// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení

Konkursní řízení; insolvenční řízení

19.10.2017 00:02

Odpůrčí žaloba podle IZ proti dohodě o vypořádání dědictví

Odpůrčí žalobou podle insolvenčního zákona může insolvenční správce s úspěchem odporovat dohodě o vypořádání dědictví schválené pravomocným usnesením o dědictví, jestliže dlužník (jako dědic) jejím uzavřením naplnil některou ze skutkových podstat neúčinnosti ve smyslu ustanovení § 240 až § 242 insolvenčního zákona. Tím, že by insolvenční soud vyhověl odpůrčí žalobě, jejímž předmětem byla (i) dědickým soudem schválená dohoda dědiců o dědictví, by insolvenční správce získal právo domáhat se toho, aby do majetkové podstaty byl vydán majetek (nebo náhrada za něj), který nabyl na základě neúčinné dohody o vypořádání dědictví někdo jiný než (insolvenční) dlužník.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 78/2015, ze dne 31. 7. 2017


19.10.2017 00:01

Společný návrh manželů na povolení oddlužení

I. Podmínka uvedená v § 97 odst. 2 insolvenčního zákona (co do náležitostí podpisu insolvenčního návrhu) platí i pro „další insolvenční návrh“ ve smyslu § 107 odst. 1 insolvenčního zákona. Nelze odstraňovat vady „dalšího insolvenčního návrhu“, k němuž se nepřihlíží, a takový insolvenční návrh se ani nedoručuje. Ustanovení § 97 odst. 4 insolvenčního zákona s účinností od 1. ledna 2014 insolvenčnímu soudu ukládalo, aby o tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, vyrozuměl insolvenčního navrhovatele usnesením, proti němuž nejsou opravné prostředky přípustné. Toto ustanovení rovněž platí i pro „další insolvenční návrh“.

II. Vše, co bylo dosud judikováno v R 88/2010 o účincích „návrhu na povolení oddlužení“, platí (od 1. ledna 2014) i „pro společný návrh manželů na povolení oddlužení“ ve smyslu § 394a insolvenčního zákona.

Jinak řečeno:

1/ Jestliže ke dni, kdy insolvenčnímu soudu dojde společný návrh manželů na povolení oddlužení, neprobíhá (není zahájeno) na základě náležitě podepsaného insolvenčního návrhu (došlého insolvenčnímu soudu nejpozději společně se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, lhostejno, zda jde o insolvenční návrh věřitelský nebo dlužnický) insolvenční řízení na majetek těchto manželů, nemá společný návrh manželů na povolení oddlužení žádné účinky (zejména není důvod s ním nakládat jako s vadným „insolvenčním návrhem“).

2/ Odmítne-li insolvenční soud insolvenční návrh manželů (dlužníků), s nímž je spojen společný návrh manželů na povolení oddlužení, insolvenční řízení tím končí. Postup, jímž insolvenční soud společně s rozhodnutím o odmítnutí insolvenčního návrhu manželů (nebo dokonce později) odmítne i společný návrh manželů na povolení oddlužení (s insolvenčním návrhem spojený) je procesně vadný (právní mocí usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu končí insolvenční řízení tak jako tak).

Poté, co insolvenční soud vydá usnesení, jímž manžele (dlužníky) vyrozumí (dle § 97 odst. 4 insolvenčního zákona), že k insolvenčnímu návrhu manželů (dlužníků), s nímž je spojen společný návrh manželů na povolení oddlužení, se nepřihlíží, již nevydává žádné rozhodnutí o společném návrhu manželů na povolení oddlužení, jelikož neprobíhá žádné insolvenční řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3107/2015, ze dne 31. 7. 2017


17.10.2017 00:02

Vyplácení důchodu do majetkové podstaty k rukám insolvenčního správce

Plátce starobního důchodu je od zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku povinen plnit dávky důchodového pojištění (vyplácet důchod) do majetkové podstaty příjemce důchodu k rukám insolvenčního správce, bez ohledu na to, zda mu byla zvlášť doručena vyhláška, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka, usnesení o zjištění úpadku či zda byl insolvenčním správcem nebo dlužníkem k tomuto vyzván, eventuálně na tuto povinnost upozorněn.

Insolvenční soud nemá povinnost vyrozumět Ministerstvo obrany o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku bez zřetele k tomu, že toto ministerstvo je (podle § 3 odst. 2 písm. f/ zákona o sociálním zabezpečení) též orgánem sociálního zabezpečení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4564/2015, ze dne 31. 7. 2017


17.10.2017 00:01

Prodlení insolvenčního správce s hrazením pohledávky na výživném ze zákona

Povaha pohledávky dítěte na výživné od rodiče se nemění jen proto, že na osobu výživou povinnou (rodiče) byl prohlášen konkurs. Nebylo-li tak podle rozhodné právní úpravy možné dítěti přiznat úrok z prodlení z dlužného výživného vůči jeho rodiči v mimoinsolvenčních poměrech, nevznikalo mu právo požadovat úrok z prodlení jen proto, že je vedeno insolvenční řízení na majetek rodiče.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 460/2017, ze dne 31. 7. 2017


16.10.2017 00:02

Návrh na osvobození od placení zbytku dluhů dle § 415 IZ

Skutečnost, že věřitelé, respektive insolvenční soud, rozhodli o jiném (druhém) způsobu oddlužení, než dlužník navrhoval, dlužníka nezbavuje povinnosti, aby v návrhu na osvobození od placení zbytku svých dluhů dle § 415 insolvenčního zákona prokázal, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

Při stanovení částky, které by se nezajištěným věřitelům dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, je třeba zohlednit i příjmy, které by dlužník nabyl při řádném chodu věcí v konkursu do skončení realizační fáze insolvenčního řízení završené podáním konečné zprávy insolvenčním správcem. Ve stejném duchu je nutné vést (pro účely posouzení, čeho by se věřitelům dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem) i úvahu o nákladech, jež s sebou nese řešení úpadku dlužníka konkursem, tedy úvahu v tom směru, že možné (dodatečné) příjmy za trvání konkursu přinášejí (při obvyklém chodu věcí) i možné dodatečné náklady (např. v podobě jinak pojaté odměny insolvenčního správce, očekávaných hotových výdajů insolvenčního správce, očekávaných nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 21/2017, ze dne 31. 7. 2017


16.10.2017 00:01

Charakter lhůty k podání žaloby podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona

I v poměrech upravených insolvenčním zákonem platí, že lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky není lhůtou procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup dle § 57 odst. 3 o. s. ř., nýbrž lhůtou hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout.

Nedojde-li žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky insolvenčnímu soudu ve lhůtě stanovené v § 198 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční soud ji jako opožděnou odmítne.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 115/2017, ze dne 9. 8. 2017


03.10.2017 00:00

Podání odpůrčí žaloby dle § 239 IZ po zjištění pohledávky

I. Skutečnost, že insolvenční správce nepopřel pořadí věřitelem přihlášené pohledávky, nebrání tomu, aby následně ve lhůtě určené ustanovením § 239 odst. 3 insolvenčního zákona po právu podal odpůrčí žalobu.

II. Zjištění pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek (insolvenčního) dlužníka nebrání tomu, aby taková (zjištěná) pohledávka zanikla, jestliže později nastane právní skutečnost, se kterou zákon zánik pohledávky spojuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 33/2015, ze dne 28. 6. 2017


02.10.2017 00:01

Újma na dobré pověsti právnické osoby způsobená odmítnutým insolvenčním návrhem

Dlužník se podle § 147 odst. 1 insolvenčního zákona může domáhat jak náhrady škody vzniklé v jeho majetkové sféře (skutečné škody i ušlého zisku), tak i náhrady jiné újmy, již utrpěl v důsledku insolvenčního návrhu, který byl odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele; jinou újmou se rozumí i imateriální újma způsobená zásahem do dobré pověsti právnické osoby – dlužníka, na něhož byl podán insolvenční návrh. Přiměřené zadostiučinění v penězích lze dotčené právnické osobě přiznat pouze tehdy, nepostačuje-li k sanaci způsobené imateriální újmy nepeněžitá forma zadostiučinění (zpravidla omluva).

Šikanózní insolvenční návrh, resp. insolvenční návrh obsahující nepravdivé údaje je způsobilý bez dalšího výrazně zasáhnout do dobré pověsti právnické osoby – podnikatele, proti které směřuje, a způsobit jí tak imateriální újmu, a to i v případě, kdy informace o zahájení insolvenčního řízení není uveřejněna v tisku či na zpravodajských internetových portálech, popř. prostřednictvím jiných médií. Takový insolvenční návrh zpochybňuje samotnou podstatu dobré pověsti podnikatele – jeho schopnost včas a řádně plnit své závazky.

Dojde-li k šíření informace o zahájení insolvenčního řízení i v médiích, bude zpravidla újma tím způsobená o to závažnější. V tom případě je třeba posuzovat, v jakých médiích a jakým způsobem byla informace o zahájení insolvenčního řízení uveřejněna; významné je (může být), zda šlo o média s celostátním (či dokonce mezinárodním) dosahem, jaký je jejich čtenářský okruh, kde a jak byla informace v těchto médiích umístěna, jaký byl její obsah atd.

Za určitých okolností může mít pro posouzení závažnosti způsobené imateriální újmy význam i osoba insolvenčního navrhovatele. Jde-li např. o insolvenčního správce jiného dlužníka (úpadce), u kterého se s ohledem na jeho odborné znalosti předpokládá, že si je vědom negativních důsledků neoprávněného insolvenčního návrhu, mohou být informace jím uváděné v insolvenčním návrhu vnímány širokou veřejností o to důvěryhodněji. Zveřejnění takového insolvenčního návrhu tudíž může být způsobilé přivodit údajnému dlužníku závažnější újmu na dobré pověsti, než je tomu v případě jiných („laických“) navrhovatelů.

Při určení závažnosti (rozsahu) způsobené újmy je dále třeba vzít v úvahu postavení dotčené právnické osoby – podnikatele na trhu; čím větším, známějším či významnějším je podnikatelem, tím bude zpravidla závažnější újma způsobená na jeho dobré pověsti.

Naopak pro posouzení závažnosti (rozsahu) způsobené imateriální újmy na dobré pověsti právnické osoby je bez právního významu, zda v důsledku insolvenčního návrhu této právnické osobě vznikla (vedle nehmotné újmy) i škoda na majetku (ať už skutečná škoda či ušlý zisk); přiměřené zadostiučinění sanuje nehmotnou újmu, jejíž vznik, rozsah a závažnost nejsou závislé na existenci škody na majetku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5640/2015, ze dne 28. 6. 2017


12.09.2017 00:01

Zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu

Okolnost, že dlužnice nesplnila podstatnou část splátkového kalendáře jen proto, že se spolehla na zjevně nesprávné „poučení“ insolvenčního soudu o výši částky, kterou zbývá doplatit, aby nezajištěným věřitelům uhradila předepsanou (nejnižší) kvótu splátek, není důvodem k tomu, aby insolvenční soud nepřijal rozhodnutí dle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 28/2017, ze dne 29. 6. 2017


07.09.2017 00:00

ÚS: Vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení

Postup obecných soudů, který v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení nevychází z kogentního ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a povinností soudce být při rozhodování vázán zákonem dle čl. 95 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2372/16, ze dne 8. 8. 2017


06.09.2017 00:01

Vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka dle § 225 IZ

Zjistí-li osoba, která se hodlá domáhat vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka postupem podle § 225 insolvenčního zákona, že insolvenční správce ještě před podáním vylučovací žaloby takový majetek zpeněžil mimo dražbu, musí tam, kde sleduje navrácení takového majetku do svého vlastnictví (tam kde se spor o „silnější právo“ projevuje jako spor o právo vlastnické), podat vedle vylučovací žaloby (proti insolvenčnímu správci) včas i žalobu podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona (tak, aby se sporu účastnily, ať již jako žalobci nebo žalovaní, všechny strany smlouvy).

Obdobně to platí, zjistí-li osoba, která se již domáhá vyloučení majetku ze soupisu postupem podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (žalobce), že insolvenční správce takový majetek zpeněžil mimo dražbu po zahájení excindačního řízení (maje za to, že pro to byly splněny zákonem formulované podmínky).

Nepodá-li v těchto případech osoba, která má za to, že jí k sepsanému majetku náleželo právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu, včasnou žalobu o určení neplatnosti smlouvy podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, zůstává jí jen právo domáhat se excindační žalobou vydání výtěžku zpeněžení. Bez určovací žaloby podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona však vylučovací žalobou nelze ohrozit právo osoby, která nabyla předmětný majetek zpeněžením mimo dražbu (vylučovací žaloba se takového nabyvatele ani netýká).

Není vyloučeno, aby osoba, která se domáhá vyloučení předmětného majetku z majetkové podstaty, ale sama včas nepodala určovací žalobu dle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona, přesto prosadila (prostřednictvím vylučovací žaloby) požadavek na navrácení takového majetku (jeho vyloučením z majetkové podstaty dlužníka), a to za předpokladu, že s určovací žalobou podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona uspěla jiná osoba aktivně věcně legitimovaná k jejímu podání. Pokud takové řízení o určovací žalobě jiné osoby zatím probíhá, je třeba řízení o vylučovací žalobě přerušit dle § 109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 24/2014, ze dne 31. 1. 2017


31.08.2017 00:03

Postup při zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění dle § 293 IZ

Při zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění podle § 293 insolvenčního zákona ve znění do 31. 12. 2013 insolvenční správce postupuje pouze ve spolupráci se zajištěným věřitelem a případně insolvenčním soudem; ingerence ostatních věřitelů je vyloučena. Pro zpeněžení majetku tvořícího předmět zajištění se tak aplikuje § 293 insolvenčního zákona ve spojení s obecnými ustanoveními o zpeněžení, kromě těch, které počítají s potřebou získat i souhlasy věřitelského výboru (zástupce věřitelů) a insolvenčního soudu.

Úmysl zákonodárce již před novelizací § 293 insolvenčního zákona zákonem č. 294/2013 Sb. směřoval k tomu, aby § 293 byl aplikován ve vztahu k § 289 odst. 1 insolvenčního zákona jako lex specialis a insolvenční správce postupoval pouze dle pokynů zajištěného věřitele. K novelizaci § 293 insolvenčního zákona zákonodárce přistoupil za účelem vyjasnění smyslu daného ustanovení a nikoli s cílem nastavit nová pravidla.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 47/2015, ze dne 31. 5. 2017


31.08.2017 00:02

Uplatnění pohledávky u obecného soudu po zahájení insolvenčního řízení

Uplatní-li věřitel pohledávku vůči dlužníku u obecného soudu žalobou v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, soudní řízení o takové pohledávce se přeruší okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku (§ 140a odst. 1 věta první insolvenčního zákona). Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. U žalob podaných u obecných soudů v rozporu s § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona tak nebrání okolnost, že řízení o nich se (ex lege) přerušilo dle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona, následnému (po právní moci rozhodnutí o úpadku) zastavení řízení dle § 141a insolvenčního zákona.

Uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 insolvenčního zákona), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v § 140c insolvenčního zákona. Logicky však v takovém případě nenastanou účinky přerušení řízení dle § 140a insolvenčního zákona; není totiž splněna podmínka, aby řízení o žalobě u obecného soudu probíhalo k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku. Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení § 141a insolvenčního zákona (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z § 140c insolvenčního zákona) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, ze dne 31. 5. 2017


31.08.2017 00:01

Zachování práva na předložení reorganizačního plánu

Jestliže insolvenční soud v rozporu s úpravou obsaženou v § 148 odst. 1 a § 316 insolvenčního zákona prohlásil konkurs na majetek dlužníka dříve, než dlužníku uplynula lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace a předložení reorganizačního plánu, nebrání zrušení nesprávně vydaného usnesení o prohlášení konkursu okolnost, že v době rozhodování odvolacího soudu již lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace a předložení reorganizačního plánu marně uplynula; po dobu trvání účinků konkursu návrh na povolení reorganizace úspěšně podat nelze.

Byl-li v posuzované věci dlužník chybným rozhodnutím insolvenčního soudu (o prohlášení konkursu) zbaven možnosti účinně podat návrh na povolení reorganizace a předložit reorganizační plán, pak má být takové rozhodnutí odklizeno. Jestliže v důsledku chybného rozhodnutí insolvenčního soudu není možné počítat běh lhůty k předložení reorganizačního plánu od rozhodnutí o úpadku a běh lhůty k podání návrhu na povolení reorganizace podle první schůze věřitelů, pak nezbývá než uzavřít, že lhůta k předložení reorganizačního plánu neskončí dříve, než patnáctým dnem od zveřejnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu v insolvenčním rejstříku a lhůta k podání návrhu na povolení reorganizace dle § 318 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona neskončí dříve, než 10 dnů před schůzí věřitelů, kterou insolvenční soud neprodleně svolá za účelem rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, tak, aby se konala nejpozději do 3 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu v insolvenčním rejstříku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 66/2014, ze dne 31. 8. 2016


29.08.2017 00:02

Vztah ručení statutárního orgánu a přihlášky do insolvenčního řízení

Ze skutečnosti, že věřitel nemá vůči členu statutárního orgánu společnosti právo na náhradu škody podle § 99 insolvenčního zákona (např. proto, že nepřihlásil pohledávku za společností do insolvenčního řízení, ač tak mohl učinit, nebo proto, že člen statutárního orgánu podal insolvenční návrh včas), nelze bez dalšího usuzovat, že mu nesvědčí ani právo domáhat se po členu statutárního orgánu úhrady pohledávky za společností z titulu zákonného ručení podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák. Jinak řečeno, pro posouzení, zda jednatel společnosti s ručením omezeným ručí za závazek společnosti podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák., není významné, zda jsou splněny předpoklady vzniku jeho odpovědnosti za škodu způsobenou věřitelům porušením povinnosti podat insolvenční návrh.

Pro vznik zákonného ručení podle podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák. přitom není nezbytné, aby věřitel svoji pohledávku uplatnil vůči společnosti žalobou či ji přihlásil do insolvenčního řízení; v řízení proti členu statutárního orgánu musí toliko prokázat, že nemohl dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti z důvodů vypočtených v § 194 odst. 6 obch. zák., což bude zpravidla splněno již tehdy, je-li zjištěn úpadek společnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5291/2015, ze dne 15. 6. 2017


29.08.2017 00:01

Okamžik posuzování podmínek odporovatelnosti dle § 241 IZ

Podmínky odporovatelnosti ve smyslu § 241 insolvenčního zákona se posuzují ke dni vzniku právního úkonu; ke stejnému okamžiku se zjišťuje i to, zda měl dlužník po uzavření odporovaného právního úkonu další dostatečný majetek k uspokojení věřitelů (v jejichž prospěch se insolvenční neúčinnost vyslovuje). Skutečnost, že se později změní (k lepšímu) majetková situace dlužníka, který učinil odporovaný právní úkon, nemá žádný vliv na závěr, že podmínky odporovatelnosti ve smyslu § 241 insolvenčního zákona byly splněny ke dni vzniku právního úkonu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 72/2014, ze dne 31. 10. 2016


29.08.2017 00:00

K opakovaným půjčkám dlužníku v úpadku

Neúčinným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 241 insolvenčního zákona může být také plnění na již splatný dluh (zde vrácení půjčky). Prospěch, který se věřiteli dostane v důsledku takového zvýhodňujícího právního úkonu dlužníka, totiž nespočívá v tom, že věřitel dostane od dlužníka více, než by mu náleželo (nebýt úpadkové situace dlužníka), ale že je poskytnutým plněním zvýhodněn proti jiným věřitelům (kteří by měli v konkursu pro účely poměrného uspokojení z nedostatečného majetku dlužníka stejné postavení jako věřitel, jehož pohledávku se dlužník rozhodl takto uspokojit).

Není naopak významné, že (zda) šlo o půjčky poskytované za účelem udržení chodu podniku dlužníka, po jejichž vrácení (nebo částečném vrácení) dlužníkem následovaly půjčky další (případně již nesplacené). Podstatné naopak je, že v době, kdy půjčky tomuto věřiteli vracel (nebo částečně vracel), byl dlužník ve stavu úpadku, jenž mu nedovoloval upřednostnit takového věřitele na úkor věřitelů jiných.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 72/2014, ze dne 31. 10. 2016


25.08.2017 00:03

ÚS: Insolvenční soud vykonávající oprávnění výboru věřitelů

I. Vykonává-li insolvenční soud oprávnění výboru věřitelů podle § 61 odst. 2 věty druhé, popř. § 66 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, nejde o případ závislosti politické či sociální, stejně jako tzv. procesní závislosti na některém z účastníků insolvenčního řízení; insolvenční soudce při výkonu své funkce je povinen řídit se pouze zákonem a jednat jím stanoveným způsobem a v jeho mezích (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), nikoliv pokyny některého z účastníků řízení, resp. procesních subjektů, včetně věřitelů, a to ani při výkonu působnosti věřitelského výboru.

II. Insolvenční soud tak může hájit společný zájem věřitelů potud, je-li v souladu s účelem insolvenčního řízení podle § 1 písm. a) insolvenčního zákona, nekoliduje se zájmy jiných účastníků řízení (včetně ochrany právem chráněných zájmů dlužníka) a s úkolem státu zajistit v insolvenčním řízení ochranu všech těchto zájmů podle § 5 písm. a) insolvenčního zákona.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 23/14, ze dne 11. 7. 2017


25.08.2017 00:00

ÚS: Vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení

Postup obecných soudů, který v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení nevychází z kogentního ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu, je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1731/16, ze dne 18. 7. 2017


24.08.2017 00:02

Místní příslušnost určená podle obecného soudu právnické osoby

I. Jelikož insolvenční zákon nedefinuje „obecný soud dlužníka“, ani blíže neupravuje další otázky místní příslušnosti soudu, v intencích § 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení uplatní (přiměřeně) ustanovení § 11, § 84 a násl. a § 105 o. s. ř.

II. Ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 3 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má sídlo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku (jak je tomu, ve shodě s § 7b odst. 1 insolvenčního zákona, i v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem dlužníkova věřitele proti dlužníku, který je právnickou osobou), vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z těch údajů, jež jsou pro rozhodný okamžik (jímž je okamžik zahájení insolvenčního řízení) zapsány o sídle takové právnické osoby v obchodním rejstříku.

Změnou ustanovení § 19c obč., zák., provedenou s účinností od 20. července 2009 zákonem č. 215/2009 Sb., byl opuštěn princip skutečného sídla, jenž příslušnou právní úpravu dosud ovládal. To přitom platí i po 1. lednu 2014, kdy byl nahrazen dosavadní občanský zákoník novým občanským zákoníkem a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákonem o obchodních korporacích. Neplatí-li v právním řádu požadavek, aby zapsané sídlo právnické osoby bylo i jejím sídlem skutečným, pak povaze zkoumání místní příslušnosti soudu podle sídla právnické osoby odpovídá, že se řídí sídlem „zapsaným“.

Dostatečným korektivem možného nesouladu vzešlého ze skutečnosti, že podnikatelské aktivity dlužníka se soustřeďují v místě, kde má sídlo „skutečné“ a nikoli v místě, kde se nachází jeho sídlo „zapsané“, je pro insolvenční řízení institut delegace vhodné upravený v § 12 odst. 2 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 123/2014, ze dne 22. 12. 2016


< strana 1 / 45 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články