// Profipravo.cz / Pojistná smlouva

Pojistná smlouva

02.01.2017 00:01

Uplatnění regresního nároku zdravotní pojišťovny proti pojistiteli škůdce

Jsou-li splněny podmínky vymezené v § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění, má zdravotní pojišťovna regresní nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého zdravotního pojištěnce, a to proti škůdci. Jde-li pak o náklady léčení následků dopravní nehody, je zdravotní pojišťovna oprávněna nárok na pojistné plnění odvozené od tohoto postižního nároku uplatnit přímo proti pojistiteli odpovědnosti škůdce podle § 9 odst. 1 a § 6 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1896/2016, ze dne 27. 9. 2016


22.11.2016 00:01

Pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu

V případě pojištění odpovědnosti za škodu není předpokladem pojistného plnění existence škody na straně pojištěného v době výplaty pojistného plnění.

Pojistitel nemůže odmítnout vyplatit pojistné plnění s odkazem na určité jednání třetí osoby. Nemůže se tedy zprostit své povinnosti plnit s tím, že třetí osoba pojištěnému uhradila to, co poškozenému z titulu své odpovědnosti za škodu pojištěný zaplatil.

Pojištěný, který uhradil škodu, za kterou odpovídá, přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky (a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel) v souladu s § 44 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb. bez dalšího. Zákon žádné další předpoklady neuvádí. Není tedy rozhodné, zda existuje na straně pojištěného nějaká škoda, určující je toliko fakt, že uhradil poškozenému škodu, za kterou odpovídá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4058/2015, ze dne 23. 8. 2016


22.11.2016 00:00

K regresnímu právu pojistitele dle zákona o pojistné smlouvě

K tzv. zákonné cesi nároku pojištěného (poškozeného) na pojistitele podle § 33 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě ve znění účinném do 31. prosince 2013 se nevyžaduje žádný právní úkon, dochází k ní okamžikem poskytnutí pojistného plnění a pojistitel tím vstupuje do postavení poškozeného vůči škůdci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1053/2015, ze dne 23. 8. 2016


27.09.2016 00:01

Plnění závazku z pojištění odpovědnosti za škodu

Pro plnění prostřednictvím peněžního ústavu je (není-li zákonem stanoveno nebo sjednáno jinak) podstatné, jaké oznámení o účtu učiní věřitel vůči dlužníku.

Oznámí-li pojištěný pojistiteli číslo účtu poškozeného, na který má pojistitel ve smyslu § 43 odst. 3 zák. č. 37/2004 Sb. poškozenému poukázat pojistné plnění z pojištění odpovědnosti pojištěného za škodu, zprostí se pojistitel plněním na tento účet svého závazku vůči pojištěnému. Nejedná se tak o plnění bez právního důvodu a na straně poškozeného nevzniká bezdůvodné obohacení na úkor pojistitele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5035/2014, ze dne 30. 6. 2016


08.08.2016 00:02

Obsahové náležitosti upomínky pro neplacení pojistného

I. Od požadavku na obsahové náležitosti upomínky způsobilé přivodit zánik pojistného vztahu pro neplacení pojistného spotřebitelem stanoveného v § 20 zák. č. 37/2004 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, se pojistná smlouva, včetně pojistných podmínek vydaných pojistitelem, nemohla odchýlit pod sankcí neplatnosti podle § 55 odst. 1 a § 39 obč. zák.

II. K posouzení, zda účelem právní normy je ochrana spotřebitele a odchylné ujednání je tudíž zakázanou odchylkou v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 55 odst. 1 obč. zák., nelze přistupovat ad hoc, individuálně v každém jednotlivém případě, podle důsledků takového ujednání na právní postavení konkrétního spotřebitele v konkrétní situaci (z hlediska zájmů určitého spotřebitele vyplývajících ze specifických okolností konkrétního případu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1983/2014, ze dne 12. 5. 2016


11.07.2016 00:02

Limit pojistného plnění sjednaný mezi cestovní kanceláří a pojišťovnou

Limit pojistného plnění sjednaný v pojistné smlouvě mezi cestovní kanceláří a pojišťovnou nemůže omezovat právo spotřebitele, který uzavřel s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu podle zákona č. 159/1999 Sb., na zaplacení celé částky uhrazené za zájezd vůči pojišťovně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2221/2015, ze dne 3. 5. 2016


08.07.2016 00:01

ÚS: Nárok klientů zkrachovalé CK na vrácení plné ceny zájezdu

Soud prvního stupně tím, že při posuzování důvodnosti žaloby stěžovatelů vycházel z takového výkladu zákona č. 159/1999 Sb., který není ústavně konformní, když nerespektuje mezinárodní závazky České republiky plynoucí z jejího členství v Evropské unii (čl. 1 odst. 2, čl. 10a odst. 1 Ústavy), porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2370/15, ze dne 14. 6. 2016


31.05.2016 00:02

Likvidace pojistné události uvedením poškozené věci do původního stavu

Jestliže pojišťovna nesdělila poškozenému, že se škodnou událostí bude nakládáno jako s totální škodou, naopak přistoupila na likvidaci pojistné události opravou vozidla a vycházela při určení výše náhrady škody a odpovídající výše pojistného plnění z částky vynaložené poškozeným na opravu vozidla, tj. uvedení poškozené věci do původního stavu, pak již není možné určit náhradu škody jako rozdíl obvyklé ceny věci před a po poškození. Takový postup by vedl ve svém důsledku k přenesení nákladů na odstranění následků škodné události na poškozeného.

Za uvedené situace je třeba při určení náhrady vycházet z výše nákladů na opravu vozidla a posuzovat již pouze účelnost a nezbytnost těchto nákladů. Jestliže je vzájemný poměr výše náhrady škody určený dvěma způsoby (uvedení do původního stavu vs. náhrada obvyklé ceny věci) nejistý a navíc je rozhodnutí poškozeného zvolit opravu vozidla podpořeno postojem pojišťovny likvidující pojistnou událost, nelze z následného závěru znalce, že se jednalo o totální škodu a oprava nebyla rentabilní, učiněného až v řízení před soudem, vyvozovat, že náklady vynaložené na opravu vozidla nebyly účelné. Hlediskem významným pro určení výše náhrady je v takovém případě otázka, zda opravou došlo ke zhodnocení vozidla a k případnému bezdůvodnému obohacení poškozeného. Pokud znalec uzavřel, že nedošlo ke zhodnocení věci a oprava toliko obnovila předešlý stav, je nepodstatné, že znalec zároveň vyhodnotil škodu jako totální.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 5173/2015, ze dne 22. 3. 2016


17.03.2016 00:02

Vypořádání mezi pojistiteli osob účastných na nehodě motorových vozidel

Pojistitel jedné z osob, která společně s dalšími osobami odpovídá za škodu způsobenou při dopravní nehodě motorových vozidel, poskytl-li poškozenému pojistné plnění za způsobenou škodu v plném rozsahu, resp. v rozsahu vyšším než odpovídá míře účasti jím pojištěné osoby, má výplatou takového plnění právo na vypořádání podle míry účasti jednotlivých osob na dopravní nehodě, a to přímo proti pojistitelům ostatních účastníků nehody.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4210/2013, ze dne 15. 12. 2015


03.03.2016 00:00

Odpovědnost za škodu způsobenou při vedení daňové evidence

I. Mezi činnosti, z nichž sestává vedení daňové evidence, nepatří zpracování daňového přiznání. Z ustanovení § 7b zákona o daních z příjmů, vymezujícího obsah pojmu daňová evidence, lze dovodit, že zpracování daňového přiznání mezi úkony nezbytné pro samotné vedení daňové evidence nepatří; jde již o činnost navazující, nadstavbovou. Služba spočívající ve zpracování daňového přiznání podnikatelským způsobem je proto – ve vztahu mezi účetním a daňovým poradenstvím – výhradní součástí poradenství daňového a pod živnost „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ nespadá.

II. V důsledku nepřesného vyhodnocení obsahu daňové evidence odvolací soud nevzal na zřetel, že nesprávnost obsažená v daňovém přiznání může věcně spočívat v pochybení, k němuž došlo již při vedení daňové evidence a do daňového přiznání byla tato nesprávnost pouze přenesena; účetní poradce se při vedení daňové evidence dopustil chyby při členění příjmů a výdajů z hlediska jejich daňového režimu, v důsledku čehož byl nesprávně zjištěn základ daně (resp. nesprávně stanoven základ daně a daň). Na faktu, že k pochybení došlo nesprávným posouzením daňového režimu příjmu či výdaje v rámci vedení daňové evidence, se přenosem nesprávnosti do daňového přiznání ničeho nemění; samotný přenos, i pokud by byl proveden účetním poradcem, není skutečností, která by měla za důsledek přetržení příčinné souvislosti mezi takovým pochybením a výslednou škodou. Chyba daňové evidence se při přenesení údajů do daňového přiznání projeví jak v případě, že tento přenos provede daňový subjekt sám, tak i v případě, že tento úkon učiní přímo účetní poradce, který daňovou evidenci sestavil. Příčinou škody proto bude v takovém případě pochybení v postupu, který spadá pod oblast živnosti „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ a je tudíž pokryt pojištěním, jež bylo sjednáno v souzené věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4092/2014, ze dne 27. 10. 2015


07.12.2015 00:02

Regresní nárok pojistitele dle § 10 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb.

Skutková podstata stanovená v § 10 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla může být naplněna nejen takovým provozováním, při němž má provozovatel (resp. osoba, které vozidlo svěří) možnost rozpoznat při zachování obvyklé opatrnosti neodpovídající technický stav, resp. plněním svých povinností při péči o vozidlo tomuto stavu předejít, ale jakýmkoliv provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3363/2013, ze dne 30. 9. 2015


28.08.2015 00:03

ÚS: Pojistné plnění v případě úpadku cestovní kanceláře

I. Ochrana spotřebitele představuje jeden z principů, na nichž je fungování Evropské unie založeno a kterými se musí Česká republika jako její členský stát, resp. její orgány při své činnosti řídit. Musí je respektovat při začleňování obsahu unijního práva do vnitrostátního právního řádu, anebo naopak se v důsledku členství v Evropské unii určité úpravy zdržet (tzv. pozitivní a negativní implementace), jak to pro ni plyne z čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii a zejména z čl. 291 odst. 1 ve spojení s čl. 169 Smlouvy o fungování Evropské unie. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem, tedy při více výkladových variantách volit tu, jež bude v souladu s právem Evropské unie, v daném případě zejména v souladu s pravidly stanovenými ve Směrnici Rady ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (90/314/EHS).

II. Ujednání pojišťovny s cestovní kanceláří, které omezuje práva spotřebitele zaručená právem Evropské unie a následně také ustanoveními § 6 až 8 zákona č. 159/1999 Sb., je tak ve vztahu ke spotřebiteli neúčinné, respektive jej – jako subjekt stojící mimo jimi uzavřenou smlouvu – nezavazuje, takže nemůže být promítnuto do jeho právní pozice; neposkytnutí plné náhrady (the refund of all money paid over, die Erstattung aller vom Verbraucher gezahlten Beträge) by proto odporovalo závazkům České republiky plynoucích z jejího členství v Evropské unii (čl. 1 odst. 2, čl. 10a odst. 1 Ústavy České republiky).

III. V případě sporného znění právního předpisu se uplatní domněnka in favorem conventionis, ze které plyne, že se náš zákonodárce nehodlal odchýlit od účelu sledovaného unijním právem, takže v pochybnostech je nutno sledovat výklad podaný orgány Evropské unie.

IV. Posouzení, jak byla tato povinnost obecným soudem splněna (aniž by mohl nad její rámec vykládat unijní právo), se nemůže vyhnout ani Ústavní soud, který je při rozhodování o takové ústavní stížnosti vázán svým právním názorem (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky), podle kterého nepředložení předběžné otázky podle čl. 267 Smlouvy o fungování EU může vést k porušení ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1996/13, ze dne 16. 7. 2015


18.08.2015 00:02

Náhrada zvýšených nákladů na nájem náhradního vozidla po dopravní nehodě

Jak již dříve dovodila judikatura, újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na nájem osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů. Délka nutné doby se posuzuje vzhledem k individuálním skutkovým okolnostem (stav vozidla, rozsah opravy, existence tzv. totální škody) a k postupu obvyklému při řešení následků obdobných nehod.

V projednávaném případě k prodlení s opravou poškozeného vozidla došlo z důvodu pokynu České kanceláře pojistitelů („ČAK“), aby se s opravou počkalo do provedení prohlídky jejím servisním technikem a pověřenou pojišťovnou. Nelze klást k tíži poškozené, že se řídila pokynem ČAK (což je její povinností ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.), když právě postup (pokyn) ČAK byl příčinou zvýšených nákladů za nájem náhradního vozidla. Není rozhodné, že žádný právní předpis ani smlouva neukládá ČAK (pověřené pojišťovně) vyslat k prohlídce poškozeného vozidla technika a jeho prostřednictvím stav vozidla zadokumentovat. Pokud ČAK vyzvala poškozenou, aby s opravou bylo vyčkáno do prohlídky vozidla servisním technikem, dala tím najevo, že právě takový postup pokládá za splnění povinnosti poškozené prokázat svůj nárok ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., a proto zvýšení nákladů na opatření náhradního vozidla, jež je nepochybně v příčinné souvislosti s postupem ČAK, musí zatěžovat ČAK.

Dojde-li ke zvětšení škody takovýmto postupem ČAK (resp. pojišťovny), je ČAK (pojišťovna) povinna i tuto škodu uhradit, a to bez ohledu na okolnost, že samotný škůdce (původce dopravní nehody) za tuto škodu neodpovídá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4868/2014, ze dne 1. 6. 2015


02.06.2015 00:01

Podmíněnost nároku na pojistné plnění neexistencí práva na náhradu škody

Občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2004 nepodmiňoval vznik nároku na pojistné plnění z titulu pojištění majetku neexistencí práva na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, včetně práva upraveného v ustanovení § 421. Podmíněnost vzniku nároku na pojistné plnění vůči pojistiteli neexistencí práva na náhradu škody vůči třetí osobě by tak musela být založena pojistnými podmínkami, jež jsou součástí pojistné smlouvy, popř. samotnou pojistnou smlouvou, pokud by pojistné podmínky takové ujednání připouštěly (šlo by o odchylku v neprospěch pojištěného), prostřednictvím tzv. výluk z pojištění, jejichž podstatou je negativní vymezení pojistné události.

Pro úplnost je k tomu třeba dodat, že zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, účinný od 1. ledna 2005, v rámci úpravy tzv. škodového pojištění stanovil v § 26, že v případě vzniku pojistné události je pojistitel povinen poskytnout náhradu škody v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou, nestanoví-li tento zákon jinak. Komentářová literatura však zastává názor, který (obiter dictum) sdílí též Nejvyšší soud, že se jedná pouze o nepřesnou (zavádějící) dikci a že i v režimu této právní úpravy pojistitel poskytuje pojistné plnění za účelem náhrady škody způsobené pojistnou událostí

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 763/2013, ze dne 10. 3. 2015


05.12.2014 00:01

ÚS: Placení povinného ručení u neprovozovaného vozidla

Lhůta 30 dnů, obsažená v ustanovení § 24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, neznamená, že by i po jejím uplynutí nebylo možno namítat a prokazovat neprovozování vozidla jeho vlastníkem. Pokud však vlastník vozidla nereaguje na výzvu podle citovaného zákonného ustanovení, popř. ani na pozdější upomínku k zaplacení, resp. nesdělí a nedoloží, že vozidlo neprovozoval a učiní tak až v průběhu soudního řízení, může být tato okolnost zohledněna při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepřiznáním nákladů jinak úspěšnému vlastníkovi vozidla podle ustanovení § 150 občanského soudního řádu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2154/14, ze dne 18. 11. 2014


01.12.2014 00:00

Regresní nárok ČKP podle § 24 odst. 7 zák. č. 168/1999 Sb.

Regresní nárok České kanceláře pojistitelů na náhradu částek, které plnila ze škodné události namísto pojišťovny, s níž měl mít vlastník vozidla smlouvu uzavřenu, a který je předmětem žaloby uplatněné před obecnými soudy, je nikoliv klasickým sekundárním nárokem na náhradu škody ve smyslu obecných ustanovení občanského zákoníku (§ 420 odst. 1 obč. zák.), případně plynoucím ze zvláštní odpovědnosti z provozu vozidla (§ 427 obč. zák.), nýbrž originárním nárokem majícím původ v příslušných ustanoveních zvláštního zákona (§ 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb.). Lze jej uplatnit vůči tomu, kdo její povinnost plnit z garančního fondu vyvolal. Osoba, která povinnost plnit z garančního fondu vyvolala, je řidič vozidla nebo jeho provozovatel, nikoli vlastník, který vozidlo nepojistil.

podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4134/2011, ze dne 8. 10. 2014


10.11.2014 00:01

Výluka z pojistného plnění („sjetý dezén pneumatik“)

Ustanovení § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, stanovící, že silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, je třeba vyložit tak, že závady na vozidle, ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, činí vozidlo nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích. Jestliže hloubka dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů na pneumatikách nesplňuje požadavky dané ustanovením § 36 odst. 7 písm. a) vyhl. č. 341/2002 Sb., ohrožuje tato závada na pneumatikách bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, a proto je namístě dovodit, že takové silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Byla-li výluka z poskytnutí pojistného plnění sjednána tak, že pojištění se nevztahuje na škody vzniklé na vozidle, které v době škodné události (mající svůj původ v havárii vozidla) nebylo k provozu způsobilé, pak takto sjednaná výluka z poskytnutí pojistného plnění se vztahuje na případ závady na pneumatikách spočívající v jejich opotřebení pod mez stanovenou právními předpisy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1660/2014, ze dne 22. 10. 2014


10.10.2014 00:02

KS: Poskytování pojistného plnění státu z titulu odúmrti

Jestliže po pojištěném z pojištění osob nikdo nedědí a dědictví připadlo státu podle § 462 obč. zák., nezaniká povinnost pojišťovny jako pojistitele poskytovat pojistné plnění státu. Stát má obdobné postavení jako dědic, byť dědictví nezískal z dědictví, ale odúmrtí.

podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 23Co 175/2014, ze dne 15. 5. 2014


01.10.2014 00:02

Odmítnutí pojistného plnění dle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o pojistné smlouvě

Za situace, kdy pojištěný, jako oprávněná osoba ze sjednaného pojištění, zodpoví při sjednávání pojistné smlouvy nepravdivě nebo neúplně písemné dotazy pojistitele týkající se výše kupní ceny pojišťovaného vozidla a skutečnosti, zda vozidlo bylo havarované, nemůže v případě pojistné události – odcizení vozidla – pojistitel odmítnout plnění z pojistné smlouvy podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb. Přichází v úvahu pouze aplikace § 23 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., upravující právo pojistitele odstoupit od pojistné smlouvy, zodpoví-li pojistník nebo pojištěný při sjednávání pojistné smlouvy úmyslně nebo z nedbalosti nepravdivě nebo neúplně písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného soukromého pojištění a jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by pojistnou smlouvu pojistník neuzavřel.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1735/2014, ze dne 9. 9. 2014


19.09.2014 00:00

ÚS: Placení povinného ručení u neprovozovaného vozidla

Je na obecných soudech, aby vyhodnotily, zda vlastník vozidla relevantně prokázal nebo neprokázal, že vozidlo neprovozoval, a není tak povinen příspěvek nepojištěných hradit.

V projednávané věci se obvodní soud tvrzeními stěžovatele a důkazem o tom, že vozidlo stěžovatele nebylo v rozhodné době provozováno, když bylo po havárii nepojízdné, z hlediska rozhodnutí ve věci samé nezabýval (ačkoli jde o skutečnost relevantní a stěžovatel má právo ji tvrdit a prokazovat). Takový postup je v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 ze dne 31. března 2014 a představuje zásah do práva na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1489/14, ze dne 4. 8. 2014


< strana 1 / 5 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články