// Profipravo.cz / Předběžná opatření
Předběžná opatření
23.11.2018 00:05
ÚS: Hodnocení podmínek pro nařízení předběžného opatření (Uber)
Vyšel-li odvolací soud ze závěru, že činnost vykonávanou vedlejším účastníkem nelze považovat za taxislužbu z toho důvodu, že nesplňuje zákonem stanovené podmínky podle § 21 a násl. zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v rozhodném znění, a je proto nějakou „(jinou) službou v oblasti dopravy“, popřel tím vztah mezi hypotézou právní normy, stanovící podmínky pro uplatnění její dispozice, a dispozicí právní normy, jež stanovuje vlastní pravidlo chování. Takovéto obrácení vztahu mezi vymezením činnosti, na kterou se zákon o silniční dopravě vztahuje, resp. její právní kvalifikace (§ 1 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 1 a 9), a podmínek, jak a kým má být taková činnost vykonávána (§ 21 a násl. tohoto zákona), je projevem libovůle při výkonu veřejné moci, a proto porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4, čl. 2 odst. 2 a čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4072/17, ze dne 5. 11. 2018
20.07.2018 00:01
ÚS: Předběžné opatření o umístění dítěte v ústavním zařízení
Rozdělení rodiny v podobě oddělení rodičů a dětí je chápáno jako krajní možnost, k níž by mělo být přistoupeno až po náležitém zvážení, že jiná mírnější opatření na podporu rodiny by nebyla dostatečná. Jako mírnější opatření vystupující alternativně k prodloužení předběžného opatření, na jehož základě bylo dítě umístěno v ústavním zařízení (§ 460 odst. 1 ve spojení s § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních), může sloužit uplatnění některých z oprávnění, které zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, svěřuje orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Poukazuje-li rodič či dítě na konkrétní skutečnosti, ze kterých dovozuje, že místo prodloužení předběžného opatření, na jehož základě bylo dítě umístěno v ústavním zařízení, postačí využití některého z oprávnění orgánu sociálně-právních ochrany dětí, je povinností soudu se s touto argumentací vypořádat v odůvodnění svého rozhodnutí o dalším trvání předběžného opatření. Pokud tak soud neučiní, poruší právo účastníků řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1265/16, ze dne 19. 6. 2018
20.04.2018 00:00
ÚS: Porušení principu rovnosti zbraní v civilním odvolacím řízení
Rozhodne-li odvolací soud o podaném odvolání navrhovatelů předběžného opatření, aniž jeho opis předtím zašle druhé straně řízení na vědomí, čímž jí fakticky znemožní vznést protiargumenty a hájit tak své stanovisko o nedůvodnosti takového návrhu, poruší tím právo stěžovatele na soudní ochranu a princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod v případě, že tím nedojde k přímému, bezprostřednímu a nadále již nenapravitelnému zásahu do sféry možností faktického uspokojení v řízení uplatněného nároku a odvolací soud tuto okolnost řádně nezváží.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 719/18, ze dne 3. 4. 2018
26.01.2018 00:03
ÚS: Ke slyšení nezletilého před vydáním předběžného opatření
I. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
II. Podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte se za tímto účelem dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1931/17, ze dne 19. 12. 2017
16.06.2017 00:04
ÚS: Rozhodování odvolacího soudu o předběžném opatření
Při rozhodování o návrzích na nařízení předběžného opatření jsou obecné soudy povinny dbát požadavků § 75c odst. 2 o. s. ř., tedy rozhodnout bezodkladně, pouze v případech, kdy není nebezpečí z prodlení (což je výjimka ze zásady), může být o návrhu rozhodnuto s určitým časovým odstupem, i tak ovšem nejpozději do 7 dnů poté, co byl návrh podán. Aby předběžné opatření splnilo svůj účel, musí být „rychlé“ a částečně i nečekané. Povinnost urgentního projednání se proto vztahuje nejen na soudy nalézací, ale přiměřeně i na soudy odvolací; také ony jsou povinny rozhodovat bezodkladně či alespoň s nejvyšším urychlením. Pokud by tak nečinily, porušily by svoji základní povinnost vyplývající z obecných ustanovení procesního předpisu (§ 6 o. s. ř.), a ostatně i z čl. 38 odst. 2 Listiny, postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná.
Zákon nelze interpretovat tak, že pokud ve vztahu k obecné úpravě předběžných opatření explicitně stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí jen soudu nalézacímu (na rozdíl od specifických norem § 409 odst. 2 a § 465 odst. 2 z. ř. s.), není odvolací soud nijak limitován a postačí, rozhodne-li o odvolání proti usnesení o návrhu na nařízení předběžného opatření bez jakéhokoliv časového omezení, tedy, jak se v praxi někdy děje, teprve v řádu týdnů či dokonce měsíců. Ústavní soud v této souvislosti uzavírá, že i pro odvolací řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí nalézacího soudu o návrhu na „běžné“ předběžné opatření, platí povinnost postupovat bezodkladně – jinak by byl popřen smysl zákona a institutu předběžného opatření.
Při posuzování práv a povinností provozovatele převzatého rozhlasového a televizního vysílání civilními soudy je třeba vycházet z jeho skutečného jednání a vystupování v právních vztazích; rozhodnutí nelze odvozovat pouze od okolnosti, zda je daný subjekt formálně držitelem registrace ve smyslu § 2 odst. 1 písm. h) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání“). Jinými slovy je chybný přístup, že určité osobě nelze uložit jakoukoli povinnost týkající se šíření vysílání jen proto, že není držitelem platné registrace, bez ohledu na to, zda vysílání skutečně šíří a zda v právních vztazích vůči svým zákazníkům a obchodním partnerům porušuje zákon.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 736/17, ze dne 10. 5. 2017
14.03.2017 00:01
Dovolání ve věci návrhu na zákaz jednat podle usnesení shromáždění SVJ
Rozhodnutí o dočasném zákazu jednat podle rozhodnutí shromáždění podle § 1209 odst. 1 věta za středníkem o. z. je svou povahou rozhodnutím o předběžném opatření. Podá-li vlastník jednotky v řízení o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek (spolu s žalobou, případně kdykoliv v dalším průběhu řízení) návrh podle § 1209 odst. 1 věty první za středníkem o. z., rozhodne soud o takovém návrhu podle § 102 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 z. ř. s.). V souladu s § 102 odst. 3 o. s. ř. se tak použije mj. i ustanovení § 75b o. s. ř. o povinnosti navrhovatele složit jistotu, soud rozhodne o návrhu bezodkladně, popř. nejpozději do sedmi dnů od podání návrhu (§ 75c odst. 2 o. s. ř.), usnesení účastníkům odešle ve lhůtě stanovené v § 76c o. s. ř. a uloží navrhovateli zaplatit soudní poplatek.
Úprava nepřípustnosti dovolání obsažená v ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. se tak uplatní i v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na dočasný zákaz jednat podle usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek podle § 1209 odst. 1 o. z.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3645/2016, ze dne 12. 12. 2016
10.02.2017 00:00
ÚS: Rovnost účastníků řízení o předběžném opatření
V rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, jakož i právem vyjádřit se k projednávané věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je postup odvolacího soudu, který změní rozhodnutí soudu prvního stupně a vyhoví návrhu jednoho z rodičů na nařízení předběžného opatření o úpravě styku s nezletilým dítětem, aniž řádně doručí jeho odvolání druhému z rodičů, čímž mu odejme možnost jednat před soudem.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3343/16, ze dne 24. 1. 2017
29.12.2016 00:02
ÚS: Přezkoumání rozhodnutí o (ne)nařízení předběžného opatření
I. Při zásahu do ústavně zaručených základních práv či svobod rozhodnutím o návrhu na vydání předběžného opatření je povinností státu zajistit podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, aby v rámci soustavy soudů byla zajištěna náprava, a není-li to pro „nevratnost“ zásahu možné, tak možnost posouzení případné újmy, jde-li o jedinou možnost nápravy (dopadů) takového neoprávněného zásahu.
II. Proto je odvolací soud povinen přezkoumávat, a případně pro nezákonnost rušit ta usnesení o (ne)nařízení předběžného opatření, jimiž je jinak „nevratně“ zasahováno do základních práv a svobod dotčené osoby, nebo kterými je poskytnutí právní ochrany odmítáno, a kde jedinou možností, jak odčinit negativní důsledky vyvolané jeho případnou nezákonností, je případná náhrada nemajetkové újmy.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2433/15, ze dne 29. 11. 2016
23.12.2016 00:03
ÚS: Předběžné opatření upravující poměry dítěte
I. Ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, kterým se odmítá odvolání proti usnesení o nařízení nebo prodloužení předběžného opatření upravujícího poměry dítěte podle § 452 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, je přípustná i v případě, že stěžovatel nevyčerpal žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu.
II. Uplynutí doby, na kterou bylo usnesením soudu prvního stupně podle § 460 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních prodlouženo předběžné opatření upravující poměry dítěte, není důvodem, který by odvolacímu soudu umožňoval odmítnout odvolání proti tomuto usnesení.
III. Věcným projednáním odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, kterým se podle § 460 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních prodlužuje předběžné opatření upravující poměry dítěte, a potvrzením tohoto usnesení je – za předpokladu, že potvrzující usnesení odvolacího soudu je ústavně konformní – zhojen zásah do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jenž spočíval v bezdůvodném odmítnutí odvolání směřujícího proti nařízení nebo dřívějšímu prodloužení tohoto předběžného opatření.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2950/16, ze dne 7. 11. 2016
23.09.2016 00:02
ÚS: Vyjádření účastníka před nařízením předběžného opatření
Smyslem předběžného opatření (§ 74 a § 102 občanského soudního řádu) je ochrana účastníka, který o jeho vydání žádá, přičemž však musí být respektována též práva toho, vůči komu předběžné opatření směřuje. Cílem zásady rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod je totiž dosažení spravedlivé rovnováhy mezi stranami sporu. Proto také platí, že má-li být předběžným opatřením uložena povinnost, musí mít účastníci řízení možnost ve srovnatelném rozsahu uplatnit před soudem svá tvrzení i námitky ve vztahu k takovému návrhu, které se promítnou do úvahy soudu ohledně posouzení jeho důvodnosti. Je tedy povinností soudu vyžádat si před nařízením předběžného opatření vyjádření účastníka, vůči němuž směřovalo.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1847/16, ze dne 1. 9. 2016
20.05.2016 00:02
KS: Nařízení účasti na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání
Předběžným opatřením nelze nařídit účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii nebo jím nařídit setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.
podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 21Co 62/2016, ze dne 17. 2. 2016
03.05.2016 00:01
Porušení předběžného opatření přikazujícího zdržet se provádění plateb z bankovního účtu
Jestliže banka v době, kdy jí bylo pravomocným a vykonatelným předběžným opatřením přikázáno zdržet se provádění plateb z předmětného bankovního účtu, převedla z něj část prostředků na účet exekutora v rámci exekučního řízení, porušila tím svoji právní povinnost. Porušení povinnosti uložené vykonatelným usnesením o předběžném opatření považuje i zákon za porušení právní povinnosti a jde-li o právní úkon, zákon jej stíhá absolutní neplatností (§ 76f o. s. ř.). Okolnost, že byla vedena exekuce přikázáním pohledávky z tohoto účtu, nebránila bance splnit povinnost uloženou jí předběžným opatřením.
Dočasnost předběžného opatření je jeho typickým znakem. Ukládá-li soud povinnost zdržet se určitého jednání, v daném případě zdržet se provádění plateb z účtu, má předběžné opatření podobné účinky jako odklad exekuce v exekučním řízení, což znamená, že exekuce se dočasně neprovádí a poddlužník je povinen vyčkat s výplatou prostředků z účtu až do doby, dokud účinky těchto institutů trvají. Ani okolnost, že předběžné opatření nebylo vydáno v exekučním řízení, ale v rámci jiného řízení a že se jednalo jen o zatímní úpravu, není překážkou jeho závaznosti pro toho, komu jím byla uložena konkrétní povinnost.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4709/2014, ze dne 26. 1. 2016
14.05.2015 00:02
KS: Odevzdání dítěte do ústavní výchovy
Odevzdání dítěte do ústavní výchovy předběžným opatřením je možné jen postupem dle § 452 z.ř.s., nikoli postupem dle § 74 (eventuálně § 102) a § 76 o.s.ř.
podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 21Co 14/2015, ze dne 12. 1. 2015
17.04.2015 00:03
ÚS: Náhrada souhlasu zákonných zástupců s hospitalizací
I. Osobní svoboda, jejíž ústavní garance je zakotvena v čl. 8 Listiny základních práv a svobod, představuje v demokratickém a právním státě jednu z nejdůležitějších hodnot. Je předpokladem toho, aby si mohl každý sám uspořádat svůj vlastní život, aby mohl rozhodovat o jeho podstatných aspektech a svým jednáním usilovat o vlastní štěstí. Jakkoliv tato svoboda již ze své podstaty nemůže být neomezená, se zásahy do ní mohou být spojeny neodstranitelné následky ve všech sférách života jednotlivce. Stát, který je založen na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky), do ní proto může zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích a nesmí se při tom dopustit svévole. Trvání na dodržení všech zákonem stanovených podmínek jejího omezení představuje základní garanci, že budou skutečně respektována práva dotčeného jednotlivce a že v jeho případě nedojde ke zneužití moci.
II. Nařízením předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (nyní § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) nebylo možné nahradit souhlas zákonných zástupců nezletilého dítěte s jeho hospitalizací. Takovýto právní následek jednoznačně vylučoval (a i dnes vylučuje) § 38 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (o zdravotních službách), který taxativně stanoví případy, kdy lze k hospitalizaci pacienta přistoupit i bez jeho souhlasu. Zbavení osobní svobody nezletilého za účelem vyšetření jeho duševního stavu pro účely řízení ve věcech dětí mladších patnácti let, nebo k zamezení tomu, aby s ohledem na svůj duševní stav ohrozil sebe nebo někoho jiného, bylo navíc možné dosáhnout i jinak. Příslušné procesní instituty, upravené v § 58 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), a § 191a násl. občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (nyní § 75 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních), mu v této souvislosti poskytovaly vyšší míru ochrany před neoprávněnými zásahy do jeho osobní svobody a měly se aplikovat přednostně. Jejich existence tak rovněž vytvářela překážku pro takový výklad § 76a občanského soudního řádu, v témže znění, podle něhož by se umístěním nezletilého „do vhodného prostředí“ rozuměla i jeho případná hospitalizace.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 916/13, ze dne 17. 2. 2015
18.12.2014 00:00
ÚS: Rovnost účastníků v řízení o předběžném opatření
Postup odvolacího soudu, který za analogického použití ustanovení § 220 a 221a o. s. ř. změní rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by povinnému umožnil vyjádřit se k podanému odvolání, je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení a rovnosti zbraní ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která se uplatní i ve fázi rozhodování o nařízení předběžného opatření.
Dospěje-li odvolací soud k závěru, že jsou dány důvody pro nařízení předběžného opatření a v tomto smyslu pro změnu usnesení soudu prvního stupně, musí současně posoudit, zda by s ohledem na předmět předběžného opatření bylo možné dosáhnout jeho účelu i v případě, že by byl účastník řízení, vůči němuž předběžné opatření směřuje, vyrozuměn o návrhu na jeho nařízení ještě v průběhu odvolacího řízení, čímž by dostal prostor se k němu vyjádřit. Pokud dospěje k závěru, že takovýto postup není možný, měl by v řízení dál postupovat takovým způsobem, aby dostál své povinnosti vyplývající ze zásady rovnosti účastníků řízení a umožnil dotčenému účastníkovi řízení uplatnit procesní obranu proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření. Toho lze dosáhnout například zrušením usnesení, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření a vrácením věci k projednání soudu prvního stupně.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3489/13, ze dne 23. 10. 2014
06.06.2014 00:01
ÚS: Odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření
Jak vyplývá ze soudního spisu, stěžovatelka uhradila požadovanou jistotu na bankovní účet příslušného soudu, a to včas. Z hlediska splnění zákonné povinnosti již přitom nemůže být rozhodné, který bankovní účet soudu stěžovatelka k úhradě zvolila, zda ten vyhrazený k přijímání jistot či jiný. Opačná interpretace zákonného ustanovení, vedoucí k odmítnutí předběžného opatření pouze z důvodu nesprávné volby čísla bankovního účtu příslušného soudu, by představovala nepřípustně formalistický výklad.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1008/13, ze dne 12. 5. 2014
30.05.2014 00:00
ÚS: K zásadě rovnosti účastníků řízení o předběžném opatření
1. Bylo-li ústavní stížností napadené rozhodnutí o předběžném opatření v mezidobí obecným soudem zrušeno, nebrání to Ústavnímu soudu v tom, aby vyslovil, jaké ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona tímto rozhodnutím byly porušeny, pokud takovým rozhodnutím k jejich porušení došlo.
2. Odložení vykonatelnosti usnesení obecného soudu o nařízení předběžného opatření je z povahy věci vyloučeno, neboť by bylo spojeno s jeho meritorním přezkoumáním, které má být teprve předmětem rozhodování Ústavního soudu.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1678/13, ze dne 24. 4. 2014
07.03.2014 00:01
ÚS: K rovnosti účastníků řízení o předběžném opatření
1. Předběžné opatření je způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv nebo svobod, neboť se jím dočasně omezují vlastnická práva, konkrétně ta jejich složka, která spočívá v dispozicích s majetkem. Nelze proto vyloučit přípustnost ústavní stížnosti proti vydání předběžného opatření, i když jde o zatímní úpravu poměrů účastníků řízení.
2. Pasivita zákonodárce při úpravě institutu předběžného opatření v souvislosti s právním názorem Ústavního soudu vysloveným v nálezu Pl. ÚS 16/09 nemůže být důvodem pro jeho pominutí ze strany soudů obecných. Úkolem obecných soudů je při respektování čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR najít v této nežádoucí situaci ústavně konformní způsob ochrany základních práv a svobod účastníků řízení a vyplnit tak prostor legislativní mezery, vzniklé derogačním nálezem Ústavního soudu.
3. Respekt k procesním ústavním pravidlům ovšem nemá bránit v tom, že Ústavní soud bude rovněž přihlížet k tomu, jaké následky by v konkrétním případě lpění na pravidlech procedurální spravedlnosti mohlo mít pro následné možné uplatnění práv dalších účastníků řízení před obecnými soudy, kdy by zrušení předběžného opatření Ústavním soudem představovalo hrozbu přímého, bezprostředního a nadále již nenapravitelného zásahu do sféry možností faktického uspokojení v řízení uplatněného nároku. Je třeba vycházet z toho, že uplatňování procesních práv účastníků řízení před soudem není samoúčelem, nýbrž jen akcesorickým prostředkem k zjednání spravedlnosti mezi účastníky právního styku.
4. V ostatních případech, kdy nutnost takového postupu z okolností případu jednoznačně a nade vši pochybnost jako v právě uvedeném případě nevyplývá, nezbývá Ústavnímu soudu než následovat obecně závazné závěry uvedeného plenárního nálezu a z hlediska doktríny minimalizace zásahu dát přednost průchodu uplatnění ústavních kautel práva na spravedlivý proces.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1888/13, ze dne 13. 2. 2014
20.09.2013 00:01
ÚS: Skutečnosti rozhodné pro nařízení předběžného opatření
Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Výjimečně však i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.
V posuzovaném případě spatřoval Ústavní soud porušení spravedlivého procesu v tom, že obecný soud při rozhodování o předběžném opatření extrémně vadně hodnotil skutkový stav věci a z takto učiněných zjištění vyvodil vadné právní závěry. Obecný soud zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se žalobce domáhal, aby zaměstnavateli byla uložena povinnost vyplácet mu náhradu platu z důvodu neplatné výpovědi ze zaměstnání, a tvrdil, že zaměstnanec neoznámil zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, že trvá na dalším zaměstnávání. Tento závěr obecného soudu však nemá oporu ve spisu, resp. je s obsahem spisu v očividném rozporu. Obecný soud při rozhodování o nařízení předběžného opatření nevzal v úvahu všechny skutečnosti stěžovatelem tvrzené v návrhu, jež byly v době jeho podání osvědčeny.
Ústavní soud konstatuje, že shora uvedená vada již sama o sobě natolik zpochybňuje správnost hodnocení skutkového stavu, o něž se opírá soudní rozhodnutí, že toto rozhodnutí nemůže z hlediska ústavněprávního přezkumu obstát. Z hledisek ovládajících režim tohoto přezkumu, zejména z hlediska tzv. spravedlivého procesu, pak nemůže být ani rozhodným způsobem významné, že obecný soud uvažoval – co do důvodů pro zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření – i o nesplnění podmínek dalších.
Postupem obecného soudu bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 52/13, ze dne 8. 8. 2013
06.07.2013 10:35
Rc 129/2012
Usnesení, jímž soud nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému zakázal nakládat s určitou věcí, nebrání tomu, aby rozhodčí soud v řízení vedeném proti témuž žalovanému vydal rozhodčí nález, kterým uložil žalovanému danou věc vydat.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 5146/2009)