// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení

Konkursní řízení; insolvenční řízení

16.08.2017 00:01

Základ pro určení výše odměny insolvenčního správce

Je-li zpeněžením majetkové podstaty dlužníka dosažena částka převyšující v dané insolvenční věci částku určenou k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a částku určenou k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou, netvoří tento přebytek (hyperocha) základ pro určení výše odměny insolvenčního správce.

Ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky o odměně poskytuje jednoznačný návod pro výpočet odměny insolvenčního správce. Z doslovného znění tohoto ustanovení totiž plyne, že výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (rozhodným pro stanovení odměny podle § 1 odst. 1 věty druhé vyhlášky o odměně) se rozumí „výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu“ a „výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou“. Text dané normy nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že přebytek výtěžku zpeněžení, který se vydává dlužníkům, není významný pro určení odměny insolvenčního správce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 22/2015, ze dne 28. 2. 2017


09.08.2017 00:03

Účinnost zvýhodňujících právních úkonů dlužníka podle § 241 insolvenčního zákona

Pro posouzení, zda dlužník „učinil“ zvýhodňující právní úkon ve lhůtě vymezené ustanovením § 241 odst. 4 insolvenčního zákona, je rozhodující okamžik, kdy právní úkon nabyl právní účinnosti (kdy nastaly jeho právní účinky), tedy okamžik, kdy projev vůle dlužníka skutečně vyvolal právní následky, které vedou ke zvýhodnění některého z jeho věřitelů (tím, že se mu dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 13/2015, ze dne 28. 2. 2017


09.08.2017 00:02

Vyloučení insolvenčního správce (v.o.s.) z insolvenčního řízení

Poměr insolvenčního správce, jímž je veřejná obchodní společnost, k zástupci dlužníkova věřitele, jímž je společník této veřejné obchodní společnosti, je v situaci, kdy takový věřitel má (spolu s dalším věřitelem, s nímž tvoří koncern) výrazný vliv na chod insolvenčního řízení, důvodem pro vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona) a tedy pro jeho odvolání z funkce postupem dle § 31 insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 4/2015, ze dne 31. 1. 2017


09.08.2017 00:00

Opomenutí soudu jednat s dlužníkovým věřitelem dle § 430 IZ

Vyjde-li po pravomocném skončení insolvenčního řízení (poté, co soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem) najevo, že v důsledku pochybení insolvenčního soudu nebylo s dlužníkovým věřitelem jednáno jako se „známým věřitelem“ dlužníka dle § 430 insolvenčního zákona, nejde o okolnost, jež by insolvenčnímu soudu bránila ve vydání usnesení, jímž dlužníka, který splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, osvobodí od placení zbytku dluhů (včetně dluhu, jenž odpovídá neuspokojené pohledávce takového „známého věřitele“).

Odpovědnost státu za škodu způsobenou „známému věřiteli“ porušením předpisů práva Evropské unie tím není dotčena.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 50/2015, ze dne 30. 3. 2017


21.07.2017 00:03

ÚS: Ústavně konformní interpretace § 160 odst. 2 IZ

I. Úprava přikázání incidenčního sporu jinému soudci insolvenčního soudu podle § 160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění do 30. 6. 2017, slouží jako výjimka ze zákonného pravidla jednotnosti insolvenčního řízení před jedním soudem a soudcem, nevylučuje plně obecná pravidla přidělování věcí podle rozvrhu práce. K přikázání incidenčního sporu tedy může dojít pouze podle pravidel rozvrhu práce.

II. Rozvrh práce musí stanovit jasná a konkrétní pravidla pro užití § 160 odst. 2 insolvenčního zákona s ohledem na rozhodovací poměry toho kterého insolvenčního soudu. Možnost přikázání incidenčního sporu jinému soudci slouží především pro případy tzv. zastavení nápadu incidenčních sporů soudci, který řeší insolvenční věc, z níž tyto spory vzešly. Přikázání již přiděleného incidenčního sporu jinému soudci (přerozdělení věci) je možné výjimečně, v případech svou závažností srovnatelných s nahrazením soudce podle obecných pravidel zákona o soudech a soudcích.

III. Soud navrhující zrušení zákona podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky je povinen předložit adekvátní argumentaci, že napadený zákon (jeho jednotlivé ustanovení) je v rozporu s ústavním pořádkem. Musí též osvědčit, že užití napadeného ustanovení je při řešení věci nevyhnutelné a jen jeho zrušení bude mít za následek dosažení žádoucího ústavně konformního výsledku. Posouzení nevyhnutelnosti aplikace napadeného ustanovení zákona však náleží především obecnému soudu, jež vede výchozí řízení, neboť je obvykle založeno na otázkách podústavního práva. Závěr o tom, že užití napadeného ustanovení není pro navrhující obecný soud nezbytné, tak může Ústavní soud učinit především tehdy, pokud by závěr obecného soudu byl zjevně neudržitelný.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 22/16, ze dne 27. 6. 2017


14.07.2017 00:02

ÚS: Právo na zákonného soudce

Při aplikaci ustanovení § 80 odst. 1 věta druhá zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 81a trestního řádu nelze pominout ustanovení § 109 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), přičemž insolvenční zákon je v tomto případě ve vztahu k trestnímu řádu lex specialis.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3523/16, ze dne 20. 6. 2017


12.07.2017 00:01

Místní příslušnost v řízení o insolvenčním návrhu dlužníka

I. Jelikož insolvenční zákon nedefinuje „obecný soud dlužníka“, ani blíže neupravuje další otázky místní příslušnosti soudu, v intencích § 7 insolvenčního zákona se uplatní (přiměřeně) ustanovení § 11, § 84 a násl. a § 105 o. s. ř.

II. Ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 1 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má bydliště (a nemá-li bydliště, v jehož obvodu se zdržuje) fyzická osoba, která podává návrh, jímž se příslušné řízení zahajuje (jak je tomu i v insolvenčním řízení zahájeném insolvenčním návrhem dlužníka - fyzické osoby, která není podnikatelem), vychází soud pro účely posouzení místní příslušnosti z těch údajů, jež taková osoba (zde dlužník - insolvenční navrhovatel) o svém bydlišti (respektive místu, kde se zdržuje) sama uvede v návrhu na zahájení řízení (zde v insolvenčním návrhu). Nevyjdou-li v řízení (v době, kdy je soud oprávněn otázku místní příslušnosti zkoumat) najevo skutečnosti, jež zpochybňují údaj o bydlišti osoby, která podala návrh na zahájení řízení (respektive o místu, kde se taková osoba zdržuje), není soud povinen sám „vyšetřovat“ (ujišťovat se), zda jej takový navrhovatel o svém bydlišti informuje pravdivě.

Je-li z návrhu na zahájení řízení (zde z insolvenčního návrhu) patrno, že podle udávaného bydliště (respektive místa, kde se daná osoba má zdržovat) není soud, u kterého byl návrh na zahájení řízení podán, soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci, není to důvodem k odstraňování vad takového návrhu, respektive k tomu, aby se soud ujišťoval (utvrzoval ve správnosti údaje) o bydlišti nebo místu, kde se osoba, která návrh podala, zdržuje. Odpovídající (správnou) reakcí soudu je v takovém případě vydání rozhodnutí o tom, že není místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci a o následném postoupení věci (po právní moci usnesení o místní nepříslušnosti) místně příslušnému soudu.

III. Pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. V insolvenčním návrhu ohlášený záměr navrhovatele přestěhovat se není pro určení místní příslušnosti rozhodný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 94/2015, ze dne 30. 3. 2017


11.07.2017 00:01

Přidělení incidenčního sporu jinému soudci

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu § 42 zákona o soudech a soudcích se podává, že přidělení věci do jiného soudního oddělení brání (zásadně) skutečnost, že ve věci již byl (soudcem, jemuž byla věc dle rozvrhu práce původně přidělena) učiněn úkon.

Uvedené závěry se přitom prosadí i při výkladu § 160 odst. 2 insolvenčního zákona. Jinými slovy, předseda insolvenčního soudu zásadně nemůže incidenční spor přidělit jinému soudci téhož soudu podle citovaného ustanovení tehdy, byl-li ve věci učiněn úkon. Přikáže-li předseda insolvenčního soudu incidenční spor v rozporu s uvedeným požadavkem, a projedná-li a rozhodne věc takto nově určený soudce, platí, že věc projednal a rozhodl nesprávně obsazený insolvenční soud a tedy, že v řízení před insolvenčním soudem byl účastníkům řízení (incidenčního sporu) odňat zákonný soudce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 28/2016, ze dne 30. 3. 2017


21.06.2017 00:01

Výpis ze seznamu přihlášek jako exekuční titul

Je-li exekučním titulem výpis ze seznamu přihlášek, je k vymáhání pohledávky v exekučním řízení je aktivně legitimován postupník uvedený v rozvrhovém usnesení, i když přihlášku pohledávky v konkursním řízení podal věřitel původní (postupitel) a konkurzní soud o návrhu na postup podle § 107a o. s. ř. nerozhodl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4708/2016, ze dne 29. 3. 2017


25.05.2017 00:02

Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění dle § 240 IZ

I. Osobou, která ve smyslu § 237 odst. 1 insolvenčního zákona měla prospěch z dlužníkova neúčinného právního úkonu, je i osoba (věřitel), které dlužník ve smyslu § 332 odst. 1 obch. zák. splnil dluh (jako „třetí osoba“) za jejího dlužníka.

Z ustanovení § 237 odst. 1 a § 239 odst. 1 insolvenčního zákona vyplývá, že tím, komu se dostalo prospěchu (poskytnutím plnění podle neúčinného právního úkonu dlužníkem) z neúčinného právního úkonu dlužníka, nemusí být osoba, které dlužník přislíbil, že plnění z takového právního úkonu poskytne.

II. Úpravou neúčinnosti ve smyslu ustanovení § 235 a násl. insolvenčního zákona jsou postihovány „právní úkony“ dlužníka a nikoli „protiprávní úkony dlužníka“.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 363/2015, ze dne 28. 2. 2017


25.05.2017 00:00

Pohledávka věřitele z odstoupení smlouvy insolvenčním správcem

Nárok věřitele na vrácení plnění ze smlouvy o vzájemném plnění, včetně smlouvy o smlouvě budoucí, od níž insolvenční správce odstoupil, je podřaditelný pod nároky označené v § 253 odst. 4 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2013 jako „náhrada tím způsobené škody“. Nejde o pohledávku za majetkovou podstatou, ale o pohledávku, kterou musí druhá smluvní strana (věřitel dlužníka) uplatit přihláškou.

Odstoupí-li insolvenční správce od smlouvy o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době, kdy již druhá smluvní strana nemůže takto vzniklou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení (neboť uplynula přihlašovací lhůta), může ji uplatit přihláškou i po uplynutí této propadné lhůty, aniž by šlo o přihlášku opožděnou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1387/2014, ze dne 30. 9. 2016


04.05.2017 00:02

Omezení nabývání majetku náležejícího do majetkové podstaty

I. Ustanovení § 295 insolvenčního zákona obsahuje taxativní výčet subjektů, nelze jej rozšiřovat výkladem.

II. Pro závěr, zda nabytím majetku není obcházen zákonný zákaz (omezení) při nabývání majetku z majetkové podstaty, není podstatné jen to, v jakém postavení vůči členu věřitelského výboru je osoba, která nabývá majetek z majetkové podstaty, ale zda jednání této osoby a dotčeného člena věřitelského výboru nesměřuje k tomu, aby prostřednictvím této osoby v konečném důsledku majetek z majetkové podstaty nabyl člen věřitelského výboru, aniž by před uzavření smlouvy o nabytí majetku požádal o vyslovení souhlasu s takovým nabytím majetku schůzi věřitelů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 77/2014, ze dne 22. 12. 2016


04.05.2017 00:01

Porušení povinnosti správce konkursní podstaty postupovat s odbornou péčí

Správce konkursní podstaty úpadce neporuší povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí, tím, že si před zahájením sporu s osobou, o níž má důvod se domnívat, že je úpadcovým dlužníkem, nevyžádá (vzhledem k majetkové nedostatečnosti konkursní podstaty) od konkursních věřitelů zálohu na krytí náhrady nákladů řízení, jež by mohly být přiznány na účet konkursní podstaty úpadcovu dlužníku, kdyby správce konkursní podstaty spor prohrál; ustanovení § 27 odst. 4 poslední věty ZKV k tomuto účelu neslouží.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2737/2014, ze dne 31. 1. 2017


02.05.2017 00:00

Věcná příslušnost ve sporech podle zákona o konkursu a vyrovnání

V konkursních poměrech podle zákona o konkursu a vyrovnání zakládalo ustanovení § 9 odst. 3 písm. i/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007) věcnou příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jen tehdy, šlo-li o spor mezi úpadcem - podnikatelem a správcem „jeho“ konkursní podstaty (správcem konkursní podstaty tohoto úpadce - podnikatele).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 854/2015, ze dne 22. 2. 2017


19.04.2017 00:01

Odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce

Rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí, nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky. Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 130/2014, ze dne 22. 12. 2016


19.04.2017 00:00

Výpočet odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem

Při aplikaci ust. § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (v rozhodném znění do 31. 12. 2012) je třeba upřednostnit výklad e ratione legis, podle něhož je při zpeněžení zajištěného i nezajištěného majetku v konkursu zahrnuta do základu pro výpočet odměny i částka připadající na odměnu insolvenčního správce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 7/2015, ze dne 31. 1. 2017


28.03.2017 00:02

Započítávání pohledávek po schválení reorganizačního plánu

Započítávání jakýchkoliv pohledávek (včetně zapodstatových pohledávek), ať jednostranné či dohodou smluvních stran, bez ohledu na to, kdo činí úkon směřující k započtení a zda započtení dává (pro konkrétní věc) ekonomický smysl, je od účinnosti reorganizačního plánu možné pouze v případě, jestliže tyto pohledávky splňují podmínky pro započtení uvedené v § 140 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, jinak pouze tehdy, stanoví-li to reorganizační plán.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1430/2014, ze dne 30. 11. 2016


20.03.2017 00:02

Vedlejší účastenství věřitele v řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce

Přihlášený věřitel má jako vedlejší účastník řízení na straně žalobce – insolvenčního správce právní zájem na výsledku řízení o odpůrčí žalobě insolvenčního správce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 96/2015, ze dne 21. 12. 2016


07.03.2017 00:01

Přihláška kapitalizovaných úroků do insolvenčního řízení

Tam, kde se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala (podle dohody účastníků smlouvy o půjčce nebo smlouvy o úvěru) pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, není na místě aplikace ustanovení § 170 písm. a) insolvenčního zákona. Ke dni rozhodnutí o úpadku zde již totiž nejsou žádné „úroky“, jež by po tomto rozhodnutí ještě mohly přirůst k jistině pohledávky jako její příslušenství.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 88/2014, ze dne 22. 12. 2016


01.03.2017 00:01

Předlužené společné jmění manželů a vylučovací žaloba v insolvenci

Ustanovení § 205 odst. 3 věty druhé insolvenčního zákona brání tomu, aby se dlužníkův manžel úspěšně domohl vyloučení majetku náležejícího do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a tohoto manžela jen proto, že jde o majetek ve společném jmění manželů. To platí i v případě, že insolvenční soud pravomocně zamítl žalobu o vypořádání společného jmění manželů podanou insolvenčním správcem proti dlužníkovu manželu se závěrem, že k vypořádání nedojde, jelikož je namístě postup dle § 274 insolvenčního zákona.

Spor o vypořádání společného jmění manželů je sporem, u kterého z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (jde o tzv. iudicium duplex); právo odvolání proti takovému rozhodnutí proto náleží i manželu dlužníka.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 37/2016, ze dne 30. 11. 2016


< strana 1 / 44 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články