// Profipravo.cz / Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/2010

Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/2010

18.01.2011 20:27

Rc 109/2010

Při zjišťování, jaký výdělek by poškozený (bývalý) zaměstnanec dosáhl u jiného zaměstnavatele za práci, kterou by pro něho vykonal, kdyby nedošlo k poškození na zdraví následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, soud přihlíží ke zdravotnímu stavu zaměstnance (v podobě neovlivněné násled­ky pracovního úrazu nebo nemoci z povolání), k jeho schopnostem, k získané kvalifikaci, k situaci na trhu práce v místě, o němž lze důvodně předpokládat, že by v něm zaměstnanec konal práci, kdyby nedošlo k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, popř. též k dalším okolnostem, ukazuje-li se, že mají (mohly by mít) význam při přijímání postiženého zaměstnance do pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k jinému zaměstnavateli; nevyžaduje se, aby se poškozený zaměstnanec opravdu ucházel u jiného (konkrétního) zaměst­navatele o práci a aby bylo takové pracovní místo volné. Průměrný výdělek před vznikem škody se v tomto případě stanoví jako pravděpodobný výdělek, který by poškozený zaměstnanec dosáhl při výkonu práce u zjištěného jiného zaměstnavatele.

Zastupoval-li účastníka řízení advokát, který mu byl ustanoven soudem podle ustanovení § 30 o. s. ř., a má-li zastoupený účastník právo na náhradu nákladů řízení, soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., aby ten, jemuž byla uložena náhrada těch­to nákladů, byl povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve pro­spěch státu; nezaplatí-li povinný náhradu nákladů řízení státu dobrovolně, může se stát domáhat (vlastním jménem) jejich zaplacení cestou výkonu roz­hodnutí (exekuce).

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008)

18.01.2011 20:24

Rt 47/2010

Dítěti mladšímu patnácti let, které se dopustilo činu jinak trestného, nelze uložit s ohledem na ustanovení § 1 odst. 3 a § 93 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majet­kové hodnoty podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), resp. podle § 101 odst. 1 písm. a) trestního záko­níku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění zák. č. 306/2009 Sb.).

(Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 300/2010)

18.01.2011 20:23

Rt 48/2010

Jestliže soud znovu ukládá pachateli souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu.

Byl-li dřívější trest, ve vztahu k němuž se ukládá souhrnný trest, uložen rozsudkem odvolacího soudu po zrušení výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně, je třeba při ukládání souhrnného trestu zrušit oba tyto dřívější rozsudky ve výrocích o trestu.

(Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. Tpjn 301/2010)

18.01.2011 20:22

Rt 49/2010

Ani v případech, kdy je dána zvláštní (funkční) příslušnost soudu k rozho­dování ve vykonávacím řízení (např. podle § 333 odst. 1 tr. ř. činí rozhodnutí o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se vykoná zbytek tres­tu, ten okresní soud, který podmíněně propustil odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody), není vyloučeno za splnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení § 25 tr. ř. věc odejmout příslušnému soudu a přikázat jinému sou­du téhož druhu a stupně (tzn. v případě rozhodování podle § 333 odst. 1 tr. ř. ji lze přikázat jinému okresnímu soudu).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 11 Td 35/2009)

18.01.2011 20:19

Rt 50/2010

Ustanovení § 260 tr. ř. je ve vztahu speciality k ustanovení § 259 odst. 1 tr. ř., protože upravuje výjimečný postup odvolacího soudu, jímž se věc vrací zpět až do stadia přípravného řízení.

Odvolací soud může vrátit věc státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. ř. jen tehdy, když zjistí, že dosavadní řízení je zatíženo takovou procesní vadou, kterou nelze odstranit v řízení před soudem (např. neměl-li po celou dobu trestního řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, nebo byla-li podána obžaloba pro jiný skutek, než pro který bylo zahájeno trestní stíhání).

Vrácení věci státnímu zástupci k došetření je spojeno s tím, že odvolací soud zruší zpravidla rozsudek soudu prvního stupně z důvodů uvedených v ustano­vení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. pro podstatné vady řízení, které předcházely rozsudku soudu prvního stupně, nikoliv jen z jiných důvodů uvedených v usta­novení § 258 odst. 1 tr. ř., a to pokud odvolací soud současně neshledá důvod pro jiné rozhodnutí ve věci, které by učinil sám nebo které přichází v úvahu po vrácení věci soudu prvního stupně.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 4 Tz 27/2009)

18.01.2011 20:17

Rt 51/2010

Účinky úkonu obviněného, jímž si zvolil obhájce, nastávají vůči příslušné­mu orgánu činnému v trestním řízení, u kterého se právě vede trestní řízení, okamžikem, kdy mu obviněný nebo jím zvolený obhájce předložil plnou moc udělenou k výkonu obhajoby v trestním řízení. Přitom nezáleží na okolnosti, kdy byla mezi obviněným a jeho obhájcem uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, ani kdy orgán činný v trestním řízení založil písemné vyhoto­vení plné moci do trestního spisu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 4 Tz 41/2009)

18.01.2011 20:16

Rt 52/2010

I. K naplnění objektivní stránky účastenství ve formě organizátorství podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. se vyžaduje, aby organizátor zosnoval nebo řídil spáchání trestného činu.

Zosnování trestného činu je činnost, která spadá do stadia před spácháním trestného činu a spočívá zejména v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ve vymyšlení plánu jeho spáchání, ve vyhledání osob, které se na něm budou podílet, v zajišťování jejich vzájemného styku, v rozdělení úkolů jednotlivým osobám, v zajištění odbytu výtěžku ze zamýšleného trestného činu apod.

Řízení trestného činu je činnost, která spadá do stadia páchání trestného činu a jejíž podstatou jsou typicky úkony spočívající zejména v usměrňování osob podílejících se na trestném činu, ve vydávání pokynů těmto osobám, ve vyžadování, aby tyto osoby splnily vydané pokyny, apod.

II. Účast osoby (§ 10 odst. 1 tr. zák.) na jednotlivých dílčích útocích pokra­čujícího trestného činu téhož hlavního pachatele lze za splnění dalších podmí­nek uvedených v ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. posoudit jako jediný pokraču­jící trestný čin spáchaný v podobě účastenství na tomto trestném činu hlavního pachatele. To neplatí v případě účasti této osoby na trestných činech různých hlavních pachatelů (srov. rozhodnutí pod č. 49/2009 - II. Sb. rozh. tr.).*

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1009/2009)

18.01.2011 20:14

Rt 53/2010

Zrušení ustanovení obhájce, kterého soud ustanovil obviněnému na jeho žádost z důvodu, že obviněnému byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu (§ 33 odst. 2,4 tr. ř.), se vůbec neváže na existenci (zánik) důvodů nutné obhajo­by (§ 36 a § 36a tr. ř.), nýbrž výlučně na pominutí důvodů, které vedly k přizná­ní nároku na bezplatnou obhajobu (§ 33 odst. 4 tr. ř.).

Pokud v důsledku nesprávného postupu soudu, který s odkazem na ustano­vení § 39 odst. 1 tr. ř. (tj. s ohledem na pominutí důvodů nutné obhajoby) zruší ustanovení takového obhájce obviněného, přestože nebylo zjištěno, že by pomi­nuly důvody uvedené v ustanovení § 33 odst. 2 tr. ř., pro které mu byl obhájce ustanoven, jde o porušení práva obviněného hájit se prostřednictvím svého obhájce. Jestliže tímto postupem byla obhájci znemožněna účast na takovém jednání soudu, v němž bylo učiněno i rozhodnutí ve věci samé (např. obhájce nebyl ani vyrozuměn o konání veřejného zasedání odvolacího soudu a nebyl mu přítomen), pak je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009)

18.01.2011 20:12

Rt 54/2010

Z ustanovení § 250 odst. 2, věty první, tr. ř. vyplývá, že pokud obviněný vzal odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně zpět, vztahuje se toto zpětvzetí i na odvolání podané jeho jménem obhájcem. To neplatí, jde-li o obviněného, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, popř. o mladistvého, u kterých může obhájce podat odvolání i proti jejich vůli (§ 41 odst. 4 tr. ř.). V takových případech je zpětvzetí odvolání samotným obviněným právně neúčinné (srov. č. 58/2009 Sb. rozh. tr.).

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 4 Tdo 2/2010)

18.01.2011 20:10

Rt 55/2010

Lyžař je povinen přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem a celkové situaci na místě, jímž projíždí (tedy zejména terénním, sněhovým a povětrnostním podmínkám, výhledovým poměrům, počtu a pohy­bu ostatních lyžařů či jiných osob apod.), aby měl možnost včas a v dostatečné vzdálenosti reagovat i na nenadálou překážku v jízdě. Pokud zaviněně nedodrží uvedená pravidla, lze u něj dovodit porušení tzv. obecné prevenční povinnosti uložené každému podle § 415 obč. zák. nebo nedodržení potřebné míry opatr­nosti. Způsobí-li takovým porušením z nedbalosti jinému těžkou újmu na zdra­ví, přichází v úvahu jeho trestní odpovědnost za trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.*

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 68/2010)

18.01.2011 20:09

Rt 56/2010

Zákonná fikce, že se podle § 45a odst. 5 tr. zák. na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, hledí, jako by nebyl odsouzen, nasta­ne i tehdy, když pachatel vykonal trest obecně prospěšných prací až poté, kdy již bylo podle § 45a odst. 4 tr. zák. rozhodnuto o přeměně tohoto trestu na trest odnětí svobody a došlo k započtení takto vykonaného trestu obecně prospěšných prací do nařízeného trestu odnětí svobody (§ 38 odst. 2 tr. zák. per analogiam).*

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1430/2009)

18.01.2011 20:07

Rt 57/2010

Při rozhodování o výkonu trestů pravomocně uložených podle trestního zákona č. 140/1961 Sb., a to i před 1. 1. 2010, se použije právní úprava účinná v době roz­hodování soudu. Jelikož trestnému činu loupeže podle § 234 odst. 1, 2 citovaného trestního zákona odpovídá zločin loupeže podle § 173 odst. 1, 2 trestního zákoníku účinného od 1.1.2010, který není uveden v taxativním výčtu trestných činů podle ustanovení § 88 odst. 4 trestního zákoníku, neuplatní se pro podmíněné propuštění u odsouzeného omezující podmínky pro podmíněné propuštění tohoto ustanovení. U takového odsouzeného soud postupuje podle § 88 odst 1, 2 a 3 trestního zákoníku.

(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 10 To 170/2010)

18.01.2011 20:06

Rt 58/2010

Podle § 71 odst. 3 tr. ř. musí státní zástupce po uplynutí tříměsíční lhůty trvání vazby v přípravném řízení rozhodnout do pěti pracovních dnů, zda se obviněný ponechává ve vazbě nebo zda se propustí na svobodu. Lhůta pěti dnů stanovená v § 71 odst. 3 tr. ř. je lhůtou propadnou; není-li v této lhůtě státním zástupcem rozhodnuto, musí být obviněný z vazby propuštěn. Státní zástupce proto nemůže v době, kdy běží lhůta uvedená v tomto ustanovení, podat obžalo­bu, aniž by před tím rozhodl pode § 71 odst. 3 tr. ř.

(Usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 4 To 536/2009)