// Profipravo.cz / Obchodní firma

Obchodní firma

19.04.2017 00:02

Konflikt práva k obchodní firmě a práva z ochranné známky

I. Práva plynoucí z ochranné známky vznikají zápisem ochranné známky do příslušného rejstříku, jejich obsahem je právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky anebo službami, pro které je zapsána, a bránit takovému užívání ostatním, s výjimkami uvedenými v zákoně o ochranných známkách. Jednou z výjimek je právě omezení vlastníka ochranné známky právy třetích osob k obchodní firmě. Kolizi těchto práv řeší § 10 odst. 1 písm. a) ZOZ tak, že vlastník ochranné zámky není oprávněn zakázat třetím osobám užívat v obchodním styku jejich obchodní firmu, pokud je užívání v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Z uvedeného plyne, že obě práva jsou rovnocenná, obstojí vedle sebe. Omezení práv k obchodní firmě právy vlastníka ochranné známky dříve platný obchodní zákoník neřešil a výslovnou úpravu nemá ani současný zákoník občanský. Jsou-li však obě práva rovnocenná, je třeba jejich konflikt řešit z pohledu vlastníků obou práv v principu stejně.

Právo k obchodní firmě samo o sobě nemůže být důvodem pro odepření práv vyplývajících z ochranné známky. To však platí pouze za předpokladu, že užívání takového práva je v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže, že tedy není nekalým soutěžním jednáním.

II. Užívá-li vlastník svoji ochrannou známku tak, že naplní definiční znaky nekalé soutěže, pak je třeba proti takovému užívání ochránit toho, kdo je takovým jednáním zasažen, a to způsoby uvedenými v § 2988, větě první, o. z., tedy i uložením povinnosti zdržet se užívání zapsané ochranné známky.

III. Právo k obchodní firmě patří mezi tzv. práva na označení a je považováno za jedno z tzv. průmyslových práv. Speciálním předpisem, upravujícím vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, je zákon č. 221/2006 Sb., který s účinností od 1. ledna 2008 upravil ve svém ustanovení § 6 zvláštní působnost soudu ve věcech průmyslového vlastnictví. Podle § 6 odst. 1 písm. a) rozhoduje Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví, a o nárocích podle části první tohoto zákona.

Podle § 39 odst. 2 zákona o soudech a soudcích je Městský soud v Praze věcně a místně příslušným soudem jako soud prvního stupně ve věcech průmyslového vlastnictví a ochrany práv k odrůdám. Zákon o soudech a soudcích určil v uvedeném ustanovení nejen výlučnou místní příslušnost Městského soudu v Praze, ale též jeho výlučnou příslušnost věcnou. Městský soud v Praze se totiž stal s účinností od 1. ledna 2008 zvláštním soudem, který má působnost krajského soudu, přitom jako jediný v České republice rozhoduje v občanském soudním řízení v prvním stupni v senátě. Městský soud v Praze je současně soudem Společenství.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, ze dne 8. 3. 2017


14.03.2011 00:00

K nekalé soutěži volbou názvu zaměnitelného s označením výrobků soutěžitele

I. Pokud si žalovaná zvolila jako obchodní firmu typické označení výrobků žalobkyně, nejedná se o ochranu obchodní firmy ve smyslu ustanovení § 12 obch. zák. ve vazbě na ustanovení § 8 a násl. obch. zák., poněvadž ve vztahu mezi účastníky nejde o neoprávněné užívání obchodní firmy; otázka oprávněného užívání obchodní firmy žalovanou se tak stala otázkou nekalé soutěže ve smyslu ustanovení § 44 a násl. obch. zák. Otázka obchodní firmy ve vztahu k tomu, že žalovaná má takovou obchodní firmu zapsánu v obchodním rejstříku, popř. zda taková obchodní firma splňuje podmínku nezaměnitelnosti podle § 10 odst. 1 obch. zák. a že je chráněna mezinárodními úmluvami, popř. i ústavním pořádkem České republiky, je v takovém případě irelevantní. Formální právo užívat zapsanou obchodní firmu musí ustoupit hmotnému právu na ochranu jednání nekalé soutěže.

II. Neobstojí ani argument poukazující na jiné právnické osoby, v jejichž názvu se objevoval slovní základ obdobný označení výrobků žalobkyně; u žalované zde doznává užití tohoto výrazu – ve spojení s dalšími okolnostmi – nekalosoutěžní povahy toliko ve spojení s jejím vstupem na tentýž segment trhu, na němž se svou firmou a se svými výrobky již dlouhodobě a úspěšně působila žalobkyně. Na tom pak, že se žalobkyně domáhala soudní ochrany až poté, co jí žalovaná začala svými výrobky konkurovat, není nic pozoruhodného. Nekalou soutěží je jen takové jednání, jež je jednáním v hospodářské soutěži (jednáním konkurenčním) a jež je způsobilé přivodit újmu (mimo jiné) jiným soutěžitelům; dokud nebyly též tyto znaky naplněny (spolu s rozporem s dobrými mravy soutěže), byla by žaloba nedůvodná.

III. K odstranění závadného (nekalosoutěžního) stavu ve znění kmene obchodní firmy lze uložit rušiteli, aby změnil svou firmu tak, aby neobsahovalo určité slovo, a aby podal návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku.

Byla-li v posuzované věci též volba obchodní firmy a její užívání nekalosoutěžním jednáním, pak k úplnému odstranění závadného stavu ve smyslu ustanovení § 53, věty první, obch. zák. je nezbytné, aby žalovaná též změnila svou firmu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4933/2009, ze dne 19. 1. 2011


17.02.2011 00:00

K ochraně názvu obce podle § 19b odst. 2 obč. zák.

I. Obec, jako právnická osoba, je oprávněna domáhat se ochrany svého názvu podle § 19b odst. 2 obč. zák.

II. Jestliže v posuzované věci je názvem žalující obce „Město Františkovy Lázně“, nikoliv název „Františkovy Lázně“, není správným právní závěr soudu, že název obce je součástí obchodní firmy žalované s názvem Golf Resort Františkovy Lázně k.s. V tomto směru je třeba přisvědčit žalované, že slovní spojení „Františkovy Lázně“ není názvem žalobce. Naopak je možno souhlasit s názorem, že slovní spojení „Františkovy Lázně“ v názvu žalované je pouze geografickým označením území, v němž realizuje svou činnost.

Jinak by musela být posouzena situace, kdyby žalovaná užitím názvu žalobce (např. Golf Resort Města Františkových Lázní) vyvozovala klamný dojem, že je vlastnicky či jiným způsobem spojena s žalobcem, např. že je žalobce společníkem žalované, anebo pokud by žalovaná parazitovala na označení žalobce, když by se ve skutečnosti její sídlo, resp. její provozovna nacházely mimo území Františkových Lázní, resp. mimo území přilehlé k tomuto městu, v důsledku čehož by toto označení působilo klamavě.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3796/2010, ze dne 25. 1. 2011


16.02.2011 00:01

K neoprávněnému použití názvu kraje v obchodní firmě

Jednání, při němž si jiná osoba zvolí název s názvem právnické osoby zaměnitelným, je neoprávněným užitím názvu právnické osoby podle § 19b odst. 2 obč. zák.

O takové neoprávněné užití názvu právnické osoby se v daném případě jedná, jestliže součástí názvu firmy žalované je název „Ústecký kraj“. Odvolacímu soudu nelze vytknout nesprávné právní posouzení, nepřisvědčil-li argumentaci žalované, že slovní spojení „Ústecký kraj“ v jeho firmě je pouze geografickým označením území, v němž realizuje svou hospodářskou činnost. Naopak, užití názvu „kraje“ pro podnikatelské účely je neoprávněným zásahem do oprávněných zájmů „kraje“, neboť takové označení „kraje“ navozuje pro třetí osoby jistou souvislost s právnickou osobou „Ústecký kraj“.

Neoprávněné použití názvu právnické osoby je deliktním jednáním, které naplňuje skutkovou podstatu právní ochrany před neoprávněným uživatelem ve smyslu § 19b odst. 2 obč. zák. Vznik zvláštní újmy není předpokladem aplikace § 19b obč. zák., ale je jím pouhé neoprávněné použití názvu právnické osoby. Nerozhoduje, zda delikvent, tj. osoba, která použije názvu jiné právnické osoby neoprávněně, se svým neoprávněným jednáním obohatil či způsobil svým jednáním jiné osobě škodu.

Odvolací soud v souladu s § 19b odst. 2 obč. zák. potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žalované uložena povinnost rozhodnout o takové změně své obchodní firmy, že z ní bude odstraněno slovní spojení „Ústecký kraj“ v kterémkoli gramatickém pádu nebo slovosledu a zároveň podat návrh této změny do obchodního rejstříku u příslušného soudu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2667/2008, ze dne 13. 1. 2011


03.05.2010 00:00

K posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy

Při posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy je nutno přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3580/2009, ze dne 26. 1. 2010


03.12.2009 00:00

K právním úkonům činěným pod nezapsanou obchodní firmou

Obchodní zákoník v § 8 zakládá podnikateli povinnost činit právní úkony pod svou obchodní firmou, jíž je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Zápis má tedy konstitutivní povahu.

O společnosti, která učiní právní úkon pod změněnou (valnou hromadou řádně odsouhlasenou) obchodní firmou, ačkoli tato změna dosud není zapsána v obchodním rejstříku, však nelze jen proto uvažovat jako o neexistující (a jen proto také nelze v dané věci označit za neexistující její „podnik“ identifikovaný /předčasně/ prostřednictvím nové obchodní firmy).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, ze dne 22. 10. 2009


17.06.2008 00:01

Ke klamavosti obchodní firmy předstírající výkon jiné než skutečné činnosti

I. Pro závěr rejstříkového soudu o tom, zda obchodní firma vzbuzuje klamavý dojem, že se společnost zabývá jinou činností, než odpovídá skutečnosti, není podstatné to, k jaké činnosti získala společnost živnostenské oprávnění, ale to, jakou činností se má dle vůle společníků vyjádřené ve společenské smlouvě zabývat a jakou činnost má zapsánu v obchodním rejstříku a vykonává ji, či je připravena ji vykonávat.

Slovní spojení „finanční úvěrová“ v posuzované obchodní firmě společnosti, která nemá v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěrů (finančních prostředků) z vlastních zdrojů (ač má k této činnosti potřebné oprávnění), a pouze zprostředkovává jejich poskytování na základě zapsaného předmětu podnikání „zprostředkovatelská činnost“, působí klamavě. Slovní spojení „finanční úvěrová“ totiž vzbuzuje dojem, že se společnost zabývá poskytováním úvěrů či jiných finančních služeb (ač taková činnost mezi její předměty podnikání podle zápisu v obchodním rejstříku nepatří) nikoli, že jejich poskytování pouze zprostředkuje.

II. V řízení ve věcech obchodního rejstříku soud zkoumá též, zda obchodní firma navrhovaná k zápisu není klamavá. Při tomto posouzení obchodní firmy vychází zásadně z listin, které mají být podle zvláštního právního předpisu k návrhu doloženy (§ 200da odst. 1 o. s. ř.).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 201/2007, ze dne 15. 4. 2008


27.12.2007 00:00

K posouzení zaměnitelnosti obchodních firem

Při posouzení zaměnitelnosti obchodních firem ve smyslu § 10 obch. zák. je třeba vycházet z celkového dojmu průměrného zákazníka, jak utkví v jeho paměti (viz 32 Odo 840/2004).

V situaci, kdy žalovaná má jako předmět podnikání zapsánu obchodní činnost v oblasti veterinárních přípravků a premixů pro výživu zvířat a žalobkyně obchodní živnost - koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a prakticky, podle svého tvrzení, se zabývá výhradně obchodováním s veterinárními přípravky a léčivy, pak průměrným zákazníkem žalobkyně i žalované je zákazník zabývající se užitím veterinárních přípravků a léčiv, jemuž utkví v paměti nejen první (zde sporné) slovo obchodní firmy žalované, ale i další část kmene obchodní firmy žalované, jež je v daném případě natolik jednoznačná, že žalovanou spolehlivě odlišuje od žalobkyně.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 904/2007, ze dne 27. 6. 2007


18.12.2007 00:00

K podnikání pod společným jménem (§ 10 odst. 2 ObchZ)

Ust. § 10 odst. 2 obchodního zákoníku stanoví, že podniká-li více osob pod společným jménem bez založení právnické osoby, jsou tyto osoby povinny plnit závazky vzniklé při tomto podnikání společně a nerozdílně.

Společné jméno a ani fakticita společného podnikání více osob nezakládá právní subjektivitu takového společenství. Smyslem uvedeného ustanovení je založení solidární odpovědnosti společníků vůči třetím osobám při plnění závazků, vzniklých při tomto podnikání. Ve vztahu k třetím osobám jsou tedy společní podnikatelé povinni plnit své společné závazky solidárně, avšak toto ustanovení neřeší jejich vztahy navzájem a nezakládá jejich společné vlastnictví. Proto podnikání pod společným jménem, i pokud by byly naplněny znaky ve smyslu § 10 odst. 2 obch. zák., neznamená automaticky společné vlastnictví věcí a zboží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1379/2005, ze dne 30. 10. 2007


05.11.2007 00:01

K identifikaci účastníka smlouvy při chybějícím dodatku právní formy

I. K zásadám, z nichž je nutno vyjít při posouzení, zda právní úkon uzavřel někdo, kdo nemá způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivitu), se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyslovil.

Tak v důvodech rozsudku uveřejněného pod číslem 9/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud vysvětlil, že jsou obecně možné dvě základní situace:

První se pojí se stavem, kdy označení účastníka smlouvy je formálně bezvadné (zahrnuje všechny potřebné identifikační znaky) a právní úkon tak má nutné náležitosti, avšak příslušná smluvní strana není způsobilá k právním úkonům. Takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy podle § 38 odst. 1 obč. zák.

Ve druhém případě je účastník smlouvy označen vadně (nesprávně, či neúplně). O typicky nesprávné označení účastníka smlouvy jde, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, vynecháním slova ve víceslovném názvu, apod.); typicky neúplné je označení, v němž některý z těchto znaků chybí. Vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, však nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.), popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy. O absolutně neplatné smlouvě by se zřetelem k tomu bylo možné hovořit, jen bylo-li by označení účastníka natolik neurčité či nesrozumitelné, že pochybnosti o tom, kdo jím je, nebylo možno odstranit ani výkladem právního úkonu (srov. § 37 obč. zák.).

II. Absence dodatku označujícího právní formu společnosti v označení právnické osoby typově patří k těm vadám v označení smluvní strany, které následnou identifikaci smluvní strany s příslušnou obchodní společností bez větších obtíží dovolují.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1156/2005, ze dne 27. 9. 2007


01.02.2006 00:02

K odlišení obchodní firmy uvedením geografického místa v kmeni firmy

Uvedení geografického místa v kmeni firmy jako údaje totožného se sídlem firmy nemůže zajistit výlučnost a jedinečnost právnických osob, majících v kmeni firmy stejné označení (slovo).

Tento závěr koresponduje i s novelou obchodního zákoníku provedenou zákonem č. 370/2000 Sb., která vypustila druhou větu z původního znění § 10 odst. 1 obch. zák., takže s účinností od 1. 1. 2001 nelze odlišit sídlem dvě firmy právnických osob nepodnikajících v tomtéž oboru nebo v oborech zaměřených v hospodářské soutěži. Tím spíše to proto platí o firmách právnických osob podnikajících v tomtéž nebo obdobném oboru (v daném případě v oblasti sdělovací techniky).

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 844/2003, ze dne 22. prosince 2005


01.10.2005 12:00

K nesplnění poučovací povinnosti soudem

Neposkytne-li soud účastníkům poučení podle ustanovení § 15a odst. 1 o.s.ř. nebo jiné poučení o jejich procesních právech nebo povinnostech, není tím založen nedostatek podmínek řízení, ale jde (může jít) o vadu řízení; nesplnění poučovací povinnosti tedy nebrání soudu, aby ve věci samé rozhodl, ale má za následek, že řízení je (může být) postiženo vadou, která má za řízení význam a k níž - jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 5 věty druhé o.s.ř. - lze proto přihlédnout, jen když mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2520/2004 ze dne 17. května 2005


< strana 1 / 1 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články