// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení

Konkursní řízení; insolvenční řízení

20.02.2017 00:02

K posouzení (ne)poctivosti záměru dlužnice při oddlužení

Pravomocné odsouzení (dlužnice) pro trestný čin majetkové povahy vskutku není okolností, z níž lze (bez dalšího) dovozovat, že dlužnice podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr; to platí tím více, hledí-li se na dlužnici, jíž byl prominut trest odnětí svobody, jako by nebyla odsouzena (viz v dané věci rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ve spojení s usnesením soudu, který trest uložil v prvním stupni, o tom, že dlužnice je účastna amnestie).

To však neznamená, že by soud při rozhodování o (ne)schválení oddlužení nepřihlédl k jednání, kterého se dlužnice dopustila v období před podáním návrhu na oddlužení (do rozhodnutí insolvenčního soudu, respektive odvolacího soudu o tomto návrhu) a které mělo dopad na majetkové poměry dlužnice. Jinými slovy, skutečnost, že dlužnici byl na základě amnestie prezidenta republiky prominut trest (uložený pravomocným rozhodnutí soudu) a že se na ni hledí, jako by nebyla odsouzena, nedovoluje soudu, aby v této souvislosti nezohlednil (ve skutkové rovině) chování dlužnice, pro které bylo proti ní vedeno trestní stíhání, jež skončilo rozhodnutím, kterým byla uznána vinnou ze spáchání konkrétního skutku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 153/2016, ze dne 30. 11. 2016


15.02.2017 00:01

Nedostatek aktivní věcné legitimace přihlašovatele pohledávky

Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 o. s. ř. Případný nedostatek věcné legitimace věřitele, který přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku, tak nepředstavuje nedostatek podmínky řízení, pro který je nutno řízení o jeho přihlášce zastavit (§ 103 a 104 o. s. ř.).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSCR 4/2016, ze dne 30. 11. 2016


10.02.2017 00:01

ÚS: Vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení

Napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a princip vázanosti soudce zákonem, jelikož obecné soudy nerespektovaly kogentní normu § 46 odst. 7 exekučního řádu. Zrušená rozhodnutí jsou nedostatečně zdůvodněná a v konečném důsledku svévolná, stejně jako rozhodovací praxe založená usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014.

Obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 exekučního řádu tak, že exekutor vydá insolvenčnímu správci vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce. Účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2264/16, ze dne 17. 1. 2017


02.02.2017 00:02

Odpovědnost za újmu způsobenou zamítnutím insolvenčního návrhu

Zprostí-li se insolvenční navrhovatel odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu způsobenou dlužnici zamítnutím insolvenčního návrhu (mimo jiné) i tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut proto, že dlužnice po jeho podání splnila závazky, které osvědčovaly její úpadek (srov. ustanovení § 147 odst. 2 insolvenčního zákona), musí ke stejnému důsledku vést i stav, kdy insolvenční soud zamítne insolvenční návrh z důvodu, že dlužnice „je schopna“ tyto závazky splnit vzhledem k předpokládaným příjmům, kterých se jí má dostat v nejisté době budoucí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5745/2015, ze dne 5. 10. 2016


24.01.2017 00:00

Vydání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení

Obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 ex. řádu tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3541/2016, ze dne 19. 10. 2016


10.01.2017 00:01

Informační povinnost vůči známému věřiteli ve smyslu § 430 IZ

Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi, pak s věřitelem dlužníka, který pohledávku vůči dlužníku postoupením nabyl a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je insolvenční soud povinen zacházet jako se „známým“ věřitelem ve smyslu § 430 insolvenčního zákona i v době, po kterou byl k vymáhání postoupeného nároku povolán (na základě žádosti věřitele - postupníka) postupitel (původní tuzemský věřitel dlužníka) [svým jménem na účet postupníka].

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 111/2014, ze dne 31. 10. 2016


06.01.2017 00:01

K uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou

I. Ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. (obsahující pravidlo, podle kterého každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen) je přiměřeně aplikovatelné i v insolvenčním řízení.

V daném případě nemá Nejvyšší soud žádných pochyb o tom, že ačkoli věřitel uplatnil svou pohledávku na formuláři předepsaném pro ty pohledávky, které se v insolvenčním řízení uplatňují přihláškou (v režimu § 173 a násl. insolvenčního zákona), výslovně v tomto procesním úkonu projevil vůli k uplatnění pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou. Důvod postupovat podle § 185 insolvenčního zákona tedy (v situaci, kdy i odvolací soud vycházel z toho, že jde o pohledávku, která vznikla po uplynutí propadné přihlašovací lhůty) dán nebyl.

II. Nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie podle zákona č. 458/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) v době předcházející dni, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka (škůdce), není pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 89/2014, ze dne 31. 8. 2016


22.12.2016 00:02

Uplatnění pohledávek na výživném ze zákona v insolvenčním řízení

Postupem dle § 203 insolvenčního zákona musí uplatnit svoji pohledávku vůči insolvenčnímu správci i věřitelé z titulu pohledávek na výživném ze zákona. Odpovědnost za včasné uplatnění pohledávek z titulu výživného je na věřiteli, nikoli na insolvenčním správci či jiné osobě.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 71/2014, ze dne 30. 9. 2016


14.12.2016 00:02

Popření vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím

Uplatnění (vznesení) námitky promlčení pohledávky není uplatněním skutkové námitky, nýbrž námitky právní (jde o výkon práva). Ve smyslu ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona tak jde o námitku, jejímž prostřednictvím insolvenční správce nemůže účinně popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu. To platí bez zřetele k tomu, že bez vlastního výkonu tohoto práva (bez uplatnění námitky promlčení dlužníkem v řízení, jež předcházelo rozhodnutí příslušného orgánu o pohledávce) nebylo možné promlčení pohledávky zohlednit.

Pro úplnost budiž řečeno, že pravidlo, podle kterého „důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci“ (§ 199 odst. 2 insolvenčního zákona) není (z povahy věci nebude) překážkou pro účinné uplatnění námitky, že se promlčel „exekuční titul“; v takovém případě jde o „právo“ jež mohlo být vykonáno (námitka promlčení vznesena) nejdříve po vzniku „exekučního titulu“, s jehož právní argumentací potud nesouvisí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 74/2014, ze dne 30. 9. 2016


09.12.2016 00:05

ÚS: Zjevná bezdůvodnost insolvenčního návrhu

Pokud dlužník v insolvenčním řízení předloží důkazy o tom, že návrh má šikanózní povahu, resp. spočívá ve zneužití práva věřitele, je povinností soudu vysvětlit, proč se s takovým tvrzením neztotožňuje; k tomu může provádět důkazy. Soud nedostojí požadavkům práva na spravedlivý proces, jestliže se nevypořádá s tvrzeními směřujícími k domněnce, že existence podmínek pro úpadek byla vytvořena uměle se záměrem využít insolvenční řízení k takovým účelům, ke kterým nebylo vytvořeno.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1589/15, ze dne 13. 10. 2016


29.11.2016 00:00

Posouzení včasnosti popěrného úkonu přihlášeného věřitele

Z žádného ustanovení insolvenčního zákona nelze dovodit, že by nevypořádané společné jmění manželů (ať již zaniklo z jakéhokoliv důvodu) bránilo některému z manželů podat insolvenční návrh, že by bránilo insolvenčnímu soudu jej projednat, rozhodnout o úpadku dlužníka a uskutečnit přezkumné jednání. Stejně tak z ničeho neplyne, že by takovou překážku měla založit okolnost, že k zániku společného jmění manželů došlo po zahájení insolvenčního řízení v případě, kdy je řízení vedeno vůči jednomu z manželů.

Z uvedeného se pro poměry dané věci podává, že skutečnost, že dosud nebylo skončeno dědické řízení zemřelého manžela dlužnice (v jehož rámci bude vypořádáno zaniklé společné manželů dlužnice a jejího manžela), nikterak nebrání tomu, aby v insolvenčním řízení dlužnice proběhlo přezkumné jednání.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 120/2014, ze dne 31. 8. 2016


24.11.2016 00:02

Odpovědnost insolvenčního správce za škodu

I. Odpovědnost za škodu způsobenou insolvenčním správcem při výkonu jeho funkce je odpovědností bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědností) založenou na současném splnění následujících předpokladů: (i) porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce, (ii) vznik škody a (iii) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce a vznikem škody.

Insolvenční správce se pak může odpovědnosti zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.

II. Předpoklad odpovědnosti za škodu spočívající v porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce může být naplněn třemi základními formami, a to tím, že: (i) insolvenční správce porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem, nebo (ii) insolvenční správce porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy rozhodnutím soudu, anebo (iii) insolvenční správce nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí.

III. K povinnosti insolvenčního správce postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že insolvenční správce je, zjednodušeně řečeno, správcem cizího majetku, konkrétně správcem majetku dlužníka nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků insolvenčního řízení pohlíží jako na dlužníkův majetek.

Povinnost insolvenčního správce postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí je povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s „péčí řádného hospodáře“.

IV. Pouhá volba některého z předepsaných (taxativně určených) způsobů zpeněžení, jak jsou obsaženy v ustanovení § 286 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenčním správcem sama o sobě nevede k závěru, že insolvenční správce při výkonu funkce porušil zákonem stanovenou nebo soudem uloženou povinnost, ani k závěru, že porušil povinnost postupovat s odbornou péčí.

V situaci, kdy částka, za kterou provozovna měla být a byla zpeněžena prodejem mimo dražbu, neodpovídala ani výši zajištěných pohledávek, nebyl důvod usuzovat na nepoctivý záměr zajištěných věřitelů při udělení společného pokynu ke zpeněžení provozovny prodejem mimo dražbu; insolvenční správce neměl (objektivní) důvod odmítnout takový pokyn. Nevyšly-li v řízení najevo žádné okolnosti, jež by prokazovaly nedostatky v postupu výběrového řízení, které vyústilo ve zpeněžení provozovny prodejem mimo dražbu, ani žádné konkrétní okolnosti (přičitatelné k tíži postupu insolvenčního správce), jež by právě ohledně provozovny měly vést k závěru, že zvolený způsob zpeněžení (prodejem mimo dražbu) byl pro majetkovou podstatu nevýhodný, pak jen to, že insolvenční správce nepřikročil ke zpeněžení provozovny veřejnou dražbou (respektive, že neoponoval pokynu zajištěných věřitelů ke zpeněžení prodejem mimo dražbu), nevede k závěru o porušení povinnosti postupovat s odbornou péčí.

Závěr, že insolvenční správce nepostupoval při zpeněžení provozovny s odbornou péčí, neplyne ani z následného zjištění, že nabyvatel provozovny ji s relativně krátkým časovým odstupem dále zpeněžil za částku vyšší. Z takového následného zpeněžení úsudek, že správce nepostupoval při předchozím zpeněžení s odbornou péčí, bez dalšího odvodit nelze.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 49/2014, ze dne 28. 7. 2016


24.11.2016 00:01

Odejmutí osvobození od placení pohledávek dle § 417 IZ

Ustanovení § 417 odst. 1 insolvenčního zákona umožňuje insolvenčnímu soudu odejmout dlužníku osvobození od placení pohledávek (přiznané podle § 414 a § 415 insolvenčního zákona) jen na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů (mezi které patří i věřitelé, kteří nepřihlásili do insolvenčního řízení pohledávku, ač tak učinit měli) do tří let od jeho pravomocného přiznání, a za splnění podmínky, že námitku, podle níž ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelů, takový věřitel nemohl uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození.

Jinými slovy, mohla-li věřitelka uplatnit námitky, podle nichž dlužnice v návrhu na oddlužení neuvedla svůj obchodně právní závazek vůči věřitelce (a ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození od placení pohledávek tak došlo na základě podvodného jednání dlužnice), dříve, než insolvenční soud rozhodl o tom, že dlužnici osvobozuje od placení pohledávek, pak obsahově totožné námitky nemohou být důvodem pro následné odejmutí osvobození od placení pohledávek.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 62/2016, ze dne 31. 8. 2016


23.11.2016 00:00

Povinnost soudního exekutora vydat vymožené plnění insolvenčnímu správci

Povinnost soudního exekutora vydat insolvenčnímu správci do majetkové podstaty povinného dlužníka celé vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce nastupuje i tehdy, byl-li insolvenční návrh odmítnut pro procesní vady, avšak před nabytím právní moci takového usnesení do řízení řádně vstoupil další insolvenční navrhovatel, a na základě jeho návrhu byl zjištěn úpadek povinného.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1721/2016, ze dne 18. 8. 2016


15.11.2016 00:00

Ke vztahu konečné zprávy a rozvrhového usnesení podle insolvenčního zákona

I v poměrech upravených insolvenčním zákonem platí, že námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 118/2016, ze dne 28. 7. 2016


09.11.2016 00:01

Uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy

Z R 59/2004 je zjevné, že odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání. Proto pro závěr, zda vznesení námitky promlčení ohledně náhrady škody za zaniklé věci, jež byl žalovaný povinen vydat do konkursní podstaty, odporuje dobrým mravům, není sama o sobě právně významná argumentace založená na skutečnostech, jež předcházely vzniku povinnosti vydat sporné věci do konkursní podstaty.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, ze dne 28. 7. 2016


09.11.2016 00:00

Počátek běhu promlčecí doby vůči ručiteli v případě prohlášení konkursu

Věřitel je v případě prohlášení konkursu na majetek dlužníka oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli i bez předchozího vyzvání dlužníka (§ 306 odst. 1 obch. zák.), a to nejdříve dnem následujícím po dni, kdy byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Nejpozději tímto dnem rovněž počíná vůči ručiteli běžet desetiletá promlčecí doba podle ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2372/2016, ze dne 1. 9. 2016


03.11.2016 00:01

Souhlas obvodního báňského úřadu k převodu dobývacího prostoru

Smlouva o převodu dobývacího prostoru podle § 27 odst. 7 horního zákona v rozhodném znění má veřejnoprávní povahu. Přezkum smluv o převodu práv k dobývacím prostorům tak náleží do pravomoci správních orgánů – obvodních báňských úřadů. Avšak s ohledem na to, že v této věci jde o spor vyvolaný konkursem, konkrétně o vyloučení majetkového práva z konkursní podstaty úpadce, je dána pravomoc civilních soudů a je tak možné v souladu s § 135 odst. 2 o. s. ř., aby byla smlouva o převodu práv k dobývacím prostorům přezkoumána konkursními soudy jako otázka prejudiciální, pokud na tom závisí posouzení oprávněnosti žaloby na vyloučení práv k dobývacím prostorům.

U veřejnoprávních smluv není možné všeobecně hovořit o jejich neplatnosti v soukromoprávním významu. Dokud veřejnoprávní smlouva není příslušným správním orgánem zrušena, trvají z ní vzniklá práva a povinnosti, a to i když by smlouva vznikla v rozporu s právními předpisy. Jedinou výjimkou je případná nicotnost veřejnoprávní smlouvy, která zákonem předvídané účinky nevyvolává. Tato premisa pak nepochybně platila již před nabytím účinnosti zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, 1. ledna 2006 a lze ji tak bez dalšího vztáhnout i na starší veřejnoprávní smlouvy.

Vznik smluv o převodu práv k dobývacím prostorům uzavřených do 31. prosince 2005 se posoudí (prakticky pouze) podle § 27 odst. 7 horního zákona, když jiná právní úprava na tento smluvní typ nedopadala, dané ustanovení na jinou právní normu neodkazuje a ani nelze s ohledem na veřejnoprávní povahu této smlouvy o aplikaci jiných právních předpisů uvažovat (před 1. lednem 2006 neexistovala obecná právní úprava jako v současném správním řádu). Přezkum souladu uzavření takové smlouvy s tehdy účinnými právními předpisy je pak i při prejudiciálním posouzení ze strany civilního soudu třeba provést obdobně, jako by tak činil příslušný správní orgán dle procesněprávních norem správního řádu v souladu s odkazem dle § 182 odst. 2 správního řádu.

Souhlas obvodního báňského úřadu dle 27 odst. 7 horního zákona je vázán na modus (samotný převod) a nikoli na titulus (smlouva) a musí tak být udělen před převodem, nikoli před uzavřením smlouvy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1376/2014, ze dne 30. 6. 2016


14.10.2016 00:04

ÚS: Právo exekutora na přednostní uspokojení odměny a náhrady

Obecné soudy poruší právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 95 odst. 1 Ústavy, provedou-li výklad kolidujících právních norem v rozporu s obecnými výkladovými pravidly a ve svém důsledku tak vyloží právní normu v rozporu s jejím smyslem a účelem.

Právo exekutora na přednostní uspokojení odměny a náhrady nákladů exekuce je zakotveno v § 46 odst. 7 exekučního řádu; skutečnost, že samotný insolvenční zákon postavení tohoto nároku přímo neupravuje, neznamená, že tak nemůže učinit právní norma zakotvená v jiném zákoně.

Obecné soudy jsou povinny v případech vydávání výtěžku exekuce do insolvenčního řízení postupovat podle § 46 odst. 7 ex. řádu tak, že insolvenčnímu správci exekutor vydá vymožené plnění po odpočtu nákladů exekuce; účelně vynaložené náklady exekuce, jejichž součástí je také odměna exekutora, se nestávají součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 378/16, ze dne 6. 9. 2016


07.10.2016 00:04

ÚS: Opatření předsedy soudu o určení insolvenčního správce

Opatření předsedy soudu o určení insolvenčního správce mimo stanovené pořadí, vydané v intencích § 25 odst. 5 insolvenčního zákona ve spojení s § 4 odst. 1 jednacího řádu nepředstavuje standardní úkon realizovaný v rámci výkonu státní správy soudu ve smyslu § 119 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Jedná se o úkon hybridní povahy, který sice má základ v realizaci administrativních pravomocí předsedy soudu, současně je ovšem nedílnou součástí insolvenčního řízení jako probíhajícího (živého) soudního řízení, na které má opatření bezprostřední a určující vliv a které navíc podléhá striktním zákonným lhůtám počítaným často v řádu dnů či dokonce hodin.

Ustanovení § 25 odst. 5 insolvenčního zákona vymezuje pravomoc předsedy insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo zákonné pořadí; současně předepisuje, že takový postup je předseda soudu povinen odůvodnit. Na odůvodnění opatření tak lze vztáhnout požadavky konstantní judikatury Ústavního soudu týkající se náležitostí odůvodnění, byť v redukované podobě odpovídající povaze opatření. Musí být odůvodněno alespoň tak, aby nabízelo základní, logické a srozumitelné důvody, proč byl namísto určitého insolvenční správce, na kterého by jinak vycházelo tzv. kolečko podle § 25 odst. 2 insolvenčního zákona, určen správce jiný. Tyto důvody současně musí reflektovat podmínky zákona, který předpokládá vydání opatření (výhradně) v případech, nelze-li ustanovit správce podle zákonného pořadí nebo je-li to nezbytné vzhledem k dosavadnímu stavu řízení, osobě dlužníka a jeho majetkovým poměrům či vzhledem k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a zatížení.

Aktivity předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, spočívající v plošném a dlouhodobém popírání zákonných pravidel a přidělování insolvenčních věcí podle vlastní – svévolné úvahy, vykazují rysy obcházení zákona ve značném měřítku; jejich projevy lze nazvat insolvenčním inženýrstvím a u dotčených subjektů logicky podněcují úvahy o záměrně budovaném klientelistickém, neřkuli korupčním prostředí. Zavedená praxe popírá rotační systém ustanovování insolvenčních správců, na kterém koncepčně staví insolvenční zákon ve znění novely zákonem č. 294/2013 Sb., s účinností od 1. 1. 2014. Fakticky je udržován status quo nominačního systému, který byl uplatňován podle právní úpravy dřívější a na základě dobrých důvodů opuštěn.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3141/15, ze dne 6. 9. 2016


< strana 1 / 43 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články