// Profipravo.cz / Nekalá soutěž

Nekalá soutěž

05.03.2015 00:02

K porušování práv z průmyslového vzoru

Pokud se týká k výkladu pojmu „informovaný uživatel“, jehož pohled je zásadní pro vyřešení otázky, zda dochází k porušování práv z průmyslového vzoru, je třeba konstatovat, že ochranu může mít pouze takový zapsaný průmyslový vzor, který nevyvolává u informovaného uživatele odlišný celkový dojem. Vychází se při tom z celkového dojmu podobnosti dvou řešení a nehledí se na rozdíly v podrobnostech. Celkový dojem informovaného uživatele se může lišit od dojmu, kterým průmyslový vzor působí na běžného spotřebitele, neboť informovaný uživatel si může všimnout rozdílů, které pro běžného spotřebitele nejsou vůbec patrné.

Pojem „informovaný uživatel“ lze chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví, a kdy přívlastek „informovaný“ naznačuje, že uživatel, ačkoli není návrhářem či technickým odborníkem, zná různé průmyslové vzory existující v dotyčném odvětví, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto průmyslové vzory obvykle obsahují, a v důsledku svého zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání relativně vysoký stupeň pozornosti.

Dovolatelce lze přisvědčit, že pojem „informovaný uživatel“ nelze v žádném případě ztotožňovat s pojmem průměrný spotřebitel, popř. běžný uživatel, běžný spotřebitel, konečný spotřebitel, apod., neboť jde o termíny kvalitativní rozdílné. Odlišný celkový dojem je nutné poměřovat očima informovaného uživatele, nikoli např. běžného spotřebitele, neboť u informovaného uživatele se předpokládá, že je schopen si všimnout určitých rozdílů posuzovaných průmyslových vzorů, které u něho vyvolají odlišný celkový dojem. Při právním posouzení odvolací soud pochybil, považoval-li za „informovaného uživatele“ tzv. průměrného spotřebitele (tj. běžného spotřebitele či běžného uživatele) a nekladl vůbec důraz právě na informovanost „informovaného uživatele“, na jeho znalosti a osobní zkušenosti, na jeho zvláštní pozornost či zvláštní ostražitost.

Pro posouzení, zda dochází k porušování práv z průmyslového vzoru žalobce, je důležitý celkový dojem podobnosti dvou řešení (výrobků žalobce a žalované) a nikoli skutečnost, že lze zjistit rozdíly v podrobnostech. Soud měl objektivně posoudit celkový dojem předmětných výrobků (v tomto případě interiérových dveří) a řádně při tom rozlišit, zda posuzované výrobky žalované mají podstatné odlišné prvky, které ve svém souhrnu vytváří u informovaného uživatele celkově odlišný dojem ve vztahu k výrobkům a průmyslovému vzoru žalobce, či zda se jedná pouze o nepodstatné detaily, jichž si informovaný uživatel (s jeho znalostmi, osobními zkušenostmi, při jeho zvláštní pozornosti či zvláštní ostražitosti) ani nepovšimne. Vzhledem k tomu, že odvolací soud chybně nepoměřoval odlišný celkový dojem předmětných dveří žalobce a žalované z pohledu informovaného uživatele, Nejvyšší soud považuje závěr odvolacího soudu, že výrobky žalované spadají do rozsahu ochrany průmyslového vzoru žalobce a porušují práva žalobce, za nesprávný.

S ohledem na tato pochybení v právním posouzení věci je nutno považovat za nesprávné také rozhodnutí odvolacího soudu, že jednání žalované naplňuje současně i všechny zákonné podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. a je jednáním nekalosoutěžním.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2887/2013, ze dne 25. 11. 2014

19.11.2014 00:01

Nekalá soutěž srovnáváním cen soutěžitelů v různých časových obdobích

Dovolací soud na rozdíl od obou nižších soudů považuje předmětné jednání žalované vůči průměrným spotřebitelům za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže (pro nepravdivost a klamavost srovnání výrobků žalované s výrobky jiných výrobců, tedy i s výrobky žalobkyně) a které zároveň je způsobilé přivodit újmu žalobkyni (spočívající v poškození její dobré pověsti, ztrátě rozlišovací způsobilosti jejího produktu a ztrátě prestiže). Dovolací soud dospěl k závěru, že v daném případě se jednalo o snahu žalované o klamání spotřebitele, neboť ve srovnávacích tabulkách cen žalovaná uvádí porovnávaná data tak, že jednoznačně vychází ve prospěch žalované; spotřebitelé se tak mohou mylně domnívat, že srovnávané ceny, byť uvedené k rozdílným datům, jsou cenami stále aktuálními a jejich objektivní srovnání je možné. Žalovaná tak zcela záměrně působila vůči jisté skupině spotřebitelů – zejména vůči bývalým klientům žalobkyně, s nimiž jednatel žalované navázal kontakt a za využití prospektů žalobkyně se pokoušel u nich vzbudit dojem, že se jedná o navazující činnost žalobkyně. Přitom lze považovat za rozpor s dobrými mravy soutěže a jednáním klamavé reklamy, pokud soutěžitel při zahájení své podnikatelské činnosti naznačuje či předstírá návaznost své činnosti na dosavadní činnost jiného soutěžitele.

Předmětné jednání žalované považuje tedy dovolací soud za jednání, které naplňuje všechny tři základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže. Dovolací soud v jednání žalované spatřuje nekalé soutěžní jednání zejména v podobě tzv. free riding (tzv. neoprávněné „vezení se” na výkonech soutěžitelových, zde na výkonech žalobkyně), které lze subsumovat pod generální klauzuli nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.).

Vyvolání nebezpečí záměny výrobků žalobkyně a žalované podle § 47 obch. zák. a parazitování na pověsti žalobkyně podle § 48 obch. zák. spatřuje dovolací soud zejména v tom, že žalovaná na svých internetových stránkách a v obsahu dodávky šíří informace o cenách podobných produktů žalované a žalobkyně, přičemž srovnání nelze považovat za objektivní; navíc žalovaná k distribuovanému zboží přikládá katalog žalobkyně, čímž se snaží vyvolat dojem o vzájemném propojení účastníků, případně i tímto parazitovat na pověsti žalobkyně. Dovolací soud spatřuje v jednání žalované klamavou reklamu podle § 45 obch. zák. i nepřípustnou srovnávací reklamu ve smyslu § 50a odst. 2 obch. zák., když žalovaná zveřejňovala srovnávací tabulku produktů v různých časových obdobích. Cenová reklama, přestože s pravdivými údaji, byla tím klamavá, srovnání cen nebylo objektivní, což je namístě považovat za nepřípustnou srovnávací reklamu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2000/2013, ze dne 22. 10. 2014

17.04.2014 00:01

Ke vzniku práva předchozího uživatele podle § 10 odst. 2 ZOZ

Právo předchozího uživatele podle § 10 odst. 2 ZOZ může vzniknout, aniž by měl uživatel v rozhodné době podnikatelské oprávnění a aniž by existovala služba či zboží, které se označuje nezapsaným označením.

Byť v komentáři k § 10 odst. 2 ZOZ je za oprávněný subjekt označen podnikatel, který před podáním přihlášky ochranné známky v České republice uváděl na trh stejné nebo podobné zboží opatřené stejným nebo podobným označením, pokud toto označení nemá jen místní dosah, není důvod se domnívat, že by tímto oprávněným subjektem nemohl být i subjekt, který jedná v rámci přípravy své podnikatelské činnosti. Bylo by proti smyslu soukromého práva, aby znesnadňovalo vstup různých subjektů na trh tím, že by neposkytovalo jejich nezapsaným označením stejnou ochranu, jakou poskytuje nezapsaným označením subjektů již na trhu působícím. Skutečnost, že služba, která je propagována pod určitým nezapsaným označením, začne být poskytována teprve v budoucnu, tak nehraje z hlediska § 10 odst. 2 ZOZ roli. Z obdobných důvodů lze považovat za nesprávný i názor, že užívání nezapsaného označení není v souladu s právem České republiky, pokud uživatel takového označení nemá živnostenské oprávnění ke službě, jež nezapsané označení označuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2044/2013, ze dne 20. 2. 2014

20.02.2014 00:01

Oprávněné použití ochranné známky dle § 10 odst. 1 písm. c) zák. č. 441/2003 Sb.

I. Ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách je možné aplikovat nejen na ochranné známky, ale i na označení vycházející z ochranné známky, pokud jsou užita v souladu s tímto ustanovením.

II. Ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách má kogentní povahu, nelze se od něj odchýlit ani dohodou stran. V případě, že jsou naplněny podmínky § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách, tak není možné platně sjednat, že po ukončení smlouvy nebude nadále jeden soutěžitel – účastník smlouvy užívat ochranné známky a loga ve smlouvě vymezené (přičemž nehraje roli, zda druhá smluvní strana je či není majitelem ochranné známky či loga). Ujednání, které by takovou povinnost obsahovalo, by bylo neplatným dle § 39 občanského zákoníku 1964 pro rozpor se zákonem.

III. Je nepochybné, že pro informování zákazníka o prodeji automobilů příslušné značky je nutné používat takové označení, pod jakým jsou tyto automobily uváděny na trh. Je-li takové označení chráněno jako ochranná známka, je užití takové ochranné známky nezbytné k informování zákazníka. Užívání ochranné známky v různých variantách v/a na prodejně je běžnou praxí i u neautorizovaných prodejen (nejen) automobilů. Pokud takové užívání splňuje další podmínky § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách (zejména soulad s obchodními zvyklosti, dobrými mravy a pravidly soutěže – takový nesoulad by mohl nastat například v případě, kdy by užívání ochranné známky mohlo vyvolat klamný dojem o napojení na majitele ochranné známky), jde o užívání oprávněné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2912/2011, ze dne 18. 12. 2013

20.02.2014 00:01

Teritoriální rozsah trhu pro účely posouzení získání příznačnosti označení

Trh, na kterém je možno získat příznačnost označení, je třeba hodnotit s ohledem na dostupnost příslušných provozoven pro zákazníky a s ohledem na charakter zboží.

Automobily značky Lexus, které jsou předmětem prodeje a servisu žalované a smluvních partnerů žalobkyň (autorizovaných prodejců), lze považovat za zboží luxusního charakteru, pro jehož získání je potenciální zákazník ochoten podstoupit delší cestu, než pro zboží obyčejné. S ohledem na volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu v členských zemích Evropské unie nejsou takovému potenciálnímu zákazníku kladeny překážky, aby požadované luxusní zboží získal na prodejních místech, která leží mimo území České republiky, ale jsou tomuto zákazníku např. geograficky bližší. V posuzovaném případě by tedy příznačnost označení používaných žalobkyněmi, resp. jejich smluvně vázanými autorizovanými prodejci, měla být posuzována alespoň na trhu střední Evropy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2912/2011, ze dne 18. 12. 2013

27.11.2013 00:00

K posouzení zaměnitelnosti a klamavosti obchodní firmy

Slovní spojení „exekuční kancelář“ může být vykládáno průměrným spotřebitelem i při zachování rozumné míry pozornosti a opatrnosti tak, že se jedná o výkon exekutora pověřeného exekutorským úřadem. Pokud bylo v obchodní firmě použito výrazu „exekuční“ a s ním i výrazu „kancelář“, nelze vyloučit, že takto zapsaná firma mohla vyvolat u spotřebitele nebezpečí záměny (podle § 47 obch. zák.) a mohla být považována za klamavé označení služeb žalované (podle § 46 obch. zák.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2960/2012, ze dne 30. 9. 2013

09.10.2013 00:00

Zdržovací nároky proti budoucímu nekalosoutěžnímu jednání

Zdržovací nároky mají preventivní povahu, protože směřují jak proti závadnému nekalosoutěžnímu jednání, které rušitel již započal a dosud v něm pokračuje, tak proti jednání, u něhož vzhledem k soustavnosti hrozí, že v něm pokračováno bude. Současně mohou směřovat proti jednání, u nějž je důvodná obava, že k němu dojde, i když nepůjde o soustavné jednání. Zdržovacím nárokem, který obecně směřuje do budoucna, má být zabráněno nejen v pokračování protiprávního stavu, ale i v opakování protiprávního jednání, jež bylo jeho příčinou. Zdržovacím nárokem se poškozený brání proti tomu, aby se jednání, jímž jsou poškozena jeho práva, opakovalo, nebo aby bylo pokračováno v jednání, které představuje zásah do jeho práv, popř. odvrací hrozbu, že by k takovému zásahu mohlo dojít. Při rozhodování o zdržovacím nároku není třeba prokázat plánování nebo konkrétní připravování pokračování v závadném jednání žalované. Pouhá hrozba závadného jednání k uložení zdržovacího nároku v tomto případě postačuje.

Při rozhodování o zdržovacím nároku je navíc nutné přihlížet k tomu, zda k protiprávnímu jednání již v minulosti došlo, či zda se jedná pouze o hrozbu vzniku protiprávního jednání v budoucnu. Pokud již k protiprávnímu jednání jednou došlo, pak je pravděpodobnost jeho opakování vyšší, resp. nelze závadné jednání bez dalšího vyloučit. Jinak by bylo možné posuzovat situaci, kdyby ke stažení zaměnitelných výrobků došlo ještě před podáním žaloby a žalovaná se zavázala v závadném jednání již nepokračovat. Pokud by k upuštění od závadného jednání došlo dobrovolně, tj. bez donucení podáním žaloby a probíhajícím soudním řízením a po dohodě s žalobkyní, bylo by možné předpokládat, že hrozba závadného jednání odpadla. Dobrovolné stažení výrobků z trhu žalovanou po dohodě se žalobkyní by svědčilo o vědomí žalované o zaměnitelnosti výrobků a nekalosoutěžním jednání, kterého se dopustila.

O takový případ se však v řešeném sporu nejedná. Odvolací soud danou věc posoudil tak, že žalobu zamítl z toho důvodu, že v době rozhodování soudu žalovaná již dané obaly stáhla z prodeje v průběhu řízení před soudem prvního stupně, tj. že sama upustila od závadného jednání. Jak vyplývá z výše uvedeného, tento závěr pro zamítnutí zdržovacího nároku nepostačuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2939/2011, ze dne 24. 7. 2013

20.06.2013 00:00

K rozsahu újmy hrozící z nekalosoutěžního jednání

Pro kvalifikaci nekalé soutěže se vyžaduje pouhá způsobilost jednání přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům, vznik újmy není nutný. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 582/2011, ze dne 25. 4. 2013

04.06.2013 00:00

Provádění reklamní činnosti v blízkosti provozovny jiného soutěžitele

I. Jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, jestliže žalovaná opakovaně využila soutěžního výkonu žalobkyně, která uspořádala na vlastní náklady reklamní akci s cílem nalákat zákazníky k objektu žalobkyně. Efekt akcí pořádaných žalobkyní tak mohl být snížen tím, že žalovaná v bezprostřední blízkosti provozovny žalobkyně (na jejím parkovišti, resp. na pozemcích oprávněně užívaných žalobkyní na základě nájemní smlouvy) rozdávala letáky se slevovými kupony na své zboží, a tak žalovaná částečně využila efekt žalobkyní pořádané reklamní akce pro sebe. Nekalosoutěžním jednáním je tedy především to, že žalovaná využila situace, že se žalobkyni za vynaložení značných finančních nákladů podařilo nashromáždit velké množství potenciálních zákazníků ke své provozovně se zájmem o zboží žalobkyně, které tak mohla oslovit se svou nabídkou podobného zboží i žalovaná.

II. Zakázat provozovat reklamní aktivity konkurence je přirozeně možné na pozemcích ve vlastnictví soutěžitele, resp. na pozemcích, k nimž má užívací právo. Právo zakázat tyto aktivity na pozemcích užívaných oprávněně soutěžitelem vyplývá ze samotné povahy vlastnického práva či odvozeného práva nájemního rozhodovat o tom, kdo má právo se na pozemcích pohybovat a za jakým účelem (samozřejmě s výjimkou zákonných důvodů omezení vlastnického práva). Soutěžitel má právo, aby v jeho provozovně a přilehlých prostorách, jež mu po právu slouží k zajištění provozu obchodu (a slouží jeho zákazníkům), nepodnikal bez jeho souhlasu jiný soutěžitel (včetně provádění reklamy).

Totéž se však již netýká pozemků, k nimž soutěžiteli nenáleží vlastnické či užívací právo a na nichž neprovozuje svoji podnikatelskou činnost. Není možné, aby si na ostatních pozemcích soutěžitelé vůči sobě vymezovali „ochranné pásmo“ a v tomto pásmu zakazovali podnikání jiných soutěžitelů. Takový zákaz by znamenal nepřiměřené omezení práva na podnikání ve smyslu článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1909/2011, ze dne 24. 4. 2013

07.05.2013 00:00

K posuzování nekalé soutěže; k trvání ochrany před nekalosoutěžním jednáním

I. Při posuzování konkrétních jednání jako jednání nekalé soutěže je vždy nutné dodržovat stanovený postup - v prvé řadě se soud musí detailně zabývat otázkou naplnění základních podmínek nekalé soutěže (podle generální klauzule - § 44 odst. 1 obch. zák.), až následně, lze-li určité jednání považovat podle generální klauzule za nekalosoutěžní, zkoumáním podmínek zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže (pojmenované skutkové podstaty upravené v § 45 až 52 obch. zák.).

II. Znak rozporu s dobrými mravy soutěže není pro určité jednání znakem trvalým (zejména v případech, kdy má právo proti nekalé soutěži umožnit jednomu soutěžiteli monopolní postavení na trhu); účelem a smyslem ochrany před jednáním nekalé soutěže není zakonzervovat určitý stav a tím jednou provždy zaručit předstih tomu, kdo s novým významným řešením přišel na trh.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1757/2012, ze dne 26. 3. 2013

03.10.2012 00:01

K rozsahu zdržovacích nároků ve věcech nekalé soutěže

Odvolací soud dospěl k závěru, že i když by reklamní spoty mohly splňovat znaky skutkové podstaty generální klauzule, nelze zdržovacím nárokům vyhovět, jelikož povinnosti obsažené ve zdržovacích nárocích nelze žalovaným uložit, neboť se jedná o jednotlivá reklamní sdělení vytržená z kontextu, bez přímé vazby na ten který konkrétní reklamní spot. Uplatněné zdržovací nároky tak nepostihují podstatu jednání žalovaných, a proto jsou podle odvolacího soudu nepřípustné.

Dovolací soud má na rozdíl od soudu odvolacího za to, že zdržovací nároky podstatu tvrzeného nekalosoutěžního jednání žalovaných vystihují. Žalobkyně nespatřovala nekalosoutěžní jednání žalovaných v uvádění samotných reklamních spotů jako takových, ale mnohem spíše v uvádění sdělení, která byla součástí těchto spotů. Požadované zdržovací nároky tedy žalobkyně neomezila na zdržení se uvádění určitých konkrétních reklamních spotů, avšak konkretizovala ho na v nich prezentovaná sdělení, která považovala vůči ní za nekalosoutěžní. Ve svém žalobním zdržovacím nároku se tudíž nezaměřila striktně jen na identické jednání žalovaných, kterého se již v minulosti dopustily, ale naopak se snažila pod něj zahrnout i veškerá v budoucnu hrozící a v jádru stejná nekalosoutěžní jednání.

V projednávané věci byla podstatou tvrzeného nekalosoutěžního jednání propagace minerálních vod za použití sdělení, že některé minerální vody mají mnoho magnesia, případně hořčíku a takové minerální vody je třeba střídat, že vysoký obsah magnesia, případně hořčíku, v lidském těle může způsobit necitlivost nebo apatii. Nebylo podstatné, prostřednictvím kterého konkrétního reklamního spotu byla tato sdělení spotřebitelům předkládána. Snahou žalobkyně nebylo, aby se žalované zdržely uvádění určitého konkrétního reklamního spotu, avšak to, aby se v budoucnu zdržely všech obdobných (v jádru stejných) informací týkajících se možného neblahého vlivu magnesia na lidský organismus při propagaci svých výrobků (minerálních vod). Není přitom rozhodné, jakou formu propagace by žalované případně zvolily, zda reklamní spot v televizi či např. v rádiu nebo jiném mediu. Proto Nejvyšší soud považuje formulaci zdržovacího nároku žalobkyní za nejen přípustnou, ale dokonce i případnou. Bylo by neúčelným držet se striktně pouze toho konkrétního jednání, které bylo podnětem k podání žaloby. Pak by mohly žalované své jednání jen mírně modifikovat a pokračovat tak v nekalé soutěži. Závěr odvolacího soudu o nepřípustnosti uplatněných zdržovacích nároků tudíž není správný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4669/2010, ze dne 28. 8. 2012

03.10.2012 00:00

K úpravě znění navržené omluvy za nekalosoutěžní jednání

Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal; překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhal, může jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

Soud tak může upravit znění navržené omluvy za nekalosoutěžní jednání tak, aby odpovídala prokázanému závadnému jednání žalovaného a smyslu institutu omluvy jako takovému. Může tedy vypustit určité slovní spojení či celou větu či znění omluvy zkonkretizovat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4669/2010, ze dne 28. 8. 2012

11.07.2012 00:01

K nekalosoutěžnímu užívání ochranné známky

Pro posouzení možného střetu právní úpravy ochranných známek a práva nekalé soutěže je nutné vycházet ze vzájemného poměru komplementarity obou úprav. Každou z těchto právních úprav je nutné posuzovat samostatně jako právní úpravy stejné právní síly. Soudní praxe je přitom jednotná v tom, že jednáním proti dobrým mravům soutěže a tedy jednáním nekalosoutěžním, proti němuž se dotčený má právo bránit, může být i užití zapsané ochranné známky.

Na vzájemný vztah těchto dvou úprav je tedy nutné nahlížet tak, že pokud vlastník starší ochranné známky využívá svého práva k ochranné známce v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže tak, že jeho jednání je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům, je možné mu dle § 53 obch. zák. uložit zdržovací povinnost ve vztahu k jeho ochranné známce, stejně jako povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydat bezdůvodné obohacení.

Ze skutkového stavu zjištěného v posuzované věci lze dospět k závěru, že žalobkyni MAFRA, a.s. je nutné přiznat právní ochranu poskytnutou v souladu s ustanoveními o nekalé soutěži navzdory existenci starších materiálních práv žalované Mladá fronta a.s. k označení „Mladá fronta“, jelikož vydáváním týdeníku Mladá fronta PLUS žalovaná začala užívat ochrannou známku v rozporu s dobrými mravy soutěže.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4948/2010, ze dne 30. 5. 2012

13.04.2012 00:00

ÚS: Svoboda projevu výkonného umělce

Komerčním projevům je totiž poskytována nižší míra ochrany než projevům s veřejným přesahem. Platí přitom, že projev by v zásadě neměl být považován za komerční, pokud se týká věcí veřejných. Jinak řečeno, pokud se projev netýká pouze ekonomických (soutěžních) důvodů (motivů), je špatné jej pokládat za komerční projev (srov. Barendt, E.: Freedom of Speech. Oxford: Oxford University Press, 2007, s. 397). Existuje totiž veřejný zájem na tom, aby měl každý možnost participovat v celospolečenské diskusi svými hodnotícími soudy. Na druhou stranu i v případě projevů s veřejným přesahem existují faktory, které jejich ochranu snižují. Podle právní teorie jsou základními kritérii pro posouzení legitimity projevu zejména cíle a motivy projevu, racionální základ projevu, způsob a forma prezentace názorů či informací, zacílení na konkrétní výrobek či výrobce, zveřejňování informací v rozporu se smluvními závazky apod. Kombinací těchto kritérií pak lze posoudit, zda cílem projevu je spíše přispět k veřejné debatě, byť s možnými vedlejšími komerčními důsledky, nebo jde o skrývané, ryze komerční cíle (srov. Bartoň, M.: Svoboda projevu: principy, garance, meze. Praha: Leges, 2010, s. 94n.). Z toho vyplývá, že v případě konfliktu svobody projevu s hospodářskou, resp. nekalou soutěží není rozhodující to, že nekalá soutěž představuje delikt objektivní povahy, u které se nevyžaduje zavinění (srov. Pokorná, J. a kol. Obchodní zákoník – komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 199), ale vždy je třeba zkoumat charakter příslušného projevu jako celku (nikoliv jednotlivé výroky izolovaně), a to s ohledem na cíle, které daný projev sledoval. Pokud se projev jako celek, resp. inkriminovaný výrok týká věcí veřejných, je ochrana nekalé soutěže zeslabena, ba dokonce může být zcela vyloučena.

Stěžovatel je ke své manželce vázán osobní a emoční vazbou, a proto nešlo zcela jednostranně posoudit tento vztah jako vztah manažera, klientky a konkurentky. Nelze jej proto sankcionovat, že se při moderátorem podsunuté otázce na srovnání manželky a žalobkyně neoprostil od tohoto citového pouta, určujícího pro individualitu člověka. Právě ono totiž vysvětluje a ospravedlňuje, proč stěžovatel, zcela bezprostředně, pronesl, byť jakkoliv jednostranný, názor, že se s jeho manželkou nemůže nikdo (a to ani žalobkyně) srovnávat. Manželství, resp. partnerské vztahy představují samotné jádro lidského společenství, a proto by jejich význam neměl být zásadně srovnáván s žádným jiným poutem [obdobně viz 6 BVerfGE 55, (1957)], rozhodně ne pak s obchodněprávním vztahem manažera a klienta. Jinak dochází, parafrázujeme-li teze německého filosofa Jürgena Habermase, „komercionalizací“ projevů osobnosti ke „kolonizaci životního světa“ čistě jen ekonomickou logikou (viz Habermas, J.: The Theory of Communicative Action. Boston: Beacon Press, 1984). Řečeno slovy jiného slavného sociologa Georga Simmela, v kultuře orientované na peníze příliš „pomíjíme onen specifický, ekonomicky nevyjádřitelný význam věcí“, jelikož „objekty ekonomického styku mají jisté stránky, jež nelze penězi vyjádřit“, a proto tak snadno dochází k „překrývání kvalitativních hodnot hodnotami kvantitativními“, což má za důsledek „pronikání peněžního hodnocení do životních obsahů“, kdy „stále více věcí, stojících mimo směnný oběh, je vtahováno do jeho neustávajícího toku“ (Simmel, G.: Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha: SLON, 1997, s. 15 a násl.). V projednávané věci byly obecnými soudy stěžovatelem pronesené výroky, využívající „pro srovnání výkonů umělkyň kvalitativně, výkonově, cenově i prestižně odlišných značek výrobků“ (viz str. 6 rozhodnutí vrchního soudu), posuzovány extenzivně pouze jako obchodněprávní otázka nekalé soutěže.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 823/11, ze dne 06.03.2012

14.03.2011 00:00

K nekalé soutěži volbou názvu zaměnitelného s označením výrobků soutěžitele

I. Pokud si žalovaná zvolila jako obchodní firmu typické označení výrobků žalobkyně, nejedná se o ochranu obchodní firmy ve smyslu ustanovení § 12 obch. zák. ve vazbě na ustanovení § 8 a násl. obch. zák., poněvadž ve vztahu mezi účastníky nejde o neoprávněné užívání obchodní firmy; otázka oprávněného užívání obchodní firmy žalovanou se tak stala otázkou nekalé soutěže ve smyslu ustanovení § 44 a násl. obch. zák. Otázka obchodní firmy ve vztahu k tomu, že žalovaná má takovou obchodní firmu zapsánu v obchodním rejstříku, popř. zda taková obchodní firma splňuje podmínku nezaměnitelnosti podle § 10 odst. 1 obch. zák. a že je chráněna mezinárodními úmluvami, popř. i ústavním pořádkem České republiky, je v takovém případě irelevantní. Formální právo užívat zapsanou obchodní firmu musí ustoupit hmotnému právu na ochranu jednání nekalé soutěže.

II. Neobstojí ani argument poukazující na jiné právnické osoby, v jejichž názvu se objevoval slovní základ obdobný označení výrobků žalobkyně; u žalované zde doznává užití tohoto výrazu – ve spojení s dalšími okolnostmi – nekalosoutěžní povahy toliko ve spojení s jejím vstupem na tentýž segment trhu, na němž se svou firmou a se svými výrobky již dlouhodobě a úspěšně působila žalobkyně. Na tom pak, že se žalobkyně domáhala soudní ochrany až poté, co jí žalovaná začala svými výrobky konkurovat, není nic pozoruhodného. Nekalou soutěží je jen takové jednání, jež je jednáním v hospodářské soutěži (jednáním konkurenčním) a jež je způsobilé přivodit újmu (mimo jiné) jiným soutěžitelům; dokud nebyly též tyto znaky naplněny (spolu s rozporem s dobrými mravy soutěže), byla by žaloba nedůvodná.

III. K odstranění závadného (nekalosoutěžního) stavu ve znění kmene obchodní firmy lze uložit rušiteli, aby změnil svou firmu tak, aby neobsahovalo určité slovo, a aby podal návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku.

Byla-li v posuzované věci též volba obchodní firmy a její užívání nekalosoutěžním jednáním, pak k úplnému odstranění závadného stavu ve smyslu ustanovení § 53, věty první, obch. zák. je nezbytné, aby žalovaná též změnila svou firmu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4933/2009, ze dne 19. 1. 2011

09.03.2011 00:00

K nekalosoutěžnímu jednání vydáním citace výroku třetí osoby

I. Umožnil-li vydavatel ve svém periodiku vydání nepravdivého difamujícího sdělení o jiném vydavateli ucházejícím se o stejnou zakázku na trhu, jde o jednání soutěžitele v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, soutěžitel jimi rozšiřuje o poměrech jiného soutěžitele nepravdivé údaje a jde současně o jednání, které je způsobilé tomuto jinému soutěžiteli způsobit újmu. Přestože uvedený výrok byl v článku připisován jiné osobě, která se předmětné soutěže též zúčastnila, nezbavuje to vydavatele periodika odpovědnosti za převzaté sdělení (citaci) třetí osoby (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 73/02).

II. Z přiměřenosti projevu kritiky vybočuje publikovaný výrok o tom, že „logicky účastníky tendru napadají myšlenky na korupční prostředí“. Z kontextu celého článku, z užití slova „tendr“ je zřejmé, že publikace tohoto údaje směřovala k výběrovému řízení na noviny Kraje Vysočina, jehož se žalovaný a žalovaná účastnili jako soutěžitelé. Užití slovního spojení „korupční prostředí“ k označení výběrového řízení („tendru“), jehož vítězkou se stala žalovaná, ve spojení se souborem dalších publikovaných údajů (např. „připadalo nám, jako by byla zakázka připravena pro dosavadního vydavatele“), je rozšiřování údajů, které jsou objektivně způsobilé přivodit újmu žalobkyni jako jinému soutěžiteli, neboť předpokládají aktivní (korupční) jednání nejen organizátora výběrového řízení, ale i toho, kdo v něm zvítězil, tedy žalované. Takové označení jednání jiného soutěžitele je současně neslučitelné s dobrými mravy hospodářské soutěže.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4281/2008, ze dne 23. 2. 2011

07.02.2011 00:01

K jednání zaměstnance v hospodářské soutěži (§ 44 odst. 1 ObchZ)

I. Vztah hospodářské soutěže v určité, okruhem subjektů omezené a pro jejich činnost specifické části trhu předpokládá existenci společné konkurenční oblasti, v níž nebo pro niž může dojít ke střetu na trhu, přičemž jednání účastníků hospodářské soutěže je vedeno soutěžním záměrem.

Pojem „jednání v hospodářské soutěži“ podle § 44 odst. 1 obch. zák. je nutno vyložit v konkrétních případech nekalé soutěže podle konkrétních okolností. Současná úprava generální klauzule nepožaduje výslovně, aby šlo o jednání v hospodářském nebo obchodním styku. Tím slovně i významově navazuje na uvozující ustanovení § 41 obch. zák., které rozšiřuje osobní dosah soutěžněprávní úpravy na veškerá jednání, která mohou mít jakýkoliv nepříznivý vliv na hospodářskou soutěž. Nejširší pojetí, k němuž vede § 41 obch. zák., dovoluje pod pojem „jednání v hospodářské soutěži“ zahrnout i jednání, která nejsou zaměřena na dosažení zisku (hospodářský prospěch nemusí spočívat jen v zisku, může jím být i odstranění konkurenta formou cenového podbízení, tedy ve skutečnosti vykázání účetní ztráty), jestliže lze z okolností případu usoudit, že mezi účastníky jde o soutěžní vztah.

Pokud jde o samotný soutěžní vztah, je vykládán v návaznosti na pojem soutěžitele z hlediska účelu ochrany proti nekalé soutěži relativně široce. Bude však vždy předmětem zjištění, protože pojem soutěžního vztahu není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě, nýbrž je jím zpravidla okruh těch, kteří mohou být dotčeni ve svých zájmech nejen jako subjekty, ale i jako objekty soutěže. Předválečná judikatura Nejvyššího soudu vycházela v souladu s tehdejší naukou z kritéria soutěžního účelu a vyložila soutěžní vztah v tom smyslu, že obecně je „účel soutěžní jen tehdy vyloučen, jestliže projev byl učiněn bez jakéhokoli vztahu k soutěži a jestliže od toho, kdo jej vnímá, nemůže být ani na účel soutěžní vztahován“.

II. V posuzovaném případě tak může jít o nekalosoutěžní jednání žalovaného, i když žalovaný nejednal „vlastním jménem“, nýbrž jako zákonný zástupce (zaměstnanec) svého zaměstnavatele (jiného soutěžitele), neboť i v rámci zastoupení mohl žalovaný naplnit svůj soutěžní záměr. Skutečnost, že žalovaný jednal jako zaměstnanec jiného soutěžitele, není rozhodující pro posouzení soutěžního vztahu žalovaného k soutěžiteli. V jednotlivém případě je třeba vždy zjišťovat, zda účelem jednání zaměstnance jiného soutěžitele nebyl záměr získání soutěžní výhody ve svůj prospěch, resp. ve prospěch jiného soutěžitele na úkor svého zaměstnavatele. Soutěžní vztah mezi soutěžitelem a žalovaným by zde nebyl naplněn, pokud by žalovaný pouze plnil své pracovní úkoly, aniž by sledoval výše uvedený soutěžní záměr.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2343/2009, ze dne 20. 9. 2010

01.11.2010 00:02

K nekalosoutěžní ochraně označení zboží nebo služeb

I. Ochrana určitého označení nemusí být nutně dovozována jen ze speciálních právních předpisů jako je např. zákon o ochranných známkách. Úprava obsažená v ust. § 47 písm. c) ObchZ znamená doplnění a rozšíření úpravy speciálních práv k nehmotným statkům o ochranu nekalosoutěžní, která je zcela neformální a brání zneužití označení produktů právě v těch případech, kdy produkt není chráněn ochrannou známkou či jiným průmyslovým právem, a může být proto nabízen pod různým označením.

II. K námitce, že se označení nestalo pro výrobek příznačným, uzavírá Nejvyšší soud, že o vyvolání nebezpečí záměny jde i v případě § 47 písm. c), kdy se zakazuje napodobení cizích výrobků s výjimkou napodobení funkčně, technicky nebo esteticky předurčených prvků.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2962/2009, ze dne 28. 7. 2010

01.11.2010 00:01

K nekalé soutěži parazitováním a vyvoláním nebezpečí záměny

V dané věci je nutno přihlédnout i k tomu, že žalobkyně vynaložila nemalé náklady na to, aby výrobek uvedla na trh. Za nekalosoutěžní je v této souvislosti nutno považovat i takové jednání, při němž jeden soutěžitel těží z úsilí a nákladů druhého soutěžitele, neboť tak získává soutěžní výhodu spočívající v tom, že sám nemusí takové náklady vynakládat. Není při tom nutné, aby soutěžní výkon prvního soutěžitele byl nadprůměrný nebo nějak zvláštní. Ve sporném případě mohla žalované stačit reklama v časopisech, neboť výrobek již potenciální zákazníci znali z televizní reklamy prováděné žalobkyní, a je proto nutno přisvědčit závěru odvolacího soudu o parazitním způsobu jednání žalované.

Pokud žalovaná namítá, že z „prvního“ uvedení na trh nelze dovozovat žádné zdržovací nároky po třech letech od podání žaloby, je nutno upozornit, že doba soudního řízení, po kterou trvá závadný stav, není skutečností, která by měla odůvodňovat odepření ochrany žalobkyni.

Skutečnost, kdo první uvedl daný výrobek na trh, je významná v tom, že tento subjekt vzal na sebe riziko spočívající v hledání odbytu pro daný výrobek, v tom, že dovedl najít mezeru na trhu, pro kterou svůj výrobek určil. Tato skutečnost samozřejmě nebrání tomu, aby měl následovatele, nelze ale přisvědčit názoru, že další prodávající mohou uvádět na trh výrobek totožného provedení i označení. Naopak je nutno požadovat, aby tam, kde jde o konkurenční výrobky funkčně shodné, bylo přísně požadována povinnost odlišovat výrobky přiváděné na trh konkurenčními subjekty.

Pokud žalovaná argumentuje, že délka a intenzita ochrany musí nutně odpovídat kvalitě soutěžního výkonu, nelze tomuto argumentu přisvědčit. Není přece možné požadovat od toho, kdo první uvedl na trh nějaký produkt, aby strpěl napodobování tohoto produktu jen proto, že s uvedením na trh nebyly spojeny žádné zvláštní náklady nebo úsilí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2962/2009, ze dne 28. 7. 2010

04.08.2010 00:01

K jednání v hospodářské soutěži („místo podnikání“)

„Pojem jednání v hospodářské soutěži není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě. Je proto rozhodující povaha chování, jeho souvislosti, nikoli otázka, zda jde o jednání v konkrétním vztahu k druhému soutěžiteli. Takovým jednáním je tedy i prodej zboží spotřebiteli, propagace výrobků apod. Jednáním v soutěži však může být i chování spočívající v úpravě interiéru provozovny, v úpravě jejího okolí, v jednání s odběrateli a dodavateli, ba dokonce i v jednání s úřady (když např. podnikatel bude zlehčovat jiného soutěžitele). Soutěžení se totiž v praxi odehrává tak, že soutěžitel uskutečňuje svoji činnost v nejrůznějších právních i neprávních vztazích, ale jeho chování nepřímo ovlivňuje úspěšnost či neúspěšnost ostatních soutěžitelů, a to buď způsobem, který není protiprávní, anebo který je v rozporu s právem.“

Soudy v dané věci nesprávně dovodily, že účastníci nejsou navzájem v soutěžním vztahu, protože jejich podnikání má jiný charakter a odlišuje se svým místem podnikání. Soudy na základě uvedeného nesprávného závěru dále nezjišťovaly za situace, kdy účastníci podle skutkového zjištění podnikají mimo jiné v oblasti organizování společensko-kulturních akcí, zda právě tato okolnost nezakládá soutěžní vztah mezi účastníky, neboť skutečnost, že podnikají každý na jiném místě nevylučuje soutěžní vztah mezi nimi. Rozhodující není místo, kde se podnikání uskutečňuje, a charakter podnikání soutěžitelů, nýbrž skutečnost, zda jednání jednoho soutěžitele zasahuje do sféry činnosti soutěžitele druhého.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1345/2009, ze dne 28. 5. 2010