// Profipravo.cz / Jednání podnikatele

Jednání podnikatele

13.05.2014 00:01

Jednání obchodní společnosti zapsané do obchodního rejstříku dle ObchZ

I. Na platnost či neplatnost smlouvy, o niž se v řízení jedná, nelze usuzovat z procesního postupu účastníka.

II. Případná dobrá víra účastníka smlouvy nemůže mít vliv na platnost smlouvy, jestliže jménem druhého účastníka smlouvy jednala osoba, která nebyla oprávněna smlouvu uzavřít, neboť žádný právní předpis pro takový případ možnost namítat dobrou víru nepřipouští.

Především však je třeba zdůraznit význam principu materiální publicity obchodního rejstříku. Členové představenstva, kteří zavazují společnost, a způsob, kterým tak činí, se zapisují do obchodního rejstříku (§ 191 odst. 1 čtvrtá věta obch. zák.). Obchodní rejstřík je veřejným seznamem založeným na principu materiální publicity, jehož pozitivní stránka je zakotvena v ustanovení § 29 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném od 1. července 2005 do 31. prosince 2013. Jak plyne z tohoto ustanovení, skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění (ledaže zapsaná osoba prokáže, že třetí osobě bylo provedení zápisu známo již dříve). Ode dne provedení zápisu se tudíž nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy.

III. Ustanovení § 15 odst. 2 obch. zák. řeší důsledky překročení jednatelského oprávnění pověřenou osobou (exces zákonného zástupce), nikoliv situaci, kdy za podnikatele jednal někdo, kdo vůbec jednatelské oprávnění neměl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 963/2012, ze dne 12. 3. 2014


11.11.2013 00:01

K jednání za obchodní společnost v pracovněprávních vztazích

S účinností od 14. dubna 2008 byl nálezem Ústavního soudu vyhlášeným pod č. 116/2008 Sb. opuštěn tzv. princip delegace ve prospěch principu subsidiarity. Znamená to, že právní úpravu občanského zákoníku a dalších soukromoprávních předpisů lze vztáhnout na pracovněprávní vztahy přímo neupravované zákoníkem práce nejen tehdy, jestliže to zákoník práce výslovně stanoví, ale bez nezbytného odkazu i v těch případech, kdy je to v pracovněprávních vztazích zapotřebí. Je-li obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku upravena podrobněji soukromoprávním předpisem, jenž je k občanskému zákoníku ve vztahu speciality, lze aplikovat i tento předpis.

Jestliže tedy ustanovení § 20 odst. 1 obč. zák. stanoví obecně, že právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí statutární orgány, je třeba, jde-li o obchodní společnosti, vztáhnout na způsob jednání těchto právnických osob navenek (v závislosti na jejich formě) příslušná specielní ustanovení obchodního zákoníku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2802/2012, ze dne 18. 10. 2013


28.08.2013 00:00

K samostatnému jednání člena představenstva akciové společnosti

V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2031/2010, Nejvyšší soud dovodil (vycházeje ze závěrů formulovaných v R 76/2009), že uzavřel-li jménem akciové společnosti smlouvu místopředseda jejího představenstva sám, ačkoli nebyl oprávněn činit jejím jménem právní úkony samostatně, ale pouze spolu s dalším členem představenstva, nelze takový projev vůle považovat za projev vůle akciové společnosti, neboť nebyl učiněn způsobem, kterým jedná statutární orgán společnosti.

Od těchto závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci a je nerozhodné, zda ostatní členové statutárního orgánu o uzavření (písemné) smlouvy věděli a souhlasili s jejím uzavřením a zda se obě smluvní strany podle smlouvy chovaly.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2594/2011, ze dne 30. 7. 2013


17.01.2013 00:01

K zastoupení stavbyvedoucím dle § 15 ObchZ při změně smlouvy o dílo

Je-li určitá osoba pověřená činností stavbyvedoucího, není ve smyslu ust. § 15 obchodního zákoníku s výkonem této činnosti obvykle spojeno oprávnění měnit (popř. rušit) smlouvu o dílo. Neobvyklost tohoto oprávnění stavbyvedoucího vyplývá především z činností, které stavbyvedoucí na stavbě obvykle vykonává a dále z obvyklých smluvních ujednání, v nichž jsou uváděny osoby oprávněné jednat ve věcech smluvních a technických, k nimž stavbyvedoucí nepatří, popř. lze tuto neobvyklost dovozovat i ze smluvních ujednání, jimiž je upravováno sjednávání změn smlouvy (tj. zejména víceprací).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4931/2010, ze dne 19. 12. 2012


09.01.2013 00:02

K jednání představenstva akc. spol. v pracovněprávních vztazích dle sZP

Právní úprava jednání jménem akciové společnosti obsažená v ustanovení § 191 odst. 1 větě třetí a čtvrté obchodního zákoníku neplatí v oblasti pracovněprávních vztahů. Odpověď na otázku, kdo jedná za akciovou společnost jako zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích, se odvíjí od právních předpisů, které upravují (v době do 31.12.2006 upravovaly) pracovní poměr a další pracovněprávní vztahy, tedy od ustanovení § 9 odst. 1 zák. práce. Z této právní úpravy vyplývá, že představenstvo akciové společnosti jako statutární orgán zaměstnavatele činí právní úkony v pracovněprávních vztazích jako kolektivní orgán, tedy usnesením většiny členů představenstva; listinu, v níž je právní úkon usnesený představenstvem vyjádřen, podepisuje předseda představenstva nebo pověřený člen představenstva, kterým tím toliko stvrzuje obsah úkonu, na němž se představenstvo usneslo. V případě, že představenstvo akciové společnosti pověří někoho jiného, aby činil právní úkony jménem zaměstnavatele, jde o postup vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 části věty první za středníkem zák. práce; listinu, v níž je obsažen právní úkon zaměstnavatele, proto podepisuje tato pověřená osoba. Při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 9 odst. 1 části věty první za středníkem zák. práce mohou činit právní úkony v pracovněprávních vztazích jménem zaměstnavatele také jednotliví členové představenstva akciové společnosti.

Soudy v projednávané věci z výše popsaných zásad důsledně nevycházely, jestliže uvažovaly o tom, že by členové představenstva mohli činit právní úkon jmenování do funkce ředitele společnosti na základě pravidel, která se používají v jiných než pracovněprávních vztazích. Člen (některý z členů) představenstva zde proto mohl samostatně jmenovat osobu do funkce ředitele společnosti, jen kdyby tím byl představenstvem společnosti pověřen.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3431/2011, ze dne 12. 12. 2012

(posuzováno podle zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)


09.01.2013 00:01

K právním úkonů učiněným tím, kdo se po právu nestal orgánem zaměstnavatele

Je nepochybné, že spornost toho, kdo je oprávněn jednat jménem zaměstnavatele, nesmí být zdrojem právní nejistoty v pracovněprávních vztazích, a že právní úkony zaměstnavatele učiněné vůči jeho zaměstnancům nemohou být v budoucnu zpochybňovány jen proto, že ho učinily osoby, které - jak se později zjistilo - ve skutečnosti nebyly orgány zaměstnavatele. I když zákoník práce s takovou situací výslovně neuvažuje, z analogického užití ustanovení § 10 odst. 2 zák. práce lze dovodit, že právní úkony učiněné jménem zaměstnavatele tím, kdo se po právu nestal orgánem zaměstnavatele (§ 9 odst. 1 zák. práce), zaměstnavatele nezavazují jen tehdy, jestliže zaměstnanec o tom musel vědět.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3431/2011, ze dne 12. 12. 2012

(posuzováno podle zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)


02.05.2012 00:02

Ke společnému jednání více jednatelů ve stanovených případech

Určuje-li společenská smlouva a podle ní v obchodním rejstříku zapsaný způsob jednání za společnost s ručením omezeným, že každý z jednatelů je oprávněn jednat za společnost samostatně v obchodních případech, jejichž hodnota nepřevyšuje 40.000,- Kč a v obchodních případech, jejichž hodnota převyšuje 40.000,- Kč, jednají oba jednatelé společně, jde v části týkající se společného jednání jednatelů o určení způsobu jednání jménem společnosti podle ustanovení § 133 odst. 1 obch. zák. a nikoli o omezení jednatelského oprávnění ve smyslu ustanovení § 133 odst. 2 obch. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 301/2010, ze dne 28. 3. 2012


14.03.2012 23:02

Rc 12/2011

Speciální právní úprava jednání podnikatele (§ 13, § 15, § 16 obch. zák.) obsažená v obchodním zákoníku platí nejen v obchodněprávních vztazích, ale i v případě, že je podnikatel subjektem občanskoprávních vztahů.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3568/2009)


06.12.2011 00:00

Ke střetu zájmů obchodní společnosti a jejího statutárního orgánu

Při posouzení uznání závazku, jež jménem společnosti s ručením omezeným (jako dlužníka) učinil vůči sobě (jako věřiteli) její jednatel, je nutné zkoumat, zda jednatel nekonal v (nepřípustné) kolizi zájmů. Nevztahují-li se na právní úkon učiněný statutárním orgánem společnosti, jednajícím v rozporu se zájmy společnosti, ustanovení obchodního zákoníku o střetu zájmů, je nutno zabývat se i tím, zda takový právní úkon obstojí i z pohledu práva občanského.

Za střet zájmů není možné považovat automaticky každou situaci, kdy statutární orgán (společník) uzavírá smlouvu se „svou“ společností. Je tomu tak i proto, že obchodní zákoník výslovně připouští, aby smlouvu uzavíranou mezi společností, jejímž jménem jako jednatel jedná jediný společník, a tímto společníkem, podepsal tento jednatel jednak jako statutární orgán jedné smluvní strany, jednak jako druhá smluvní strana (§ 132 odst. 3 obch. zák.). Uvedené pak obdobně platí i pro jednostranný právní úkon (uznání závazku), jenž jménem společnosti s ručením omezeným (jako dlužníka) učinil vůči sobě (jako věřiteli) její jednatel.

Jestliže zde odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož uznání závazku společností odporují dobrým mravům a nelze jim tak přiznat zákonem předvídané účinky – přesun důkazního břemene – pouze na základě samotné skutečnosti, že osoba, která jménem společnosti závazek uznala, je současně jejím věřitelem, je tento jeho závěr neúplný a tudíž i nesprávný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2319/2010, ze dne 26. 10. 2011


03.10.2011 00:00

K posouzení otázky, zda pověřená osoba jednala za podnikatele nebo vlastním jménem

K ustanovení § 15 odst. 1 a 2 obch. zák. je třeba přihlédnout i při posuzování otázky, zda pověřená osoba jednala za podnikatele nebo svým vlastním jménem (srov. § 32 odst. 1 obč. zák.).

Jestliže pro přímé zastoupení svědčí obsah a okolnosti samotného právního jednání, resp. potvrzení o něm, je třeba mít za to, že pověřená osoba jednala za osobu pověřující, přičemž uvedenou domněnku lze vyvrátit důkazem, že třetí osoba věděla nebo mohla vědět (§ 15 odst. 2 obch. zák.) o tom, že pověřená osoba jednala sama za sebe. Účel citovaného ustanovení, kterým je ochrana dobré víry třetích osob, by byl podlomen, pokud by se podnikatel mohl vyhnout splnění smlouvy pouhým tvrzením, že právní úkon uskutečnila pověřená osoba sama pro sebe.

Při výkladu uvedeného ustanovení je třeba rovněž přihlédnout k zásadě soukromého práva, podle níž nikdo nesmí mít prospěch z vlastního nepoctivého jednání (nemo turpitudinem suam allegare potest).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4008/2010, ze dne 20. 7. 2011


21.09.2011 00:01

K zastoupení podnikatele podle § 15 obch. zák. při jednotlivém úkonu

Pověření k zastoupení podnikatele podle § 15 obchodního zákoníku může být učiněno neformálně, nemusí vyplývat ani z organizačního členění subjektu a ani z pracovního zařazení.

Skutečnost, že pověřená osoba nepodepisovala žádnou jinou smlouvu, nemůže sama o sobě vést k závěru, že uvedená osoba nebyla pověřena právě v konkrétním případě k uzavření jediné předmětné smlouvy. Je proto nesprávným právní názor, že určitá osoba nemůže být pověřena k jednotlivé činnosti, k učinění jednotlivého právního úkonu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 41/2011, ze dne 12. 8. 2011


14.07.2011 00:01

K podpisu jedné smlouvy jménem několika právnických osob

Učiní-li jménem společnosti s ručením omezeným projev vůle její jednatel, nelze bez dalšího vycházet z toho, že tento projev vůle jednatel činil i jménem jiné právnické osoby, jejímž je statutárním orgánem či jeho členem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4038/2009, ze dne 31. 5. 2011


14.07.2011 00:00

Ke společným závazkům při podnikání pod společným jménem sdružení

Stane-li se podnikatel – fyzická osoba účastníkem sdružení podle § 829 a násl. obč. zák., žádný právní předpis pro tento případ nestanoví, že může nadále podnikat a činit právní úkony jen a pouze pod společným jménem sdružení a že tudíž nesmí nadále podnikat a činit právní úkony svým jménem (nikoli pod společným jménem sdružení). Ustanovení § 835 odst. 2 obč. zák. o tom, že ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně, se uplatní pouze v případě, že účastník sdružení činí právní úkon, jenž takový závazek zakládá, pod společným jménem sdružení (srov. § 10 odst. 2 obch. zák).

Nelze-li dovodit, že takový úkon vůči třetím osobám byl učiněn pod společným jménem sdružení, nemohou být z takového úkonu ani zavázáni ostatní účastníci sdružení ve smyslu § 835 odst. 2 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3861/2010, ze dne 21. 6. 2011


07.03.2011 00:02

K založení závazkového vztahu mezi osobou ovládající a osobou ovládanou

Rozhodování podnikatele je proces vytváření jeho vůle v určité otázce, jež se odehrává uvnitř podnikatelského subjektu. Oproti tomu jednáním podnikatele ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 obch. zák. se má na mysli projevení vytvořené vůle (přijatého rozhodnutí) navenek, s cílem přivodit vznik, změnu nebo zánik těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, jde tedy o provádění právních úkonů ve smyslu ustanovení § 34 obč. zák.

Ovládající osoba může, na základě vlastního rozhodnutí (rozhodnutí jejího příslušného orgánu, jde-li o právnickou osobu), využít svého vlivu na ovládanou osobu při utváření její vůle (tedy působením „zevnitř“), jejímž projevem pak dojde k uskutečnění právního úkonu v intencích záměru ovládající osoby. Bez toho, že by ovládaná osoba takový právní úkon učinila, však účinky v právních vztazích nenastanou. Též k založení jakéhokoliv závazkového vztahu mezi osobou ovládající a osobou ovládanou je proto třeba právního úkonu, popřípadě jiné právní skutečnosti uvedené v ustanovení § 489 obč. zák.; samotné rozhodnutí ovládající osoby takovou skutečností není.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3552/2009, ze dne 23. 2. 2011


07.02.2011 00:02

K udělení individuální plné moci členu představenstva akciové společnosti

Vyplývá-li ze stanov akciové společnosti, že písemné právní úkony je za představenstvo jménem společnosti oprávněn činit pouze jeden člen představenstva (předseda představenstva), je i v tomto případě nepřípustné, aby stanovami svěřené jednatelské oprávnění pouze jednomu členu představenstva mohlo být prostřednictvím generální plné moci rozšiřováno i na dalšího člena (další členy) představenstva (srov. Rc 17/2008).

To však nevylučuje možnost, aby člen představenstva, kterého stanovy společnosti opravňují k písemným právním úkonům za představenstvo jménem společnosti, udělil individuální plnou moc ke konkrétnímu písemnému právnímu úkonu jinému členu představenstva z důvodu dočasné překážky na své straně (nemoc, apod.), která mu brání ve výkonu jednatelského oprávnění. V tomto případě však takto zmocněný člen představenstva nejedná navenek jako zástupce, nýbrž jde stále o přímé jednatelství – tedy o jednání za představenstvo jménem společnosti.

Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 76/2009 odůvodnil, že osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, nemůže být současně zákonným zástupcem této osoby. V něm uvedené argumenty [zejména zvýšená odpovědnost a ručení statutárních orgánů (a jejich členů) obchodních společností a družstev za závazky obchodních společností a družstev] se uplatní ve prospěch tohoto závěru i v případě smluvního zastoupení na základě plné moci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4133/2009, ze dne 25. 1. 2011


31.01.2011 00:02

K zániku funkce jednatele odvolaného valnou hromadou

Usnesení valné hromady je jinou právní skutečností, v jejímž důsledku pravidelně dochází ke vzniku, změně či zániku práv a povinností. Tak i rozhodnutí o odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným má (a vždy mělo) konstitutivní účinky.

Neodloží-li proto valná hromada výslovně účinnost svého rozhodnutí, nabývá její rozhodnutí účinků zásadně dnem, kdy bylo přijato. Ani to, že odvolanému jednateli - do doby než se dozvěděl nebo mohl dozvědět o svém odvolání z funkce - nelze vytýkat, že jednal jako statutární orgán společnosti (neboť nevěděl, že jím již není), pak nic nemění na tom, že funkce jednatele zaniká dnem, kdy valná hromada společnosti rozhodla o jeho odvolání z funkce, případně pozdějším dnem v usnesení valné hromady určeným (nikoliv až okamžikem, kdy se jednatel o svém odvolání z funkce dozví).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. o přiměřeném použití mandátní smlouvy nelze na otázku účinků odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným z funkce použít, je proto správný.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2363/2010, ze dne 21. 12. 2010


18.01.2011 20:57

Rc 103/2010

Neujednají-li si smluvní strany jinak, použijí se na smluvní vztah mezi prokuristou a podnikatelem ustanovení obchodního zákoníku o mandátní smlouvě.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2713/2009)


22.12.2010 00:00

K jednání jménem akciové společnosti dle úpravy účinné do 30. 6. 1996

I. Konstitutivní povahu měl v rozhodné době do 30. června 1996 nejen zápis představenstva akciové společnosti do obchodního rejstříku (§ 13 odst. 2 obch. zák.), nýbrž i zápis způsobu jednání členů představenstva, kteří zavazují akciovou společnost (§ 28 odst. 1 písm. e/, § 191 odst. 1 věta třetí obch. zák.).

Jakkoliv lze přisvědčit dovolatelce potud, že funkce předsedy (či místopředsedy) představenstva akciové společnosti ani v období do 30. června 1996 nevznikala až zápisem do obchodního rejstříku, vázala-li akciová společnost ve svých stanovách oprávnění jednat za ni na postavení předsedy (či místopředsedy) představenstva, byl zápis těchto funkcí v představenstvu součástí (konstitutivního) zápisu způsobu jednání jménem společnosti. Jinak řečeno mělo-li společnost zavazovat jednání předsedy či místopředsedy jejího představenstva (a případně dalšího člena představenstva), muselo být v obchodním rejstříku současně zapsáno, který z členů představenstva je jeho předsedou (místopředsedou).

Neměla-li akciová společnost v rozhodné době v obchodním rejstříku zapsáno, který z členů jejího představenstva je předsedou (respektive místopředsedou), nemohl se způsob jednání vázaný na tyto funkce vůbec prosadit.

II. Nedodržení způsobu jednání podle § 13 a § 191 obch. zák. vede toliko k tomu, že takto učiněný právní úkon není právním úkonem akciové společnosti (nelze jej akciové společnosti přičítat) a nezavazuje ji. Důsledkem nedodržení zapsaného způsobu jednání akciové společnosti tedy není ani absolutní, ani relativní neplatnost.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2636/2009, ze dne 20. 10. 2010


09.11.2010 00:00

K jednání představenstva akciové společnosti před 31. 5. 1996

V rozhodné době (k 10. květnu 1996) nemohlo představenstvo akciové společnosti jednat (tak, aby jeho jednání bylo jednáním společnosti) jinak, než prostřednictvím těch členů představenstva, kteří k tomu byli tehdy oprávněni podle konstitutivního zápisu způsobu jednání představenstva (způsobu jednání členů představenstva, kteří zavazují akciovou společnost) v obchodním rejstříku.

To platilo bez zřetele k tomu, že stanovy akciové společnosti případně předepisovaly jiný (leč v obchodním rejstříku nezapsaný) způsob jednání představenstva (způsob jednání členů představenstva, kteří zavazují akciovou společnost) a bez zřetele k tomu, zda druhá strana smlouvy o této změně věděla.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1076/2006, ze dne 29. 6. 2010


08.11.2010 00:01

K aplikaci § 16 ObchZ na doručování soudních písemností

I. Podle § 47 odst. 2 o. s. ř. za právnickou osobu mohou doručovanou písemnost přijmout orgány a osoby uvedené v § 21, její zaměstnanci (členové), kteří tím byli pověřeni, nebo jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila.

Ačkoliv zde povinný již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně namítal, že zásilku převzala osoba, která k tomu neměla oprávnění, odvolací soud dovodil, že - pokud se jedná o zaměstnance právnické osoby - nevyžaduje ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř., aby pověření bylo dáno v písemné formě (postačí, je-li dáno ústně či konkludentně). Tento názor je sice obecně správný, nikoliv však v daném případě, neboť nebylo zjištěno, že by osoba, která převzala zásilku, byla době doručování předmětného platebního rozkazu zaměstnancem (členem) společnosti povinného, natož že by byla pověřena doručovanou písemnost přijmout.

II. Stejně tak je v posuzované věci nesprávná i aplikace § 16 obch. zák., neboť toto ustanovení se nevztahuje na doručování soudních písemností (kompletní úpravu v rozhodné době obsahoval a i nyní obsahuje občanský soudní řád), nýbrž na jednání podnikatelů podle obchodního zákoníku (srov. § 13 až § 16 obch. zák.).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5243/2008, ze dne 19. 10. 2010

(posuzováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009)


< strana 1 / 4 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články