řízení. Toto ustanovení chrání zájmy společnosti a jejích společníků tím, že snižuje riziko kolize zájmů a s ním spojené nedostatečné hájení zájmů společnosti v řízení. S ohledem na dikci a účel předmětného ustanovení není na místě jej aplikovat též v řízení proti bývalému členu představenstva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2733/2010, ze dne 17. 8. 2011

08.09.2011 00:01

K zápisu společnosti do obch. rejstříku na základě rozhodnutí odvolacího soudu

Rejstříkovým soudem ve smyslu ustanovení § 200a odst. 1 o. s. ř. je pouze krajský soud, v jehož obvodu má (či bude mít) společnost sídlo. Odvolací soud rejstříkovým soudem ve smyslu uvedeného ustanovení není, a proto se na něj nevztahují lhůty uvedené v § 200db odst. 1 o. s. ř.

Rozhodl-li v projednávané věci o povolení zápisu společnosti do obchodního rejstříku odvolací soud tím, že změnil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo možno společnost do obchodního rejstříku zapsat až ke dni právní moci rozhodnutí, kterým tento soud rozhodl o jejím zápisu, tj. právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Ustanovení § 200db odst. 3 o. s. ř. se přitom uplatnit nemohlo.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1405/2011, ze dne 27. 7. 2011

25.08.2011 00:01

ÚS: Umístění nezl. do psych. léčebny při odmítání styku s rodičem

Ústavnost (ve smyslu čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) předběžného opatření nařízeného podle § 76 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jehož účelem je oddělení nezletilého dítěte od vlivu matky, aby mohly být, bez jejího rušivého vlivu, účinně uplatněny odborné postupy, směřující k nastolení adekvátního vztahu k otci, je nutno posuzovat též z hlediska vhodnosti prostředí, v němž má být předběžné opatření uskutečněno, jakož i času, po který má trvat.

Prostředí psychiatrické léčebny není zpravidla vhodným, pakliže ji lze spojovat než s její standardní a typovou provozní náplní, totiž náplní „léčebnou“, neboť ta je v kolizi s cílem, jehož má být předběžným opatřením dosaženo, a není tím respektován ani požadavek, aby bylo opatřením vůči zájmu dítěte šetrným, a tím i přiměřeným.

Nedostatek ústavněprávní přiměřenosti předběžného opatření se zjevuje o to silněji, bylo-li nařízeno, aniž limitováno v čase, resp. nařízeno na dobu omezenou jen dosažením změny postojů dítěte k druhému rodiči.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3363/10 ze dne 13.07.2011

09.08.2011 00:01

K počátku běhu lhůty k provedení zápisu do obchodního rejstříku

Ustanovení § 57 o. s. ř. platí pro všechny procesní lhůty bez ohledu na to, zda jsou stanoveny zákonem nebo zda je určil soud.

Určuje-li § 57 odst. 1 o. s. ř., že do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, znamená to, že je-li lhůta pro provedení zápisu do obchodního rejstříku podle § 200db odst. 1 o. s. ř. stanovena tak, že běží ode dne podání návrhu, pak prvním dnem pětidenní lhůty je první pracovní den následující po dni podání návrhu.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 892/2010, ze dne 15. 6. 2011

09.08.2011 00:01

K charakteru lhůty pro výzvu rejstříkového soudu k doplnění chybějící listiny

I. Lhůta podle § 200d odst. 3 o. s. ř., v níž má soud vyzvat navrhovatele zápisu do obchodního rejstříku k doplnění chybějící listiny, je toliko lhůtou pořádkovou. Ani skutečnost, že rejstříkový soud výzvu neučinil v zákonné třídenní lhůtě dle § 200d odst. 3 o. s. ř., ale (nesprávně) až pátý pracovní den ode dne podání návrhu, nevylučuje sama o sobě účinky takové výzvy.

II. Vadou řízení v projednávané věci není ani to, že o žádosti navrhovatele o promítnutí zápisu společnosti do obchodního rejstříku neproběhlo žádné řízení, neboť zákon s žádným takovým řízením nepočítá.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 892/2010, ze dne 15. 6. 2011

30.06.2011 00:00

K odvolání opatrovníka a "protichůdným zájmům" ve smyslu § 192 odst. 1 OSŘ

I. Ustanovení § 192 o.s.ř. představuje procesní provedení hmotněprávních ustanovení soukromého práva o ustanovení zákonného zástupce fyzické osobě, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Vzhledem k tomu, že opatrovník jako zákonný zástupce je oprávněn jednat za fyzickou osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům jejím jménem a že z tohoto zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo opatrovanci, musí soud při výběru opatrovníka dbát především o to, aby skýtal záruky, že se své funkce zhostí v souladu s účelem opatrovnictví a že zajistí všestrannou a efektivní ochranu práv a oprávněných zájmů opatrovance.

Je nepochybné, že zajistit všestrannou a efektivní ochranu práv a oprávněných zájmů opatrovance může jen ten, kdo vůči němu nemá protichůdné zájmy, tedy, řečeno jinak, ten, jehož zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance. Z opatrovnictví ovšem nevylučuje opatrovníka každý (případně možný) rozpor se zájmy opatrovance; funkci opatrovníka nemůže vykonávat jen ten, kdo z důvodů soustavnější a dlouhodobější povahy má s opatrovancem protichůdné zájmy, takže je tu nebezpečí, že opatrovník nebude vůbec nebo po delší období způsobilý jednat jménem opatrovance a hájit jeho práva a oprávněné zájmy. Nejde proto o případ ojedinělého a dočasného (možného) střetu zájmů v určité přechodné právní situaci, který se řeší - obdobně jako při zastoupení ze zákona, např. ve vztahu mezi rodičem coby zákonným zástupcem a nezletilým dítětem - prostřednictvím ustanovení zvláštního zástupce (tzv. kolizního opatrovníka) podle ustanovení § 30 občanského zákoníku.

II. Dovolací soud nesouhlasí s názorem dovolatele, podle kterého by ustanovení § 30 občanského zákoníku, upravující institut zvláštního zástupce (tzv. kolizního opatrovníka), bylo "derogováno novelou ustanovení § 192 odst. 1 o.s.ř. provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. dle zásady lex posterior derogat priori". Citovanou novelou, účinnou od 1.7.2009, byla do ustanovení § 192 odst. 1 o.s.ř. doplněna věta druhá, jejímž smyslem je bližším způsobem procesně rozvinout podmínky ustanovení opatrovníka osobám, které jej podle zákona, tedy i podle ustanovení § 30 občanského zákoníku, musí mít; není tedy správný názor, že by nové ustanovení § 192 odst. 1 věta druhá o.s.ř. "suspendovalo" právní úpravu obsaženou v ustanovení § 30 občanského zákoníku. Podmínce uvedené v ustanovení § 192 odst.1 větě druhé o.s.ř. "nebrání-li tomu zvláštní důvody, zejména protichůdné zájmy mezi touto osobou a rodičem či jinou osobou blízkou či mezi těmito osobami navzájem", pak je třeba, jde-li o střet zájmů nastalý až v době po ustanovení opatrovníka, rozumět právě ve shora uvedeném smyslu soustavnosti a dlouhodobosti a nikoliv v jeho ojedinělosti a dočasnosti, související pouze s určitou přechodnou právní situací, z níž možný střet vyvěrá.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3871/2010, ze dne 26. 5. 2011

27.05.2011 00:01

K vydání znaleckého posudku o zdravotním stavu účastníku řízení

Znalecký posudek vypracovaný v soudním řízení není součástí zdravotnické dokumentace § 67b zákona o zdraví lidu, byť se týká zdravotního stavu účastníka. Zákon nezařazuje znalecké posudky do zdravotnické dokumentace; nahlížení do ní je jen prostředkem k vypracování znaleckého posudku. Proto skutečnost, že soudy nejsou uvedeny v zákoně o zdraví lidu mezi orgány oprávněnými nahlížet do zdravotnické dokumentace, nemůže vyloučit jejich právo nahlížet do znaleckých posudků, byť i vypracovaných pro účely soudního řízení v jiné věci, než v jaké byly vypracovány.

Soud je v řízení o způsobilosti k právním úkonům oprávněn i povinen provést důkaz znaleckým posudkem o zdravotním stavu účastníka, byť i vypracovaným v jiném řízení (§ 120 odst. 2 o. s. ř.).

Jestliže soud, u kterého je vedeno řízení o způsobilosti k právním úkonům, vyžádá k důkazu znalecký posudek týkající se zdravotního stavu účastníka, vypracovaný v jiném řízení, a založí jej do spisu, nemá účastník právo na vydání tohoto posudku; může do něj jen nahlížet, případně si pořídit jeho opis (§ 44 o. s. ř.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4458/2009, ze dne 28. 4. 2011

05.04.2011 00:01

ÚS: Uložení ochranného léčení v ambulantní či ústavní formě

Především je nutno uvést prvotní zásadu, že s ohledem na to, že ochranné léčení ve formě ústavní představuje opatření týkající se omezení osobní svobody, jde o institut svou povahou výjimečný; má být nařízeno pouze tehdy, neexistuje-li jiná eventualita, jak omezit konkrétní obavu, pro kterou může být nařízeno. Tedy, zde platí princip subsidiarity ochranného léčení ve formě ústavní.

Ostatně, takový princip (subsidiarity) platí i u vazby, u jakéhokoli jiného omezení osobní svobody a i u omezení jakéhokoli základního práva či svobody, neboť základní právo či svobodu lze omezit jen v případě nezbytně nutném k zajištění legitimního cíle. Pokud lze dosáhnout legitimního cíle jinak než omezením základního práva či svobody, nelze základní právo či svobodu omezit. V opačném případě by se v podstatě legitimní cíl omezení základního práva či svobody vytratil.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3654/10, ze dne 03.03.2011

21.03.2011 00:02

K řízení o výmaz nebo změnu zápisu provedeného do obchodního rejstříku

Procesní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku účinná od 1. července 2005 (ovládaná registračním principem) rejstříkovému soudu nedává prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je běžné v občanskoprávním (ať už sporném či nesporném) řízení.

Účastníky řízení ve věcech obchodního rejstříku jsou - podle § 200c odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. - osoba, která podala návrh, k němuž je oprávněna podle zvláštního právního předpisu (navrhovatel), a podnikatel. Již z vymezení účastenství v rejstříkovém řízení je tak zřejmé, že v něm ze strany účastníků řízení zpravidla žádná tvrzení, která by oponovala návrhu (námitky), nezaznějí. K podáním osob, které účastníky řízení nejsou, pak rejstříkový soud zásadně není povinen přihlížet.

Proto ustanovení § 200db odst. 5 a 6 o. s. ř. umožňuje nejen podnikateli, ale i osobám, které se zapisují do obchodního rejstříku v rámci jeho zápisu a které účastníky řízení o svém zápisu či výmazu nejsou, brojit proti zápisu provedenému na základě fikce (§ 200db odst. 3 o. s. ř.), a v případě jejich výmazu z obchodního rejstříku dokonce i proti zápisu provedenému na základě rozhodnutí rejstříkového soudu. Jinou možnost obrany proti zápisu či výmazu uvedené osoby nemají.

Řízení o návrhu podle § 200db odst. 5 či 6 o. s. ř. je řízením o opravném prostředku sui generis. Nemohla-li osoba, která takový návrh podává, své námitky proti zápisu účinně uplatnit dříve (např. proto, že nebyla účastníkem řízení), je rejstříkový soud povinen se řádně zabývat všemi jí uplatněnými námitkami, a to bez ohledu na to, zda (a s jakým výsledkem) se s nimi případně vypořádal v (předchozím) řízení o zápis do obchodního rejstříku.

V řízení o výmaz nebo změnu zápisu provedeného do obchodního rejstříku (v řízení podle ustanovení § 200db odst. 5 či 6 o. s. ř.) je tak možné uplatnit i tvrzení a listiny, kterými se rejstříkový soud již zabýval v předcházejícím řízení o zápis do obchodního rejstříku.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4753/2009, ze dne 26. 1. 2011

28.02.2011 00:01

K rozhodování soudů ve věcech nařizování ústavní výchovy

Důvodem pro nařízení ústavní výchovy dítěte nemohou být samy o sobě materiální nedostatky rodiny, zvláště pak její špatné bytové poměry.

08.05.2010 22:31

Rc 62/2009

Stanovisko ve věcech řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče

(Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14.1.2009, sp. zn. Cpjn 29/2006)

01.12.2009 00:04

ÚS: Nečinnost soudu v řízení o zrušení společnosti

Postupem soudu, který po uplynutí lhůty stanovené ke zjednání nápravy obsahu zápisu v obchodním rejstříku dle ustanovení § 29 odst. 6 obchodního zákoníku zůstal v řízení dle citovaného ustanovení bezdůvodně nečinný, došlo k průtahům řízení představujícím porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2859/08, ze dne 10.08.2009

21.09.2009 00:02

ÚS: Posouzení omezení způsobilosti k právním úkonům soudem

Analytická právní věta

Omezení způsobilosti k právním úkonům je závažným zásahem do osobnostní integrity, který je třeba zkoumat z pohledu potenciálních zásahů do základních práv omezované osoby garantovaných čl. 5 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vyložených v rozsahu, který vymezuje lidská důstojnost. Vzhledem k tom, že Listina garantuje citovaná práva jako tzv. základní práva absolutní, lze k jejich omezení přikročit jen za účelem ochrany základních práv jiných osob anebo za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku (tzv. imanentní omezení základních práv).

PRÁVNÍ VĚTY

G. Dürig zformuloval proslulou teorii objektu. Podle této teorie dochází k porušení lidské důstojnosti v případě, kdy je konkrétní jednotlivec postaven státní mocí do role objektu, kdy se stává pouhým prostředkem a je umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny. Lze dovodit, že člověk tak bývá netoliko objektem společenských „poměrů“, ale stává se i objektem práva, je-li nucen podrobovat se mu zcela při jeho interpretaci a aplikaci, tj. bez zohlednění jeho individuálních zájmů, resp. základních práv.

Jednotlivec je východiskem státu. Stát a všechny jeho orgány jsou ústavně zavázány k ochraně a šetření práv jednotlivce. Pojetí naší ústavnosti se přitom neomezuje na ochranu základních práv jednotlivců (kupř. právo na život, zaručení právní subjektivity), ale v souladu s poválečnou změnou v chápání lidských práv (jež nalezla vyjádření např. v Chartě OSN či ve Všeobecné deklaraci lidských práv) se stala základní bází, z níž vychází interpretace všech základních práv, lidská důstojnost, která mimo jiné vylučuje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s objektem či předmětem. Otázky lidské důstojnosti jsou v tomto pojetí chápány jako součást kvality člověka, součást jeho lidství.

Výše vymezené pojetí lidské důstojnosti nutno promítnout i do sféry právní způsobilosti a má silné implikace i v oblasti způsobilosti k právním úkonům, neboť prostřednictvím způsobilosti k právním úkonům (jednáním) a procesní způsobilosti se uvádí v život ústavní garance právní subjektivity jednotlivce (čl. 5). Práva či nároky, které by postrádaly prostředek k ochraně jejich zachování, by byly jen prázdnými proklamacemi.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 557/09, ze dne 18.08.2009