// Profipravo.cz / Mandátní a komisionářská smlouva

Mandátní a komisionářská smlouva

27.07.2016 00:01

Sjednání zaměstnaneckých výhod pro advokáta

Postavení advokáta je neslučitelné s postavením zaměstnance v pracovním (služebním) poměru (s výjimkami uvedenými v ustanovení § 5 odst. 1 písm. g/ zákona o advokacii). Je tomu tak nejen z důvodů zájmu na fungování advokacie (např. zachování její cti a vážnosti), ale zejména z důvodů ochrany zájmů konkrétního klienta. Advokát musí nezávisle hájit zájmy svého klienta, nadřazovat je nad zájmy vlastní, zachovávat mlčenlivost a nést odpovědnost advokáta (nikoliv zaměstnance) za poskytované služby. Přednost zájmů klienta se projevuje v požadavku, aby advokát organizoval svoji činnost tak, aby práva a oprávněné zájmy klienta nebyly ohroženy. V souladu s těmito principy není proto obecné ujednání advokáta s klientem o tom, že advokát bude požívat stejných práv a výhod jako zaměstnanci klienta.

Při posuzování mandátní smlouvy, uzavřené mezi advokátem jako mandatářem a podnikatelem jako mandantem, ve které jsou sjednána pro advokáta práva obdobná právům zaměstnanců, jako je odstupné, placená dovolená, nemocenská nebo paušální odměna, nebo je dokonce obecně sjednáno, že advokát bude požívat stejných práv a výhod jako zaměstnanci mandanta, je nejdříve třeba zvážit, zda se nejedná o zastřenou pracovní smlouvu. To platí bez ohledu na ujednání, že smlouva nemá být posuzována jako smlouva pracovní a že toto není ani záměrem smluvních stran, ani jejich zájmem. Přes takovou proklamaci (jež sama o sobě zesiluje podezření na zastřené jednání) je nutné zkoumat skutečný obsah právního vztahu.

Teprve dospěje-li soud k závěru, že posuzovaná smlouva není zastřenou pracovní smlouvou a závazek je skutečně svou povahou závazkem z mandátní smlouvy podle ustanovení § 566 a násl. obch. zák., bude se zabývat posouzením, zdali požadavek na odstupné a paušální odměnu nejsou v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž není-li mezi účastníky ve smlouvě ujednáno jinak, je jedinou podmínkou pro vznik nároku mandatáře na úplatu jen jím řádně vykonaná činnost. Zákon (který dává možnost účastníkům se smluvně od něj odchýlit) neváže vznik nároku na úplatu na skutečnost, zda mandant dal či nedal mandatáři pokyny či v jaké formě byla úplata sjednána (např. ve formě paušálu), případně na jiné skutečnosti, ale pouze na řádně vykonanou činnost. Je-li v mandátní smlouvě sjednáno, že mandatáři náleží odměna podle smlouvy za provedení činností smlouvou předpokládaných, pak náleží pouze za jejich provedení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 144/2014, ze dne 28. 4. 2016


22.06.2015 00:01

K překročení plné moci udělené v mandátní smlouvě

I. Důsledkem překročení oprávnění vyplývajícího z plné moci není neplatnost právního úkonu, nýbrž je jím (za splnění zákonem stanovených předpokladů, srov. § 33 odst. 3 obč. zák. 1964) pouze to, že zmocnitel, popřípadě ten, za něhož jednala třetí osoba bez plné moci, není právním úkonem vázán, tj. práva a povinnosti mu z takového právního úkonu nevzniknou. To platí i v případě překročení plné moci ke sjednávání právních úkonů jménem mandanta na účet mandanta udělené v mandátní smlouvě.

II. Pro dodatečné schválení právního úkonů ve smyslu ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák. 1964 není stanovena zvláštní forma. Znamená to, že ke schválení právního úkonu může dojít písemně nebo ústně a že se může stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit; uvedené platí i ve vztahu k právním úkonům, které pro svoji platnost vyžadují písemnou formu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3334/2014, ze dne 9. 3. 2015


23.03.2011 00:01

Ke sjednání konkurenční doložky v mandátní smlouvě

Právní úprava obchodního zákoníku nevylučuje sjednání konkurenční doložky u mandátní smlouvy, jelikož všechna ustanovení týkající se mandátní smlouvy v obchodním zákoníku jsou dispozitivní.

Konkrétní konkurenční doložka musí být sjednána tak, aby byla spravedlivě přiměřená a vzájemně vyvážená pro obě strany v souladu s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Na jedné straně nesmí bránit ve svobodném podnikání, na druhé straně musí chránit právo podnikatele na nerušené podnikání v zavedeném podniku. Konkurenční doložka musí být též vymezena či omezena co do předmětu, podmínek a doby, po kterou se uplatňuje (srov. NS ČR sp. zn. 32 Odo 407/2005). Je porušením dobrých mravů při sjednání konkurenční doložky, jestliže touto doložkou bylo popřeno právo osoby, zavázané konkurenční doložkou, na svobodné podnikání (srov NS ČR sp. zn. 32 Odo 659/2005).

Konkurenční doložka nesmí být nepřiměřená, nesmí omezovat činnost zavázaného konkurenční doložkou více, než odpovídá pravidlům poctivého obchodního styku. V případě pochybností o její přiměřenosti je dáno právo soudu takovou konkurenční doložku omezit nebo prohlásit za neplatnou.

Žalovaný byl v posuzované konkurenční doložce, tak jak byla sjednána, nepřiměřeně omezen ve svobodné podnikatelské činnosti, k níž byl oprávněn podle vydaného živnostenského listu. Nepřiměřeně bylo omezeno nejen jeho právo na podnikání „s obdobným předmětem podnikání žalobkyně“, ale i jeho právo uzavřít pracovní poměr na činnosti s obdobným předmětem podnikání žalobkyně. Tím mu de facto bylo znemožněno, aby vykonával jakoukoli činnost v jeho oboru podnikání. Nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání bylo rovněž nevymezení území, na něž se měl zákaz konkurence vztahovat. Nevymezení zákazu konkurence na určité území je nepřiměřeným zásahem do práva svobodného podnikání, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků. Pokud se tedy konkurenční doložka neomezovala na určité území nebo vůči stanovenému okruhu osob, žalovaného fakticky vyloučila z trhu práce, pokud by nezměnil předmět své podnikatelské činnosti. Odvolací soud též pochybil, jestliže nepřihlédl ke skutečnosti, že požadovaná roční nečinnost žalovaného na blíže nevymezeném území v předmětu činnosti i „obdobném“, jako byl předmět činnosti žalobkyně, nebyla přiměřeným způsobem vykompenzována.

Na základě výše uvedeného dovolací soud dospěl k závěru, že posuzovaná konkurenční doložka je podle § 39 obč. zák. absolutně neplatná.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4192/2008, ze dne 25. 2. 2011


11.02.2011 00:00

K odpovědnosti za vadné zaúčtování odpisů hmotného majetku

V posuzované věci není pochyb o tom, že příčinou vzniku škody bylo chybné zaúčtování uvedených odpisů, v důsledku čehož byl žalobce sankcionován. Rozhodné je, zda chybné zaúčtování bylo učiněno resp. nezhojeno v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaného z předmětné smíšené smlouvy. Přitom ať již se posuzuje základ věci jako poskytnutí řádného auditu podle smlouvy o dílo, nebo řádné ověření údajů v účetní závěrce podle smlouvy o kontrolní činnosti, anebo poskytnutí řádného daňového poradenství dle smlouvy mandátní, vždy je zhotovitel (vykonavatel či mandatář) povinen postupovat s odbornou péčí.

Z posuzované smlouvy lze dále dovodit, že předání daňového přiznání ke kontrole žalovanému zahrnovalo rovněž posouzení správného zaúčtování odpisů hmotného majetku, neboť tato otázka nepochybně patří k základním otázkách obsahu výsledného auditu (auditorské zprávy), ověření správnosti údajů v účetní závěrce, jakož i při poskytování náležitého daňového poradenství. To vyplývá i ze znění článku o předmětu plnění, spočívajícího v poskytování daňových, případně dalších poradenských služeb směřujících k optimalizaci daňového základu pro přiznání k dani z příjmu.

Jestliže žalovaný připustil, aby v daňovém přiznání žalobce byly chybně zaúčtovány údaje o odpisech hmotného majetku, tyto údaje nebyly opraveny, resp. na chyby v těchto údajích žalovaný žalobce neupozornil, porušil tím své právní (smluvní) povinnosti, což poté je v příčinné souvislosti se škodou vzniklou žalobci zaplacením sankcí finančnímu úřadu.

Okolnost, že v předmětných smlouvách nebyla výslovně sjednána povinnost žalovaného kontrolovat správnost daňového přiznání, není rozhodná, když taková povinnost vyplývá z obsahu sjednaných činností účetní a daňové povahy, které ve svém souhrnném výsledku směřují k tomu, aby bylo podáno bezchybné a řádné daňové přiznání žalobce za příslušný rok. V opačném případě by uzavřené smlouvy ztratily pro žalobce svůj základní smysl a účel.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4061/2009, ze dne 25. 1. 2011


18.01.2011 20:57

Rc 103/2010

Neujednají-li si smluvní strany jinak, použijí se na smluvní vztah mezi prokuristou a podnikatelem ustanovení obchodního zákoníku o mandátní smlouvě.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2713/2009)


23.10.2010 21:35

Rc 37/2010

Je-li předmětem závazku komisionáře trvalá činnost, posuzuje se zánik závazku z této smlouvy přiměřeně podle ustanovení § 667 a násl. obch. zák., nikoliv podle ustanovení § 574 a § 575 obch. zák.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2009, sp. zn. 23 Odo 1787/2006)


10.05.2010 00:01

K trvání plné moci po zániku podkladové mandátní (příkazní) smlouvy

Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je rozhodující obsah plné moci. Za pomoci obsahu mandátní (příkazní) smlouvy nelze provádět výklad plné moci.

Z odlišnosti právního vztahu založeného mandátní, resp. příkazní smlouvou (tj. vnitřního vztahu mezi zmocněncem a zmocnitelem) a plné moci deklarující navenek oprávnění zmocněnce v uvedeném rozsahu za zmocnitele jednat nutně vyplývá, že zánik právního vztahu z mandátní (příkazní) smlouvy nelze ztotožňovat se zánikem právních účinků plné moci. Aby nastal zánik právních účinků plné moci, musí ji zmocnitel odvolat podle § 33b odst. 1 písm. b/ obč. zák. (nezanikla-li plná moc z jiných důvodů uvedených v § 33b obč. zák., nebo dohodou, popř. uplynutím doby, na kterou bylo její trvání omezeno); nestačí, že zanikl právní vztah z mandátní (příkazní) smlouvy - třeba i uplynutím doby, na niž byl sjednán.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4385/2007, ze dne 24. 2. 2010


05.02.2010 00:02

K nároku advokáta na odměnu za převzetí zastoupení v ex. řízení

Za zásadní právní otázku obecného významu dovolací soud považuje dovolatelkou položenou otázku, a to zda advokát, který již zastupoval mandanta v nalézacím řízení, má nárok v rámci mimosmluvní odměny i v exekučním řízení (resp. v řízení o výkonu rozhodnutí) na odměnu též za úkon, spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nemá důvod se odchýlit od právního názoru judikovaného již v rozhodnutí ze dne 30. ledna 1970, 2 Cz 19/70 (R 65/1970 civ.), neboť právní úprava předmětné otázky v podstatě nedoznala principiální změny ani v současné platné úpravě. Právní věta z tohoto rozhodnutí zní, že odměna za převzetí zastoupení ve věci výkonu rozhodnutí náleží i tehdy, jestliže v řízení o výkon rozhodnutí zastupuje oprávněného týž zástupce, který jej zastupoval v řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2598/2008, ze dne 17. 12. 2009


03.02.2009 00:01

K promlčení práva mandatáře na úplatu, byla-li poskytnuta záloha

Právo mandatáře na úplatu se v případě, že byla mandantem poskytnuta záloha, do výše této zálohy nemůže promlčet, neboť pokud vzniklo mandatáři právo na úplatu, do výše poskytnuté zálohy se započítává na tuto zálohu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1596/2006, ze dne 26. 11. 2008


27.03.2008 00:02

K uplatnění práva samovstupu komisionářem, k náležitostem smlouvy

I. Komisionář se mohl v dané věci zprostit závazku obstarat prodej cenných papírů pro žalobce coby komitenta tím, že cenné papíry sám koupí. Možnost tzv. samovstupu komisionáře upravuje nejen zvláštní ustanovení § 31 zákona o cenných papírech, ale nepřímo ji připouští též obecné ustanovení § 584 odst. 2 obch. zák., které je podle ustanovení § 28 odst. 3 zákona o cenných papírech podpůrně aplikovatelné na komisionářskou smlouvu o obstarání koupě nebo prodeje cenného papíru.

II. Právo samovstupu realizuje komisionář tak, že odešle komitentovi zprávu o výsledku (§ 584 odst. 1 obch. zák.), ve které namísto označení třetí osoby, se kterou uzavřel smlouvu, výslovně uvede, že je sám stranou prováděcí smlouvy (případně bude tato skutečnost ze smlouvy zřejmá). Za okamžik uzavření prováděcí (zde kupní) smlouvy je potom nutno považovat doručení zprávy o výsledku komitentovi. Tím vznikne mezi stranami komisionářské smlouvy kupní smlouva.

Náležitosti realizační (zde kupní) smlouvy uzavřené na základě jednostranného projevu vůle směřujícího k samovstupu komisionáře do práv z takové smlouvy musejí vyplynout právě z obsahu zprávy o výsledku, jíž komisionář doručí komitentovi.

Nelze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že pro náležitosti kupní smlouvy mezi komisionářem a komitentem, vzniklé na základě uplatnění práva samovstupu, jsou rozhodující údaje obsažené v dokumentech sloužících jako podklady pro vypořádání takto uzavřeného obchodu. Za nesprávný Nejvyšší soud pokládá i názor dovolatelky, že podmínky kupní smlouvy v případě samovstupu plynou z pokynu komitenta daného komisionáři na základě komisionářské smlouvy.

Neoznačí-li komisionář ve zprávě o výsledku jako osobu, se kterou uzavřel prováděcí smlouvu, nikoho, uplatní se důsledky předvídané v § 584 odst. 2 obch. zák. Komitent je podle tohoto ustanovení oprávněn vymáhat nárok na plnění závazku z prováděcí smlouvy na komisionáři. Využije-li tohoto práva, stává se komisionář stranou prováděcího obchodu vůči komitentovi. Nejpozději od tohoto okamžiku je právní vztah mezi komisionářem a komitentem nutno kvalifikovat rovněž jako samovstup. Na rozdíl od případu podle § 584 odst. 1 obch. zák. však právní věda tento postup kvalifikuje jako tzv. zákonný samovstup.

Ohledně náležitostí kupní smlouvy mezi komitentem a komisionářem je ale také v případě zákonného samovstupu nezbytné vycházet z údajů uvedených ve zprávě o výsledku ve smyslu § 584 odst. 1 obch. zák., nikoliv z údajů obsažených v komitentově pokynu.

III. Při samovstupu komisionáře se z povahy věci nepoužije ustanovení § 585 obch. zák., podle něhož je komisionář povinen bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva získaná při zařizování záležitosti a vydat mu vše, co přitom získal, neboť na rozdíl od ostatních způsobů provedení komitentova pokynu do právního vztahu nevstupují třetí osoby jako strany prováděcí smlouvy s komisionářem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1643/2005, ze dne 20. 11. 2007


17.03.2008 00:01

K aktivní věcné legitimaci komisionáře k žalobě o vyklizení nebytových prostor

Komisionář není aktivně věcně legitimován k podání žaloby o vyklizení nebytových prostor, jejichž vlastníkem je komitent.

Jak výslovně vyplývá ze znění § 126 odst. 1 o. z., je oprávněným subjektem k podání vlastnické žaloby vlastník věci. Komisionářská smlouva, uzavřená podle ustanovení § 577 a násl. obchodního zákoníku, je specifickým institutem, použitelným právě v obchodněprávních vztazích. Právní vztahy k nebytovým prostorům, včetně jejich nájmu, jsou však podle právní úpravy vztahy občanskoprávní a při jejich praktické realizaci nelze institut komisionářské smlouvy využít uvedeným způsobem.

V právních vztazích vznikajících při hospodaření s nebytovými prostory se běžně připouští, aby právnická či fyzická osoba pověřená správou domu vyřizovala právní záležitosti vlastníka nemovitosti. Musí se tak ale dít na základě takového zmocnění vlastníkem, v němž se tato osoba opravňuje generálně nebo ad hoc k zastoupení vlastníka (srov. např. 26 Cdo 356/2000), nikoli tedy k jednání vlastním jménem.

Argumentace dovolatelky (Domovní správy města P.) ustanovením § 102 odst. 2 písm. m) zákona č. 128/2000, o obcích, ve znění po novele č. 313/2002 Sb., zde není namístě. Zákon v tomto ustanovení zcela jasně hovoří pouze o možnosti rady obce svěřit příslušnému odboru obecního úřadu nebo příspěvkové organizaci zcela nebo zčásti rozhodování o uzavírání nájemních smluv a smluv o výpůjčce a nikoliv o jednání za obec svým jménem v navazujících řízeních, která mohou být vyvolány spory ohledně práv z předmětných smluv vyplývajících.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2708/2006, ze dne 19. 12. 2007


21.01.2008 00:00

K zastoupení přímému; k ratihabici nezmocněného jednatelství

I. Zastoupení je tehdy přímé, když třetí osoba ví, resp. z okolností musí vědět, že s ní jednající subjekt jedná za jiného, že smluvní stranou je osoba jiná, a že jednání je vedeno se zástupcem. Není-li splněna tato podmínka, pak se může jednat jen o zastoupení nepřímé.

V posuzované věci odvolací soud správně dospěl k závěru, že za pronajímatele smlouvu o nájmu nebytových prostor uzavřel pan J. Z. Nájemci zde však muselo být zřejmé, že J. Z. uzavírá smlouvu o nájmu jménem pronajímatele, kterého zastupuje, a nikoli jménem svým. Jednalo se tedy o případ tzv. přímého zastoupení. Z toho, co bylo řečeno, je ovšem pojmově vyloučeno, aby byl J. Z. zmocněn k přímému zastupování pronajímatele při uzavření smlouvy (pouze) na základě komisionářské smlouvy. Za tím účelem mu bylo třeba udělit písemnou plnou moc, neboť u smlouvy o nájmu nebytových prostor se vyžaduje pod sankcí neplatnosti písemná forma (§ 31 odst. 1 a 4 obč. zák.). Odvolací soud proto pochybil, dovozoval-li způsobilost J. Z. zastupovat pronajímatele formou přímého zastupování z komisionářské smlouvy.

II. Jestliže zmocněnec činil právní úkon jménem zmocnitele, aniž k tomu byl vybaven plnou mocí, jedná se o tzv. nezmocněné jednatelství, a tento úkon je pro zmocnitele závazný jen v případě, že jej dodatečně schválí (§ 33 odst. 2 obč. zák.). Na dodatečné schválení (tzv. ratihabici) lze usuzovat podle konkrétních okolností každého jednotlivého případu (např. z okolnosti, že pronajímatel přijímal od nájemce ve smlouvě smluvené nájemné).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1078/2005, ze dne 20. 11. 2007


07.01.2008 00:02

K aplikaci § 584 odst. 2 ObchZ v případě zasílatelské smlouvy

Podle ustanovení § 609 ObchZ, podle něhož se na zasílatelskou smlouvu použijí podpůrně ustanovení o smlouvě komisionářské, se v případě zasílatelské smlouvy aplikují i ustanovení § 584 odst. 2 ObchZ.

Ustanovení § 584 odst. 1 ObchZ určuje, že po zařízení záležitosti je komisionář povinen o výsledku podat komitentovi zprávu a provést vyúčtování. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení ve zprávě komisionář označí osobu, se kterou smlouvu uzavřel. Jestliže tak neučiní, je komitent oprávněn vymáhat vůči komisionáři nárok na plnění závazku z této smlouvy.

Není žádného důvodu, proč by podpůrné použití ustanovení § 584 odst. 2 ObchZ mělo být pro vztah ze zasílatelské smlouvy vyloučeno. Význam splnění této povinnosti (přičemž pro její splnění není předepsána forma) se projevil i v daném případě, kdy v přepravním listu nebyl dopravce jednoznačně označen. V případě tohoto zákonného samovstupu pak ve vnitrostátní silniční nákladní přepravě vstupuje zasílatel do postavení dopravce.

Právní posouzení věci odvolacím soudem, který zde dospěl k závěru, že zasílatel za škodu na zásilce, jejíž náhradu příkazce požaduje, odpovídá s ohledem na to, že nebylo zjištěno, že by zasílatel označil příkazci osobu dopravce, je proto správné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1254/2005, ze dne 26. 9. 2007


23.02.2006 00:00

K nároku mandatáře na odměnu sjednanému paušální částkou

bez právního shrnutí - rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 303/2005, ze dne 25. ledna 2006


10.02.2006 00:01

K odborné péči mandatáře při zastupování v celním řízení

Ve smyslu § 567 odst. 1 o. s. ř. je mandatář povinen postupovat při zařizování záležitostí s odbornou péčí.

Pakliže v posuzovaném případě měla žalovaná (mandatář) k dispozici dostatek podkladů pro správné vyhotovení JCD a nesrovnalosti vyplývající ze zbylých podkladů s žalobkyní (mandantem) pro objasnění nekonzultovala, pak svůj závazek z mandátní smlouvy porušila. Obchodní zákoník upravuje zásadně vztahy profesionálů. Proto klade na mandatáře vyšší nároky a očekává od něj kvalifikovaný výkon činnosti.

Mandatář musí postupovat při plnění závazku nejen odborně, ale i pečlivě. Pokud tak neučiní, nese odpovědnost za škodu v důsledku toho vzniklou, přičemž je třeba pojem odborné péče posoudit s ohledem na konkrétní profesi mandatáře (viz. Prof. JUDr. Irena Pelikánová, Komentář k obchodnímu zákoníku, 5.díl, str.38, Linde Praha, a.s. 1999). Jestliže mandant udělil mandatáři plnou moc k zastupování v celním řízení a mandatář tuto přijal, pak očekával, že mandatář má ke splnění závazku odborné znalosti a že případné nejasnosti, které by mohly negativně ovlivnit výsledek celního řízení, budou řešeny ve vzájemné součinnosti. Za stavu, kdy mandatář takto nepostupoval, nese odpovědnost za škodu vzniklou mandantovi.

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 1154/2004, ze dne 9. ledna 2006


< strana 1 / 1 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů


Články