// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

15.03.2024 00:02

NSS: Doručování odvolateli v řízení s velkým počtem účastníků

Vedlejšímu účastníkovi stavebního řízení, kterému bylo v prvním stupni doručováno veřejnou vyhláškou dle § 144 odst. 6 správního řádu, musí být poté, co podá odvolání, doručováno individuálně.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2023, čj. 6 As 285/2021-55)

15.03.2024 00:01

NSS: Provedení důkazu listinami v řízení o zásahové žalobě

Ve věcech, o nichž u soudu probíhá řízení o ochraně před nezákonným zásahem (§ 82 s. ř. s.), správní orgán zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 správního řádu, který by odrážel průběh úředních úkonů vztahujících se k žalobci. Oproti správnímu řízení završenému rozhodnutím tu proto není obvyklý formální podklad, se kterým by se žalobce mohl seznámit dříve než v soudním řízení a k němuž by se mohl před podáním žaloby vyjádřit. Pokud chce tedy soud vycházet z listin, které mu předložil správní orgán, měl by jimi zásadně provést důkaz při jednání a umožnit na ně žalobci reagovat.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023, čj. 10 As 326/2022-88)

08.03.2024 00:04

ÚS: Nezohlednění zdravotních obtíží při rozhodování o výživném

Posuzuje-li obecný soud při rozhodování o trvání vyživovací povinnosti rodiče ke studujícímu zletilému dítěti, které při opakovaném studijním pokusu bezprostředně navazujícím na první neúspěšný pokus opět neuspěje, to, zda je takový opakovaný studijní pokus soustavnou a cílevědomou přípravou na povolání, čistě hlediskem výsledného neúspěchu takového pokusu, aniž přihlíží k dalším okolnostem, jako je dočasná zdravotní indispozice či to, že pro další pokus byly dosavadní studijní výsledky v nezanedbatelném rozsahu uznány a současně dítě plnilo i některé další studijní povinnosti, poruší právo studujícího dítěte na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Vyživovací povinnost, která rodiči vyplývá z občanského zákoníku (§ 910 a násl.) ke studujícímu zletilému dítěti, které by jinak bylo schopno se samo živit, představuje jednu z forem zákonného provedení práva takového dítěte na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, které je zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obecný soud toto právo poruší, nevychází-li při rozhodování o vyživovací povinnosti rodiče ke studujícímu dítěti z ústavně konformní interpretace rozhodné právní úpravy.

Nepřihlíží-li obecný soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení k vzdání se práva na náhradu nákladů řízení, které účastník učinil v průběhu řízení, poruší právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod toho účastníka řízení, jemuž za takové situace uloží uhradit povinnost nahradit (i ty) náklady řízení, kterých se vzdání se práva týkalo. To platí tím spíš, pokud obecný soud svůj postup ani neodůvodní.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1487/23, ze dne 21. 2. 2024

08.03.2024 00:04

ÚS: Zadržení elektronického podání antispamovým programem

Jakkoliv si soud nemusí být vůbec vědom technických problémů na straně státu při doručování e-mailu, podstatné je z ústavněprávního hlediska, že postupoval-li účastník řízení „stanoveným postupem“ podle čl. 36 odst. 1 Listiny, není možné mu klást k tíži objektivně vzniklé pochybení – lhostejno, zda vzniklo na straně ministerstva, anebo u soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2489/23, ze dne 14. 2. 2024

08.03.2024 00:02

ÚS: Místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku

I. Obec může na základě § 10c zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění po 1. 7. 2017, vydat obecně závaznou vyhlášku stanovící místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku nejpozději do konce kalendářního roku, ve kterém nabylo právní mocí kolaudační rozhodnutí (souhlas) k stavbě vodovodu nebo kanalizace. Poplatkovou povinnost však obec nemůže stanovit zpětně ke dni zhodnocení pozemku, ale pouze do budoucna.

II. Nabyl-li kolaudační souhlas pro stavbu vodovodu a kanalizace právní moci 18. 5. 2017, mohla obec podle tehdejší právní úpravy (účinné do 30. 6. 2017) vydat obecně závaznou vyhlášku zavádějící poplatek jen do tohoto data. Pokud obec obecně závaznou vyhlášku do tohoto data nevydala, došlo k uzavření skutkového stavu. Pozdější vydání obecně závazné vyhlášky v listopadu 2017 do tohoto uzavřeného skutkového stavu zasáhlo k tíži dotčených osob tak, že s nimi vyhláška spojila jiné (nové) právní účinky – poplatkovou povinnost. To je pravá retroaktivita.

III. Ve třetím kroku testu pro posuzování obecně závazných vyhlášek se zkoumá: (1) zda obecně závazná vyhláška není v rozporu s obecnými ústavními principy (např. omezení základních práv pouze za podmínek stanovených ústavním pořádkem, určitost a bezrozpornost právní regulace, zákaz diskriminace či zákaz pravé retroaktivity); a (2) zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila svoji pravomoc, tedy zda vyhláškou nesleduje účel, který není zákonem aprobován.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 42/23, ze dne 14. 2. 2024

08.03.2024 00:01

ÚS: Stavení promlčecí doby výkonu trestu odnětí svobody

I. Při posuzování běhu promlčecí doby podle § 94 odst. 3 trestního zákoníku nelze bez dalšího a ve všech případech posoudit výkon jiného trestu odnětí svobody jako důvod stavení promlčecí doby.

II. Aby se doba výkonu jiného trestu odnětí svobody do promlčecí doby nezapočítávala, musí být podle tohoto ustanovení reálnou překážkou, pro kterou nebylo možno trest vykonat. Opomenutí soudu při nařízení výkonu trestu není takovým druhem překážky, pro který by nebylo možno vykonat trest odnětí svobody, i když se odsouzený nachází ve výkonu trestu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2748/23, ze dne 20. 2. 2024

01.03.2024 00:04

ÚS: Splnění povinnosti podmíněně odsouzené nahradit škodu

Podle trestního zákoníku může soud podmíněně odsouzenému uložit povinnost, aby "podle svých sil" zaplatil náhradu škody. Soudy nemohou rozhodnout o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody z pouhé skutečnosti neplacení škody, nýbrž musí zkoumat, zda odsouzený měl reálnou možnost škodu zaplatit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2858/23, ze dne 10. 1. 2024

01.03.2024 00:03

ÚS: Odškodnění újmy pozůstalých po příslušníku bezpečn. sborů

Součástí ochrany soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je právo na přiměřeně vysoké finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jehož výše musí dostatečně odrážet intenzitu zásahu této sféry. Základním principem odškodňování újmy na osobnostních právech je posouzení všech okolností věci a přiznání co možná nejvíce srovnatelných částek za objektivně podobné újmy. Z principu rovnosti, vyjádřeného v čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pak vyplývá, že uvedená východiska se musí uplatnit zásadně obdobně ve srovnatelných situacích. Tedy například jak u nároků na odčinění újmy na zdraví, tak na odčinění újmy ze smrti osoby blízké, protože tyto nároky vyplývají z práva na život a srovnatelně slouží k ochraně osobnostních práv, která je ústavně zaručena.

Stanoví-li veřejná moc rozdílnou právní úpravu pro odškodnění újmy pozůstalých ve srovnatelných situacích nezaviněné smrti blízké osoby, musí pro to mít ospravedlnitelné důvody. Při srovnání odškodnění smrti pozůstalých po zemřelých zaměstnancích v důsledku pracovního úrazu a příslušnících bezpečnostních sborů zemřelých při služebním úrazu z hlediska principu rovnosti a práva na rovné zacházení podle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je třeba vycházet zejména z kritéria újmy poškozených, která zde představuje právo či statek, ve vztahu k němuž se s pozůstalými odlišně zachází. Je třeba rovněž respektovat požadavek jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu a srovnatelné situace zkoumat z hlediska jejich skutečné povahy, nikoli výlučně z hlediska doktrinálně-právních odlišností. Rozdílnost právní úpravy pracovního poměru a služebního poměru sama o sobě není racionálním důvodem pro odlišení obou situací, protože oba instituty slouží ze společenského hlediska k zajištění obživy prací a újma pozůstalého ze smrti blízkého se podle toho neliší. Nejde ani o důvod ospravedlňující rozdílné zacházení, protože legitimní požadavek na zvláštní pouto mezi státem a jednotlivcem ve služebním poměru není rozsahem odškodnění nijak dotčen. Za racionální úvahu při srovnání odškodnění smrti při plnění pracovních či služebních úkolů lze v obecné rovině považovat obecnou rizikovost práce, protože od příslušníků bezpečnostních sborů i jejich blízkých lze oprávněně očekávat jistou míru srozumění, že výkon služby v bezpečnostním sboru obecně představuje riziko, čímž se snižuje zájem na odškodnění újmy vzniklé bez zavinění jiného.

Neexistuje žádný ospravedlnitelný důvod pro rozdílné odškodnění újmy pozůstalých po příslušníku bezpečnostních sborů, který zemřel při plnění služebních povinností při dopravní nehodě, ve srovnání s pozůstalými po zemřelých při dopravní nehodě mimo jakýkoli vztah související s výkonem závislé práce. Jde o situace srovnatelné, ale přesto odškodňování pozůstalých po příslušníku bezpečnostních sborů vykazuje podstatné rozdíly v jejich neprospěch, protože při plnění z tzv. povinného ručení podle zákona č. 168/1999 Sb. lze zásadně odškodnit podle ustanovení občanského zákoníku umožňujících plnou soudcovskou úvahu o rozsahu a výši náhrady, zatímco u odškodnění podle zákona č. 361/2003 Sb. je omezen okruh oprávněných osob i výše odškodnění. Povaha služebního poměru sama o sobě není důvodem opodstatňujícím rozdílný přístup a vyloučení základních principů odškodňování osobnostních práv. Platí proto, že uplatnění nároku na odškodnění duševní újmy ze smrti osoby blízké z tzv. povinného ručení u pojistitele vozidla, jímž byla způsobena újma, zde nebrání okolnost, že k újmě došlo při služební cestě přímého poškozeného, byla-li újma způsobena provozem dopravního prostředku, jehož provozovatelem byl bezpečnostní sbor jako jeho zaměstnavatel. Při souběžném uplatnění těchto odpovědnostních titulů, které je, dovoluje-li to povaha věci, v zásadě možné, je třeba zhodnotit intenzitu újmy pozůstalých, vyjasnit účel již případně poskytnutého plnění z jiného odpovědnostního titulu, a určit, zda již případně újma pozůstalých byla přiměřeně odčiněna, popřípadě zda je třeba ji odčinit „dodatečně“ ještě dalším plněním. Soud též zohlední vzájemně proti sobě stojící oprávněné zájmy všech dotčených subjektů, tedy včetně bezpečnostního sboru, viníka nehody či pojišťovny. Přitom musí ctít zejména princip plné náhrady újmy a ústavně zaručená práva pozůstalých na ochranu jejich soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1143/23, ze dne 7. 2. 2024

01.03.2024 00:02

ÚS: Lhůta pro odůvodnění blanketní stížnosti

Je-li podána blanketní stížnost, v níž si stěžovatel vyhradil lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buď upozornil stěžovatele na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může orgán o stížnosti rozhodnout bez dalšího.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2196/23, ze dne 8. 2. 2024

01.03.2024 00:01

ÚS: Právo na úhradu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce

Účelem formulace „náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku“ obsažené v § 154 odst. 1 trestního řádu je předejít tomu, že by odsouzený měl hradit náklady, které poškozený vynaložil „zbytečně“, respektive které nemusel účelně vynaložit pro dosažení úspěšného výsledku řízení (např. pokud zmocněnec poškozeného vykonal nepotřebné úkony). Citovaná část § 154 odst. 1 trestního řádu však soud neopravňuje, aby při rozhodování o nákladech řízení přezkoumával správnost výroku o nároku poškozeného na náhradu újmy a v případě odlišného právního názoru poškozenému nepřiznal nárok na náhradu nákladů, přestože byl v adhezním řízení úspěšný.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 244/23, ze dne 7. 2. 2024

29.02.2024 00:06

NSS: Souběh nároků na rodinné dávky

Pokud vznikne některému z rodičů, kteří mají bydliště v České republice, nárok na rodičovský příspěvek dle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a to z důvodu péče o dítě rovněž s bydlištěm v České republice, a zároveň jednomu z rodičů vznikne nárok na rodinnou dávku obdobnou rodičovskému příspěvku na totéž dítě dle vnitrostátních právních předpisů jiného členského státu, kde jsou oba rodiče zaměstnáni, je dle čl. 68 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení státem primárně příslušným k poskytnutí dané rodinné dávky členský stát zaměstnání rodičů. Pokud by ovšem celková výše rodičovského příspěvku, která by jinak náležela jednomu z uvedených rodičů v České republice, převyšovala celkovou výši obdobné rodinné dávky, jež byla rodičům poskytnuta v primárně příslušném členském státu, je příslušný správní orgán v České republice dle čl. 68 odst. 2 citovaného nařízení povinen poskytnout oprávněnému rodiči vyrovnávací doplatek ve výši uvedeného rozdílu.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2023, čj. 5 Ads 399/2021-27)

29.02.2024 00:05

NSS: Přenechání technického zhodnocení pronajímateli

Na přenechání technického zhodnocení nájemcem pronajímateli za úplatu při ukončení nájmu nemovité věci se neuplatní režim přenesení daňové povinnosti podle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2023, čj. 2 Afs 323/2021-56)

29.02.2024 00:04

NSS: Přípustnost kasační stížnosti

Kasační stížnost bude subjektivně přípustná [§ 46 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s.], pokud žalobce (stěžovatel) namítá, že krajský soud měl namísto pro stěžovatele nepříznivého rozsudku vydat usnesení o zastavení řízení. Při posuzování, jaký je pro žalobce objektivně nejpříznivější možný výsledek řízení o žalobě, je totiž nutné zohlednit také to, jaký význam může mít meritorní rozhodnutí krajského soudu následně pro další orgány veřejné moci (zde rozsudek o žalobě na ochranu proti nečinnosti a jeho význam pro rozhodování o případné civilní žalobě na náhradu škody vzniklé nesprávným úředním postupem).

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2023, čj. 8 Azs 87/2023-38)

29.02.2024 00:03

NSS: Předepsání úroku z nesprávně stanovené daně

I. Pod pojem vratitelný přeplatek vzniklý v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení (neoprávněného vymáhání) daně užitý v § 254 odst. 4 daňového řádu je třeba zahrnovat vedle přeplatku vzniklého odpadnutím předpisu nesprávně stanovené daně (jistiny) také přeplatek vzniklý předepsáním úroku z nesprávně stanovené daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu.

II. Vratitelný přeplatek vzniklý předepsáním úroku z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 odst. 1 daňového řádu) musí podle § 254 odst. 4 ve spojení s § 254 odst. 3 daňového řádu správce daně z moci úřední (bez žádosti daňového subjektu) vrátit daňovému subjektu ve lhůtě 15 dní od okamžiku vzniku takového vratitelného přeplatku, tj. od okamžiku předepsání úroku z neoprávněného jednání správce daně na osobní daňový účet daňového subjektu.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2023, čj. 3 Afs 244/2022-29)

29.02.2024 00:02

NSS: Nápravné opatření pro rozpor zadávacích podmínek se zákonem

Při ukládání nápravného opatření dle § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 15. 7. 2023, nemá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže prostor pro správní uvážení, zda nápravné opatření uloží. Nemůže proto posuzovat, zda je ukládané nápravné opatření přiměřené.

Úvahy o přiměřenosti při ukládání nápravného opatření se naproti tomu uplatní v případě nesouladu zadávacích podmínek s těmi ustanoveními zákona, u nichž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže posuzuje, zda nesoulad zadávací podmínky s daným ustanovením dosahuje takové intenzity, že již představuje rozpor se zákonem. Stejně tak platí, že pokud by došlo jen k formálnímu rozporu se zněním zákona, ale daná zadávací podmínka by nijak nenarušovala ani neohrožovala zájem chráněný zákonem, nejednalo by se o porušení zákona.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2023, čj. 8 As 284/2022-32)

29.02.2024 00:01

NSS: Stavení lhůty pro stanovení daně

Pokud se v souvislosti se stanovením daně vede před soudem ve správním soudnictví řízení, které bylo zahájeno po 31. 12. 2010, nestaví se lhůta pro stanovení daně podle § 41 s. ř. s., ale podle § 148 odst. 4 daňového řádu. V tom případě se však nestaví nejdelší možná lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 5 daňového řádu.

(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2023, čj. 9 Afs 95/2021-64)

23.02.2024 00:04

ÚS: Zpětné stanovení výživného pro děti

Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby soud v řízení o výživném, zabývá-li se schopnostmi a možnostmi povinného rodiče, bral v úvahu nikoli obecné možnosti, ale možnosti odpovídající reálné situaci povinného rodiče v čase a místě. Tvrdí-li povinný rodič důvody, pro které nebyl schopen dosahovat vyšších příjmů, musí se soud tímto tvrzením zabývat (vést k nim dokazování). Dospěje-li pak soud k závěru, že nelze (v rozhodné minulosti) po povinném rodiči spravedlivě požadovat, aby jeho příjem byl vyšší, než skutečně byl, musí vycházet pouze ze skutečného příjmu.

S ohledem na právo na ochranu lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu vlastnického práva zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se soudy musí při rozhodování o výši výživného zpětně vyvarovat ovlivnění tím, že v době rozhodování jsou poměry povinného rodiče lepší a je schopen výživné doplatit. Aktuální příjmy mohou ovlivnit splatnost dlužného výživného, nemohou (nesmí) ale ovlivnit výši výživného v minulosti. Tu je třeba určovat podle tehdejších poměrů. Při (důvodně) nízkém příjmu povinného rodiče je pak nezbytné, aby soudy určovaly výši výživného obzvlášť pečlivě a citlivě s respektem i k jeho lidské důstojnosti, aby braly v potaz minimálně nutné výdaje povinného rodiče na jeho život, bedlivě přihlížely k sociální situaci povinného rodiče a poměřovaly jeho životní úroveň s životní úrovní dětí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2173/23, ze dne 24. 1. 2024

23.02.2024 00:03

ÚS: Náležité odůvodnění rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání

Z práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod plyne rovněž právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Přestože § 243f odst. 3 občanského soudního řádu umožňuje Nejvyššímu soudu odůvodnit rozhodnutí, jímž bylo dovolání odmítnuto, pouze stručně, nelze rezignovat na požadavek, aby bylo poskytnuto alespoň nějaké odůvodnění, které vysvětlí, proč Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Právo na přístup k soudu plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyžaduje upřednostnit ten výklad právního předpisu, který vede k objektivní přípustnosti opravného prostředku, před takovou nepřípustností.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2939/23, ze dne 24. 1. 2024

23.02.2024 00:02

ÚS: Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení

Zásada předvídatelnosti soudního rozhodování v civilním řízení vyžaduje, aby odvolací soud, který hodlá pro věcnou správnost potvrdit meritorní výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak z důvodu odlišného právního názoru hodlá při totožných skutkových okolnostech v podstatných ohledech změnit jeho nákladový výrok, o tomto svém názoru a důvodech k němu vedoucích včas uvědomil toho účastníka řízení, jehož by takové rozhodnutí negativně dotklo, aby se k danému názoru odvolacího soudu mohl vyjádřit a vlastní argumentací se jej pokusit zvrátit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 241/21, ze dne 10. 1. 2024

23.02.2024 00:01

ÚS: Náklady řízení majících povahu iudicii duplicis

V řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023 (302/2023 Sb.) je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány důvody zvláštního zřetele hodné.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2148/23, ze dne 10. 1. 2024