// Profipravo.cz / Obecná ustanovení závazkového práva

Obecná ustanovení závazkového práva

23.01.2017 00:01

Přistoupení k budoucímu peněžitému závazku dle § 533 obč. zák.

Podle § 533 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 bylo možné přistoupit i k peněžitému závazku, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky. Okamžik přistoupení k budoucímu závazku (tj. okamžik, kdy se přistoupivší osoba stává dlužníkem) je pak totožný s okamžikem, kdy závazek vznikne.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1362/2016, ze dne 15. 11. 2016


23.12.2016 00:05

ÚS: Nárok mobilního operátora při předčasném ukončení smlouvy

Z pohledu ústavních vodítek interpretace a aplikace právních předpisů je třeba upřednostnit takový výklad § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích, že limitace úhrad za předčasné ukončení smlouvy na maximálně 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání se uplatní na veškeré účastnické smlouvy ukončené po nabytí účinnosti novelizace zákonem č. 214/2013 Sb., tj. od 8. 8. 2013, nikoli až na smlouvy ukončené po přizpůsobení smluvní dokumentace, v daném případě po změně bodu 8.3 všeobecných podmínek stěžovatelky ke dni 26. 1. 2014, byť se tak stalo v zákonné šestiměsíční lhůtě podle přechodného ustanovení čl. II. tohoto zákona.

V poměrech projednávané věci je při hledání ústavně konformního výkladu, který nejlépe šetří smysl a podstatu dotčených základních práv, třeba dovodit nepravou retroaktivitu zákona č. 214/2013 Sb. Omezení úhrady za předčasné ukončení smlouvy, které bylo touto novelou zakotveno do § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích, se tedy aplikuje i na účastnické smlouvy uzavřené před její účinností, tedy před 8. 8. 2013.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2989/16, ze dne 22. 11. 2016


22.12.2016 00:01

Posouzení platnosti smlouvy o obměně majetku

Pro účely posouzení platnosti smlouvy o obměně majetku není zapotřebí zkoumat, jakým způsobem byl majetek zařazen do pohotovostních zásob.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1096/2015, ze dne 18. 10. 2016


28.11.2016 00:00

Smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s platbou nájemného

I když jen okolnost, že v případě prodlení s platbou nájemného vznikne nájemci bytu povinnost zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení, nebrání sjednání smluvní pokuty zajišťující rovněž řádné placení nájemného, je třeba při posuzování její přiměřenosti brát na jeho výši zřetel, aby společně tyto sankce nebyly neobvykle, a tedy i nemravně vysoké.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 354/2016, ze dne 23. 8. 2016


25.11.2016 00:01

Bezdůvodné obohacení v případě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky

V případě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky jsou si strany povinny vrátit vše, co podle ní plnily. Postupitel cenu zaplacenou za postoupení pohledávky, postupník právo na zaplacení postupované pohledávky. Plnil-li již dlužník na postupovanou pohledávku poté, kdy mu bylo postoupení oznámeno postupitelem nebo prokázáno postupníkem, zanikl jeho závazek plnit; i v případě neplatné postupní smlouvy tak nejde o plnění dlužníka bez právního důvodu. Postupník je potom povinen poskytnout postupiteli, co mu bylo podle postupní smlouvy plněno, tedy plnění dlužníka na pohledávku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2364/2015, ze dne 23. 8. 2016


04.11.2016 00:01

ÚS: K nedostatku obsahových náležitostí smlouvy

Princip priority výkladu smluvního ujednání upřednostňující ve výsledku platnost smlouvy (jako projev maximy potius valeat actus quam pereat), je principem, který odpovídá povaze soukromoprávních vztahů, jakož i rozumné potřebě běžného soukromoprávního styku. Nerespektují-li obecné soudy tento princip a vyžadují-li (s důsledkem neplatnosti ujednání), aby se smluvní strany dohodly o takových náležitostech, které expressis verbis nejsou vyžadovány zákonem, jde o požadavek odporující ústavní zásadě autonomie vůle smluvních stran (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky), a je třeba ho proto klasifikovat jako tzv. kvalifikovanou vadu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 882/16, ze dne 11. 10. 2016


26.10.2016 00:02

K započtení pohledávky v exekučním řízení

Ustanovení § 529 odst. 2 obč. zák. je ustanovením k § 580 obč. zák. speciálním, avšak jen co do otázky vzájemnosti pohledávek způsobilých k započtení. Nepředstavuje v intencích exekučního řízení „obranu“ proti samotnému započtení ve smyslu § 580 obč. zák.

K započtení může dojít i v exekučním řízení (ve výkonu rozhodnutí), a to bez ohledu na to, zda vzájemná pohledávka vznikla před vydáním rozhodnutí, jež je podkladem výkonu rozhodnutí/exekuce, nebo až po jeho vydání. Zanikla-li exekvovaná pohledávka v důsledku zápočtu, je eventuálně na místě exekuční řízení ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., případně ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., došlo-li k setkání pohledávek způsobilých k započtení před vydáním rozhodnutí, ohledně zaniklé pohledávky zastavit. Obrana oprávněného v podobě „započtení proti započtení“ v intencích exekučního řízení vedeného pro vymožení již ex tunc zaniklé pohledávky není možná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5443/2015, ze dne 1. 7. 2016


17.10.2016 00:02

Právní důsledky uzavření smlouvy o podřízenosti pohledávek

Jestliže strany uzavřely smlouvu o podřízenosti pohledávek, v níž se dohodly, že některé pohledávky mají být uspokojeny až po splnění jiného dluhu dlužníka, nemůže se věřitel podřízené pohledávky domáhat jejího uspokojení před splněním podmínek sjednaných ve smlouvě o podřízenosti pohledávek, neboť takový požadavek je v rozporu s jeho smluvním závazkem. Případná změna této smlouvy musí být učiněna všemi stranami, které ji uzavřely.

Posuzovaná smlouva o podřízenosti pohledávek je svým charakterem inominátní smlouvou podle § 51 obč. zák., případně podle § 269 odst. 2 obch. zák.; není přitom v rozporu se zákonem či dobrými mravy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2907/2014, ze dne 28. 7. 2016


14.10.2016 00:02

ÚS: Zásada potius valeat actus quam pereat

Nerespektování zásady potius valeat actus quam pereat představuje tzv. kvalifikovanou vadu, která má za následek porušení ústavnosti. Nedošlo-li teleologickým výkladem k odstranění nesouladu mezi návrhem na vklad a obsahem předložené smlouvy, což vedlo k zamítnutí návrhu na vklad, dochází k porušení práva na ochranu vlastnictví zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to omezením dispozičního oprávnění, které je jeho imanentní součástí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 212/16, ze dne 20. 9. 2016


04.10.2016 00:02

Uvedení nesprávné výše RPSN ve smlouvě o spotřebitelském úvěru

Informační povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a konkretizovanou v příloze č. 3 k tomuto zákonu věřitel splní pouze úplným a správným uvedením všech údajů vyžadovaných zákonem. Uvede-li věřitel ve smlouvě o spotřebitelském úvěru některý ze zákonem vyžadovaných údajů nesprávně, ať už tak učiní z jakéhokoliv důvodu (např. omylem, v důsledku početní chyby apod.), svoji povinnost nesplní.

Jedním z údajů, které musí podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a přílohy č. 3 k tomuto zákonu pod sankcí uvedenou v § 8 téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovat, je roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr. I tento údaj musí být ve smlouvě o úvěru uveden ve správné výši. Nelze tak přisvědčit závěru odvolacího soudu, podle kterého sankce stanovená v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru nenastane, je-li výše RPSN uvedena ve smlouvě chybně v neprospěch spotřebitele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4838/2015, ze dne 12. 7. 2016


29.09.2016 00:01

Dohoda o ztrátě výhody splátek obsažená v notářském zápisu

O dohodu o ztrátě výhody splátek v režimu ustanovení § 565 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 se nejedná, zavázal-li se v notářském zápisu povinný zaplatit oprávněnému dluh ve splátkách s tím, že nezaplacením některé z nich ztrácí povinný výhodu splátek a stává se splatným celý dluh, neboť v takovém případě je notářský zápis vykonatelný okamžikem prodlení povinného se zaplacením některé ze splátek bez ohledu na to, zda byl oprávněným k zaplacení celého dluhu vyzván.

Uvedený závěr by platil i v případě, že by předmětná smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Ujednání o předčasném splacení závazku v případě prodlení dlužníka není v rozporu se zásadou ochrany spotřebitele.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5266/2015, ze dne 1. 7. 2016


27.09.2016 00:01

Plnění závazku z pojištění odpovědnosti za škodu

Pro plnění prostřednictvím peněžního ústavu je (není-li zákonem stanoveno nebo sjednáno jinak) podstatné, jaké oznámení o účtu učiní věřitel vůči dlužníku.

Oznámí-li pojištěný pojistiteli číslo účtu poškozeného, na který má pojistitel ve smyslu § 43 odst. 3 zák. č. 37/2004 Sb. poškozenému poukázat pojistné plnění z pojištění odpovědnosti pojištěného za škodu, zprostí se pojistitel plněním na tento účet svého závazku vůči pojištěnému. Nejedná se tak o plnění bez právního důvodu a na straně poškozeného nevzniká bezdůvodné obohacení na úkor pojistitele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 5035/2014, ze dne 30. 6. 2016


30.08.2016 00:02

Vzájemné vypořádání mezi solidárně zavázanými směnečnými rukojmími

Vnitřní poměry směnečných rukojmí jako osob solidárně zavázaných vůči majiteli směnky se řídí předpisy práva občanského, do 31. 12. 2013 se jednalo o ustanovení § 511 obč. zák. Jen z absence právní úpravy ve směnečném zákoně totiž nelze dovozovat, že ve vnitřním vztahu mezi těmito rukojmími byla zcela vyloučena aplikace ustanovení § 511 odst. 2 a 3 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013, jde-li o jejich vzájemné vypořádání. Naopak je žádoucí, aby (vnitřní) vztahy mezi takovými směnečnými rukojmími, jež nemají povahu vztahů směnečných, byly uspořádány způsobem, jenž odpovídá jejich „rovnému“ postavení (posuzováno z hlediska práv a povinností ze směnečného rukojemství plynoucích), tj. způsobem určeným právě v ustanovení § 511 odst. 2 a 3 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2653/2015, ze dne 31. 5. 2016


25.08.2016 00:00

Změna v subjektu smlouvy o obchodním zastoupení před 1. 1. 2014

Bylo-li úmyslem účastníků smlouvy nikoli pouhé postoupení pohledávek, nýbrž změna v subjektu smlouvy o obchodním zastoupení, pak nic nebrání posoudit takovou smlouvu jako inominátní podle ustanovení § 269 odst. 2 věty první obch. zák.

Lze též odkázat na ustanovení § 1895 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, který jako smluvní typ upravuje vstup třetí osoby do smlouvy. I když obchodní zákoník ani občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 takový smluvní typ neznaly, umožňovala i tato právní úprava uzavření takové smlouvy jako smlouvy nepojmenované. Ovšem v případě, že taková nepojmenovaná smlouva zahrnuje též převzetí dluhu, bude k její platnosti zapotřebí souhlas věřitele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1698/2016, ze dne 14. 6. 2016


17.08.2016 00:00

Uznání dluhu podle ust. § 558 ObčZ 1964

Ustanovení 558 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 nevyžadovalo, aby se dlužník v uznávacím prohlášení přímo zavázal k plnění; stačilo, že z obsahu písemného projevu dlužníka bylo zřejmé, že je si své povinnosti k plnění vědom.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4981/2015, ze dne 24. 5. 2016


16.08.2016 00:01

Povaha rámcové smlouvy a práv a povinností jí založených

Judikatura Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, podle něhož tzv. rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají. Význam rámcové smlouvy spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejím prostřednictvím základní pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejím základě v budoucnu uzavřené, nebude-li v té či oné realizační smlouvě ujednáno jinak. Rámcová smlouva tak nemá jiný význam (jinou funkci), než že stanoví smluvní podmínky následně uzavíraných konkrétních, realizačních smluv, tj. v tom či onom rozsahu předurčuje jejich obsah. Při vzniku realizační smlouvy uzavřené na základě rámcové smlouvy se tedy v rozsahu, v němž strany nesjednaly v realizační smlouvě jinak, stávají pravidla (smluvní podmínky) sjednaná v rámcové smlouvě součástí obsahu realizační smlouvy.

Samotná skutečnost, že smlouvu její smluvní strany označily jako „rámcovou“, ovšem nevylučuje, aby upravovala (vedle smluvníchpodmínek následně uzavíraných realizačních smluv) i povinnost banky uzavřít na základě žádosti (příkazu) druhého účastníka (následné) dílčí smlouvy k otevření toho kterého akreditivu (a na jejich základě následně otevřít akreditivy).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5105/2014, ze dne 31. 5. 2016


15.08.2016 00:02

Zajištění pohledávek ze spotřebitelské smlouvy směnkou na řad

I. Ujednání účastníků (směnečná smlouva) o zajištění pohledávek ze spotřebitelské smlouvy směnkou není neplatné pro rozpor se zákonem podle ustanovení § 39 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013 jen proto, že zajišťovací směnka byla vystavena ve formě na řad.

II. Spotřebitelská smlouva (§ 52 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013) nepředstavuje zvláštní smluvní typ, definováním subjektů smluvního vztahu vymezuje právní vztahy, jejichž právní režim se vedle obecného občanského práva řídí rovněž zvláštní úpravou spotřebitelského práva. Není proto také podstatné, jak je smlouva smluvními stranami označena; spotřebitelskou smlouvou může být jak smlouva výslovně upravená jako konkrétní smluvní typ, tak smlouva nepojmenovaná (inominátní), příp. smlouva smíšená.

Podle ustáleného výkladu podávaného právní teorií i soudní praxí je spotřebitel definován jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, neboli nečiní tak opakovaně a za úplatu. Pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu je v postavení spotřebitele, je přitom rozhodující především účel jednání takové osoby.

Dodavatelem je naopak osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Také pro posouzení, zda jednající osoba má postavení dodavatele podle ustanovení § 52 odst. 2 obč. zák., bude určující materiální, nikoli jen formální hledisko; postavení dodavatele bude mít například i neoprávněný podnikatel ve smyslu ustanovení § 3a obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 562/2014, ze dne 31. 5. 2016


08.08.2016 00:00

Převod členství v bytovém družstvu po rozvodu manželství

Převádí-li rozvedení manželé členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu na třetí osobu a došlo-li v okamžiku převodu k naplnění podmínek podle § 150 odst. 4 obč. zák., nejsou převodci vůči nabyvateli členských práv v postavení solidárních věřitelů, nýbrž dvou samostatných věřitelů. Nabyvatel členských práv má - při absenci jiné dohody o způsobu úhrady (ceny) za převod členských práv - vůči převodcům dva samostatné dílčí závazky a jeho závazek vůči každému z nich zaniká samostatným dílčím splněním.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4886/2015, ze dne 24. 5. 2016


05.08.2016 00:04

ÚS: K povinnosti soudu respektovat princip autonomie vůle

I. Nikoliv každý právní úkon, jenž se jeví protiprávním, stíhá sankce neplatnosti, a to i neplatnosti absolutní. Konkrétní následek protiprávnosti (z povahy věci samé) nelze řešit jinak než poměřováním hodnot, které má zákon chránit. Takovými hodnotami jsou zákonnost a veřejný pořádek, na straně jedné, a (závěrem o neplatnosti právního úkonu) zasažená autonomie vůle jedinců upravit si své vzájemné vztahy, na straně druhé.

II. Z rozhodnutí obecného soudu proto musí být zřejmé, jaký konkrétní zájem (čí, v jaké době a proč) má být zvažovanou sankcí neplatnosti chráněn, a jaký zasažen, a tudíž, zda by tato sankce obstála při poměřování zákonem chráněných hodnot z hlediska důsledků, které nastaly pro stěžovatelku a které pro veřejný zájem, a to na základě zjištění skutečné vůle smluvních stran a posouzení konkrétních okolností, za nichž k uzavření smlouvy došlo.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 798/15, ze dne 19. 7. 2016


04.08.2016 00:02

Platnost dohody o novaci restitučních nároků

Oprávněná osoba nemá žádnou povinnost uplatnit své restituční nároky v plném rozsahu, není namístě upírat oprávněné osobě možnost požadovat při celkovém vypořádání svých nároků za určitých podmínek méně, než by jí podle zákona příslušelo, s čímž koresponduje oprávnění státu takový požadavek respektovat. Není tak principiálního důvodu pro to, aby bylo restituentovi znemožněno uzavření dohody o novaci, jíž původní práva na poskytnutí náhrady plynoucí ze zákona o půdě nahradí novými oprávněními konstituovanými zmíněnou dohodou.

Je zajisté třeba vést v patrnosti, že svobodu účastníků právních vztahů utvářejících se v rámci restitučního procesu vymezovat svá vzájemná práva a povinnosti limituje též smysl restitučního zákonodárství spočívající primárně ve snaze společnosti alespoň částečně zmírnit následky majetkových a jiných křivd spáchaných v tzv. době nesvobody. Je proto nutno zjišťovat, zda dohoda o novaci restitučních nároků respektuje naznačený účel; sám fakt, že oprávněná osoba rezignuje na uplatnění části svých práv, se arci smyslu restituční legislativy neprotiví. Zatímco sjednání obdobné smlouvy vedoucí toliko k obmyslnému krácení práv restituenta představuje (se zřetelem k hodnotám, na nichž restituční předpisy spočívají) právem reprobované jednání, uzavření dohody sledující coby svůj účel definitivní, komplexní a konsensuální řešení restitučních nároků není se zájmem na efektivní a včasné nápravě historických bezpráví v rozporu.

Promítnuto do kontextu přezkoumávané kauzy lze říci, že pokud žalobce s povinnou osobou uzavřel soubor dohod, jejichž cílem bylo úplné vypořádání veškerých jeho restitučních nároků, přičemž povinná osoba v souladu s těmito právními úkony posléze skutečně jednala a žalobci poskytla bezúplatné naturální plnění ve formě pozemků odpovídajících svou kvantitou a kvalitou pozemkům odňatým, není na újmu platnosti vzpomínaných dohod, že v nich byla práva žalobce na plnění ze strany povinné osoby sjednána v rozsahu menším, než by potenciálně vyplýval přímo ze zákona o půdě. Bylo-li úmyslem žalobce a Pozemkového fondu České republiky případné reziduální nároky oprávněné osoby opírající se o zákon o půdě potlačit, není zde důvodu tuto jejich intenci nereflektovat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3042/2015, ze dne 4. 5. 2016


< strana 1 / 23 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články