// Profipravo.cz / Místní příslušnost

Místní příslušnost

12.05.2016 00:02

Posouzení prorogační doložky jako ujednání o mezinárodní příslušnosti

Při posouzení pravomoci musí soudy zohlednit případnou existenci prorogační úmluvy (prorogační doložky), tedy ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu, která může jednak založit pravomoc českých soudů, ale také pravomoc českých soudů derogovat. Odvolací soud se sice prorogační doložkou zabýval, posoudil ji však toliko jako ujednání o místní příslušnosti ve smyslu § 89a o. s. ř. Takový závěr by byl správný pouze při absenci mezinárodního prvku v daném právním vztahu.

Jedná-li se však o věc s jasným mezinárodním prvkem, je na prorogační doložku nutné nahlížet jako na ujednání o pravomoci (mezinárodní příslušnosti), a to navzdory znění, které neodkazuje explicitně na soud, případně soudy určitého státu, ale na „obecný soud podle místa trvalého bydliště“. Prorogační doložka totiž může směřovat jak na soudy určitého státu, tak na soud, který není explicitně určen, je však určitelný na základě v doložce obsažených kritérií. Založení pravomoci soudu nebo soudů určitého státu je tak v dané situaci prioritní. Teprve následně se lze zabývat otázkou, zda daná doložka založila rovněž místní příslušnost konkrétního soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1860/2015, ze dne 24. 2. 2016

19.04.2016 00:01

Místně příslušný soud v řízení o odkladu zrušení spoluvlastnictví

Výlučně místně příslušným soudem v řízení o odkladu zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti podle § 1155 odst. 2 o. z. je ve smyslu ustanovení § 88 písm. b) o. s. ř. soud, v jehož obvodu se příslušná nemovitost nachází.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, ze dne 26. 1. 2016

10.02.2016 00:01

Přenesení příslušnosti na jiný soud v průběhu řízení ve věci péče o nezletilého

Obecně není vyloučeno, aby o přenesení příslušnosti na jiný soud podle ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud příslušný podle ustanovení § 88 písm. c) o. s. ř. i v průběhu konkrétního probíhajícího řízení ve věci péče o nezletilého, je-li to v jeho zájmu.

Z hlediska zájmu nezletilého pro postup soudu podle ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. v průběhu probíhajícího řízení ve věci péče o nezletilého je ovšem [nešlo-li by o případ, kdy by přenesení příslušnosti bránila např. pouhá snaha jednoho z rodičů o „legalizaci“ pobytu dítěte v jiném místě (často značně vzdáleném), než je původní bydliště, vedená snahou o omezení či znemožnění styku dítěte s druhým z rodičů“] třeba zvážit všechny okolnosti daného případu tak, aby poměry nezletilého byly upraveny soudem, u něhož se předpokládá, že tak učiní s plnou znalostí věci, bezprostředně, hospodárně a v rozumné době, tedy, aby soudní ochrana jeho práv byla poskytnuta rychle, účinně a bez zbytečných průtahů, což odpovídá i principu hospodárnosti soudního řízení. Je tudíž na soudu místně příslušném, aby při zjištěné změně okolností, podle nichž se místní příslušnost soudu posuzuje, uvážil z hlediska zájmu nezletilého, zda věc může - zejména s ohledem na to, jaké konkrétní řízení ve věci péče o nezletilého je vedeno, v jakém stadiu se toto řízení nachází, jaké důkazy byly v jeho průběhu provedeny, kdy došlo ke změně poměrů nezletilého - snadněji a rychleji rozhodnout na základě dosavadních výsledků řízení, či zda by o poměrech nezletilého měl nadále rozhodovat soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, po změně okolností své současné bydliště.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3572/2015, ze dne 4. 11. 2015

08.12.2015 00:01

Uzavření prorogační doložky ve smlouvě s budoucím podnikatelem

Za obchodní věc ve smyslu ustanovení § 89a o. s. ř. je nutné považovat také závazkový právní vztah, který se z důvodu aplikace ustanovení § 3a obch. zák. podle ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. řídí obchodním zákoníkem; bylo zde proto možné uzavřít prorogační doložku ve smlouvě, jejíž stranou byl v době jejího uzavření nepodnikatel, přičemž smlouva směřovala k výkonu podnikatelské činnosti v budoucnu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1137/2015, ze dne 29. 9. 2015

26.08.2015 00:01

Přímý nárok zdravotní pojišťovny na plnění dle § 6 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb.

Jsou-li splněny podmínky vymezené v § 55 zákona č. 48/1997 Sb., má zdravotní pojišťovna regresní nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého zdravotního pojištěnce, a to proti škůdci. I když tento speciální nárok nese určité znaky nároku na náhradu škody a lze na něj subsidiárně uplatnit příslušná ustanovení občanského zákoníku, svou povahou má charakter nároku regresního; má-li pak zdravotní pojišťovna možnost odpovídající plnění požadovat přímo proti pojistiteli škůdce, nemůže jít o nárok na náhradu újmy, jak jej má na mysli procesní ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o.s.ř., nýbrž jde i v tomto případě o pojistné plnění.

Uplatňuje-li tedy zdravotní pojišťovna uvedený nárok proti pojistiteli odpovědnosti škůdce, nelze uplatnit volbu soudu místně příslušného podle místa, kde došlo ke skutečnosti zakládající nárok na náhradu újmy (dříve škody) podle § 87 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a místně příslušným je tak obecný soud žalované (§ 84 o.s.ř.).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1783/2015, ze dne 16. 6. 2015

03.03.2015 00:01

Místní příslušnost určená podle § 45 odst. 3 exekučního řádu

V projednávané věci bylo zjištěno, že povinná, která nemá sídlo na území České republiky, vede v pozici oprávněné exekuční řízení k vymožení svých peněžitých pohledávek proti svým dlužníkům u několika soudů v České republice a že má tedy na území České republiky majetek, který lze postihnout exekucí. Protože po zahájení exekuce bylo zjištěno, že povinná má majetek na území České republiky u některého z více místně příslušných soudů, odvolací soud správně dovodil v souladu s ustanovením § 45 odst. 3 exekučního řádu, že místně příslušným exekučním soudem je ten soud, jehož název je první v abecedním pořadí.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1661/2014, ze dne 16. 12. 2014

04.12.2014 00:02

Určení místní příslušnosti podle § 87 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Ze zásady perpetuatio fori, vyjádřené v ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., vyplývá, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici.

Okolností rozhodnou pro určení místní příslušnosti dané na výběr podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není žalobcova právní kvalifikace žalobního nároku, protože ji není povinen provést. Právní posouzení je výhradně věcí soudu. Pokud proto žalobce právní důvod požadovaného plnění uvede, není soud jeho právní kvalifikací vázán.

Rozhodující pro závěr, že žalobou je uplatněno právo na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je to, že právě na toto právo lze usuzovat ze žalobních tvrzení. Uplatněné právo pak vyplývá ze skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotně-právní předpoklady vzniku tohoto práva (vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost). Na uplatnění práva na náhradu škody (přestože by je tak žalobce v žalobě označil) by nebylo možné usuzovat například tehdy, když by žalobní tvrzení naplňovala hmotně-právní předpoklady jiného práva než práva na náhradu škody.

Možnost soudu odchýlit se na základě svých skutkových zjištění v průběhu dalšího řízení od žalobcova právního názoru je pro určení místní příslušnosti soudu bez významu. Namítá-li proto dovolatel, že pro účely stanovení místní příslušnosti soudu je nutné vycházet ze skutečné povahy uplatňovaného nároku, není tato jeho kritika opodstatněná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 823/2014, ze dne 19. 11. 2014

02.12.2014 00:00

Určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o.s.ř.

Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

Před vydáním rozhodnutí, jímž vyzve k určení místně příslušného soudu Nejvyšší soud, je soud, u kterého byla podána žaloba, povinen náležitě zkoumat, zda v případě sporu s mezinárodním prvkem je dána pravomoc českého soudu, a tento svůj závěr v takovém rozhodnutí (dospěje-li k závěru, že pravomoc českých soudů je dána, takže je namístě postup dle § 11 odst. 3 a § 105 o. s. ř.) náležitě odůvodnit.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Nd 316/2013, ze dne 12. 11. 2014

23.07.2014 00:01

Místní příslušnost soudu podle ust. § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

I. "Pracovištěm" je třeba pro účely určení místní příslušnosti podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozumět prostor (místo), kde žalovaný na základě pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu vykonává své zaměstnání nebo povolání (plní své úkoly vyplývající z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu). Pracoviště je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř. "stálé", jestliže právní vztah, v němž žalovaný plní své úkoly z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního vztahu, nemá jen krátkodobou nebo příležitostnou povahu a jestliže žalovaný na pracovišti vykonává své zaměstnání (povolání) soustavně; "stálým pracovištěm" z hlediska ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř. proto není například prostor (místo), kde žalovaný působí na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr sjednaných jen na krátkou dobu, kde je žalovaný jen na pracovní (služební) cestě, kam byl žalovaný krátkodobě přeložen nebo dočasně přidělen, kde žalovaný pracuje v rámci výkonu trestu odnětí svobody apod.

V případě, že žalovaný vykonává své zaměstnání (povolání) v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou nebo na dobu určitou a pracovní poměr nemá jen přechodnou nebo příležitostnou povahu, je třeba od "stálého pracoviště" vždy důsledně odlišovat jednak místo (místa) výkonu práce sjednané (sjednaná) v pracovní smlouvě, jednak pravidelné pracoviště (§ 34a zákoníku práce). Místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být podle pracovní smlouvy vykonávána práce, vyjadřují jen prostory (místa), v nichž je zaměstnavatel oprávněn přidělovat svému zaměstnanci práci a v nichž je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci, zatímco "stálým pracovištěm" je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jen takový určitý prostor (místo), v němž žalovaný (jako zaměstnanec) skutečně (na základě přidělení zaměstnavatele a podle jeho pokynů) soustavně pracuje; nemůže být proto například stálým pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, jestliže z povahy vykonávané práce vyplývá, že žalovaný (jako zaměstnanec) pravidelně vykonává práci na jiných (dalších) místech. Pravidelné pracoviště má význam - jak vyplývá z ustanovení § 34a zákoníku práce - pro účely cestovních náhrad, a z vymezení pravidelného pracoviště proto nelze činit žádné závěry o tom, kde má žalovaný své "stálé pracoviště".

II. Z hlediska ustanovení § 11 odst. 1 věty druhé o.s.ř. jsou rozhodné jen a právě okolnosti, které tu byly v den, kterým bylo zahájeno v projednávané věci řízení; jestliže žalovaný k tomuto dni nevykonával v tomto prostoru (místě) soustavně své zaměstnání (povolání), neboť měl za to, že pracovní poměr účastníků již skončil, nemůže být podle tohoto prostoru (místa) - bez ohledu na cokoliv jiného, včetně okolností uvažovaných soudy - založena místní příslušnost soudu podle ustanovení § 87 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3027/2013, ze dne 27. 6. 2014

26.06.2014 00:03

MS: Prorogační dohody po 1. lednu 2014

Prorogačních dohod, které nebyly uzavřeny ve vztazích mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, se nelze v řízeních zahájených po 1. lednu 2014 účinně dovolat, třebaže byly před tímto datem uzavřeny platně.

podle usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93Co 214/2014, ze dne 7. 4. 2014

04.04.2014 00:00

ÚS: Rozhodování obecných soudů o místní příslušnosti

K omezení dispozičního práva žalobců představující porušení základního práva na zákonného soudce chráněného článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dojde postupem obecných soudů, které na sebe atrahují právo rozhodovat o místní příslušnosti, a to bez náležitých tvrzení strany žalující, která by je k tomu opravňovala.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3026/10, ze dne 18. 3. 2014

04.02.2014 00:01

Změna místní příslušnosti ve věcech péče o nezletilé

Soudy vedou řízení týkající se péče o nezletilé děti až do jejich zletilosti. V době nezletilosti dítěte vyvstává potřeba rozhodnout ve věcech péče o nezletilé dítě v mnoha situacích, např. jde-li o změnu výchovného prostředí nebo výši výživného, resp. styk rodiče s dítětem. Místní příslušnost soudu se řídí zásadou perpetuationis fori vyjádřenou v § 11 odst. 1 o.s.ř., totiž že místní příslušnost obecného soudu dítěte určená podle okolností, které tu byly v době prvního rozhodnutí soudu, trvá po celou dobu řízení. Je proto vyloučeno, aby soud, jehož místní příslušnost byla založena prvním rozhodnutím ve věci péče o nezletilé dítě, při podání dalšího návrhu na zahájení řízení reagoval na změnu okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost soudu, vyslovením místní nepříslušnosti podle § 105 o.s.ř. Změna okolností daná změnou bydliště dítěte, může být pouze důvodem k přenesení příslušnosti na jiný soud, je-li to v zájmu dítěte, podle § 177 odst. 2 o.s.ř. Účelem této úpravy je zajištění důsledné ochrany nezletilého dítěte, neboť o dítěti by měl vždy rozhodovat ten soud, který si může v rámci svého obvodu zjistit o dítěti co nejvíce informací, zejména za součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte. Rozhodným hlediskem pro přenesení příslušnosti na jiný soud je zájem dítěte, uvažovaný především ve vztahu ke konkrétnímu řízení.

V teorii ani v soudní praxi není pochyb o tom, že ust. § 177 odst. 2 o.s.ř. představuje výjimku ze zásady perpetuationis fori podle níž místní příslušnost obecného soudu dítěte určená podle okolností, které tu byly v době prvního rozhodnutí soudu, trvá po celou dobu řízení. Přenesením příslušnosti nedochází ke změně věcné příslušnosti, ale pouze místní příslušnosti, což znamená, že za významné jsou považovány změny těch okolností, které obecně zakládají místní příslušnost soudu. Ty jsou v ustanovení § 88 písm. c) o.s.ř. redukovány na bydliště nezletilého dítěte. Pravidlo pro určení místní příslušnosti ve věcech péče o nezletilé tak má zajistit, aby o poměrech dítěte rozhodoval ten soud, který má nejlepší předpoklady pro jejich zjištění, čímž se současně naplňuje i zájem na rychlosti a hospodárnosti řízení. Stejné východisko se pak uplatňuje i pro přenesení příslušnosti, tedy aby nadále o poměrech dítěte rozhodoval soud, který k tomu má nejlepší podmínky, rozuměno zejména z hlediska blízkosti. Tím se současně realizuje i zájem dítěte, aby jeho poměry byly v řízení ovládaném vyšetřovací zásadou upraveny soudem, u něhož se předpokládá, že tak učiní s plnou znalostí věci, bezprostředně, hospodárně a v rozumné době. Zájem dítěte jednak dochází v naplnění požadavku, aby o jeho poměrech rozhodoval soud, který k tomu má nejlepší podmínky a jednak slouží jako korektiv, který i když by jinak byly dány místní souvislosti, ponechávající soudu prostor pro uvážení, který soud věc projedná a rozhodne. Přenesení příslušnosti tak bude bránit např. pouhá snaha jednoho z rodičů o „legalizaci“ pobytu dítěte v jiném místě (často značně vzdáleném), než je původní bydliště, vedená snahou o omezení či znemožnění styku dítěte s druhým z rodičů.

Při posuzování zájmu dítěte je třeba vycházet rovněž z Úmluvy o právech dítěte, jejíž čl. 3 odst. 1 Úmluvy deklaruje, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na výklad, který k otázce zájmu dítěte (v procesní rovině) zaujal v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3430/2011 (Rc 102/2012). Nejlepší zájem dítěte v procesním významu zahrnuje rozhodovací činnost soudu, která v konkurenci často protichůdných zájmů účastníků řízení zvažuje a přední význam přiznává zjištěnému zájmu dítěte s cílem dosáhnout pro dítě stabilního a dlouhodobého řešení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, ze dne 19. 12. 2013

12.11.2013 00:02

Delegace vhodná ve věcech péče o nezletilé

Ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 88 písm. c/ o. s. ř. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Nd 292/2013, ze dne 31. 10. 2013

15.10.2013 00:01

K místní příslušnosti v insolvenčním řízení koncernových osob

I. Ve smyslu ustanovení § 66a odst. 1 obch. zák. se (pro účely vymezení pojmu „většinový společník“) do celkového počtu hlasů plynoucích z účasti ve společnosti nezapočítávají hlasy z vlastních podílů nebo akcií v majetku společnosti nebo jí ovládané osoby ani z podílů nebo akcií, které drží určitá osoba svým jménem na účet společnosti nebo osoby ovládané společností (§ 66a odst. 1 poslední věta obch. zák.). Od celkového počtu hlasů se tedy pro účely určení, zda má společnost většinového společníka, odečítají hlasy spojené s vlastními podíly či akciemi společnosti nebo podíly či akciemi v majetku jí ovládaných osob, včetně akcií či podílů, které pro společnost nebo jí ovládané osoby drží svým jménem třetí osoba (když i tyto akcie nebo podíly jsou v majetku společnosti či jí ovládaných osob).

II. Jestliže určitá osoba vlastní hromadnou akcii akciové společnosti představující 50 % podíl v akciové společnosti a druhou hromadnou akcii akciové společnosti ve stejné výši vlastní sama akciová společnost, je ona osoba většinovým společníkem akciové společnosti a tedy (nejde-li o případ dle § 66a odst. 3 písm. b/ obch. zák.) i osobou ovládající akciovou společnost (§ 66a odst. 1 a odst. 3 písm. a/ obch. zák.). Pro účely posouzení, zda pro insolvenční řízení oné osoby jsou splněny předpoklady místní příslušnosti dané na výběr ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 o. s. ř. u insolvenčního soudu, u kterého již probíhá insolvenční řízení ohledně majetku akciové společnosti (dlužníka ve smyslu § 87 odst. 2 o. s. ř.), platí za této situace vyvratitelná domněnka, že ona (ovládající) osoba a (jí ovládaná) akciová společnost tvoří koncern (§ 66a odst. 7 obch. zák.).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 61/2013, ze dne 18. 9. 2013

07.10.2013 00:00

Pravomoc českých soudů v řízení o vypořádání společného jmění manželů

Při posuzování otázky, zda je v daném řízení o vypořádání společného jmění manželů dána pravomoc českých soudů podle § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., ustanovení § 88 písm. b) o.s.ř. aplikovat nelze. Nejvyšší soud již v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 314/2003 dospěl k závěru, že ustanovení písm. b) lze použít jen tehdy, jestliže rozvod manželství vyslovil některý československý soud (dnes soud České republiky). Jestliže rozvod vyslovil některý cizozemský soud, budou pro určení místní příslušnosti ve věcech zde uvedených platit obecná ustanovení. Je totiž logické, aby v těchto případech pro určení místní příslušnosti soudu platila obecná ustanovení, protože při použití § 88 písm. b) o.s.ř. by vždy rozhodoval cizozemský soud, vyjma případů, kdy by pravomoc českých soudů byla založena písemnou úmluvou stran.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Nd 146/2013, ze dne 29. 8. 2013

18.09.2012 00:01

K určení místní příslušnosti v exekučním řízení

Exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, tak vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.

S ohledem na účel exekučního řízení tak není případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek (§ 45 odst. 1 EŘ, § 252 odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud přitom v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř.. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno. Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky). Na použitelnosti daného závěru nic nemění ani okolnost, že zde vykonávaný titul nespadá do věcné působnosti Nařízení rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Nd 200/2012, ze dne 12. 9. 2012

04.04.2012 00:02

KS: Postoupení jinému soudu pro nedostatek místní příslušnosti

Byla-li věc postoupena jinému soudu pro nedostatek místní příslušnosti a tento jiný soud vydal poté ve věci platební rozkaz, nelze později vyslovený nesouhlas tohoto jiného soudu s postoupením věci (§ 105 odst. 3 OSŘ) shledat důvodným.

podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1Nc 2896/2011, ze dne 9. 9. 2011

25.03.2012 13:22

Rc 3/2012

K výzvě soudu, aby se účastník vyjádřil k návrhu dalšího účastníka na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.), lze ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. připojit doložku o tom, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě k návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, bude se předpokládat, že proti tomuto návrhu nemá námitky; doložka, která z toho, že se účastník v určené lhůtě nevyjádří k návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, vyvozuje předpoklad, že tento účastník s takovým návrhem nesouhlasí, možná není.

Změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti, k níž dochází po zahájení příslušného soudního řízení, typicky změna sídla účastníka řízení - právnické osoby, je skutečností, která sama o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010)

15.03.2012 00:02

KS: Místní příslušnost soudu ve věcech péče o nezletilé

Jinou rozhodující skutečností určující místní příslušnost soudu ve věcech péče o nezletilé (§ 176 a násl., § 88 písm. c) OSŘ) se rozumí např. případ, kdy otec vykázal matku nezl. dítěte i s dítětem z domu a tím je donutil k přestěhování do místa, kde si matka opatřila společné bydlení s dítětem. Neopustila tedy společné bydliště bez vědomí otce, nýbrž nastala jiná rozhodující skutečnost ve smyslu ustanovení § 88 písm. c) OSŘ.

podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19Co 387/2011, ze dne 31. 8. 2011

15.03.2012 00:00

KS: Překážka zahájeného řízení (litispendence)

Okamžik, kdy místně nepříslušné soudy postoupily tutéž věc soudu místně příslušnému, je z hlediska posouzení, kterou z těchto věcí postihuje překážka věci zahájené (litispendence), nerozhodná. Rozhodující je okamžik, u kterého z místně nepříslušných soudů bylo řízení zahájeno později.

podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25Co 242/2011, ze dne 31. 8. 2011