// Profipravo.cz / Věcná břemena

Věcná břemena

01.02.2017 00:02

Zřízení nezbytné cesty v případě nabytí nemovitosti bez přístupu

I. Koupě nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou automaticky neznamená, že nabyvatel nemá právo na povolení nezbytné cesty. K zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty lze proto přistoupit až na základě posouzení veškerých konkrétních okolností případu, z nichž vyplyne jednoznačný závěr, že nabyvatel nemovitosti v daném případě postupoval hrubě nedbale či dokonce úmyslně, v důsledku čehož zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti.

Při řešení otázky, zda nabyvatel jednal hrubě nedbale či dokonce úmyslně, bude třeba zvážit veškeré okolnosti případu. Zejména bude nezbytné posoudit chování nabyvatele, zcizitele a dalších osob (např. sousedů), obsah listin dostupných před nabytím nemovité věci (např. znalecký posudek, výpis katastru nemovitostí) a konkrétní místní podmínky (např. patrná absence cesty k nabývané nemovitosti). Zohlednit bude nezbytné především a) jak se nabyvatel zajímal o existenci přístupu k nemovité věci, b) zda nabyvatel věděl o absenci přístupu či zda vědět o absenci přístupu měl, c) jak nabyvatel naložil s informací o absenci přístupu, d) zda se nabyvatel pokusil přístup zpravidla již před nabytím nemovitosti získat, e) zda bylo reálné docílit povolením cesty jednáním nabyvatele. Rovněž bude nezbytné přihlédnout k dobré víře nabyvatele v existenci přístupové komunikace vyvolané kupř. vyjádřením zcizitele či stavem v terénu, který pochybnosti o absenci přístupu nevyvolával.

Při posuzování je třeba mít na paměti, že podmínkou obsaženou v § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. nemá být sankcionována sama o sobě skutečnost, že někdo nabyl nemovitou věc bez přístupu, nýbrž především ta okolnost, že nabyvatel se lehkovážně spoléhal na to, že mu bude přístup k pozemku po jeho nabytí umožněn sousedy či povolen soudem, přičemž se nepokusil si přístup zajistit před nabytím nemovité věci sám, ačkoliv tak nepochybně učinit mohl. Pokud se naopak o zajištění přístupu nabyvatel pokusil, jeho snaha však nebyla úspěšná (například pro kategorický nesouhlas sousedů či pro požadavky sousedů, které po nabyvateli nebylo možné spravedlivě požadovat), pak mu nelze tuto skutečnost přičítat k tíži. Úmyslem zákonodárce totiž zjevně nebylo vytvoření kategorie nemovitostí bez přístupu, k nimž již nebude moci být nezbytná cesta povolena, nýbrž úmyslem bylo sankcionovat lehkovážné jednání nabyvatelů.

II. Pokud soud v jednotlivých individuálních případech dospěje k závěru, že jednání žadatele o nezbytnou cestu sice je nedbalé, ale nejde o nedbalost hrubou, a není tudíž takové jednání na překážku povolení nezbytné cesty, lze okolnosti tohoto jednání promítnout do úvahy, nakolik se mohou projevit ve stanovení výše úplaty za povolení nezbytné cesty.

III. Pokud nabyvatel nemovitosti nastoupí do probíhajícího řízení o povolení cesty, lze zohlednit i případnou patrnou nedbalost jeho právních předchůdců, a to tím spíše, jestliže by se jednalo o právnické osoby personálně propojené.

Zřízení nezbytné cesty nemůže být také povoleno žadateli, jenž má znalost o určité okolnosti spojené s jeho právním předchůdcem a využije ji ke své výhodě. Nabyvatel nemovitosti tudíž neodpovídá za zaviněné jednání svého právního předchůdce tehdy, pokud je nabyvatelem dobrověrným.

IV. Aplikace § 1032 odst. 2 o. z. dopadá na situace uzavřených prostor, přes které nemá být nezbytná cesta zřízena, přičemž uzavřenými prostorami jsou budovy, uzavřený dvůr či prostor u obytného domu, který je uzavřen oplocením před vstupem cizích osob. Ovšem v posuzovaném případě byla situace typově odlišná, když se žalobkyně domáhala povolen nezbytné cesty nikoliv přes uzavřený areál žalované, nýbrž povolení nezbytné cesty k předmětným budovám, které se v uzavřeném prostoru žalované již nacházejí. Na tyto případy přitom aplikace § 1032 odst. 2 o. z. stran uzavřených prostor nedopadá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3242/2015, ze dne 15. 11. 2016


07.12.2016 00:02

Přičitatelnost hrubé nedbalosti právních předchůdců žadateli o nezbytnou cestu

V praxi se mohou vyskytnout případy účelových převodů vlastnického práva k nemovité věci na potenciálního žadatele o nezbytnou cestu, jež budou mít za cíl vyloučit prostřednictvím negativní podmínky obsažené v § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. dopady na hrubě nedbalé či úmyslné jednání právních předchůdců žadatele o nezbytnou cestu. Nemůže být proto vyloučeno posouzení konkrétních individuálně určených okolností případu, v jehož důsledku by bylo možné postavit najisto, zda hrubě nedbalé či dokonce úmyslné jednání právních předchůdců žadatele lze přičítat žadateli o nezbytnou cestu samotnému. V kladném případě by v takové situaci mohlo být žadateli právo na zřízení nezbytné cesty odepřeno.

Přístup k širšímu výkladu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. je odůvodněn judikatorní praxí rakouského Nejvyššího soudu, která vyložila § 2 odst. 1 NWG tak, že přičítá žadateli o nezbytnou cestu ve specifických okolnostech patrnou nedbalost jeho právních předchůdců. Tyto specifické okolnosti budou dány zejména tehdy, je-li žadatel informován o jednání jeho předchůdců, které má znaky patrné nedbalosti (například žadatel bydlel se svými rodiči, jeho právními předchůdci, a o jednání způsobivšího nedostatek cesty byl od počátku informován). Zřízení nezbytné cesty nemůže být také povoleno žadateli, jenž má znalost o určité okolnosti spojené s jeho právním předchůdcem a využije ji ke své výhodě. Judikatura tudíž dovodila, že nabyvatel nemovitosti neodpovídá za zaviněné jednání svého právního předchůdce tehdy, pokud je nabyvatelem dobrověrným.

V posuzované věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobce se společně se svými rodiči výstavbou zděného plotu s vraty umístěnými u pozemku ve vlastnictví žalovaného a vybudováním dalších dvou objektů (kolny a přístřešku) podílel na vzniku stavu, kdy nemá přes svůj pozemek přístup k objektu garáže, a přestože v době výstavby nebyl vlastníkem nemovitých věcí, které na něj byly převedeny zhruba jeden rok po výstavbě, lze mu přičítat i za právní předchůdce hrubou nedbalost, v jejímž důsledku se zbavil přístupu k nemovité věci, k níž má být služebnost nezbytné cesty povolena. Tento závěr není zjevně nepřiměřený.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1499/2015, ze dne 20. 10. 2016


07.12.2016 00:01

Hrubě nedbalé či úmyslné jednání žadatele o nezbytnou cestu

Právní úprava obsažená v § 1029 a následujících o. z. se uplatní i v případě řízení zahájených před 1. 1. 2014 a vztahuje se i na posouzení právně významných skutečností vzniklých před uvedeným datem. Nemůže proto obstát námitka, že k naplnění podmínky hrubě nedbalého či úmyslného jednání, jímž by si žadatel o nezbytnou cestu způsobil nedostatek přístupu k nemovité věci, by muselo dojít až po 1. 1. 2014.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1499/2015, ze dne 20. 10. 2016


17.10.2016 00:00

Zřízení nezbytné cesty ve formě nájmu

I. Byť § 1029 odst. 2 věta druhá o. z. předpokládá, že lze nezbytnou cestu zřídit i jinak než jako služebnost, nezbytná cesta by měla být zpravidla povolována jako služebnost, a to s ohledem na právní jistotu žadatele o nezbytnou cestu, která by byla zpochybněna zejména v případě změny vlastníka pozemku, přes který by měla být nezbytná cesta povolena.

Zřízení nezbytné cesty ve formě nájmu je nicméně obecně možné. Způsob, jakým soud v dané věci zřídí nezbytnou cestu, je otázkou úvahovou, kterou může dovolací soud přezkoumat jen z hlediska zjevné nepřiměřenosti.

II. Veřejnou cestou se i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb. (§ 1029 odst. 1 o. z.) rozumí také účelová komunikace.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4205/2014, ze dne 7. 7. 2016


21.07.2016 00:00

Žaloba o určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni

I. Naléhavý právní zájem na určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni ve prospěch žalovaného je zde dán, jestliže účelem žaloby je výmaz tohoto práva z katastru nemovitostí. To, že žalovaný věcné břemeno nevyužívá ani jej využívat nechce, nemění nic na tom, že je toto právo ve prospěch žalovaného zapsáno do katastru nemovitostí a pokud žalobce tvrdí, že neexistuje, nelze mu upřít naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ostatně není vyloučeno, že žalovaný věcné břemeno vykonávat začne, proto je žalobce oprávněn žádat určení jeho neexistence, čímž se naplňuje preventivní funkce určovací žaloby.

II. Hypotetická obava o to, že účastníci – ač k tomu jsou povinni – soudní rozhodnutí nebudou respektovat, je irelevantní při posuzování naléhavého právního zájmu žalobce na určení práva nebo právního vztahu. Upření možnosti žalobce žádat určení neexistence věcného břemene z tohoto důvodu by v důsledku znamenalo odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4366/2015, ze dne 20. 4. 2016


29.06.2016 00:01

Zánik věcného břemene splynutím za účinnosti ObčZ 1964

Stane-li se oprávněný z věcného břemene užívání předmětných nemovitostí jejich spoluvlastníkem, toto věcné břemeno nezaniká. Jinými slovy řečeno, pokud se oprávněný z osobního věcného břemene stane spoluvlastníkem zatížené nemovitosti, pak v takovém případě věcné břemeno nezaniká, neboť „splynutí předpokládá jednoznačnou totožnost oprávněného a povinného subjektu“ a ta zde nenastala.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3864/2014, ze dne 29. 3. 2016


29.06.2016 00:00

Přiměřená náhrada za zrušení věcného břemene (služebnosti)

I. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2650/2003 dovodil, že bylo-li věcné břemeno ohodnoceno určitou částkou a je-li toto věcné břemeno omezeno stejným právem užívání dalšího subjektu, je krácení této částky na polovinu zcela logickým a správným použitím obecně formulovaného zákonného termínu „přiměřená náhrada“. Výše uvedené právní závěry jsou použitelné rovněž při posuzování zrušení služebnosti podle o. z. (srov. § 1299 o. z. a § 151p odst. 3 obč. zák.).

Při stanovení přiměřené náhrady ovšem nemůže být přihlíženo k omezení služebnosti vlastnickým právem. Samou podstatou služebnosti je omezení vlastníka věci ve prospěch jiného tak, že je povinen něco trpět nebo něčeho se zdržet (srov. § 1257 odst. 1 o. z. a přiměřeně § 151n odst. 1 obč. zák.). Rozsah oprávnění plynoucích ze služebnosti a zrcadlící se povinnosti vlastníka zatížené věci strpět výkon tohoto práva jsou reflektovány již v ocenění služebnosti a nejsou důvodem pro snížení obvyklé ceny služebnosti.

II. Rozhodnutí o zrušení věcného břemene (služebnosti) za přiměřenou náhradu je rozhodnutí konstitutivním, neboť práva a povinnosti účastníků vznikají až právní moci rozhodnutí. Z toho důvodu odvolací soud, který ve věci rozhodoval po nabytí účinnosti o. z., správně ve věci aplikoval příslušná ustanovení o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3864/2014, ze dne 29. 3. 2016


22.06.2016 00:01

Vznik zákonného věcného břemene telekomunikačního vedení

Zákon č. 110/1964 Sb. umožňoval zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení s tím, že takové oprávnění je věcným břemenem váznoucím na dotčených nemovitostech, zároveň však podmiňoval vznik takového oprávnění včasným (před zahájením výkonu oprávnění) uvědoměním vlastníků nebo uživatelů dotčených nemovitostí a včasným projednáním staveb telekomunikačních vedení s vlastníky dotčených nemovitostí. Zřízení a provozování telekomunikačního vedení bylo rovněž podmíněno (v případě, že jsou stavbou dotčeny oprávněné zájmy vlastníků nemovitostí) předchozím souhlasem stavebního úřadu s plánem určujícím polohu vedení.

Jestliže právní předchůdce žalované s žalobci neprojednal zřízení části telekomunikačního vedení v jejich domě, ani je na něj neupozornil, a nezískal ani souhlas stavebního úřadu s plánem určujícím polohu vedení, nemohlo mu platně vzniknout oprávnění zřídit telekomunikační vedení v domě žalobců ve smyslu § 12 odst. 1 písm. a) zák. č. 110/1964 Sb. Jednání žalované, která má přesto nadále umístěno v domě žalobců technologické zařízení telekomunikačního vedení, je proto nutné posoudit jako neoprávněný zásah do vlastnického práva žalobců, v důsledku čehož jsou žalobci oprávněni domáhat se ochrany svého dotčeného práva cestou žaloby podle § 126 odst. 1 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, ze dne 29. 3. 2016


10.06.2016 00:02

KS: Zrušení věcného břemene dle § 336a odst. 2 OSŘ

O zániku práva odpovídajícího věcnému břemenu lze ve smyslu ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. rozhodnout pouze tehdy, jsou-li kumulativně naplněny podmínky dané jak ustanovením § 336a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tak i ustanovením § 336a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Věcné břemeno je zcela nepřiměřené výhodě oprávněného zejména tehdy, omezuje-li vlastnická práva k nemovité věci ve značném rozsahu v situaci, kdy oprávnění z věcného břemene plynoucí nejsou reálně využívána nebo kdy věcné břemeno nebylo zřízeno za účelem uspokojování odůvodněných hospodářských potřeb oprávněného. O nároku na náhradu za věcné břemeno zrušené podle ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. rozhodnutím exekučního soudu, resp. soudního exekutora, jsou povolány rozhodovat soudy v nalézacím řízení dle části třetí občanského soudního řádu.

podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 24Co 95/2016, ze dne 15. 3. 2016


31.08.2015 00:01

Zrušení služebnosti pro změnu poměrů vyvolanou vlastníkem služebného pozemku

Jestliže vlastník služebného pozemku vytvoří stav bránící výkonu služebnosti, jde o stav protiprávní, jehož odstranění se oprávněný může domáhat. Jestliže v důsledku takto vytvořeného stavu nemůže oprávněný služebnost vykonávat, nemůže jít o změnu poměrů, která by umožňovala žalovat na zrušení služebnosti podle § 1299 odst. 2 o. z.

Jestliže však oprávněná osoba, která své právo v důsledku vytvoření takové překážky nemůže vykonávat, neuplatní právo u soudu v promlčecí době, může dojít k promlčení služebnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3732/2014, ze dne 24. 2. 2015


31.08.2015 00:00

Zrušení služebnosti z důvodu, že služebnost je vykonávána jen zřídka

Promlčí-li se služebnost až po 10 letech nevykonávání, pak oprávněný, který ji v této době využije jen několikrát, jedná pořád v rámci svého práva a nelze mu to klást k tíži jako okolnost umožňující zrušení služebnosti podle § 1299 odst. 2 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3732/2014, ze dne 24. 2. 2015


06.10.2014 00:01

Zřízení věcného břemene cesty, která ve smlouvě není přesně vymezena

Bylo-li sjednáno věcné břemeno cesty (právo průchodu a průjezdu) přes určitý pozemek, ale nebylo sjednáno, kudy cesta vede, nemá to za následek neplatnost smlouvy pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.), ale je na povinném, aby v souladu s dobrými mravy a potřebou panujícího pozemku vymezil, kudy cesta povede.

Tato pravidla se uplatní – a to podle výslovného znění zákona - i po 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), který budou soudy i v tomto řízení nadále aplikovat (viz § 3028 o. z.). Podle § 1258 platí: „Služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší“. Tato úprava platí obecně pro všechny služebnosti. Dále nový zákoník stanoví: „Není-li míra služebnosti určena, rozhoduje potřeba panujícího pozemku. Služebnost se nemění změnou v rozsahu služebné nebo panující věci, ani změnou hospodaření na panujícím pozemku“ (§ 1264 odst. 1 a 2 o. z.). Z tohoto ustanovení vyplývá, že je třeba vycházet ze stavu v době zřízení služebnosti, nebylo-li dohodnuto něco jiného, resp. nebyl-li obsah služebnosti ve smlouvě určen.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3833/2012, ze dne 9. 7. 2014


26.06.2014 00:02

MS: Ocenění práva odpovídajícího věcnému břemeni v exekuci

Pro ocenění práva odpovídajícího věcnému břemeni pro účely usnesení o ceně panující nemovitosti není významné, nabyl-li povinný za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ideální menšinový spoluvlastnický podíl na služebné nemovitosti, neboť tím nedošlo k zániku věcného břemene splynutím.

podle usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 14Co 169/2014, ze dne 17. 4. 2014


22.03.2014 23:31

Rc 116/2012

Skutečnost, že účastník řízení má za to, že nejsou splněny podmínky řízení (např. že není dána věcná příslušnost soudu prvního stupně k projednání a rozhodnutí věci), není omluvitelným (důležitým) důvodem jeho neúčasti u jednání soudu, ke kterému byl řádně a včas předvolán bez zřetele k tomu, zda je taková námitka účastníka opodstatněná, nejde o okolnost, která účastníku brání se k nařízenému jednání dostavit.

Jestliže soud určil, že smlouva, kterou pozdější úpadce zřídil věcné břemeno k nemovitosti sepsané v konkursní podstatě, je vůči věřitelům neúčinná, je podkladem pro výmaz tohoto věcného břemene právní skutečnost, na základě které došlo za trvání konkursu ke zpeněžení takové nemovitosti.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1940/2011)


22.03.2014 23:27

Rc 118/2012

Řízení o určení věcného břemene ve prospěch panující nemovitosti, která je předmětem spoluvlastnictví, se musí účastnit všichni její spoluvlastníci. Nechtějí-li někteří z nich vystupovat jako žalobci, musí být označeni jako žalovaní.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2871/2010)


30.09.2013 00:02

K zániku tzv. reálného břemene ex lege dle § 151p odst. 2 obč. zák.

Ustanovení § 151p odst. 2 obč. zák. spojuje zánik věcného břemene ex lege výhradně s případy, kdy potřebám oprávněné osoby nemůže již nadále sloužit věc. Formulace zákonného ustanovení je jednoznačná a vztahuje se pouze na případy, kdy potřeby oprávněné osoby nemohou být uspokojeny dalším ekonomickým využitím zatížené věci, nikoliv na tzv. reálné břemeno.

Dovolací soud neshledal ani důvody pro to, aby závěry vyplývající z ustanovení § 151p odst. 2 obč. zák. dopadaly i na případy reálného břemene alespoň analogicky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3324/2011, ze dne 16. 8. 2013


23.09.2013 00:00

Ke způsobu výkonu a rozsahu práva odpovídajícího věcnému břemenu

Oprávnění vyplývající z věcného břemene musí být vykonáváno tak, aby povinného zatěžovalo co nejméně. Právo z věcného břemene nemůže být rozšiřováno, nicméně výklad jeho rozsahu musí přihlédnout k okolnostem, za kterých účastníci smlouvu uzavírali. Věcné břemeno by nemělo zatěžovat povinného v rozsahu, na který on nebo jeho právní předchůdci při sjednání břemene nemohli vzhledem k okolnostem konkrétního případu pomyslet. Výkonem práva z věcného břemene nesmí být povinný zatěžován nad dojednanou míru, případně nad míru, se kterou zřizovatelé věcného břemene měli a mohli s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci počítat. Oprávnění vyplývající z věcného břemene musí být vykonáváno současně tak, aby povinnému nepůsobilo škodu, přičemž výkon práv vyplývajících z věcného břemene musí také být poměřován dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 616/2012, ze dne 16. 8. 2013


03.09.2013 00:00

K posuzování zániku věcného břemene

Při posuzování zániku věcného břemene je třeba dbát, aby jeho účel byl naplněn i v případě, že došlo ke změnám, které jej neumožňují vykonávat za naprosto stejných podmínek, za jakých vzniklo. Je též třeba rozlišovat zánik věcného břemene pro objektivní a trvalou nemožnost jeho výkonu, jeho promlčení v důsledku nevykonávání a zánik nebo omezení rozhodnutím soudu v důsledku změny poměrů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1429/2012, ze dne 31. 7. 2013


29.05.2013 00:00

Ke zřízení věcného břemene pro vedení vodovodní přípojky

Podle § 151o odst. 3 obč. zák. lze zřídit jen věcné břemeno cesty, nikoliv však věcné břemeno s jiným obsahem, a to ani za použití jeho analogické aplikace. Řešení dané situace (zřízení věcného břemene pro vedení vodovodní přípojky) je možné hledat ve stavebním právu (de lege lata lze nyní odkázat na § 170 odst. 2 stavební zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4211/2011, ze dne 15. 5. 2013


10.04.2013 00:00

K posouzení přiměřenosti nezbytné cesty zřizované dle § 151o odst. 3 obč. zák.

Při zřizování nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák. je dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně (Rc 32/2006). Připadá-li do úvahy více možností, jak zřídit nezbytnou cestu, je třeba vybrat tu, která bude pro vlastníka zatíženého pozemku nejméně obtěžující; je třeba též vážit, zda by méně zatěžující a přiměřenější z hlediska požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva vlastníka zatěžovaného pozemku nebylo vhodnější zřídit cestu přes pozemek jiného vlastníka. Zákon nestanoví výslovně kritéria pro posouzení toho, jaká varianta je méně zatěžující a tudíž přiměřenější. Je třeba vzít do úvahy zejména výměru části pozemku, která má sloužit jako nezbytná cesta, způsob využívání zatěžovaného pozemku i stavby, které má cesta sloužit, a míru rušení jeho vlastníka. Významná je i skutečnost, že na pozemku, který připadá pro zřízení nezbytné cesty do úvahy, je již vybudována cesta. Pohodlí oprávněného při užívání cesty není hlavním kritériem, při existenci více přibližně rovnocenných variant by však neměla být volena ta, která by umožňovala užívat cestu jen s většími obtížemi. Po zvážení těchto i dalších okolností je na úvaze soudu v nalézacím řízení, aby určil nejpřiměřenější variantu vedení cesty; jeho úvahu by dovolací soud mohl přezkoumat jen v případě, kdyby byla zjevně nepřiměřená.

Lze dodat, že i nový občanský zákoník vyžaduje, aby v případě, že nemovitou věc bez přístupu obklopuje několik sousedních pozemků, byla nezbytná cesta zřízena přes ten pozemek, který vyhovuje potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, přičemž musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen (§ 1033 odst. 1 a § 1029 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Toto pravidlo nevyplývá jen z konkrétní zákonné úpravy, ale je výrazem zásadních principů, na kterých je založeno soukromé právo; uplatní se proto i při zřizování nezbytné cesty podle § 151o odst. 3 obč. zák.

V dané věci soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť podle jeho názoru byla přiměřená varianta, vedoucí přes pozemky jiných vlastníků, a vysvětlil, proč. Odvolací soud se však tímto důvodem pro zamítnutí žaloby nezabýval, považoval jej za nevýznamný, a uvedl: „Není tedy na místě argumentace spočívající v tom, že vhodnějším řešením je zřízení práva cesty přes jiné přilehlé pozemky... které jsou ve vlastnictví dalších fyzických osob“. S tímto názorem dovolací soud nesouhlasí. Pokud by se ukázalo, že podstatně přiměřenější je vedení cesty přes pozemky jiného vlastníka (jiných vlastníků) než žalovaného, nebylo by možno žalobě vyhovět.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2711/2011, ze dne 20. 3. 2013


< strana 1 / 5 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články