// Profipravo.cz / Obecná ustanovení závazkového práva

Obecná ustanovení závazkového práva

13.02.2019 00:01

Narovnání jako samostatný důvod vzniku závazku

Narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. I když však obsah závazku bude po narovnání stejný, bude právním důvodem vzniku závazku dohoda o narovnání, nikoli původní právní důvod.

Je-li tak původní závazek zrušen, nemůže být hodnocen, resp. nemůže k němu být nadále přihlíženo.

Jestliže ve vztahu k částce, která původně představovala úroky z prodlení, došlo dohodou o narovnání k zániku tohoto závazku a ke vzniku závazku nového ve shodné částce (dále úročeného dohodnutými úroky), došlo tím i ke změně právního důvodu k jejímu uplatnění; nemůže zde obstát dovolací námitka o sjednání nepřípustného anatocismu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5793/2017, ze dne 28. 11. 2018


17.12.2018 00:03

Nejistota a neurčitost započítávané pohledávky

I. Aniž by dovolací soud mínil ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. zcela upřít uplatnění mimo soudní řízení a aniž by popíral závěr, že nejistota a neurčitost pohledávky může být vyvolána též jinými faktory než obtížnou dokazatelností, dospívá k závěru, že v kontextu civilního procesu by měl být smysl § 1987 odst. 2 o. z. spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98, věty druhé, o. s. ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost.

Současně však nelze daný nástroj aplikovat způsobem, který by žalovaného zcela zbavoval námitky započtení jako zákonem předvídané procesní obrany. Nebylo by správné, aby na základě citovaného ustanovení mohl soud odhlédnout od jakékoli vzájemné pohledávky žalovaného dlužníka, pokud proti ní žalující věřitel uplatní racionální argumentaci, neboť tím není řízení o žalobou uplatněné pohledávce bez dalšího zdržováno. Za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. není pohledávku uplatněnou k započtení podle § 98, věty druhé, o. s. ř. povětšinou namístě označit, pakliže pochybnosti o její existenci vyvolává toliko spornost právní kvalifikace, nikoli problematičnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. Nadto lze usuzovat, že je dovození nekompenzability protipohledávky v rámci civilního procesu méně často přiléhavé tam, kde započítávaná pohledávka vyvstává ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou.

II. Právní jednání, jímž by byla k započtení namítnuta pohledávka nekompenzabilní dle § 1987 odst. 2 o. z., by mohlo být stiženo toliko neplatností relativní, ledaže by zde byly dány předpoklady přihlédnutí k neplatnosti soudem ex offo vypočtené v § 588 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, ze dne 1. 10. 2018


17.12.2018 00:02

Rozhodná právní úprava pro posouzení způsobilosti pohledávky k započtení

Pro způsobilost pohledávek k započtení je podle § 3028 odst. 3, věty první, o. z. rozhodná právní úprava, kterou se řídí závazkový právní poměr, z něhož pohledávka vznikla (srov. NS sp. zn. 32 Cdo 5234/2016). Fakt, že v citovaném judikátu byla řešena problematika závazků smluvních, zatímco pohledávky zde namítané k započtení mají původ v právní skutečnosti mimosmluvní, nezakládá relevantní odlišnost, jež by činila uvedený závěr v řešené věci neaplikovatelným.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, ze dne 1. 10. 2018


26.11.2018 00:00

Způsobilost aktivně započítávané pohledávky k započtení

Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost. Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně. Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, ze dne 13. 9. 2018


20.11.2018 00:01

K aplikaci zásady smluvní volnosti při prodlužování smlouvy o výpůjčce

Jestliže zde nájemkyně od počátku věděla, že smlouva o výpůjčce nemovitosti je uzavřena na dobu jednoho roku a ze smlouvy nevyplývá, že by měla nárok na její prodloužení, musela objektivně, při zachování obvyklé opatrnosti počítat s tím, že smlouva prodloužena nebude a ona bude muset budovu vyklidit.

Je nepochybné, že vůle vlastníka při nakládání věcí není neomezená, že s ní může nakládat jen v mezích právního řádu. Z této skutečnosti však nevyplývá soukromoprávní povinnost pronajímatelky prodloužit smluvní vztah s nájemkyní na další dobu. Jednou ze stěžejních zásad soukromého práva je zásada autonomie vůle, tedy možnost osoby vlastní vůlí ovlivňovat a určovat své postavení v právních vztazích (zvláště pak v závazkových právních vztazích, kde se projevuje jako zásada smluvní volnosti). Věc je třeba poměřovat právě zásadou smluvní volnosti; jestliže strany dohodly výpůjčku na jeden rok, pak skutečnost, že jedna ze stran odmítla výpůjčku prodloužit, je jen realizací smluvní volnosti a není-li tu konkrétní právní povinnost smlouvu uzavřít, nelze jí vytýkat, že tak neučinila.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5166/2017, ze dne 2. 10. 2018


08.11.2018 00:01

K přiměřenosti výše smluvní pokuty za pozdní odhlášení z prodávané nemovitosti

Účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 1.000 Kč za každý den, kdy prodávající zůstala po obdržení kupní ceny hlášena k pobytu (a fakticky i pobývala) v převedeném domě, není v posuzované věci nepřiměřeně vysoká ve vztahu vůči povinnosti, jejíž splnění zajišťuje (odhlásit se včetně všech příslušníků domácnosti nejpozději do 60 dnů od obdržení kupní ceny z trvalého pobytu).

Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou "denní sazbu“ smluvní pokuty.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 613/2018, ze dne 28. 8. 2018


31.10.2018 00:01

Aktivní věcná legitimace k odpůrčí žalobě dle § 42a odst. 1 obč. zák.

I. Vymahatelnou pohledávkou za dlužníkem, která může založit aktivní věcnou legitimaci věřitele k odpůrčí žalobě podle § 42a odst. 1 obč. zák., je též pohledávka ze směnky přiznaná věřiteli směnečným platebním rozkazem.

II. Aktivně věcně legitimován k odpůrčí žalobě podle § 42a odst. 1 obč. zák. je ten, kdo měl za dlužníkem pohledávku v době, kdy byl učiněn odporovaný právní úkon, a to i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku, která má na základě vzniklého závazkového právního vztahu vzniknout až v budoucnu.

S převodem avalované směnky rubopisem nový majitel směnky nabývá i právo domáhat se neúčinnosti právního úkonu podle § 42a obč. zák., který dlužník (směnečný rukojmí) učinil v době, kdy směnečným věřitelem byl předchozí majitel směnky.

Jinak řečeno, jde-li o legitimaci k podání odpůrčí žaloby, není žádný důvod, pro který by měl mít věřitel směnky, kterou nabyl rubopisem, méně práv, než věřitel, který nabyl pohledávku (např. ze závazkového vztahu) smlouvou o postoupení pohledávky. O tom, že v posledně uvedeném případě postupník nabývá (spolu s pohledávkou) i právo odporovat právnímu úkonu dlužníka, přitom pochybnosti nejsou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 620/2017, ze dne 14. 8. 2018


22.08.2018 00:02

Smluvní pokuta sjednaná v tzv. rezervační smlouvě po 31. 12. 2013

Smluvní pokuta je i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 nadále svou povahou vedlejším (akcesorickým) závazkem. Podmínkou platnosti ujednání o smluvní pokutě je tudíž existence hlavního závazku, který má být smluvní pokutou utvrzen.

Smluvní pokutu mohou sjednat pouze osoby v postavení věřitele a dlužníka hlavního (utvrzeného) závazku.

I nadále také platí závěry vyjádřené v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle nichž se mohou k uzavření budoucí smlouvy zavázat pouze účastníci smlouvy, která má být jimi v budoucnu uzavřena; jiný subjekt se sám může zavázat, že do dohodnuté doby uzavře smlouvu, pouze je-li nepřímým zástupcem účastníka budoucí smlouvy. Je-li sjednán závazek uzavřít budoucí smlouvu mezi jinými subjekty, než mezi nimiž má být v budoucnu uzavřena, nejde o závazek, který by byl vynutitelný žalobou na nahrazení projevu vůle; taková žaloba logicky vzato nepřichází v úvahu tam, kde má budoucí smlouvu uzavřít osoba odlišná od účastníků rezervační smlouvy.

Odvolací soud tak zde dospěl k nesprávném závěru, že žalované vzniklo právo na smluvní pokutu (resp. že si oprávněně ponechala rezervační depozitum coby smluvní pokutu), aniž se zabýval otázkou, zda žalobci vznikl platně závazek uzavřít kupní smlouvu s třetí osobou, který měl být smluvní pokutou utvrzen.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 671/2017, ze dne 21. 6. 2018


22.08.2018 00:00

Posouzení platnosti zprostředkovatelské smlouvy

Jestliže se smluvní strany dohodly, že za „obstarání příležitosti k uzavření smlouvy“ se provize platit nebude, vědomě provizi nesjednaly a k uzavření zprostředkovatelské smlouvy ve smyslu § 2445 a násl. o. z. nedošlo.

Soud se však neměl smlouvou a otázkou její platnosti zabývat pouze z pohledu úpravy ust. § 2445 a násl. o. z., ale i z hlediska toho, zda nejde o jiný smluvní typ upravený v části čtvrté občanského zákoníku, případně o smlouvu smíšenou či o smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 o. z. Možnost smluvních stran upravit obsah jejich závazkového vztahu odchylně od zákona je omezena jen tehdy, jde-li o jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2608/2016, ze dne 30. 5. 2018


14.08.2018 00:01

K zániku pohledávky v souvislosti se zánikem spol. s r. o.

V usneseních sp. zn. 29 Cdo 1801/2010 a sp. zn. 29 Cdo 1521/2011 Nejvyšší soud uvedl, že nemůže-li být dluh odpovídající zajištěné pohledávce uspokojen dlužníkem proto, že dlužník (právnická osoba) zanikl (výmazem z obchodního rejstříku) bez právního nástupce, nemá to za následek ani zánik pohledávky, ani zánik závazku zajišťovacího.

Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 3227/09, shledal „zcela ústavně konformním“ závěr obecných soudů, podle něhož „žádné ustanovení zákona nespojuje se zánikem právnické osoby zánik dluhu“, pročež „je namístě vyjít z analogického použití ustanovení § 579 obč. zák.“

Tyto závěry se plně prosadí i v poměrech dané věci, kdy předmětem řízení je požadavek věřitele vůči žalovaným jednatelům společnosti s ručením omezeným na úhradu pohledávky z titulu náhrady škody, kterou měli jednatelé věřiteli způsobit tím, že nesplnili povinnost podat návrh na konkurs na majetek společnosti.

Jinými slovy, skutečnost, že společnost zanikla výmazem z obchodního rejstříku (po zrušení konkursu z důvodu, že její majetek nepostačuje k úhradě nákladů konkursu), nemá za následek ani zánik pohledávek věřitele za touto společností, ani zánik pohledávky z titulu náhrady škody způsobené jednateli tím, že nesplnili povinnost podat návrh na konkurs na majetek společnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1729 Cdo 4828/2017, ze dne 30. 5. 2018


06.08.2018 00:02

Plnění dlužníka, jemuž nebylo včas oznámeno postoupení pohledávky

Plní-li dlužník, jemuž nebylo včas oznámeno postoupení pohledávky, třetí osobě a nikoli postupiteli, není naplněn jeden z předpokladů speciální objektivní odpovědnosti postupitele podle § 527 odst. 1 písm. b) obč. zák. Taková situace tudíž nevylučuje vznik nároku postupníka z bezdůvodného obohacení vůči třetí osobě, která plnění od dlužníka přijala.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4886/2016, ze dne 19. 6. 2018


24.07.2018 00:00

Uznání práva v rámci předběžného projednání nároku dle zák. č. 82/1998 Sb.

Předběžné projednání nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. u příslušného orgánu slouží pouze k formulaci vůle státu ohledně možného odškodnění před zahájením soudního řízení. Sdělení příslušného orgánu poškozenému, že jím uplatněný nárok bude (zcela nebo zčásti) či nebude uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu (respektive právnímu jednání) státu jednajícího příslušným správním orgánem. Sdělení tak nesplňuje náležitosti stanovené zákonem pro uznání práva podle § 110 odst. 1 věty první obč. zák., neboť není svou povahou rozhodnutím (nabývajícím právní moci).

Stanovisko příslušného orgánu vydané v rámci předběžného projednání nároku však může být platným uznáním práva dlužníkem ve smyslu § 110 odst. 1 věty druhé obč. zák., vyplývá-li z jednoznačně formulovaných údajů v textu stanoviska uznávací projev vůle, tj. obsahuje výslovné uvedení důvodu uznaného práva vylíčením, jakého nároku se týká, jakož i přesné uvedení výše zadostiučinění, které se orgán zavazuje uspokojit. S takovým stanoviskem lze spojovat účinky přetržení (přerušení) původní promlčecí doby a počátek běhu nové desetileté promlčecí doby podle § 110 odst. 1 věty druhé obč. zák. Uznání promlčeného práva z hlediska účinků spojovaných s § 110 odst. 1 obč. zák. přitom není vázáno na vědomost dlužníka o tom, že uznal právo promlčené.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1944/2016, ze dne 25. 4. 2018


09.07.2018 00:02

Kompenzabilita vzájemných pohledávek ze smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013

Pro posouzení způsobilosti pohledávky na zaplacení smluvní pokuty k započtení proti jiné peněžité pohledávce ze závazkového vztahu v případě, že obě pohledávky vznikly ze závazkového vztahu založeného smlouvou uzavřenou v době do 31. 12. 2013, je podle § 3028 odst. 3 věty první o. z. rozhodná právní úprava, kterou se řídí smlouvou založený závazkový právní poměr. Kompenzabilita vzájemných pohledávek ze smlouvy uzavřené v režimu předchozí právní úpravy se řídí dosavadními právními předpisy bez ohledu na to, že právo na zaplacení smluvní pokuty porušením smluvní povinnosti vzniklo a kompenzační právní jednání bylo učiněno až v době po dni 31. 12. 2013.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5234/2016, ze dne 18. 4. 2018


22.06.2018 00:02

ÚS: Priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy

Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá jejich neplatnost, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s ním spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být výjimkou, nikoliv zásadou. Není tedy ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy preferují zcela opačnou tezi, upřednostňující výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 658/18, ze dne 22. 5. 2018


15.05.2018 00:02

Určení data splatnosti jednotlivých měsíčních splátek dluhu

Posuzovaná formulace „měsíční splátka ve výši 3.000,- Kč je splatná vždy k patnáctému dni daného měsíce“ stanoví určitý konkrétní okamžik, kdy má být plněno; je zjevné, že nejde ani o „dobu“ ani o „lhůtu“. Povinnost dlužníka plnit je zde tak pevně určená datem splatnosti pohledávky, tj. patnáctým dnem každého měsíce; nedodržení data splatnosti, byť z důvodu dne pracovního klidu či státního svátku, má za následek prodlení dlužníka.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4788/2017, ze dne 14. 2. 2018


10.04.2018 00:01

Ujednání o výši budoucí kupní ceny odkazem na budoucí oceňovací předpis

Není vyloučeno, aby výše kupní ceny, jako jedné z obligatorních náležitostí (budoucí) kupní smlouvy, byla ve smlouvě o smlouvě budoucí stanovena jiným způsobem než uvedením konkrétní peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno budoucí kupní cenu zcela nepochybně určit v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, tzn. že nestačí, lze-li kupní cenu zjistit až k okamžiku předkládání návrhu na uzavření realizační smlouvy, nýbrž musí být zjistitelná již v okamžiku uzavírání předběžné smlouvy. Tomuto požadavku by např. vyhovoval odkaz na konkrétní matematický postup (vzorec), podle něhož by dosazením konkrétních veličin (hodnot proměnných) do jeho zadání bylo možno v okamžiku uzavření předběžné smlouvy bez jakýchkoli pochyb stanovit přesnou finanční částku.

Naproti tomu, pokud výši kupní ceny v budoucí smlouvě není možno ke shora uvedenému okamžiku zjistit proto, že pro její určení má být rozhodující oceňovací předpis platný až v okamžiku uzavírání realizační (kupní) smlouvy, nemůže jít o určitý a tedy platný právní úkon, neboť ani samotným účastníkům smlouvy o smlouvě budoucí v době jejího uzavření nebylo známo, za jakou částku budou vlastně předmětné podíly na nemovitostech prodány; vzhledem k tomu, že soud nemůže při rozhodování o nahrazení projevu vůle nic měnit na podstatných náležitostech budoucí realizační smlouvy, je vyloučeno, aby neurčité údaje byly napravovány výkladem projevu vůle účastníků smlouvy o budoucí smlouvě.

Určení výše budoucí kupní ceny podle oceňovacího předpisu, který bude účinný v době uzavírání kupní smlouvy, ve svých důsledcích představuje ujednání o určení kupní ceny podle „v budoucnu vypracovaného znaleckého posudku“, neboť zjištění její výše smluvní strany ponechávají na dosud neznámých (budoucích) kritériích. O neurčitosti takového způsobu sjednání budoucí kupní ceny v dané věci svědčí i to, že stanovení budoucí kupní ceny svěřili účastníci znalci (znalcům), aniž by přitom určili další ukazatele rozhodné pro určení její výše.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3951/2015, ze dne 25. 1. 2018


29.03.2018 00:03

ÚS: Určitost smluvní pokuty obsažené v notářském zápisu

Dovodit absenci určení doby splatnosti smluvní pokuty jen z toho, že tato se nachází na jiném místě notářského zápisu než v pasáži, kde je formulováno svolení s nařízením a provedením výkonu rozhodnutí či exekuce, by představovalo nejen porušení zásady přednosti výkladu ve prospěch platnosti právního jednání (resp. právního úkonu), ale i výklad jdoucí proti samotnému textu zákona (contra verba legis). Ustanovení § 71b odst. 2 notářského řádu totiž v písm. a) až f) uvádí náležitosti dohody účastníků se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí či exekuce. Tyto náležitosti se týkají celé dohody (zákonná formulace zní "Dohoda účastníků musí obsahovat...") a z hlediska systematiky ustanovení § 71b odst. 2 notářského řádu jsou si všechny náležitosti dle písm. a) až f) rovny. Již samotná formulace tohoto ustanovení tak vyžaduje pouze to, aby všechny tyto náležitosti obsahovala dohoda jako celek, nikoliv že by musely být všechny uvedeny či zopakovány v pasáži, v níž je formulováno svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí či exekuce.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 173/17, ze dne 6. 3. 2018


20.03.2018 00:01

Vzdání se práva nebo prominutí dluhu věřitelem dle § 574 odst. 1 obč. zák.

Vzdání se práva nebo prominutí dluhu věřitelem podle § 574 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. („obč. zák.“) není ofertou ve smyslu ustanovení § 43a obč. zák. (návrhem na uzavření smlouvy), kterou adresuje věřitel dlužníku, ale prvotně jednostranným projevem vůle věřitele, který směřuje k zániku závazku za předpokladu, že dlužník se vzdáním se závazku ze strany věřitele vysloví souhlas.

K jeho účinnosti (tedy k zániku práva nebo závazku, jehož se věřitel vzdává nebo je promíjí) je třeba, aby s ním dlužník vyslovil souhlas; dokud se tak nestalo, může věřitel vzdání se práva nebo prominutí dluhu jednostranně odvolat.

Jestliže tedy odvolací soud po právní stránce uzavřel, že projev vůle věřitele, jímž se vzdává svého práva vůči dlužníku, je od počátku „právně neúčinný“ a „absolutně neplatný“ proto, že není formulován jako návrh na uzavření smlouvy adresovaný dlužníku, takže dlužník nemůže právně účinným způsobem zareagovat tak, že se vzdáním se práva ze strany věřitele vysloví souhlas, není jeho právní názor správný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3707/2017, ze dne 12. 12.2017


14.03.2018 00:00

Úroky z prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení

Plnil-li žalovaný na neexistující dluh na základě povinnosti uložené pravomocným rozhodnutím soudu, které neodpovídá skutečným hmotněprávním poměrům, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. Vzniká-li bezdůvodné obohacení až pravomocným zrušením rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, nemůže se před tímto okamžikem dostat obohacený do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení a nemůže mu ani vzniknout povinnost platit úroky z prodlení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4478/2016, ze dne 29. 11. 2017


13.03.2018 00:00

Darování peněžních prostředků na bankovním účtu

Pohledávku, kterou má majitel účtu vůči bance na základě smlouvy o běžném účtu, lze postoupit podle ustanovení § 524 obč. zák. písemnou smlouvou.

V souzené věci není správný závěr odvolacího soudu, že „je-li ve smlouvě … výslovně uvedeno, že zůstavitel daruje zůstatek na uvedeném účtu u ČSOB a veškerá práva a povinnosti s tím spojená, nelze takové jednoznačné jazykové vyjádření vyložit jako uzavření postupní smlouvy“. Z obsahu smlouvy je zřejmá vůle „převést“ peněžní prostředky na účtu a veškerá práva a povinnosti s tím spojená, a nelze dovozovat neplatnost právního úkonu podle ustanovení § 39 obč. zák. jen proto, že nebyl „správně“ označen jako „smlouva o postoupení pohledávky“, tím spíše, splňuje-li jinak všechny náležitosti stanovené zákonem pro postoupení pohledávky podle ustanovení § 524 obč. zák., tj. písemnou formu a určení pohledávky. Aplikací pouze jazykového výkladu na tento právní úkon by se jednalo o (nežádoucí) přílišný formalismus.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5271/2016, ze dne 18. 12. 2017


< strana 1 / 25 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů