// Profipravo.cz / Promlčení

Promlčení

30.05.2017 00:01

Počátek běhu promlčecí doby nároku na náhradu škody způsobené zaměstnancem

Je správný závěr, že „otázka splatnosti“ nemá pro počátek běhu promlčecí doby podle ustanovení § 106 odst. 1, 2 obč. zák. právní význam. Ve prospěch opačného názoru nelze důvodně namítat, že v případě, dohodnou-li se zaměstnavatel se zaměstnancem, že „zaměstnanec zaplatí náhradu škody zaměstnavateli v budoucnosti, v okamžiku stanoveném určitým způsobem“, pak „taková dohoda má za následek, že počátek běhu promlčecí doby pro právo zaměstnavatele na zaplacení náhrady škody zaměstnancem a pro její konec se neřídí § 106 občanského zákoníku“. S tímto názorem nelze vyslovit souhlas.

Povaha ustanovení § 106 obč. zák. o promlčení nároku na náhradu škody vylučovala, aby si účastníci pracovněprávních vztahů upravili dohodou odchylně od zákona skutečnosti, od nichž by měl být odvíjen počátek běhu promlčecí doby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 151/2016, ze dne 23. 2. 2017


15.05.2017 00:00

Odpovědnost za újmu způsobenou nicotným právním aktem v trestním řízení

Odpovědnost státu za újmu způsobenou nicotným právním aktem vydaným v trestním řízení je nutno posuzovat analogicky podle ustanovení o odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, a to včetně ustanovení upravujících běh promlčecí lhůty.

V posuzovaném případě trestní stíhání poškozeného sice de iure neprobíhalo, jeho faktické účinky však poškozený pociťoval, tj. vnímal existenci újmy, jejíž odškodnění je předmětem tohoto řízení. Pro účely stanovení běhu promlčení pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a vazbou je proto třeba zjišťovat, kterým okamžikem fakticky probíhající trestní stíhání poškozeného skončilo (zde vrácením věci státním zástupcem policejnímu orgánu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5292/2014, ze dne 28. 2. 2017


11.05.2017 00:02

Počátek běhu objektivní promlčecí lhůty ve vztahu k okamžiku vzniku škody

Obdobným způsobem jako § 106 odst. 2 obč. zák. je nutno aplikovat i § 22 odst. 2 zákona č. 58/1969 Sb. a § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se odchyluje od dosavadního rozhodování projeveného v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3266/2008, a dospěl k závěru, že „doručení (oznámení) nezákonného rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda“ v uvedených ustanoveních zahrnuje i vznik škody samé, neboť jen tak se právo na náhradu škody nepromlčí v důsledku uplynutí objektivní promlčecí lhůty dříve, než škoda vůbec vznikne.

Okolnost rozhodná pro počátek objektivní promlčecí lhůty tak bude v nynějším pojetí zahrnovat nejen doručení (oznámení) nezákonného rozhodnutí, ale i vznik škody samé.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4835/2014, ze dne 12. 4. 2017


21.04.2017 00:01

ÚS: Mezinárodní pomoc při vymáhání některých pohledávek

Ustanovení § 6 odst. 4 zákona č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, podle kterého lhůta, v níž lze pohledávku vymáhat, se řídila právem státu, jehož orgán o vymáhání pohledávky požádal, nevylučovalo vznesení námitky promlčení. V takovém případě bylo povinností soudní moci České republiky se s touto námitkou vypořádat, nikoli pouze odkázat na sdělení příslušného orgánu cizího státu, že finanční pohledávka dosud promlčena není; opačný postup je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s čl. 2 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2228/15, ze dne 28. 3. 2017


18.04.2017 00:01

Promlčení práva nájemce bytu domáhat se vyúčtování záloh na služby

Za právo mající majetkový charakter, které je třeba uplatnit v tříleté promlčecí době stanovené v § 101 obč. zák., je třeba považovat i právo nájemce bytu domáhat se po pronajímateli vyúčtování záloh na služby, které mu zaplatil. Jeho uplatnění se v konečném důsledku projeví v majetkové sféře nájemce i pronajímatele, neboť má za následek vznik povinnosti uhradit přeplatek či nedoplatek, který vyúčtováním vznikne. Jedná se o hmotněprávní nárok, nejde o konstitutivní rozhodnutí, každé zálohové plnění je třeba vypořádat, platí-li tedy nájemce zálohy na služby, má pronajímatel vždy povinnost je vyúčtovat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3256/2015, ze dne 18. 1. 2017


13.04.2017 00:00

Uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy

Pro závěr o (výjimečné) nemravnosti námitky promlčení je rozhodující, zda celková situace, v níž byla námitka promlčení uplatněného nároku vznesena, se vzhledem ke všem konkrétním okolnostem jeví jako zneužití institutu promlčení na úkor toho, kdo svůj nárok u soudu uplatnil opožděně, a nemusí přitom jít jen o aktivní jednání zabraňující včasnému podání žaloby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4223/2016, ze dne 20. 12. 2016


17.03.2017 00:01

ÚS: Aplikace institutu dobrých mravů na námitku promlčení

I. Uplatnění námitky promlčení se může příčit dobrým mravům jen v případech odůvodňujících významný zásah do principu právní jistoty; posoudí-li odvolací soud takovou námitku odlišně od názoru soudu prvního stupně, jakož i od právní argumentace účastníků řízení, aniž jim dá příležitost vyjádřit se k jeho odlišnému náhledu, porušuje jejich právo být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tento závěr se uplatní rovněž při vadné aplikaci tzv. moderačního práva soudu podle § 150 občanského soudního řádu, není-li vytvořen procesní prostor pro účastníky řízení, aby se k jeho eventuálnímu uplatnění vyjádřili.

II. Vypořádá-li soud námitky žalobce, nikoli však již obranné námitky druhé strany sporu, upírá tím fakticky možnost procesní obrany proti uplatněnému žalobnímu návrhu; takový postup je v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň tím dochází k porušení rovnosti všech účastníků v řízení zaručené v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

III. Dovolací soud, který při posuzování přípustnosti dovolání pomine konkrétně formulované námitky proti porušení základních práv a svobod v rozhodnutí odvolacího soudu, poruší povinnost chránit základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 4 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1020/16, ze dne 28. 2. 2017


17.01.2017 00:01

Promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v podobě omluvy dle OdpŠk

Ačkoliv je možné přijmout, že v době před vydáním rozsudku Rc 72/2013 mohly i osoby práva znalé interpetovat § 32 odst. 3 OdpŠk jako neaplikovatelný na nároky na náhrady nemajetkových újem v podobě omluvy, ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk je relativně jasné. Uvedené svědčí o tom, že poškození v době uplatnění svých nároků mohli být v pochybnostech o výkladu právní normy. Za takových okolností ovšem měli jednat obezřetně, nikoliv spoléhat na pro ně příznivější výklad právní normy.

Poškození zde nepoukázali na žádnou překážku, která by jim bránila v tom, aby jednali v souladu s pro ně méně vyhovujícím výkladem normy, který se později (v rozsudku Rc 72/2013) ukázal též jako správným. Marné uplynutí promlčecí doby tak zavinili výlučně sami poškození a vznesenou námitku promlčení nelze posoudit jako rozpornou s dobrými mravy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4776/2014, ze dne 19. 10. 2016


06.12.2016 00:02

Počátek běhu promlčecí lhůty podle čl. 20 odst. 2 Hamburských pravidel

Posledním dnem, kdy zboží mělo být vydáno podle čl. 20 odst. 2 Hamburských pravidel, je nutno rozumět poslední den doby pro dodání zboží (tj. doby, během které dodání zboží není opožděným dodáním podle čl. 5 odst. 2 Hamburských pravidel). Promlčecí lhůta podle čl. 20 odst. 2 Hamburských pravidel v případě, kdy nebylo žádné zboží vydáno, proto začíná běžet posledním dnem doby dodání zboží (přičemž tento den se podle čl. 20 odst. 3 Hamburských pravidel nezapočítává do promlčecí lhůty).

Pokud doba dodání zboží není ujednána, je dobou dodání doba, ve které by to bylo rozumné požadovat od pečlivého dopravce s ohledem na okolnosti případu. Jestliže dopravce v takovém případě uvede datum vyzvednutí zboží, je rozumné požadovat dodání zboží do tohoto data. Dopravce by nebylo možno považovat za pečlivého, pokud by zboží nejpozději do tohoto data nedodal.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5160/2014, ze dne 27. 9. 2016


09.11.2016 00:01

Uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy

Z R 59/2004 je zjevné, že odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání. Proto pro závěr, zda vznesení námitky promlčení ohledně náhrady škody za zaniklé věci, jež byl žalovaný povinen vydat do konkursní podstaty, odporuje dobrým mravům, není sama o sobě právně významná argumentace založená na skutečnostech, jež předcházely vzniku povinnosti vydat sporné věci do konkursní podstaty.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne 28. 7. 2016


09.11.2016 00:00

Počátek běhu promlčecí doby vůči ručiteli v případě prohlášení konkursu

Věřitel je v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli i bez předchozího vyzvání dlužníka (§ 306 odst. 1 obch. zák.), a to nejdříve dnem následujícím po dni, kdy byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Nejpozději tímto dnem rovněž počíná vůči ručiteli běžet desetiletá promlčecí doba podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2372/2016, ze dne 1. 9. 2016


04.11.2016 00:05

ÚS: Vznesení námitky promlčení státem

1. Zásada výkonu práv s dobrými mravy v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor k uplatnění spravedlnosti a také slušnosti. Pojem „dobré mravy“ totiž nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňujících obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená nastoupení a prosazení cesty nalézání skutečné spravedlnosti. Ústavněprávně je tedy ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku jakousi otevřenou „branou“, kterou mohou být do podústavního práva „vpuštěny“ ústavní hodnoty a principy v situacích, kdy výklad zákona vede k nespravedlivým či z ústavního hlediska jinak problematickým a nepřiměřeným důsledkům. Dobré mravy tak mohou a mají napomáhat obecným soudům při hledání ústavně konformního řešení konkrétní projednávané věci.

2. Vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy její uplatnění je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil.

3. Specifickou skupinu případů tvoří ty, v nichž byla námitka promlčení vznesena státem. V případě regulace nájmů bytů stát vzdor svým povinnostem i opakovaným apelům ze strany Ústavního soudu na jedné straně prostřednictvím Parlamentu toleroval vznik situace, v níž docházelo k rozsáhlému porušování základních práv, a na straně druhé těmto právům po dlouhou dobu (prostřednictvím soudů) neposkytoval adekvátní ochranu. V důsledku dlouhodobých a trvalých rozporů v judikatuře (i na úrovni Ústavního soudu) přitom bylo fakticky „sázkou do loterie“, zda podaná žaloba bude úspěšná či nikoliv. Tuto situaci lze prizmatem ochrany základních práv vnímat jako selhání státu; v takovém případě ovšem břemeno tohoto selhání v materiálním právním státě musí nést právě stát a nikoliv jednotlivec, který svá práva hájil s dostatečnou péčí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2062/14, ze dne 25. 10. 2016


07.10.2016 00:03

ÚS: Námitka promlčení vznesená státem v odškodňovacím řízení

Pokud písemné vyhotovení konečného rozhodnutí ve věci bylo obviněnému doručeno až po uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (§ 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu) a bývalý obviněný v přiměřené době (nikoliv delší než šest měsíců) od takového doručení řádně svůj nárok na náhradu újmy uplatní, nelze případnou námitku státu, že nárok je již promlčen, akceptovat pro rozpor s dobrými mravy.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1532/16, ze dne 14. 9. 2016


21.09.2016 00:02

Běh promlčecí doby v případě rozhodčího nálezu bez právních účinků

Ze závěru obsaženého v R 92/2013 plyne, že exekuční soudy mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález jim předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky (jelikož nebyl vydán v mezích pravomoci rozhodce) a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k tomu, že formálně nedošlo (ani již nedojde, vzhledem k případně zmeškaným lhůtám) k jeho zrušení (soudem) postupem předjímaným zákonem č. 216/1994 Sb. V praxi není pochyb o tom, že tam, kde rozhodčí nález neprochází testem vykonatelnosti (posouzením, zda jde o způsobilý exekuční titul) v exekučním nebo vykonávacím řízení proto, že na majetek případného povinného je vedeno insolvenční řízení, lze obdobný závěr přijmout v případném sporu o pravost nebo výši pohledávky, kterou věřitel přihlásí do insolvenčního řízení jako vykonatelnou s poukazem na rozhodčí nález coby exekuční titul.

V rozsudku sen. zn. 23 ICdo 19/2015 Nejvyšší soud uzavřel, že ke stavení běhu promlčecí doby (v daném případě podle ustanovení § 403 obchodního zákoníku) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. V témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl (podle následného posouzení exekučním soudem nebo insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Je-li totiž závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení případně insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít věřitel při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 41/2014, ze dne 30. 6. 2016


01.09.2016 00:00

Pochybení v názoru o délce promlčecí doby a o počátku jejího běhu

Okolnost, že věřitel pochybil v názoru o délce promlčecí doby a o počátku jejího běhu, neznamená, že vznesení námitky promlčení lze kvalifikovat jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

Pochybení v právním posouzení okolností opodstatňující užití korektivu dobrých mravů není. Účastník soukromoprávního vztahu střežící svá práva (vigilantibus iura scripta sunt) v případě pochybností o tom, jakým právním režimem se jeho právní vztah řídí, postupuje z opatrnosti tak, aby vyhověl i přísnější z možných variant právního posouzení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2287/2014, ze dne 2. 6. 2016


16.08.2016 00:02

Stavení promlčecí doby při neplatné rozhodčí doložce

Podle ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba neběží bez ohledu na to, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky.

Ani právní úprava účinná od 1. ledna 2014, neváže stavení promlčecí lhůty na platnost rozhodčí doložky (srov. § 648 o. z. ve spojení s § 3017).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 19/2015, ze dne 1. 6. 2016


04.08.2016 00:01

Řádné uplatnění nároku poškozeného v trestním řízení

Projev vůle, jímž má být zahájeno adhezní řízení, musí být formulován tak, aby z něj nepochybně vyplývalo, jakého nároku se poškozený domáhá, v jaké výši, vůči komu a z jakého důvodu. Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje, přitom pro uplatnění výše škody stačí alespoň uvedení minimální částky, v jaké má být škoda způsobená trestným činem nahrazena, případně stačí i uvedení takových údajů, z nichž je výše nároku na náhradu škody zřejmá i bez bližšího vyčíslení škody např. uvedením bodového ohodnocení bolestného či ztížení společenského uplatnění.

V daném trestním řízení vedeném proti žalovanému žalobce uvedl v podání adresovaném Policii ČR, že se připojuje k náhradě škody, a předložil zprávu lékaře obsahující bodové ohodnocení poškození jeho zdraví; byla tedy zřejmá i výše nároku, který z titulu náhrady škody na zdraví žalobce v adhezním řízení uplatnil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 5168/2015, ze dne 25. 5. 2016


26.07.2016 00:00

Promlčení nároku na náhradu škody z porušení povinnosti určené směn. zák.

Pro směnečné závazky se uplatní právní úprava mající nejvíce obecnou povahu; směnečné obligace je nutné v samém základu považovat za občanskoprávní. Uvedený závěr se prosadí i v poměrech projednávané věci, byť předmětem řízení není nárok ze směnky, nýbrž nárok, jenž měl vzniknout porušením povinností určených směnečným zákonem (respektive porušením obecné prevenční povinnosti). Řídí-li se totiž promlčení směnečných závazků (v rozsahu neupraveném směnečným zákonem) občanským zákoníkem, řídí se týmž právním předpisem (občanským zákoníkem) i promlčení uplatněného nároku na náhradu škody.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2678/2015, ze dne 27. 4. 2016


04.07.2016 00:01

Promlčitelnost závazku obmeškalého vydražitele dle § 336n odst. 1 o.s.ř.

Povinnost dle ustanovení § 336n odst. 1 o. s. ř., ukládaná obmeškalému vydražiteli k zaplacení rozdílu na nejvyšším podání, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo podání nižší, promlčení nepodléhá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 87/2016, ze dne 12. 4. 2016


13.06.2016 00:02

Subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu újmy na zdraví

Bez splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 113 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 nebylo možné počátek subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu újmy na zdraví s poukazem na omezené duševní schopnosti poškozeného posouvat v neprospěch odpovědné osoby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3515/2015, ze dne 30. 3. 2016


< strana 1 / 13 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články