// Profipravo.cz / Smlouva zprostředkovatelská, příkazní a o obstarání věci

Smlouva zprostředkovatelská, příkazní a o obstarání věci

27.07.2016 00:01

Sjednání zaměstnaneckých výhod pro advokáta

Postavení advokáta je neslučitelné s postavením zaměstnance v pracovním (služebním) poměru (s výjimkami uvedenými v ustanovení § 5 odst. 1 písm. g/ zákona o advokacii). Je tomu tak nejen z důvodů zájmu na fungování advokacie (např. zachování její cti a vážnosti), ale zejména z důvodů ochrany zájmů konkrétního klienta. Advokát musí nezávisle hájit zájmy svého klienta, nadřazovat je nad zájmy vlastní, zachovávat mlčenlivost a nést odpovědnost advokáta (nikoliv zaměstnance) za poskytované služby. Přednost zájmů klienta se projevuje v požadavku, aby advokát organizoval svoji činnost tak, aby práva a oprávněné zájmy klienta nebyly ohroženy. V souladu s těmito principy není proto obecné ujednání advokáta s klientem o tom, že advokát bude požívat stejných práv a výhod jako zaměstnanci klienta.

Při posuzování mandátní smlouvy, uzavřené mezi advokátem jako mandatářem a podnikatelem jako mandantem, ve které jsou sjednána pro advokáta práva obdobná právům zaměstnanců, jako je odstupné, placená dovolená, nemocenská nebo paušální odměna, nebo je dokonce obecně sjednáno, že advokát bude požívat stejných práv a výhod jako zaměstnanci mandanta, je nejdříve třeba zvážit, zda se nejedná o zastřenou pracovní smlouvu. To platí bez ohledu na ujednání, že smlouva nemá být posuzována jako smlouva pracovní a že toto není ani záměrem smluvních stran, ani jejich zájmem. Přes takovou proklamaci (jež sama o sobě zesiluje podezření na zastřené jednání) je nutné zkoumat skutečný obsah právního vztahu.

Teprve dospěje-li soud k závěru, že posuzovaná smlouva není zastřenou pracovní smlouvou a závazek je skutečně svou povahou závazkem z mandátní smlouvy podle ustanovení § 566 a násl. obch. zák., bude se zabývat posouzením, zdali požadavek na odstupné a paušální odměnu nejsou v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž není-li mezi účastníky ve smlouvě ujednáno jinak, je jedinou podmínkou pro vznik nároku mandatáře na úplatu jen jím řádně vykonaná činnost. Zákon (který dává možnost účastníkům se smluvně od něj odchýlit) neváže vznik nároku na úplatu na skutečnost, zda mandant dal či nedal mandatáři pokyny či v jaké formě byla úplata sjednána (např. ve formě paušálu), případně na jiné skutečnosti, ale pouze na řádně vykonanou činnost. Je-li v mandátní smlouvě sjednáno, že mandatáři náleží odměna podle smlouvy za provedení činností smlouvou předpokládaných, pak náleží pouze za jejich provedení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 144/2014, ze dne 28. 4. 2016


22.06.2015 00:01

K překročení plné moci udělené v mandátní smlouvě

I. Důsledkem překročení oprávnění vyplývajícího z plné moci není neplatnost právního úkonu, nýbrž je jím (za splnění zákonem stanovených předpokladů, srov. § 33 odst. 3 obč. zák. 1964) pouze to, že zmocnitel, popřípadě ten, za něhož jednala třetí osoba bez plné moci, není právním úkonem vázán, tj. práva a povinnosti mu z takového právního úkonu nevzniknou. To platí i v případě překročení plné moci ke sjednávání právních úkonů jménem mandanta na účet mandanta udělené v mandátní smlouvě.

II. Pro dodatečné schválení právního úkonů ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák. 1964 není stanovena zvláštní forma. Znamená to, že ke schválení právního úkonu může dojít písemně nebo ústně a že se může stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit; uvedené platí i ve vztahu k právním úkonům, které pro svoji platnost vyžadují písemnou formu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3334/2014, ze dne 9. 3. 2015


21.04.2015 00:01

Prevenční povinnost advokáta vůči osobám, které nejsou jeho klienty

Advokát odpovídá za škodu způsobenou osobám, které nejsou jeho klienty, podle § 420 obč. zák., ať již porušením povinností vyplývajících ze zákona o advokacii, anebo porušením prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3504/2012, ze dne 15. 1. 2015


22.10.2014 00:01

Odchylná ujednání ve (spotřebitelské) zprostředkovatelské smlouvě

Podle ustanovení § 2 odst. 3 obč. zák. si účastníci občanskoprávních vztahů mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Z toho vyplývá, že i v případě zprostředkovatelské smlouvy je možné za splnění uvedených podmínek vzájemná práva a povinnosti upravit odchylně od zákona. Ovšem podle ustanovení o ochraně spotřebitele, konkrétně podle § 55 obč. zák., se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání posuzované zprostředkovatelské smlouvy přiznávající zprostředkovateli nárok na odměnu i tehdy, pokud k jejímu uzavření dojde bez jeho přičinění, je ujednáním, které se v neprospěch spotřebitele odchyluje od úpravy uvedené v ustanovení § 774 a násl. obč. zák., a je tudíž podle ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. neplatné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1835/2012, ze dne 25. 6. 2014


20.11.2012 00:00

K promlčení odměny advokáta z příkazní smlouvy dle občanského zákoníku

I. Počátek běhu promlčecí doby, jejímž uplynutím se promlčí právo na zaplacení odměny advokáta z příkazní smlouvy, je nutno posuzovat podle ustanovení § 101 obč. zák.

Je-li splatnost odměny určena podle ust. § 563 obč. zák., promlčecí doba začne běžet již den poté, co právo na odměnu (objektivně) vzniklo, protože tímto dnem mohl advokát své právo vykonat, tj. odůvodněně je uplatnit žalobou u soudu (srov. Rc 28/84).

II. V projednávaném případě zanikl právní vztah advokátky a klientky splněním, tedy tím, že advokátka provedla příkaz. Vykonání činnosti, k níž se advokátka jako příkazník zavázala (poskytnout právní pomoc při uplatňování nároku na výživné nerozvedené manželky), je způsobem zániku příkazu, který je upraven obecným předpisem (§ 731, § 33b odst. 1 písm. a/ obč. zák.). Uplatňování nároku klientky přitom nebylo účastnicemi omezeno jen na určité právní úkony; advokátka byla zavázána provádět vše, co bylo pro splnění příkazu nezbytné. Příkaz se tedy nesplnil postupně (prováděním jednotlivých úkonů právní služby), ale provedením celé činnosti spočívající v právní službě při uplatňování uvedeného nároku. Právo na odměnu vzniklo advokátce zánikem právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních služeb, tj. splněním. Příkaz nemohl být splněn dříve, než nabylo právní moci rozhodnutí v řízení o nároku klientky. Odvolací soud tedy pochybil, jestliže dospěl k závěru, že advokátce vznikal nárok na odměnu samostatně za každý jednotlivý úkon právní služby a že tyto jednotlivé nároky se samostatně promlčují.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4319/2011, ze dne 30. 10. 2012


12.09.2011 00:00

K režimu smlouvy o poskytování právních služeb

I. Vztah mezi advokátem a klientem je upraven především zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, prováděcími předpisy k němu a také stavovskými předpisy. V případě, že daná právní otázka není příslušným zvláštním předpisem upravena, použije se obecného předpisu.

Smlouva o poskytování právních služeb může mít zpravidla podobu smlouvy příkazní, uzavřené podle § 724 a násl. obč. zák. nebo smlouvy mandátní, uzavřené podle § 566 a násl. obchodního zákoníku. Jak občanský zákoník, tak obchodní zákoník upravují smluvní typ, jímž se řídí vztah mezi advokátem a klientem, z čehož vyplývá, že zde záleží na charakteru smluvních stran i na obsahu právního vztahu mezi nimi, od něhož se odvíjí určení obecného předpisu pro řešení otázek neupravených zákonem č. 85/1996 Sb.

II. Zákon č. 85/1996 Sb. oproti obecné úpravě stanoví jisté modifikace právního vztahu mezi advokátem a klientem, zejména povinnosti zástupce, odlišnosti vzniku či zániku právního vztahu. Citovaný zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru zvláštní právní úpravy k úpravě obecné; přestože zákon o advokacii užívá označení „smlouva o poskytování právních služeb“, nejde z pohledu občanského zákoníku o samostatný smluvní typ, ale - pokud je jejím předmětem zastupování zejména v řízení před soudy a jinými orgány a nejde-li o věc obchodní - podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými citovaným zákonem (srov. NS ČR sp. zn. 33 Cdo 4121/2007).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 520/2009, ze dne 23. 8. 2011


02.05.2011 00:00

K uzavření písemné smlouvy za použití původní smlouvy (listiny)

Písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí: písemnosti (projev vůle zahrnuje podstatné náležitosti zachycené v písemném textu) a podpisu jednající osoby. Účastníci mohou uzavřít písemnou smlouvu i tak, že použijí původní smlouvu (listinu), která zanikla, ke sjednání „nové“ smlouvy tím, že v jejím textu změní některé z náležitostí.

V dané věci účastníci smlouvy o obstarání prodeje věci změnili cenu, za kterou má být věc prodána, a datum svěření věci do prodeje. Námitka, že „nová“ smlouva nevznikla, protože ji strany (znovu) nepodepsaly, neobstojí; původní podpisy smluvních stran, kdy objednatel poprvé předal vozidlo obstarateli, stvrzují projev vůle objednatele svěřit vozidlo za účelem prodeje obstarateli a projev vůle obstaratele učinit potřebná opatření k jeho prodeji.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3371/2009, ze dne 17. 2. 2011


03.11.2010 00:01

Ke smluvní pokutě ve prospěch jiné osoby než věřitele zajišťovaného závazku

Smluvní pokutu mohou sjednat pouze osoby v postavení věřitel – dlužník hlavního (smluvní pokutou zajišťovaného) závazku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 498/2009, ze dne 26. 7. 2010


19.10.2010 00:01

K nerovnováze smluvních práv a povinností k újmě spotřebitele

Při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě, které samo o sobě nerovnováhu smluvních stran podle § 56 odst. 1 obč. zák. vyvolávat nemusí, nelze odhlédnout od ostatních ujednání zprostředkovatelské smlouvy a od důsledků, které ujednání mají ve svém souhrnu. Jinak řečeno, zmíněné ujednání je nutno posuzovat v kontextu s ostatními ujednáními zprostředkovatelské smlouvy.

Posuzovaná zprostředkovatelská smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě sjednané pro případ, že zájemce v době trvání právního vztahu založeného zprostředkovatelskou smlouvou prodá nemovitosti bez účasti zprostředkovatele, zároveň však smlouva znemožňovala zájemci vyvázat se bezsankčně ze smluvního vztahu pomocí promyšlené smluvní konstrukce, která laikovi jen stěží umožňovala učinit si reálnou představu o veškerých právních důsledcích vyplývajících ze smlouvy. Právě ujednání o smluvní pokutě (v kontextu s ujednáním o délce trvání smlouvy) činilo ze zájemce „rukojmí“ zprostředkovatele a v rozporu s požadavkem dobré víry znamenalo k jeho újmě coby spotřebitele jednoznačnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Lze uzavřít, že posuzované ujednání o smluvní pokutě obsažené ve zprostředkovatelské smlouvě je neplatné, neboť v kontextu s jejími ostatními ujednáními představuje k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran podle § 56 odst. 1 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4601/2008, ze dne 16. 9. 2010


23.09.2010 00:00

Ke znakům jednatelství bez příkazu užitečného (§ 743 odst. 2 ObčZ)

Jednatelství bez příkazu definuje právní nauka jako vědomé obstarání záležitosti jiného, k němuž jednatel nemá dostatečný právní důvod. Na základě jednání nepřikázaného jednatele spočívajícího v tom, že se bez svolení dotčené osoby vmísí do cizí záležitosti, vzniká závazkový právní vztah.

Obsah právního vztahu – práva a povinnosti jednatele a jiné osoby – je odlišný v závislosti na tom, zda jde o jednatelství nutné, při kterém se do cizí záležitosti zasahuje proto, aby se odvrátila hrozící škoda na majetku jiné osoby (§ 742 obč. zák.), nebo o jednatelství užitečné, při kterém jednatel zasahuje do záležitosti jiného bez jeho souhlasu a k jeho prospěchu, aniž by odvracel hrozící škodu (§ 743 odst. 1, 2 obč. zák.). V obou případech zákon hovoří o obstarání „cizí záležitosti“, resp. „záležitosti jiného“.

Charakteristickými znaky jednatelství užitečného jsou – vedle úmyslu obstarat cizí záležitost k prospěchu jiného a absence právního důvodu k obstarání cizí záležitosti – vlastní činnost jednatelova, která může mít faktickou nebo právní povahu, a okolnost, že jednatel obstarává nikoliv svoji záležitost, nýbrž záležitost jiné osoby. Spočívá-li činnost jednatele v právním jednání, tj. v tom, že činí právní úkon, musejí být předmětem takového právního úkonu věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty jiného, neboť nepřikázaným jednatelstvím se zasahuje do individuální sféry jiné osoby. Jestliže jednatelství bez příkazu – pojmově – předpokládá zásah do cizího jmění, vypadají tak z jeho okruhu právní jednání, která byla provedena sice v úmyslu jednat na vrub druhého, ale jimiž majetkové hodnoty jiné osoby nebyly dotčeny.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1248/2009, ze dne 26. 8. 2010


21.09.2010 00:00

K určitosti příkazu, k povinnosti převést užitek z provedeného příkazu

I. Se závěry odvolacího soudu, že „formulace příkazu, jde-li o povinnost koupit pozemek a nechat na něm firmou postavit dům, byla natolik obecná, že vzbuzuje pochybnosti o obsahu práv a povinností obou smluvních stran,“ a že neplatnost vychází z toho, že strany nesjednaly konkrétní způsob a dobu převodu, se dovolací soud neztotožňuje.

Podstatnou obsahovou náležitostí příkazní smlouvy je vymezení záležitosti, kterou má příkazník pro příkazce obstarat nebo vymezení jiné činnosti, kterou má pro něj vykonat. Předmětem příkazu je činnost příkazníka, nikoliv již dosažení výsledku této činnosti. Postačí, že příkaz, tj. záležitost nebo činnost, je smluvními stranami sjednán základními identifikačními znaky, aniž by bylo zapotřebí konkrétní individualizace ve smyslu velikosti, kvality nebo ceny pozemku, způsobu financování stavby, doby dokončení výstavby, nejvyšší ceny stavby, kterou nelze překročit apod. Vykonání příkazu, k němuž se příkazník zavázal, nemusí spočívat v jednorázové činnosti, nýbrž v celé řadě právních nebo faktických úkonů, které vedou k jeho splnění. Tomu odpovídá i ustanovení § 725 obč. zák., které předpokládá, že příkazce po vzniku právního vztahu z příkazní smlouvy bude upřesňovat svými pokyny činnost příkazníkovu.

II. Povinnost převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu (§ 727 obč. zák.) – jednal-li příkazník vlastním jménem na cizí účet – je pojmovým znakem příkazu a obecně spočívá v tom, že příkazník musí vydat (přenechat) příkazci veškerý užitek, který na základě prováděného příkazu získal; to, že se tak stane právním úkonem „o převedení užitků“ je nasnadě. Tato povinnost příkazce nemusí být sjednána – ani co do formy (způsobu) převodu, ani co do časového okamžiku – v příkazní smlouvě, protože vyplývá ze zákona.

III. Nelze souhlasit ani se závěrem, podle něhož obsah předmětného příkazu odporuje zákonu č. 219/1995 Sb.

IV. Jestliže žalovaný příkaz, k němuž se zavázal, řádně nesplnil (dům ponechal rozestavěný a v takovém stavu jej i s pozemky prodal), pak okamžikem, kdy žalovaný nemovitosti prodal, se splnění příkazu stalo nemožným a závazkový právní vztah založený příkazní smlouvou zanikl. Prostředky poskytnuté žalovanému ke splnění příkazu se staly majetkovým prospěchem získaným plněním z právního důvodu, který odpadl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 563/2009, ze dne 19. 8. 2010


10.05.2010 00:01

K trvání plné moci po zániku podkladové mandátní (příkazní) smlouvy

Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je rozhodující obsah plné moci. Za pomoci obsahu mandátní (příkazní) smlouvy nelze provádět výklad plné moci.

Z odlišnosti právního vztahu založeného mandátní, resp. příkazní smlouvou (tj. vnitřního vztahu mezi zmocněncem a zmocnitelem) a plné moci deklarující navenek oprávnění zmocněnce v uvedeném rozsahu za zmocnitele jednat nutně vyplývá, že zánik právního vztahu z mandátní (příkazní) smlouvy nelze ztotožňovat se zánikem právních účinků plné moci. Aby nastal zánik právních účinků plné moci, musí ji zmocnitel odvolat podle § 33b odst. 1 písm. b/ obč. zák. (nezanikla-li plná moc z jiných důvodů uvedených v § 33b obč. zák., nebo dohodou, popř. uplynutím doby, na kterou bylo její trvání omezeno); nestačí, že zanikl právní vztah z mandátní (příkazní) smlouvy - třeba i uplynutím doby, na niž byl sjednán.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4385/2007, ze dne 24. 2. 2010


08.03.2010 00:01

Ke smluvní a mimosmluvní odměně advokáta podle vyhl. č. 270/1990 Sb.

I. Vyhláška č. 270/1990 Sb. neumožňovala, aby smluvní odměna byla dohodnuta také podle počtu „úkonů právní pomoci“. Tento způsob výpočtu odměny za zastupování byl vyhrazen toliko mimosmluvní odměně.

II. Při výkladu ustanovení § 13 odst. 6 vyhlášky č. 270/1990 Sb. je třeba vycházet z toho, že o situaci, kdy hodnotu věci nelze vyjádřit v penězích, anebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, jde jen tehdy, jde-li o určení, zda tu je právní vztah nebo právo k věci penězi neocenitelné a o neplatnost právního úkonu, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.

Jakkoli je totiž úprava mimosmluvní odměny ve vztahu k žalobám na určení ve vyhlášce č. 270/1990 Sb. kusá (není výslovná), je nepochybné, že použití postupu podle § 13 odst. 6 této vyhlášky je vyhrazeno toliko případům, kdy skutečně, ani s přihlédnutím k okolnostem ve věci známým, hodnotu předmětu řízení nelze vyjádřit v penězích anebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.

S názorem odvolacího soudu, že, „jelikož žalobce žalovanou zastupoval v řízení o určovací žalobě, náleží mu odměna podle ust. § 13 odst. 6 citované vyhlášky“, neboť „vyjádřit hodnotu vlastnického práva k pozemku lze jen s nepoměrnými obtížemi“, nelze souhlasit. Ve skutečnosti totiž nejde o vyjádření hodnoty vlastnického práva, ale o vyjádření hodnoty věci, k níž má být vlastnické právo určeno.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5275/2007, ze dne 14. 1. 2010


05.02.2010 00:02

K nároku advokáta na odměnu za převzetí zastoupení v ex. řízení

Za zásadní právní otázku obecného významu dovolací soud považuje dovolatelkou položenou otázku, a to zda advokát, který již zastupoval mandanta v nalézacím řízení, má nárok v rámci mimosmluvní odměny i v exekučním řízení (resp. v řízení o výkonu rozhodnutí) na odměnu též za úkon, spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nemá důvod se odchýlit od právního názoru judikovaného již v rozhodnutí ze dne 30. ledna 1970, 2 Cz 19/70 (R 65/1970 civ.), neboť právní úprava předmětné otázky v podstatě nedoznala principiální změny ani v současné platné úpravě. Právní věta z tohoto rozhodnutí zní, že odměna za převzetí zastoupení ve věci výkonu rozhodnutí náleží i tehdy, jestliže v řízení o výkon rozhodnutí zastupuje oprávněného týž zástupce, který jej zastupoval v řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2598/2008, ze dne 17. 12. 2009


11.01.2010 00:01

K formě změny písemné smlouvy v nahodilé náležitosti

I. Ustanovení § 40 odst. 2 obč. zák. stanoví povinnost písemně uzavřenou smlouvu měnit opět pouze v písemné formě, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o smlouvu, která mohla být podle zákona uzavřena i bezformálně, či zda šlo o změnu jejích podstatných či nahodilých náležitostí. Byla-li písemně uzavřená smlouva změněna ústně či konkludentně, a nikoli písemně, jak to vyžaduje ustanovení § 40 odst. 2 obč. zák., je třeba uzavřít, že se jedná o právní úkon, který nebyl učiněn ve formě, již vyžaduje zákon, a tedy o právní úkon absolutně neplatný (§ 40 odst. 1 obč. zák.).

II. K tomu, aby v posuzovaném případě závazek žalované ze zprostředkovatelské smlouvy zanikl řádným splněním (a žalované tím vznikl nárok na sjednanou odměnu), bylo třeba, aby žalobkyně jako prodávající uzavřela přičiněním žalované kupní smlouvu, jíž by předmětný byt prodala za kupní cenu ve výši 980.000,- Kč či vyšší. Uzavřela-li však žalobkyně se žalovanou vyhledaným kupujícím kupní smlouvu s kupní cenou ve výši 960.000,- Kč, nejednalo se o takovou smlouvu, k jejímuž zprostředkování se žalovaná zavázala a jejíž uzavření by vedlo k zániku závazku žalované splněním, byť žalobkyně toto plnění v omylu přijala. Bylo-li totiž jiné než sjednané plnění věřitelem přijato omylem, dluh nebyl splněn.

Převedla-li žalobkyně kupní smlouvou zprostředkovanou žalovanou vlastnické právo k věci, zprostředkování jejíhož prodeje bylo předmětem zprostředkovatelské smlouvy, aniž tím závazek žalované ze zprostředkovatelské smlouvy zanikl splněním, nezbývá než uzavřít, že závazek žalované zanikl pro nemožnost plnění (§ 575 odst. 1 obč. zák.); po uzavření kupní smlouvy již žalovaná svůj původní závazek ze zprostředkovatelské smlouvy nemohla splnit.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2387/2008, ze dne 25. 11. 2009


02.10.2009 00:00

K inominátní smlouvě o vytváření příležitostí uzavírat smlouvy

Obecně se uplatňující princip privátní autonomie v občanskoprávních vztazích, zvláště princip smluvní autonomie, znamená, že je ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, jaká bude její forma a též jaký typ smlouvy pro konkrétní případ občanskoprávního styku zvolí.

U nepojmenovaných smluv určují obsah smlouvy sami její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah vzniklý z nepojmenované smlouvy analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší. Vztah mezi účastníky nepojmenované smlouvy se tedy řídí především tím, co bylo ve smlouvě ujednáno.

Jestliže odvolací soud svůj závěr, že účastníci uzavřeli neplatnou nepojmenovanou smlouvu, dovodil na základě úvahy, že ujednání o provizi odporuje § 774 obč. zák., podle kterého výsledek zprostředkovatelské činnosti má být dosažen přičiněním zprostředkovatele, a v případě soustavné činnosti pro zájemce by obsahově šlo o smlouvu o obchodním zastoupení, nevzal v úvahu princip privátní autonomie vůle stran v občanskoprávní oblasti a nesprávně uzavřel, že nepojmenovaná smlouva svým účelem odporuje zákonu.

Je pravda, že pokud by obsahem smlouvy byl závazek zprostředkovatele k soustavnému zprostředkování uzavření smlouvy, nemohlo by již jít o zprostředkovatelskou smlouvu podle § 774 obč. zák. Není však vyloučeno, aby se smluvní strany dohodly na soustavné činnosti zprostředkovatele pro zájemce spočívající ve vytváření příležitosti pro zájemce uzavírat smlouvy se třetími osobami o prodeji svých výrobků; na takovou smlouvu je třeba pohlížet jako na nepojmenovanou smlouvu podle § 51 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1977/2007, ze dne 9. 9. 2009


02.10.2009 00:00

Ke vzniku nároku zprostředkovatele na odměnu

I. Obecně platí, že právo na odměnu (provizi) přísluší zprostředkovateli, jestliže zájemce uzavře se třetí osobou zprostředkovávanou smlouvu a jestliže tato smlouva byla uzavřena přičiněním zprostředkovatele, tj. v příčinné souvislosti s jeho činností, k níž se ve vztahu k zájemci zavázal (§ 774 obč. zák.). Není vyloučeno, aby si smluvní strany sjednaly co do vzniku nároku na odměnu režim odchylný, např. že povinnost zájemce poskytnout odměnu vznikne již zajištěním reálné a možné příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy (obstaráním příležitosti) bez ohledu na výsledek.

II. Každá ze stran může vypovědět zprostředkovatelskou smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou v obecné výpovědní lhůtě stanovené pro tyto případy ustanovením § 582 odst. 1 obč. zák., není-li výpovědní lhůta dohodnuta jinak.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 696/2008, ze dne 16. 9. 2009


17.09.2008 00:00

Ke zprostředkování obstarání zájezdu (ObčZ do 1.10.2000)

Na základě smlouvy o obstarání zájezdu uzavřené podle § 733 obč. zák. se obstaratel zájezdu (cestovní kancelář) zavazuje poskytnout objednateli za úplatu plnění, jímž je zájezd kombinující zpravidla přepravu objednatele do určitého místa s jeho ubytováním, případně s poskytnutím dalších služeb. Zákon přitom nevylučuje, aby obstaratel využil služeb třetí osoby k zajištění celého zájezdu (např. jiné cestovní kanceláře) či některých složek zájezdu (např. jiného dopravce či ubytovatele); objednatel i tehdy zůstává v právním vztahu pouze s obstaratelem.

Od toho je třeba odlišit případy, kdy obstaratel zájezdu využije třetí osobu k tomu, aby jako prodejce jeho jménem a na jeho účet zprostředkovala uzavření smlouvy o obstarání zájezdu s objednatelem. V takovém případě nevzniká objednateli závazkový vztah ze smlouvy o obstarání věci se subjektem označeným ve smlouvě jako prodejce zájezdu, který se nezavazuje k plnění podle smlouvy, nýbrž přímo s obstaratelem zájezdu - s cestovní kanceláří, která zájezd organizuje (zavazuje se obstarat služby ubytovací, dopravní a jiné) a nabízí jej k prodeji prostřednictvím prodejce, a to za předpokladu, že tak stanoví všeobecné podmínky pro konání zájezdu, jež jsou součástí smlouvy o obstarání zájezdu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 436/2006, ze dne 27. 5. 2008

(posuzováno podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 1. 10. 2000)


12.09.2008 00:00

K tarifní hodnotě při zastupování v řízení o určení práva

K otázce „ocenitelnosti“ předmětu poskytnuté právní služby se Nejvyšší soud vyjádřil již ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 238/2001. Dovodil, že zásadním pro stanovení výše odměny za právní službu, kterou advokát pro svého klienta podle smlouvy poskytl, je určení tarifní hodnoty v návaznosti na posouzení, zda se služba týkala práva ocenitelného, či práva, jehož hodnotu nelze vyjádřit v penězích. Zastupoval-li advokát klienta v řízení o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000,- Kč (§ 9 odst. 3 advokátního tarifu) pouze tehdy, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné; jinak je namístě aplikovat § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Jinými slovy řečeno ve věcech vyjmenovaných v § 9 odst. 3 písm. a/ a b/ advokátního tarifu lze tarifní hodnotu stanovit postupem podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a určujícím pro stanovení výše odměny za právní službu je posouzení „ocenitelnosti“ věci nebo plnění, resp. předmětu právního úkonu. Tento závěr se uplatní i v posuzovaném případě, kdy žalobkyně žalované zastupovala v řízení o určení, že jsou vlastníky nemovitostí, jejichž cena byla zjištěna znaleckým posudkem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 670/2006, ze dne 26. 6. 2008


05.05.2008 00:02

K ujednání o propadnutí rezervačního poplatku

Ujednání v posuzované dohodě „o složení zálohy na rezervační poplatek na (budoucí) převod členských práv a povinností spojených s nájmem družstevního bytu“, že „v případě, že ze strany nabyvatele nedojde k realizaci převodu členských práv a povinností, bude celá výše zálohy na rezervační poplatek započtena ve prospěch zajišťovatele jako náhrada škody a úhrada ušlého zisku (podle § 442 obč. zák.)“, je ujednáním o smluvní pokutě (splňuje všechny zákonem vyžadované podstatné náležitosti podle § 544 obč. zák.).

Není totiž rozhodující, zda smluvní strany ve svém ujednání použily termín „smluvní pokuta“, rozhodující je jeho obsah. Posuzované ujednání je typickým příkladem majetkové sankce pro případ nesplnění určité povinnosti, určitého závazku. Majetkovou sankci, která plní funkci paušalizované náhrady škody, v daném případě představuje propadnutí složeného „rezervačního poplatku“ ve prospěch zajišťovatele při nesplnění povinnosti (budoucího) nabyvatele ve stanovené lhůtě „realizovat převod členských práv a povinností“, tedy uzavřít s třetí osobou smlouvu o postoupení jejích členských práv a povinností v bytovém družstvu.

Dovolací soud přitom shodně se soudem odvolacím dospěl k závěru, že žalobkyni zde povinnost uzavřít smlouvu o převodu členských práv a povinností nevznikla (a nemohla ji logicky vzato tudíž ani porušit), a to již proto, že v dohodě, kterou účastnice uzavřely, není formulován závazek žalobkyně takovou smlouvu uzavřít. Nevznikl-li platně závazek, jehož splnění má být smluvní pokutou zajištěno, je ujednání o smluvní pokutě neplatné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 744/2006, ze dne 28. 2. 2008


< strana 1 / 2 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články