// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení

Konkursní řízení; insolvenční řízení

24.05.2018 00:02

Počátek běhu lhůty k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení

Lhůta k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení počíná běžet již okamžikem zveřejnění zkráceného znění rozhodnutí o úpadku; okolnost, kdy bylo následně v insolvenčním rejstříku zveřejněno úplné znění takového rozhodnutí, není pro posouzení, zda věřitel přihlásil pohledávku za dlužníkem v insolvenčním řízení včas, významná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 91/2015, ze dne 27. 9. 2017


22.05.2018 00:01

Předložení originálu směnky věřitelem vykonatelné pohledávky

Obecně platí, že věřitel vykonatelné pohledávky dokládá její existenci zásadně jen pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, jímž mu byla přihlašovaná pohledávka přiznána. Stejně tomu je i v případě vykonatelných směnečných pohledávek.

Potřeba předložit také v insolvenčním řízení originál směnečné listiny, z níž přihlašující věřitel dovozuje uplatněnou vykonatelnou pohledávku, by mohla být dána jen v těch případech, kdy insolvenční správce jako důvod popření pravosti či výše takové pohledávky uplatní skutečnosti, jež v intencích ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona nevybočují z mezí popěrného práva u vykonatelných pohledávek, tedy – jinak řečeno – skutečnosti, jejichž prostřednictvím lze přihlášenou vykonatelnou pohledávku (navzdory tomu, že vzájemný vztah věřitele a dlužníka byl již v mimoinsolvenčních poměrech rozřešen pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu) účinně popřít.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 99/2015, ze dne 21. 12. 2017


16.05.2018 00:01

Náležitosti popěrného úkonu týkajícího se vykonatelné pohledávky

Určitým popěrným úkonem insolvenčního správce je již jen prohlášení, že popírá pohledávku zcela (resp. v plné výši) co do pravosti, bez uvedení bližšího důvodu popření. Tím je pohledávka popřena co do základu, tj. co do skutečností uvedených coby důvod přihlášení pohledávky v její přihlášce. Nelze však přehlédnout, že úprava popření vykonatelné pohledávky ukládá insolvenčnímu správci, aby své popření uplatnil žalobou u soudu a současně jej omezuje co do rozsahu žalobních tvrzení (okruhu námitek), které může v řízení uplatnit – proti popřené vykonatelné pohledávce může v žalobě uplatnit pouze ty skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Z uvedeného plyne, že insolvenční správce popírající vykonatelnou pohledávku musí již v rámci popěrného úkonu uvést skutečnosti, na kterých své popření zakládá (důvody popření). Neuvede-li žádné skutečnosti, pro které pohledávku popřel, nebude mít pro účely uplatnění popření žalobou u soudu k dispozici žádné skutečnosti, kterými by nárok na určení neexistence vykonatelné pohledávky mohl odůvodnit.

Lze proto uzavřít, že popírá-li vykonatelnou pohledávku, je insolvenční správce povinen v popěrném úkonu konkrétně uvést (vedle podstatných náležitostí popěrného úkonu) i skutečnosti, pro které pohledávku popřel (důvody popření). Běžně přijímanou praxí je přitom postup, kdy insolvenční správce důvody popření specifikuje v seznamu přihlášených pohledávek, na který v protokolu o přezkumném jednání pouze odkáže.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 39/2016, ze dne 27. 2. 2018


04.05.2018 00:01

Souhlas manžela dlužníka s povolením oddlužení

Skutečnost, že manžel „insolvenčního“ dlužníka opatřil dlužníkův návrh na povolení oddlužení v souladu s ustanovením § 392 odst. 3 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. prosince 2013) úředně ověřeným podpisem stvrzujícím jeho výslovné prohlášení, že s povolením oddlužení souhlasí, z něj nečiní osobu, pro niž platí účinky osvobození od placení zbytku dluhů přiznaného insolvenčním soudem dlužníku podle § 414 insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2055/2016, ze dne 27. 2. 2018


04.05.2018 00:00

Výluka z účinků schváleného reorganizačního plánu dle § 356 odst. 3 IZ

K pravidlu upravenému v ustanovení § 356 odst. 3 insolvenčního zákona, které z účinků, jež se v intencích § 356 odst. 1 insolvenčního zákona pojí se schválením reorganizačního plánu dlužníka, vylučuje práva věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka, se důvodová zpráva sice výslovně nevyjadřuje, smysl této úpravy je však zřejmý. Věřiteli je – i přes zánik jeho práv vůči dlužníkovi – zachována možnost domáhat se mimo rámec insolvenčního řízení uspokojení své pohledávky po dalších osobách, jež mohou věřiteli plnění (na pohledávku dotčenou reorganizačním plánem) poskytnout. Reorganizační plán do právních vztahů mezi věřitelem a těmito dalšími osobami nijak nezasahuje a ponechává v tomto rozsahu práva věřitelů nedotčena.

Úprava obsažená v ustanovení § 356 odst. 3 insolvenčního zákona, jež vylučuje z účinků schváleného reorganizačního plánu dlužníka práva věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka, se vztahuje i na směnečné rukojmí, kteří podepsali směnku zajišťující splnění pohledávky jinak dotčené reorganizačním plánem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4410/2015, ze dne 21. 12. 2017


23.04.2018 00:02

Odstoupení od smlouvy podle obecného právního režimu po prohlášení konkursu

Jestliže druhá smluvní strana neplnila včas a řádně povinnosti podle smlouvy o vzájemném plnění již před prohlášením konkursu a po prohlášení konkursu v takovém (protiprávním) jednání pokračuje, může insolvenční správce dlužníka odstoupit od smlouvy podle obecného právního režimu, kterým se smlouva řídí; pro účely posouzení důvodnosti takového odstoupení se však nepřihlíží k prodlení druhé smluvní strany za dobu do prohlášení konkursu na majetek dlužníka (které řeší úprava obsažená v § 253 insolvenčního zákona).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 183/2017, ze dne 31. 1. 2018


23.04.2018 00:01

Přistoupení dalšího navrhovatele po zastavení insolvenčního řízení

Přistoupí-li „nový“ (další) insolvenční navrhovatel do insolvenčního řízení podle § 107 insolvenčního zákona (tak, že podá „další insolvenční návrh“) v době, kdy insolvenční soud nepravomocně rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu dosavadním insolvenčním navrhovatelem (respektive všemi dosavadními insolvenčními navrhovateli), má od okamžiku, kdy takto přistoupil do řízení postavení insolvenčního navrhovatele, jehož insolvenční návrh nelze věcně projednat, jelikož řízení o něm zastavil insolvenční soud. Ve smyslu ustanovení § 107 odst. 2 insolvenčního zákona totiž pro něj „platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení“, bez zřetele k tomu, zda s takovým stavem insolvenčního řízení souhlasí. S odvoláním proti (nepravomocnému) usnesení, jímž insolvenční soud pro zpětvzetí insolvenčního návrhu zastavil insolvenční řízení může takový další insolvenční navrhovatel uspět jen tehdy, prokáže-li, že pro zastavení insolvenčního řízení nebyly splněny podmínky (např. proto, že ke zpětvzetí insolvenčního návrhu ve skutečnosti nedošlo). Postup podle § 130 odst. 2 insolvenčního zákona je možný pouze za předpokladu, že k přistoupení podle § 107 insolvenčního zákona dojde „do“ vydání rozhodnutí o zastavení řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (jiným insolvenčním navrhovatelem).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 90/2016, ze dne 25. 1. 2018


17.04.2018 00:01

Spor o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty

I pro poměry insolvenčního zákona platí, že na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka.

Je-li osobou s dispozičními oprávněními, je insolvenční správce i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a požívat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je (insolvenční) dlužník vlastníkem takového majetku. Byl-li v době, kdy nastaly účinky soupisu, takový majetek platně pronajat, vstupuje insolvenční správce, jenž je osobou s dispozičními oprávněními, do právního postavení pronajímatele, čímž mu vzniká i právo inkasovat nájemné a za podmínek uvedených v § 256 insolvenčního zákona nájemní smlouvu též vypovědět.

To, že se třetí osoba (jako tvrzený vlastník sepsaného majetku) domáhá vylučovací žalobou vyloučení takového majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, nemá žádný vliv na platnost takové výpovědi z nájmu a probíhající excindační řízení proto není (ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) důvodem pro přerušení řízení, v němž se nájemce sepsaného majetku domáhá vůči insolvenčnímu správci určení, že taková výpověď je neoprávněná a že nájemní vztah trvá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 6097/2017, ze dne 25. 1. 2018


08.03.2018 00:01

Náklady spojené se správou bytu ve smyslu § 298 insolvenčního zákona

Je-li majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka bytová nebo nebytová jednotka podle zákona o vlastnictví bytů, je součástí řádné insolvenční správy takového majetku v době, kdy se nachází v majetkové podstatě dlužníka, i plnění povinností, které ve vztahu k bytové či nebytové jednotce příslušelo dříve dlužníku (coby vlastníku jednotky), včetně povinnosti podílet se na správě domu, v němž je jednotka umístěna, a přispívat na náklady spojené se správou (tohoto) domu a pozemku.

Ve stejném rozsahu, v němž má insolvenční správce plnit tyto povinnosti u jednotky, která není předmětem zajištění, je plní (má plnit) i tam, kde je jednotka předmětem zajištění.

U nákladů spojených se správou předmětu zajištění, jímž je neužívaná (bytová či nebytová) jednotka, postrádá smyslu členění nákladů na ty, jež „přímo“ souvisejí se správou předmětu zajištění (jednotky) a ty, jež jsou „nezbytné pro užívání bytových jednotek“, zejména pro jejich současné uživatele. Podstatné je, zda tam, kde takovou jednotku nikdo neužívá, má vlastník jednotky (dlužník, s jehož majetkem disponuje insolvenční správce) i tak povinnost příslušné náklady hradit.

V dotčeném ohledu se struktura odečitatelných nákladů na správu předmětu zajištění ve smyslu § 298 odst. 3 insolvenčního zákona, jímž je bytová či nebytová jednotka, bude lišit podle toho, zda takový předmět zajištění je užíván, takže část těchto nákladů může být (podle jejich povahy) přičtena takovému „uživateli“.

Není-li zde nikdo, kdo by se jako oprávněný uživatel jednotky mohl (měl) podílet na tomto nákladu (k jehož úhradě je jinak povolán vlastník jednotky), je platba odpovídající části nákladů vynaložených v posuzované věci na 1/ úhradu elektrické energie spotřebované ve společných prostorách domu a garáží, 2/ úklid společných prostor domu a garáží, 3/ provoz a údržbu domu, 4/ úhradu tepelné energie, 5/ údržbu výtahů v domě, 6/ provoz recepce a kamerového systému, 7/ provoz společné televizní antény, 8/ správní poplatky, 9/ pojištění domu, 10/ zahradní práce kolem domu, 11/ vodné a 12/ odvoz odpadu, nákladem spojeným se správou jednotky a tudíž i nákladem spojeným se správou jednotky coby předmětu zajištění podle § 298 odst. 3 insolvenčního zákona. To platí i pro platby do fondu oprav.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 94/2014, ze dne 28. 4. 2017


08.03.2018 00:00

Konečné a částečné rozvrhové usnesení dle ZKV

I. Při konečném rozvrhu dle ZKV má výroková část rozvrhového usnesení obsahovat (s údaji, umožňujícími jejich identifikaci, typicky především prostřednictvím nezaměnitelného označení věřitele, o jehož pohledávku jde) všechny pohledávky, jejichž uspokojení přichází v rozvrhu v úvahu. Dále je třeba stanovit, jaká částka na každou jednotlivou pohledávku připadá; nestačí pouhé uvedení údaje o procentuálním podílu uspokojovaných pohledávek na částce určené k rozvrhu. Jestliže podle rozvrhového usnesení nemají být (nemohou být) některé pohledávky uspokojeny vůbec, ačkoli jejich uspokojení v rozvrhu by jinak (kdyby byl rozdělovaný výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce vyšší) přicházelo v úvahu, je třeba tyto pohledávky rovněž výslovně uvést ve výrokové části rozvrhového usnesení. V rozvrhovém usnesení (v jeho výrokové části) je třeba též zvlášť uvést pohledávky podléhající režimu dle § 33 odst. 2 ZKV, s tím, že (enunciátem rozvrhového usnesení konkretizované) částky připadající na uspokojení těchto pohledávek se skládají do úschovy u soudu (pro případný další rozvrh). Nestačí, aby došlo pouze k rozdělení rozvrhované částky na jednotlivé třídy věřitelů, aniž by v jejich rámci došlo k individualizaci uspokojovaných pohledávek.

II. Při částečném rozvrhu nejsou pro rozvrhové usnesení (usnesení o částečném rozvrhu) předepsány náležitosti, jež by se lišily (vyjma poslední větou ustanovení § 30 odst. 3 ZKV předepsané povinnosti uvést v konečném rozvrhu, v jakém rozsahu byly pohledávky věřitelů uspokojeny splněním částečného rozvrhu) od náležitostí rozvrhového usnesení o konečném rozvrhu.

Povahou částečného rozvrhu je dáno, že tam, kde má jít při konečném rozvrhu o uspokojení pohledávek věřitelů první třídy i o uspokojení pohledávek věřitelů druhé třídy, se částečný rozvrh může týkat (jen) pohledávek věřitelů první třídy. Za předpokladu, že částečným rozvrhem bude zcela vyčerpána kvóta určená zákonem pro uspokojení pohledávek první třídy (srov. k tomu § 32 odst. 2 ZKV), aniž se tím současně vyčerpá částka určená k rozvržení mezi věřitele částečným rozvrhem, se částečný rozvrh může týkat jak pohledávek věřitelů první třídy, tak pohledávek věřitelů druhé třídy. Tam, kde se v konkursu nenacházejí žádné pohledávky první třídy, se částečný rozvrh týká (ponechají-li se stranou pohledávky za podstatou a pracovní nároky) pohledávek věřitelů druhé třídy. V tomto posledním případě se rozvrhové usnesení o částečném rozvrhu liší (má lišit) od rozvrhového usnesení o rozvrhu konečném jen rozsahem (výší) rozdělované částky (jelikož se jím rozvrhuje jen část výtěžku zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce). Vztahuje-li se rozvrhové usnesení o částečném rozvrhu na pohledávky věřitelů určité třídy (první nebo druhé), musí se vždy vypořádat se všemi pohledávkami věřitelů takové třídy, jejichž uspokojení přichází v úvahu při (konečném) rozvrhu. V rámci dané třídy nelze při částečném rozvrhu uspokojit jen některé věřitele dané třídy, aniž by z výrokové části rozvrhového usnesení o částečném rozvrhu bylo patrno, jak jsou (mají být) částečným rozvrhem vypořádány další pohledávky věřitelů téže třídy.

Povahou rozvrhového usnesení o částečném rozvrhu je pak dáno, že nemůže nastat situace, kdy by podle něj některé z pohledávek (jichž se má částečný rozvrh týkat) částečným rozvrhem nebyly uspokojeny vůbec (takové rozhodnutí má povahu konečného rozvrhu).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5553/2017, ze dne 21. 12. 2017


22.02.2018 00:02

Přihláška vykonatelné pohledávky na náhradu škody způsobené trestným činem

I. Úprava obsažená v § 173 odst. 1 větě třetí insolvenčního zákona se vztahuje i na zajištění podle § 79d odst. 1 tr. ř.

K zajištění nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem slouží v trestním řádu úprava obsažená v § 47, kdežto úprava obsažená v § 79d připouští zajištění nemovitosti, jež byla určena ke spáchání trestného činu nebo byla užita k jeho spáchání anebo je výnosem z trestné činnosti, tedy zajištění, jež při odsouzení pachatele zpravidla vyústí (může vyústit) v trest propadnutí (zajištěné) věci nebo trest propadnutí majetku a jež (podle dikce § 79d tr. ř.) nemá za cíl chránit majetkové zájmy poškozeného (jemuž trestní řád nepřiznává ani právo takové zajištění navrhnout).

Tam, kde zajištění podle § 79d tr. ř. trvá (ke dni podání přihlášky věřitelem vykonatelné pohledávky na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem), jelikož očekávaný následek nenastal (trest propadnutí věci nebo trest propadnutí majetku nebyl uložen), však není důvod vylučovat přihlašovatele takové pohledávky z působnosti ustanovení § 173 odst. 1 věty třetí insolvenčního zákona s poukazem na to, že nejde o zajištění podle § 47 tr. ř.; k naplnění účelů zamýšleného označeným ustanovením insolvenčního zákona (směřujícího k vyššímu standardu ochrany obětí trestného činu i v majetkové oblasti) může za dané situace dojít, i když šlo o zajištění zřízené podle § 79d tr. ř.

II. V souladu s principem nepravé zpětné účinnosti zákona je takový výklad ustanovení § 173 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. srpna 2013 (ve spojení s § 167 odst. 2 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. srpna 2013), který věřiteli vykonatelné pohledávky na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem dovoluje podat přihlášku pohledávky u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, jen pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka, přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá a zajištění podle trestního řádu vzniklo nejdříve v době od 1. srpna 2013; to platí bez zřetele k tomu, zda insolvenční řízení bylo zahájeno před nebo po uvedeném datu.

Jinak řečeno, podle ustanovení § 173 odst. 1 věty třetí insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. srpna 2013 může věřitel přihlásit vykonatelnou pohledávku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku dlužníka jen tehdy, jestliže zajištění majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka provedené v trestním řízení vzniklo podle trestního řádu nejdříve v době od 1. srpna 2013; to platí bez zřetele k tomu, zda insolvenční řízení bylo zahájeno před nebo po uvedeném datu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 14/2015, ze dne 30. 11. 2017


22.02.2018 00:01

Podjatost insolvenčního správce kvůli spolupráci s majoritním věřitelem

V projednávané věci:

1) Schůze věřitelů rozhodla (podle ustanovení § 29 insolvenčního zákona) o odvolání původní insolvenční správkyně a o jmenování nového insolvenčního správce (A. v. o. s.) vahou hlasů banky; stejná situace nastala i v jiných (v důvodech usnesení insolvenčního soudu konkretizovaných) insolvenčních řízeních. Takto ustanovený insolvenční správce označil jako „pověřeného společníka“ Mgr. A. S.

2) K datu rozhodnutí odvolacího soudu byli společníky insolvenčního správce (mimo jiné) JUDr. M. Ž., advokátní kancelář a Mgr. A. S. Posledně jmenovaný byl jedním ze statutárních orgánů insolvenčního správce.

3) Mgr. A. S. jako advokát trvale spolupracoval (k témuž datu) s advokátní kanceláří.

4) Advokátní kancelář poskytuje bance služby spočívající zejména v udělování právních porad, sepisování listin, zpracování právních rozborů věcí, spolupráci při vymáhání pohledávek v insolvenčních řízeních, jednání s protistranami a dalších formách právní pomoci.

5) Banka je jediným zajištěným věřitelem v insolvenčním řízení, zvoleným zástupcem věřitelů a „má“ více než 50 % zjištěných pohledávek.

Shora popsané skutkové okolnosti (rozuměj postavení banky v insolvenčním řízení, rozsah a oblast spolupráce banky s advokátní kanceláří, vztah mezi insolvenčním správcem a advokátní kanceláří, ve spojení s opakovaným chováním banky jako majoritního věřitele, jde-li o „výměnu“ insolvenčního správce postupem podle ustanovení § 29 insolvenčního zákona), jsou (ve svém souhrnu) způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce, a to v takovém rozsahu, že ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. Je tak dán důvod pro odvolání insolvenčního správce z funkce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 103/2015, ze dne 28. 11. 2017


16.02.2018 00:01

Exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky

V exekučním řízení vedeném pro pohledávku dlužníka za povinným, byť je tato za dlužníka vymáhána insolvenčním správcem, nelze exekučním příkazem soudního exekutora ve smyslu ustanovení § 312 a násl. o. s. ř. postihnout pohledávku povinného týkající se majetkové podstaty dlužníka. Jestliže je totiž exekuční řízení vedeno pro pohledávku patřící do majetkové podstaty dlužníka, za situace, kdy soudní exekutor rozhodne o přikázání jiné peněžité pohledávky a to pohledávky povinného za touto majetkovou podstatou dlužníka, dochází tím k nepřípustnému střetu dvou pohledávek týchž subjektů.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4879/2017, ze dne 1. 12. 2017


14.02.2018 00:01

Mimosmluvní sankce podle § 170 písm. d) insolvenčního zákona

Pohledávka vzniklá před rozhodnutím o úpadku dlužníka a představovaná paušální částkou nákladů řízení o přestupcích ve smyslu § 79 odst. 1 věty druhé zákona o přestupcích, jejíž výši vymezuje ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky o paušální částce, není mimosmluvní sankcí ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) insolvenčního zákona (ani „příslušenstvím“ takové mimosmluvní sankce) a je-li řádně a včas přihlášena, lze ji uspokojit v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 116/2015, ze dne 30. 11. 2017


14.02.2018 00:00

Návrh na vstup nabyvatele pohledávky podle § 18 insolvenčního zákona

Žaloba na nahrazení projevu vůle spočívající v uložení povinnosti podat návrh na vstup nabyvatele pohledávky podle § 18 insolvenčního zákona nemůže být úspěšná, neboť přihlášeného věřitele nelze žádným způsobem donucovat k podání návrhu. Věřitel totiž bez dalšího takovou povinnost nemá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5504/2015, ze dne 30. 11. 2017


13.02.2018 00:00

Řízení ve věci poddlužnické žaloby po úpadku původního dlužníka

Řízení ve věci poddlužnické žaloby podle ustanovení § 315 o. s. ř., zahájené před rozhodnutím o úpadku, se po rozhodnutí o úpadku nepřerušuje. Původní dlužník, na jehož majetek je vedeno insolvenční řízení, sice není účastníkem řízení o poddlužnické žalobě, avšak vzhledem k tomu, že poddlužnická žaloba je způsobem provedení výkonu rozhodnutí (exekuce), podléhá účinkům předpokládaným ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Po zahájení insolvenčního řízení na majetek původního dlužníka tak není možné poddlužnickou žalobu projednávat a o ní rozhodovat, přičemž uvedené účinky nastávají přímo ze zákona, tj. bez nutnosti soudního či jiného rozhodnutí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4896/2017, ze dne 7. 12. 2017


09.02.2018 00:03

ÚS: Odůvodnění usnesení o povolení reorganizace

1. Obecně platí, že odůvodnění rozhodnutí je pravidlem; redukce či absence odůvodnění oproti tomu výjimkou. Rozhodnutí bez odůvodnění (resp. s nedostatečnými důvody) je nepřezkoumatelné, a to i proto, že u něj nelze vyloučit libovůli. Rozhodování případů, které jsou předloženy soudům, totiž představuje i určitou formu komunikace mezi soudem a účastníky řízení a řádně odůvodněné rozhodnutí tak vede nejen k jeho přesvědčivosti a větší akceptaci z jejich strany, nýbrž vede též k posilování právního vědomí v širší veřejnosti a je velmi důležité i z hlediska předvídatelnosti soudního rozhodování.

2. S tímto východiskem není v rozporu okolnost, že v zájmu na rychlosti rozhodování nemusí každé rozhodnutí nezbytně obsahovat odůvodnění (§ 169 odst. 2 o. s. ř.); v pochybnostech by však měla být dána přednost uvedení alespoň stručných důvodů. Pokud se proto stěžovatelé v průběhu insolvenčního řízení před soudem prvního stupně k dlužnickému návrhu reorganizačního plánu opakovaně vyjadřovali a projevovali nesouhlas nejen se samotným organizačním plánem, ale i s povolením reorganizace jako způsobu řešení úpadku dlužníka a nalézací soud se přesto s námitkami věřitelů vzhledem k naprosté absenci odůvodnění usnesení o povolení reorganizace vůbec nijak nevypořádal, zatížil toto rozhodnutí nepřezkoumatelností, což ve svých důsledcích vede k porušení práva na spravedlivý proces. Nelze totiž souhlasit s argumentací, že pokud insolvenční zákon neumožňuje napadnout rozhodnutí o povolení reorganizace řádným opravným prostředkem, je odůvodňování takového rozhodnutí nadbytečné. Právě naopak, jelikož neexistuje základní právo na dvojinstančnost všech soudních řízení, je zejména tam, kde řádný opravný prostředek není přípustný, namístě tato rozhodnutí alespoň stručně odůvodňovat, jelikož v opačném případě může tento nedostatek konvalidovat právě odvolací soud. Povinnost odůvodnit rozhodnutí proto získává ústavní rozměr v případech, kdy účastníci řízení brojili proti řešení, které soud přijal.

3. Ustanovení § 328 insolvenčního zákona in fine, podle něhož odvolání proti rozhodnutí o povolení reorganizace není přípustné, není protiústavní.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1162/17, ze dne 18. 1. 2018


09.02.2018 00:02

ÚS: Přihláška nákladů exekuce do insolvenčního řízení

1. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí týkajícímu se bagatelní částky, je její úspěšnost již z tohoto důvodu zpravidla vyloučena. Okolností, způsobilou dovodit nutnost meritorního posouzení podané ústavní stížnosti i v případě tzv. bagatelní částky, však může být zájem na důsledném respektování judikatury Ústavního soudu.

2. Smyslem institutu oddlužení je sanační způsob řešení úpadku umožňující, aby dlužník byl po jeho úspěšném provedení skutečně "oddlužen". Děje se tak cestou osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i pohledávek, které nebyly věřiteli vůbec uplatněny přihláškou pohledávky, ačkoli takto uplatněny být mohly (§ 414 insolvenčního zákona). Insolvenční zákon (ani exekuční řád) z tohoto pravidla nestanoví pro případ pohledávky soudního exekutora, který bude usilovat o úhradu nákladů exekuce, žádnou výjimku. Za této situace je jediným ústavně souladným výkladem takový výklad, že osvobození dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona se vztahuje i na pohledávku, kterou nelze uspokojit jinak než její přihláškou do insolvenčního řízení. Ústavní soud v tomto směru akceptuje i právní názor Nejvyššího soudu, podle něhož „[p]ohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat a ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka.“

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 502/17, ze dne 10. 1. 2018


07.02.2018 00:01

Spojení věcí manželů ke společnému insolvenčnímu řízení

V době od 1. ledna 2014 nebylo přípustné (s výjimkou podávající se z dikce § 394a insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. ledna 2014 pro společný návrh manželů na povolení oddlužení) spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení i v těch insolvenčních řízeních, jež byla zahájena před 1. lednem 2014. Přiměřenou aplikaci ustanovení § 112 o. s. ř. (o spojení věcí) vylučovalo od uvedeného data ustanovení § 7 insolvenčního zákona, jelikož insolvenční zákon (již) stanovil jinak v § 83a insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 1/2016, ze dne 30. 11. 2017


07.02.2018 00:00

Pohledávky společníků nebo členů dlužníka podle § 172 IZ

Mezi pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti (účastnické pohledávky) ve smyslu § 172 insolvenčního zákona patří zejména právo na podíl na zisku a na vypořádací podíl. Naopak pohledávka ze smlouvy o půjčce spočívající v nároku na vrácení poskytnutých peněz společností společníku mezi tyto pohledávky nepatří.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 57/2015, ze dne 31. 10. 2017


< strana 1 / 47 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů