// Profipravo.cz / Tiché společenství

Tiché společenství

03.09.2014 00:01

Řízení o nároku na vrácení vkladu tichého společníka

Domáhá-li se žalobce vrácení vkladu, který na základě smlouvy o tichém společenství předal jako tichý společník podnikateli (§ 674 odst. 2 obch. zák.), pak soud není vázán tvrzením o právní skutečnosti, z níž mělo dojít k zániku účasti tichého společníka na podnikání, v tom ohledu, že by k zániku účasti z jiného než tvrzeného důvodu nemohl přihlédnout. Nezdaří-li se prokázat skutečnosti umožňující závěr, že účast tichého společníka na podnikání zanikla z důvodu tvrzeného v žalobě, avšak v řízení vyjde najevo, že účast tichého společníka zanikla z jiného důvodu, nejde o přisouzení plnění z jiného skutku a tedy o překročení mezí daných ustanovením § 153 o. s. ř., založí-li soud své rozhodnutí na závěru, že účast tichého společníka na podnikání zanikla z onoho jiného důvodu. Jedná se tu totiž o týž nárok na vrácení vkladu tichého společníka.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3135/2012, ze dne 12. 8. 2014


31.10.2013 00:01

K výkladu ustanovení § 269 odst. 1 obchodního zákoníku

I. Kogentní ustanovení charakterizující základní rysy typových smluv v třetí části obchodního zákoníku překročit nelze, rovněž odchylky od dispozitivních ustanovení daného smluvního typu se musí pohybovat v rámci daném definičními prvky příslušného smluvního typu.

II. Výklad ust. § 269 odst. 1 obch. zák. musí pamatovat na dvě základní situace:

1) smluvní strany dodržely podstatné rysy pojmenované smlouvy určené základním ustanovením. Uzavřely potom příslušnou pojmenovanou smlouvu a jejich právní vztah se mimo smlouvu řídí zákonnými ustanoveními, která náležejí tomuto smluvnímu typu.

2) Smluvní strany podstatné rysy smluvního typu nedodržely - v tomto případě nebyla uzavřena smlouva daného typu, ale podle toho, jaká byla vůle smluvních stran, mohla být uzavřena smlouva nepojmenovaná. Nepojmenovaná smlouva by se však mohla řídit pouze obecnými pravidly o obchodních závazcích obsaženými v první hlavě třetí části obchodního zákoníku, nikoli smluvním typem, který je dané nepojmenované smlouvě nejbližší (§ 269 odst. 1 obch. zák.).

V posuzovaném případě došlo k situaci odlišné od těchto krajních poloh - smluvní strany dodržely znaky smlouvy o tichém společenství a též jejich vůle směřovala k tomuto smluvnímu typu. Při formulaci svých práv a povinností však smluvní strany překročily rámec dispozitivních ustanovení náležejících ke smlouvě o tichém společenství a vytvořily tak situaci, kdy vlastní obsah smlouvy byl v rozporu s prvky charakterizujícími v kogentním ustanovení daný smluvní typ. V tomto případě nemohly soudy vyložit vzniklou situaci jinak než jako rozpor s normou kogentního charakteru, který způsobuje absolutní neplatnost smlouvy (§ 39 obč. zák.). Soudy tím nijak nebrání smluvní autonomii stran, jen vyjadřují skutečnost, že v daném případě jsou ve vzájemném rozporu znaky smluvního typu a konkrétní ujednání o právech a povinnostech smluvních stran. Pokud by strany svou smlouvu formulovaly jako nepojmenovanou a dodržely zákonný požadavek dostatečného určení předmětu svých závazků (§ 269 odst. 2 obch. zák.), nebyl by - alespoň pokud jde o obsah smlouvy - důvod k posuzování smlouvy jako absolutně neplatné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1733/2010, ze dne 23. 8. 2011


10.11.2008 00:02

K know-how jako vkladu tichého společníka

Know-how je souhrnem specifických znalostí a zkušeností v jakékoliv oblasti výrobní, zemědělské, obchodní apod. umožňujících provést určitý konkrétní úkol rychle s nejmenším vynaložením energie a nákladů. Je proto nepochybné, že i know-how se může stát vkladem tichého společníka, neboť umožní společnosti využitím těchto zkušeností uspořit náklady a čas, které by jinak musela vynaložit k získání stejného výsledku.

Vkladem tichého společníka však know-how může být pouze za předpokladu, že účastníci smlouvy se dohodnou především na specifikaci poskytnutých zkušeností, a také na peněžním ocenění know-how, které nemůže být souhrnem jen všeobecných, tj. každému známých, nýbrž specifických (zvláštních) znalostí a zkušeností v daném oboru. Jen takto vymezené know-how je v souladu s ustanovením § 674 odst. 1 obch. zák., v rozhodném znění, které jako předmět vkladu označuje určitou peněžní částku, určitou věc nebo právo nebo jinou majetkovou hodnotu využitelnou při podnikání.

Stejně jako peněžní částka nebo věc sloužící jako vklad tichého společníka, musí být i jiná majetková hodnota také konkretizována určitým způsobem. Podle ustanovení § 673 odst.1 obch. zák., v rozhodném znění, je podmínkou smlouvy o tichém společenství určitost vkladu tichého společníka. Lze proto dovodit, že pokud vklad tichého společníka není stanoven zcela určitým způsobem, jak co do majetkové výše tak i podstaty, je právní úkon pro jeho neurčitost neplatný podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 426/2006, ze dne 10. 9. 2008


23.01.2008 00:00

Ke škodě vzniklé tichému společníkovi nevyplacením zhodnoceného vkladu

Škoda, spočívající v tom, že nárok tichého společníka na vyplacení zhodnoceného vkladu nebyl plně uspokojen, nevzniká již v okamžiku, kdy obchodní společnost či její představitelé poruší své povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu, nýbrž až okamžikem, kdy je zřejmé, že jeho právo na výplatu vkladu není uspokojeno a že je již nelze na povinném subjektu vymáhat.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 283/2006, ze dne 12. 12. 2007


< strana 1 / 1 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články