// Profipravo.cz / Účastníci řízení

Účastníci řízení

27.04.2015 00:01

Právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení

I. Dřívější zastupování účastníka řízení třetí osobou ve správním řízení, jehož průběh je v řízení posuzován, samo o sobě nezakládá ve smyslu § 93 odst. 1 o. s. ř. právní zájem této osoby na výsledku řízení.

II. Právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení, do něhož vstupuje, není dán jeho případným finančním (majetkovým) zájmem na výsledku řízení. Proto ani závazek třetí osoby nést náklady řízení žalobce v závislosti na výsledku soudního řízení nezakládá ve smyslu § 93 odst. 1 o. s. ř. právní zájem této osoby na výsledku řízení.

III. Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje. Zákon nebrání tomu, aby třetí osoba poskytovala účastníkovi řízení morální, finanční příp. i jinou podporu, právní zájem na výsledku řízení ve smyslu § 93 odst. 1 o. s. ř. jí to však nezakládá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 113/2014, ze dne 17. 2. 2015

20.04.2015 00:01

Označení organizační složky zahraniční osoby v žalobě

Soudní judikatura již dříve dospěla k závěru, že organizační složka zahraniční (fyzické nebo právnické) osoby umístěná na území České republiky a zapsaná do obchodního rejstříku nemá způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Ve všech záležitostech týkajících se organizační složky je totiž vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Tzv. právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení má proto ve všech případech (včetně pracovněprávních) pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba a nikoli její organizační složka. Na těchto závěrech dovolací soud i nadále setrvává.

Údaj o tom, že se věc týká organizační složky, zákon nevyžaduje. Z toho plyne, že v žalobě sice může být tento údaj uveden, nicméně jestliže žalobce takový údaj v žalobě neuvede, nelze v tom spatřovat nedostatek (neúplnost nebo nesprávnost) žaloby.

Okolnost, že věc se týká organizační složky zahraniční právnické osoby, žalobce může vyjádřit tím, že za označení účastníka řízení připojí údaj o organizační složce. Údaj, že věc se týká organizační složky, však může být v žalobě vyjádřen i jinak (při vylíčení rozhodujících skutečností, v označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, apod.).

Připojí-li žalobce za označení účastníka řízení údaj o jeho organizační složce, není takový postup na újmu určitosti označení účastníka řízení a nelze z něj ani dovozovat, že by za účastníka řízení byla označena jen organizační složka. Jestliže žalobce označil účastníka řízení v souladu s ustanovením § 79 odst. 1, větou druhou a třetí o. s. ř., nevzbuzuje údaj o organizační složce tohoto účastníka žádnou pochybnost o tom, kdo je účastníkem řízení. O vadnou žalobu (neúplné podání) jde tehdy, jestliže účastník řízení je označen jen obchodní firmou (zahraniční) právnické osoby a chybí údaj o její právní formě, popřípadě též uvedení jejího sídla, byť za těmito údaji následuje údaj o její organizační složce. Protože tento nedostatek brání pokračování v řízení, je soud povinen pokusit se zjednat nápravu postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. Podle ustanovení § 43 o. s. ř. soud postupuje také tehdy, jestliže v žalobě není jednoznačně vyjádřeno, zda byla za účastníka řízení označena (zahraniční) právnická osoba nebo její organizační složka. Jen tehdy, byla-li mimo jakoukoliv pochybnost za účastníka řízení označena samotná organizační složka, soud řízení podle ustanovení § 104 odst. 1, věty první o. s. ř. zastaví. V takovém případě jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť je zřejmé, že za účastníka byl označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1592/2013, ze dne 4. 12. 2014

24.02.2015 00:02

K prokázání právního zájmu vedlejšího účastníka řízení – pojišťovny

V případě sporu o plnění z odpovědnosti za škodu není nutné k prokázání právního zájmu vedlejšího účastníka řízení – pojišťovny – na výsledku zabývat se blíže obsahem pojistných podmínek. Detailní posuzování a výklad pojistných podmínek jde mimo rámec předmětu řízení; pro konstatování právního zájmu na výsledku řízení postačuje, je-li doloženo uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu mezi žalovaným a vedlejším účastníkem a prohlášení pojišťovny, že plnění za žalovaného podle této smlouvy v případě úspěchu žalobce nevylučuje, a takové plnění se jeví pravděpodobným.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4519/2014, ze dne 2. 2. 2015

09.01.2015 00:02

ÚS: K právu nezletilé osoby na účast v soudním řízení

V případě nezletilých dětí by pravidlem měl být závěr, že tyto nemají plnou procesní způsobilost ve smyslu § 20 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž opačný závěr lze přijmout pouze v konkrétních zcela výjimečných situacích a vždy je nutno jej řádně odůvodnit. Zohlednit je přitom třeba zejména individuální rozumovou a volní vyspělost konkrétního dítěte, neboť je to toto individuální hledisko, které je podstatné

Z pohledu ústavních práv nezletilých dětí je tak nutno zajistit, aby v soudním řízení, jehož jsou účastníky, požívaly dostatečné ochrany, která je zpravidla, není-li zde konflikt zájmů, zaručena jejich zastoupením zákonným zástupcem. Zároveň však musí být děti od jisté věkové hranice (která, jak vyplývá z nynějšího případu, nemůže být vyšší než 16 let) do řízení zapojeny a soudy nemohou komunikovat pouze s jejich zákonným zástupcem nebo opatrovníkem. Ať již se zapojení zákonných zástupců dětí bude dít postupem podle § 22, nebo § 23 občanského soudního řádu, je třeba, aby soud doručoval i takto zastoupenému nezletilému účastníkovi, aby tento mohl vykonávat své právo participovat na řízení, které se jej dotýká. Při použití § 23 občanský soudní řád doručování i nezletilému explicitně přikazuje [§ 50b odst. 4 písm. b)]. V případě postupu podle § 22 je nutno využít oprávnění v § 50b odst. 4 písm. e) občanského soudního řádu. Proto pokud je vydán platební rozkaz vůči šestnáctiletému účastníkovi řízení, je nutno jej doručovat jak samotnému účastníkovi řízení, tak jeho zákonným zástupcům.

Podání učiněné nezletilým účastníkem řízení, který nemá procesní způsobilost v plném rozsahu, není možno jednoduše ignorovat, ale musí být posouzeno prizmatem nejlepšího zájmu dítěte. Jinými slovy není relevantní pouze vůle zákonných zástupců, ale i vůle dítěte, kterou nelze zcela pominout.

V situaci, kdy z příslušných výpisů z evidence obyvatel soud zjistí, že nezletilý účastník řízení má bydliště shodné pouze s jedním rodičem, musí soud postupovat s ohledem na ústavní požadavek zvláštní ochrany dětí a mladistvých obezřetně. Lze totiž předpokládat, že to je právě tento rodič, který se primárně stará o všechny záležitosti dítěte, a tedy také o ochranu jeho práv. Proto soud, nemá-li jiné konkrétní poznatky o situaci v dané rodině, nesmí opomenout doručovat tomu zákonnému zástupci, který s nezletilým sdílí bydliště. Pouze platné doručení tomuto zákonnému zástupci může způsobit účinky s doručením spojené.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1041/14, ze dne 4. 12. 2014

29.12.2014 00:01

Určení neplatnosti smlouvy o zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu

Insolvenční zákon pro případ podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, omezil (v § 289 odst. 3) dobu, do které lze takovou žalobu podat (podle úpravy účinné do 31. prosince 2013 se tak mohlo stát do skončení insolvenčního řízení a podle úpravy účinné od 1. ledna 2014 lze takovou žalobu podat u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku). Určil také (pro dobu do 31. prosince 2013 v § 289 odst. 3 části věty za středníkem, ve spojení s § 159 odst. 1 písm. f/ a v době od 1. ledna 2014 v § 159 odst. 1 písm. f/), že jde o incidenční spor.

Tím, že příslušná ustanovení insolvenčního zákona omezují (vymezují) dobu, do které lze nejpozději podat takovou určovací žalobu a že předurčují (vymezením, že jde o incidenční spor) k projednání takové určovací žaloby v prvním stupni insolvenční soud, však žádným způsobem nemění ustálené judikatorní závěry, jež podmiňují úspěšnost určovací žaloby tohoto typu tím, že sporu se musí účastnit (ať již jako žalobci nebo žalovaní) všechny strany napadané smlouvy. Dodržení této podmínky (bez které musí být žaloba zamítnuta) je podle ustálené judikatury výlučně věcí žalobce, když soud v dotčeném směru nemá poučovací povinnost.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 79/2014, ze dne 27. 11. 2014

21.11.2014 00:02

ÚS: Ochrana nejlepšího zájmu dítěte kolizním opatrovníkem

Analytická právní věta

Soulad s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a s čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby soud umožnil dítěti účastnit se jednání a vyjádřit se k věci, přičemž ani ustanovení kolizního opatrovníka nezbavuje soud povinnosti zapojit dítě do řízení, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem; případné omezení uvedených práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte.


PRÁVNÍ VĚTY

Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3304/13 ze dne 19. února 2014 dospěl k závěru, že „pokud soud ustanovuje dítěti jako straně sporného občanskoprávního řízení opatrovníka, měl by zpravidla s ohledem na nejlepší zájem dítěte ustanovit advokáta. Zároveň ustanovení opatrovníka nezbavuje soud povinnosti dítě do řízení zapojit, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Soud mu musí umožnit účastnit se jednání a k věci se vyjádřit. Případné omezení těchto práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte.“ Těmito principy se obecné soudy v projednávaném případě neřídily, čímž porušily právo nezletilých na projednání věci v jejich přítomnosti a právo být slyšení v každém soudním řízení, které se jich dotýká, garantované v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3305/13, ze dne 15. 10. 2014

23.10.2014 00:02

Vedlejší účastník řízení jako svědek v témže řízení

Vedlejší účastník je třetí osobou v řízení, a proto v témže řízení může vypovídat jako svědek.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3851/2013, ze dne 28. 8. 2014

17.09.2014 00:00

Vedlejší účastenství v řízení o tzv. akcionářské žalobě po prohlášení konkursu

Osoba, která podala před prohlášením konkursu na majetek společnosti za společnost tzv. akcionářskou žalobu podle § 182 odst. 2 obch. zák. a zastupovala ji v soudním řízení, má poté, co byl na majetek společnosti prohlášen konkurs a po návrhu insolvenční správkyně na pokračování v řízení se insolvenční správkyně stala žalobkyní namísto původně žalující společnosti podle § 264 odst. 1 insolvenčního zákona, právní zájem na výsledku řízení, jenž je podmínkou pro vedlejší účastenství ve smyslu § 93 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1839/2014, ze dne 28. 7. 2014

01.08.2014 00:02

ÚS: Přepjatý formalismus ve vztahu k označení účastníka řízení

Svévolné odmítnutí přístupu k soudu (denegatio iustitiae) spočívá též v restriktivním či „přepjatě formalistickém“ výkladu procesních pravidel. Tak tomu je i v případě, kdy soud zastaví řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.), spočívajícího v nezpůsobilosti žalobce být účastníkem řízení, a to za situace, kdy soud neučinil žádná opatření směřující k odstranění nedostatků či pochybností v identifikaci žalobce (§ 43 odst. 1 a § 104 odst. 2 o. s. ř.). K zastavení řízení navíc došlo až 20 měsíců po podání žaloby a poté, co soud s takto označeným žalobcem od počátku řízení jednal jako s aktivně legitimovaným účastníkem. Tímto zcela překvapivým a formalistickým postupem, ústícím do vydání usnesení o zastavení řízení, krajský soud odepřel stěžovateli právo domáhat se ochrany svých práv soudní cestou (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 475/13, ze dne 24. 6. 2014

22.03.2014 23:27

Rc 118/2012

Řízení o určení věcného břemene ve prospěch panující nemovitosti, která je předmětem spoluvlastnictví, se musí účastnit všichni její spoluvlastníci. Nechtějí-li někteří z nich vystupovat jako žalobci, musí být označeni jako žalovaní.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2871/2010)

20.03.2014 00:03

ÚS: K právu dítěte na účast při jednání soudu

Pokud soud ustanovuje dítěti jako straně sporného občanskoprávního řízení opatrovníka, měl by zpravidla s ohledem na nejlepší zájem dítěte ustanovit advokáta. Zároveň ustanovení opatrovníka nezbavuje soud povinnosti dítě do řízení zapojit, pokud to není v rozporu s jeho nejlepším zájmem. Soud mu musí umožnit účastnit se jednání a k věci se vyjádřit. Případné omezení těchto práv dítěte musí být vždy řádně odůvodněno právě s ohledem na nejlepší zájem dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3304/13, ze dne 19. 2. 2014

02.09.2013 00:01

Účastenství v řízení o určení, že navrhovatel je společníkem s.r.o.

Rozhodnutí o návrhu na určení, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným, řeší celý obsah a dosah sporného právního vztahu a vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu – tj. společnosti, osob, které jsou jako společníci společnosti zapsány v obchodním rejstříku a osob, které se tohoto postavení domáhají.

Okruh účastníků v takovém řízení je obdobný okruhu účastníků v řízení o určení, že navrhovatel je členem družstva, který Nejvyšší soud určil např. v usnesení sp. zn. 29 Cdo 4323/2009 (jeho závěry, byť se týkají určení členství v družstvu, jsou obdobně použitelné též v případě určení, že navrhovatel je společníkem společnosti s ručením omezeným). Z povahy věci se rozumí, že v řízení o tom, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným, bude jednáno i o právech a povinnost příslušné společnosti; ta se tak musí řízení účastnit.

Jestliže se společnost řízení neúčastní, resp. soud ji jako účastníka do řízení postupem podle § 94 odst. 3 o. s. ř. nepřibral, přestože je jednáno taktéž o jejích právech a povinnostech, trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 488/2012, ze dne 13. 8. 2013

17.08.2013 11:26

Rc 72/2012

Je-li žalobcem v žalobě za žalovaného označen pouze orgán státu (kraje, obce), přičemž se z jiných částí žaloby podává, že směřuje vůči státu (kraji, obci), je na místě takový stav posoudit jako vadu žaloby ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. Je-li pak žalobcem posléze zjednána náprava spočívající v označení žalovaného jako České republiky (kraje, obce), lze odtud usuzovat na původně vadnou žalobu (§ 43 o. s. ř.), kterou žalobce sám zhojil.

(Usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011)

19.06.2013 00:00

K vedlejšímu účastenství ve sporu vyvolaném insolvenčním řízením

Vedlejší účastenství nelze ani ve sporu vyvolaném insolvenčním řízením založit a udržet proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 9/2013, ze dne 30. 5. 2013

06.06.2013 00:01

K účastenství v řízení o určení vlastnictví zůstavitele ke dni úmrtí

Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.); z toho vyplývá, že výrok rozsudku o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, je závazný jen pro účastníky řízení a nikoliv pro ty dědice, kteří se tohoto řízení nezúčastnili. Pak nemůže být plně závazný ani pro soud v dědickém řízení; ostatní dědicové by totiž mohli vlastnické právo zůstavitele zpochybňovat a nebylo by vůči nim možné vyjít z toho, že o něm bylo již rozhodnuto. Proto účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musejí být známí dědicové; pokud účastníky nejsou, nemá žalobce na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 585/2012, ze dne 7. 5. 2013

14.02.2013 00:00

K účastenství v řízení o vyklizení manželů po zániku společného nájmu bytu

Právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívá v tom, že svědčí oběma manželům společně a nedílně. Tato nedílnost se projevuje i v tom, že ve sporech s jinými osobami, týkajících se výkonu práva společného nájmu bytu, mají manželé jako společní nájemci v řízení postavení tzv. nerozlučných společníků ve smyslu ustanovení § 91 odst. 2 o.s.ř. Manželé jako společní nájemci (vlastníci) bytu, mají postavení nerozlučných společníků ve smyslu § 92 odst. 2 o.s.ř. i v řízení o žalobě na splnění povinnosti strpět výkon práva (třetí osoby) v bytě bydlet do zajištění bytové náhrady.

Od uvedených závěrů nemá Nejvyšší soud důvodu odchýlit se ani v projednávané věci a zastává názor, že se uplatní i v řízení o vyklizení manželů po zániku jejich práva společného nájmu bytu manžely, kteří nejsou povinni předmětný byt vyklidit, dokud pro ně nebude zajištěna odpovídající bytová náhrada, přičemž mají nárok jen na jednu bytovou náhradu (srov. § 712 odst. 6 obč. zák.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2813/2012, ze dne 23. 1. 2013

19.10.2012 00:00

ÚS: Náhrada nákladů řízení v případě nerozlučného společenství

Argumentace vrchního soudu o nerozlučném společenství prvého žalovaného a stěžovatele ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř, ve vztahu k nákladům odvolacího řízení je zcela přiléhavá, odpovídá ustálené judikatuře obecných soudů, a proto v sobě neobsahuje žádný prvek překvapivosti, jak tvrdí stěžovatel. Za překvapivé by naopak bylo možno označit rozhodnutí, pokud by odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení v intencích názoru stěžovatele. Byl to stěžovatel, který tím, že v konkurzním řízení zpochybnil pravost pohledávky, vyvolal incidenční řízení a je proto na místě, aby nesl důsledky tohoto svého neúspěchu ve věci. Pokud v konkurzním řízení zaujal uvedený postoj, musel si být vědom důsledků, které jsou s tím spojeny. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani fakt, že sám nepodal odvolání do rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť vzniku nerozlučného společenství se správcem konkurzní podstaty si musel být vědom, stejně jak si musel být vědom zákonné úpravy, podle níž ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení (viz § 25a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání). Z povahy nerozlučného společenství vyplývá, že úkony jednoho ze společníků prospívají ostatním a současně všechny společníky zavazují. Z nečinnosti nerozlučných společníků vyplývají následky jen tehdy, nevykoná-li nikdo z nich potřebný úkon. V rámci institutu nerozlučného společenství je třeba odlišovat, které úkony může každý z nerozlučných účastníků činit sám bez ohledu na postoj ostatních k němu a které úkony mohou činit pouze všichni nerozluční společníci. V tomto směru platí zásada, že každý z nerozlučných společníků smí samostatně jednat jen tam, kde tak tomu je ku prospěchu společného práva nebo povinnosti z pohledu zájmu všech nerozlučných společníků, avšak u ostatních úkonů platí zásada jednomyslnosti. Podá-li některý ze společníků např. odvolání, je takový procesní úkon účinný i vůči těm společníkům, kteří byli nečinní a proto soud v odvolacím řízení musí postupovat stejně, jako by odvolání podali všichni.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1529/08, ze dne 05.09.2012

26.06.2012 00:00

K zániku způsobilosti občanského sdružení být účastníkem řízení

Rozhodnutí příslušného orgánu občanského sdružení o dobrovolném rozpuštění bez právního nástupce a oznámení tohoto rozhodnutí příslušnému ministerstvu nemají sama o sobě za následek okamžitý zánik způsobilosti sdružení být subjektem práv a povinností a tím ani zánik způsobilosti být účastníkem občanskoprávního řízení.

Zákon o sdružování neobsahuje zvláštní úpravu majetkového vypořádání v souvislosti se zánikem sdružení, proto se likvidace občanského sdružení řídí přiměřeně ustanoveními § 70 až 75b obch. zák. Jestliže se soudy nižších stupňů nezabývaly tím, zda v případě žalovaného občanského sdružení již byl řádně ukončen proces likvidace (v jehož rámci zejména mají být známí věřitelé informováni o vstupu žalovaného do likvidace, ostatní věřitelé mají příležitost přihlásit své pohledávky a případně mají právo na podíl na likvidačním zůstatku), který je nezbytný k řádnému zániku občanského sdružení, nelze jednoznačně dospět k závěru, že žalované občanské sdružení skutečně zaniklo. Jednostranné prohlášení žalovaného občanského sdružení (Ministerstvu vnitra ČR), že veškeré jeho záležitosti byly vypořádány a že nemá žádný majetek, nepostačuje pro závěr o zániku občanského sdružení. Rovněž následný výmaz občanského sdružení z registru Ministerstva vnitra ČR, který má pouze deklaratorní charakter, není pro závěr o zániku občanského sdružení (a tím i pro ztrátu způsobilosti být účastníkem řízení) rozhodný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3546/2011, ze dne 26. 4. 2012

11.05.2012 00:00

K tzv. alternativnímu hromadění žalob proti více osobám

Nemá-li žalobce potřebnou jistotu o tom, která z více osob má ve věci tzv. pasivní legitimaci, zákon mu umožňuje podat žalobu proti všem v úvahu přicházejícím osobám; také v tomto případě ovšem platí, že musí být ze žaloby patrno, jaká práva uplatňuje proti každému ze žalovaných, popřípadě že požaduje po více (všech) žalovaných poskytnutí plnění solidárně (společně a nerozdílně) nebo tak, že plněním některého ze žalovaných zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost ostatních.

Požadovala-li žalobkyně zaplacení částky po "žalované 1) nebo žalované 2)", představuje její procesní úkon podle svého obsahu tzv. alternativní hromadění žalob proti více osobám, které ve svých důsledcích neumožňuje spolehlivě stanovit, kdo je účastníkem řízení na straně žalované. Občanský soudní řád takovéto "alternativní" označení žalovaných nepřipouští. Žaloba, kterou by se žalobce domáhal, aby mu stejnou povinnost splnilo alternativně více žalovaných, by byla z hlediska ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. neurčitá a pokud by ani postupem podle § 43 o. s. ř. tato vada nebyla odstraněna, musel by soud žalobu odmítnout. Proto je rovněž nepřípustné provádět změny v okruhu účastníků, které by vedly k alternativnímu hromadění žalob.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2042/2010, ze dne 19. 4. 2012

01.05.2012 23:59

Rc 20/2012

Soud, který rozhoduje o nárocích dítěte na výživné v řízení, které sice začalo ještě v době nezletilosti dítěte, ale končí už v době, kdy dítě nabylo zletilosti, rozhodne o jeho nároku na výživné i za dobu zletilosti podle stavu ke dni rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Okruh účastníků je pro část řízení týkající se výživného na dobu po dosažení zletilosti dítěte sice užší o rodiče, vůči kterému návrh zletilého dítěte nesměřuje, avšak tento rodič se řízení dále účastní, protože se v něm rozhoduje i o výživném dítěte za dobu do jeho zletilosti.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1065/2010)