// Profipravo.cz / Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

Nedostatek podmínky řízení, překážky postupu řízení

13.02.2015 00:00

ÚS: Výzva soudu k odstranění vady plné moci

Nedostatky v činnosti soudní moci nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod. Není proto spravedlivé, aby nedostatek v činnosti soudu spočívající v absenci výzvy soudu adresované stěžovateli jako oprávněnému k odstranění vad plné moci, resp. doložení plné moci opravňující advokáta zastupovat stěžovatele jako oprávněného, šel k tíži stěžovatele.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3144/14, ze dne 15. 1. 2015

11.12.2014 00:01

Res iudicata v řízení o náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem

V případě, kdy žalobce opětovně uplatňuje nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, pak překážka věci rozsouzené je dána pouze tehdy, nárokuje-li žalobce náhradu újmy jen za období, které již bylo předmětem posuzování v předcházejícím řízení. Pouze v takovém případě by předmět řízení byl vymezen zcela shodně. Pokud však řízení nadále pokračuje a žalobce nově uplatní nárok i za toto další období, nejde o shodné vymezení předmětu řízení. Neuplynula-li od rozhodnutí v předcházejícím řízení dostatečně dlouhá doba, aby celkovou délku řízení bylo možno hodnotit za nepřiměřeně dlouhou, je tato okolnost důvodem pro zamítnutí žaloby, nezakládá však překážku věci rozsouzené.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1908/2014, ze dne 25. 9. 2014

14.11.2014 00:00

ÚS: Nedostatek podmínky řízení a náhrada nákladů řízení

Nedostatek podmínky řízení spočívající ve vadě průkazu k jednání za právnickou osobu je nedostatkem odstranitelným. Pokud obecný soud podle s ust. § 104 odst. 2 občanského soudního řádu žalobce nevyzval k doložení oprávnění za právnickou osobu jednat, zatížil řízení vadou, která měla, resp. mohla mít za následek vadný závěr soudu ohledně důvodu zastavení řízení i ohledně toho, kdo zastavení řízení zavinil a komu je tedy nutno uložit povinnost uhradit ostatním účastníkům náklady řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3688/13, ze dne 30. 9. 2014

14.10.2014 00:01

Přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí

Včasné podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí, nebo proti rozhodnutí soudu o mimořádném opravném prostředku podaném proti tomuto rozhodnutí je důvodem pro přerušení řízení o návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí před katastrálním úřadem a pro přerušení řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí podle části páté občanského soudního řádu; přerušení řízení trvá až do rozhodnutí o ústavní stížnosti a, bylo-li ústavní stížnosti vyhověno, až do opětovného rozhodnutí soudu o mimořádném opravném prostředku (bylo-li rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku zrušeno), případně (bylo-li zrušeno rozhodnutí vydané v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, jehož předmětem je určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož byl navržen vklad práva do katastru nemovitostí) až do právní moci nového rozhodnutí ve věci určení neplatnosti právního úkonu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3399/2013, ze dne 24. 9. 2014

01.08.2014 00:02

ÚS: Přepjatý formalismus ve vztahu k označení účastníka řízení

Svévolné odmítnutí přístupu k soudu (denegatio iustitiae) spočívá též v restriktivním či „přepjatě formalistickém“ výkladu procesních pravidel. Tak tomu je i v případě, kdy soud zastaví řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.), spočívajícího v nezpůsobilosti žalobce být účastníkem řízení, a to za situace, kdy soud neučinil žádná opatření směřující k odstranění nedostatků či pochybností v identifikaci žalobce (§ 43 odst. 1 a § 104 odst. 2 o. s. ř.). K zastavení řízení navíc došlo až 20 měsíců po podání žaloby a poté, co soud s takto označeným žalobcem od počátku řízení jednal jako s aktivně legitimovaným účastníkem. Tímto zcela překvapivým a formalistickým postupem, ústícím do vydání usnesení o zastavení řízení, krajský soud odepřel stěžovateli právo domáhat se ochrany svých práv soudní cestou (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 475/13, ze dne 24. 6. 2014

30.06.2014 00:02

Vztah rozsudků na plnění a na určení z hlediska překážky věci rozhodnuté

Teorii identity skutku nelze vykládat (co do soudním rozhodnutím pravomocně přiznaného plnění pro účely posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté v následném sporu o určení) protikladně ustanovení § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř. (akcentujícímu jen závaznost rozsudečného výroku). Pro účely posouzení, zda řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo zkoumané předtím v pravomocně rozhodnutém sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata), je (tedy) podstatné, zda a jakým způsobem se řešení otázky, jíž se týká podaná určovací žaloba, promítlo ve výroku soudního rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti.

Obecně lze říci, že je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již /proto/ nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata).

Typickým příkladem sporu o splnění povinnosti, jehož výsledek brání projednání následného sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je např. (v R 85/2003 rozebraný) spor o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, kde pravomocné soudní rozhodnutí, jímž soud (výrokem rozhodnutí) takové výpovědi přivolil (nebo žalobu naopak zamítl) brání pozdějšímu projednání sporu o určení (ne)platnosti takové výpovědi z nájmu bytu. Obdobně platí, že tam, kde soud vydá směnečný platební rozkaz (jímž přizná požadované plnění ze směnky), nelze po právní moci takového rozhodnutí již vést spor o určení neplatnosti směnky, podle které byl směnečný platební rozkaz vydán. Stejně tak platí, že tam, kde soud svým rozhodnutím přiznal žalobci pravomocně požadované peněžité plnění, již nelze následně vést (dle § 80 písm. c/ o. s. ř.) spor o určení, že takto přiznaná pohledávka není pohledávkou pravou nebo že jde o pohledávku v jiné výši. Výrok pravomocného soudního rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti je v těchto případech překážkou bránící vedení popsaných „určovacích“ sporů (jde o res iudicata).

O takový případ však v posuzované věci nejde. Jakkoli jde o spor týchž účastníků o vydání majetkového bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu (užíváním pozemku bez právního důvodu), jenž je sporem o splnění povinnosti dle § 80 písm. b/ o. s. ř., nevypořádává příslušný právní vztah účastníků k pozemku. Takový spor neřeší prostřednictvím výroku (lhostejno, zda zamítavého nebo vyhovujícího) konečným způsobem otázku vlastnictví pozemku ani tehdy, jestliže soud v jeho rámci posuzoval otázku vydržení vlastnického práva k pozemku.

Obecně lze říci, že tam, kde spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, slouží jako „nutný“ podklad pro změnu zápisu věcného práva k majetku v příslušném veřejném seznamu, netvoří pravomocné soudní rozhodnutí ve sporu o plody, užitky a požitky z takového majetku nebo ve sporu o vyklizení takového majetku (jde-li o nemovitost), překážku věci pravomocně rozhodnuté pro následný spor o určení, zda tu právní vztah nebo právo k majetku je či není.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, ze dne 25. 6. 2014

30.01.2014 00:01

K přednosti spojení věcí ke společnému řízení před přerušením řízení

Tam, kde mezi týmiž účastníky u stejného soudu probíhají spory, kde v jednom je předmětem řízení řešení otázky platnosti právního úkonu (jež se má projevit výrokem soudního rozhodnutí) jako otázky, jež má být předběžně posuzována ve druhém sporu, má být při zachování principu hospodárnosti řízení především zkoumána otázka, zda takové věci lze spojit ke společnému řízení (§ 112 odst. 1 o. s. ř.), čemuž nemusí bránit ani to, že k projednání a rozhodnutí spojovaných věcí není (případně) podle rozvrhu práce příslušný tentýž soudce (senát).

Přitom je zjevné, že tam, kde se vedle postupu dle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. nabízí soudu (jako možný) postup dle § 112 odst. 1 o. s. ř., má spojení věcí ke společnému řízení zásadně přednost před přerušením řízení. Institut spojení věcí vede (tím, že řízení pokračuje) k naplnění účelu občanského soudní řízení vymezeného ustanovením § 6 o. s. ř., kdežto využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení. To se ostatně projevuje i v textu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tak v návěští odstavce 2 v § 109 o. s. ř. se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle § 111 odst. 2 věty první o. s. ř. pro případ, že řízení je přerušeno podle § 109 o. s. ř., vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“. Oproti tomu podle dikce § 112 odst. 1 o. s. ř. může soud spojit věci ke společnému řízení „v zájmu hospodárnosti řízení“.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 40/2013, ze dne 27. 11. 2013

26.11.2013 00:00

Res iudicata ve věci náhrady škody ve formě nákladů exekučního řízení

Projednání žaloby, kterou se žalobce (v předchozím exekučním řízení povinný) domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout vynaložením nákladů na exekuční řízení, které by nenastalo v případě, že by žalovaná (v exekučním řízení oprávněná) návrh na provedení exekuce nepodala, nebrání překážka věci rozsouzené (res iudicata) jen proto, že o výši nákladů vzniklých v rámci exekučního řízení bylo pravomocně rozhodnuto v exekučním řízení. Došlo-li k úbytku v majetkové žalobce dovolatele vynaložením nákladů na exekuční řízení, který by nenastal v případě, že by návrh na provedení exekuce žalovaná nepodala, jedná se o nárok na náhradu (tvrzené) škody; povinnost hradit náklady exekučního řízení naopak vyplývá při splnění zákonných předpokladů z exekučního řádu. Jinými slovy žalobce nežádá, aby soud znovu rozhodl o nákladech exekučního řízení, nýbrž aby rozhodl, že žalovaná je povinna mu nahradit majetkovou újmu vzniklou tím, že byl v důsledku postupu žalované na základě rozhodnutí vydaného v exekučním řízení nucen zaplatit exekutorovi a žalované náhradu nákladů exekučního řízení. Z uvedeného se podává, že u obou nároků jde o jiný skutek, též předpoklady jejich vzniku nejsou totožné, proto nelze hovořit ani „o stejné věci“ ve smyslu ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř., jež by představovala překážku věci pravomocně rozsouzené.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1488/2012, ze dne 19. 9. 2013

22.08.2013 00:01

Ke vztahu mezi řízením před ESLP a řízením podle zák. č. 82/1998 Sb.

Ve vztahu k obecným soudům nepředstavuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva překážku věci rozsouzené, neboť takové účinky občanský soudní řád v § 159a odst. 5 o. s. ř. rozhodnutí mezinárodního soudu nepřiznává.

Poškozenému proto nic nebrání v tom, aby nezávisle na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva podal žalobu o náhradu škody (újmy) proti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť v tomto řízení posuzují soudy jiné předpoklady odpovědnosti státu za škodu a mohou poskytovat i jinou formu kompenzace než Evropský soud pro lidská práva. Vnitrostátní soudy by však při rozhodování o naplnění předpokladů odpovědnosti státu a stanovení přiměřené formy a výše zadostiučinění měly zohlednit již vydané rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a jím přiznané zadostiučinění.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 443/2013, ze dne 24. 7. 2013

22.07.2013 00:01

Rozhodčí nález jako překážka věci pravomocně rozhodnuté

Pravomocný rozhodčí nález má účinky pravomocného soudního rozhodnutí a vytváří tudíž překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Okolnost, že rozhodčí nález je případně věcně nesprávný (ba dokonce zmatečný), mu účinky pravomocného soudního rozhodnutí vytvářejícího překážku věci pravomocně rozhodnuté neodnímá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2254/2011, ze dne 27. 6. 2013

13.05.2013 00:00

K překážce věci rozsouzené v řízení o žalobě na vyloučení spoluvlastnického podílu k bytu

Žalobce nemůže být zbaven práva domáhat se vylučovací žalobou vyloučení spoluvlastnického podílu k bytové jednotce z konkursní podstaty úpadce jen proto, že jiná osoba, jež není jeho právním předchůdcem, se předtím vylučovací žalobou nesprávně domáhala vyloučení celé bytové jednotky z konkursní podstaty úpadce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 695/2011, ze dne 25. 4. 2013

(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)

24.01.2013 00:00

K překážce věci rozsouzené při projednání jiným věcně příslušným soudem

V usnesení uveřejněném pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož skutečnost, že odlišné právní posouzení téhož skutku vede (může vést) k určení jiného věcně příslušného soudu, nezakládá odlišnost věcí ve smyslu ustanovení § 83 o. s. ř. (jen proto nejde o odlišný předmět sporu).

Uvedený závěr se přitom obdobně prosadí též při posuzování překážky věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) se uplatní i ve vztahu k opětovnému projednání téže věci (téhož skutku) jiným věcně příslušným soudem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 317/2012, ze dne 20. 11. 2012

15.01.2013 00:00

K vydání exekučního příkazu k provedení jiné exekuce prodejem stejné nemovitosti

Z přiměřeného užití ustanovení § 335 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že v exekučních řízeních, jejichž předmětem by byl prodej téže nemovitosti, nemůže vzniknout překážka litispendence. Představuje-li totiž "pravomocné rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí" v exekučním řízení "vydaný a řádně doručený exekuční příkaz" a je-li "návrhem dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže nemovitosti" (z pohledu přiměřeného užití ustanovení § 335 odst. 2 o.s.ř.) usnesení soudního exekutora o tom, že oprávněný z tohoto (jiného) exekučního řízení přistupuje do dřívějšího (jiného) exekučního řízení jako další oprávněný, je nepochybné, že o prodeji téže nemovitosti nemůže současně probíhat více exekučních řízení, v nichž by vydanými a řádně doručenými exekučními příkazy byl nařízen prodej stejné nemovitosti; totéž samozřejmě platí, je-li předmětem exekučních řízení stejný spoluvlastnický podíl na nemovitostech.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4022/2010, ze dne 30. 11. 2012

(posuzováno podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009)

28.11.2012 00:00

K odstranění nedostatku schválení podání žaloby za nezletilého žalobce

Ustanovení § 28 obč. zák. je třeba vykládat v souladu s celkovým pojetím občanského zákoníku tak, že se jeho právní režim analogicky vztahuje i na nakládání zákonného zástupce s neběžnými osobními záležitostmi zastupovaného. Podání jakékoliv žaloby je bezesporu neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého (např. krom vzniklých práv a povinností, o kterých je rozhodováno v řízení, taktéž nutnost hradit náklady soudního řízení); v posuzovaném konkrétním případě lze proto přisvědčit odvolacímu soudu, že zákonní zástupci nezletilého žalobce potřebovali k podání žaloby v zastoupení tohoto žalobce souhlas soudu v souladu s § 176 odst. 1 a § 179 o. s. ř.

Nedostatek procesní způsobilosti nezletilého žalobce však není neodstranitelnou vadou řízení. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že nezletilý žalobce nebyl procesně způsobilý podat žalobu a že jeho zákonní zástupci za něj nemohli žalobu podat bez schválení soudu, měl postupovat podle § 104 odst. 2 o. s. ř. a vést zákonné zástupce nezletilého k odstranění uvedeného nedostatku, resp. k jeho zhojení spočívajícím ve vyžádání rozhodnutí, jímž by soud schválil zákonným zástupcům podání žaloby za nezletilého žalobce podle § 176 odst. 1 a § 179 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2289/2011, ze dne 20. 9. 2012

19.11.2012 00:01

K odměně správce konkursní podstaty po zrušení konkursu

Pravomocné rozhodnutí, jímž konkursní soud určí v rámci usnesení o zrušení konkursu podle § 44 odst. 1 písm. a/ ZKV odměnu správce konkursní podstaty, je pro účastníky konkursního řízení (a ve stejném rozsahu pro všechny orgány) závazné. Takové rozhodnutí vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté ve sporu, jímž se správce konkursní podstaty domáhá po zrušení konkursu zaplacení této odměny vůči dřívějšímu úpadci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4201/2010, ze dne 31. 10. 2012

(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)

31.07.2012 00:01

K posouzení užitného vzoru v rámci posuzování předběžné otázky

Soud je oprávněn posoudit v občanském soudním řízení jako předběžnou otázku, zda užitný vzor splňuje zákonem předpokládané podmínky pro poskytnutí ochrany podle § 1 zákona o užitných vzorech.

Skutečnost, že užitný vzor byl zapsán do rejstříku, mu poskytuje ochranu podle zákona o užitných vzorech, ovšem s ohledem na registrační řízení při zápisu užitných vzorů nezaručuje, že se u konkrétního užitného vzoru skutečně jedná o takové technické řešení, které je způsobilé ochrany ve smyslu zákona o užitných vzorech. Při jejím řešení je soud povinen řádně zkoumat, zda užitný vzor splňuje podmínky § 1 a § 3 zákona o užitných vzorech a zda nejsou naplněny důvody pro jeho výmaz (§ 17 a násl. zákona o užitných vzorech). Tyto podmínky je soud v rámci posuzování předběžné otázky povinen zkoumat, ačkoli je k rozhodnutí o výmazu užitného vzoru příslušný Úřad průmyslového vlastnictví, jehož pravomocné rozhodnutí podléhá přezkumu ve správním soudnictví.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1321/2010, ze dne 28. 6. 2012

23.05.2012 00:01

K překážce zahájeného řízení („rozdílné právní posouzení žalobního nároku“)

O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku (srov. shodně Rc 68/2011).

Z hlediska zjišťování existence překážky zahájeného řízení je - při identickém skutkovém základu věci - bez významu, jaké bude právní posouzení nároku žalobce, tj. v dané věci zda bude posouzen jako nárok z opční smlouvy nebo jako nárok na náhradu škody způsobené porušením opční smlouvy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 19/2011, ze dne 11. 4. 2012

23.05.2012 00:01

K překážce věci rozhodnuté při zamítnutí návrhu na změnu žaloby

I. Obecně platí, že nepřipustí-li soud změnu žaloby (usnesením dle § 95 odst. 2 o. s. ř.), nelze tutéž změnu žaloby uplatnit znovu, ledaže by se změnily předpoklady, za nichž soud o změně žaloby původně rozhodoval. Rozhodne-li soud, že žalobcem navrženou změnu žaloby nepřipouští (§ 95 odst. 2 o. s. ř.), má to za následek, že nárok uplatněný změnou žaloby nebude v řízení projednáván, že o něm nebude rozhodnuto a že ani nenastanou hmotněprávní účinky změny žaloby; hodlá-li žalobce i poté nárok uplatňovat u soudu, musí tak učinit žalobou a tím o něm zahájit nové řízení.

O překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. však dozajista nejde; mimo jiné právě proto, že žalobci, jemuž nebyla připuštěna změna žaloby, nic nebrání v zahájení nového řízení ohledně nároku uplatněného (nepřipuštěnou) změnou žaloby.

II. Platí rovněž, že ke změně žaloby může dojít kdykoliv za řízení, dokud nebylo vydáno rozhodnutí, kterým se řízení končí. Nastala-li již v řízení koncentrace (§ 118b o. s. ř.), nejsou změnou žaloby dotčeny její účinky. Změna žaloby je možná i za odvolacího řízení, avšak jen tehdy, pokud to nemá za následek uplatnění nového nároku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3084/2011, ze dne 25. 4. 2012

20.04.2012 00:01

K soudnímu smíru a překážce věci rozsouzené

Účinky právní moci, mezi něž překážka věci rozsouzené patří, má podle § 99 odst. 3 věta první o. s. ř. nikoliv odůvodnění usnesení o schválení smíru, nýbrž schválený smír. Vyřešené otázky, které by mohly v jiném řízení bránit opětovnému posuzování, je proto třeba hledat ve smíru, nikoli v odůvodnění usnesení o jeho schválení.

Jestliže se účastníci v soudem schváleném smíru dohodli toliko na plnění, nikoliv na tom, z jakého právního vztahu plnění odvozují, není zde „kladné nebo záporné řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu,“ jež by mohlo tvořit překážku následné určovací žalobě.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 458/2010, ze dne 29. 2. 2012

15.03.2012 00:00

KS: Překážka zahájeného řízení (litispendence)

Okamžik, kdy místně nepříslušné soudy postoupily tutéž věc soudu místně příslušnému, je z hlediska posouzení, kterou z těchto věcí postihuje překážka věci zahájené (litispendence), nerozhodná. Rozhodující je okamžik, u kterého z místně nepříslušných soudů bylo řízení zahájeno později.

podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25Co 242/2011, ze dne 31. 8. 2011