// Profipravo.cz / Pojistná smlouva

Pojistná smlouva

13.06.2017 00:02

Porušení povinnosti pojistitele informovat vlastníka vozidla o upomínce

Nesplnění povinnosti pojistitele informovat vlastníka vozidla, uvedeného v pojistné smlouvě uzavřené s pojistníkem, jako osobou odlišnou od vlastníka vozidla, o upomínce pojistitele k zaplacení pojistného, nemá vliv na zánik pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť k zániku pojištění dojde podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. marným uplynutím lhůty uvedené v upomínce k zaplacení dlužného pojistného doručené pojistníkovi. S porušením informační povinnosti ze strany pojistitele může být spojeno případně jen právo vlastníka vozidla na náhradu škody, která by v důsledku porušení této povinnosti pojišťovnou vlastníku vozidla vznikla.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3842/2016, ze dne 5. 4. 2017


01.06.2017 00:02

Nesplnění oznamovací povinnosti pojištěného vůči pojistiteli

Součástí oznamovací povinnosti pojištěného popisující skutkový stav pojistné události podle § 8 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb. je i sdělení totožnosti řidiče vozidla během dopravní nehody v případě, že tímto řidičem nebyl sám pojištěný.

Za zřetele hodné důvody vylučující uplatnění postižního práva pojistitele vůči pojištěnému ve smyslu § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. lze považovat předem neurčitý okruh situací, které existují objektivně a vyvolávají na účastníka nehody takový tlak, že splnění oznamovací povinnosti je proti tomu méně podstatnou záležitostí. Půjde např. o zdravotní důvody účastníka nehody, ať již nehodě předcházely či jí byly vyvolány, zdravotní potíže osob blízkých, které musí řešit apod.

Za zřetele hodný důvod však nelze považovat situaci, kdy provozovatel vozidla (pojištěný) neoznámí pojistiteli totožnost řidiče, který řídil vozidlo během dopravní nehody, ani osoby, které vozidlo poskytl. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 3162/12 akcentoval hledisko důvodnosti případného nesdělení jména řidiče. Kromě např. výše zmíněného zdravotního stavu pojištěného, takovými okolnostmi vedoucími k důvodnému nesdělení jména řidiče mohou být zejména takové situace, kdy se vozidlo ocitne v dispoziční sféře druhé osoby nezávisle na vůli či zcela proti vůli provozovatele vozidla. Typicky může jít o případy odcizení vozidla.

V souzené věci šlo však o situaci jinou. Žalovaná jako pojištěný byla povinna bez zbytečného odkladu písemně oznámit žalobkyni jako pojistiteli, že došlo ke škodní události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, včetně určení totožnosti osoby, která vozidlo v době dopravní nehody řídila. Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že nesdělila ani jméno osoby, které vozidlo měla poskytnout. Pokud tuto svoji povinnost tedy nesplnila bezdůvodně a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., vzniklo pojistiteli proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5008/2015, ze dne 28. 2. 2017


16.05.2017 00:01

Nárok na náhradu nákladů dle § 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě

Ustanovení § 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě bylo aplikovatelné i v případě poskytnutí nepeněžního plnění.

Vynaložil-li zde tedy pojištěný sám se souhlasem poškozené náklady na provedení demolice stavby, poškozené jednáním pojištěného, přičemž k provedení demolice byla poškozená jako vlastník objektu povinna, má pojištěný podle § 44 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě proti pojistiteli právo na úhradu těchto nákladů, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozené pojistitel.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4297/2015, ze dne 31. 1. 2017


03.05.2017 00:00

Přechod povinností ze zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

Pasivně legitimovaným subjektem ve sporu o pojistné plnění z titulu přímého nároku poškozeného proti pojistiteli odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2000 a tedy i subjektem, jemuž jedinému může být soudem ukládána povinnost k plnění, je Česká kancelář pojistitelů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1701/2015, ze dne 26. 1. 2017


30.03.2017 00:02

Vedení exekuce pojistitelem vůči pojištěnému viníku dopravní nehody

Právo poškozené na náhradu škody způsobené viníkem dopravní nehody nelze ztotožnit s případným právem pojistitele, u něhož je viník pojištěn, na regres podle ustanovení § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Právo na regres vůči škůdci při vyplacení pojistného plnění ze strany pojišťovny ani nemusí existovat, protože vznikne jen při splnění zvláštních podmínek předepsaných právě v ustanovení § 10 citovaného zákona.

Na pojistitele v posuzované věci tedy nepřešlo právo poškozené na náhradu škody vůči pojištěnému viníku dopravní nehody ani poté, co na základě pojistného vztahu s pojištěným viníkem zaplatil poškozené plnění, které bylo pojištěnému viníkovi ve vztahu k poškozené uloženo exekučním titulem. Pojistitel proto podle § 36 odst. 3 ex. řádu není osobou aktivně legitimovanou k zahájení a k vedení exekuce na základě exekučního titulu ve prospěch poškozené vůči pojištěnému viníku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4885/2016, ze dne 1. 12. 2016


02.01.2017 00:01

Uplatnění regresního nároku zdravotní pojišťovny proti pojistiteli škůdce

Jsou-li splněny podmínky vymezené v § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění, má zdravotní pojišťovna regresní nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého zdravotního pojištěnce, a to proti škůdci. Jde-li pak o náklady léčení následků dopravní nehody, je zdravotní pojišťovna oprávněna nárok na pojistné plnění odvozené od tohoto postižního nároku uplatnit přímo proti pojistiteli odpovědnosti škůdce podle § 9 odst. 1 a § 6 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1896/2016, ze dne 27. 9. 2016


22.11.2016 00:01

Pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu

V případě pojištění odpovědnosti za škodu není předpokladem pojistného plnění existence škody na straně pojištěného v době výplaty pojistného plnění.

Pojistitel nemůže odmítnout vyplatit pojistné plnění s odkazem na určité jednání třetí osoby. Nemůže se tedy zprostit své povinnosti plnit s tím, že třetí osoba pojištěnému uhradila to, co poškozenému z titulu své odpovědnosti za škodu pojištěný zaplatil.

Pojištěný, který uhradil škodu, za kterou odpovídá, přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky (a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel) v souladu s § 44 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb. bez dalšího. Zákon žádné další předpoklady neuvádí. Není tedy rozhodné, zda existuje na straně pojištěného nějaká škoda, určující je toliko fakt, že uhradil poškozenému škodu, za kterou odpovídá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4058/2015, ze dne 23. 8. 2016


22.11.2016 00:00

K regresnímu právu pojistitele dle zákona o pojistné smlouvě

K tzv. zákonné cesi nároku pojištěného (poškozeného) na pojistitele podle § 33 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě ve znění účinném do 31. prosince 2013 se nevyžaduje žádný právní úkon, dochází k ní okamžikem poskytnutí pojistného plnění a pojistitel tím vstupuje do postavení poškozeného vůči škůdci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1053/2015, ze dne 23. 8. 2016


27.09.2016 00:01

Plnění závazku z pojištění odpovědnosti za škodu

Pro plnění prostřednictvím peněžního ústavu je (není-li zákonem stanoveno nebo sjednáno jinak) podstatné, jaké oznámení o účtu učiní věřitel vůči dlužníku.

Oznámí-li pojištěný pojistiteli číslo účtu poškozeného, na který má pojistitel ve smyslu § 43 odst. 3 zák. č. 37/2004 Sb. poškozenému poukázat pojistné plnění z pojištění odpovědnosti pojištěného za škodu, zprostí se pojistitel plněním na tento účet svého závazku vůči pojištěnému. Nejedná se tak o plnění bez právního důvodu a na straně poškozeného nevzniká bezdůvodné obohacení na úkor pojistitele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5035/2014, ze dne 30. 6. 2016


08.08.2016 00:02

Obsahové náležitosti upomínky pro neplacení pojistného

I. Od požadavku na obsahové náležitosti upomínky způsobilé přivodit zánik pojistného vztahu pro neplacení pojistného spotřebitelem stanoveného v § 20 zák. č. 37/2004 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, se pojistná smlouva, včetně pojistných podmínek vydaných pojistitelem, nemohla odchýlit pod sankcí neplatnosti podle § 55 odst. 1 a § 39 obč. zák.

II. K posouzení, zda účelem právní normy je ochrana spotřebitele a odchylné ujednání je tudíž zakázanou odchylkou v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 55 odst. 1 obč. zák., nelze přistupovat ad hoc, individuálně v každém jednotlivém případě, podle důsledků takového ujednání na právní postavení konkrétního spotřebitele v konkrétní situaci (z hlediska zájmů určitého spotřebitele vyplývajících ze specifických okolností konkrétního případu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1983/2014, ze dne 12. 5. 2016


11.07.2016 00:02

Limit pojistného plnění sjednaný mezi cestovní kanceláří a pojišťovnou

Limit pojistného plnění sjednaný v pojistné smlouvě mezi cestovní kanceláří a pojišťovnou nemůže omezovat právo spotřebitele, který uzavřel s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu podle zákona č. 159/1999 Sb., na zaplacení celé částky uhrazené za zájezd vůči pojišťovně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2221/2015, ze dne 3. 5. 2016


08.07.2016 00:01

ÚS: Nárok klientů zkrachovalé CK na vrácení plné ceny zájezdu

Soud prvního stupně tím, že při posuzování důvodnosti žaloby stěžovatelů vycházel z takového výkladu zákona č. 159/1999 Sb., který není ústavně konformní, když nerespektuje mezinárodní závazky České republiky plynoucí z jejího členství v Evropské unii (čl. 1 odst. 2, čl. 10a odst. 1 Ústavy), porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2370/15, ze dne 14. 6. 2016


31.05.2016 00:02

Likvidace pojistné události uvedením poškozené věci do původního stavu

Jestliže pojišťovna nesdělila poškozenému, že se škodnou událostí bude nakládáno jako s totální škodou, naopak přistoupila na likvidaci pojistné události opravou vozidla a vycházela při určení výše náhrady škody a odpovídající výše pojistného plnění z částky vynaložené poškozeným na opravu vozidla, tj. uvedení poškozené věci do původního stavu, pak již není možné určit náhradu škody jako rozdíl obvyklé ceny věci před a po poškození. Takový postup by vedl ve svém důsledku k přenesení nákladů na odstranění následků škodné události na poškozeného.

Za uvedené situace je třeba při určení náhrady vycházet z výše nákladů na opravu vozidla a posuzovat již pouze účelnost a nezbytnost těchto nákladů. Jestliže je vzájemný poměr výše náhrady škody určený dvěma způsoby (uvedení do původního stavu vs. náhrada obvyklé ceny věci) nejistý a navíc je rozhodnutí poškozeného zvolit opravu vozidla podpořeno postojem pojišťovny likvidující pojistnou událost, nelze z následného závěru znalce, že se jednalo o totální škodu a oprava nebyla rentabilní, učiněného až v řízení před soudem, vyvozovat, že náklady vynaložené na opravu vozidla nebyly účelné. Hlediskem významným pro určení výše náhrady je v takovém případě otázka, zda opravou došlo ke zhodnocení vozidla a k případnému bezdůvodnému obohacení poškozeného. Pokud znalec uzavřel, že nedošlo ke zhodnocení věci a oprava toliko obnovila předešlý stav, je nepodstatné, že znalec zároveň vyhodnotil škodu jako totální.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 5173/2015, ze dne 22. 3. 2016


17.03.2016 00:02

Vypořádání mezi pojistiteli osob účastných na nehodě motorových vozidel

Pojistitel jedné z osob, která společně s dalšími osobami odpovídá za škodu způsobenou při dopravní nehodě motorových vozidel, poskytl-li poškozenému pojistné plnění za způsobenou škodu v plném rozsahu, resp. v rozsahu vyšším než odpovídá míře účasti jím pojištěné osoby, má výplatou takového plnění právo na vypořádání podle míry účasti jednotlivých osob na dopravní nehodě, a to přímo proti pojistitelům ostatních účastníků nehody.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4210/2013, ze dne 15. 12. 2015


03.03.2016 00:00

Odpovědnost za škodu způsobenou při vedení daňové evidence

I. Mezi činnosti, z nichž sestává vedení daňové evidence, nepatří zpracování daňového přiznání. Z ustanovení § 7b zákona o daních z příjmů, vymezujícího obsah pojmu daňová evidence, lze dovodit, že zpracování daňového přiznání mezi úkony nezbytné pro samotné vedení daňové evidence nepatří; jde již o činnost navazující, nadstavbovou. Služba spočívající ve zpracování daňového přiznání podnikatelským způsobem je proto – ve vztahu mezi účetním a daňovým poradenstvím – výhradní součástí poradenství daňového a pod živnost „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ nespadá.

II. V důsledku nepřesného vyhodnocení obsahu daňové evidence odvolací soud nevzal na zřetel, že nesprávnost obsažená v daňovém přiznání může věcně spočívat v pochybení, k němuž došlo již při vedení daňové evidence a do daňového přiznání byla tato nesprávnost pouze přenesena; účetní poradce se při vedení daňové evidence dopustil chyby při členění příjmů a výdajů z hlediska jejich daňového režimu, v důsledku čehož byl nesprávně zjištěn základ daně (resp. nesprávně stanoven základ daně a daň). Na faktu, že k pochybení došlo nesprávným posouzením daňového režimu příjmu či výdaje v rámci vedení daňové evidence, se přenosem nesprávnosti do daňového přiznání ničeho nemění; samotný přenos, i pokud by byl proveden účetním poradcem, není skutečností, která by měla za důsledek přetržení příčinné souvislosti mezi takovým pochybením a výslednou škodou. Chyba daňové evidence se při přenesení údajů do daňového přiznání projeví jak v případě, že tento přenos provede daňový subjekt sám, tak i v případě, že tento úkon učiní přímo účetní poradce, který daňovou evidenci sestavil. Příčinou škody proto bude v takovém případě pochybení v postupu, který spadá pod oblast živnosti „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ a je tudíž pokryt pojištěním, jež bylo sjednáno v souzené věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4092/2014, ze dne 27. 10. 2015


07.12.2015 00:02

Regresní nárok pojistitele dle § 10 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb.

Skutková podstata stanovená v § 10 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla může být naplněna nejen takovým provozováním, při němž má provozovatel (resp. osoba, které vozidlo svěří) možnost rozpoznat při zachování obvyklé opatrnosti neodpovídající technický stav, resp. plněním svých povinností při péči o vozidlo tomuto stavu předejít, ale jakýmkoliv provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3363/2013, ze dne 30. 9. 2015


28.08.2015 00:03

ÚS: Pojistné plnění v případě úpadku cestovní kanceláře

I. Ochrana spotřebitele představuje jeden z principů, na nichž je fungování Evropské unie založeno a kterými se musí Česká republika jako její členský stát, resp. její orgány při své činnosti řídit. Musí je respektovat při začleňování obsahu unijního práva do vnitrostátního právního řádu, anebo naopak se v důsledku členství v Evropské unii určité úpravy zdržet (tzv. pozitivní a negativní implementace), jak to pro ni plyne z čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii a zejména z čl. 291 odst. 1 ve spojení s čl. 169 Smlouvy o fungování Evropské unie. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem, tedy při více výkladových variantách volit tu, jež bude v souladu s právem Evropské unie, v daném případě zejména v souladu s pravidly stanovenými ve Směrnici Rady ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (90/314/EHS).

II. Ujednání pojišťovny s cestovní kanceláří, které omezuje práva spotřebitele zaručená právem Evropské unie a následně také ustanoveními § 6 až 8 zákona č. 159/1999 Sb., je tak ve vztahu ke spotřebiteli neúčinné, respektive jej – jako subjekt stojící mimo jimi uzavřenou smlouvu – nezavazuje, takže nemůže být promítnuto do jeho právní pozice; neposkytnutí plné náhrady (the refund of all money paid over, die Erstattung aller vom Verbraucher gezahlten Beträge) by proto odporovalo závazkům České republiky plynoucích z jejího členství v Evropské unii (čl. 1 odst. 2, čl. 10a odst. 1 Ústavy České republiky).

III. V případě sporného znění právního předpisu se uplatní domněnka in favorem conventionis, ze které plyne, že se náš zákonodárce nehodlal odchýlit od účelu sledovaného unijním právem, takže v pochybnostech je nutno sledovat výklad podaný orgány Evropské unie.

IV. Posouzení, jak byla tato povinnost obecným soudem splněna (aniž by mohl nad její rámec vykládat unijní právo), se nemůže vyhnout ani Ústavní soud, který je při rozhodování o takové ústavní stížnosti vázán svým právním názorem (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky), podle kterého nepředložení předběžné otázky podle čl. 267 Smlouvy o fungování EU může vést k porušení ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1996/13, ze dne 16. 7. 2015


18.08.2015 00:02

Náhrada zvýšených nákladů na nájem náhradního vozidla po dopravní nehodě

Jak již dříve dovodila judikatura, újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na nájem osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Délka nutné doby se posuzuje vzhledem k individuálním skutkovým okolnostem (stav vozidla, rozsah opravy, existence tzv. totální škody) a k postupu obvyklému při řešení následků obdobných nehod.

V projednávaném případě k prodlení s opravou poškozeného vozidla došlo z důvodu pokynu České kanceláře pojistitelů („ČAK“), aby se s opravou počkalo do provedení prohlídky jejím servisním technikem a pověřenou pojišťovnou. Nelze klást k tíži poškozené, že se řídila pokynem ČAK (což je její povinností ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.), když právě postup (pokyn) ČAK byl příčinou zvýšených nákladů za nájem náhradního vozidla. Není rozhodné, že žádný právní předpis ani smlouva neukládá ČAK (pověřené pojišťovně) vyslat k prohlídce poškozeného vozidla technika a jeho prostřednictvím stav vozidla zadokumentovat. Pokud ČAK vyzvala poškozenou, aby s opravou bylo vyčkáno do prohlídky vozidla servisním technikem, dala tím najevo, že právě takový postup pokládá za splnění povinnosti poškozené prokázat svůj nárok ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., a proto zvýšení nákladů na opatření náhradního vozidla, jež je nepochybně v příčinné souvislosti s postupem ČAK, musí zatěžovat ČAK.

Dojde-li ke zvětšení škody takovýmto postupem ČAK (resp. pojišťovny), je ČAK (pojišťovna) povinna i tuto škodu uhradit, a to bez ohledu na okolnost, že samotný škůdce (původce dopravní nehody) za tuto škodu neodpovídá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4868/2014, ze dne 1. 6. 2015


02.06.2015 00:01

Podmíněnost nároku na pojistné plnění neexistencí práva na náhradu škody

Občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2004 nepodmiňoval vznik nároku na pojistné plnění z titulu pojištění majetku neexistencí práva na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, včetně práva upraveného v ustanovení § 421. Podmíněnost vzniku nároku na pojistné plnění vůči pojistiteli neexistencí práva na náhradu škody vůči třetí osobě by tak musela být založena pojistnými podmínkami, jež jsou součástí pojistné smlouvy, popř. samotnou pojistnou smlouvou, pokud by pojistné podmínky takové ujednání připouštěly (šlo by o odchylku v neprospěch pojištěného), prostřednictvím tzv. výluk z pojištění, jejichž podstatou je negativní vymezení pojistné události.

Pro úplnost je k tomu třeba dodat, že zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, účinný od 1. ledna 2005, v rámci úpravy tzv. škodového pojištění stanovil v § 26, že v případě vzniku pojistné události je pojistitel povinen poskytnout náhradu škody v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou, nestanoví-li tento zákon jinak. Komentářová literatura však zastává názor, který (obiter dictum) sdílí též Nejvyšší soud, že se jedná pouze o nepřesnou (zavádějící) dikci a že i v režimu této právní úpravy pojistitel poskytuje pojistné plnění za účelem náhrady škody způsobené pojistnou událostí

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 763/2013, ze dne 10. 3. 2015


05.12.2014 00:01

ÚS: Placení povinného ručení u neprovozovaného vozidla

Lhůta 30 dnů, obsažená v ustanovení § 24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, neznamená, že by i po jejím uplynutí nebylo možno namítat a prokazovat neprovozování vozidla jeho vlastníkem. Pokud však vlastník vozidla nereaguje na výzvu podle citovaného zákonného ustanovení, popř. ani na pozdější upomínku k zaplacení, resp. nesdělí a nedoloží, že vozidlo neprovozoval a učiní tak až v průběhu soudního řízení, může být tato okolnost zohledněna při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepřiznáním nákladů jinak úspěšnému vlastníkovi vozidla podle ustanovení § 150 občanského soudního řádu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2154/14, ze dne 18. 11. 2014


< strana 1 / 5 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články